Územní plán plzeňské aglomerace - kapitola 3.
Plzeňský kraj je uvažován jako souhrn stávajících okresů Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany (tyto okresy jsou součástí řešeného území “Plzeňské aglomerace”) a dále okresů Klatovy, Domažlice a Tachov.
Reforma veřejné správy předpokládá, že po ustavení nových krajů může dojít k určité úpravě hranic. Města a obce v oscilačních územích budou mít možnost (zřejmě na základě místního referenda) korigovat vymezení dané souhrnem okresů. Lze předpokládat, že vzhledem k tradičním vazbám dojde k přeřazení obcí bývalého Mariánskolázeňska, které jsou dnes v okrese Tachov (Planá, Chodové Plané), do Karlovarského kraje a tím přibližně k obnovení hranice bývalého Karlovarského kraje vůči kraji Plzeňskému. Lze si představit, že do Karlovarského kraje může být zařazeno i území okolo Úterý a Bezvěrova a prostor Bezdružice – Konst. Lázně, které mají výrazně lepší vazby na blízká lokální centra Teplá a Toužim.
Rovněž je pravděpodobná možnost opětovného zařazení do Karlovarského kraje Podbořanska nebo alespoň jeho jižní části tj. území v koridoru silnice I/6 (okolí Lubence). K tomuto koridoru mohou mít silné vazby obce na severním okraji okresu Plzeň–sever (Tis u Blatna, Velečín, Pastuchovice, příp. Žihle), které jsou relativně vzdálené od svého lokálního centra Královic. Dostupnost krajského centra Plzeň je vzhledem k nízké úrovni silniční sítě (prostřednictvím silnice II/205) výrazně horší než do Karlových Varů.
Další korekci vymezení Plzeňského kraje lze předpokládat na Kasejovicku, pro které má jihočeská Blatná (cca 7,5 tis. obyvatel) vyšší přitažlivost než Nepomuk (cca 3,2 tis. obyvatel).
Vyloučit nelze ani oscilaci Horažďovicka mezi současným nadřazeným centrem Klatovy (23 tis. obyvatel) vzdáleným 34 km a většími Strakonicemi (25 tis. obyvatel) vzdálenými jen 18 km.
Mimo vlastní Plzeňskou aglomeraci, kde byly schváleny 1. a 2. změny ÚPN SÚ města Plzně, existuje jako schválená ÚPD jen účelová dokumentace zpracovaná pro vedení trasy ropovodu Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou.
Rozpracovány jsou ÚPN VÚC:
Dokončeny a před schválením jsou ÚPN VÚC:
ÚPN VÚC SHP se problematiky Plzeňské aglomerace prakticky nedotýká (v krátkém úseku sousedí přímo okresy Plzeň-sever a Louny svými periferními oblastmi). Tento ÚPN by měl být nahrazen novým plánem Ústecko-chomutovské aglomerace.
U územního plánu okresu Klatovy je potřebné rozhodnout, jakým způsobem bude využit schválený ÚPN VÚC Šumava, který zahrnuje přibližně polovinu (jihozápadní část) okresu, zabývá se však především méně urbanizovaným územím bez vazeb na hlavní centra osídlení okresu.
Územní plány Tachovska, Domažlicka a Klatovska se speciálně nezabývají vazbami významných částí svého území (Stříbro, Holýšov - Staňkov, Švihov) na území Plzeňské aglomerace.
V navazujícím území středních a jižních Čech neexistuje žádná dokončená dokumentace typu VÚC. Rozpracovaný je pouze ÚPN VÚC okresu Příbram (koncept), který je výrazně orientován na problematiku rekreace ve středním Povltaví a na řešení problematiky trasy R4. Zahájeny budou práce na ÚPN VÚC zahrnujícím území okresů Písek, Strakonice a části okresu Prachatice neřešené ÚPN VÚC Šumava. Zbývající území mezi Pražským regionem by měl pokrýt ÚPN VÚC Křivoklátsko.
Vymezení Plzeňské aglomerace jako souhrn celých administrativních území okresů Plzeň sever, Plzeň jih, Rokycany a Plzeň město má přínos v souvislém pokrytí celého jejich území. Skutečné území Plzeňské aglomerace je výrazně užší a může být sledováno jeho jádrové území. I toto jádrové území z hlediska převažujících vazeb umocněných dálnicí D5 přesahuje v případě prostoru Stříbra (který je součástí okresu Tachov) řešené území.
Při “širším” vymezování Plzeňské aglomerace by její součástí nepochybně měly být území při trasách silnic I/26 a I/27, které byly v minulosti součástí okresů Stod (Holýšov, Staňkov) a Přeštice (Švihov). Jejich odstředivé vazby, zejména v prvním případě na slabé centrum Domažlice jsou nereálné. Naopak “součástí” Plzeňské aglomerace nepochybně nejsou (ani v nejširším záběru) rozsáhlá území severní části okresu Plzeň-sever (Manětínsko, Kralovicko), jihovýchodní části okresu Plzeň-jih (Nepomucko) a severní části Zbirožska a Radnicka z okresu Rokycany.
Prostorové uspořádání Plzeňské aglomerace je výrazně ovlivněno přírodními i člověkem vytvořenými faktory. V jižní a západní polovině území koridory osídlení vznikaly přibližně s tokem řek (Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava) v jejichž údolích byly vedeny významné radiální komunikace (silnice a železnice). Naopak severní a východní část území je determinována hřebenem Brd a masívem Křivoklátských lesů rozkládajících se podél toku Berounky. Hlavní urbanizační osa propojující Plzeň s Pražským prostorem je vedena v poměrně úzkém koridoru mezi těmito přírodními útvary.
Města v okresu Plzeň-jih si v podstatě od roku 1869 (první údaje o sčítání lidu na našem území) udržují svůj význam. S výjimkou Blovic, které oscilují po celé období okolo 3,5 tis. obyvatel, ostatní města vzrostla přibližně na dvojnásobek. Naopak v okrese Plzeň-sever kdysi významná města Manětín a Kožlany poklesla na třetinu respektive polovinu obyvatelstva oproti roku 1869. Svou velikost si v podstatě uchovávají Plasy a Město Touškov. Kralovice vzrostly přibližně o polovinu, Nýřany na přibližně dvojnásobek, Třemošná dvaapůlkrát a Horní Bříza téměř 15 krát.
V okrese Rokycany zaznamenaly výraznější pokles města Radnice a Mýto, okolo 2,5 tis. obyvatel osciluje Zbiroh. Přibližně o třetinu vzrostl Mirošov, trojnásobně Rokycany a více než čtyřnásobně Hrádek.
Tento vývoj do značné míry ovlivnil (spíše negativně) hierarchii sídelní struktury. Historická sídla v řadě případů ztratila svůj dřívější význam, nově rozvíjená “města” atributů významnějších center nedosáhla.
V souvislosti s dostavbou dálnice D5, lze předpokládat koncentraci ekonomických aktivit v jejím koridoru, což bude mít nepochybně důsledek ve stagnaci, resp. depresi některých sídel a to nejen v “okrajových” zónách aglomerace.