\\4_uzemi.htm

Problémem Plzeňského kraje je velmi malá úroveň regionálních center. Mezi střední centra lze zařadit jen již zmíněné Klatovy. Další okresní města Rokycany (14,5 tis. obyv.), Tachov (12,7 tis. obyv.) a Domažlice (11,3 tis. obyv.) nelze za centra této úrovně považovat.

Výrazně lepší je situace u nižších center, z nichž jsou nejvýznamnější Sušice (11,7 tis. obyv.), Stříbro (8,2 tis. obyv.), Nýřany (7,2 tis. obyv.), Přeštice (6,4 tis. obyv.) a Horažďovice (5,8 tis. obyv.), Dobřany (5,6 tis. obyv.) a Horšovský Týn (5,2 tis. obyv.).

Výše uvedená města byla (s výjimkou Nýřan) v období 1949–1960 centry okresů. Dalšími okresními městy byly Blovice a Plasy. (Součástí Plzeňského kraje byl v tomto období i okres Blatná.)

Rozložení center osídlení v řešeném území Plzeňské aglomerace je velice nerovnoměrné. Významnější centra (nad 3 tis. obyv.) se mimo výše uvedených (Rokycany, Nýřany, Přeštice a Dobřany) vyskytují především v koridorech silnice I/27 jižně Plzně (Stod mimo řeš. území Holýšov, Staňkov) a severně Plzně (Třemošná, Horní Bříza, Kaznějov a Kralovice) a silnice I/20 (Starý Plzenec, Blovice, Nepomuk).

V některých případech lze za “centra” osídlení považovat dvojice či širší seskupení sídel.

Sídla	Okres	Počet obyv.(tis.)	Obyv. celkem(tis.)
Nýřany – Tlučná	Plzeň sever	7,2+2,2	9,4
Třemošná – Horní Bříza	Plzeň sever	4,7+4,6	9,3
Plasy – Rybnice – Kaznějov	Plzeň sever	2,7+0,4+3,1	6,2
Město Touškov – Kozolupy	Plzeň sever	1,6+0,9	2,4
Kralovice - Výrov – Kožlany	Plzeň sever	3,5+0,4+1,4	5,3
Starý Plzenec – Šťáhlavy	Plzeň jih	4,1+2,2	6,3
Dobřany – Chlumčany	Plzeň jih	5,6+2,3	7,9
Stod – Chotěšov	Plzeň jih	3,7+2,6	6,3
Radnice – Břasy	Rokycany	1,7+2,1	3,8
Holoubkov–Mýto	Rokycany	1,5+1,4	2,9
Hrádek – Mirošov	(okr. Rokycany)	3,0+2,2	5,2

Zvýrazněná sídla uvedená v tabulce jsou v současné době též pověřenými obecními úřady a případně potenciálními centry mikroregionů.^*/

Doplňují je Manětín (1,3 tis. obyv.), Zbiroh (2,4 tis. obyv.), Blovice (3,8 tis. obyv.) a Nepomuk (3,3 tis. obyv.).

Nereálné je, aby tuto funkci plnily Všeruby (méně než 1,0 tis. obyv.), problematická je způsobilost Manětína a Města Touškov.

Územní obvody (mikroregiony) Manětín a Všeruby mají každý cca 3 tis. obyv. Lze doporučit jejich spojení a případně podpořit rozvoj jejich společného centra, kterým by mohly být spojené obce Dolní a Horní Bělá a Loza (přiřazované dnes nespojitě do obvodu Plasy). Toto “centrum” se současnými cca 1,3 tis. obyv. ležící při křižovatce silnice II/205 a II/204, by mohlo také zprostředkovat lepší vazby zmíněných obvodů k jádru plzeňské aglomerace.

Za problematické lze považovat zařazení seskupení sídel Chrást – Dýšina – Kyšice do územního obvodu Třemošná i do okresu Plzeň – sever. Území je oddělené údolím Berounky a je obsluhováno žel. tratí Plzeň – Rokycany a silnicí II/233. Logické by bylo začlenění do okresu Rokycany. V případě Kyšic a Letkova lze uvažovat i o začlenění do Plzně.

Problémem Plzeňské aglomerace je i skutečnost, že některá centra bezprostředně navazují na administrativní území Plzně (Třemošná, Starý Plzenec), což výrazně snižuje jejich regionální význam.

Další centra (Rokycany, Dobřany a Nýřany) jsou od hranic Plzně vzdálená méně než 10 km, od centra aglomerace pak méně než 15 km, části obvodů těchto center spádují přímo do Plzně.

Z tohoto pohledu by bylo žádoucí podporovat rozvoj vzdálenějších center, zejména těch, která byla dříve okresními městy. Lze předpokládat, že po reformě veřejné správy (zánik nebo výrazné omezení významu současných “velkých” okresů) se alespoň z části obnoví dřívější regionální vazby.

Do bývalého okresu Stod patřilo území (okolí) Holýšova a Staňkova (dnes okres Domažlice).

Do bývalého okresu Přeštice patřilo území (okolí) Švihova a Měčína (okres Klatovy). Nereálný je “spád” větších Nýřan do Stodu či srovnatelných Dobřan do Přeštic neboť tato blíže Plzni ležící města se stávají součástí jádrového území Plzeňské aglomerace. Tangenciální vazby středisek obdobného významu nejsou dosud výrazné, ale mohou se v budoucnu posilovat, zejména v prostorech zvýšené koncentrace osídlení v jihozápadním a jihovýchodním východním sektoru aglomerace (viz schéma zónování území aglomerace).

Zprovoznění dálnice D5 v celém rozsahu zřejmě urychlí diferenciaci jádrového území Plzeňské aglomerace. Lze předpokládat výrazné posílení významu jihovýchodního prostoru (Starý Plzenec – Losiná – Štěnovice) s velmi dobrými předpoklady pro bydlení a komerční aktivity a jihozápadního prostoru (Nýřany – Tlučná a Zbůch – Líně). Toto území má dnes demografický potenciál 12,5 tis. obyv., s Blatnicí a Vejprnicemi 15,5 tis. obyv. Lze předpokládat, že může úspěšně konkurovat Rokycanům v rozvoji ekonomických aktivit (zejména v případě transformace areálu letiště Líně).

Rozvoj jihovýchodního příměstského území bude nepochybně znamenat vážnou konkurenci Rokycanům a jejich okolí, i když je třeba vzít v úvahu několikaleté zpoždění výstavby dálnice D5 v tomto prostoru.

4.2. Vymezení okrajových zón

Řešené území je z hlediska dosavadního vývoje i jeho dalších předpokladů výrazně diferenciované. Urbanizované území představuje mimo bezprostředního okolí města Plzně především koridory podél komunikací (silnice, železnice). Výjimku tvoří trasa I/20 (Plzeň – Karlovy Vary), která přes své dobré parametry na sebe neváže významnější rozvojový potenciál. Okrajové zóny se nacházejí na severním a jihovýchodním okraji řešeného území Plzeňské aglomerace. V obou případech jsou rozděleny koridory nadřazených silnic (I/27 a I/20).

Území severozápadně linie Čerňovice – Líšťany – Všeruby – Plasy – Kralovice lze považovat za nejrozsáhlejší okrajovou zónu. Jediným významnějším střediskem v tomto území je Manětín. Reálné jsou však vazby tohoto území na střediska mimo území okresu Plzeň – sever (Toužim, Teplá, Bezdružice – Konstantinovy Lázně). Pro udržení osídlení v severozápadní okrajové zóně je žádoucí podporovat “střediskovou” funkci Manětína, a to i rozvojem některých ekonomických programů (vytváření nových pracovních míst). Žádoucí je též zlepšení dopravního napojení Manětína ve směru na Plasy (úprava silnic III. třídy) a na Kaznějov (využití tras II/205 a II/204). To by umožnilo zlepšení dopravní obslužnosti území, nutná je však též podpora hromadné (autobusové) dopravy.

Specifickým územím je prostor Žihle – Velečín, který je velmi obtížně dostupný z Kralovic a má vazby na Jesenici (okres Rakovník) i na koridor silnice I/6 (Praha – Karlovy Vary).

Koncepční řešení tohoto území nelze sledovat jen v rámci řešeného území, resp. území okresu Plzeň–sever; jedná se o území, kde se stýkají čtyři budoucí kraje, mimo Plzeňského (Kralovice) též Karlovarský (nepříliš výrazné středisko Lubenec), Ústecký (Kryry) a Středočeský (Jesenice). I když významnější úprava trasy I/27 v úseku Kralovice – Podbořany (dnešní trasa je míjí) není dnes zřejmě aktuální, bylo by žádoucí posoudit její vedení z hlediska významu nejen pro přenos dálkových vazeb (Most – Plzeň), ale i pro propojení nižších regionálních center v tomto území. Pro oblast Bezvěrova by bylo přínosem zapojení do dopravního systému v blízké Toužimi, která je přirozeným spádovým centrem.

Pro oblast Úterska by byla vhodná kooperace s centry Bezdužice a Konstantinovy Lázně, zejména rozvojem programů v oblasti turistiky a cestovního ruchu, pro který má památkový fond Úterý dobré předpoklady.

Druhou okrajovou zónu lze vymezit při toku Berounky ve vazbě na CHKO Křivoklátsko. Tato zóna, ležící při hranici řešeného území mezi koridorem silnice I/27 (Plasy - Kralovice) a prostorem Radnice - Zbiroh, na svém východním okraji spadá do CHKO Křivoklátsko. V navazujícím území podél toku Berounky (od soutoku se Střelou) je dominantní rekreační funkce, která by v případě lépe dostupných sídel (zejména Kozojedy, Zvíkovec) mohla být v určitém rozsahu rozšiřována. Jiné ekonomické aktivity by měly být rozvíjeny spíše v relativně blízkých střediscích Kralovice a Radnice.

V jihovýchodní části okresu Plzeň-jih lze sledovat dvě “okrajová” území, oddělená koridorem silnice I/20, ve kterém poměrně výrazné centrum představuje město Nepomuk. Západní část tohoto území má vazby k různým nižším centrům. Prostor Žinkovy, Neurazy má poměrně dobré dopravní vazby na Nepomuk, okolí Horšice spáduje spíše k Přešticím a prostor Stašov - Kbel spíše k Měčínu (okres Klatovy). Území v koridoru silnice I/27 až po Švihov přirozeně spáduje k Přešticím (a Plzni). Rovněž problematika v tomto prostoru přesahuje současné vymezení okresů.

Východní část tohoto území se rozkládá na okraji Brd u hranic Středočeského a Budějovického kraje. Osídlení při silnici I/19 spáduje k Rožmitálu pod Třemšínem (okres Příbram) a prostor Kasejovicka (při silnici I/20) k poměrně významnému jihočeskému městu Blatná. Rovněž v tomto území je třeba sledovat vazby přes současné okresní hranice.

Zóny navazující na Křivoklátsko a Brdy v podstatě nelze považovat za problémové, neboť se jedná o území s prioritou přírodního fenoménu. Tzv. okrajová území nemusí vždy znamenat závažnější sociálně ekonomické problémy. Poměrně málo pravděpodobné je, že by významnější investice (zejména privátní) do ekonomické základny bylo možné směřovat do těchto území. Úspěšnější může být spíše aktivita i malých regionálních center, zejména v případě, že tato leží na významných silnicích. Železniční doprava může být vhodným prostředkem pro cesty do Plzně, případně do dalších měst s nabídkou pracovních příležitostí, lokalizaci nových aktivit však bude zřejmě iniciovat výjimečně. Vazby osídlení mimo železniční koridory budou převážně silniční dopravou, v okrajových zónách bude problém s četností spojů. Tuto situaci je možné řešit především dohodou obcí, ale i významnějších ekonomických subjektů a dotací tohoto systému v rámci “mikroregionů”. Je velmi pravděpodobné, že některé zespodu vytvářené mikroregiony nebudou respektovat administrativní hranice. Tyto aktivity mohou přispět i k optimalizaci budoucího vymezení krajů, které by měly lépe odpovídat vazbám v území. Podmínky (potenciál) sídel v území jsou rozdílné a těm by měl odpovídat i budoucí vývoj. Společné řešení problémů v regionální úrovni může zmírnit stagnaci či regresi některých území a přispět k uchování pozitivních faktorů venkovského osídlení.

Některé z výše uvedených prostorů lze prověřit podrobnějšími studiemi, ty by však měly mít jiný charakter než pouze územně technický. Prakticky ve všech případech se jedná z hlediska řešeného území o jeho okrajové části hraničící s okolními okresy. Tzn., že uspokojivé řešení lze očekávat jen od takových “studií”, které nebudou omezovány současným administrativním uspořádáním. S výjimkou Manětínska lze předpokládat, že rozvojové impulzy pro tato území budou v blízkých existujících urbanizačních koridorech a pólech.

Pro severovýchodní zónu může být významným zlepšením (při zachování funkčnosti regionální železniční tratě ČD č. 174):

Pro jihovýchodní “zónu” bude nejvýznamnějším přínosem dostavba úseku dálnice D5, přestavba trasy I/20 (E49), přeložka silnice I/19, kdy lze v místech významných křižovatek (ve vazbě na póly osídlení Nepomuk, Kasejovice, Lnáře) očekávat rozvoj ekonomických aktivit.

Nejproblémovějším územím je severní zóna. Zóna se rozpadá na dvě výrazně odlišné části ležící jihozápadně a severovýchodně trasy I/20. Tato trasa je dnes též evropskou silnicí E 49. Výhledově lze předpokládat, že tento tah bude veden od Chebu s využitím silnice I/21 na MÚK Bor na D5, peáží s E50 do MÚK Starý Plzenec a dále v původní trase I/20 na Písek.

Význam silnice I/20 bude v tomto prostoru především pro spojení Plzně a Karlových Varů, přičemž vedení tohoto tahu by mohlo být z Toužimi přesměrováno na Buchov (I/6) (vyloučení dálkové dopravy z údolí řeky Teplé) s využitím upravené trasy stávající silnice II/207.

Problematiku Úterska (Úterý má 369 obyv., Krsy 197 obyv.) je potřebné sledovat společně s blízkým osídlením Bezdružic (981 obyvatel.) a Konstantinových Lázní (1 007 obyvatel).

Pro rozvoj, resp. stabilizaci severní části tohoto území je potřebné obnovit význam Plas respektive Kaznějova jako regionálního centra. Tomu musí předcházet výrazné zlepšení parametrů silnice I/27 spojující toto město s Plzní (obchvaty Třemošné, Kaznějova i vlastních Plas). Dále je žádoucí zlepšit silniční propojení Plas a Manětína (přestavbou silnice III. třídy přes Pláně) s možným propojením na Mladotice. Ověřeno by mohlo být i vedení nové trasy na Kralovice, Žihle a Blatno s napojením na silnici I/6 východně Lubence. Do tohoto koridoru kopírujícího žel. trať Plzeň – Žatec – Chomutov by v úseku Kralovice (Hadačka) – Podbořany mohla být případně přenesena i trasa I/27 (dnes vedená z Kralovic a přes Jesenici).

Sdružení obcí venkovského mikroregionu Nepomucko vzniklo v roce 1998 s cílem řešit problémy nedostatku pracovních příležitostí, optimalizace využití místních zdrojů pro ekonomický rozvoj obcí (zemědělství, agroturistika, cestovní ruch), zaostávající infrastruktury (plynofikace, zásobování vodou), občanské vybavenosti. V první fázi existence Sdružení vznikl materiál Program rozvoje mikroregionu (platnost pro roky 2000-2006) a bylo vytvořeno rozvojové centrum se sídlem v Nepomuku. Program bude složit pro čerpání finančních zdrojů z předvstupních programů a Strukturálních fondů EU. K dubnu r. 1999 bylo na okrese Plzeň jih členem sdružení 31 obcí: Čížkov, Čmelíny, Hradiště, Chlumy, Jarov, Kasejovice, Klášter, Kozlovice, Kramolín, Měcholupy, Míleč, Mladý Smolivec, Mohelnice, Nekvasovy, Nepomuk, Neurazy, Nezdřev, Nové Mitrovice, Oselce, Polánka, Prádlo, Sedliště, Spálené Poříčí, Srby, Tojice, Třebčice, Vrčeň, Žinkovy, Životice, Louňová, Ždírec.

Mikroregion Radbuza sdružuje 17 obcí s cca 18 000 obyvateli. Hlavní důvody vzniku mikroregionu: problémy čistoty řeky Radbuzy, otázky využití letiště Líně, využití specifického přídálničního prostoru a běžné komunální problémy: technická, dopravní a sociální infrastruktura. Regionální kancelář mikroregionu funguje v Dobřanech, informační centrum je i ve Stodu. Předpokládá se že se pro mikroregion podaří získat prostředky z předstrukturálních fondů EU. Jmenovitě jsou členy mikroregionu tyto obce: Dnešice, Dobřany, Honezovice, Hradec, Chlumčany, Chotěšov, Kotovice, Lhota, Lisov, Lišiná, Nová Ves, Přestavlky, Stod, Střelice, Ves Touškov, Vstiš, Zemětice.

Mikroregion sdružuje 23 dále uvedených obcí na jihozápadním okraji okr. Plzeň–jih: Přeštice, Merklín, Buková, Bolkov, Roupov, Otěšice, Soběkury, Oplot, Dolní a Horní Lukavice, Řenče, Dolce, Radkovice, Horšice, Vlčí, Kbel, Týniště, Skašov, Čižice, Předenice, Lužany, Příchovice, (Chlumčany, Vřeskovice okr. Klatovy). Celkový počet obyvatel mikroregionu je cca 15 000. Obecným programovým záměrem je dosažení hospodářského a kulturního rozvoje mikroregionu, důraz je kladen na problematiku turistického ruchu, propagaci existujících hodnot území a problematiku technické infrastruktury. Centrum mikroregionu je v Přešticích.

Sdružení obcí Žluticka – Vladař vzniklo na jaře 1995 z potřeby vzájemné spolupráce v oblasti kultury, cestovního ruchu, sportu a turistiky. Sdružení publikuje propagační materiály s touto tematikou, vytvořilo informační centrum v domě kultury ve Žluticích. V roce 1996 se Sdružení stalo též členem organizace Euroregio – Egrensis. Připravuje se rozšíření činnosti Sdružení do oblastí územního rozvoje, vytvoření informačního servisu, sociální, technické a dopravní infrastruktury, zemědělství. Členy sdružení je devět obcí okresu Karlovy Vary a obce Manětín, Nečtiny z okresu Plzeň–sever.

Sdružení obcí Slavkovský les zahrnuje obce okresu Karlovy Vary: Teplá, klášter Teplá, Mnichov, Prameny, Kladská, Bečov nad Teplou, Krásné údolí, Útvina, Toužim a obec Úterý z okresu Plzeň sever. Hlavní důvody vzniku sdružení jsou rozvoj turistického ruchu, propagace hodnot a specifik území v tomto směru.

Turistický ruch v obci Úterý funguje zatím v malém rozsahu a je dosud vázán jen na dva měsíce letní sezóny (není k dispozici hotel, ani možnosti veřejného stravování). V obci se dokončuje kanalizace, chybí část prostředků na ČOV, plynofikace není zatím bohužel pro obec dostupná - nevýhodná poloha a vysoká nákladnost, dále probíhají částečné úpravy kostela, opravy domů, ubytování možné v nově otevřeném zařízení v přilehlé obci. Problémová je dopravní dostupnost, potvrzuje se výhodnost orientace na střediska v okrese Karlovy Vary. Potřebné je zlepšení kvality silnic a zvýšení frekvence obsluhy. Pro obec jsou typické problémy s vyšším věkovým průměrem obyvatel a s nedostatkem pracovních příležitostí .

Sdružení vzniklo v roce 1997, jeho členy je 15 obcí rozložených podél toku Berounky. Sdružení se sestává z následujících sídel: Bušovice, Smědčice, Střapole, Sedlecko, Všenice, Břasy, Stupno, Vranov, Kříše, Darová, Vranovice, Újezd u sv. Kříže (u Radnic), Olešná, Němčovice, Kamenec, Lhotka u Radnic, Chockov, Liblín, Bujesily, Hlohovice, Hlohovičky, Svinná, Mostiště, Kladruby, Vojenice, Hřešihlavy, Třímany, Mlečice, Skoupý, Prašný Újezd, Chlum, Zvíkovec. Od 1970 do současnosti pokles počtu obyvatel sídel o více než 35 %. Centrum sdružení se nalézá v Břasích. V průběhu podzimu 1999 bude pro Sdružení dokončen rozvojový plán, který zaznamená diferencované rozvojové podmínky sídel. Relativně výhodnou polohu a sídelní perspektivu mají obce přibližující se k okraji Plzně (Smědčice, Sedlecko) a v dosahu komunikace č. 232. Kvalita životního prostředí a rekreační funkce, které je možno do určité míry rozvinout (indiv. rekreace), zajišťují existenci obcí přímo navazujících na údolí řeky Berounky (Darová, Liblín, Zvíkovec, Bujesily) . Nejvíce problematické a ohrožené jsou v nedávné minulosti zemědělsky prosperující obce, v odlehlé poloze od Plzně i od dálnice D5, nalézající se v bezlesé krajině, bez kontaktu s Berounkou (Kladruby, Hlohovice, Hlohovičky).

Úzce účelové sdružení obcí zaměřené k prosazení a usnadněnému financování plynofikace území.

Sdružení Horní Berounka, povodí Klabavy – okresy Rokycany a Plzeň-sever

Sdružení založeno v minulých letech, členy jsou obce Druztová, Chrást, Dýšina, Kyšice, Ejpovice, Klabava, Litohlavy, Rokycany, Kamenný Újezd, Hrádek, Dobřív, Strašice (Mirošov, Doubravka). Nosnou myšlenkou je využití vazeb obcí k Plzni a Rokycanům, společná historie železáren a navazujících výrobních odvětví. Hlavní prosazované programové body Sdružení jsou zlepšení čistoty vody v Klabavě a vodních nádržích (intenzifikace a širší působnost ČOV Rokycany, společná ČOV obcí v okolí Ejpovic), realizace cykloturistické stezky Plzeň – Strašice, (zdůraznění a vyšší využití rekreačního potenciálu území, posílení vztahu k Plzni - v 1999 územní řízení), za účelem kooperace a zlepšení přístupu k pracovním příležitostem, zlepšení dopravního propojení četných průmyslových zón úpravami na silnicích č. 605 a č. 180.

4.3. Řešení uzlových prostorů a hlavních rozvojových ploch Plzeňské aglomerace

V rámci prací na ÚPN VÚC je v samostatném oddílu věnována zvýšená pozornost urbanistickému vývoji v území s vysokou koncentrací činností, tzv. uzlovým prostorům aglomerace. Jedná se o území, která ač se v nich vytvářejí uskupení sídel se společnými problémy a rozvojovými možnostmi, jsou po stránce územního plánování zajištěna pouze zpracováním územně plánovací dokumentace pro jednotlivé sídelní útvary bez potřebných souvislostí a řešení nadmístních problémů.

Z uzlových prostorů tohoto typu, kterých je v Plzeňské aglomeraci celá řada, bylo vybráno šest nejvýraznějších, nacházejících se v příměstském území Plzně a Rokycan, kde kompaktní zástavba těchto měst přechází do příměstského osídlení a krajiny.

Nejvýraznějším změnotvorným fenoménem, který se projevuje v uvedených uzlových prostorech, se stává dálnice D5. Těžiště rozvojových záměrů měst Plzně, Rokycan i dotčených přilehlých sídel směřuje do blízkosti trasy D5. Urbanistický útvar jádra Plzeňské aglomerace získává trojúhelníkovou podobu se širokou základnou protahující se podél dálnice na západ a na východ a zužující se na sever.

Území č. 1. a 2. vytváří západní křídlo v příměstském prostoru Plzně, které má předpoklady zejména pro rozvoj ekonomických aktivit, pouze v malé míře pro rozvoj bydlení, přírodně hodnotné a rekreační lokality jsou vzácné a je nutno je maximálně chránit. V území je k disposici je více než 600 ha ploch pro výrobně obslužné funkce, včetně ploch areálu voj. letiště Líně.

Území č. 3. představuje jižní pól rozvoje v příměstském prostoru Plzně, který je však vázán na dokončení dálnice. K dispozici je kolem 100 ha rozvoj ploch pro ekonomické aktivity, specifikem prostoru jsou však především dobré podmínky pro příměstské bydlení a příměstskou rekreaci.

Území č. 4. je sídelním uskupením navazujícím na Rokycany, jeho část přiléhající k dálnici D5 vytváří s územím č. 5. východní rozvojové křídlo v příměstském prostoru Plzně. Tento prostor je typický smíšeným způsobem využití, nové ekonomické aktivity mají k dispozici více než 100 ha ploch, předpokládá se přiměřený rozvoj bydlení, cenné jsou přírodní a rekreační prostory.

Území č. 6. tvoří severní zázemí Plzně. V souvislosti s přesunem těžiště rozvojových záměrů na jih k trase dálnice D5, se v tomto uzlovém prostoru předpokládá mírný rozvoj, stabilizace a kultivace existujících urbanistických funkcí. Území může představovat prostorovou rezervu pro možné budoucí záměry.

Jednotlivé uzlové prostory jsou dokumentovány výřezem ze základní mapy měř. 1 : 25 000, opatřené vysvětlujícími a upřesňujícími poznámkami, dále fotodokumentací a komentářem s jednotnou osnovu:

Souvisle urbanizovaný pás s cca 12 000 obyvateli se váže na komunikační osu tvořenou silnicí II/203 Plzeň – Nýřany - Stříbro a celostátní železniční tratí č. 180 Plzeň – Domažlice s navazující regionální tratí Nýřany – Heřmanova Huť. Jihovýchodně prochází souběžná trasa dálnice D5 s MÚK Sulkov, Nýřany a Přehýšov. Příčnou severojižní dopravní osu vytváří částečně přeložená trasa silnice II/180 propojující Nýřany na II/605 (Kozolupy, Město Touškov) a I/26 (Zbůch, Chotěšov).

Souvisle urbanizovaný pás je na vymezeném území tvořen sídly: Blatnice, Nýřany, Tlučná, Vejprnice, Skvrňany (část Plzně).

Největším a hospodářsky nejsilnějším sídlem jsou Nýřany (cca 7 050 obyv.) prostorově navazující na Tlučnou (cca 2 210 obyv.). Pro obě sídla je typické prostředí ovlivněné dřívější těžbou černého uhlí v okolí a silnou složkou sekunderních zařízení, která však v posledních letech procházejí složitým vývojem. V obcích jsou dále promíseny různorodé formy bydlení, základní vybavenost, plochy zahrádkářských kolonií. Část území je poddolována, v příměstské krajině se vyskytují těžební výsypky (uzavřený důl Krimich). V okolí obcí jsou ložiska cihlářských surovin a keramických jílů a štěrkopísků. Ve Vejprnicích (cca 2 410 obyv.) které již přímo navazují na část Plzně – Skvrňany, v souladu s příznivější urbanistickou formou sídla převažuje funkce obytná a rekreační, složka pracovních příležitostí je minimální. Sídla užívají některé společné prvky technické vybavenosti (společná ČOV pro sdružení obcí).

Integrujícím přírodním prvkem celého prostoru je Slovanské údolí - údolí Vejprnického potoka, jehož stav a využití však vykazuje závady: přes zlepšení čistoty vody v potoce (společná ČOV, odstoupení výrazných znečišťovatelů) trvají problémy s kvalitou vody, dané mj. také nízkou vodností toku a jeho malým spádem, část území je poddolována, nevhodně jsou situovány zařízení skladů a drobné výroby u Vejprnic, problematické jsou také některé zahrádkářské osady. V údolí potoka je situováno několik sportovních hřišť a prochází jím nedokončená cyklostezka.

Část západního koridoru – zejména v okolí Nýřanska a sousedící území areálu letiště Líně je v rámci Plzeňské aglomerace, po očekávaném plném využití Borského pole, jedno z nejaktuálnějších rozvojových území pro nové ekonomické aktivity. Atraktivní rozvojová území se nalézají podél dálnice D5 u Nýřan, Tlučné a Úherců při MÚK Nýřany (cca 120 ha - návrh) a u obce Vejprnice při MÚK Sulkov (cca 60 ha - výhled). Při splnění podmínek protipovodňové ochrany lze navíc počítat též s rozvojovými plochami v prostoru jižně od obce Blatnice při MÚK Přehýšov (cca 30 ha - výhled). V některých uvedených lokalitách (např. Nýřany, Úherce) se tyto předpoklady již začínají naplňovat a probíhají jednání s konkrétními investory.

Stávající ÚPP a ÚPD sídel (1993–94) ještě nepředpokládaly uvedené rozvojové možnosti ekonomických aktivit. Urbanistická koncepce Nýřan a Tlučné se zaměřuje v oblasti bydlení, vybavenosti i ekonomických aktivit na přestavbové záměry, doplnění volných proluk, arondaci okrajů obce. Výše uvedené záměry jsou důvodem pro zpracování změn ÚPN SÚ. Pokud se týká rozvoje složky bydlení jsou z uvedených obcí relativně nejvhodnější podmínky ve Vejprnicích – předpoklady k r. 2010 až 3 500 obyv., méně vhodné v Nýřanech (cca 7 600 obyv.) a v Tlučné (cca 2 200 obyv.) Projevuje se potřeba koordinace urbanistického vývoje propojujících se obcí Nýřany - Tlučná a Vejprnice - Skvrňany (Plzeň) při současném zachování zeleného předělu mezi Vejprnicemi a Tlučnou, tj. mezi souvislou zástavbou Plzně a příměstskou zástavbou. Za nesprávné se pokládá zkomplikování přímé silniční vazby mezi Nýřany a Tlučnou a ÚPN VÚC proto navrhuje řešení k obnovení spojení.

V souvislosti s možností využití rozsáhlých ploch v okolí Nýřan pro ekonomické aktivity a se souvisejícím zvýšením dopravní zátěže, je potřebné urychlit přípravu a realizaci severního obchvatu Nýřan silnicí II/203. Ve zbývající části západního koridoru v úsecích Tlučná – Vejprnice – Skvrňany by měla tato silnice, vzhledem k jejímu souběhu s D5 a I/26, za úkol přenášet jen lokální dopravní zátěž a tranzitní těžkou dopravu bude možno na ní vyloučit. Z tohoto důvodu zůstává urbanistickou osou osídlení a měly by být sledovány úspornější varianty jejích přeložek.

Vzhledem ke vzrůstajícímu urbanistickému významu západního koridoru je významným úkolem revitalizace Slovanského údolí, zachování a obnova krajinných hodnot území, doplnění rekreačních funkcí jako jsou např. parkové úpravy, sportovní zařízení a areály volného času, dokončení cyklostezky od Skvrňan až do Nýřan a výhledově až k Autocampingu Přehýšovský rybník a ke Kladrubům. S tím souvisí i požadavek na vymístění nevhodných provozů výroby, služeb a skladů na východním okraji Vejprnic, dále potřeba dále zlepšit kvalitu vody ve Vejprnickém potoce.

Trasa vysokorychlostní železnice VRT (uváděná v rámci Průzkumů a rozborů ÚPN VÚC) která nepříznivě zasahovala do rozvojových území Nýřan a Tlučné, byla upravena. Ze dvou možných variant 1. a 2. trasování VRT je z hlediska zachování ucelenosti rozvojových území při dálnici D5 pokládána za vhodnější varianta 1. vedená v jižnější poloze. Z polohy této trasy VRT bude zřejmě i odvozována výhledová přeložka železnice č. 180 v případě její modernizace.

Popisovaný prostor, jehož jádro tvoří letiště Líně, je na severozápadě vymezen urbanizační osou při silnici I/26, sestávající se z obcí Líně - Sulkov, Zbůch a Chotěšov (Stod – mimo vymezené území). Jižní hranici území tvoří tok řeky Radbuzy a trasa silnice II/180 protínající město Dobřany a Chotěšov, severovýchodní hranici bude po dokončení výstavby určovat trasa dálnice D5.

Sídla Líně - Sulkov, Zbůch (celkem cca 3 020 obyv.) jsou typická smíšeným využitím území, různorodými formami bydlení (RD i panelová výstavba), nezřetelným vymezením centrálních částí, prostoupeností prostředí zařízeními drobné výroby, skladů atd. Sídla i okolní krajina jsou poznamenány v minulosti ukončenou těžbou uhlí, po které zbyla torza provozních zařízení, rozsáhlá poddolovaná území, charakteristické útvary výsypek aj.

Dopravní zátěž na silnici I/26, tvořící dopravní a organizační páteř zmíněných obcí, je v současnosti značně vysoká. Dálnice D5 je dočasně ukončena v navazující MÚK Sulkov.

Při toku řeky Radbuzy jsou situována historická sídla Dobřany a Chotěšov. Hlavními funkcemi města Dobřany (cca 5 690 obyv.), jsou bydlení a vybavenost nadmístního významu (zařízení armády a psychiatrická léčebna). Výrobní aktivity jsou soustředěny v přilehlých Chlumčanech. Město má k dispozici dostatečné rozvojové i přestavbové plochy pro bydlení i ekonomické činnosti.

Také rozvoj Chotěšova (cca 2 560 obyv.) byl v minulosti ovlivněn těžbou uhlí a obec se stala též střediskem zemědělské výroby. V posledních letech se v rámci změn ekonomické základny sídla daří přiměřeně nahrazovat rušené či utlumené provozy. Charakteristickou dominantou Chotěšova a širokého okolí je areál kláštera, pro který však nebylo dlouhodobě nalezeno využití a jehož stavební stav je havarijní.

Od padesátých letech je v tomto prostoru situováno vojenské letiště Líně s 2,5 km dlouhou, zpevněnou vzletovou a přistávací drahou, částečně obklopené lesními porosty. V důsledku narušování životního prostředí leteckým provozem, byla vyhlášena v r. 1975 stavební uzávěra na stavební činnost v okolních sídlech dotčených provozem letiště. V devadesátých letech dochází k postupnému omezování leteckého provozu a od r. 1995 se proto již stavební uzávěra vztahuje jen na Novou Ves a týká se objektů pro bydlení a rekreaci.

ÚPN VÚC pohlíží na areál dosavadního vojenského letiště Líně a disponibilní prostory v okolních obcích (cca 400-600 ha), jako na součást nejvýznamnějšího rozvojového sektoru v zázemí Plzně, zahrnujícího i koridor Nýřany – Tlučná – Vejprnice (cca 210 ha). Rozvojový sektor je přístupný od západu po dálnici D5, nezávisle na tom že není dosud dokončen dálniční obchvat Plzně. Vzhledem ke snadnější dostupnosti je pravděpodobné že přednostně bude využito území při západním koridoru.

Na způsobu využití prostorů letiště Líně a jeho okolí do značné míry závisí řešení urbanistické koncepce celého popisovaného území. V případě výraznějšího rozvojového programu (např. regionální letiště, výrobně komerční plochy) je potřebné ověření samostatnou územně plánovací dokumentací jdoucí nad rámec ÚPN VÚC.

Aktuální situace: Na základě výběrového řízení MO ČR pro vyhledání civilního provozovatele letiště byla vybrána firma ORCHARD s.r.o., která ve spolupráci se zahraničními investory prosazuje záměr postupně realizovat po cca pětiletých etapách středoevropský “Transpark”, tj. křižovatku cargo letecké, silniční a železniční dopravy, založit logistické centrum, rozvinout průmysl s vazbou na dopravní služby, vybudovat technické zázemí, vytvořit prostor pro drobné podnikání. Záměr též předpokládá zachování redukovaného provozu armádních vrtulníků, příležitostné vojenské lety, nepravidelnou osobní civilní dopravu vázanou na Plzeň a další místa v regionu.

K tomuto záměru bylo firmou ORCHARD s.r.o. předloženo ideové schéma funkční náplně areálu uvedené v příloze (autor: VADGAMA CONSULTANTS 6/1999). Aby záměr mohl být zapracován do konečného návrhu ÚPN VÚC je nutno jej komplexně ověřit samostatnou dostatečně podrobnou urbanistickou studií, která bude řešit vztahy navrhovaného areálu k širšímu okolí, vazby na dopravní a technickou infrastrukturu, územní důsledky a návaznosti na dotčená sídla (Plzeň, Nová Ves, Líně, Sulkov, Zbůch, Chotěšov, Stod, Dobřany aj.).

Mezi konkrétní problémy, které musí urbanistická studie řešit, patří: napojení areálu letiště na dálnici D5, na radiálu I/26 (vhodné jsou varianty trasy vedené na jih od Zbůchu a Líní přimykající se k areálu, objevuje se nový námět na odklon I/26 před Zbůchem, napojení na MÚK Nýřany a tím zklidnění stávající trasy I/26), dále napojení areálu na železniční vlečku, problematika zásobování vodou a energiemi a zejména odvádění odpadních vod ze zpevněných ploch aj. Zásadně významným podkladem jsou výsledky hlukové studie letiště Líně, vč. návrhu režimu v jednotlivých hlukových zónách, která byla zpracována na objednávku MO ČR. Součástí urbanistické studie bude i posouzení nutnosti úprav ÚPN SÚ přímo dotčených sídel.

Okresní město Rokycany, sídelní a průmyslové centrum s 14 540 obyv., je přirozeným těžištěm navazujícího cca 10 km dlouhého urbanistického útvaru, který se kromě Rokycan skládá ze sídel: Kamenný Újezd (převážná složka bydlení v RD), Hrádek (smíšené formy bydlení, průmyslová výroba, poškozená okolní krajina) a který je ukončen sídly venkovského charakteru Mirošov a Dobřív. V tomto útvaru se koncentruje 40 % obyvatel okresu (cca 21 000 obyv.), vyšší vybavenost a 60 % pracovních příležitostí (cca 13 000). Území patří mezi historické postindustriální prostory a prochází v posledních letech obtížnou proměnou. Transformace vedla k útlumu či zrušení mnoha místních velkých provozů (Marila, Slévárna Škoda, Slévárna Rokycany, Hamiro), střední a malé podniky se změněnými podmínkami lépe vyrovnaly. Nejvýznamnější stávající průmyslová zařízení v území jsou Kovohutě Rokycany, Borgers, Hutchison, Favorit, Železárny Hrádek.

Popisovaný prostor má výhodnou polohu na důležité republikové i evropské dopravní trase dálniční a železniční. Komunikační síti nyní dominuje dálnice D5 s jedinou křižovatkou u města v severozápadní poloze. Subregionální vztahy zajišťují silnice č. 605 (bývalá I. třída č. 5) - komunikace propojující Rokycany se sídly ve východním a západním směru (Poklabaví), dále silnice II. tř. směřující na Šťáhlavy a na Břasy. Propojení Rokycan s Kamenným Újezdem, s Mirošovem a s Dobříví zajišťují silnice III. tř. Rokycany prochází železniční trať Praha - Plzeň č. 170, elektrifikovaná, dvoukolejná, na kterou se napojuje regionální železniční trať Rokycany - Nezvěstice, obsluhující jižní část subregionu. Kromě využití pro osobní dopravu slouží i pro nákladní dopravu obsluhující průmyslová zařízení. Jižně od dálnice D5 je umístěna travnatá plocha pro vzlet a přistávání letadel. Technická infrastruktura je lépe rozvinutá v urbanizovanější části sídelního pásu Rokycany – Kamenný Újezd - Hrádek, na nižší úrovni je v sídlech venkovského typu - Mirošově a Dobřívi.

Krajinné zázemí sídelního uskupení je mimořádně hodnotné, tvoří je rozsáhlé lesní masivy, drobné vodní plochy a vodoteče příhodné i pro rekreační využití. Na popisovaný prostor navazují rekreační krajinné zóny: Poklabaví, Kařezské rybníky - Holoubkovský potok a zejména Pobrdí, část však tvoří nepřístupný vojenský výcvikový prostor Brdy a jeho ochranné pásmo.

Oproti ostatním vybraným uzlovým prostorům v aglomeraci má sídelní uskupení Rokycany – Hrádek - Mirošov zpracován nejen ÚPN všech jednotlivých sídelních útvarů ale i studii celého území – Územní generel prostoru Rokycany – Mirošov (1/1999).

V souladu s tímto generelem lze území rozčlenit na rozvojové (Rokycany – Hrádek) a stabilizované (Mirošov – Dobřív) části území. Rozvojový těžištní prostor Rokycany – Hrádek je charakteristický disponibilními prostory pro bydlení a podnikání - průmyslovou výrobu, zainvestovaností území technickou infrastrukturou i když některé subsystémy vyžadují modernizaci či dostavbu (odvádění splaškových vod z k.ú. Kamenný Újezd na ČOV Rokycany a Hrádek, posílení rozvodné sítě zásobování elektrické energie aj.).

Rozvojové záměry se soustřeďují na území Rokycan, je zde navrhováno několik lokalit pro bydlení - ve formě rodinných domů nebo nízkopodlažních bytových domů. Největší z nich představuje území na západním okraji města rozšiřující zástavbu Plzeňského předměstí. Pro podnikatelské účely je k dispozici řada vytipovaných ploch. Nejatraktivnější z nich se nacházejí v přímé vazbě na dálnici D5 při MÚK Rokycany (pokračují směrem na Mýto). Využití těchto ploch by neovlivnilo nepříznivě urbanistickou strukturu města, ani nezvýšilo jeho dopravní zatížení. Disponibilní území u Rokycan při dálnici D5 má rozlohu cca 70 ha. 35 ha ploch výhledových, 35 ha ploch návrhových, z toho je však část ploch vyčleněna pro letištní prostor, určený pro sportovní, vyhlídkové a soukromé létání. Část tohoto rozvojového území má problémy s napojitelností na technickou infrastrukturu. Atraktivní území při D5 může být ve spojení s Ejpovicko – Kyšickou zónou chápáno jako širší rozvojový útvar v předpolí Plzně, mající k dispozici cca 100 ha ploch. Další podnikatelská území se nacházejí v prostoru Rokycany – Kamenný Újezd. Podmínka jejich využití je však výstavba nové silnice do Hrádku. Rozloha všech ploch pro výrobně obslužnou zónu přesahuje reálné potřeby a je chápána jako širší nabídka, ze které bude využita pouze část.

Na úseku silniční dopravy je navrženo nové propojení komunikací II/117 – II/183, protínající prostor vojenského cvičiště, které nahradí stávající průchod silnic III. třídy obytným územím Kamenného Újezdu a Rokycan. Dále je plánováno propojení silnic II/232 – III/2326 v severní části území paralelně s dálnicí, pro zajištění obsluhy rozvojové podnikatelské plochy . Dvoukolejná trať č. 170 je zařazena jako III. tranzitní koridor do vybrané sledované celostátní sítě drah. Je plánována její modernizace při minimalizaci prostorových nároků. Na regionální trati č. 173 do Nezvěstic nejsou připravovány žádné úpravy. Severně od Rokycan je v dlouhodobém výhledu uvažována v souběhu s dálnicí vysokorychlostní trať VRT.

V rámci popisovaného sídelního seskupení jsou za stabilizovaná, až stagnující bez výraznějších rozvojových impulzů jsou pokládána vzdálenější sídla Mirošov a Dobřív. Ekonomická základna těchto sídel se i nadále bude vázat k zemědělství a lesnictví, předpokládá se zkvalitňování i rozvoj specifické vybavenost (sanatorium Janov, Ústav sociální péče, Mirošovský zámek – postupně rekonstruovaný na kulturně společenské zařízení) a poskytování zázemí pro rekreaci v okolí. Na úseku technické infrastruktury obě sídla uvažují o výstavbě společné ČOV, je připravována jejich plynofikace, předpokládá se též rekonstrukce trafostanic.

Vnitřní rekreační prostor sídelního uskupení se váže na drobné vodoteče a vodní plochy: zejména říčku Klabavu. Předpokládá se postupná revitalizace jejího okolí, doplňování doprovodné zeleně, zřízení pěších cest a parkové úpravy. Popisovaným územím jsou trasovány též významné cykloturistické stezky propojující Pobrdí a Křivoklátsko, přírodní parky a významné památkové atraktivity. Značné potenciální rozvojové možnosti pro rekreaci skýtá okolní krajina, limitem (na druhou stranu však i ochranou a rezervou pro vzdálenou budoucnost) je nepřístupný vojenský výcvikový prostor Brdy.

Územní generel prostoru Rokycany – Mirošov, respektuje závěry navržené jednotlivými ÚPN SÚ, avšak nad jejich rámec doplňuje rozsáhlé rozvojové plochy pro bytovou výstavbu podél jihozápadního okraje Kamenného Újezdu a Hrádku. V celkovém souhrnu předpokládá nárůst počtu obyvatel z 21 390 (r. 1996) o cca 13 % k roku 2010, tj. 23 700 (nárůst o 2 600 obyv.). Odvozená potřeba přírůstku bytů je cca 1 200 (z toho téměř 60 % abs. 700 bytů v Rokycanech, dále v Kamenném Újezdu 13 % abs. 160, Hrádku cca 17 % abs. 210, minimálně v Dobřívi a Mirošově po cca 5 % abs. 70). Tento návrh se však z hlediska zpracovatele ÚPN VÚC jeví jako nadsazený, vzhledem k celkovému nepříznivému demografickému vývoji, problematickému vývoji počtu pracovních míst v popisovaném prostoru i konkurenčnímu působení nedaleké Plzně. Lokalizace většího počtu bytů do prostoru při jihozápadním okraji Kamenného Újezdu a Hrádku by navíc byla z hlediska atraktivity a kvality životního prostředí sporná.

Popisované území těsně navazuje na východní okraj Plzně a má úzkou vazbu též na Rokycany. Funkční využití území je smíšené, kromě bydlení jsou zastoupeny plochy průmyslové výroby, skladů, těžba surovin, zemědělské plochy, rekreace, dále zařízení technické a dopravní infrastruktury.

Prostor je dobře komunikačně napojen na dálnici D5 (MÚK Ejpovice), na východní dálniční přivaděč do Plzně (MÚK Kyšice), severojižním směrem jej protíná příměstský okruh - silnice II/180 a významná železniční trať č. 170.

Po krajinářské stránce je území velmi hodnotné. Mírnou pahorkatinu s rozsáhlými lesními masívy protíná tok říčky Klabavy s vodními plochami. Klabavská přehradní nádrž vznikla v r. 1952 na ochranu rudného dolu a Ejpovické jezero bylo vytvořeno zatopením zbytkové jámy po těžbě FE rud, ukončené 2. polovině 60. let. V území se nacházejí další nerostné suroviny (cihlářské a keramické hlíny). V provozu je povrchový lom žáruvzdorných jílů a písků východně od Kyšic, stejně jako těžba cihlářských surovin u obce Chrást.

Sídla Chrást, Dýšina, Kyšice, Ejpovice a Klabava jsou prostorově oddělené, většinou urbanisticky hodnotné vesnické útvary. Prostředí Chrástu a Dýšiny – prostorově postupně srůstajících sídel, je výrazně ovlivněno výrobními, skladovými plochami. Ekonomické aktivity většiny těchto zařízení procházejí v posledních letech zásadními přeměnami.

Rekreační funkce v popisovaném prostoru se přes atraktivitu území omezují na individuální rekreaci v chatových osadách a některá jednoduchá zařízení lokálního významu. Pro volný cestovní ruch slouží nyní jen minimálně vybavený autokemp Diana u Ejpovic.

Část popisovaného území, které přiléhá k dálnici D5 a k dálničnímu přivaděči (silnice č. I/26), vytváří atraktivní prostor bezprostředně vhodný pro rozvoj výrobních, komerčních funkcí. Kromě rozestavěného spedičního areálu – Ejpovice jih, je k dispozici dalších cca 30 ha využitelných ploch, které spolu s rozvojovými plochami při dálnici D5 v Rokycanech vytvářejí jednu z nejatraktivnějších území v aglomeraci.

S ohledem na blízkost a atraktivnost Plzně je přiměřený rozvoj bydlení zdůvodněn dopravní dostupností a zajímavostí území, danou spojením urbanisticko architektonické hodnoty obcí s jejich přírodním a rekreačním zázemím - zejm. Ejpovice. Plánované nové bydlení směřuje do intravilánu obcí a aronduje okraje obcí – většinou ve formě izolovaných RD. Uvažovaná výstavba RD je založena na předpokladu migrace obyvatel z Plzně. Dnešní počet obyvatel 4 600 ve všech sídlech popisovaného prostoru by se při využití všech navrhovaných ploch jednotlivých ÚPN SÚ zvýšil na 5 410. Vzhledem k demografickému vývoji je zřejmé, že všechny rozvojové možnosti nebudou využity. Nad rámec skutečných potřeb jsou pro bydlení v jednotlivých sídlech uvažovány další značné rezervní plochy.

Počítá se s intenzívnějším využitím rekreačního potenciálu území - Ejpovického jezera (zatopený lom), říčky Klabavy a masivu Kokotského lesa. Podmínkou je zlepšení kvality vody v Klabavě, spojené s realizací programu opatření na ČOV Rokycany a v povodí. Při hledání možností zlepšení čistoty vody v Ejpovickém jezeře přichází v úvahu i vedení vody Klabavy mimo jezero, obtokovými štolami, které existují z dob těžby, a dotování Ejpovického jezera pouze spodní kvalitní vodou. Nutné je zajištění lepší úrovně rekreační vybavenosti (např. vybavení stávajícího kempu Diana, realizace a vybavení cyklostezky Plzeň – Strašice – Příbramsko), zlepšení kvality komunikací a parkování na levém břehu Ejpovického jezera. Naopak přírodní ráz pravého břehu toku Klabavy včetně Ejpovického jezera je třeba před výstavbou ochránit a území dotčené průmyslovou činností na pravém břehu jezera rekultivovat.

Pracovní příležitosti se váží zejména na rozsáhlé výrobní, skladovací plochy v Dýšině a v Chrástu, ve kterých však v průběhu posledních let dochází k dosud neukončeným změnám jejich majitelů, výrobních programů a různých aktivit které jsou zde provozovány.

Minimální počet pracovních příležitostí poskytuje, avšak krajinu silně poznamenává těžba žáruvzdorných surovin na území Ejpovic a Kyšic. Postup těžby, která se předpokládá ještě po roce 2010, však umožňuje provést rekultivaci (formou lesoparkové zeleně) přetěženého prostoru mezi obcemi, a vytvořit tak zelenou cezuru pohledově propojující les Pohodnice s jezerem Ejpovice.

V rámci zlepšování dopravní infrastruktury jsou plánovány přeložky silnice č. II/180. Nejnaléhavější z nich je obchvat obce Kyšice, přímo navazující na MÚK na D5, dále pak přeložka u obcí Dýšiny a Chrástu. Trasy přeložek jsou oproti ÚPN SÚ v konceptu VÚC po konzultaci s představiteli dotčených obcí korigovány. Uvažované úpravy a zdůraznění významu silnice II/605, dávají možnost vyšší úrovně propojení a kooperace jednotlivých výrobních zařízení Poklabaví a Rokycanska. Dvoukolejná trať č. 170 je zařazena jako III. tranzitní koridor do vybrané sledované celostátní sítě drah. Je plánována její modernizace při minimalizaci prostorových nároků. V rámci řešení příměstské železniční dopravy se doporučuje zvážit možnost optimalizace situování železničních zastávek (Dýšina). Novým námětem ÚPN VÚC je zlepšení nevyhovujících dopravních parametrů silnice II/233 v prostoru Smědčice formou její přeložky. Tímto záměrem je sledováno zlepšení spojení oblasti Radnice, Břasy s Plzní.

Sídla Třemošná, Zruč - Senec, Druztová (celkem cca 7,5 tis. obyvatel) jsou situována severně od Plzně, vytvářejí příměstský sídelní pás na území vyvýšeném nad plzeňskou kotlinou, odděleném od města lesním masivem s prvky vybavenosti (autokemp, sportovní střelnice, lesní pěstební školka aj.).

Nejvýznamnější obec z uskupení je Třemošná (cca 4,7 tis. obyv.), která se sestává ze severní původní obce, západní převážně obytné části Záluží a z novější hlavní jižní části obce se smíšenou rodinou a panelovou obytnou zástavbou, která se prolíná s průmyslovými areály. Třemošná je propojena s Plzní dopravními radiálami silnicí I/27 a železniční tratí č. 160. Navazující urbanizační osa Třemošná, Horní Bříza, Kaznějov a Plasy, měla v minulosti značný význam, v současnosti však toto spojení směřující do Žatce a Severočeské hnědouhelné pánve patří mezi relativně méně důležité. Přesto je dopravní zátěž na silnici I/27 značná a tranzit silně narušuje prostředí Třemošné a ostatních sídel kterými prochází. Třemošná je se všemi ostatními sídly příměstského pásu ve směru Z–V propojena příměstským okruhem – silnicí II/180.

Senec – Zruč, vzniklý spojením dříve samostatných zemědělských obcí, je dnes obytným satelitem Plzně. V obci se realizuje rozsahem nejvýznamnější výstavba RD v příměstské oblasti Plzně, celkem několik desítek objektů. Tomu dosud neodpovídá úroveň technické infrastruktury – problémy jsou se zásobováním vodou, s čištěním odpadních vod. Obec je samostatně napojena na Plzeň radiální silnicí II/231, resp. “28. října”. Zajímavým prvkem území je muzeum letecké a vojenské techniky AIR PARK u Zruče situované při příměstském okruhu II/180, které by mohlo být zárodkem dalších zařízení rekreačního vybavení na okraji Plzně.

Druztová - z historické zemědělské obce vzniklo dnešní převážně obytné sídlo s minimální ekonomickou základnou, ležící v okrajové poloze příměstské zóny Plzně nad údolím řeky Berounky. Na sever od obce v okolí Drahotínského rybníka i na jih u meandrů Berounky se nalézají četná chatoviště.

Severní okrajové území se nalézá v oblasti dobrého životního prostředí avšak vzdálené od hlavních současných i plánovaných rozvojových pólů Plzně – na západním, východním a v budoucnu jižním okraji města při trase dálnice D5. Od této okolnosti se pravděpodobně odvine další vývoj území, založený na přiměřenosti rozsahu nové výstavby, potřebě kultivace prostředí a zachování specifik sídel, včetně jejich vzájemné prostorové oddělenosti. Potřebné je zlepšení stavu technické a dopravní infrastruktury.

Nejvýznamnějším urbanistickým počinem v Třemošné je k realizaci připravovaný západní obchvat obce silnicí I/27, vedený mezi Zálužím a Třemošnou s novým napojením na příměstský okruh II/180 kolem areálu Čepro a Benzina, ve směru na Chrást. ÚPN SÚ obsahuje dále program kultivace uspořádání urbanistické skladby, záměry na dostavbu proluk a výstavbu RD na nových plochách zejména směrem ke Zruči. ÚPN SÚ 1993 však zřejmě nadsazuje skutečnou potřebu navrhujíce plochy pro cca 110 RD, v rezervě 290 RD a cca 100 bytů v bytových domech. V ÚPN SÚ jsou uváděny i plošné rezervy pro průmyslovou výrobu a drobné podnikání.

V Seneci – Zruči lze využít velmi vhodné návrhové i rezervní plochy pro výstavbu RD, avšak není jasné do jaké míry bude podporováno upřednostnění stavebních pozemků pro RD v samotné Plzni, kterých je zde dostatek. Podmínkami stavebního rozvoje území je mj. řešení zásobování vodou, vybudování oddílné kanalizace s přečerpáváním splašků na ústřední ČOV Plzně. Nutná je též úprava přístupové komunikace II/231 (28. října).

Vývoj obce Druztová by měl zachovat specifika typicky venkovského sídla s rekreačními vazbami. Předpokládá se kultivace vnitřních prostor, dostavba RD v několika prolukách, popřípadě i arondace okraje obce. Vymezeny jsou plochy pro řemeslnické služby, možnosti územního rozvoje má též areál zemědělského družstva. Nutné je řešení odkanalizování a čištění odpadních vod obce, přechod na ekologické formy vytápění.

Mezi urbanistické cíle nutno zařadit i zachování přírodního rázu a kultivaci rozsáhlého lesnatého území oddělujícího severní příměstský pás od Plzně, eventuelně další krajinářské úpravy, dolesňování, revitalizace toků a vodních ploch a pod.

4. Diferenciace území

4.1. Centra osídlení

4.2. Vymezení okrajových zón

4.3. Řešení uzlových prostorů a hlavních rozvojových ploch Plzeňské aglomerace