Územní plán plzeňské aglomerace - kapitola 2.

2. Perspektivní organizace osídlení, vývoje obyvatelstva a  bydlení

2.1. Celkový populační vývoj

Z analýz současných tendencí přirozeného i migračního vývoje (jak v úrovni celostátní, tak i v úrovni řešeného území) vyplývá vysoká pravděpodobnost zachování dosavadních trendů. Je třeba počítat s relativní stagnací populace, resp. nepatrnými úbytky obyvatelstva v horizontu příštích pěti a možná až deseti let. V případě přirozeného vývoje jsou odhady vývoje vysoce spolehlivé (podmíněnost věkovou strukturou a proměnou demografického chování v devadesátých letech), v případě vývoje migračního jsou podstatnější změny jistě možné, avšak až po určité době (snad kolem r. 2005 vzhledem k časové náročnosti event. rozvoje bytové výstavby a formování "skutečného" trhu s byty).

Proto je možné stanovení výhledového počtu obyvatel aglomerace i jejích dílčích částí (okresů, obvodů pověřených obecních úřadů a omezeně i jednotlivých středisek) k r. 2000 prostou extrapolací vývoje v letech 1991-1997. Je tedy nutné počítat s dalším, byť velmi mírným poklesem populace vzhledem k současnému přirozenému úbytku a malému migračnímu zisku, který nepostačuje k nahrazení ztrát přirozenou měnou.

Pokud jde o stanovení výhledových počtů obyvatelstva k roku 2010 je již možné uvažovat s určitým zvýšením migračního salda (především po r. 2005), které by i při dalším mírném zhoršení přirozeného vývoje mohlo téměř vyrovnat příslušné ztráty. Celkově je počítáno jen s nevýznamným poklesem populace, s poklesem pomalejším než byl v devadesátých letech.

Z demografického pohledu je možné tento předpoklad označit za poněkud optimistický, z pohledu ekonomického však jako pesimistický. Je třeba zdůraznit, že plzeňská aglomerace - díky svému jádru a poloze - představuje po pražském metropolitním území nejdynamičtější rozvojový prostor v ČR. Za období 1989-1996 vykazovala samotná Plzeň mezi okresy ČR třetí nejvyšší růst mezd a v r. 1996 třetí nejvyšší úroveň průměrných mezd (v obou případech po Praze a Mladé Boleslavi).

Z hlediska růstu pracovních míst byla Plzeň v uvedeném období na šestém místě (nepočítáme-li zřejmě chybné hodnoty uváděné ČSÚ pro okresy Havlíčkův Brod a Náchod). Situace v zázemí Plzně sice tak příznivá nebyla, avšak v porovnání s úrovní "venkovských" okresů v ČR byl i zde rozvoj výrazně nadprůměrný.

Tab. č. 1 Vývoj vybraných ekonomických charakteristik v letech 1989 - 1996

Poznámky: Údaje vycházejí z každoročních statistik o počtu a mzdách pracovníků v civilním sektoru (ČSÚ). Vývojové indexy jsou relativizovány vůči celé ČR (zde došlo k absolutnímu poklesu počtu pracovních míst v letech 1989 - 1996 o více než 5 %) - je tedy hodnocen vývoj podílů na ČR. Mzdová úroveň k roku 1996 je rovněž relativizována vůči ČR (ČR = 100) a vztahuje se pouze k tzv. zaměstnancům.

 

Zdůrazněná rozdílnost v relativně velmi příznivém ekonomickém a nepříznivém populačním vývoji plzeňské aglomerace je důsledkem dvou různých typů procesů. Primární význam má "přirozený" trend intenzifikační, který přenáší těžiště růstu z kvantitativních forem na formy kvalitativní - podstatný není růst obyvatelstva a podobné charakteristiky, nýbrž růst ekonomické výkonnosti a kvality života. Sekundární význam mají důsledky neproporcionálně realizované transformace, zvláště pak deformace trhu s byty spojená s útlumem bytové výstavby a následně pak omezení trvalé formy migrace obyvatelstva. Důsledkem je i zvýšení jiných forem prostorové mobility pracovních sil jako přechodná migrace, resp. nedenní dojížďka, ale i nelegální imigrace. Postupně narůstající nezaměstnanost zároveň snižuje potřebu i zájem o oživení migrace v prosperujících regionech.

Ve smyslu uvedených podmíněností a hodnocení byly stanoveny základní výhledové počty obyvatelstva v jednotlivých okresech i v celé aglomeraci takto:

Tab. č. 2 Předpokládaný vývoj obyvatelstva 1991-2010

Je nutné zdůraznit, že tyto návrhy se týkají trvale bydlícího obyvatelstva, ale v Plzni bude třeba počítat - vzhledem k její ekonomické atraktivitě - se zvýšeným počtem tzv. přechodně bydlícího obyvatelstva z titulu zaměstnání, studia apod.

Podíl populace plzeňské aglomerace na populaci celé ČR měl od r. 1970 klesající tendenci (1970 - 3,59 %, 1980 - 3,56 %, 1991 3,49 %, 1998 - 3,45 %), kterou je možné očekávat až do roku 2000 (3,44 %). Vzhledem k významnosti tohoto prostoru představuje navrhovaný výhled k r. 2010 podíl 3,48 % na celé ČR.

2.2. Územní rozdíly v populačním vývoji a organizace systému osídlení

Předpoklady perspektivního vývoje osídlení jsou v podrobné územní úrovni podmíněny v prvé řadě dlouhodobě vytvářenou sídelní hierarchizací a polohovou diferenciací. S ohledem na kvalitativní proměnu vývojových tendencí v současnosti (intenzifikační formy rozvoje) je nezbytné hodnotit územní diferenciaci v rozvojovém potenciálu středisek a obvodů jako významnou z hlediska především kvality rozvoje (vývoj pracovních příležitostí, průměrných mezd, progresivních funkcí apod.) a nikoliv z hlediska kvantitativních změn (růst počtu obyvatelstva a navazujících jevů). To vyjadřuje již zmíněný protikladný populační a sociálně-ekonomický vývoj samotné Plzně na jedné straně a jejího zázemí na straně druhé. U menších středisek a polohově diferencovaných prostorů je sice možné i do perspektivy počítat se souhlasností obou zmíněných forem rozvoje s tím, že územní rozdíly v populačním růstu budou poměrně nevýrazné.

Při hodnocení současné i pravděpodobné perspektivní diferenciace v intenzitě osídlení a v rozvojovém potenciálu v rámci plzeňské aglomerace je nutné rozlišovat její dvě základní formy: regionální a zonálně-osovou. V případě regionálního uspořádání se jedná o hierarchickou organizaci vztahů středisek a jejich zázemí a o odpovídající formování komplexních a vztahově (funkčně) relativně uzavřených územních celků. Páteří této organizace je hierarchie samotných středisek jako hlavních integračních prvků regionálních systémů. V druhém případě se jedná o diferenciaci v intenzitě osídlení a v úrovni urbanizace. Tato diferenciace má převážně formu zonální, avšak podmíněnosti této zonality jsou dvojího druhu: jednak se zde uplatňuje poloha vůči významným centrům (formování koncentrických zón), jednak poloha vůči hlavním komunikacím a následně urbanizovaným osám (formování liniových zón). Také při zonální diferenciaci mají rozhodující úlohu samotná střediska, především střediska vyšších řádů, neboť právě ta předurčují formování i základních os.

Řešené území čtyř okresů představuje z hlediska územní diferenciace v podstatě jeden region, nikoliv tedy jednu aglomeraci. Dokladem je jak uspořádání vztahů, tak i extrémní rozdíly v intenzitě osídlení. "Vlastní" plzeňskou aglomeraci je nutno chápat v užším vymezení, tj. jako centrální část řešeného prostoru s relativně vysokou hustotou zalidnění a s významným výskytem centrálních - pracovních i obslužných - funkcí, a dále i s intenzívními vzájemnými vztahy středisek.

S ohledem na dominantní postavení samotné Plzně je třeba zdůraznit slabou vnitřní regionální diferenciaci celého řešeného území. Vedle Plzně se pouze Rokycany uplatňují relativně komplexním střediskových způsobem. Jejich regionální působnost zhruba pokrývá příslušný okres, ale území Břasy - Bušovice inklinuje k Plzni. Okresy Plzeň-jih a Plzeň-sever spádují v podstatě přímo k Plzni s výjimkou Kasejovicka, které vykazovalo mírně převažující spád k Blatné. Uplatnění středisek jako jsou Nýřany, Přeštice nebo Kralovice je územně značně omezené a funkčně nekomplexní. Z uvedeného vyplývá, že speciální regionalizace celého řešeného území je v podstatě zbytečná, resp. lze ji zjednodušeně ztotožňovat s vymezením okresů (Plzeňsko a Rokycansko), v podrobnější úrovni pak s vymezením obvodů pověřených obecních úřadů chápaných jako jednotky subregionální úrovně a jednotky slabě integrované. Základní charakteristiky mikroregionů (územních obvodů pověřeného obecního úřadu) jsou v tabulkách č. 3/1-3. Nejlepší podmínky k rozvoji mají obvody Dobřany, Starý Plzenec, Nýřany, Třemošná a Rokycany, dobrý vývoj je možné očekávat i v obvodech Přeštice, Stod a Město Touškov; stagnace by se měla týkat obvodů Blovice, Radnice a Zbiroh. U ostatních mikroregionů je třeba počítat s horším vývojem (Nepomuk, Kralovice, Plasy a Všeruby), problematický je obvod Manětína. Tato kategorizace je velmi hrubá a u konkrétních částí některých mikroregionů někdy i odlišná (např. některé části Kralovicka či Všerubska).

Plzeň svojí regionální působností vyššího řádu pokrývá i pohraniční okresy Tachov, Domažlice a Klatovy, přičemž intenzita spádovosti k Plzni je výrazná zvláště v případě mikroregionu Stříbra a Holýšova (se Staňkovem).

V důsledku výrazné regionální integrity celého řešeného prostoru a slabě vyvinuté vnitřní regionální struktury, je v tomto prostoru dominantní jeho zonální uspořádání. Z hlediska koncentricky uspořádané zonality má primární význam vymezení "vlastní" plzeňské aglomerace , které určuje věnec středisek obklopujících Plzeň: Horní Bříza - Břasy - Rokycany + Hrádek - Nezvěstice - Dobřany + Chlumčany - Chotěšov - Nýřany - Město Touškov + Kozolupy. V tomto prostoru, který zabírá zhruba 1/4 plochy řešeného území žily téměř 3/4 všeho obyvatelstva.

Zbývající část území je velmi slabě osídlena, resp. urbanizována. Určité vazby aglomeračního typu k jádrovému území (tj. k vlastní aglomeraci) mají jen některá střediska ležící na komunikačních osách vycházejících z Plzně (Přeštice, Blovice, Stod a částečně ještě Kaznějov a Plasy). Okrajové části - Manětínsko, Kralovicko, Zbirožsko a Nepomucko - jsou nejen slabě osídlené, ale i málo napojené na vlastní aglomeraci (tyto prostory byly proto vyčleněny jako třetí "okrajová" zóna).

V řešeném území je možné tedy rozlišit “vlastní" aglomeraci, zázemí aglomerace a “okrajovou" zónu - viz i grafická příloha. Územní rozsah, počet obyvatelstva a výrazné rozdíly v hustotě zalidnění těchto zón charakterizují údaje v tab. č. 4.

Tab. č. 4

ákladní charakteristiky a návrh výhledových velikostí v zónách plzeňské aglomerace

Koncentrické zonální uspořádání osídlení je doplněno diferenciací řešeného území podle radiálních os vycházejících z Plzně. Ta se výrazně uplatňuje jak v rámci vlastní aglomerace, tak i v jejím přilehlém zázemí.

Nejlépe jsou vyvinuty tyto čtyři osy:

• • Plzeň - Rokycany - Mýto
  • Plzeň - Stod - Staňkov
  • Plzeň - Kaznějov - Plasy
  • Plzeň - Šťáhlavy - Blovice

Poněkud slaběji jsou vytvořeny osy: Plzeň - Dobřany - Přeštice (a dále Švihov - Klatovy), Plzeň - Chrást - Radnice a spíše z perspektivního hlediska je pravděpodobné posílení os Plzeň -Nýřany - Heřmanova Huť - Stříbro (dálnice) a Plzeň - Kozolupy + Město Touškov (rekreační prostor vodní nádrže Hracholusky) - Stříbro.

Popsané základní regionální i zonální formy uspořádání osídlení v rámci řešeného prostoru jsou výsledkem dlouhodobého vývoje. Základní kostra tohoto uspořádání byla vybudována již v druhé polovině minulého a na počátku tohoto století. To samo dokládá její velkou stabilitu nejen v současném, ale i v budoucím vývoji. Do perspektivy je třeba počítat s řadou kvalitativních proměn rozvoje, tj. se snižováním významu klasického koncentračního procesu obyvatelstva, s růstem progresivních - především kvartérních - ekonomických aktivit apod. S důrazem na převážně kvalitativní aspekty rozvoje je nutné posuzovat i následné hodnocení potenciální rozvojeschopnosti středisek v zázemí Plzně. Hodnocení samotné Plzně, jakožto řádově vyššího rozvojového centra, z následující kategorizace zcela vybočuje.

Při orientační kategorizaci výraznějších sídel z hlediska rozvojového potenciálu je možné vycházet ze dvou hledisek agregátního typu. Na prvém místě je to současná významnost sídel vyjádřená jejich populační, pracovní a obslužnou velikostí i střediskovou působností. Na druhém místě je to poloha sídla podmíněná především vzdáleností od Plzně a od hlavních komunikačních os (včetně zohlednění vlivu budované dálnice na Norimberk). Stupeň polohové atraktivity do značné míry určuje předpoklady pro rozvoj specializovaných funkcí, tedy převážně funkcí pracovních (včetně jejich příjmové přitažlivosti):

1. Do nejvyšší - komplexně rozvojeschopné středisko - je možné zahrnout pouze Rokycany, a to jak z důvodů velikostně-významových, tak i polohových.
2. Druhou kategorii středisek - s částečně komplexními předpoklady rozvoje - tvoří větší města (okolo 5 tis. obyv. a více), avšak s poněkud diferencovanými polohovými poměry. Na jedné straně jsou to Přeštice s poměrně autonomním střediskovým postavením, na straně druhé pak Třemošná a Starý Plzenec představující výrazně aglomerovaná a na Plzeň navazující větší sídla. Nýřany a Dobřany (event. i s Chlumčany) jsou sídly přechodného typu.
3. Třetí úroveň rozvojeschopnosti lze přisuzovat dvojímu typu sídel - jednak sídlům v rámci vlastní plzeňské aglomerace (Město Touškov, Chrást, Šťáhlavy, Vejprnice, Líně atd.) s atraktivitou především polohovou, jednak střediskům poněkud vzdálenějším, avšak ležících na výraznějších osách (Stod, Blovice, Zbiroh, Kaznějov).
4. Do čtvrté kategorie lze rovněž řadit sídla dvojího typu. Polohově příznivé poměry mají obce v bezprostřední blízkosti dálnice Praha - Norimberk (Mýto, Holoubkov, Heřmanova Huť). Spíše střediskové funkce - byť lokální úrovně - je možné přisuzovat Kralovicím, Plasům, Nepomuku, omezeně i Radnicím a částečně i Spálenému Poříčí.
5. Nejnižší kategorii (relativně nepříznivé rozvojové předpoklady) větších sídel představují ta, která plní částečně funkci lokálního střediska v periferních a slabě osídlených prostorech řešeného území: Strašice, Kožlany, Merklín, Kasejovice a Manětín.

Výše uvedená kategorizace středisek a územních obvodů byla zohledněna i při stanovení výhledových počtů obyvatelstva vybraných středisek a obvodů pověřených obecních úřadů. U významnějších středisek a polohově exponovaných prostorů byl předpokládán i příznivější vývoj obyvatelstva a většinou byl respektován výhledový počet obyvatel podle zpracovaných územních plánů. Byly uvažovány jen poměrně malé rozdíly v dynamice populačních změn vzhledem k výraznému zpomalování koncentračních tendencí.

Tab. č. 5

Vývoj obyvatelstva v letech 1991 - 1998, předpoklad do roku 2010

2.3. Orientační stanovení výhledových tendencí ve vývoji počtu bytů a censových domácností

Perspektivní vývoj bytové výstavby, odpadu bytového fondu a počtu censových domácností je možné odhadovat jen velmi obtížně. Důvodem je možný vliv politických zásahů (bytová politika), které mohou zásadním způsobem měnit podmínky (intenzitu) bytové výstavby na jedné straně a ekonomické poměry v bytové oblasti (problém trhu s byty a jeho regulaci) na straně druhé. Vzhledem k přetrvávající absenci koncepce bytové politiky státu lze jen těžko očekávat jak brzké, tak i radikální vyjasnění těchto poměrů. V tomto smyslu je nutné v horizontu k r. 2010 počítat s pokračováním dosavadních tendencí spojených s jejich určitým zlepšováním - nikoliv však výrazným. Z druhé strany je možné odvozovat tyto tendence i z "potřeby" bytů, která vyplývá z navrženého populačního vývoje a ze změn ve vývoji sňatečnosti a porodnosti (s úzkou vazbou na vývoj censových domácností).

Kombinací obou pohledů lze dosáhnout orientační bilance příslušných údajů k r. 2000 a 2010. Na rozdíl od poměrně spolehlivého stanovení samotných tendencí je však jejich potřebná kvantifikace jen přibližným odhadem. Všeobecně zde platí, že výhledové počty zohledňují jak směr těchto tendencí, tak i relativně pomalá tempa jejich zrychlování (bytová výstavba), nebo zpomalování (snižování průměrné velikosti censových domácností).

Návrh celkové bilance vývoje obyvatelstva, censových domácností a bytového fondu na léta 1991-2010 je shrnut v tabulce č. 6.

Tab. č. 6

Vývoj obyvatelstva, censových domácností a bytového fondu v letech 1991-2010

Charakteristiky hlavních tendencí jsou uvedeny v následujících bodech:

1/ Vývoj počtu dokončených bytů v devadesátých letech byl obdobný jak v rámci plzeňské aglomerace, tak i celé ČR: prudký pokles do r. 1995 a mírný růst v následujících letech. Podíl aglomerace na ČR byl kolem 3,5 % s tím, že obrat k růstové tendenci nastává později (v letech 1996 a 1997 byl podíl aglomerace na počtu dokončených bytů v ČR pouze 2,8 % a 2,4 %), ale je dynamičtější - podíl na rozestavěných bytech byl v r. 1997 4,7 %. Za celá devadesátá léta je možné stanovit počet nových bytů jako součet bytů postavených v období 1991-1997 + poněkud snížený počet rozestavěných bytů v r. 1997 (předpokládá se dokončení cca 75 % těchto bytů). Pro období 2001-2010 je možné počítat s určitým nárůstem bytové výstavby, nikoliv však s nárůstem výrazným. Navrhuje se vzrůst o cca 50 % proti letům 1991-2000, což s ohledem na nízkou intenzitu současné výstavby je oprávněné. Výsledné hodnoty v úrovni okresů zohledňují i nastupující suburbanizační tendence a tedy příznivější vývoj v zázemí Plzně.

 

Tab. č. 7

Návrh výstavby nových bytů do r. 2010

2/ V současnosti zcela chybí statistické informace o tzv. odpadu bytového fondu. Výjimkou je ale r. 1997, kdy ČSÚ šetřil podle administrativních obcí počet bytů dokončených a zrušených v r. 1997. Zatímco počet dokončených bytů je souhlasný s uváděnými celookresními čísly, počty tzv. zrušených bytů jsou velmi nízké a jejich správnost je do jisté míry problematická. Podle těchto údajů bylo zrušeno v r. 1997 v Plzni celkem 46 bytů, v okrese Plzeň-jih 7 bytů, v okrese Plzeň-sever 10 bytů, v okrese Rokycany žádný byt (nebo údaje nejsou uvedeny). I na základě těchto dat lze předpokládat v devadesátých letech značný pokles odpadu bytů oproti osmdesátým létům. Zejména to bude v okresech tvořících zázemí Plzně, kde se předpokládá zvýšený zájem vlastníků domů o údržbu. Tato situace se patrně nezmění ani po r. 2000. Byl proto přijat předpoklad velmi výrazného snížení odpadu bytů v letech 1991-2010 na úroveň 30 % u venkovských okresů a 40 % u Plzně (ze skutečného odpadu bytů v osmdesátých letech). Příslušné hodnoty jsou pouze orientační a pravděpodobně velmi optimistické. Pro každé ze sledovaných desetiletí je tedy uvažován odpad zhruba 4 700 bytů pro celou aglomeraci jak v období 1991-2000, tak 2001-2010.

 

Tab. č. 8

Navrhovaný odpad bytů do r. 2010

3/ Do perspektivy je třeba počítat s dalším růstem počtu censových domácností vzhledem k neustálému zvyšování podílů censových domácností jednotlivců. Nejedná se pouze o zvýšení počtu osamělých starších osob, ale také o růst počtu svobodných osob v důsledku odkládání sňatků a prodloužené doby přípravy na povolání. V období 1991-2010 by se mohl zvýšit počet censových domácností jednotlivců až o 9 650, tj. o cca 24 %. Pokud se tento předpoklad naplní, zvýší se zájem o menší byty (v osmdesátých letech se snížil v celé aglomeraci počet menších bytů - se 2 místnostmi a méně - o cca 15,0 tis.). Navrhované průměrné velikosti censových domácností v roce 2000, resp. 2010 jsou zhruba převzaty z návrhu Terplanu, a.s. z roku 1996 (Výhled obyvatelstva a domácností do roku 2010 v okresech ČR).

 

Tab. č. 9

Předpokládané velikosti censových domácností a podíly censových domácností jednotlivců v r. 2000 a 2010

Jak vyplývá z předchozích poznámek a z údajů komplexní tabulky č. 6, je možné očekávaný vývoj bytového fondu do r. 2010 charakterizovat takto:

• • snižuje se podíl nových bytů postavených v Plzni na celé aglomeraci z 55 % v osmdesátých letech na cca 38 % do r. 2010;
  • do výhledu se předpokládá, že cca 50 % nových bytů bude postaveno v rodinných domech. Podíl bytů postavených v rodinných domech se v plzeňské aglomeraci zvýšil na 47 % v letech 1991-1997 (pro srovnání v období 1981-1991 to bylo 26 %). Struktura nových bytů se v Plzni zásadně odlišuje od ostatních okresů aglomerace. V Plzni se v osmdesátých letech postavilo cca 5 % bytů v rodinných domech (v okresech 46 %), na počátku devadesátých let už 22 % (okresy 68 %);
  • snižuje se průměrná velikost cenzové i bytové domácnosti v souladu s předpokládaným vývojem obyvatel a jeho věkové struktury. Je možné očekávat růst poptávky po menších bytech vzhledem k zvýšenému počtu cenzových domácností jednotlivců;
  • zůstává zhruba zachován podíl cenzových domácností bez vlastního bytu, jehož výše je v Plzni přijatelná, v okresech s převládajícím bydlení v rodinných domech je soužití vyšší vzhledem k vícegeneračnímu bydlení.

2.4. Venkovské prostory v odlehlých částech aglomerace

Vymezení odlehlých venkovských prostorů v plzeňské aglomeraci a pokus o stanovení současných problémů Manětínska, Úterska, Nepomucka, Zbirožska, Radnicka, Podbrdska a Blovicka, bylo úkolem této kapitoly. Návrh by měl sloužit budoucímu zpracování samostatných studií ke stabilizaci, resp. rozvoji těchto oblastí.

Při vlastním vymezení byla snaha vyjít z obvodů pověřených obecních úřadů, ale jejich rozsah poněkud zkresloval převažující problémy těchto území. Proto bylo využito i přirozených pracovních regionů dle vyjížďky za prací.

V přiložené tabulce jsou charakteristické údaje za každý vymezený obvod i jeho jednotlivé obce s tím, že je možné porovnání s okresními průměry. Jedná se o údaje o dosavadním vývoji obyvatelstva (1961-1998), podrobněji je sledován vývoj v letech 1991-1998 (přirozený i migrační vývoj, změny ve věkové struktuře i nezaměstnanosti). Nedostupné jsou údaje o vývoji pracovních příležitostí a nové bytové výstavbě podle obcí, které by více napověděly o možné stabilizaci do perspektivy.

Doplňujícími charakteristikami jsou ekonomická aktivita obyvatel v primární sféře (tento podíl se od r. 1991 výrazně snížil a poukazuje na možné problémy se zaměstnaností), podíl nejstarších bytů, tj. bytů postavených do r. 1920 a rekreační potenciál obce, měřený počtem rekreačních objektů na celkový počet domů.

okres Plzeň - jih

Blovicko - obvod pověřeného obecního úřadu byl rozdělen na dva obvody - Blovicko a Podbrdsko (převládající pracovní vztahy k Plzni). Tzv. podbrdský prostor mohl být sice rozšířen o obce okresu Rokycany, ale Strašice, Dobřív i Mirošov vykazují v devadesátých letech příznivý vývoj obyvatel a nijak výjimečné současné hodnoty míry nezaměstnanosti. Z tohoto důvodu se do Podbrdska zahrnuly obce Spálenopoříčska.

Blovicko

Vývoj obyvatelstva ve 14 obcích (v r. 1998 7 460 obyv.) této oblasti měl v období 1961-1991 depopulační charakter (ostatně jako v celém okrese), devadesátá léta znamenala celkově příznivý vývoj (v okrese mírný úbytek). Kromě Blovic byl dobrý vývoj obyvatelstva zaznamenán v obcích ležících v zázemí tohoto centra, větší úbytky byly v populačně menších obcích Louňová a Vlčtejn nebo ve vzdálenějších Měcholupech a Jarově. Jde převážně o migrační ztráty, ale vzhledem ke zhoršujícímu se indexu věkové struktury (a to nejen u jmenovaných obcí), je možné očekávat do perspektivy i větší úbytky přirozenou měnou. To by však např. u obce Louňová mohlo znamenat až ztrátu obytné funkce.

Podíl ekonomicky aktivních v primární sféře byl nejvyšší v obcích Vlčtejn, Chocenice, Měcholupy a Jarov, ale na zvýšené míře nezaměstnanosti se to neprojevuje. Ta byla ke konci listopadu 1998 3,2 %, okresní průměr byl 4,0 %.

Nejstarší bytový fond byl zaznamenán v obci Louňová a Měcholupy, tedy v obcích se stálým úbytkem obyvatel a minimální výstavbou nových bytů. Největší rekreační potenciál je v obci Ždírec, kde na 137 trvale obydlených domů připadalo 191 rekreačních objektů. Rekreační potenciál je na Blovicku nižší (46,6) než je okresní průměr (43,3).

Podbrdsko

Jeho vymezení je zhruba totožné s obvodem stavebního úřadu Spálené Poříčí a zahrnuje 4 obce (3 013 obyv). Toto území ztratilo od r. 1961 cca 30 % trvale bydlícího obyvatelstva, což je však nejvíce ovlivněno úbytkem 60 % obyvatel Nových Mitrovic.

Vývoj obyvatel na počátku devadesátých let, tj. celkový úbytek o cca 5 % byl způsoben z větší části úbytky přirozenou měnou, v Nových Mitrovicích pak migrací. Důsledkem toho je v současnosti nepříznivá věková struktura obyvatelstva, která do perspektivy naznačuje další ztráty obyvatelstva.

Přestože se jedná o prostor poměrně odlehlý od větších ekonomických aktivit, byla míra nezaměstnanosti 3,2 %, nejvyšší pak v Nových Mitrovicích (4,46 %). Tato obec má však největší rekreační potenciál, takže je možné počítat s dalším posílením rekreační funkce na úkor funkce obytné.

Dalším prostorem bylo Nepomucko, kde byl obvod pověřeného obecního úřadu rozdělen na základě pracovní regionalizace na vlastní Nepomucko a Kasejovicko, neboť jak Nepomuk, tak i Kasejovice si vytvářejí samostatný pracovní subregion.

Nepomucko

Do tohoto sledovaného obvodu bylo zahrnuto 19 obcí s 8 025 obyvateli v r. 1998. Stálý úbytek obyvatelstva celého území pokračuje od r. 1961, takže v současnosti zde žije 70 % stavu 1961. Příčinou úbytku cca 5 % obyvatel v devadesátých letech (okresní úbytek cca 1 %) byl především nepříznivý vývoj přirozenou měnou. Následkem toho došlo k stárnutí obyvatelstva, což se projevuje na snížení indexu věkového složení. V některých populačně menších obcích (Polánka, Chlumy, Kramolín) je až ohrožena v budoucnu obytná funkce a jejich dosavadní rekreační využití je zatím minimální.

Celková míra nezaměstnanosti na Nepomucku byla koncem listopadu 1998 3,5 % (okres 4,0 %) a nesouvisí tedy nijak s vyšším podílem zaměstnanosti v zemědělství (30,8 % proti okresnímu průměru 22,1 %). Nejvyšší míra nezaměstnanosti je v obci Třebčice (10,0 %) a Kozlovice (7,3 %), tedy v obcích ležících v bezprostředním zázemí Nepomuku.

Podíl nejstarších bytů je vyšší než je okresní průměr, výjimkou jsou Nepomuk a Žinkovy, kde v minulosti byla větší výstavba bytů.

Rekreační potenciál tohoto prostoru je zhruba na okresním průměru, výjimkou je obec Srby a zčásti i Čížkov.

Kasejovicko

Tento obvod zahrnuje 6 administrativních obcí s 2 921 obyv. k 1.1.1998. Jde o dlouhodobě depopulační území, kde v současné době žije pouze 60 % stavu obyvatel z r. 1961. Zhruba 7 % úbytek obyvatel v letech 1991-1998 byl způsoben jak úbytky přirozenou měnou, tak i migrací. Současný index věkové struktury (65, okresní průměr 83) i očekávaný demografický vývoj neumožňují předpokládat změnu dosud nepříznivého trendu v perspektivě.

Míra nezaměstnanosti dosáhla koncem listopadu 1998 4,0 % (totožná s okresním průměrem), nejvyšší hodnota byla v obci Oselce - 6,8 %. V r. 1991 převládala ekonomická aktivita v primárním sektoru (48 %) ve všech obcích Kasejovicka.

Domovní fond ve všech obcích je zastaralý, neboť více než polovina bytů je v domech postavených před r. 1920. Rekreační potenciál je zhruba na celookresní úrovni, větší podíl rekreačních objektů mají Oselce.

Všeobecně lze konstatovat, že odlehlejší venkovské prostory v okrese Plzeň - jih mají nepříznivou věkovou strukturu zejména z hlediska perspektivního vývoje (nejhorší je Kasejovicko). V některých obcích i stabilizace současného stavu obyvatel povede k postupnému vymírání a ztrátě obytných funkcí. Jde o obce, kde v současné době je velmi málo osob v předproduktivním věku a vysoký podíl osob nad 60 let. Např. na Nepomucku je to 5 obcí, z nichž každá v průběhu minulých 37 let ztratila více než polovinu obyvatelstva. Obdobně jsou na tom obce Louňová na Blovicku a Životice na Kasejovicku. Navíc tyto obce nejsou rekreačně příliš atraktivní, takže nelze počítat do budoucna s posílením jejich rekreační funkce.

Současně je však třeba upozornit na to, že v bývalých centrech soudních okresů - Blovicích a Nepomuku byl populační vývoj příznivý a i věková struktura obyvatel má lepší strukturu ve srovnání s okresním průměrem.

Lepší dosavadní vývoj obyvatel a někdy i věkovou strukturu mají některé populačně větší obce:

• • Blovicko - Zdemyslice, Letiny, Chocenice a Ždírec;
  • Podbrdsko - Spálené Poříčí;
  • Nepomucko - Čížkov, Žinkovy, Neurazy;
  • Kasejovicko - Kasejovice, Mladý Smolivec.

Z uvedených poznámek je zřejmé, že stabilizace, resp. rozvojové předpoklady jsou reálné asi pouze ve větších sídlech těchto venkovských prostorů. Ta si většinou zachovala určitý ekonomický potenciál, který by měl být podpořen vznikem nových pracovních příležitostí.

okres Plzeň-sever

Manětínsko

Tento prostor byl vymezen jako celý obvod pověřeného obecního úřadu, i když zařazení obce Loza je problematické jak z hlediska vzdálenosti, tak už převažujícím pracovním vazbám na Plzeň a Kaznějov. V 7 administrativních obcích žilo k 1.1. 1998 3 298 obyvatel.

V letech 1961-1998 ubylo cca 26 % trvale bydlícího obyvatelstva prakticky ve všech obcích, výjimkou je obec Loza, která zaznamenala stagnaci obyvatel v devadesátých letech. V tomto období měl převahu úbytek migrační. Stárnutí obyvatelstva se projevilo především snížením počtu nejmladších obyvatel (o cca 11 %), což vedlo ke snížení tzv. indexu věkové struktury ze 110 v r. 1991 na 93 v r. 1998.

V r. 1991 výrazně převládala zaměstnanost v zemědělství, kde byl v devadesátých letech největší úbytek pracovníků a to se negativně projevuje na zvýšené nezaměstnanosti. Ve většině obcí je míra nezaměstnanosti nad průměrem okresu (5,0 %), nejvyšší pak v obci Nečtiny a Bezvěrově (téměř 9 %).

Rekreační potenciál tohoto území (na 100 trvale obydlených domů připadá 76 rekreačních objektů) je vyšší než celookresní průměr (52). Rekreační funkce vlastně převažuje již nad obytnou v obcích Štichovice, Dražeň a Nečtiny.

Z uvedeného vyplývá, že Manětínsko je sice prostorem s poměrně dobrou věkovou strukturou obyvatelstva, ale stabilizace zvláště mladších obyvatel bude jen velmi obtížná vzhledem k nedostatečné nabídce pracovních příležitostí a větší vzdálenosti od jádra plzeňské aglomerace.

Útersko

Vymezení tohoto prostoru bylo poněkud obtížnější, neboť obec Úterý má nedostatečnou ekonomickou základnu a nevytváří si žádný pracovní subregion. Obce Úterska spadaly do pracovního subregionu Úněšova, kam převládala dojížďka za prací do zemědělství. Jsou součástí obvodu pověřeného obecního úřadu Všeruby, který je vymezen podél silnice E49 od hranic okresu až téměř k Plzni. Do prostoru Úterska byly tedy zahrnuty pouze obce ležící mimo uvedený dopravní tah (celkem 780 obyvatel). Porovnáním základních vývojových charakteristik Úterska s údaji za celý obvod Všerub je zřejmý odlišný a problematický charakter tohoto území.

Úbytek 41 % obyvatelstva v období 1961-1998 (pro srovnání okresní úbytek 8 %) byl způsoben - jak ukazují data z devadesátých let - především migračním úbytkem, který má za následek zhoršení věkové struktury obyvatel ve smyslu perspektivních možností. Např. index věkového složení v r. 1991 byl 96 (celý všerubský obvod 113) a došlo k jeho snížení na 71 (obvod 102).

Útersko mělo výraznou zaměstnanost v primární sféře (63 %), ale současná míra nezaměstnanosti (5,3 - obec Úterý 7,1 %) je zhruba na celookresní úrovni.

Rekreační potenciál je vyšší v obcích Ostrov u Bezdružic a Úterý, kde počet rekreačních objektů je vyšší než počet trvale obydlených domů.

Výsledkem sledování venkovských prostorů okresu Plzeň-sever (ve srovnání s ostatními venkovskými oblastmi aglomerace) jsou tyto základní charakteristiky:

• • dlouhotrvající úbytek obyvatel, který byl na počátku devadesátých let poněkud zpomalen;
  • lepší věková struktura obyvatelstva především ve smyslu budoucího možného vývoje obyvatelstva přirozenou měnou (to se týká spíš Manětínska);
  • větší rekreační přitažlivost především Úterska;
  • vyšší míra nezaměstnanosti (Manětínsko).

okres Rokycany

Radnicko

Radnicko - vymezené území je totožné s obvodem pověřeného obecního úřadu Radnice, i když z hlediska pracovních vazeb jsou obce Břasy a Újezd u Svatého Kříže vázány na Plzeň. Do obvodu patří 17 současných administrativních obcí s cca 5 800 obyv.

Dlouhodobě (1961-1991) depopulační tendence (celkový úbytek 40 %) se projevují ve všech obcích tohoto prostoru, ale více než polovina obyvatel ubylo v obcích Chlum, Chomle, Kamenec, Sebečice, Lhotka u Radnic a Němčovice. Jde o populačně velmi malé obce, u nichž pokračoval úbytek obyvatel i v devadesátých letech a to hlavně přirozenou měnou. Jejich současná věková struktura se vyznačuje převahou počtu nejstarších osob (60 a více) nad nejmladšími (0-14), což do perspektivy znamená další úbytek obyvatelstva a postupnou ztrátu obytné funkce sídla. Už v současnosti u většiny těchto sídel převažuje rekreační funkce nad obytnou, takže rekreační atraktivita se stává zárukou zachování sídla.

Obě větší centra - Radnice a Břasy zaznamenala v letech devadesátých zhruba stagnaci obyvatel. Věková struktura obyvatel Radnic do perspektivy umožňuje alespoň stagnaci stávajícího počtu obyvatel, pokud nebude narušena nepříznivými migračními vlivy (v devadesátých letech tomu prozatím nebylo). Břasy mají starší věkovou strukturu a také v letech 1991-1998 ztrácely především přirozenou měnou a zčásti i migrací.

Míra nezaměstnanosti Radnicka byla ke konci r. 1998 6,8 (pro srovnání okresní průměr 5,7). Nejvyšších hodnot dosahuje v obcích Kamenec (35,0), Němčovice (14,6), Liblín (12,6) a Újezd u Svatého Kříže (11,3), vyšší byla nezaměstnanost i v Radnicích (7,6).

Vývoj obyvatel v devadesátých letech, věkové složení obyvatel i míra nezaměstnanosti celého radnického prostoru je v porovnání s okresním průměrem horší a signalizuje další problémy do perspektivy. Projevují se však odlišnosti v jednotlivých obcích, takže řešení popsaných problémů je třeba řešit individuálně. Podpořit je třeba především populačně větší Břasy a Radnice a umožnit obcím tohoto obvodu jejich dostupnost.

Zbirožsko

Zbirožsko - sledovaný prostor je také totožný s obvodem pověřeného obecního úřadu, i když u obcí Čilá, Hradiště, Mlečice, Podmokly a Zvíkovec převažovala v r. 1991 pracovní dojížďka do Radnic. Zhruba 5 300 obyvatel žilo v 17 administrativních obcích.

Jde o obce většinou populačně menší, s centrem Zbiroh a dvěma výraznějšími obcemi Kařez a Mlečice.

Dlouhodoběji (1961-1991) jde o území se stálým úbytkem zhruba 20 % obyvatel, výjimkou je pouze Zbiroh, kde přibylo cca 10 % obyvatel. V obcích Ostrovec-Lhotka, Terešov, Kařízek, Hradiště, Čilá a Cekov ubylo více než 50 % trvale bydlících obyvatel. Devadesátá léta znamenala pro toto území jako celek stagnaci obyvatel (totožná s okresním průměrem), ale přírůstek obyvatel byl ve Zbirohu (8,2 %), Lhotě pod Radčem (4,4 %) a Líšné (7,0 %) - především migrační, ale zčásti i přirozenou měnou.

Stávající věková struktura obyvatelstva je v porovnání s celookresním průměrem příznivá zvláště s ohledem na perspektivní možnosti této populace. Je to ale především zásluhou progresivní populace Zbiroha. Velmi nepříznivé věkové složení obyvatel je v obcích Drahoňův Újezd a Sirá.

K určité stabilitě tohoto prostoru nepochybně přispívá i jeho rekreační atraktivita, která s sebou přináší sezónní oživení. Rekreační objekty v některých obcích mnonásobně překračují počty trvale obydlených domů (Čilá, Hradiště, Ostrovec-Lhotka, Drahoňův Újezd).

Celková míra nezaměstnanosti na Zbirožsku byla 6,1, ale v obcích Hradiště, Kařízek, Ostrovec-Lhotka a Zvíkovec přesahovala 10 %.

Závěrem je třeba poznamenat, že v této kapitole byly pouze nastíněny problémy venkovských prostorů plzeňské aglomerace. Pojmenování hlavních příčin dosavadního, ale i očekávaného nepříznivého demografického vývoje je však třeba sledovat detailně v samostatných studiích programu rozvoje těchto prostorů. Ty by se měly zabývat možnostmi podnikání (v souladu se zpracovanými územními plány a urbanistickými studiemi), obecními rozpočty i majetkem jednotlivých obcí a pokusit se na základě těchto informací pomoci nejen obcím, ale celému problémovému prostoru.

2.5. Posouzení zpracovaných směrných územních plánů z hlediska demografie a bydlení

Posouzení se týká pouze navrhovaných výhledových velikostí a navrhované nové bytové výstavby, vč. uvažované rezervy celkem v 69 směrných územních plánech a urbanistických studiích v různém stupni rozpracovanosti a schvalovacího řízení.

Všeobecně lze konstatovat, že územní plány zpracované zhruba po r. 1993 jsou realističtější v prognózách počtu obyvatel i počtu bytů. Starší územní plány jsou méně reálné především v navržených typech bytové výstavby, kde často preferují výstavbu bytových domů.

Reálnost navržených výhledových velikostí a potřeby bytové výstavby byla posuzována na základě těchto kritérií:

• • populační velikost obce;
  • poloha obce, resp. města vůči větším centrům a jejich dopravní dostupnost;
  • skutečný vývoj obyvatel v těchto obcích v období 1991-1998;
  • věková struktura obyvatel k 1.1.1998.

Zpracovatelé územních plánů - týká se to především menších obcí - v některých případech podléhají tlaku příslušných obecních úřadů a zakreslují navrhované i rezervní plochy pro výstavbu bytů bez ohledu na reálnost (poloha obce, vlastnictví pozemků aj.) těchto projektů. U většiny dokumentace je třeba navrhované plochy pro bytovou výstavbu posuzovat jako reálné z hlediska plošného, ale nikoliv z hlediska časového naplnění. Jde tedy o nabídky ploch pro možnou výstavbu převážně rodinných domků (s výjimkou Plzně a Rokycan) v těchto sídlech.

Plzeň-město

Zpracovaný územní plán zohledňuje již změněné demografické chování obyvatelstva na počátku devadesátých let i předpokládaná nepříznivá očekávání dalšího stárnutí a postupného ubývání obyvatelstva v celé ČR. V porovnání s populačně menšími i významově méně atraktivními sídly, jejichž územně plánovací dokumentace byla sledována, je předložený ÚPN SÚ Plzně velmi reálný, až opatrný.

okres Plzeň-jih

Bylo posouzeno 19 územních plánů (či urbanistických studií) většinou populačně větších obcí, resp. měst. Je možné prohlásit, že jsou z větší části reálné a odpovídají předpokládaným demografickým trendům a uvažují většinou s výstavou bytů v rodinných domech.

Vývoj obyvatel i bytové výstavby v devadesátých letech předběhl návrhy, které byly součástí ÚPN SÚ Blovice (1993). V současnosti má celá administrativní obec Blovice 3 848 obyvatel, návrh předpokládal v r. 2010 výhledovou velikost 3 700.

Reálnější se zdají být předpoklady u těchto územních plánů: Dobřany, Dýšina, Chlumčany, Chotěšov, Kasejovice, Letiny, Nepomuk (s tím, že se bude uvažovat nižší výhledová velikost), Nezvěstice, Spálené Poříčí, Starý Plzenec.

Určité výhrady je možné zaujmout k následujícím zpracovaným územním plánům: Dnešice, Chocenice, Neurazy (tyto obce mají méně příznivou polohu a dosavadní populační vývoj i výstavba bytů zatím neodpovídá návrhu). Také údaje navržené k r. 2010 v územním plánu Přeštic jsou do určité míry problematické především v porovnání s dosavadním vývojem obyvatelstva, poněkud přehnané jsou také navržené počty nových bytů i podíly výstavby bytů v bytových domech. Obdobná situace je u Stodu, Šťáhlav i Štěnovic.

Problematické se zdají návrhy v ÚPN SÚ Tymákov - Mokrouše. Především dosavadní poměrně výrazný úbytek obyvatel, nepříznivá věková struktura stávajícího obyvatelstva a v neposlední řadě nepříliš výhodná poloha nezaručují, že by mohly být kdy naplněny předpoklady územního plánu. Nespornou prioritou tohoto prostoru jsou však příznivé ekologické a krajinářské hodnoty.

okres Plzeň-sever

Celkem 30 územních plánů a urbanistických studií bylo posuzováno z hlediska návrhu předpokládaného populačního vývoje a výstavby bytů v okrese Plzeň - sever (u obce Líně a měst Plasy a Třemošná nebyly tyto údaje uvedeny).

Určitou zajímavostí jsou ÚPN SÚ Horní Bříza a Zruč-Senec i US Přehýšov, u kterých se předpokládal do výhledu horší populační vývoj než byla skutečnost. V současnosti má Horní Bříza 4 554 obyv. (návrh k r. 2000 byl 4 500), v obci Zruč-Senec bylo 2 200 obyvatel již v r. 1998 (návrh na r. 2000), obdobně je tomu v Přehýšově, kde návrh byl již také dosažen. Jde o polohově atraktivní území s příznivou věkovou strukturou stávajícího obyvatelstva.

S určitými výhradami je možné přijmout návrhy v těchto územních plánech:

• • Nejprve jsou to populačně větší obce, resp. města, kde by realizace sice byla žádoucí vzhledem k mimořádným polohovým přednostem, ale dosavadní vývoj obyvatel a předpokládaný demografický vývoj tomu nenasvědčují: Heřmanova Huť, Chrást, Kaznějov, Kozolupy - Bdeněves, Kralovice, Manětín, Nýřany, Tlučná, Vejprnice, Všeruby;
  • Populačně menší obce s méně příznivou polohou vůči větším centrům a nedostatečnou ekonomickou základnou: Černíkovice, Dolní Bělá + Horní Bělá, Druztová, Kaceřov, Kožlany, Ledce, Líšťany, Pernarec a Trnová.

Nereálné se jeví návrhy v územních plánech: Hromnice-Žichlice (US 1993), Kbelany (US 1992), Úněšov (US 1987), Úterý (velký návrh výstavby bytů) a Vochov (US 1994 - navržené RD neodpovídají výhledové velikosti).

okres Rokycany

Z hlediska návrhů populačního a bytového rozvoje bylo posouzeno 19 směrných územních plánů a urbanistických studií.

Určité rozpory vyplývají ze zpracované urbanistické studie Březina (1994) a ÚPN SÚ Strašice (1994), kde navrhované populační velikosti byly již v r. 1998 dosaženy, resp. překročeny.

Realistické jsou návrhy v územních plánech těchto obcí, resp. měst: Rokycany, Ejpovice, Hrádek, Mlečice, Osek (méně pak je reálný návrh bytovky), Všenice a Zbiroh.

S výhradami jsou reálné návrhy v následujících městech a obcích: Dobřív - Pavlovsko, Holoubkov, Kamenný Újezd, Klabava, Litohlavy, Mirošov (návrh bytovky není v souladu s navrženým populačním růstem), Mýto a Radnice (současný populační vývoj neodpovídá návrhu).

Návrhy výstavby rodinných domků obsažené v ÚPN SÚ Líšná jsou neúměrné poloze a významu obce, obdobně předpokládané počty obyvatel a výstavba převážně bytů v bytových domech v územním plánu Břasy jsou nereálné.