Územní plán plzeňské aglomerace - kapitola 11.b

11.4. Ochrana ovzduší

11.4.1. Emisní situace

Ovzduší představuje citlivou složku životního prostředí. Znečištění ovzduší má dominantní postavení mezi faktory negativně ovlivňujícími životní prostředí. V prostoru aglomerace se uplatňují zejména lokální, ale také regionální a nadregionální imisní vlivy. Lokální emisní vlivy pocházejí z různých zdrojů emisí, a to jak co do velikosti emisí škodlivin, tak co do územní šíře jejich působení.

Od r. 1982 je v rutinním provozu v systému REZZO, rozdělující zdroje emisí do čtyř souborů podle tepelného výkonu zařízení ke spalování paliv; soubor dále zachycuje zařízení pro lokální a ústřední vytápění a konečně mobilní zdroje emisí.

Co do objemu emisí (škodlivin vypouštěných do ovzduší) je nejvýznamnější soubor REZZO I, obsahující zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a nejzávažnější technologie (tento soubor je každoročně aktualizován).

Pro rok 1997 obsahuje soubor REZZO I v řešené aglomeraci celkem 90 zdrojů, z toho: město Plzeň - 33 zdrojů, okr. Plzeň-sever - 21 zdrojů, okr. Plzeň-jih - 21 zdrojů, okr. Rokycany - 15 zdrojů.

Přehled emisí škodlivin dle jednotlivých zdrojů REZZO I (1997) uvádí tabulka. Oproti předchozímu roku došlo k výraznému snížení počtu velkých zdrojů emisí škodlivin (v r. 1996 - 139 zdrojů).

Z velkých zdrojů (REZZO I) bylo do ovzduší v r. 1997 emitováno:

V rámci celé aglomerace vykazuje z hlediska velikosti emisí prioritu město Plzeň, a to nejen co do množství velkých zdrojů emisí škodlivin, ale i co do absolutní velikosti jednotlivých škodlivin. Na sumách jednotlivých škodlivin vypouštěných do ovzduší se nejvíce podílejí zdroje:

Z uvedeného je patrné, že bezkonkurenčně největšími znečišťovateli ovzduší, a to u všech sledovaných škodlivin, jsou firmy Škoda a Plzeňská teplárenská. Naprostá převaha škodlivin pochází ze spalovacích procesů, technologie se více uplatňuje u některých zdrojů zejména u škodliviny C_xH_y, event. CO.

Soubor REZZO II (střední škodliviny) zahrnuje zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 0,2-5,0 MW; pro město Plzeň obsahuje celkem 310 zdrojů. Tyto zdroje navyšují emise škodlivin do ovzduší o (t/r v r. 1997):

tuhé emise	- 99,5		CO	- 314,8
SO2	- 169,9		CxHy	- 134,9
NOx	- 333,6

Jedná se o množství zhruba o řád nižší než činí emise z velkých zdrojů. Jejich závažnost lze spatřovat v tom, že jsou vypouštěny většinou z nižších výduchů a ovlivňují více koncentrace znečištění v místě vzniku (velké zdroje rozptylují emise do širšího okolí a významně se tak podílejí na tzv. znečištění pozadí).

Poznámka:

Tabulková část o emisích škodlivin je vedena podle obcí. V případě Plzně se jedná o výše uvedené velikosti emisí jednotlivých škodlivin - není uvedeno v tabulkové části.

Plzeň-sever

V okrese je 21 velkých zdrojů znečištění ovzduší a cca 260 zdrojů středních. Nejzávadnějším zdrojem na okrese je firma Aktiva s.r.o. Kaznějov, kde sice došlo ke zlepšení situace u emisí z technologií, ale přetrvávají problémy s emisemi z uhelného vytápění.

Zdroje skupiny REZZO I jsou evidovány v sídlech: Kaznějov, Horní Bříza, Dýšina, Dolní Bělá, Heřmanova Huť, Kralovice, Líně, Nevřeň - Nová Hospoda, Nýřany, Třemošná a Žihle.

Největší emise tuhých látek pocházejí ze závodů: Keramika a Aktiva v Kaznějově. U ostatních zdrojů se jedná o velikosti emisí o řád (spíše o 2 až 3 řády) menší. SO₂ vypouští do ovzduší bezkonkurenčně nejvíce Aktiva Kaznějov (1 242 t/rok); druhým v pořadí je Keramika Třemošná (115 t/rok). Oxidy dusíku pocházejí zejména z Aktiva Kaznějov (186 t/rok). Obdobně nejvíce CO pochází ze závodu Keramika Kaznějov. Na emisi C_xH_y se výrazně podílí ČEPRO Třemošná - distribuční sklad PHL (289 t/rok). Dalšími škodlivinami jsou fluor (Union Heřmanova Huť, Keramika Horní Bříza), sirovodík (Aktiva Kaznějov) a další. Naprostá převaha škodlivin má původ ve spalovacích procesech méně v technologiích (sklářské hutě v Heřmanově Huti).

Střední zdroje emitují do ovzduší celkem v okrese (1997):

tuhé emise	- 370 t/rok		CO	- 577 t/rok
SO2	- 267 t/rok		CxHy	- 131 t/rok
NOx	- 105 t/rok

Emise ze středních zdrojů jsou o řád nižší než ze zdrojů velkých. Přehled emisí ze středních zdrojů podle obcí uvádí tabulka.

Plzeň-jih

V okrese je 21 velkých zdrojů znečištění ovzduší a cca 160 středních zdrojů. Na území okresu neexistuje žádný zdroj znečištění ovzduší, který by měl rozhodující vliv na emisní a imisní situaci v okrese. Největší vliv na kvalitu ovzduší mají malé zdroje znečišťování. Pozitivní je pokračující změna systému vytápění významných zdrojů, měst a menších sídel.

Zdroje ze skupiny REZZO I jsou evidovány v sídlech: Dobřany, Chlumčany, Přeštice, Stod, Dvorec u Nepomuka, Šlovice, Spálené Poříčí, Starý Plzenec, Starý Smolivec a Zemětice. Za nejzávažnější zdroj v relativním pohledu lze považovat jednoznačně Chlumčanské keramické závody v Chlumčanech, a to ve všech sledovaných škodlivinách (emise v několika desítkách až stovkách tun za rok).

Střední zdroje emitují do ovzduší celkem v okrese (1997):

tuhé emise	- 189,9 t/rok		CO	- 318,8 t/rok
SO2	- 377,5 t/rok		CxHy	-   91,8 t/rok
NOx	-   81,3 t/rok		amoniak	- 271,5 t/rok

(Přehled emisí ze středních zdrojů podle obcí uvádí tabulka).

V porovnání s velkými zdroji převyšují celkové emise středních zdrojů emise velkých zdrojů ve škodlivinách: SO₂, CO a C_xH_y (u škodliviny NO_x je naopak emise ze středních zdrojů téměř poloviční). Amonikak má původ v živočišné výrobě. V enormním množství je emitován z výkrmu prasat Vysoká - Dobřany. Některé technologie zapříčiňují i emisi fluoru a chloru (CHKZ Chlumčany, České cihelny Stod). Zdroj CHKZ Chlumčany (kotelna) je nevhodně umístěný vůči obci Chlumčany (návětrná strana).

Rokycany

V okrese je 15 velkých zdrojů znečišťování a ve 34 sídlech více než 100 zdrojů středních. Výrazný je vliv města Plzně na kvalitu ovzduší ve střední a jižní části okresu.

Zdroje skupiny REZZO I jsou evidovány v sídlech: Rokycany - 7 zdrojů, Strašice, Hrádek, Holoubkov, Ejpovice, Dýšina, Břasy a Zbiroh (po 1 až 2 zdrojích).

Střední zdroje emitují do ovzduší celkem v okrese (1997):

tuhé emise	-    450,1 t/rok		CO	- 6 060,0 t/rok
SO2	- 2 960,6 t/rok		CxHy	-      65,7 t/rok
NOx	-    353,4 t/rok		amoniak	-    225,6 t/rok

Celkově emise ze středních zdrojů (s výjimkou NO_x a C_xH_y) převyšují emise z velkých zdrojů. Mimo rámec jsou enormní emise CO emitované v Rokycanech. (Přehled o emisích ze středních zdrojů podle obcí uvádí tabulka).

Rozhodujícím zdrojem emise všech sledovaných škodlivin jsou Železárny Hrádek (168 t/r - TE, 481 t/r - SO₂, 467 t/r - NO_x, 281 t/r - CO, 38 t/r - C_xH_y). Z ostatních velkých zdrojů stojí za zmínku emise podniků Škoda Ejpovice - Dýšina, Kovohutě v Rokycanech a slévárna v Strašicích (velikost emisí se pohybuje v řádu desítek t/rok); ostatní zdroje emitují množství škodlivin podstatně menší.

Střední zdroje v souhrnu za obec se významně uplatňují zejména v Rokycanech, kde výrazně suma jednotlivých škodlivin činí násobek (až destinásobek u CO) emise za všechny velké zdroje. Rokycany v přehledu emisí ze středních zdrojů vybočují bezkonkurenčně v přehledu za obce. Areál ŽV v Kladrubech je zdrojem velké emise amoniaku. Vývoj emisí v okrese za posledních 10 let byl pozitivní v důsledku uzavření některých provozů a v důsledku rekonstrukcí některých významných zdrojů znečišťování. Projevilo se i snížení objemu výroby v některých rozhodujících podnicích. Nejhustěji zalidněné oblasti okresu byly plynofikovány. Prakticky beze změny zůstávají zejména malé zdroje znečišťování v severní a jižní části okresu, kde se zatím (z ekonomických důvodů) nepředpokládá plošná plynofikace.

11.4.2. Imisní situace

Z předchozího je patrné, že kvalita ovzduší dle zdrojů sestavy REZZO I celé aglomerace je významně ovlivňována velkými zdroji emisí škodlivin umístěnými ve městě Plzni. Ostatní velké zdroje v aglomeraci se uplatňují víceméně lokálně, absolutní hodnoty emisí jednotlivých škodlivin často dosahují hodnot o řád nižších oproti zdrojům emisí v Plzni.

Zdroje emisí REZZO I se často podílejí na tzv. dálkovém přenosu emisí, což znamená, že část emise se uplatňuje na imisním poli mimo řešené území.

Hodnocení stavu znečištění ovzduší vychází z imisních limitů pro znečišťující látky uvedené v Opatření FV ŽP z r. 1991 k zákonu č. 309/1991 Sb. o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami.

Imisní limity platné pro území České republiky

Objektivní posouzení velikosti imisního pole lze získat z měření koncentrací jednotlivých škodlivin. V řešeném území je sledován zejména oxid siřičitý. Celkem je měřících míst v Plzni 12, v okr. Plzeň-jih 1 (Losina), Plzeň-sever 4 (Česká Bříza, Krašov, Lipí, Obora), Rokycany 1 (Kreslovna).

Imisní situace je odvislá od řady faktorů, mezi které patří zdroje emisí, zejména střední a malé zdroje (místní uplatnění mají zdroje s nízkými výduchy, které neumožňují větší rozptyl škodlivin), konfigurace terénu a konkrétní klimatické podmínky (možnosti provětrávání území, četnost výskytu inversních situací). Speciální situace je u imisí NO_x, kde na rozdíl od ostatních škodlivin dochází v celorepublikovém pohledu ke zvyšování koncentrací. Největší podíl na tomto stavu má enormní nárůst automobilové dopravy (znečištění spalinami); lokalizace imisního znečištění se váže na základní silniční síť.

Stav úrovně znečištění ovzduší všeobecně v ČR vykazuje zlepšující tendenci. Roční aritmetické průměry koncentrací jednotlivých škodlivin uvádějí mapová znázornění ČR v Ročence znečištění ovzduší na území ČR (ČHMÚ). Podle těchto podkladů lze území řešené aglomerace charakterizovat za r. 1997 následovně:

Z uvedeného je patrné, že ani nejvyšší roční koncentrace hlavních škodlivin v řešeném území nedosahují limitní hranice.

Potvrzují to údaje ročních aritmetických průměrů z jednotlivých měřících stanic (1997):

(N - škodlivina není sledována; 88 - podtržený údaj = překročený roční imisní limit)

Jak bylo uvedeno výše, v rámci řešené aglomerace vykazuje nejhorší imisní situaci město Plzeň. Je to dáno velkou koncentrací velkých, středních a malých zdrojů emisí, jakož i koncentrací automobilové dopravy. Konfigurace terénu (údolní partie) jsou při nepříznivých klimatických podmínkách sběrnými partiemi koncentrovaného znečištění.

V okrese Plzeň-sever je imisní situace nejhorší v části přiléhající k Plzni (přesah vlivu zdrojů situovaných v Plzni) a kolem oblastí průmyslové výroby (Horní Bříza a Kaznějov, prostor Nýřany - Zbůch - Tlučná). V severním výběžku se odhaduje určitý vliv dálkového přenosu ze severočeské pánevní oblasti. Převládající větrné proudění z jihozápadu a západu usměrňuje převažující ovlivňování příslušné části okresu ze zdrojů v Plzni. Imise oxidů dusíku jsou nejvýraznější kolem hlavních silničních tahů (dálnice D5 a silnice I. třídy).

V okrese Plzeň-jih není ovzduší příliš zatížené znečišťujícími látkami. V severní části okresu se v důsledku severozápadních větrů negativně projevuje vliv města Plzně. Pozitivně se projevuje změna systému vytápění významných zdrojů, měst i menších sídel; vývoj v dopravě vede naproti tomu k negativnímu vlivu na kvalitu ovzduší. Způsob zjišťování znečištění ovzduší je nedostatečný (1 měřící stanice). V souvislosti s připravovaným dálničním obchvatem města Plzně by bylo vhodné zabezpečit měření čistoty ovzduší v příslušném prostoru.

Kvalitu ovzduší v okrese Rokycany ovlivňují nepříznivě střední a malé zdroje znečišťování, jakož i se negativně projevuje nárůst automobilové dopravy. Výrazný je vliv města Plzně na střední a jižní část okresu. Průmysl je soustředěn do významných sídel okresu zejména do Rokycan. V průběhu posledních deseti let došlo k výraznému zlepšení kvality ovzduší v okrese (uzavření některých provozů, rekonstrukce, event. snížení objemu výroby v některých rozhodujících podnicích). V kladném smyslu slova se projevila plynofikace v nejhustěji zalidněné oblasti okresu. Tam, kde se nepředpokládá plošná plynofikace (z nejvýznamnějích sídel se to týká např. obce Strašice) zůstává problematika lokálního znečištění ovzduší beze změny. Specifický problém znečištění plyne z provozu dálnice D5 - emise NO_x, CO a uhlovodíků.

Opatření na úseku znečištění ovzduší lze mj. spatřovat v plynofikaci, která ovlivní zejména emise lokálních a středních zdrojů. Týká se to jak města Plzně, tak ostatních okresů.

V městě Plzni se uvažuje s plynofikací lokálních zdrojů na tuhá paliva v dosud neplynofikovaných okrajových částech města. Přechod z tuhých paliv na zemní plyn možní rozvoj středotlaké a nízkotlaké plynovodní sítě. Sledováním únosnosti zdrojů tepla v rámci zdrojů REZZO I a II vůči dodávkám tepla ze sítí SCZT a jejich eventuelní záměna přinese lokální zlepšení imisní situace.

Řešené okresy mají obecně dobrou polohu vůči trasám důležitých dálkových plynovodů, která přinesla rozvoj plynofikace obcí. Tato plynofikace bude pokračovat i ve výhledu, i když již ve zmírněné intenzitě. (V r. 1999 bude plynofikováno 12 obcí, v dalších ltetech pak dalších cca 30 obcí).

Znečištění z provozu automobilové dopravy nedozná významných změn (odvisí od kvality emisních parametrů automobilů). Lokálně lze očekávat zlepšení od technických úprav parametrů komunikací (zejména dovedení dopravy mimo zatížená centra obcí a měst).

Zdroje REZZO I (1997)

Emise znečišťujících látek - střední zdroje (1997)

11.5. Jakost vody v tocích a nádržích

Jakost povrchové vody v tocích dlouhodobě sleduje Povodí Vltavy, s.p., závod Berounka (období let 1997-98 je vyhodnoceno už 22. výroční zprávou). K podstatným změnám ovšem dochází v posledních několika letech, kdy masivní výstavbou čistíren odpadních vod (ČOV) docháží k řádové eliminaci nejvýznamnějších zdrojů znečištění.

Hodnocení stavu jakosti povrchové vody za roky 1995-96 a porovnání s předchozím obdobím bylo provedeno v předcházející, rozborové části ÚPN VÚC. Naznačené trendy dále posilují poslední období, 1997-98.

11.5.1. Jakost vodních toků

Hodnocení jakosti je prováděno podle ČSN 757221 z října 1998. Voda v tocích je zařazována do 5 tříd podle následující klasifikace:

Podle normativně stanovených mezných hodnot jednotlivých ukazatelů znečištění jsou analyzované vzorky zařazeny do výše uvedených tříd; pro hlavní toky v aglomeraci je přehled vybraných ukazatelů v tabulce:

Hodnocení jakosti vodních toků podle vybraných ukazatelů

Vysvětlivky: O₂ - rozpuštěný kyslík, BSK₅ - biochemická spotřeba kyslíku pětidenní, CHSK_mn - chemická spotřeba kyslíku manganistanem, CHSK_cr - chemická spotřeba dichromanem, RL - rozpuštěné látky sušené, NL - nerozpuštěné látky, N-NH₄ - amoniakální dusík, N-NO₃ - dusičnanový dusík, P_c - celkový fosfor, FKOLI - termotolerantní koliformní bakterie, INDBENT - saprobní index makrozoobentosu.

Stručné hodnocení hlavních toků aglomerace vychází z vlivů vypouštěného znečištění a naměřených hodnot ukazatelů fyzikálních, chemických a biologických.

Berounka se významně zlepšila po dokončení výstavby ČOV Plzeň (množství vypouštěného znečištění v BSK₅ se snížilo o cca 73 %). V ukazatelích fyzikálních a chemických je hodnocena přesto dosud v třídách III. a IV. Další zlepšení a odstranění havarií v toku (po vypláchnutí kanalizace přívalovým deštěm) lze očekávat po vybudování záchytných nádrží v Plzeňské ČOV.

Problematika eutrofizace je pro Berounku charakteristická; vyskytuje se každoročně, množství řas se zvyšuje po toku dolů, mimo aglomeraci. Je ovšem výslednicí lidské činnosti v celém povodí a tedy obtížně zlepšitelná - složení fytoplanktonu pod Plzní odpovídá složení ve zdrojových tocích výše v povodí.

Z hlediska saprobity je Berounka řazena do III. až II. třídy, převážně stav odpovídá střední ß -mezosoprobitě. Vliv přítoků není podstatný.

Mže je ovlivňována zejména bodovými zdroji znečištění, Tachovem a Stříbrem (mimo Plzeňskou aglomeraci). Zlepšení zde lez očekávat po zapracování nové ČOV Tachov a především po dokončení přestavby ČOV Stříbro (po dobu rekonstrukce vzrostlo znečištění v BSK₅ vypouštěné do toku o 30 %). V ukazatelích biologických je Mže pod nádrží Hracholusky řazena do lepší ß -mezosoprobity. Živiny v toku jsou využívány fytoplanktonem nádrže Hracholusky, Mže je z řek aglomerace nejméně entrofizovanou.

Radbuza je v ukazatleích fyzikálních a chemických hodnocena ve II. až V. třídě, v biologických ve II. až IV. třídě. Přínosem živin v celé délce toku, neovlivněním žádnou nádrží, vyvolává nadměrnou koncentraci P_c. Dolní tok je ve střední ß -mezosoprobitě.

Velmi silná eutrofizace negativně ovlivnňuje rekreační využití nádrže České údolí.

Do výhledu návrhového období ÚPN SÚ nelze očekávat v povodí Radbuzy podstatnější změnu. Samostatně je nutno řešit nepříznivý stav Českého údolí (viz Vodní hospodářství).

Úhlava je v ukazatelích fyzikálních a chemických řazena do tříd I. až IV.; přes mírné zlepšení nedosahuje požadované jakosti vodárenského toku v ukazatelích BSK₅, N-NO₃ a zejména P_c (vliv městských ČOV) - požadovaná koncentrace fosforu je překračována více než 2x.

Střední a dolní tok řeky je silně eutrofizovaný. Z hlediska soprobiologického je tok řažen do lepší ß -mezosoprobity. Potřebného zlepšení jakosti vody v toku lze dosáhnout realizací těchto opatření: v čistírnách odpadních vod Klatovy a Přeštice zavést chemické srážení fosforu a v sídlech v povodí zajistit nepoužívání detergentů s polyfosfáty.

Úslava je hodnocena vesměs třídou IV.; je silně eutrofizovaná. Biologicky je sledována pouze v dolní trati (střední ß -mezosoprobita). Setrvalý stav - v příštích letech nedojde k výraznému zlepšení.

Klabava je ve sledovaných ukazatelích hodnocena vesměs v třídách II. až IV.; nadměrně je zatěžována organickým znečištěním pod Rokycany (V. třída ve specifických organických látkách). Silně eutrofizovaný tok protéká obdobně eutrofní nádrží Klabava, příznivě na trofii průsobí zatopený lom Ejpovice.

Positivní vliv na Klabavu budou mít nesporně rekonstrukce ČOV v Hrádku a v Rokycanech.

11.5.2. Jakost vody v údolních nádržích

Podle vyhodnocení podniku Povodí Vltavy, s.p., závod Berounka je možno dlouhodobý stav jakosti nevodárenských nádrží v aglomeraci charakterizovat takto:

Nádrž Hracholusky na Mži vykazuje každoročně v letních měsících intenzivní rozvoj fytoplanktonu, výraznější při nižších vodních stavech. V horní části vzdutí se zhoršují i bakteriologické ukazatele. Pravidelné jsou kyslíkové deficity u dna s navazujícím uvolňováním Mn a P. Fosfor je pro rozvoj řas a sinic trvale limitujícím - pro instalaci jeho chemického odstraňování na ČOV v povodí (zejména Stříbro a Tachov) by klesl vnos P_c do nádrže minimálně na polovinu a výrazně by se zlepšily podmínky pro rekreaci.

Nádrž České údolí na Radbuze má vodu ke koupání dlouhodobě nevhodnou, přestože byla budována s převažujícím účelem rekreačním. Nádrž je každoročně výrazně hypertrofní - rozvoj fytoplanktonu, vyvolaný nadbtkem fosforu (vedle vnosu z povodí je uvolňován i ze sedimentů), znemožňuje její rekreační využití. Nápravu je možno zjednat technickými zásahy, které by město Plzeň ve splupráci s Povodím Vltavy, s.p. mělo v návrhovm období realizovat (viz část Vodní hospodářství).

11.6. Odpadové hospodářství

Odpady jsou jedním z nejzávažnějších faktorů znehodnocujících životní prostředí. Podstatné změny oproti předchozímu kritickému stavu v problematice nakládání s odpady přinesl první zákon o odpadech v r. 1991 a řada navazujících předpisů. Za nejzávažnější lze považovat Opatření FV ŽP z r. 1991, kterým byla vyhlášena Kategorizace a katalog odpadů a dále Nařízení vlády č. 513/1992 o podrobnostech nakládání s odpady. Toto nařízení vlády vyžadovalo splnění přísných požadavků na ochranu životního prostředí a jeho uplatnění mělo za následek ukončení skládkování na mnoha lokalitách v r. 1994 a v pol. r. 1996 pak i na lokalitách, kde bylo skládkování prováděno v tzv. zvláštním režimu. Přípustné pro další provozování byly jen takové skládkové lokality, které splňovaly přísné požadavky na ochranu životního prostředí.

Vývoj a zkušenosti v oblasti odpadového hospodářství vyústily ve vyhlášení nového zákona o odpadech č. 125/1997 Sb. s účinností od 1.1. 1998. Souběžně dochází k novelizaci všech navazujících právních předpisů (včetně Kategorizace odpadů).

Zákon definuje odpad jako movitou věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit nebo která byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu. S odpady lze nakládat pouze způsobem, stanoveným tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Kategorizace a katalog odpadů rozlišuje podle vlivu na životní prostředí odpad nebezpečný (zvláštní) a ostatní. Seznamy nebezpečných odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky, stanoví ministerstvo vyhláškou.

Pozůstatkem minulého období jsou dnes tzv. staré zátěže, tj. nezabezpečené skládky, u nichž často není známo složení skládkovaného odpadu a lze tudíž předpokládat i přítomnost odpadu kategorie nebezpečného. Tyto lokality, zejména pokud jsou situovány v citlivých územích, mohou představovat v současnosti i ve výhledu významné ohrožení přírodního prostředí.

Naléhavost asanace starých zátěží je posuzována podle:

• druhů odpadů uložených na skládce;
• propustnosti horninového prostředí;
• vlivu skládky na povrchové a podzemní vody eventuálně jejich ovlivňování přívalovými vodami;
• rozšíření nekrotické vegetace vlivem skládky.

Všechny okresy mají zpracovaný “Program odpadového hospodářství” z r. 1992-93. Tento materiál byl prvním svého druhu, který se pokoušel shrnout veškerou problematiku odpadů. Faktické naplnění programů však nesplnilo zcela očekávání (odlišné pojetí jednotlivých subjektů, které “Programy” zpracovávaly), a tak výsledky jsou dnes prakticky nepoužitelné.

Problematika zneškodňování odpadů se v posledním období výrazně posunula ze sféry územní do sféry tržní. Obecně platí v rámci republiky, že kapacit na zneškodňování odpadu je dostatek a je věcí konkrétní dohody provozovatele zařízení a původce odpadu na spolupráci (finančních podmínkách). Proto je dnes ve zneškodňování odpadů mnohem více meziokresních vazeb co se týče zneškodňování odpadů.

Velikost produkce odpadů se neúspěšně pokoušely zjišťovat zmíněné “Programy”. Ukázalo se, že zejména množství zvláštního a nebezpečného odpadu nebylo často v souladu se skutečností. Tuhý komunální odpad (TKO), tj. odpad pocházející zejména od obyvatel a který představuje významné objemové položky, není vhodné přepravovat na veliké vzdálenosti, a proto se řeší jeho likvidace v každém okrese, a to převážně skládkováním. Velkost produkce TKO lze odvodit od měrného ukazatele 180-220 kg/obyv./rok s tím, že rozdíly jak v množství, tak i ve skladbě odpadů odvisí od velikosti a typu zástavby a od způsobu vytápění. S tím pak mj. souvisí i podíl realizovaného třídění odpadů.

Odpadové hospodářství v jednotlivých okresech:

Plzeň-město

Město je producentem cca 80 tis. t/r TKO, který je odvážen převážně na skládku odpadu v Chotíkově (okr. Plzeň-sever). Na svozu TKO se podílejí firmy REO-DEPONA a ALBA BREJCHA. Rovněž inertní a výkopový materiál je odvážen na tuto skládku. Z menší části města (jižní část) je odpad odvážen i na skládku Dobřany- Vysoká v okr. Plzeň-jih.

Rozhodujícím zařízením pro zneškodňování odpadů pro celou aglomeraci (i s širší územní působností) je spalovna “Plzeň” (TOP EKO s.r.o.) situovaná ve Skladové ulici na Slovanech. Tato spalovna je v provozu od r. 1993, má kapacitu 2 800 t odpadu/rok. Většinový majetkový podíl na spalovně má město Plzeň. Kromě odpadu z podnikatelské sféry je zde zneškodňován zejména zdravotnický odpad.

Ve městě se uplatňuje i separovaný sběr odpadu, který provádějí Sběrné suroviny.

Plzeň-sever

Základním zařízením pro zneškodňování odpadů je skládka Chotíkov. Je umístěna ve stěnové pískovně situované cca 1,5 km za Chotíkovem vlevo při silnici do M. Lázní. V pískově byla tzv. stará skládka, která sloužila od r. 1987 do r. 1993. V jejím přímém sousedství provozuje od r. 1994 novou skládku firma REO-DEPONA s.r.o. sídlící ve Městě Touškov (vlastníkem skládky je město Plzeň - SIMP). Tato nová skládka má životnost cca 10 let (800 000 m³) s možností dalšího rozšíření. Jedná se o skládku oblastní, která uspokojuje požadavky na skládkování více než poloviny okresu a města Plzně. Odpad na tuto skládku vozí z velkých firem EKO-SEPAR Nýřany, RUMPOLD-R Rokycany a ASA Praha (ze severní části okresu). Odpad je svážen i řadou dalších drobných firem.

Druhou významnou skládkou v okrese je lokalita Kralovice, kterou od r. 1994 provozuje město Kralovice. Skládka je situovaná za městem vpravo od silnice do Kožlan. Výstavba je prováděna etapovitě; celková životnost se uvažuje cca do r. 2002-4 (80 000 -100 000 m³) s možností dalšího rozšíření. Na skládku Kralovice se vozí odpad i z oblasti Plas a Manětína.

Obě skládky slouží pro ukládání komunálního odpadu (S III). Na okrese je provozovaná ještě skládka odpadů z výroby (S II), která slouží pouze pro potřeby firmy Aktiva Kaznějov.

Svozem komunálních odpadů v okrese se zabývají zejména firmy POTI-ALBA Kralovice s.r.o., EKO-SEPAR Nýřany s.r.o. a REO-DEPONA Plzeň s.r.o. (firmy provozují svoz i na jiných okresech, fa POTI-ALBA má vlastní skládku v Chotětíně u Zbiroha - okr. Rokycany). Tyto firmy současně zajišťují i svoz separovaně sbíraných odpadů - papíru, skla a plastů. Firma POTI-ALBA Kralovice má v Kralovicích postavenu dotřiďovací linku na papír a plasty (provoz od konce r. 1997). Odpady se odvážejí ke zpracování do jiných okresů. S výstavbou dotřiďovací linky uvažuje fa EKO-SEPAR Nýřany (zatím bez časového určení).

Z okrajových částí okresu je odpad odvážen na skládky sousedních okresů (okr. Rakovník - skládka Jesenice a další, okr. Louny - skládka Vrbička, okr. Tachov - skládky Kladruby a Černošín, okr. Plzeň-jih - skládka Vysoká u Dobřan), které jsou pro ně dopravně (a tedy i ekonomicky) výhodnější.

V okrese není žádné spalovací zařízení odpadu, potřeby jsou zajištěny ve spalovně “Plzeň”. Firmy se sídlem v okrese, ale i mimo okres, provádějí sběr vybraných nebezpečných odpadů a sami zajišťují jejich zneškodnění.

Uvedený systém sběru a zneškodňování odpadu (vč. situování skládkových lokalit) jsou pro potřeby okresu dostačující.

Prioritou na úseku odpadového hospodářství je především dokončení rekultivací uzavřených obecních skládek (pokračují zvolna z důvodu nedostatku krycích zemin a finančních prostředků obcí) a dále likvidace černých skládek, které neustále vznikají díky nekázni obyvatelstva. V okrese je odhadováno okolo 400 starých zátěží (různého stupně závad estetických a ekologických). V r. 1990 bylo evidováno 164 lokalit starých zátěží. Jako nejzávažnější, jejichž asanace se jeví jako velmi aktuální, uvádíme:

• lokalita Ledce (bývalá skládka pro město Plzeň, na kterou byl ukládán veškerý odpad včetně nebezpečného); zpracovává se projekt na asanaci skládky;
• lokalita Chotíkov (stará skládka);
• lokalita Sulkov (skládka Škody - 64 ha, 20-25 m vysoká); odpad zde byl ukládán od začátku století, včetně popílku. Roku 1996 byla lokalita částečně přetěžena za účelem získání písku na výstavbu dálnice. Ve výběrovém řízení na asanaci celé “Škodovky” vyhrála firma Marius Pedersen, která zajišťuje asanaci a recyklaci sulkovské skládky;
• lokalita Kaznějov - jedná se o hlušinu z kaolinky, která je v kolizi s vytěženým terénem.

 

Plzeň-jih

Základním zařízením pro zneškodňování odpadu je oblastní skládka Dobřany-Vysoká, provozovaná firmou INGEO s.r.o. Liberec. Skládka se nachází na ostatní ploše (bývalá vojenská střelnice). Lokalita je situovaná vlevo při silnici Plzeň - Přeštice (při odbočce na Hradčany - u hájenky Vysoká). Od 2. pol. roku 1996 je v provozu 1. etapa, která má předpokládanou životnost cca 25 let. Celková výhledová kubatura skládky činí cca 2,7 mil. m³ (předpokládá se celková mocnost 15 m, z toho 10 m nad terénem). Skládka je zabezpečená pro odpad 3.b. vyluhovatelnosti. Na skládku vozí odpad i přilehlá část Plzně. Skládka je příznivě situována - nejezdí se přes obec.

Svoz odpadu provádějí TS Přeštic a TS Blovic (TS jsou před privatizací) a firma ALBA BREJCHA, s.r.o. Nepomuk. Okrajově (okolí Stodu) sváží firma EKO-SEPAR Nýřany z okr. Plzeň-sever a další menší firmy.

V okrese se nepředpokládá výstavba další skládky. Z okrajových částí okresu, pro které je situování oblastní skládky dopravně nepříznivé, se odpad vozí na skládky sousedních okresů. SV část okresu na skládku v Němčičkách (okr. Rokycany), dále do Blatné (okr. Strakonice) a Štěpanovic u Klatov (okr. Klatovy).

Sutě a zeminy se ukládají na skládky v Nebilovech a Losině (pouze pro místní potřebu). V areálu CHKZ a.s. Chlumčany je skládka pro potřeby těžebního průmyslu. Firma České cihelny Meindl s.r.o. ve Stodě zasypává odpadem z výroby vytěžený prostor (jedná se o rekultivaci prostoru).

Separovaný sběr je prováděn zčásti (běžně sklo, částečně plasty - firma TRANSFORM s.r.o. Stod zpracovává plasty). O další separovaný sběr se pokoušejí obce Kasejovice, Merklín a Spálené Poříčí a sice tím, že financují provoz sběrných dvorů (zhodnocení této formy separovaného sběru je třeba fundovaně provést - dvory fungují pouze částečně v kombinaci s mobilními sběry jednotlivých druhů odpadů).

Sběr nebezpečného odpadu provádějí (vedle komunálního) Západočeské komunální služby a.s. Plzeň - středisko Přeštice. O svoz nebezpečných složek komunálního odpadu mají zájem i některé další firmy. Obce však musí tuto formu sběru zorganizovat (stanovit odpovídající místo na skládání nebo pravidelný mobilní sběr).

Na okrese nevznikají ve výrobě a službách ve větším množství odpady mimořádně nebezpečné, které by způsobovaly problémy při jejich zneškodnění. Problematika průmyslového nebezpečného odpadu je řešena firmami, které vyvíjejí činnost pro celé republice a nabízejí dostatek kapacity ve specializovaných zařízeních (zdravotnický odpad je zneškodňován ve spalovně “Plzeň”).

Starých zátěží je odhadováno cca kolem 100 lokalit, z nichž mnohé představují spíše estetické závady. Za nejzávažnější je nutno považovat zřejmě 12 skládek, které byly provozovány v tzv. zvláštním režimu, tj. do pol. roku 1996, a které jsou čerstvým zdrojem škodlivých výluhů. Aktuálně tato problematika vystupuje v povodí řek Úhlavy a Úslavy - konkrétně se to týká skládek Přeštice (Pod obecním lesem), Blovice, Starý Plzenec a Chotěšov. Tyto skládky je třeba urychleně zabezpečit (naprostá priorita patří vzhledem k množství uloženého materiálu skládce v Přešticích). Rychlejší postup asanace odvisí od finančních možností obcí. Lokality Blovice a Chotěšov získaly příslib finančního příspěvku ze SF ŽP. Při budování integrovaného systému nakládání s odpady hraje významnou roli v okrese Sdružení obcí okresu Plzeň-jih pro odpadové hospodářství. Členy “Sdružení” je více než 85 % obcí okresu (zabývají se zejména sběrem a odvozem objemového a nebezpečného odpadu, resp. separovaným sběrem).

Na území okresu fungují dvě firmy zabývající se recyklací plastů - TRANSFORM Stod, a.s. a G.P. RECYKLING s.r.o. v Hradišti u Kasejovic. V prostoru skládky Vysoká u Dobřan se uvažuje o výstavbě biodegradační plochy (na okrese dosud žádná neexistuje). Na okrese chybí zařízení ke zpracování kompostovatelných odpadů.

Rokycany

Koncepce okresu spočívá na existenci 4 skládek TKO s možností ukládání i průmyslového odpadu (do výluhu 3a, 3b) a jedné průmyslové skládky, na kteoru se rovněž ukládá TKO. Jedná se o tyto lokality:

• Rokycany - Němčičky: provozovatel RUMPOLD-R s.r.o. Rokycany (nachází se v sousedství staré skládky). V provozu je 1. kazeta, jejíž životnost je předpokládána do r. 2010. Území dává předpoklad vybudování dalších kazet;
• Břasy - Flora: provozovatelem jsou TS obce Břasy. V provozu je 2. kazeta s výhledem dalších etáží, takže životnost je odhadována cca do r. 2005;
• Zbiroh - Chotětín: provozovatel je POTI Kralovice, služby ZP s.r.o. Jedná se o skládku malou (životnost do cca 2010 s malou obslužnou zónou);
• Strašice: provozovatel obce Strašice. Jedná se o skládku novou (v provozu od V/1997) s kapacitou na cca 15 let ve stávající etapě provozu. Plocha je pro skládkování TKO prespektivní;
• Hrádek: provozovatel Železárny a.s. Hrádek. Původní průmyslová skládka situovaná na odvalové haldě je skládka malá, na kteou se ukládá i TKO.

Všechny skládky jsou vícedruhové, tzn. ukládá se na nich TKO i odpad z výroby s vlastnostmi blízkými TKO, tj. odpad skládkovatelný. Pro okres jsou pro návrhové období rozhodující skládkové lokality Rokycany - Němčičky a Strašice s životností za r. 2010, resp. s možností budování dalších etap skládkování.

Odpad v současné době v okrese svážejí 4 firmy oprávěnné k nakládání s odpadem (zabezpečují celý okres).

Sdružení měst a obcí POLYGON (vzniklé v r. 1993) zahrnuje kromě Rokycan většinu obcí v okrese Rokycany i některé obce v okrajových částech sousedních okresů. Organizuje třídění a svoz separovaných složek TKO (papír, sklo, plast) a nezbepečných složek komunálního odpadu. V okresním městě tuto službu zajišťuje firma RUMPOLD-R. Rozvoj separovaného sběru složek odpadu a jejich další využití je přímo úměrně svázaný s prodlužováním stávajících kapacit skládek (dochází k ukládání menšího objemu odpadu, a tim k prodlužování jejich životnosti).

Zařízení na termické zneškodňování nebezpečného odpadu v okrese není. Potřeby jsou saturovány spalovnou “Plzeň” (zejména zdravotnický odpad), eventuelně zařízeními v severních Čechách (nebezpečný průmyslový odpad).

V r. 1991 bylo v okrese zaregistrováno na 200 “černých” skládek. Převážná většina z nich je dnes po asanaci. Za nejzávažnější starou zátěž je považovaná odvalová halda v Hrádku. Halda se rozebírá; dochází k odtěžování a vybírá se jednak železný šrot, jednak struska, která se po úpravě používá jako stavební materiál (pro stavbu komunikací). Velkým problémem je i původní skládka Němčičky (skládka pro oblast Rokycan a okolí), která má propustný podklad.

11.7. Hluk

Do hlukových poměrů v jihozápadní části Plzně výrazně zasáhne zamýšlený provoz letiště Líně.

Letiště má být provozováno se smíšeným provozem; hlavní část provozu bude realizována velkými civilními letadly typu B 747 podle podnikatelského záměru firmy ORCHARD. Dále zde bude vojenská letecká záchranná služba (vrtulníky) a omezeně bude letiště využívat i armáda ČR (letouny MIG 21 , L 159). Počítá se i s civilním provozem menších dopravních letadel. Dráha letiště má být prodloužena o 1 km JZ směrem.

Výsledky hlukové studie firmy J*D*S, vycházející z výše uvedených záměrů, představují křivky stejných hladin hluku L_Amax v hodnotách 75 dB(A) až 90 dB(A). V následujících kopiích map 1 : 50 000 jsou znázorněny zátěže od civilního a vojenského provozu.

Nejvyšší přípustné hodnoty hluku z leteckého provozu jsou v tabulce:

Na hlukovou studii navázala další práce firmy J*D*S - Návrh na ochranné hlukové pásmo letiště Plzeň - Líně.

Navrhuje se vyhlásit dvě ochranná hluková pásma (OHP):

Pásmo I. vnitřní - je vymezeno po přirozených hranicích v terénu okolo křivky stejné maximální hladiny hluku L_Amax = 90 dB(A).

V mapové příloze je dále zakreslena teoreticky stanovená křivka L_Amax = 95 dB(A), uvnitř které se navrhuje bezpodmínečná stavební uzávěra na stavby pro bydlení.

Pásmo II. - vnější - jeho vnější hranici tvoří zhruba křivka stejné maximální hladiny hluku L_Amax = 80 dB(A).

Hranice obou pásem jsou navrhovány po jasně topograficky definovatelných hranicích; u menších obcí zahrnuje buď obec celou, nebo je celá z pásma vypuštěna.

S konečným vyhlášením pásma je nutno vyčkat až po jeho ověření měřeném při simulovaném vojenském leteckém provozu (v současné době nelze na letišti Líně přistát pro absenci zabezpečovací letecké techniky.

V ochranných hlukových pásmech jsou navrhovány tyto režimy:

Pásmo I.

Obce: Nová Ves, část Lhota, Vodní Újezd, Mantov (část Chotěšova)

Úplná stavební uzávěra pro: “Rozsáhlé zdravotnické areály, přírodní rezervace, rozsáhlé školské a kulturní prostory, rekreační prostory celoměstského významu, rekreační prostory příměstské, vnitřní lázeňská území a jiné prostory vyžadující zvláštní ochranu” a dále částečná stavební uzávěra (po splnění technických podmínek zaručujících dodržení nejvýše přípustných hladin hluku uvnitř budov dle (1), Směrnice 41 - je výstavba možná): “Obytné zóny v zájmovém území sídelních útvarů a ve venkovském osídlení”.

Pásmo II.

Obce: Líně, Valcha, jižní část Plzně (část: Bory, Slovany, chatová oblast před soutokem Radbuza a Úhlava), Litice, Dobřany, Vstiš, Losina, Pančava, Chotěšov, Stod, Střelice, Hořkovice, Týnec, Zbůch, Červený Újezd.

Po ověření platnosti Pásma II. měřením (je pravděpodobné, že bude redukováno ve vzdálených místech od letiště LKLN - na svých vnějších okrajích - případně na lokalitách, jež uzpůsobením a porostem terénu jsou “skryty”) tento režim:

Úplná uzávěra pro: “Rozsáhlé zdravotnické areály, přírodní rezervace, rozsáhlé školské a kulturní prostory, rekreační prostory celoměstského významu, rekreační prostory příměstské, vnitřní lázeňská území a jiné prostory vyžadující zvláštní ochranu”. Pro ostatní stavební záměry vydat “podmíněné” nebo nepodmíněné” rozhodnutí z hlediska leteckého hluku - vždy vyžadovat měření hluku provedené akreditovanou laboratoří.

Návrh režimů ochranných hlukových pásem se dostává do střetů se stávajícím i navrhovaným využitím některých prostorů. K nejzávažnějším patří:

• léčebna Dobřany ve II. OHP;
• rekreační využití nádrže České údolí;
• rekreační prostor Valcha;
• chaty v prostoru Chlum - Homolka.

Obce mikroregionu Radbuza, které budou případně postižené leteckým hlukem, předložily při předběžném jednání k hlukové studii řadu požadavků, týkajících se zejména budoucího leteckého provozu a dále předložení konkrétní studie využití letiště, která by objasnila záměry, z nichž bude možné dokladovat rozvoj tohoto regionu (zvýšení zaměstnanosti, daňové výtěžnosti apod.).