Územní plán plzeňské aglomerace - kapitola 10.

10. Návrh technické infrastruktury nadmístního významu

10.1. Vodní hospodářství

Odvětví vodního hospodářství, zahrnující jak obory bezprostředně ovlivňující přírodní podmínky, zemědělskou výrobu, krajinu, tak obory technické infrastruktury, prošlo v minulých letech zásadními změnami. Na rozdíl od vývoje v dopravě a v energetice, kde nároky obyvatelstva na tato odvětví v podstatě plynule stoupají, přineslo ve vodním hospodářství zreálnění cen vody a změny ve vlastnických vztazích mnohdy opačný vývoj. Pitnou vodou se dnes šetří, kapacity centrálních zdrojů - úpraven vody, v minulosti považované za nedostatkové, vykazují poloviční i třetinové využití, specifická potřeba vody klesá. To vše jsou jistě jevy pozitivní. V oboru ochrany vod k nim dále patří klesající přísun znečištění ze zemědělství, rozvoj progresivních technologií čistírenských a rychlý rozvoj výstavby zejména městských čistíren odpadních vod.

Plzeňská aglomerace je tak oblastí s hydrologicky spíše nedostatkovými podmínkami, ale ve vodárenství zdrojově dostatečně pokrytou, jen s místními nedostatky. Nepříznivá je absolutní závislost centra aglomerace na jediném zranitelném zdroji, Úhlavě. Výstavbou ČOV je eliminován nejvýznamnější znečišťovatel - město Plzeň, zbývá však dosud řada dalších, mj. i ve výše položených povodích. Trvalým úkolem je rozšiřování a rekonstrukce kanalizačních sítí.

10.1.1. Vodní zdroje, úprava odtokových poměrů

Vodní toky

Území Plzeňské aglomerace zahrnuje dolní části povodí čtyř řek; jejich údolí tvoří trasy původních komunikačních propojení a místa založení sídel, v současné době pak jsou jednak rozvojovými koridory, jednak jsou vesměs chráněny jako nadregionální nebo regionální biokoridory; respektovat je zde nutno i záplavová území.

Toky Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava mají zvětšené průtoky v průběhu jarního tání, přičemž extrémy (maxima, minima) se mohou vyskytovat v kterémkoli ročním období. Odtokový režim je ovlivňován přehradami, které v období sucha nalepšují průtok pod nádrží a v případě povodní snižují vrchol povodňové vlny a časově jej zpožďují.

Stručná charakteristika nejvýznamnějších toků

Mže má celkovou plochu povodí 1 828 km², průměrný roční průtok činí 8,6 m³/s.

Vodní díla v povodí:

• nádrž Lučina (ř. km 96,35) nad městem Tachov, slouží vodárenským účelům. Pro Plzeň je účinek nádrže bezvýznamný;
• VD Hracholusky (ř. km 22,7) odběry pro průmysl, energetické využití, částečná ochrana území pod nádrží před velkými vodami, rekreace.

VD Hracholusky má značný význam v povodňové ochraně města Plzně zejména pro menší a krátkodobé povodně. V ochranném prostoru nádrže je možné zachytit poměrně velký objem vody, cca 10 mil. m³ při Q₁₀₀, což je důležité zvláště u nástupu povodně. Vhodnou manipulací se podaří zadržet povodeň 2-3 dny, zatím proběhne kulminace ostatních řek.

Radbuza má celkovou plochu povodí 1 254 km², průměrný roční průtok činí 5,49 m³/s.

V povodí Radbuzy je vybudována jediná údolní nádrž, České údolí. Nádrž je mělká (průměrná hloubka 2 m, max. 5 m) a je průtočná (doba zdržení vody cca 2 týdny v létě). Zátěž fosforem je jak vnější, tak vnitřní (regenerace fosforu uvnitř ekosystému nádrže). U dna vzniká rozkladem sedimentujících látek organ. nedostatek kyslíku, ze sedimentů dna se začne uvolňovat nerozpuštěný fosfor a ten je využíván řasami u hladiny opět k růstu. Bez nápravného zásahu by ani během desítek let nemuselo dojít ke zlepšení.

Úhlava má celkovou plochu povodí 919 km², průměrný roční průtok činí 5,69 m³/s.

Úhlava je podle vyhlášky MLVH ČSR č. 28/1975 Sb. vodárenským tokem; chráněno je celé povodí Úhlavy až po ukončující profil soutoku s Radbuzou.

V horní části povodí Úhlavy, v okrese Klatovy, je vybudována údolní nádrž Nýrsko. Slouží vodárenským účelům a na území aglomerace kromě nevýrazného snížení průtoků nemá podstatný vliv.

Úslava má celkovou plochu povodí 756 km², průměrný roční průtok činí 3,55 m³/s.

Přirozené průtoky v toku nejsou regulovány žádným vodním dílem.

Na území VÚC Plzeňské aglomerace se nacházejí tyto vodohospodářsky významné toky v členění podle jednotlivých okresů:

Všechny uvedené úseky toků jsou ve správě Povodí Vltavy a.s. se sídlem v Praze.

Zátopová území vodních toků

Na území Plzeňské aglomerace jsou příslušným vodohospodářským orgánem stanovena podle zákona č. 138/1973 Sb. o vodách, zátopová území těchto vodních toků ve správě Povodí Vltavy a.s.:

Na území města Plzně vyhlásil Magistrát města Plzně územním rozhodnutím - veřejnou vyhláškou stavební uzávěru v zátopových území. Stavební uzávěra bude platit do doby jejího zapracování do nové vyhlášky o územním plánu města Plzně.

Všechna stanovená zátopová území vodních toků jsou součástí hlavního výkresu a představují jeden z význačných územních limitů.

Umístění veškerých staveb, zařízení a činností v zátopových a inundačních územích a na pozemcích při vodních tocích ve správě Povodí Vltavy a.s. musí být projednáno s příslušným závodem Berounka v Plzni a ve stanovených zátopových území podléhá i souhlasu vodohospodářského orgánu.

Údolní nádrže

V řešeném území jsou vybudovány tři nádrže. Hlavní technické údaje o vodních dílech vyjadřuje tabulka.

Účel nádrže: O-ochranný, E - hydroenergetický, P - průmyslový, R - rekreační

Objemy nádrže: V_O - celkový ovladatelný, V_Z - zásobní, V_OR - ovladatelný ochranný (retenční), V_S - stálý

Správcem všech tří vodních nádrží je Povodí Vltavy, s.p. Praha. Trvale respektovat se musí jejich schválení manipulační řády a vlastnická práva Povodí Vltavy k pozemkům.

Návrh výhledových vodních nádrží, území, která je nutné chránit jako nenahraditelná pro akumulaci vod, je v současné době problematické vymezit.

V platnosti je dosud schvalovací protokol ústředního vodohospodářského orgánu - býv. MLDV ČSR č. 17/SVP čj. 308227/OVH 1988 (publikace SVP ČSR č. 34). Na území VÚC Plzeňské aglomerace se podle něj nacházejí následující výhledové vodní nádrže kategorií B a C územního hájení.

• Kategorie B:

• VN Ostrovec na Zbirožském potoce 1-11-02-123, okr. Rokycany;
• VN Šipín na Úterském potoce 1-10-01-159, okr. Plzeň-sever;
• VN Javornice na Javornici 1-11-02-111, na rozhraní okresů Plzeň-sever a Rakovník.

• Kategorie C:

• VN Všeruby na Třemošné 1-11-01-049, okr. Plzeň-sever;
• VN Modřejovice na Javornici 1-11-02-117, okr. Plzeň-sever;
• VN Strážiště na Střele 1-11-02-051, okr. Plzeň-sever;
• VN Hrádek na Klabavě 1-11-01-020, okr. Rokycany;
• VN Žďár na Úslavě 1-10-05-033, okr. Plzeň-jih.

Rozhodnutí o upuštění od této územní ochrany může vydat pouze ústřední orgán státní správy pro vodní hospodářství. Ten však není v současné době neuzavřením kompetenčního zákona zcela přesně vymezen; podstatná část řízení sice přešla z MŽP na MZe, některé překonané dokumenty však stále nejsou upravovány.

Metodický návod MŽP ČR k ochraně území vybraných prostorů pro akumulaci vod ze dne 7.10. 1991 už uvažoval v Plzeňské aglomeraci s územní ochranou pouze pro nádrž Ostrovec a Šipín v kategorii II. a pro nádrž Strážiště v kategorii III.

Posledním materiálem, vymezujícím i území výhledových vodních nádrží, je Sborník SVP ČR - 1995, který v území Plzeňské aglomerace uvažoval s nádržemi Šipín, Strážiště a Ostrovec.

Jako součást protipovodňových opatření, které v rámci “Koncepce protipovodňové ochrany v povodí Labe” řešil Hydroprojekt Praha - 05/1998, je uvažováno s nádržemi Šipín, Strážiště a Ostrovec.

Vzhledem k výše uvedenému se v konceptu ÚPN VÚC Plzeňské aglomerace navrhuje chránit zátopová území těchto vodních nádrží:

• Šipín na Úterském potoce;
• Strážiště na Střele;
• Ostrovec na Zbirožském potoce;
• Javornice na Javornici.

Upustit od územní ochrany se navrhuje u nádrží:

• Všeruby na Třemošné (nádrž pro zemědělství, dnes bezpředmětná);
• Modřejovice na Javornici (alternativa Javornice, ale podstatně nákladnější);
• Hrádek na Klabavě (zatápí obec Dobřív a část Mirošova, jako vodárenská nevhodná);
• Žďár na Úslavě (zemědělská nádrž, zatápí obce Srby a Vrčeň, komunikaci a železniční trať).

Charakteristické údaje o vodních nádržích obsahuje tabulka:

Nádrž	Šipín	Strážiště	Ostrovec	Javornice
Tok	Úterský potok	Střela	Zbirožský potok	Javornice
Okres	P.-sever, Tachov	Plzeň-sever	Rokycany	P.-sever, Rakovník
Hydrol. číslo	1-10-01-151	1-11-02-051	1-11-02-141	1-11-02-111
Plocha povodí (km2)	173,62	629,76	148,92	85,89
Prům. průtok (m3/s)	0,520	2,500	0,576	0,253
Objemy nádrže - zásobní                                  - celkový	39,21 39,70	75,21 78,01	33,64 33,88	10,35 10,63
Max. hladnina (m n.m.)	450,00	398,00	340,00	370,00
Zatopená plocha (ha)	213,3	385,0	198,1	103,0
Výška hráze (m)	57	52	54	28
Účel nádrže	vodárenská	vodárenská	vodárenská	vodárenská, závlahová

 Realizace těchto nádrží v návrhovém období nepřichází v úvahu. Všechny se tak dostávají do polohy územních rezerv, u nichž je nutno projednat s ústředním vodohospodářským orgánem v rozsahu zátopy možnosti realizace průmyslových a zemědělských staveb a technické infrastruktury nadmístního významu.

Vzhledem k tomu, že podle zastaralých podkladů SVP by měly být územně chráněny v ČR desítky nádrží, u nichž je výstavba nereálná, doporučuje se, aby pořizovatel dokumentace ÚPN VÚC inicioval u ústředního vodohospodářského orgánu změnu dosavadního rozsahu územní ochrany vodních nádrží.

Malé vodní nádrže představují vedle významného estetického prvku v krajině především biologické nádrže, do značné míry eliminující kontaminaci povrchových vod. Některé z nich jsou i nádržemi ochrannými nebo sedimentačními, obecně pak alespoň částečně nahrazují vliv nadměrného odvodňování pozemků. V řešeném území jsou v členění podle jednotlivých okresů navrhovány tyto malé vodní nádrže.

Navrhované malé vodní nádrže

Vodní zdroje podzemní

Řešené území spadá do hydrogeologických rajónů:

• 132 - Kvarterní sedimenty Radbuzy a Úhlavy v Plzeňské kotlině;
• 133 - Kvarterní sedimenty Mže v Plzeňské kotlině;
• 134 - Kvarterní sedimenty Úslavy v Plzeňské kotlině;
• 511 - Plzeňská pánev;
• 512 - Manětínská pánev;
• 622 - Krystalinikum a proterozoikum v povodí Mže pod Stříbrem;
• 623 - Krystalinikum, proterozoikum a paleozoikum v povodí Berounky.

Z hydrogeologického hlediska jsou významné rajón 132, 133, 134, kvartérní sedimenty s průlinovou propustností písků a štěrkopísků, se snadnou kontaminací podzemních vod a tedy vyžadující důslednou ochranu. Permokarbon Plzeňské a Manětínské pánve je podstatně ovlivněn důlní činností, jakost vod je negativně ovlivněna. Méně významné jsou krystalinické rajóny 622 a 623, kde je oběh vázán na mělké, puklinové zvodně s často nevhodným chemickým složením.

Vyhodnocení těchto zdrojů bylo provedeno v r. 1992 Komisí pro klasifikaci zásob. Hodnocení bylo uvedené v předcházející rozborové části.

Ochrana vodohospodářsky významných území

Jako vodárenský tok je nutno respektovat celé povodí Úhlavy. Do jihozápadní části řešeného území zasahuje chráněná oblast přirozené akumulace vod Brdy. Vedle Úhlavy vyžadují zlepšit jakost vody i vodohospodářsky významné toky Mže, Radbuza a Střela.

Ochrana vodohospodářských zájmů je dále zajištěna vyhlášením pásem hygienické ochrany (PHO), stanovených podle Směrnice MZd č. 51/1979. Jejich rozsah v členění na PHO 1.-3. stupně, důležitý z hlediska územních limitů, je vyjádřen na mapách 1 : 25 000.

Současná ochranná pásma vodních zdrojů stanovená podle této směrnice však nesplňují zamýšlený účel a nevyhovují v nových vlastnických poměrech.

Novelou vodního zákona zákonem č. 14/1998 byla stará směrnice MZd zrušena, nově stanovena ochranná pásma pouze dvoustupňová u podzemních i povrchových zdrojů. Původní pásma, stanovená rozhodnutím vodohospodářského orgánu však stále platí a budou zrušena až po jejich revizi a vyhlášení pásem nových. Návrh na stanovení ochranného pásma je povinen podat ten, kdo žádá o povolení k odběru vody, návrh na změnu pak ten, kdo má povolení k odběru vody.

V návrhovém období ÚPN VÚC lze tedy předpokládat, že pozbydou platnosti stará PHO 3. stupně vodárenských odběrů povrchové vody a ochranná pásma 2. stupně budou spíše zmenšována s ohledem na to, že bude nutno přesněji prokázat míru potenciálního ohrožení vodního zdroje z daného území, jehož užívání bude omezeno. Vlastník nemovitosti má nárok na náhradu za prokázané omezení, náklady ponese ten, kdo má povolení k odběru vody z vodního zdroje.

Průchod dálnice D5 povodím vodárenského toku Úhlavy

V poslední době je předmětem pozornosti potenciální ohrožení Plzeňské městské vodárny teoretickou havárií vozidla s nebezpečnou látkou.

Úhlava je pravostranným přítokem Radbuzy, soutok je v Plzni. Odběr vody z Úhlavy pro plzeňskou vodárnu je v km 0,451, v ukončení vzdutí jezu Doudlevce na Radbuze (jez v km 4,068, spád 1,5 m, délka vzdutí až cca 2 km).

Vodárenský odběr má stanovená ochranná pásma ve smyslu bývalé vyhlášky - 1. stupně, 2. stupně rozdělené na 2.a - vnitřní a 2.b - vnější a konečně ochranné pásmo 3. stupně, které tvoří celé povodí vodárenského toku Úhlavy.

Koryto Úhlavy nad odběrem je stabilizováno několika pevnými jezy:

Podle údajů správce toku jsou jezové zdrže z podstatné části zanesené, rychlosti v nadjezí značné (blížící se rychlostem ve volné trati) a proto i zdržení vody na jezech je minimální.

Průměrný spád Úhlavy je v daném úseku 1,16 ‰ , rychlost vody při průměrném průtoku 5,6 m³/s cca 0,8-1 m/s, na jezových zdržích ovšem nižší.

Dálnice D5 v trase SUK 2 přechází údolí Úhlavy dálničním mostem cca v říčním km 11,4. Pro zabezpečení vodárenského toku proti kontaminaci nebezpečnými látkami je zásadní především aktivní ochrana prostoru dálnice, která zajistí zachycení těchto látek v případě potenciální havárie. Vlastní těleso dálnice je opatřeno zvýšenými betonovými svodidly, které podle všech dosavadních zkušeností zamezí pád vozidla mimo dálnice. Celý úsek dálnice, procházející povodím Úhlavy, bude odvodněn do retenční nádrže (podchyceny tak budou i splachy z vozovky) a odtud odveden do kanalizačním sběračem DN 600-800, délka 2,131 km do městské kanalizační sítě (stávající Úhlavský sběrač).

I přes tuto vysokou zabezpečenost se budou níže po toku podle Povodňového a havarijního plánu z r. 1997 budovat tři přístupové zpevněné komunikace k toku Úhlavy, ukončení zpevněnými plochami 20x30 m (umožňujícími instalaci norných stěn na toku) v profilech Hradiště, Radobyčice a Černice.

V provozu je dále monitorovací stanice Štěnovice, která pro plzeňskou vodárnu pracuje jako systém včasné výstrahy; měřením parametrů jakosti vody v Úhlavě (pro technologii je významný především zákal) umožňuje obsluze úpravny včas technologické změny připravit.

Lze tedy konstatovat, že průchod D5 vodárenským povodím bude dostatečně zabezpečen, spíše důkladněji, než jiné průtahy komunikací územím s vodohospodářskými zájmy.

K polemice o tzv. výhodnosti z hlediska vodního hospodářství variantou KUO oproti variantě SUK 2 se uvádí:

• doba dotoku Úhlavy ve variantě SUK 2 z km 11,4 do km 0,45 představuje reálně asi 5,5 hod (při průměrném průtoku a zohlednění jezových zdrží). Při nízkých průtocích se může zvýšit, orientačně až asi na 10-12 hod.;
• rozdíl mezi variantami trasy D5 SUK 2 a KUO v délce toku Úhlavy představuje cca 2,9 km a rozdíl v dotoku k úpravně proto činí pouze asi 2 hodiny (při nízkých průtocích asi 4 hodiny);
• délka trasy napříč vodárenským povodím je u obou variant SUK 2 i KUO shodná, cca 4,5 km; aktivní technická zajišťovací opatření by musela být u obou variant prakticky obdobná, u varianty KUO by byl pouze kratší odvodňovací kanalizační sběrač (rozdíl cca 2 km);
• pokud by přes všechna opatření k havárii v povodí došlo, je nutno znečišťující látky co nejrychleji zachytit a odstranit ještě nad odběrem a ne je nechat “rychle odtéci”, jak se uvádí ve prospěch varianty KUO;
• jednoznačným pozitivem varianty SUK 2 je proto větší vzdálenost od odběru, která poskytuje více času i prostoru na zachycení případného znečištění, event. na dočasné odstavení odběru.

Závěrem lze uvést, že z hlediska vodního hospodářství nebyl shledán žádný zásadní argument, který by vedl k preferenci varianty KUO oproti SUK 2. V zásadě jsou obě varianty srovnatelné. Navíc pokud bude vybudován náhradní odběr pro plzeňskou vodárnu z Radbuzy, ztratí preferování některé varianty ze sledovaného hlediska význam.

10.1.2. Zásobování pitnou a užitkovou vodou

Současný stav v zásobování pitnou vodou byl charakterizován v rozborové části tak, že bylo pravděpodobně dosaženo dna poklesů v odběrech. V příštích letech bude proto asi potřeba vody sice mírně, ale přece jen stoupat. To ovšem za předpokladu, že nadále už dramaticky neporostou ceny vodného a stočného a že jejich růst bude zhruba odpovídat inflaci. Velmi výrazné jsou rozdíly v cenách vodného a stočného v jednotlivých provozních organizací; u domácností se pohybuje celkem od 16,85 Kč/m³ do 28,27 Kč/m³.

Výhledové potřeby pitné vody

Vývoj potřeby pitné vody doznal v posledních letech dramatických změn. Privatizací a převody do majetku obcí se zásadně změnila struktura vlastníků i provozovatelů veřejných vodovodů. Dosud trvá příkrý trend nárůstu cen pitné vody - pro domácnosti i ostatní odběratele vzrostly ceny za období 1990-1998 šestkrát až desetkrát. To ovšem vedlo k dříve se nevyskytujícímu jevu - šetření pitnou vodou - a celkové odběry poklesly řádově o cca 30 %.

Stanovovat v tomto období, kdy poklesy odběrů z vodovodů dosud trvají, výhledové potřeby pitné vody je proto obtížné. Je však zřejmé, že meziroční poklesy se už podstatně snižují a dále že nelze uvažovat s takovým snížením odběrů, které by znamenaly negativní ovlivnění hygienických poměrů.

Výchozím bilančním podkladem je podle připomínek MZe celoplošné stanovení výhledových potřeb pitné vody v okresech Plzeňské aglomerace (viz následující tabulky), který zpracoval Výzkumný ústav vodohospodářský (VÚV) T.G.M. Praha v roce 1997. Ten bude i podkladem pro zpracování Programů rozvoje vodovodů a kanalizací územních celků okresů (PRVKÚC), jejichž zadavatelem je odbor vodohospodářské politiky MZe spolu s jednotlivými okresy.

Rozhodující vliv pro stanovení výhledových potřeb pitné vody má prognóza vývoje specifických potřeb. Od předělu v roku 1990, kdy bylo dosaženo jejich maxima (vrcholu extenzívního růstu) potřeby klesají: specifická potřeba pro domácnosti z fakturované vody dosáhla v r. 1998 v západočeském regionu 113 l/os.d, tj. asi 80 % hodnoty roku 1990. Obdobná hodnota pro oblastní vodovod Plzeň je 128 l/os.d.

Do příštích let lze předpokládat, že se přiblížilo dosažení nejnižšího bodu sestupných křivek odběrů a dojde sice k pozvolnému, ale trvalému nárůstu potřeb, daných zvyšujícím se vybavením domácností a domů.

Od výše fakturovatelných složek, kde se projevil bezprostředně vliv zvýšených cen vodného a stočného, je třeba odlišit specifickou potřebu vody nefakturované (zahrnuje především ztráty vody v trubní síti a vlastní spotřebu vody). Její hlavní položka, ztráty vody v síti, nejsou v závislosti na množství vyrobené vody, ale na délce vodovodní sítě; ukazatelem je pak množství jednotkového úniku vody na 1 km přepočítané vodovodní sítě včetně přípojek (činí u nás cca 6 tis. m³/r na 1 km a je 2-3 násobkem úrovně vyspělých států). Snižování odběrů nefakturované vody tak odráží péči o základní prostředky z pozic vlastníků a provozovatelů. Její mnohaleté zanedbávání nelze odstranit v krátké době a proto i v návrhovém horizontu ÚPN VÚC lze očekávat pouze její velmi mírné snížení. V oblastním vodovodu Plzeň představují v r. 1998 ztráty cca 71 l/s, 12 % z vyrobené vody.

Výhledové potřeby vody bilance VÚV byly pro koncept ÚPN VÚC v některých sídlech (především ve městech) korigovány s ohledem na navrhovaný počet obyvatel a dále při návaznosti sídelní lokality na vytypované rozvojové plochy. Ve všech těchto lokalitách došlo k navýšení hodnot VÚV - jednalo se především o Plzeň, Dobřany, Přeštice, Starý Plzenec, Kralovice, Nýřany, Rokycany a další. Vstupní tabulka vyjadřuje výhledové potřeby v klíčové vodárenské soustavě, oblastním vodovodu Plzeň.

 Návrh zásobování pitnou vodou

Koncepce v zásobování pitnou vodou se opírá především o další rozvoj oblastního vodovodu Plzeň.

Z hlediska kapacitního představuje zdroj 1 200 l/s (kapacita úpravny vody s odběrem z Úhlavy) dostatečnou rezervu, která nebude využita ani k návrhovému období r. 2010. Oproti dnešnímu stavu, kdy je úpravna využívána na 55 %, se předpokládá využití zdroje na cca 62 % po rozšíření zásobování do dalších sídel.

Z hlediska zabezpečenosti odběru se navrhuje odstranit absolutní závislost na jediném zdroji vybudováním zdroje náhradního (přivaděč z Radbuzy do úpravny Homolka). Volná kapacita v úpravně a používaná technologie umožní krátkodobě upravit i vodu z Radbuzy na vodu pitnou.

Z oblastí, které skupinový vodovod Plzeň zásobuje, předpokládá ÚPN VÚC další rozvoj na větvi Nýřanské, kde se navrhuje prodloužení do Stodu přes Chotěšov a dále na větvi Starý Plzenec - Blovice, kde se počítá s připojením řady obcí, které se podílely na výstavbě vodárenského přivaděče.

K místnímu rozšíření zásobování pitnou vodou dojde nepochybně i u dnešních lokálních skupinových vodovodů, především na okresech Plzeň-sever a Rokycany.

V severozápadní části řešeného území bude několik obcí napojeno na oblastní vodovod z vodárenské nádrže Žlutice (přivaděč na Bezdružicko v okrese Tachov).

okres Plzeň-město

Jediným zdrojem pitné vody pro jádro aglomerace je řeka Úhlava. Byla proto prohlášena vodárenským tokem, chráněno je celé povodí; pro bezprostřední zabezpečení odběru jsou dále vyhlášena pásma hygienické ochrany (PHO) 1. a 2. stupně (zahrnují území podél toku od soutoku s Radbuzou po Horní Lukavici). PHO 3. stupně tvoří celé povodí.

Říční voda je upravována v úpravně vody Homolka. Současný úpravárenský komplex byl projektován v 80. letech podle dnes překonaných extenzívních prognóz na kapacitu 2 000-2 200 l/s. Sestává dnes jen ze 2 úpraven (nejstarší tzv. Chaballova filtrace, s výkonem cca 400 l/s byla odstavena). ÚV 2 má kapacitu cca 500 l/s, v minulých letech dokončená ÚV 3 s kapacitou cca 1 000 l/s je ve zkušebním provozu (bude dokončen v r. 1999).

V současné době je úpravna celkem provozována zhruba na 55 % své kapacity; ÚV 3 produkuje cca 450 l/s, ÚV 2 asi cca 250 l/s. Úhrnný maximální výkon úpravny pro další roky bude činit 1 500 l/s.

Vývoj výroby pitné vody v Plzni od maxima v r. 1990 byl doložen v rozborové části. Čistá vyrobená voda poklesla v ročním průměru výpočtově z 896 l/s v r. 1990 na 576 l/s v r. 1998. Celková fakturovaná voda dosáhla obdobně pouze 454 l/s, z toho 249 l/s byly odběry obyvatelstva.

Kapacita dokončené úpravny vody je tak velká, že převyšuje nízké průtoky v Úhlavě, kde Q₃₅₅ = 1 340 l/s (část průtoků je přitom nutné ponechat v toku pro zajištění nezbytného hygienického průtoku městem). Problém dostatečného zajištění odběru měla podle původní koncepce řešit boční nádrž na Úhlavě u Hradiště v období nízkých průtoků v řece měla být zdrojem vody pro úpravnu. ÚP SÚ města Plzně pro ni dosud vyhrazuje plochu, z dnešního pohledu je však její stavba málo reálná.

Kromě množství vody v Úhlavě a udržení její kvality je mimořádně citlivým problémem to, že u jediného zdroje pitné vody přece jen nelze zcela vyloučit možnost vyřazení úpravny na určitý čas v důsledku havárie, jakkoliv je velmi málo pravděpodobná. Opakovaně se proto objevují náměty na další zdroj, především novou úpravnu na Mži.

Domníváme se, že v situaci, kdy veliká vodárenská kapacita je využita cca na polovinu, není únosné nadále počítat s výstavbou dalšího zdroje na Mži nákladem řádově stovek mil. Kč. Jako náhradní zdroj může dobře posloužit řeka Radbuza, jak už navrhoval W&T Team České Budějovice (1994). Čerpací stanicí ze vzdutí jezu Doudlevce a výtlakem v délce cca 800 m lze při přiměřených nákladech získat pro vodárnu Homolka alternativní zdroj, který by byl nasazený výjimečně, např. při špičkových okalových stavech na Úhlavě nebo případné nehodě v povodí. Technologie úpravny vody v hydraulicky předimenzované úpravně umožní i vodu z Radbuzy upravit na pitnou; toto řešení tak eliminuje všechna nebezpečí orientací plzeňského vodárenství na jediný zdroj a bylo proto zařazeno do veřejně prospěšných staveb.

Akumulace vody ve vodojemech je v Plzni nedostatečná. Ve vazbě na kapacitu úpravny ÚPN VÚC města Plzně navrhuje rozšíření kapacit vodojemů z dnešních cca 54 000 m³ na 132 000 m³ (97 % maximální denní potřeby města). Intravilán Plzně je přitom členěn do tří tlakových pásem (zastavěné území se výškově rozprostírá od 310 do 420 m n.m.).

Oblastní vodovod zásobuje kromě města Plzně i další sídelní lokality:

• jihozápadně oblast Nýřany - Vejprnice - Zbůch;
• severovýchodně území Třemošná - Zruč - Senec;
• východně oblast Dýšina - Ejpovice (Rokycany jsou odpojeny);
• jihovýchodně Starý Plzenec - Blovice.

Všechny tyto směry zásobování se navrhují rozšířit do sídel na území navazujících okresů.

Užitkovou vodou jsou v Plzni zásobovány podniky Škoda se dvěma odběry ze Mže; pro závod (úpravna 180 l/s) a chladící voda pro vysoké pece.

Z Berounky pod soutokem Mže s Radbuzou se odebírá průmyslová voda pro pivovary a níže pak pro teplárnu.

okres Plzeň-sever

V okresu Plzeň-sever je na veřejné vodovody připojeno cca 73 % obyvatel, Největší průmyslové podniky jako ZKZ Horní Bříza a Aktiva Kaznějov mají vlastní zdroje vody. Rozložení sídel a dostatek vody umožňuje podstatné části obyvatelstva pokrýt svou potřebu vody z místních zdrojů.

VaK a.s. celkově provozuje 8 skupinových vodovodů a 52 místních veřejných vodovodů. Dalších 14 vodovodů v okrese je ve správě obcí.

Skupinový vodovod Plzeň - Nýřany

Zásobuje celkem 11 sídel, napojeno je cca 13 400 obyvatel. Z vodovodu města Plzně odebírá cca 30 l/s. Dalším zdrojem je vrt Vejprnice (vydatnost 3,5 l/s). Množství dodávané vody je dostatečné, kvalita někdy nevyhovuje v některých ukazatelích normě.

Vodovodní řad je veden do VDJ-Pankrác (3 000 m³), odbočkou je doplňován vodojem pro obce Vochov a Vejprnice s vlastní úpravnou vody. Z VDJ Pankrác jsou gravitačně zásobeny obce Tlučná, Nýřany, Úherce, Zbůch, Červený Újezd, Líně, Sulkov. V Líních je doplňkový zdroj s vlastní úpravnou vody (5,0 l/s). Obce Pankrác a Kamenný Újezd jsou zásobeny hydroforovou čerpací stanicí z města Nýřany.

V příštích letech se navrhuje rozšířit skupinový vodovod připojením dalších sídel ve směrech Heřmanova Huť, Blatnice a Rochlov (přivaděč s přečerpáváním z vodojemu Pankác pro Nýřany) a dále v okrese Plzeň-jih napojením Chotěšova a Stodu (přivaděč z nového vodojemu Zbůch, 3 000 m³).

Skupinový vodovod Plzeň - Dýšina

Zásobuje 4 obce, napojeno je cca 3 200 obyvatel. Po odpojení Rokycan je vody dostatek, občas normě nevyhoví některé ukazatele.

Přírodní řad z Plzně je veden do vodojemu Dýšina (2x 100 m³). Odbočkou je gravitačně zásoben vodojem Chrást. Z přerušovacího vodojemu v Dýšině je gravitačně zasobována Nová Huť. Čerpací stanicí je voda dopravována do vodojemu Kyšice 150 m³ (zásobuje obce Kyšice a Ejpovice). Je možné event. obnovit přívod vody až do Rokycan.

Na skupinový vodovod mohou být připojeny bez problémů nově vznikající rozvojové plochy. Významnější rozšíření skupiny se nenavrhuje.

Skupinový vodovod Plzeň - Třemošná

Zásobuje 4 obce, připojeno je cca 5 500 obyvatel. Z vodojemu Sytná - Plzeň (12 000 m) je veden řad do Třemošné a dále do obcí Záluží, Zruč - Senec a Česká Bříza. Část obce Třemošná je zásobována z vlastních zdrojů (8 l/s). Ve skupině se uvažuje pouze s rozšířením zásobování při rozvoji především bytové zástavby.

Skupinový vodovod Kralovice

Napojeno je 66 % obyvatel ze sedmi sídel (Kralovice, Hadačka, Výrov, Vysoká Libyně, Bílov, Žihle, Mariánský Týnec). Podzemní voda (zdroje celkem 37 l/s) je upravována v úpravně Vysoká Libyně o kapacitě 26 l/s, úhrnná kapacita vodojemů 700 m³. Zásobování celkově vyhovuje, s jeho dalším územním rozvojem se neuvažuje.

Skupinový vodovod Plasy - Kaznějov

Zásobuje ze 14 podzemních zdrojů (54 l/s) 89 % obyvatel (připojeny jsou dále Rybnice a Obora). Úpravna vody Kaznějov (10 l/s) byla odstavena, kapacita 10 l/s úpravny Lomany je využívána ze 60 %. S kapacitou vodojemů cca 900 m³ zásobování vyhovuje.

Na vodovod Plasy se navrhuje připojit východně položené Nebřeziny.

Skupinový vodovod Tatěná - Žilov - Stýskaly

Rozestavěný, zdroj 4 l/s - navrhuje se připojit obec Ledce.

Návrh zásobování pitnou vodou vybraných sídel

Nýřany

Město je zásobováno skupinovým vodovodem z vodojemu Pankrác (3 000 m), do něhož je přiváděna voda z plzeňského výtlaku. Dodávka vody je dnes bezproblémová.

ÚPN SÚ pro Nýřany navrhuje zvětšení akumulace - vodojem Zbůch (3 000 m³). Pro zvýšení dodávky vody je zpracovaná studie čerpací stanice Bory.

Městská vodovodní síť má celkovou délku 32 km a je na ní napojeno 9 900 obyvatel. Síť bude nutné doplňovat podle narůstající zástavby, uvažovat je třeba se zásobením budoucích průmyslových ploch.

Tlučná

Obec je připojena na skupinový vodovod Plzeň - Nýřany přes vodojem Pankrác. Vodovodní síť zásobuje 59 % obyvatel. Počítá se s doplněním rozvodné sítě, nová zástavba se přizpůsobuje trase výtlaku do vodojemu Pankrác z Plzně. pro nové průmyslové plochy se uvažuje připojení z hlavních zásobovacích řadů.

Heřmanova Huť

Jímaná voda je čerpána ze šachty dolu Pavel do úpravny vody (12,5 l/s až 30 l/s podle potřeby) a odtud přes hydroforovou stanici do sítě. Vodovod dodává vodu pro Heřmanovu Huť, Vlkýš a Horní Sekýřany. Bude nutné zvýšit akumulaci na 2x 500 m³. Uvažuje se dále s rekonstrukcí rozvodné sítě s napojením Dolních Sekýřan a rekonstrukcí přívodních řadů pro Vlkýš a Horní Sekýřany i pro dodávku požární vody.

Navrhuje se z důvodů havárie na zdroji připojení obce na oblastní vodovod Plzeň.

okres Plzeň-jih

Zásobování pitnou vodou je v okrese z hlediska počtu obyvatel připojených na veřejné vodovody na velmi nízké úrovni - s připojenými cca 48 % obyvatel se okres řadí už dlouhodobě na poslední místa v rámci ČR. V okresu dosud převažovaly jen drobné vodovody s místními zdroji. Po dokončení nové větve oblastního vodovodu Plzeň - Blovice, se postupně může napojit řada obcí po trase.

Návrh zásobování pitnou vodou vybraných sídel

Blovice

Město mělo dlouhodobé problémy s vodou z Úslavy (podzimní okalové stavy v toku); úpravna vody byla odstavena zahájením dodávek pitné vody přivaděčem z Plzně. Odběry v r. 1998 dosáhly v ročním průměru pouze cca 4 l/s, počítá se s jejich rozšířením po napojení dalších obcí.

Dobřany

Zdrojem je břehové jímání povrchové vody z Radbuzy; úpravna vody má kapacitu 45 l/s, v současné době však dodává pouze 15 l/s. Upravená voda je doplňována podzemním zdrojem (vrt HV4 s původní vydatností 40 l/s). Akumulace ve vodojemu 2x 2 000 m³ je pro město dostatečná, zásobování vyhovuje.

V městském systému je dlouhodobě nadbytek vody s množstvím dodávek do okolí (propojení s Chlumčany).

Chlumčany

Odebírají ze dvou vrtů (s kvalitní vodou) 4 a 3 l/s a hydroforovou stanicí rozvádějí vodu v sítí. Dokončený vodojem obec rozdělil na 2 tlaková pásma. Současná potřeba činí asi 3 l/s, rovněž pro výhledové nároky cca 4,5 l/s místní zdroje postačují.

Chotěšov

Podzemní zdroj o vydatnosti 15 l/s má vyšší obsah Fe a Mn. Upravená voda je rozváděna pro cca 40 % obyvatel obce. Věžový vodojem (100 m³) postačuje, uvažuje se s rozšířením sítě. Nepříznivou situaci se navrhuje řešit připojením na oblastní vodovod.

Přeštice

Město odebírá pitnou vodu z podzemních zdrojů (z 25 vrtů část kontaminovaná, využívá se jich pouze 6); úpravna s tlakovými rychlofiltry dnes dodává cca 12 l/s (plná kapacita 18 l/s). Vodojem 2x 400 m³ potřebám města vyhovuje. Na městský vodovodní systém má být připojena obec Dolní Lukavice.

okres Rokycany

Na veřejné vodovody je připojeno cca 76 % obyvatel, což je méně než celostátní průměr. Využívány jsou zdroje podzemní i povrchové; hlavním zásobovacím systémem je skupinový vodovod Rokycany - Hrádek - Strašice (přivaděč DN 500 z Plzně je odpojen), napojeny jsou dále Mirošov, Kamenný Újezd a Dobřív.

Návrh zásobování pitnou vodou vybraných sídel

Rokycany

Město je v současnosti zásobeno vodou ze Strašic a ze skupinového vodovodu Hrádek - Janov. Voda ze Strašic má dva zdroje:

• podzemní vodu z prameniště “Tři trubky” (22 l/s),
• vodu povrchovou z řeky Klabavy a potoka Rezerva (50-60 l/s).

Voda z obou zdrojů je odvedena na úpravnu vody (55 l/s) a odtud do vodojemů ve Strašicích s objemem 2x 400 m³.

Voda pro Rokycany je vedena potrubím DN 200 od prameniště ve Strašicích přes vodojem Bouchalka (2x 240 m³) nad Kamenným Újezdem. Nový řad DN 400 z ÚV ve Strašicích je napojen na zokruhovanou síť a koncový vodojem Čilina (2x 2 000 m³).

Druhým systémem zasobujícím město Rokycany je skupinový vodovod Hrádek - Janov (max. 11 l/s). Zdrojem je podzemní voda, jímaná z údolní nivy Skočického potoka, čerpaná do úpravny vody Janov a vodojemu Janov (2x 650 m³).

Vodovodní síť způsobuje časté poruchy, dochází k velkým ztrátám a únikům vody, naléhavá je rekonstrukce sítě. S dalším rozšiřováním vodovodu mimo město se neuvažuje. Bilanční nárok k r. 2010 - v průměru 60 l/s - dnešní zdroje pokrývají.

Hrádek

Hrádek je zásoben vodou ze tří zdrojů:

• vodojem Bouchalka dodává vodu pro část obce na pravém břehu řeky Klabavy;
• skupinový vodovod zásobuje velkou část obytné zástavby a část areálu železáren. Průměrný odběr z tohoto zdroje činí cca 8 l/s;
• severně nad závodem se nachází prameniště Pavlovsko (6-10 l/s), z něhož je voda přiváděna do vodojemu 100 m³.

Železárny mají vlastní technologické vody, jezovou zdrž na řece Klabavě (nachází se v areálu závodu). Voda je čerpána do vodojemu 4 x 1 000 m³.

Mirošov

Zásobování Mirošova je zajištěno jednak z vodojemu Janov (2,4 l/s), jednak z vrtu a zářezů (6-7 l/s). Voda je čerpána do vodojemu a odtud je dodávána do sítě. Celková potřeba vody v Mirošově je uvedenými zdroji plně saturována.

Břasy

Od stávajících zdrojů vody (vrty ZKZ) se město odpojí. Další vrty OÚ a ZVD mají vydatnost 8,25 l/s. Napojen bude nový vrt s kapacitou 4 l/s. Akumulaci zajišťuje podzemní vodojem (2x 650 m³), do něhož je voda dodávána přes ÚV s výkonem 15 l/s.

Břasy jsou rozděleny na dvě tlaková pásma. Střední tlakové pásmo zahrnuje i obec Stupno. Horní tlakové pásmo je zásobováno AT stanicí o výkonu 30 l/s. S rozšiřováním vodovodu se neuvažuje, výhledová potřeba je kryta.

Zbiroh

Z vrtané studny s vydatností 10 l/s je voda čerpána přes akumulační nádrž 50 m³ do úpravny vody s rozšířenou kapacitou na 15,7 l/s. Odtud je voda čerpána do spotřebiště nebo do vodojemu nad městem. Posilujícími zdroji jsou studny na pravém břehu potoka s vydatností 2,6 l/s a vrty pod Čápským rybníkem s vydatností 5,25 l/s.

Navrhuje se rozšířit objemy vodojemů a posílit dále zdroje využitím vrtu JZD o vydatnosti 5 l/s. Tím bude vyhovující zásobení města zajištěno.

Holoubkov

Obec má vlastní podzemní zdroje vody s celkovou vydatností 7,6 l/s. Úpravna vody o výkonu 5-7 l/s je umístěna v závodě Kovosvit. Připravuje se napojení nového zdroje z Medového Újezda (vydatnost 5,7 l/s).

Výškové umístění vodojemu (2x 150 m³) pro zásobení obce nevyhovuje. Spotřebiště bude zapotřebí rozdělit na 2 tlaková pásma; dolní zásobené gravitačně, pro horní pásmo se navrhuje nový vodojem (320 m³ na kótě 483 m n.m.).

Radnice

Původním vodním zdrojem je důlní štola (1,0 l/s), ze které je voda přečerpávána do vodojemu 100 m³. Dalším zdrojem je studna s čerpací stanicí s vydatností 3,2 l/s a vlastní úpravnou vody. Do vodojemu je voda čerpána přes spotřebiště.

Pro výhled je k dispozici další zdroj - vrtané studny o kapacitě 5,0 l/s. Zdrojově je vody přebytek, celkově zásobování vyhovuje i pro výhled.

10.1.3. Odkanalizování a čištění odpadních vod

Výstavba kanalizačních sítí a zejména čistíren odpadních vod se v celém západočeském regionu v posledních deseti letech výrazně zrychlila. Přesto podle údajů za celý kraj v r. 1998 zaostává počet obyvatel připojených na kanalizaci (78,7 % z celkového počtu obyvatel) oproti počtu obyvatel připojených na veřejný vodovod o 8,7 %; v regionu je tedy cca 74 tis. obyvatel napojených na vodovod bez odpovídajícího odvádění odpadních vod. Podíl čištěných odpadních vod z celkových vypouštěných je přitom 95,7 %, což řadí Zpč. region k nejlepším v ČR.

Obdobná situace jako v regionu je i v řešeném území Plzeňské aglomerace. Rozhodující akcí posledních let zde byla nová ČOV pro město Plzeň, dokončená v r. 1996 nákladem 920 mil. Kč, znamenající podstatné zlepšení jakosti vody v Berounce.

Řada sídel v aglomeraci dosud ČOV nemá. V koncepci jejich přípravy a výstavby se v posledních letech uplatňuje zásada realizovat přednostně ČOV u význačných zdrojů znečištění a nerozptylovat omezené finanční prostředky na větší počet drobných akcí. Požadavek EU zabezpečit k r. 2005 likvidaci odpadních vod v mechanicko-biologických ČOV u všech sídel nad 2 000 obyvatel bude v aglomeraci splněn (jde celkem o 26 sídel, z toho v okrese Plzeň-jih 10, Plzeň-sever 10 a Rokycany 6).

Veškeré likvidace odpadních vod je nutno provádět v souladu s požadavky vodního zákona a nařízení vlády č. 171/1992 v platném znění (ukazatele přípustného znečištění odpadních vod). Navrhovaná zařízení musí být na úrovni současného technického pokroku.

Při návrzích odvádění odpadních vod z území je nutno dodržovat následující zásady:

• přednostně odvádět vody oddílnou kanalizací;
• maximální množství srážkové vody ponechat přirozenému vsaku do půdy;
• ČOV umisťovat mimo aktivní inundaci.

Zvláštní pozornost je nutno i nadále věnovat vodárenskému povodí Úhlavy, samozřejmě ve vazbě na stanovená ochranná pásma druhého a třetího stupně. Dobudovat kanalizace a ČOV je nutné u sídel v rozsahu ochranného pásma 2.b (Čižice, Dolní Lukavice a další) a i výše v povodí snížit obohacování toku živinami u rozhodujících zdrojů znečištění (ČOV Přeštice a Klatovy).

okres Plzeň-město

Jednotná stoková síť s cca 90 odlehčovacími komorami přivádí splaškové odpadní vody jednak na starou ČOV (reálná kapacita 90 tis. EO), jednak na novou ČOV na druhém břehu Berounky. Její kapacita je 377 tis. EO. Podmínkou udržení kapacity staré ČOV za horizont let 2002-2003 je celková rekonstrukce této čistírny. V současné době jsou obě čistírny provozovány v souběhu, v r. 1998 byly využity jejich kapacity podle BSK₅ na 77 % u ČOV I. (stará čistírna) a 93 % u ČOV II.

Vzhledem k nevyhovující kvalitě odpadních vod z Plzeňského Prazdroje a předpokládanému nárůstu jeho produkce se jedná o předčištění těchto vod. Za optimální považuje provozovatel převedení veškerých odpadních vod na ČOV II. Kapacitně postačí po celé návrhové období, v dalších letech po r. 2010 dojde buď k jejímu rozšíření nebo (což se jeví reálnější) k dřívější rekonstrukci ČOV I.

Nová ČOV se projevuje velmi pozitivně ve zlepšení jakosti vody v Berounce a dále umožní i napojení okolních sídel na kanalizační systém Plzně podle původní koncepce Terplanu a.s., vyjádřené v ÚPN VÚC Plzeňské aglomerace z r. 1986 a 1989 a rozpracované v generelu kanalizace města Plzně (HDP Praha, 1992).

Úhlavský kanalizační sběrač je už téměř dokončen; v VI. etapě výstavby bude realizován poslední úsek včetně shybky pod Úhlavou, který umožní odkanalizování Radobyčic a připojení sběrače, podchycujícího přes retenční nádrž splachy z úseku dálnice, procházející vodárenským povodím Úhlavy.

Úslavský kanalizační sběrač představuje novou investici, nutnou pro odvodnění pravého břehu Úhlavy od Lobez po Koterov včetně Černic a Bručné. Protože celková dílka sběrače je cca 10 km, předpokládá Správa infrastruktury města Plzně její rozdělení na 3 části. Celková plocha odvodňovaná sběračem dosáhne 430 ha, z toho nejižnějších cca 70 ha je možno přes retenční nádrž (příp. s využitím splaškové kanalizace) přečerpávat do Úhlavského sběrače.

Odvodnění obcí podél řeky Mže se v konceptu ÚPN VÚC navrhuje v širší variantě, tj. vedle Radčic a Křimic s připojením města Touškova a přilehlých obcí. Odvádění odpadní vody by bylo nutné několikrát přečerpávat, sběrač by byl vyústěn do Roudenského sběrače v prostoru nad Lochotínským parkem. Doporučovaná varianta řeší větší územní celek, příznivě ovlivní jakost Mže pod přehradou Hracholusky a využije volnou kapacitu na městské ČOV Plzeň.

Z oblasti severně od Plzně se navrhuje odkanalizovat do Bělohorského sběrače oblast Zruč - Senec. I zde je nutné přečerpávání; výhodou je zachování atraktivní oblasti pro bydlení i rekreaci bez znečištění. Po vyčerpání kapacity místní ČOV bud zřejmě výhodné napojit na Plzeň i Třemošnou.

okres Plzeň-sever

Na kanalizační sítě je připojeno pouze cca 47 % obyvatel okresu a z nich cca 90 % je připojeno i na čistírnu odpadních vod. Z 10 sídel v okrese nad 2 000 obyvatel provozuje 8 klasickou mechanicko-biologickou ČOV, Spálené Poříčí má kořenovou čistírnu a v Šťáhlavech se teprve staví skupinová ČOV (připojí se Nezvěstice a Šťáhlavice).

Odvádění a zneškodnění odpadních vod vybraných sídel

Nýřany

Kanalizační síť je různorodého stáří a materiálu, kmenová stoka nevyhovuje kapacitně; připojena je na ní převážná část obce. Pro odlehčení dešťových vod se využívá stará stoka DN 600 pod Vejprnickým potokem. Jihozápadní část obce a zástavba na pravém břehu připojeny na kanalizační soustavu dosud nejsou.

Stará čistírna odpadních vod je mechanicko-biologická, s kapacitou 6 000 EO a přítok Q₂₄ = 9,54 l/s^-1. Účinnost ČOV byla pouze cca 70 %.

V r. 1998 byly Nýřany přepojeny na skupinovou ČOV pod Tlučnou (do trvalého provozu uvedena v prosinci 1998). Kapacita nové ČOV je 13 825 EO, vypouštění odpadních vod je povoleno v množství 757 tis. m³/r, tj. v průměru 24 l/s, v maximu 30,4 l/s.

Vzhledem k nízkým průtokům (Q₃₅₅ = 4 l/s) a úrovni znečištění Vejprnického potoka byly požadovány pro čistírnu zpřísněné limity dle ukazatelů III. vládního nařízení č. 171/1992 Sb. K ovlivnění toku proto dojde ke zhoršení v minimální míře: v BSK₅ na hodnotu 7,9 mg/l, CHSK 46,5 mg/l, N-NH₄ 2,4 mg/l, P_c 0,4 mg/l.

Tlučná

Část obce má jednotnou kanalizaci s odlehčovací komorou. Původní mechanicko-biologická čistírna odpadních vod v obci byla v r. 1985 zrekonstruovaná. Pod Tlučnou byla dokončena výstavba skupinové ČOV pro Tlučnou, Nýřany a Vejprnice (údaje viz Nýřany).

Vejprnice

Kanalizační soustavu z kameniny DN 300 a 400 má Hornické sídliště. Ulice Plzeňská je napojena na ČOV typu Palata. Ostatní části obce nejsou odkanalizovány. Postupně se rozšiřuje stoková síť, odpadní vody jsou přečerpávány výtlačným potrubím na skupinovou ČOV (viz Nýřany).

Líně

V obci se staví centrální ČOV mechanicko-biologická s kapacitou 5 475 EO. Návrhové hodnoty činí Q_d = 14,71 l/s (splaškové vody), Q_dešť = 160 l/s, max. přítok 29,42 l/s, zatížení v BSK₅ 349 mg/l. Vypouštění odpadních vod vyhoví požadavkům vládního nařízení. Volná kapacita ČOV umožní případné napojení Zbůchu (přečerpávání). Dokončení stavby se předpokládá v r. 2000.

Dýšina

V obci je jednotná kanalizační síť s ČOV (1 500 EO) na pravém břehu potoka u Klabavy. Nutná je dostavba stok. Volná kapacita ČOV vedla k záměru vybudovat skupinovou kanalizaci s připojením sídel Kyšice, Ejpovice, Klabava, Litohlavy na ČOV Dýšina. Na realizaci bylo vytvořeno sdružení obcí Aquapur Ejpovice. Odvedení splaškových odpadních vod bude mít význam zejména pro zatopený lom Ejpovice.

okres Plzeň-jih

Stejně jako v zásobování vodou, i v odkanalizování a čištění odpadních vod je okres na jednom z posledních míst v rámci ČR. Podíl obyvatel, napojených na kanalizaci, je jen cca 38 % a na kanalizaci s ČOV pak jen cca 19 % (tj. pouze 1/3 průměru za ČR).

Z 10 sídel v okrese nad 2 000 obyvatel má kanalizaci s ČOV 9 sídel (často ovšem jen pro část obce); obec Zruč - Senec se navrhuje k přečerpávání na Plzeňskou ČOV.

Odvádění a zneškodnění odpadních vod vybraných sídel

Dobřany

Mají mechanicko-biologickou ČOV, která se v nedávné době rozšířila na kapacitu 6 000 EO. Dvě samostatné ČOV psychiatrické léčebny na ní mají být připojeny. Odkanalizování i čištění odpadních vod tak vyhovuje i pro výhled.

Chlumčany

Kanalizační síť je v obci novější (z r. 1975), ČOV tvoří dva oxidační příkopy s kapacitou 5 000 EO. Čistírna je dobře provozovaná a má kapacitní rezervu, vyžaduje však rekonstrukci.

Chotěšov

Má jednotnou kanalizaci s MB ČOV s kapacitní rezervou (připojeno je zatím cca 40 % obyvatel obce). Problém je těsnění kanalizace v blízkosti řeky - na ČOV přitéká přibližně 30 % balastních vod. Připravuje se výstavba nových kanalizačních stok.

Přeštice

Mají 20 let starou MB ČOV s kapacitou 20 tis. EO; aktivace je využívána pouze na 50 %. Bezdeštný přítok na ČOV činí pouze 20-25 l/s, což představuje pouze cca 6 000 EO. Městská ČOV je dnes v rekonstrukci na kapacitu 12 tis. EO se zaměřením na zachycení biogenních prvků. Na ČOV budou dále s přečerpáváním odpadních vod připojeny Lužany, Skočice a Žerovice.

Starý Plzenec

Obec má mechanicko-biologickou ČOV s moderní technologií (provozuje Plzeňská vodárna s Vinařskými závody). Kapacitně postačuje i pro výhled.

Nová ČOV se připravuje pod novou průmyslovou zónou.

Stod

Město má levobřežní část odkanalizovanou na mechnicko-biologickou ČOV o kapacitě 6 000 EO; to představuje dostatečnou rezervu pro připojení pravobřežní části města i pro výhled. Stokovou síť zde je nutné rekonstruovat a 5 vyústí podchytit novým sběračem.

okres Rokycany

Připojení obyvatel na kanalizační sítě vyšší než 70 % zařazuje okres stejně jako v zásobení pitnou vodou mezi přední okresy v rámci ČR. Obdobně je v úhrnu příznivá situace v připojení na ČOV, ovšem řada z nich vyžaduje rozšíření rekonstrukcí, zejména okresní město.

Odvádění a zneškodnění odpadních vod vybraných sídel

Rokycany

Kanalizační síť je jednotná s různorodým provedením stok. Kanalizační síť na okrajích města je v uspokojivém stavu a kapacitně vyhovuje. V centru kanalizace nestačí převést potřebné množství a dochází k zaplavování sklepů. Balastní vody zatěžují kapacitně (i výhledově se uvažují 1 700 m³/d) a nepříznivě působí na kvalitu čistícího procesu.

Centrální čistírna odpadních vod z r. 1960 byla rekonstruována novou technologií (jemnobublinná aerace) Zrekonstruovaná ČOV však nedosahuje potřebné účinnosti v čištění, proto se projektově připravuje posílení hydraulické kapacity ČOV, rozšíření biologického stupně a zařazení denitrifikace. Celková kapacita ČOV dosáhne 6 900 m³/d (25 000 EO), zatížení 15 000 kg BSK₅. S dokončením přestavby se počítá do r. 2001. Při průměrném průtoku dosáhne ovlivnění Klabavy pouze v BSK₅ 10,28 mg/l, v CHSK 38,32 mg/l, NL 77,6 mg/l a NH₄ 3,04 mg/l; rekonstruovaná ČOV tak podstatně sníží zatěžování nádrže Klabava i zatopeného lomu Ejpovice.

Hrádek

V Hrádku je stoková síť jednotná, sloužící jak pro železárny, tak pro obec. V areálu železáren je několik systémů dešťové kanalizace vyústěných do Klabavy.

Mechanicko-biologická ČOV ve spodní části obce (Emsarská studna s biofiltrem, efekt jen 80 %) se v současné době rekonstruuje a přejde do zkušebního provozu.

Mirošov

Jednotná kanalizační síť pokrývá téměř 90 % obce. Napojeno je cca 70 % obyvatel. Čištění odpadních vod je převážně v biologických septikách.

Mirošov má zpracován projekt na skupinovou ČOV, na kterou se může připojit i Dobřív.

10.2. Energetika

10.2.1. Energetika okresu Plzeň-město

Stručná charakteristika současného stavu

Zásobování elektrickou energií

Město Plzeň je zásobováno elektřinou z nadřazených soustav 400 kV a 220 kV (starší typ nadřazené soustavy) prostřednictvím transformoven 400/110 kV Chrást a 400/220/110 kV Přeštice, které dodávají elektřinu přes distribuční soustavu 110 kV do uzlů 110/22 kV. Napájená vedení 110 kV jsou převážně dvojitá (vzdušná) a jen z malé části kabelizována.

Transformovna 400/110 kV Chrást napájí uzly:

• 110/22 kV Plzeň-město (2x 40 MVA);
• 110/22 kV Plzeň-sever (2x 40 MVA);
• 110/22 kV Křimice (1x 40 MVA);
• 110/vn kV Škoda a.s. Plzeň (stanici vlastní a.s.).

Transformovna 220/110 kV Přeštice uzel 110/22 kV Plzeň-jih (2x 40 MVA).

Zásobování plynem

Město Plzeň je zásobováno zemním plynem prostřednictvím vysokotlakých plynovodů, které tvoří severní a jižní obchvat města; tyto distribuční plynovody jsou napájeny přímo z plynovodu o velmi vysokém tlaku DN 900, PN 6,4 MPa (Přimda - Hosponín) a to z předávacích stanic Sviňomazy (okres Tachov) a Mladotice (okres Plzeň-sever).

Zásobování teplem

Systém centralizovaného zásobování teplem (SCZT) ve městě má hlavní zdroj tepla v centrální teplárně (tepelný výkon 205 MW v horké vodě a 48 MW v páře), jejímž majitelem je Plzeňská teplárenská a.s. Tepelný výkon je vyveden horkovodními napaječi Sever a Jih, které obsluhují území Severního a Jižního předměstí a některé lokality vnitřního města. V prostoru Severního předměstí spolupracuje s centrální teplárnou špičkový tepelný zdroj (tepelný výkon 35 MW).

Druhým velkým zdrojem tepla je průmyslová teplárna v hlavním závodě Škoda Plzeň, a.s. (označena ELÚ III; tepelný výkon 45 MW), která zásobuje byty a komunální objekty na sídlišti Skvrňany. Oba teplárenské systémy jsou technicky propojeny, ale pracují každý samostatně.

Pro úplnost je třeba dodat, že kromě uvedených hlavních zdrojů centrálního zásobování teplem je ve městě v provozu 13 kotelen s tepelnými výkony nad 5 MW (slouží především průmyslu) a na 600 kotelen do tepelného výkonu 5 MW, o celkovém tepelném výkonu přibližně 230 MW.

Systém lokálního vytápění ve městě je asi ze 60 % založen na užití zemního plynu jako primární energie.

Poznámka:

Zdroje tepla o tepelném výkonu vyšším než 5 MW jsou sledovány v tzv. registru emisí a zdrojů znečišťujících ovzduší - REZZO I.

Zdroje tepla o tepelném výkonu do 5 MW jsou sledovány v rámci REZZO II.

Výhled zásobování energiemi

Zásobování elektrickou energií

Dále uvedené navrhované investice v systému 110 kV jsou hodnoceny jako rozhodující pro další územní rozvoj města a pro zajištění bezpečné a kvalitní dodávky elektrické energie v řešeném prostoru.

• V místě stávající spínací stanice 110 kV v Nové Hospodě je navržena výstavba rozvodny 110/22 kV. V současné době je do spínací stanice přivedeno vedení 110 kV z R 110/22 kV Křimice. Realizace přichází v úvahu v letech 2001-2005. Po výstavbě rozvodny se počítá s realizací kabelové trasy 110 kV Nová Hospoda - R 100/vn kV Škoda Plzeň, a.s.
• Územně sporné je propojení vybudované R 110/22 kV Nová Hospoda se stávající R 110/22 kV Plzeň-jih; po dořešení územní problematiky však bude propojení obou uzlů nezbytné, neboť uzel Nová Hospoda se stane hlavním napájecím bodem pro rozvojové území Borských polí, popřípadě též tzv. Zeleného trojúhelníka.
• Realizovaná bude transformace 110/22 kV “Hydro” v centrální části města (u řeky Radbuzy v blízkosti papírny), jež má být napojena na rozvodnu 220/110 kV Přeštice ze stávajícího vedení 110 kV Přeštice - Plzeň-jih.
• V dalším výhledu se uvažuje s kabelovým propojením R 110/22 kV Hydro buď přímo s rozvodnou 110/22 kV Plzeň-město, nebo přes uzel 110/22 kV v teplárně Plzeň. Kabelové propojení bude na úrovni 110 kV.
• Za hranicemi města se uvažuje s výstavbou R 110/22 kV v lokalitě Ostrá Hůrka (pracovní název této lokality používaný ŽČE, a.s. Plzeň, je R 110/22 kV Černice), která by sloužila zejména budoucí průmyslové zóně na JV města. Napojení plánované rozvodny na systém 110 kV se předpokládá ze současného vedení 110 kV Přeštice - Plzeň-jih.
• Později je plánováno propojení nadřazených uzlů Chrást a Přeštice výstavbou vedení 110 kV Černice - Chrást. Kolem města Plzně by tak bylo dokončeno zokruhování sítě 110 kV, která by byla napájena ze dvou nadřazených a nezávislých uzlů.
• V roce 2000 je plánována rekonstrukce a úprava stávající rozvodny 110/22 kV Plzeň-město (bez územních nároků).
• Přibližně k roku 2000 bude též provedeno rozšíření R 110/22 kV Plzeň-sever, které však proběhne na stávajícím pozemku rozvodny. Současně s touto akcí bude provedena přeizolace stávajícího vedení 22 kV Plzeň-město - Plzeň-sever na napětí 110 kV, čímž bude posílena elektrická vazba mezi oběma uzly na úrovni 110 kV.

Zásobování plynem

Koncepce plynofikace okresu Plzeň-město vychází jednak z neutěšené ekologické situace města a jednak z předpokladů rozvoje některých jeho částí.

• Budou vytvářeny podmínky pro plynofikaci dalších lokálních zdrojů tepla na tuhá paliva v neplynofikovaných okrajových částech města. V tomto případě bude nutno počítat s výstavbou nových vysokotlakých a středotlakých zařízení.
• V již plynofikovaných oblastech bude pokračovat přechod z tuhých paliv na zemní plyn; půjde především o rozvoj středotlaké a nízkotlaké plynovodní sítě.
• Území, v nichž se předpokládá velký budoucí odběr plynu budou zásobována zemním plynem z nových vysokotlakých regulačních stanic (VTL RS), napojených na stávající vysokotlakou plynovodní síť. Jedná se o výstavbu VTL RS Borská pole, VTL RS Švábiny a VTL RS Bukovec-papírny. Vysokotlaké přípojky k VTL RS jsou vesměs velmi kratičké.

Poznámka:

Plynofikační záměry vycházejí z předpokladu, že plynofikace domácností znamená především užití plynu k výrobě tepla a většinou i k přípravě teplé užitkové vody a jídel.

Zásobování teplem

Koncepce zásobování města Plzně teplem ve výhledu se opírá o ekologicky únosný a reálný rozvoj zdrojů dodávajících teplo do SCZT a dále o pokračující plynofikaci.

Provozování zdrojů tepla dodávajících teplo do SCZT bude vedeno následujícími principy:

• Trvale bude vyhodnocována únosnost dalšího provozu stávajících zdrojů tepla sledovaných v rámci REZZO I a REZZO II na území města.
• Bude sledována konkurenceschopnost dodávek teplené energie ze sítí SCZT.
• Ve zdůvodněných případech bude dávána přednost odběru tepla ze SCZT před výrobou tepla v samostatných energetických zdrojích jednotlivých organizací na území města.
• Počítá se s rozšířením primární horkovodní sítě z teplárny ELÚ na Borská pole a zprovozněním stávajících primárních horkovodů z prostoru Lochotína do lokality Na Lochotíně, kde jsou rozvojové plochy (oblast zásobuje teplem městská teplárna). S dalším rozšiřováním primární horkovodní sítě se nepočítá; stávající parní síť nebude dále rozvíjena.

Na závěr kapitoly o energetice okresu Plzeň-město uvádíme tabulku “Prognóza konečné spotřeby paliv a energií určených pro otop bytů v Plzni (%)” (k návrhovému období ÚPN VÚC Plzeňské aglomerace):

*/ Zahrnuje zdroje tepla sledované v REZZO I, II a III.

 Z tabulky vyplývá:

• Kapalná paliva nejsou pro otop bytové sféry využívána a do budoucna se s nimi také nepočítá (a to ani na úrovni zdrojů tepla v REZZO I a II).
• Největší přírůstky ve spotřebě paliv pro otop zaznamenává zemní plyn, přičemž stabilním a rozhodujícím prvkem zůstává dodávka tepla ze SCZT, která pokrývá přes 60 % celkové bytové poptávky.
• Užití elektřiny na výrobu tepla je pouze doplňkové a v bilanci města nehraje žádnou významnou úlohu.
• Ve spotřebě tuhých paliv (uhlí) dojde k mírnému poklesu a uváděný pětiprocentní podíl v konečné spotřebě paliv a energií jen potvrzuje skutečnost, že stoprocentní vytěsnění tuhých paliv není reálné a zejména ne v průběhu příštích cca 11 let.

10.2.2. Energetika okresů Plzeň-jih, Plzeň-sever a Rokycany

O energetice předcházejícím okresu Plzeň-město bylo pojednáno samostatně v textu, zejména proto, že její problematika je zcela specifická a zasluhuje si zvláštní pozornost.

Zásobování elektrickou energií

Stručná charakteristika současného stavu

Na území těchto okresů nejsou umístěny zdroje elektrické energie většího významu (pouze malé vodní elektrárny), takže elektrická energie pro řešené území je zajišťována prostřednictvím nadřazené elektrizační soustavy.

V okrese Plzeň-jih (PJ) je situována rozvodna 400/220/110 kV Přeštice, v okrese Plzeň-sever (PS) rozvodna 400/110 kV Chrást. Citované uzly mají celostátní význam (Přeštice slouží i pro mezinárodní spolupráci elektrizačních soustav pro vedení 400 kV Přeštice - Etzenricht).

Z hlediska distribuce elektřiny z nadřazených uzlů do území mají rozhodující význam transformace v rozvodnách 110/22 kV, jichž je v aglomeraci celkem devatenáct (včetně transformace 110 kV v nadřazených uzlech).

V okrese Plzeň-jih jsou transformace 110 kV v Přešticích, Chlumčanech, Nepomuku a v Nezvěsticích; v okresu Plzeň-sever jsou transformace 110 kV v Horní Bříze, v Chrástu a dále v Kralovicích a v Ejpovicích; v okrese Rokycany v Rokycanech, Hrádku, Mýtě a Zbirohu. Ostatní jsou lokalizovány v okresu Plzeň-město.

Nadřazený uzel Chrást napájí převážně rozvodny 110/22 kV v okresech Plzeň-město, Plzeň-sever a Rokycany, nadřazený uzel Přeštice je orientován na území okresu Plzeň-jih a jen okrajově na jižní část okresu Rokycany.

Elektrické vazby po vedeních 110 kV přesahují rámec okresu Rokycany, a to prostřednictvím R 110/22 kV Rokycany (Beroun, Řeporyje) a R 110/22 kV Křimice (Toužim, Vítkov).

Nadřazené uzly jsou prostřednictvím vedení 400 kV a 220 kV napojeny na celostátní nadřazenou elektrizační soustavu (kterou tvoří tzv. základní zdroje elektrické energie, nadřazené uzly a příslušná propojovací vedení) a po vedeních 110 kV zajišťují napájení distribučních rozvoden.

Podrobnější údaje o vedeních byly prezentovány v předcházející etapě tohoto úkolu.

Výhled zásobování elektrickou energií

okres Plzeň-jih

• Bezprostředně u hranice okresu Plzeň-město plánuje Západočeská energetika výstavbu R 110/22 kV v lokalitě Ostrá Hůrka; další komentář je v kapitole Energetika okresu Plzeň-město.
• V souvislosti s propojením R 110/22 kV Rokycany s R 110/22 kV Nepomuk bude postaveno vedení 110/kV mezi oběma rozvodnami.
• Počítá se s rekonstrukcemi současných R 110/22 kV a s případným zvyšováním jejich transformačního výkonu (v rámci stávajících areálů).
• Výstavba R 110/22 kV Blovice. Napájení by bylo zajištěno ze smyčky plánovaného vedení Rokycany - Nepomuk. Realizace tohoto záměru závisí na poptávce po elektrickém příkonu v prostoru Blovicka.
• Rozvoj zařízení nadřazené elektrizační soustavy se nepředpokládá.

okres Plzeň-sever

• Kolem roku 2003 bude rekonstruována R 110/22 kV Horní Bříza ve stávajícím areálu rozvodny.
• V souvislosti s výstavbou R 110/22 kV Ostrá Hůrka dojde k propojení této rozvodny s uzlem 400/110 kV Chrást vedením 110 kV.
• Rozvoj zařízení nadřazené elektrizační soustavy na území okresu se nepředpokládá.

okres Rokycany

• V letech 2005-2010 bude provedeno zaústění stávajících vedení 110 kV Chrást - Hrádek do R 110/22 kV Rokycany.
• Západočeská energetika, a.s., plánuje propojení R 110/22 kV Rokycany s R 110/22 kV Nepomuk (termín není znám) vedením 110 kV.

Zásobování plynem

Stručná charakteristika současného stavu

Řešené území nemá vlastní zdroje plynu, a proto je odkázáno na dodávky zemního plynu z celostátní plynovodní sítě, kterou představují systémy nadřazených a distribučních dálkovodů.

Jádro aglomerace, tvořené městem Plzní a přilehlými obcemi z okresů Plzeň-jih a Plzeň-sever a Rokycanskem, má velmi dobrou polohu vůči trasám důležitých dálkovodů; proto také vykazuje poměrně vysoký stupeň plynofikace.

Ve směru jihozápad-severovýchod (Přimda - Záhoří u Mostu) prochází tzv. severní větev tranzitního plynovodu (zvláště vysoký tlak 6,4 MPa) okresem Plzeň-sever, po jižním okraji okresu Plzeň-jih probíhají tři trasy tranzitních plynovodů (Rozvadov - Rusko) a od Vřesové je na západě a jihu řešeného území fixována trasa dálkového plynovodu Vřesová - Květnov (u Havlíčkova Brodu); z této trasy je provedeno odbočení jižně od Plzně směrem na Rokycany a Prahu. Na severní větvi tranzitního plynovodu je umístěna předávací stanice zemního plynu u Mladotic (okr. Plzeň-sever), která tvoří důležitý napájecí bod nejen pro Plzeňskou aglomeraci.

O plynovodních trasách bylo podrobněji pojednáno v předcházející etapě tohoto úkolu.

Relativní dostupnost zemního plynu z dálkových plynovodů umožnila - zejména po přechodu na tržní hospodářství - bouřlivý rozvoj plynofikace sídel.

Plynofikovaná sídla (podle abecedy)

Plynofikace obcí zahajovaná v roce 1999

Výhled plynofikace obcí v období po roce 1999

Výše uvedený program plynofikace obcí zahajované v roce 1999 ještě zdaleka nevyčerpává všechny možnosti plynofikace nových lokalit.

Vzhledem k tomu, že na další výhled plošného rozvoje plynofikace řešeného území uvalila Západočeská plynárenská, a.s. se sídlem v Plzni informační embargo (obchodní tajemství), provedl Terplan a.s. odhad možného rozvoje plošné plynofikace po roce 1999 dle následujících přehledů; přehledy se týkají okresů Plzeň-jih, Plzeň-sever a Rokycany a okres Plzeň-město je řešen samostatně. Je třeba podotknout, že ani předložený výčet obcí rozšiřujících plošnou plynofikaci území nemusí být konečný či naopak nesporný: hodně bude záležet na více faktorech, jako jsou např. růst cen energií, možnosti opatřování investičních prostředků, státní podpora aj.

okres Plzeň-jih

 S ohledem na současnou úroveň plynofikace okresu, která je nesporně velmi vysoká, je výše uvedený předpoklad spíše maximální a jeho naplnění by znamenalo, že plynofikace by využívalo cca 50 % obyvatelstva.

okres Plzeň-sever

Úroveň plynofikace tohoto okresu je poměrně nízká. Plynofikovány jsou obce bezprostředně sousedící s okresem Plzeň-město a dále obce na spojnici Třemošná - Kaznějov - Plasy - Kralovice - Kožlany.

Severozápadní část okresu po obou stranách trasy severní větve tranzitního plynovodu Přimda - Záluží u Mostu plynofikována není vůbec (např. Manětín, Žihle, Pernarec, Mladotín aj.).

okres Rokycany

Současná plynofikace okresu je poměrně vysoká; plynofikované obce jsou soustředěny kolem Rokycan a dále podle trasy vysokotlakého plynovodu Plzeň - Rokycany - Beroun - Praha a jeho odboček Osek - Břasy - Radnice a Volduchy - Hrádek - Mirošov.

Nadějná je plynofikace Dobříva, Cheznovic a Strašic.

 Přehled v počtu plynofikovaných obcí

Na kartogramu 1 : 20 000 “Katastrální území plynofikovaných sídel” je zobrazen současný stav plynofikace území aglomerace včetně plynofikačních záměrů na rok 1999 a ve výhledu. Schematicky jsou též zakresleny hlavní vysokotlaké plynovody a severní větev tranzitního plynovodu.

Zásobování teplem

Stručná charakteristika současného stavu

Soustava centrálního zásobování teplem (SCZT) je rozvinuta pouze v Plzni. Z hlediska jejího stavu a výhledu je o ní pojednáno v kapitole “Energetika okresu Plzeň-město”.

Ve zbývajících okresech aglomerace se sice uskutečňuje v některých větších sídlech centrální dodávka tepla, ale o SCZT se hovořit nedá.

Proto byly v rámci předcházející etapy tohoto úkolu šetřeny všechny zdroje tepla, které jsou zahrnuty do tzv. REZZO I (registr emisí a zdrojů znečišťujících ovzduší o tepelném výkonu zdroje tepla vyšším než 5 MW).

Je třeba podotknout, že v žádném ze šetřených zdrojů tepla nebyla uplatněna kogenerace, tj. současná výroba tepla i elektřiny.

Počet šetřených zdrojů v REZZO I dle okresů:

Plzeň-jih        18 zdrojů

Plzeň-sever 20 zdrojů

Rokycany 14 zdrojů.

Na tomto místě je vhodné konstatovat, že podstatnou úlohu v ekologizaci palivových základen zdrojů tepla je existence či neexistence plynofikace lokality, v níž se zdroj nachází.

V okrese Plzeň-jih jsou všechny lokality, kde se vyskytují zdroje tepla v REZZO I, již plynofikovány, s výjimkou Spáleného Poříčí, kde je takový zdroj jeden, přičemž je navržena plynofikace obce.

V okrese Plzeň-sever jsou pouze tři obce, v nichž jsou zdroje tepla v REZZO I bez zemního plynu - Žihle, Nevřeň, Mladotice. V Žihli a v Mladoticích je navržena plynofikace, v Nevřeni podmínky pro plynofikaci nejsou; místní obalovna drti však spaluje lehký topný olej.

V okrese Rokycany jsou všechny obce, kde se vyskytují zdroje tepla v REZZO I plynofikovány, s výjimkou obce Strašice, kde jsou takové zdroje dva; kromě toho se v této obci na znečišťování ovzduší podílejí i samostatné malé kotelny. Ve výhledu jsme doporučili obce plynofikovat.

Výhled zásobování teplem

Podmínky pro ekologizaci palivových základen jsou - díky rozsáhlé plynofikaci obcí - velmi dobré.

Z předchozího textu vyplývá, že by bylo velmi žádoucí plynofikovat Spálené Poříčí (okres Plzeň-jih), Žihli a Mladotice (okres Plzeň-sever) a Strašice (okres Rokycany).

V kapitole o zásobování plynem byly vytypovány lokality, v nichž by bylo žádoucí prozkoumat možnost plynofikace.

V již plynofikovaných lokalitách je třeba rozšiřovat plošnou plynofikaci a likvidovat tudíž malé zdroje tepla, které dnes spalují uhlí.

Větší pozornost by měla být také věnována využití místní dřevní hmoty (včetně podpory konkrétních řešení).

Lze jen doporučit, aby každá obec měla zpracovaný energetický generel, v němž by byla zvážena reálná dostupnost ekologicky šetrných energií pro výrobu tepla.

10.3. Spoje

10.3.1. Stručná charakteristika současného stavu

Radiokomunikace

Základní televizní vysílače v řešeném území jsou Plzeň - Krašov a Plzeň-město - Krkavec, které rovněž slouží pro šíření rozhlasových signálů; rozhlasový signál vysílá i vysílač Plzeň-město - Radeč.

Vysílače Krašov a Krkavec jsou součástí páteřní digitální radioreléové sítě a zajišťují radioreléové spojení ve směru na Prahu, Jáchymov - Klínovec a Domažlice.

Telekomunikace

Město Plzeň je připojeno na celostátní telefonní síť přes tranzitní telefonní ústřednu (TTÚ) Lochotín. Provoz telefonní sítě zajišťuje šest hlavních automatických ústředen (ATÚ) - Lochotín, Plzeň-střed, Skvrňany, Doubravka, Slovany a Bory; vedlejší ústředny (VÚ) jsou v Křimicích a v Liticích.

 10.3.2. Výhled spojových zařízení

Radiokomunikace

Na severu Plzně (průmyslové území Košutky) má být postaveno nové radiokomunikační středisko včetně administrativní budovy.

Je nutné počítat s rozvojem radioreléových tras nižších řádů, které však nejsou předmětem tohoto šetření.

Postupně bude dobudována síť mobilních telefonů PEGAS (GSM) a EuroTel (Classic a GSM).

Telekomunikace

Nevyhovující situace v telefonizaci některých částí řešeného území je řešena jednak digitalizací řídících systémů a jednak výstavbou optických kabelů. Současně je posilována radioreléová síť nižších řádů (včetně radiotelefonních spojů). Nové satelitní digitální telefonní ústředny (RDLU) budou instalovány v lokalitách Vinice, Bílá Hora, Újezd, Letná, Božkov, Bručná, Litice, Skvrňany a Křimice; v rozvojových územích je předpokládána výstavba RDLU v Švábinách, na Karlově, v Zátiší a v Radčicích.

Dále bude rozvíjen systém kabelové televize, která zajistí vysokou kvalitu signálu z pozemních i satelitních vysílačů.