Územní plán plzeňské aglomerace - kapitola 6.

6. EKONOMICKÁ  ZÁKLADNA

6.1. Průmysl a stavebnictví

6.1.1. Průmysl

Změny v politicko-ekonomické oblasti naší republiky jsou provázeny nutným procesem odstátnění většiny průmyslových podniků, který je doprovázen vznikem nových podnikatelských subjektů s výraznými změnami ve vnitřní ekonomice stávajících podniků. Přestože v současné době je velmi obtížné získávat oficiálně základní údaje o pernamentně se měnícím stavu nosných ekonomických aktivit, byli zpracovatelé vedeni maximální snahou o celkovou aktuální charakteristiku současného stavu a případných dopadů do území VÚC Plzeňské aglomerace.

Hloubka pohledu v jednotlivých částech území - okresech - je odvislá od úrovně podkladů získaných za jednotlivá území. Je třeba zdůraznit, že s ohledem na nedostupnost některých údajů (např. počty zaměstnanců) ze strany ČSÚ nebylo možno provést např. velikostní kategorizaci jednotlivých subjektů v okresech Plzeň-sever a Plzeň-jih. V této souvislosti je třeba uvést, že řada údajů a podkladů byla získána díky spolupráci a pomoci ze strany referátů regionálního rozvoje okresů Plzeň-sever, Plzeň-jih a Rokycany, v případě města Plzně pak bylo čerpáno z podkladů Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně. Na základě toho pak bylo možno zpracovat alespoň základní charakteristiky průmyslové základny řešeného území s tím, že ne vždy bylo možno dodržet plnou srovnatelnost údajů za jednotlivá správní území.

Celková charakteristika stavu průmyslové základny

Území velkého územního celku tvoří jednak dominantní centrum oblasti - město Plzeň, dále pak tři územně navazující okresy s různorodou urbanistickou skladbou, jež spolu s přírodními, surovinovými a dalšími podmínkami determinují úroveň a charakter průmyslové základny.

Těžiště průmyslové výroby je soustředěno do bývalého krajského města (v organizacích nad 25 zaměstnanců připadá na Plzeň cca 54 % podniků, 67 % zaměstnanců a téměř 76 % objemu prodeje vyrobeného zboží), významné soustředění se nachází také v okrese Rokycany a jižní části okresu Plzeň-sever, přiléhající k Plzni. Okres Plzeň-jih je v oblasti průmyslu méně významný, podstatu ekonomické základny zde tvoří zejména zemědělství a lesní hospodářství.

Důrazně prosazovaný trend působení tržních podmínek v celé ekonomické oblasti má v současnosti dopady také na průmyslové aktivity. Stagnace či pokles výroby a produktivity práce, snižování počtu pracovníků atd., byly v uplynulých letech v výjimkami charakteristické pro většinu původních průmyslových závodů. Na straně druhé však vznikla a vzniká řada nových podniků v kategorii malých a středních výrob, které mnohdy mohou pružněji reagovat na změny na domácích a zahraničních trzích. Nelze přehlédnout (přestože existuje informační embargo na kapacitní údaje), že v posledních letech i řada nosných průmyslových subjektů inovuje své výrobní programy. Jejich ekonomická prosperita by se opět postupně mohla stát stabilizujícím faktorem celého regionu.

Pro názornost jsou dále uvedeny základní charakteristiky průmyslové základny za jednotlivé části VÚC (ČSÚ - podniky nad 25 zaměstnanců):

Uvedené údaje prokazují ve sledovaných letech již naznačené tendence. Dochází k nárůstu podniků (zejména malé a střední kategorie) od 25 % v Plzni-městě až po 45 % v Plzni-sever, což ve svém důsledku vede ke snižování průměrného počtu zaměstnanců (od indexu 0,73 v Plzni-sever až po 0,91 v Plzni-jih).

Připočteme-li k tomu z hlediska sociálně-ekonomického pozitivní - stejnou úroveň v počtu zaměstnaných osob a nárůst prodeje zboží (od 18 % v Rokycanském okrese do 43 % v Plzni-jihu), je možno vyslovit předpoklad, že celkově průmyslová základna úspěšně prodělávala v tomto období první kroky k překonání stagnačních či dokonce recesních tendencí. Je pochopitelné, že situace je z hlediska územního a odvětvového průměru různorodá, při objektivním nedostatku informací o situaci jednotlivých subjektů ji však nelze přesně specifikovat.

V období dalších 2-3 let docházelo nadále k přírůstku nových kapacit (zejména podniky se zahraniční účastí), na straně druhé však se začala projevovat stagnace v řadě nosných podniků regionu (viz Škoda Plzeň a další), jež plně odráží stagnační tendence celého hospodářského systému ČR. Důsledkem je mnohdy propouštění zaměstnanců zvyšující procento nezaměstnanosti. Kromě toho se snaží tyto podniky zbavovat okrajových činností (služby, okrajová výroba) a mnohdy ne zcela využívají stávající areály pro svou výrobu.

Z uvedených skutečností vyplývá, že obdobně jako v celé republice tak také na území Plzeňské aglomerace prochází průmyslová výroby složitým obdobím postupné restrukturalizace, jejíž průběh lze pouze velmi orientačně odhadnout na dalších cca 10 let.

Při posuzování stavu a celkového vývoje průmyslové základny je třeba zdůraznit, že již signalizovaný nedostatek údajů o jednotlivých subjektech spolu s metodickými změnami na úseku rozsahu, struktury i dostupnosti informací ze strany ČSÚ neumožňuje v transformační etapě kontinuální srovnání s vývojem do r. 1990.

V rámci zpracování ÚPN VÚC sice nehraje v nových ekonomických podmínkách nejpodstatnější roli detailní informovanost o vnitřní ekonomice podniků, dnešní možnosti získat alespoň minimální informace (počty zaměstnanců pro určení orientační funkce podniku v ekonomice území, obecně nutná větší vstřícnost průmyslových subjektů v otázkách jejich dalšího rozvoje atd.) však nelze považovat za optimální.

V této souvislosti nelze neuvést další zdroje informací, ze které lze považovat zejména ÚPN jednotlivých obcí a měst. V tomto případě se však ne vždy jedná o stoprocentně použitelné podklady. Řada územních plánů byla rozpracována před r. 1989 - tj. pro zcela jiné společensko-ekonomické podmínky, mnoho lokalit nemá tyto základní úvahy o svém rozvoji zpracovány vůbec. Přitom se jedná o velmi cennou informační základnu, umožňující se orientovat zejména v otázkách územních rezerv pro další rozvoj ekonomických aktivit daného území.

Územní rozložení - charakteristika průmyslu, očekávaný rozvoj průmyslové základny v územním průřezu jednotlivých částí VÚC

okres Plzeň-město

Skladba a úroveň hospodářské základny Plzně, jako výrazného centra celého regionu, se vyvíjela v návaznosti na přírodní bohatství a výhodnou dopravní polohu. Těžiště spočívá v průmyslové výrobě, a to zejména strojírenství (Škoda, a.s.) a potravinářství (např. Plzeňské pivovary). Ve městě je kromě toho výrazněji zastoupen průmysl papírenský, polygrafický, energetický, elektrotechnický, méně významné jsou pak např. výroba textilu a oděvů, chemický průmysl, výroba zdravotnických přístrojů atd.

Probíhající transformační procesy vedly i na území Plzně k rozpadu některých větších podniků, dále ke vzniku nových - zejména menších - podniků a společností, což pozitivně přispívá k pestřejší a stabilnější hospodářské struktuře města.

Pro ilustraci je dále uveden přehled o zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích.

Zaměstnanost v jednotlivých odvětvích ekonomiky (podniky s 25 a více zaměstnanci - KSS Plzeň, 1994)

Aktualizované údaje hovoří o tom, že začátkem roku 1997 bylo ve všech sférách ekonomické základny zaměstnáno cca 112 000 pracovníků, přičemž v samotném průmyslu a stavebnictví pak téměř 40 % (dále např. obchod 16 %, služby a výzkum 10 % atd.).

K nejvýznamnějším průmyslovým podnikům ve městě patří Škoda Plzeň, a.s. s více než 16 000 zaměstnanci, druhým nejdůležitějším podnikem je Plzeňský Prazdroj s více než 2 000 pracovníky, třetí místo zaujímá firma MOVO specializovaná na opravu a údržbu železničních kolejových vozidel, zaměstnávající téměř 1 200 lidí. Významné jsou energetické distribuční podniky (Západočeská Energetika, Západočeská Plynárenská). Ze stavebních firem je třeba jmenovat Armabeton, a.s., Divizi Plzeň se 740 pracovníky, Vodní stavby Praha s více než 300 zaměstnanci, První pozemní stavitelství, s.r.o. s 230 pracovníky.

Z dalších velkých podniků lze uvést dle odvětví tyto:

potravinářství - Jatky, a.s. (250-500 prac.), V.O.D.P s.r.o. (mlék. výr. - 200-250), Pekárny, s.r.o. (250-500)

papírenský a polygrafický průmysl - Pl. papírna, a.s. (500-999), OBZOR v.d. (250-500), TYPOS, a.s. (250-500)

gumárenský a plastový průmysl - Meta, s.r.o. (250-500)

Další podniky v těchto i dalších odvětvích jsou malé a střední velikosti do 200 zaměstnanců.

Z nově vzniklých s účastí zahraničního kapitálu jsou nejznámější firma Matsushita Television Central Europe, s.r.o. (“Panasonic”) s 650 zaměstnanci, Siemens automobilová technika, s.r.o. s 630 zaměstnanci, MEA Meisinger, s.r.o. se 150 zaměstnanci a Elektrokontakt, s.r.o. s cca 80 pracovníky.

Z hlediska dalšího vývoje průmyslové základny v Plzni lze konkretizovat tyto dvě tendence:

Ve stávajících podnicích původní průmyslové základny bude vesměs pokračovat, mnohdy dnes pomalý, racionalizační a modernizační proces, v rámci kterého bude docházet k redukci počtu zaměstnanců. Otázkou zůstává i v některých případech úplné využití stávajících průmyslových areálů.

Na druhé straně bude pokračovat trend vzniku nových českých i zahraničních firem. Pozitivní vliv lze dokladovat např. i výsledkem výběrového šetření z roku 1997, provedeného Útvarem koncepce a rozvoje Plzně ve 300 plzeňských firmách, nově založených od r. 1992. České firmy předpokládají např. přírůstek pracovníků asi o 30 % (cca 400 prac.), zahraniční firmy oslovené průzkumem chtějí pak do r. 2005 počet pracovníků zvýšit až čtyřnásobně (zvýšení cca o 2 500 prac.).

Je třeba zdůraznit, že úvahy o dalším rozvoji průmyslové základny vycházejí ze současných znalostí a představ, přičemž skutečnosti prokazují, že i většina firem velmi těžko odhaduje výhled na několik let dopředu.

V současné době se předpokládá do r. 2005 u zpracovatelského průmyslu nízký nárůst zaměstnanosti, u výroby a rozvodu elektřiny, plynu a vody stagnace až mírný pokles a ve stavebnictví určitý nárůst, jenž je však podmíněný celkovým oživením hospodářství v příštích letech.

Dle velikostní struktury se pak předpokládá určitý pokles zaměstnanosti u firem s více než 500 zaměstnanců, firmy do 100 zaměstnanců pak počítají s největším nárůstem od 15 do 40 %.

Ve většině stávajících průmyslových podnicích nelze ani očekávat zásadní územní nároky na další rozvoj. V původních firmách, fungujících před r. 1990, jsou a budou mnohdy rezervy ve využití stávajících areálů.

Pro další rozvoj podnikání a vznik nových průmyslových subjektů jsou do budoucna základní podmínkou dostatečné územní rezervy. V této souvislosti lze konstatovat, že novým územním plánem města byla vytvořena poměrně velká nabídka územních rezerv pro rozvoj výroby a živnostenských provozů, skladů, služeb atd.

Kromě stávajících výrobně technických areálů (celkem 29 - např. Škoda, Orlík, Jateční, PRIOR, Pivovarské pole, MOVO, Světovar atd. - celkem 640 ha) se počítá s následujícími rozvojovými plochami:

• rezervy v současných výrobně-technických areálech - 26,5 ha
• nové rozvojové plochy - celkem 300 ha (např. Borská pole - 100 ha, Košutka - 20 ha, V7-Dálnice - 25 ha, Černice - 33 ha, Valcha - 32 ha, Křimická - 17 ha atd).

Největší rezervní průmyslově-technická zóna V11 - Borská pole má rozlohu cca 100 ha a je již dnes postupně zainvestována různými investory. Jedná se o exkluzívní rozvojovou plochu, jež je z větší části v majetku obce, kde hlavním problémem bude ponechat alespoň minimální rezervy i na období 2000-2005.

Koncepční problém dislokace výrobně-technických ploch města Plzně je však třeba také vidět i v logických vazbách a souvislostech v rámci aglomerace. Z tohoto důvodu je nutné počítat s dalšími celkem cca 100-150 ha rezervních ploch navazujících na dálnici a dálniční obchvat města a eventuálně v prostoru Chrást - Dýšina, zaměřenými zejména na lehkou výrobu, výrobní služby, velkoobchodní sklady atd.

okres Rokycany

Okres Rokycany je region s bohatou průmyslovou tradicí, jež po éře těžby místních ložisek uhlí a železné rudy přešla na hutnickou druhovýrobu a klasickou strojírenskou výrobu. Na celkovém objemu výroby se v současnosti podílí hutnictví a strojírenství cca 73 %, průmysl keramický a stavebních hmot cca 10 % a zpracování dřeva pak cca 8 %. Přestože se podíl uvedených odvětví v posledních letech částečně snížil, lze předpokládat že i do budoucna si udrží dominantní postavení. K propadu podílu došlo pak zejména u potravinářského průmyslu (dnes pouze 2 %).

Rozhodující firmy:

Favorit Rokycany, a.s. (120 zaměstnanců - pův. 300). podnik prodělal ekonomický propad - postupné zlepšení, velké územní rezervy podnik drží pro další rozvoj;

Železárny Hrádek, a.s. (2 250 zaměstnanců - pův. 2 800), nedostatek odborných profesí, export 50 %, uvažováno s modernizací technologie, územní nároky nejsou;

Slévárna Strašice, s.r.o. (170 zaměstnanců - pův. 120), nutnost technologické a stavební modernizace, značná rezerva zainvestovaných ploch k pronajmutí;

Zbirovia Zbiroh, a.s. (420 zaměstnanců - pův. 570), výroba spotřebních nástrojů - nutné postupné přizpůsobení výroby trhu, územní nároky nejsou;

Kovosvit Holoubkov, a.s. (500 zaměstnanců - pův. 790), výroba strojírenské techniky, není počítáno s územním rozvojem;

Stavební keramika Břasy, a.s. (190 zaměstnanců - pův. 330), postupný pokles produkce, výroba má výrazně sezónní charakter, nutno řešit modernizaci vybavení - změny výrobní technologie, bez územních nároků;

Kovohutě Rokycany, a.s. (485 zaměstnanců - pův. 1 100), 30 - 40 % export, dosud chybí záměr budoucí výrobní orientace, dostatečné rozvojové - územní rezervy;

Škoda Ejpovice, s.r.o. (500 zaměstnanců), výroba laminátových nádrží a kontejnerů, umístění v původním areálu Hrudkoven - jsou zde umístěny další firmy, v celém areálu značné územní rezervy.

Kromě toho působí na okrese Rokycany řada dalších - vesměs malých firem na bázi zpracování dřevní hmoty - vesměs pil (7 firem), dřevovýroby (11 truhlářství, výroba hraček, palet atd), kovovýroby (různorodá skupina provozů s proměnlivými výrobními programy) a dalších doplňkových výrob. Tyto průmyslové kapacity vhodně doplňují strukturu poměrně silné průmyslové základny okresu.

Skutečností je, že existuje řada stabilizovaných a perspektivních podnikatelských subjektů, reprezentovaných v řadě případů zahraničními firmami či firmami se zahraniční kapitálovou účastí (výroba pro automobilový průmysl, výroba plastů atd.). Řada největších - původních podniků (Železárny Hrádek, Kovosvit Holoubkov, Kovohutě Rokycany) se však potýká s pomalým tempem technologické inovace výroby, zapříčiněné minimálními investicemi v minulém období. Ve svém důsledku pak dochází k redukci výroby a odbytovým potížím.

Určitým negativem je i nerovnoměrné rozmístění průmyslových kapacit v rámci okresu, což dokumentuje např. 84% soustředění pracovních příležitostí v mikroregionech Rokycansko a Mýtsko, přičemž na Strašicku a Radnicku je to pouze 3% podíl na celkové zaměstnanosti v průmyslu.

Z hlediska dalšího rozvoje průmyslových aktivit lze za jeden z pozitivních faktorů považovat dostatečný potenciál kvalifikované - eventuálně rekvalifikované pracovní síly uplatnitelné i v nových aktivitách.

Nejpodstatnější podmínkou však je a do budoucna bude dostatek rezervních ploch pro nové výrobně-technické aktivity.

V této souvislosti lze konstatovat, že stávající podniky mají vesměs dostatek rezerv ve svých dnešních výrobních areálech či dokonce existují značné územní rezervy umožňující mnohdy jejich využití jinými firmami (areál Škoda - Ejpovice).

Problematika lokalizace nových ploch je pak řešena ve všech úrovních územního plánování.

Situaci lze dokumentovat na příkladu okresního města. Rozpracovaný návrh ÚP řeší jak využití ploch po bývalých podnicích uvnitř městské zástavby (např. bývalá Strojírna, Slévárna Škoda atd.), tak také nabízí dostatek nových ploch, z nichž nejdostupnější a stále nevyužitou je zóna určená pro výrobní a obslužní funkce při dálnici D5. Předběžná bilance hovoří o tom, že okresní město má cca 30 ha pro výrobní sféru, 15 ha pro nerušící výrobu a služby a 19 ha pro komerční a smíšené funkce.

Významnou roli hraje již dnes fungující dopravní koridor (dálnice, železnice) Praha - Plzeň, jež přímo předurčuje v řadě lokalit (Ejpovice, Rokycany atd.) využití některých ploch pro rozvoj výrobních a skladových aktivit nejen lokálního, ale také regionálního charakteru.

Souhrnně lze říci, že pro další rozvoj průmyslové základny a další komerční činnosti je pro dalších 10-15 let dostatek ploch. Problémem se jeví ve většině případů jejich nezainvestovanost.

okres Plzeň-jih

Okres Plzeň-jih (i Plzeň-sever) je možno charakterizovat jako nehomogenní území s polycentrickým sídelním systémem. Výrazný vliv města Plzně např. charakterizuje skutečnost, že cca 25 % ekonomicky aktivního obyvatelstva tam dojíždí za prací.

Z hlediska průmyslu lze hovořit v porovnání s většinou okresů celé ČR o atypické situaci. V roce 1990 měl okres téměř nejnižší podíl zaměstnanosti v průmyslu (cca 24 %), v roce 1996 již činil cca 31 %. V protikladu s celorepublikovým vývojem došlo k nárůstu zaměstnanosti v letech 1990-96 o cca 23 % (nejvíce v ČR). Konkrétně v organizacích nad 100 pracovníků vzrostl v letech 1993-96 počet zaměstnanců o 27 %, výroba zboží pak o 78 %.

Odvětvová struktura na území okresu Plzeň-jih se příliš nezměnila. Nedošlo k zániku významných průmyslových podniků. Většina bývalých významnějších podniků si zachovala svůj výrobní program, i když došlo ke změně vlastnické struktury a vnitřní reorganizaci firmy.

Na okrese Plzeň-jih hraje nejvýznamnější úlohu průmysl (podílí se 12,2 % na hospodářství), založený na využití místní surovinové základny, kterou tvoří kaolin, křemičité písky, cihlářské hlíny, dřevo. Mezi tradiční obory průmyslové výroby tedy patří průmysl stavebních hmot a průmysl dřevozpracující.

Nejvýznamnějším výrobcem okresu jsou Chlumčanské keramické závody, a.s., které zpracovávají kaolin na velmi kvalitní dlažby schopné konkurovat obdobným výrobkům italským. Velká část produkce je exportována. Při současné intenzitě těžby bude dotěžen dobývací prostor Chlumčany zhruba až v roce 2013 a předpokládá se jeho rozšíření k severu v rámci vyhlášeného chráněného ložiskového území. Firma Hebel Chlumčany, s.r.o., využívá mimo jiné odpad ze zpracování kaolinu při výrobě moderních zdících systémů. Na tradici cihlářství navazuje firma České cihelny J. Meindl, s.r.o., která díky vysoce jakostní surovině vyrábí náročné cihlářské výrobky včetně pálené krytiny.

Dřevozpracující průmysl se vyznačuje převážně drobnějšími provozovnami. Výjimku tvoří tři bývalé provozovny Jitony Soběslav ve městech Stod, Starý Plzenec a Spálené Poříčí, které si udržely svůj původní výrobní program, tj. výroba nábytku. Drobnější výrobny pokrývají celou škálu dřevozpracujícího průmyslu od výroby řeziva až po výrobu nábytku. Toto odvětví se vyznačuje vyšším podílem zanikajících i nově vznikajících menších provozoven.

Strojírenská a elektrotechnická výroba je na okrese zastoupena firmami Serw Sedlec, s.r.o., a Letkov Blovice, a.s., Starý Plzenec. Tato firma je dominantním producentem vín v České republice a jediným výrobcem sektu v ČR. Firma patří k největším exportérům na území okresu. Další významnější firmou zabývající se potravinářskou výrobou je mlékárna PROM, s.r.o. Dvorec.

Průmysl textilní je reprezentován firmou Bras, s.r.o., v Kasejovicích. Na území okresu, především na Přešticku, působí některé drobnější textilní provozovny.

V posledních letech vznikly v okrese také zcela nové firmy, především v sídlech s předpokládanými rozvojovými trendy, z nichž některé uvádí následující přehled.

Zdroj: Okresní úřad Plzeň-jih

Z pohledu rozmístění rozhodujících průmyslových aktivit lze vymezit průmyslovou osu okresu Přeštice - Chlumčany - Dobřany. V tomto území je soustředěna naprostá většina “velkého” průmyslu. Dalšími tradičními průmyslovými centry jsou města Blovice, Starý Plzenec, Stod.

Nejvíce nových pracovních příležitostí vytvořila firma ELMONT v obci Chotěšov. Rozvoj elektrotechnické výroby v této lokalitě ovlivnil i dostatek kvalifikované pracovní síly.

I v dalším období lze očekávat postupné posilování průmyslového potenciálu okresu. Souhrnně lze konstatovat, že existují dobré infrastrukturní a územní podmínky pro lokalizaci dalších průmyslových investic. Z hlediska místního lze předpokládat směrování aktivit od dnešní průmyslové osy Přeštice - Chlumčany - Dobřany, dále do dalších průmyslových center (Blovice, Stod, Starý Plzenec), v případě malého a drobného podnikání i do dalších - menších sídel okresu.

Z hlediska územích podmínek je třeba zdůraznit, že města i obce při zpracování územích plánů vždy nárokují dostatek ploch pro rozvoj výrobního potenciálu (průzkum OÚ zjistil, že v současnosti je vhodné pro podnikání cca 45 ploch větších než 1 ha, dále pak cca 44 objektů). Kromě toho je průběžně reagováno na vzniklé potřeby případnými změnami ÚP (viz f. Empetek Přeštice - nárok cca 5-8 ha atd.).

Územní rezervy zde tedy nejsou překážkou dalšího rozvoje. Tím by se do budoucna mohl stát nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Z tohoto důvodu je třeba postupně sladit nabídku školství se skutečnou potřebou průmyslu.

okres Plzeň-sever

Tento okres lze charakterizovat jako průmyslově zemědělský, přičemž většina průmyslové základny je soustředěna v jižní části okresu přiléhající k Plzni.

Současné rozložení ekonomických aktivit v území je dáno historickým vývojem, přičemž díky příznivým geologickým podmínkám zde funguje dodnes (i při určitém stupni dotěžování lokalit a celkovém útlumu neefektivních těžeb) poměrně rozvinutý těžební průmysl a na něj navazující průmysl zpracovatelský, tj. výroba stavebních hmot a keramických materiálů, reprezentovaná z hlediska zaměstnanosti největšími podniky. Dále je zastoupen strojírenský a chemický průmysl. Střední a malé firmy reprezentují zejména výroby textilní a oděvní, dřevozpracující, potravinářství atd.

Současnou strukturu průmyslu, zejména však jeho územní rozložení je možno považovat za nevyvážené. Koncentrován je hlavně v prstenci kolem Plzně, dále severněji od ní kolem Horní Břízy a Kaznějova a směrem na západ přes Nýřany až k Heřmanově Huti. V oblasti Bezvěrovska, Manětínska, Úněšovska a Všerubska se větší rozsah průmyslové výroby takřka nevyskytuje. Uvedený prstenec industriálních měst a obcí kolem Plzně je typickým příkladem, kdy silné regionální centrum překročí svými industriálně-koncentračními trendy své hranice a do jisté míry pozitivně ovlivní ekonomický potenciál navazujícího území. Je to dáno samozřejmě také zmiňovanou základnou, vybudovanou infrastrukturou atd.

Po odstátnění většiny podniků, prochází řada z nich velmi těžce transformačním obdobím (omezování výroby, technologická zastaralost atd. - příkladem jsou problémy monopolního producenta kys. citronové Aktivy Kaznějov).

Na druhé straně vzniká řada nových - zejména středních firem zpracovatelského průmyslu mnohdy zahraničních či se zahraniční účastí.

K reprezentům průmyslu patří zejména:

• Západočeské kaol. a ker. závody, a.s., Horní Bříza keramická výroba,
• Aktiva, s.r.o., Kaznějov chemická výroba,
• Čepro, s.r.o., Třemošná chemická výroba,
• Stö lzle-Union, a.s., Heřmanova Huť výroba skla,
• Union, a.s., Heřmanova Huť výroba skla,
• Dioss, s.r.o., Nýřany výroba elektrorozvod. zařízení,
• Fexim, s.r.o., Nýřany strojírenská výroba,
• Well, s.r.o., Třemošná výroba plastových oken,
• NET, s.r.o., Kralovice mlékárénská výroba,
• Armaturka, s.r.o., Dýšina slévárenská výroba, atd.

Drobnější firmy pak reprezentují další odvětví jako je dřevařská - truhlářská výroby, výroby plastových výrobků, výroba nástrojů a želez. zboží, povrchové zušlechťování a úprava kovů, výroba strojů atd.

Z hlediska dalšího rozvoje se o poměrně dobrých podmínkách pro další ekonomický rozvoj dá hovořit v území již dnes existujícího industriálního prstence kolem Plzně, kde je předností zejména existující infrastruktura. Přestože dominantní role tohoto území a samotného města Plzně je do určité míry přirozeně určující, je třeba v dalším období podporovat střední a zejména malé podnikání v menších sídlech včetně těch dnes typicky zemědělských.

Perspektivní se jeví také z hlediska celého regionu možnost lokalizace rozvojových ploch kolem dálnice D5 směrem na Stříbro.

Lze říci, že pro zmíněné rozvojové tendence jsou vesměs vytvářeny dostatečné územní rezervy již v úrovni ÚP konkrétních měst a obcí, jež by měly být i při určité míře nutného upřesňování a doplňování (dnes nelze odhadnout nároky budoucích - nových firem) hlavním garantem dalšího vývoje.

Za limitující však lze považovat nedostatek českého a zahraničního kapitálu a zajištění procesu postupné rekvalifikace pracovní síly, reagujícího operativně na měnící se požadavky výrobní základny.

6.1.2. Stavebnictví

Ekonomická transformace vedla k odstátnění a vesměs k rozdělení velkých stavebních organizací na menší jednotky, které se mnohdy specializují na určité druhy výstavby s volnou územní vazbou své činnosti. Vznikly i zcela nové - drobnější provozovny do cca 50 zaměstnanců.

Po roce 1989 došlo k poklesu celkové stavební aktivity, v dalších 5 letech však v řadě případů došlo k částečnému oživení investiční činnosti a na základě toho také mnohdy ke zvýšení poptávky po stavebních pracech. Určitá stagnace v posledních letech pak souvisí s recesními tendencemi celého hospodářství.

Z hlediska územního rozložení je možno konstatovat, že poměrně silně je stavebnictví rozvinuto v Plzni, kde je zaměstnáno cca 10 000 zaměstnanců, a to v řadě firem všech velikostních kategorií, což představuje 9 % z celkového počtu pracovníků v Plzni. Největší stavební firmy zde představují Armabeton, a.s. (700 prac.), Vodní stavby, a.s. (350 prac.) a První pozemní stavitelství, s.r.o. (200 prac.).

V ostatních okresech jde vesměs o firmy středního charakteru. Na Rokycansku se jedná o cca 11 podniků (např. nově vzniklá firma S+H Rokycany, s.r.o. - 70 zaměstnanců). V okrese Plzeň-sever pak funguje cca 25 těchto provozů, přičemž k největším patří např. BEST, s.r.o. Rybnice, Všeslav Dýšina a T-UNICO, s.r.o. Chrást. V okrese Plzeň-jih převažují vesměs specializované menší firmy. Výjimku tvoří firma APB, s.r.o., působící v obcí Losiná. Stavební výroba v tomto okrese patří k nejmenším v západních Čechách.

Další rozvoj stavební činnosti bude přímo souviset se skutečnou poptávkou po těchto pracech. V nejbližších letech lze očekávat spíše intenzifikaci ve využití stávajících areálů, než zásadní požadavky na nové - rozvojové plochy stavebních areálů. Eventuální zvýšená poptávka bude pokrývána zejména operativním náborem dalších zaměstnanců, neboť celková mobilita tohoto odvětví je velká.

Závěr

Závěrem lze vyslovit předpoklad, že na území VÚC Plzeňské aglomerace nelze očekávat likvidaci celých odvětví zpracovatelského průmyslu, i když restrukturalizační procesy přináší a budou nadále přinášet změny v dosavadní velikostní i odvětvové struktuře průmyslové základny.

Současná transformační etapa, vedoucí k výrazně ekonomičtějšímu chování jednotlivých subjektů - firem odhaluje řadu např. územních rezerv. Řada stávajících průmyslových areálů není plně využívána kmenovými firmami, části z nich jsou postupně pronajímány. V dnešní době se jedná vesměs o etapu intenzifikace využívání stávajících ploch v rámci jednotlivých podniků i celých areálů a zón.

Otázka dalšího rozvoje formou vzniku zcela nových ekonomických aktivit však také úzce souvisí s problematikou územních rezerv, řešenou vesměs na úrovni ÚPN SÚ, konkrétních měst a obcí. Jak prokazují zkušenosti z dostupných územně-plánovacích dokumentací, je vesměs vždy počítáno s dostatečnými územními rezervami pro ekonomické aktivity různého typu, průmyslovou výrobu a stavebnictví nevyjímaje. Kromě toho vznikají další náměty na využití některých specifických areálů pro rozvoj domácích i zahraničních podnikatelských aktiv. Výrazným představitelem je prostor bývalého vojenského letiště Líně, kde v současnosti je připravován záměr na jeho přebudování na velké civilní - nákladní letiště (f. Orchard).

Opačný trend reprezentuje např. probíhající příprava (Urbanistická studie - 1997) rozvoje území Kyšice- Chrást - Klabava, kde na základě útlumu těžební činnosti a možnosti zmenšení dnešních průmyslových areálů (např. Škoda, a.s. Ejpovice) atd. je uvažováno s posílením dalších funkcí, v tomto případě bydlení a rekreace.

Je logické, že největší nové územní rezervy vykazuje dominanta průmyslového potenciálu aglomerace - město Plzeň (300 ha nových rozvojových ploch) a další již dnes výrazně průmyslová centra regionu (viz Rokycany). Zcela novým trendem je situování rozvojových ploch k dálnici D5.

Ačkoliv se neprojeví v rámci ÚPN VÚC výraznými plošnými nárok, nelze opomenout ani specifickou problematiku výhledového posilování malého podnikání v neprůmyslových částech okresu Rokycany, Plzeň-jih a Plzeň-sever, kde také bývá největší nezaměstnanost.

Lze konstatovat, že pro rozvoj průmyslové základny bude v budoucnu vesměs dostatek rozvojových ploch. To, co brzdí odpovídající růst průmyslového potenciálu aglomerace, je zejména nedostatek domácího i zahraničního kapitálu. Velké rezervy jsou také na úseku legislativním i v oblasti iniciativy samotných samosprávných orgánů měst a obcí při vytváření podmínek pro rozvoj podnikání. To jsou však faktory přesahující rozsah i účel ÚPN VÚC.

6.2. Zemědělství

Řešené území patří z hlediska přírodních podmínek pro zemědělskou výrobu k průměru v České republice. Téměř 90 % zemědělské půdy spadá do zemědělské výrobní oblasti obilnářské, podoblasti 01-04 (01 11 %, 02 23 %, 03 40 %, 04 16 % zemědělské půdy). Zbývající plochy patří z větší části do bramborářské výrobní oblasti B2-B4 (B2 0,4 %, B3 4,1 %, B4 4,0 %), jen s malým podílem do nejméně produkční oblasti pícninářské, podoblasti P1-P3 (P1 0,8 %, P2 0,5 %, P3 0,1 %).

Podoblast 01 má vhodné podmínky pro pěstování řepky, obilnin a krmných plodin, podoblast 02 má pouze slabě nadprůměrné podmínky pro pěstování obilovin a krmných a technických plodin včetně řepky. Podoblast 03 má průměrné až slabě podprůměrné podmínky pro pěstování výše zmíněných plodin, podoblast 04 má podprůměrné podmínky pro pěstování obilovin a řepky. Podoblast B2 má nadprůměrné podmínky pro pěstování brambor a průměrné pro pěstování obilovin, krmných plodin a řepky.

Podoblast B3 vykazuje již slabě podprůměrné podmínky pro pěstování obilovin, avšak ještě dobré podmínky pro pěstování brambor a krmných plodin, ve vyšších polohách i pro len. Podoblast B4 má ještě průměrné podmínky pro pěstování brambor, avšak horší podmínky pro pěstování ostatních plodin.

Podoblast P1 umožňuje pěstování sadbových brambor a ještě poměrně intenzivní rostlinnou výrobu, zatímco podoblasti P2 a P3 jsou typicky extenzívní oblasti.

Výše uvedené podmínky nejsou v současné ekonomické situaci nejlepším základem pro úspěšnou konkurenci na relativně saturovaném trhu se zemědělskými produkty v době, kdy jsou ekonomické podmínky určujícím faktorem (dopravní vzdálenosti, cen PHM) pro volbu využití půdního fondu a kdy přeceněná úloha trhu způsobila nedořešení zemědělského hospodaření v horších podmínkách či v oblastech s požadovanou omezenou hospodářskou činností z důvodů ochrany přírody.

6.2.1. Koncepce využití zemědělských půd

Stanovit koncepci dlouhodobého využívání ZPF je v současné době velmi obtížné, neboť privatizace není ukončena (např. chybí zákon o prodeji státní půdy). V dynamickém systému tržního hospodářství je prakticky nemožné definovat koncepci jinak, než jako funkci vzájemně proměnných vazeb, kterou bude nutno neustále upřesňovat a vyvíjet.

 

a) Využití zemědělského půdního fondu

V současné době se v řešeném území nachází 165 847 ha zemědělské půdy, (53,4 % z celkové výměry řešeného území) a z ní je 127 092 ha orné půdy, což představuje vyšší stupeň (76,6 %) zornění, a to odpovídá významu zemědělské výroby v řešeném území.

Stav půdního fondu odpovídá současné zemědělské politice, v jejímž souladu se podíl orné půdy v posledních letech snižoval, ale v budoucnu nelze očekávat další výrazné zvyšování podílu TTP.

V podstatě lze doporučit pro hospodaření v řešeném území následující zásady:

na orné půdě hospodařit podle zásad trvale udržitelného zemědělství;

svažitou ornou půdu zatravnit;

louky a pastviny sklízet kosením nebo pastvou;

nepřístupné, kamenité plochy v ojedinělých případech zalesnit.

 

b) Cena zemědělské půdy

Nejvíce katastrů v řešeném území vykazuje cenu půdy od 3-4 Kč/m².

Nejvyšší cenu půdy > 5 Kč/m² vykazují katastry

• u Plzně (Křimice, Radčice, Útušice, Božkov, Dýšina),
• v okrese Plzeň-sever Pernarec, Čerňovice, Žihle, Sedlec, Buček, Bílov, Lochousice,
• v okrese Plzeň-jih Ves Touškov, Kotovice, Chotěšov, Dobřany, Chlumčany, Střelice, Dolní Lukavice, Žerovice, Soběkury, Přeštice, Příchovice, Lužany, Šťáhlavy, Šťáhlavice,
• v okrese Rokycany Břasy, Němčevice, Přívětice.

Naopak nejnižší cenu půdy < 1 Kč/m² má pouze 1 katastr Nové Mitrovice v okrese Plzeň-jih.

Druhou v pořadí nejnižší cenu půdy 1-2 Kč/m² mají jen ojedinělé katastry

• v okrese Plzeň-sever Žerovník, Krašov, Těchoděly,
• v okrese Plzeň-město Valcha,
• v okrese Plzeň-jih Svárkov, Vojovice, Nová Ves u Nepomuku, Víska, Mílov, Planiny, Chynín,
• v okrese Rokycany Mostiště, Trokavec.

 

c) Územní organizace

Většina původních JZD se přetransformovala na ZD, bývalé státní statky se zprivatizovaly na akciové společnosti nebo s.r.o. či na nich hospodaří soukromí nájemci.

V současné době je situace poměrně stabilizovaná, ale pravděpodobně po rozprodání státní půdy do soukromých rukou dojde k určitým změnám a možná i ke změně formy vlastnictví.

d) Rostlinná výroba

Struktura rostlinné výroby bude vycházet ze současného stavu, který odpovídá zařazení půd do výrobních oblastí.

V obilnářské výrobní oblasti se předpokládá nepatrný úbytek ploch obilovin, naopak mírný nárůst ploch řepky, luštěnin, víceletých pícnin.

Výhledově by v pícninářské oblasti měly být hlavními plodinami krmné pícniny, len, žito a řepka jen okrajově.

Bude potřeba zohlednit skutečnost, že v zájmovém území jsou nejlepší podmínky pro zemědělskou výrobu na Blovicku, Křimicku, u Chotěšova, v údolní nivě Úhlavy a Radbuzy. V okolí Stodu jsou dokonce dosahovány nadprůměrné výsledky v rámci kraje.

Z obecného pohledu se i nadále bude pěstovat kromě obilovin kukuřice, v menší míře len, ovocné sady (u Břas), plochy zeleniny (Křimicko) a žampióny (Kaznějov), osivo, luskoviny (ZD Zbiroh). V okrese Rokycany se počítá i nadále s pěstováním chmele u Podmokel a Mlečic. V šlechtění osiv hrachu a ozimého ječmene má dlouhodobou tradici firma Selgen Praha a.s., šlechtitelská stanice Lužany.

Předpokládáme, že i nadále bude perspektivní výroba řepky na bioplyn, který se zpracovává ve Stodu.

Ve výrobě objemových krmiv musí dojít proti současnému stavu k výraznější změně. Nárůst ploch TTP způsobí nárůst množství objemových krmiv a umožní snížení spotřeby jádra u skotu ve prospěch prasat. Zároveň musí dojít i ke zvýšení kvality objemových krmiv.

Zejména z ekonomických důvodů bylo omezeno používání průmyslových hnojiv (dávky čistých živin na 1 ha zemědělské půdy poklesly oproti r. 1986 z 245 kg na 165 kg v r. 1993). Vápnění se neprovádí vůbec. Snížením stavu skotu došlo i ke snížení produkce chlévské mrvy, jejíž náhradou mohou být komposty. Je např. navržena kompostárna a sušírna kalů v Blovicích.

Lze předpokládat, že se některé subjekty zaměří na výrobu zdravotně nezávadných potravin, v tom případě bude žádoucí zřídit v řešeném území alespoň jednu laboratoř, která by v budoucnu udělovala certifikát biopotravin.

e) Živočišná výroba

Živočišná výroba bude v zájmovém území zaměřena na produkci mléka, hovězího a vepřového masa a drůbežího masa.

Přestože přírodní podmínky řešeného území jsou vhodné pro chov skotu jako nosného odvětví, stavy skotu poklesly ve srovnání s r. 1989 o 40 %, stavy dojnic přibližně též, pouze v okr. Rokycany klesly jen o 27 %.

Dotační politika by měla v budoucím období určovat poměr mezi útlumem a likvidací chovu a může ovlivnit i strukturu výroby mezi různými regiony. Stavy skotu by v budoucím období již neměly výrazně klesat, i když bude pravděpodobně docházet ke změně podílů jednotlivých kategorií v závislosti na poptávce trhu.

Ve vyšších polohách bude uplatňován odchov masných plemen (Aerdden Angus, Hereford, Galloway). Tato restrukturalizace bude znamenat i určitou ztrátu pracovních příležitostí v odvětví živočišné výroby, ale při současném nedostatku pracovních sil je potřeba tento fakt vnímat jako žádoucí jev.

Objekty pro chov skotu s kapacitou pro 100 až 200 ustájovacích míst lze využít při dostavbách rodinných farem nebo jiných formách privatizace, a to s nižšími investičními náklady než při nové výstavbě.

Chov dojnic by měl být v řešeném území zaměřen na produkci kvalitního mléka.

Chov jalovic bude soustředěn především do vyšších poloh s využitím pastevních areálů, které se nacházejí v Račíně, Tisu u Blatné, Dolním Jamném (dnes nefunkční), Lipí, Líšné, Ostřetíně, Příkosicích.

Vyšší koncentrace skotu zůstanou pravděpodobně v následujících sídlech, kde jsou postaveny tyto objekty:

Plzeň-sever Kozojedy K 800 ks, Hradečko T 1 000 ks, OMD 500 ks, Kralovice K 500 ks, Výrov K 768 ks, Zruč T 1 080 ks, Chotíkov VS 740 ks, Chrančovice K 600 ks, Kunějovice VS 1 200 ks, Líně K 504 Ks, Nýřany T 864 + 700 ks, Ulice K 800 ks, Dolní Jamné OMD 1 000 ks, Chlum u Dubé VKK 500 ks, Chříč K 835 + K 210 ks, Úněšov K 400 + T 450 ks, Dřevce K 500 ks;

Plzeň-jih St. Smolinec OMD 642 ks, Klášter VS 650 ks, Skočice K 450 ks, Choc. Lhota T 610 ks, Jarov VS 600 ks, Dobřany K 542 ks, Lišina K 400 ks, Mantov K 500 ks, Citov OMD 600 ks, Stod T 1 050 ks, Kokorov K 570 ks;

Rokycany Kladruby VS 400 ks + 400 ks.

Vysvětlivky: K - kravín, T - teletník, VS - OMD - ochrana mladého dobytka

V řešeném území bude chov prasat i nadále rozptýlen po téměř celém území, ale jeho limitujícím faktorem se stává rentabilita chovu.

Stavy prasat se oproti r. 1989 snížily o 5 % v okr. Rokycany, o 13 % v okr. Plzeň-jih a o 25 % v okr. Plzeň-sever, stavy prasnic se v témže období snížily o 2 % v okr. Rokycany, o 4 % v okr. Plzeň-jih a o 8 % v okr. Plzeň-sever.

Chov prasat by měl i nadále - pokud nedojde k rozporu s ostatními zájmy v území, především se zájmy vodního hospodářství - rozmístěn ve stávajících zařízeních v menších stájích, výjimku činí následující velkokapacitní objekty:

Plzeň-jih Přeštice PP 450 ks, OS 1 000 ks, Dobřany - Vysoká VP 27 300 ks, Stod VP 2 880 ks, Lednice VP 1 100 ks;

Plzeň-sever Kralovice PP 600 ks, PVO 700 + 900 ks, VP 4 050 ks, Č. Bříza VP 1 000 ks, Všeruby VP 5 400 + 5 400 ks, Plešnice VP 1 500 ks + VP 460 ks, Přehýšov VP 1 100 ks, Černá Huť VP 1 000 ks, OS 1 800 ks, OP 1 600 ks, Pastuchovice VP 1 000 ks, Líté VP 10 800 ks, Vysoká VP 30 000 ks, Mantov VP 4 000 ks, Horní Bříza 10 800 ks, Kožlany - Černíkovice VP 1 000 ks;

Rokycany Nevid VP 5 000 ks, Prašný Újezd PVP 10 350 ks, Týček PVP 1 000 ks, Ječniště 1 500 ks, Mlečice VP 10 000 ks.

ZD Dolní Lukavice - Řenče má v Dolní Lukavici šlechtitelský chov prasat.

Vysvětlivky: PP - OS - VP - PVP -

V chovu drůbeže byl rovněž zaznamenán výrazný pokles stavů ve srovnání s r. 1989. V okr. Plzeň-jih klesly stavy drůbeže o 49 %, v okr. Plzeň-sever o 30 %, v okr. Rokycany o 45 %. Perspektivu budou mít samozřejmě především velkokapacitní chovy, jako např.:

Plzeň-sever Kaznějov 10 000 ks brojlerů, Rubnice 20 000 ks brojlerů, Dýšina 31 000 ks, Bděněves 10 000 ks brojlerů, Luhov 25 000 ks, Vejprnice 2x 15 000 ks kuřice, 2x 25 000 ks nosnic, 250 000 ks brojlerů, Buc 13 000 ks, Úterý 10 000 ks brojlerů;

Plzeň-jih Dvorec 10 000 ks brojlerů, Dolce 10 000 + 30 000 kuřice, Zálesí 50 000 ks kuřice, Chvalenice 12 000 ks brojleři, Přeštice 195 000 ks nosnic, 108 000 nosnice, Dvorec 5 100 krůty, Střížov 150 000 ks nosnic, Dněšice 23 000 ks brojlerů;

Rokycany Kařizek 10 000 krůty, Lihohlavy 32 000 ks brojleři, Osek 12 000 ks nosnice, 27 000 ks brojleři, Radnice 20 000 ks brojleři.

Je škoda, že na provozu bioplynu včetně plynojemu je založen pouze VK vepřín firmy Intergro pro 10 000 ks v Prašném Újezdě. Bylo by vhodné podpořit další subjekty ve využívání tohoto ekologického zdroje energie.

Chov koní se v řešeném území rozšířil, ale většinou se jedná o malé chovy od 1-10 ks, významnější i nadále zůstanou Farma Lipno, která provozuje chov sportovních koní, Lesy Teplá, které mají chov koní s výběhy v Žerovníku, ZD Kasejovice, v Dobřanech - závodní koně, v Blovicích - dostihoví plnokrevníci, v Mirošově - Kamínkách - jezdečtí koně.

Protože v poslední době narůstá význam kozího mléka jako antialergenu, o chov koz lze uvažovat jako o doplňkové odvětví, zejména u soukromých zemědělců.

Okrajově lze počítat i s chovem ovcí, např. chovem masných plemen obcí v obci Netčiny nebo s chovem králíků v Kasejovicích a Dněšicích či chovem holubů v Mýtě.

V Darovanském Dvoře je možno počítat s chovem cca 100 ks jelenů.

Převážná většina kapacity živočišné výroby bude soustředěna ve stájích bývalých státních statků, ale je potřeba počítat i se vznikem malých farem soukromě hospodařících zemědělců, které se budou do sídel vracet, i malých stájí uvnitř obytné zástavby.

V těchto případech bude nutné usměrňovat jejich podnikatelské chování a majitele upozornit, že jejich statky jsou dnes součástí zóny obytného charakteru, v nichž musí být splněny hygienické podmínky a že chovy hospodářských zvířat budou z těchto důvodů omezené.

Kromě větších subjektů mohou vznikat:

malá rodinná hospodářství (MRH), než se situace na trhu stabilizuje, potom možná opět jejich počet poklesne. Ve vazbě na obytný prostor je bude možno situovat kdekoliv v intravilánu, umožní-li to velikost pozemku, dodržení odstupných vzdáleností mezi objekty MRH a ostatních budov, aby byly co nejvíce omezeny negativní vlivy na bydlení. MZd ČR byly stanoveny minim. odstupové vzdálenosti od objektů budov;

střední rodinná hospodářství (SRH) budou mít takovou velikost, která jim umožní být situována v zastavěném území obce. Budou moci být umisťována na plochy vytypované v Plánu funkčního využití ploch jako BV - bydlení venkovského typu a jejich provoz by měl být usměrňován vyhláškou jednotlivých OÚ;

zemědělské farmy, kdy půjde o velké objekty pro živočišnou výrobu, jejichž kapacita bude přesahovat předešlé SRH. Vzhledem k jejich velikosti a možné kolizi s hygienickými normami je bude možno situovat pouze na plochách vymezených pro zemědělskou výrobu.

Vedle farem zaměřených výhradně na zemědělskou výrobu lze předpokládat, že se přirozenou cestou vyvine kombinace zemědělství s agroturistikou, ovšem za předpokladu vzniku kvalitní infrastruktury a služeb, nebo vznik farem s doplňkovým zaměřením na lesní hospodářství, služby či údržbu životního prostředí.

Při současném útlumu zemědělství vede cesta k oživení aktivit též rozvojem přidružených a doplňkových výrob, které mohou být také způsobem získávání finančních prostředků pro rekonstrukci objektů a obnovu zemědělské technologie.

Speciální problematikou je u většiny zemědělských areálů jejich současná nepříznivá stavební, ekologická nebo estetická úroveň. U všech objektů živočišné výroby bude nutno přísně sledovat hnojiště, močůvkové jímky a silážní žlaby zda nedochází k únikům močůvky a šťáv do vodotečí.

Rovněž bude potřeba tam, kde k tomu ještě nedošlo, prosazovat ozelenění areálů a jejich odclonění od zastávky či volné krajiny. Doporučenou původní dřevinou je topol černý. Rovněž bude potřeba likvidovat plochy zaplevelené nitrofilní a rederální vegetací v prostorech areálů a jejich okolí.

Prázdné zemědělské areály jako např. v Kamenném Újezdě (okr. Rokycany) bude nutno asanovat.

U prázdných objektů jako např. ve Všemilech, Řenčích, pokud nebude existovat perspektiva budoucího využití, ať zemědělského nebo nezemědělského, bude nutno rovněž provést asanaci.

Zpracovávané SÚP jednotlivých sídel by měly navrhnout ochranná pásma kolem objektů živočišné výroby, aby v budoucnu nedocházelo ke střetům při rozvoji sídel.

Takto byla např. navržena PHO pro:

• eň-sever Hromnice 130 m, Žichlice 350 a 120 m, Třemošná 250 m, Drutzová 86 m, Chrást 150 m;
• v okr. Plzeň-jih Blovice 200 m, Dněšice 200 m, Chlumčany 200 a 50 m, Štěnovice 288 m, Chotěšov 200 m, Mantov 150 m, Pančava 150 m;
• v okr. Rokycany Dřevce 19

• v okr. Plz5 m, Černíkovice 180 m, Litohlavy 150 m, Ejpovice 300 m, Mirošov 50 a 100 m, Kamenný Újezd 650 m, Volduchy 200 m, Líšná 250 m, Strašice 240 m.

Není vybudována dostatečná síť účelových komunikací, která by vyloučila zemědělskou dopravu přes sídla. Ve výhledu navrhujeme řešit tuto situaci v rámci komplexních pozemkových úprav.

f) Eroze

Po dokončení privatizace zemědělské půdy bude v rámci nových pozemkových úprav nutno vytvořit nový systém protierozních opatření, zejména na svažitých pozemcích prostřednictvím protierozních osevních postupů a realizací biotechnických staveb (meze, terasy, pásy zeleně aj.).

Na protierozní opatření se bude potřeba zaměřit především v katastrálním území Líšná.

Protierozní opatření budou velmi nákladná, přičemž nelze v současné době předpokládat, že budou mít majitelé pozemků dostatek prostředků na jejich realizaci. Bude proto nutné počítat s dotacemi na záchranu produkčního potenciálu. Část finančních prostředků na tyto akce bude možno použít z fondu pro tzv. “náhradní rekultivace”. Avšak vzhledem ke společenským změnám a hospodářské situaci je nutno počítat s tím, že vlastní realizace navrhovaných záměrů bude ve většině případů rozhodujícím způsobem ovlivňována a usměrňována vlastníky dotčených pozemků uplatňováním vlastnických práv.

 

g) Meliorace

Rozsah odvodnění je v řešeném území poměrně rozsáhlý, novější meliorační stavby mohou zkomplikovat prodej pozemků vzhledem k vyšší ceně.

V zásadě lze považovat výstavbu meliorací za ukončenou, přesto pokud budou ještě některé stavby realizovány, musí jejich řešení na rozdíl od současné praxe klást daleko větší důraz na potřeby ochrany krajiny. Jednotlivé stavby bude nutno řešit tak, aby nezpůsobovaly rychlý odtok vody z území, odvodnění podmínit výstavbou malý vodních nádrží.

6.2.2. Zemědělská krajina

Negativním jevem v současné krajině jsou plochy zemědělské půdy ležící ladem. Přestože se zavedením dotačního titulu na obhospodařování luk a pastvin poněkud zvýšil zájem o jejich kosení, v současné době jsou největším problémem pozemky zaplevelené invazními druhy plevelů (šťovík, pcháč rolní, pelyněk, vratič obecný). U pozemků déle ležících ladem již dochází k sukcesi dřevin - olše lepkavé a břízy bělokoré.

Existují oprávněné obavy, že těchto ploch bude ještě přibývat, protože:

• převedením orné půdy do luk a pastvin nastal jejich přebytek a s ním klesá zájem o nekvalitní louky a pastviny;
• není dostatečný zájem o seno v souvislosti s drastickým snížením stavů skotu;
• privatizací došlo ke značné roztříštěnosti pozemků;
• někteří restituenti přestali mít zájem o zemědělské hospodaření nebo s nimi spekulují.

V zájmovém území leží ladem větší plochy půdy např. kolem dálnice a jižně od Rokycan a v okolí Plzně.

Podle § 68, odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. jsou orgány ochrany přírody oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného, zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle odst. 1, neučiní-li tak vlastník či nájemce pozemku sám, zejména pokud jde o ochranu zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků. V případě, že by vlastníci či nájemníci neprováděli péči o pozemky, mohou obce tyto práce provádět za úplatu, případně ukládat pokuty za nedodržení zákona. Je nutno si uvědomit, že nesklizený porost produkuje daleko více dusičnanů než kulturní a je zdrojem plevele pro ostatní, udržované pozemky. K uskutečnění uvedených záměrů je možno poskytnout finanční příspěvek, ale zároveň bude potřeba provádět kontrolu, zda jsou pozemky opravdu udržovány.

V loňském roce byl nárok na dotace z titulu údržby TTP v katastrálních územích s cenou půdy nižší než 3,0 Kč/m² 3 300 Kč/ha a do 3,50 Kč/m² 2 500 Kč/ha zemědělské půdy (viz kartogram cena půdy).

Do budoucna počítá MZe ČR s finanční podporou veškeré obhospodařované půdy v horských a podhorských oblastech podle nadmořské výšky, svažitosti, ceny půdy, čímž by mělo dojít k situaci, že se ze zemědělce-údržbáře krajiny stane zemědělec-producent.

V důsledku nepřiměřeného uplatňování intezifikačních opatření a v důsledku snahy maximálně rozšířit výměru zemědělského půdního fondu, došlo k výrazným zásahům do jeho územního uspořádání.

V oblastech s vyšším zorněním došlo v minulé době k rozsáhlému scelování ploch, což mělo za následek likvidaci značného množství rozptýlené trvalé krajinné zeleně, účelových komunikací se stromořadími, hraničních mezí, remízků a solitérů, které utvářely ráz krajiny. Ve svých důsledcích se to projevilo ve snížení biologického potenciálu území a v narušení jeho ekologické stability. Nejzávažnějším důsledkem je pak zvýšené ohrožení území vodní erozí.

Navrácení půdy do soukromého vlastnictví mělo pozitivní dopad na alespoň částečné rozdělení pozemků a lez očekávat, že může přispět i k ekologizaci hospodaření znovuvytvořením zrušených krajinotvorných prvků - mezí, remízků, cest aj., které byly procesem kolektivizace v 70. letech zrušeny.

K prioritním úkolům v zemědělství, podmiňující efektivní využití zemědělské půdy a objektů patří dořešení majetkoprávních vztahů, zejména ukončení restitucí a přijetí zákona o prodeji státní půdy. Teprve potom bude možno zahájit projekty Komplexních pozemkových úprava v jejich rámci řešit optimální zpřístupnění jednotlivých pozemků s využitím původní komunikační sítě, dořešit erozní ohrožení a realizovat prvky ÚSES.

Ekologická stabilita byla též narušena důsledkem realizace rozsáhlých melioračních staveb, zejména odvodnění, a mnohde i následkem rekultivace některých ploch.

Za účelem obnovení ekologické stability navrhujeme na základě leteckých snímků vymezit v některých územích biokoridory, které by procházely krajinou (především podíl vodotečí a zemědělských komunikací) a propojovaly stávající ekosystémy. Cílem je vytvoření ucelené soustavy nových kompaktních krajinných struktur, které by zajistily existenční a migrační prostory pro flóru a faunu.

Podél komunikací, polních cest, terénních zlomů, na protierozních mezích a remízcích doporučujeme výsadbu medonosných stromů a keřů, které by umožnily rozvoj podnikání ve výrobě medu.

Ostré hranice mezi poli a vodotečemi, příp. vodními plochami nejsou vhodné. Znovuobnovení lučních porostů podél vodotečí by mělo vytvořit přechodnou zónu plnící funkci filtrační a pufrační. Do zemědělské krajiny navrhujeme vrátit rybníčky a mokřady tak, aby se krajina vrátila do přírodě blízkého stavu.

6.2.3. Vztah zemědělství k ostatním odvětvím hospodářství

Specifické podmínky jednotlivých oblastí, spočívající v omezujících podmínkách hospodaření v chráněných územích, PHO, CHOPAV budou i nadále ovlivňovat zemědělskou výrobu a i nadále bude nutné hledat vzájemně přijatelný kompromis pro společné využívání území a pro zamezení ohrožování znečišťování vod.

Do řešeného území zasahuje CHKO Křivoklátsko, biosférická rezervace UNESCO. Hospodaření je upraveno zákonem č. 114/1992 Sb., podrobněji pak v Plánu péče.

Podle něj je mj. na území I. zóny zakázáno:

• umisťovat a povolovat nové stavby;
• povolovat a měnit využití území;
• měnit současnou skladbu a plochy kultur, nevyplývá-li to z Plánu péče o CHKO;
• na území I. a II. zóny zakázáno:
• intenzivní využívání pozemků a činnosti, které by mohly způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů a nebo nevratně poškozovat půdní povrch;
• zavádět intenzivní chovy zvěře;
• aplikace biocidů.

V rámci CHKO bude potřeba přehodnotit velké pozemky a navrhnout krajinářské řešení v podobě remízků, mezí atd.

V případě rekreace a cestovního ruchu pak půjde o vytváření podmínek pro vzájemně výhodné propíjení zemědělského hospodaření s rozvojem rekreace a cestovního ruchu.

Pro agroturistiku jsou zde dobré teoretické předpoklady, avšak pro vlastní realizaci chybí kapitál pro rozšíření či opravu zemědělských usedlostí s možností ubytování, stravování, případně chovu koní, ovcí a dále zde chybějí doplňkové služby. Bez přímých dotací se v řešeném území agroturistika nerozvine.

Při respektování vodohospodářských zájmů a zájmů ochrany přírody půjde především o uplatňování ekologicky čistých forem zemědělského hospodaření, v případě vytváření souladu mezi zemědělstvím a rekreací půjde o iniciování podnikání zemědělských organizací družstevního a soukromého sektoru ve velmi široké a atraktivní sféře doplňkových činností.

V rámci cestovního ruchu doporučujeme zvážit možnost využívání polních cest, na kterých probíhá zemědělský provoz, i pro rekreační účely - pěší turistiku, cykloturistiku a jízdu na koni. Zemědělské komunikace by měly být zpevněné a alespoň jednostranně ozeleněné.

6.3. Lesní hospodářství

6.3.1. Správní a organizační členění lesů v řešeném území

Celková plocha lesů v řešeném území činí 111 655 ha, tj. 35,99 % z celkové výměry, přičemž v jednotlivých okresech je situace následující:

Plzeň-město   2 374 ha (19,03 %),

Plzeň-jih 32 316 ha (29,91 %),

Plzeň-sever 52 341 ha (39,59 %),

Rokycany 24 624 ha (42,83 %).

Většina lesní půdy je státní nebo obecní, i když restituční řízení ještě probíhá. Např. v okrese Rokycany bylo navráceno cca 1 050 ha lesa hraběti Colloredo-Mansfeldovi a cca 1 340 ha Šternberkům. Městské lesy Rokycan mají rozlohu 1 240 ha, Zbirohu 690 ha, obecní lesy např. Chotěšova 260 ha.

Pod správu MO patří pozemky VLS a různé menší plochy, které jsou znázorněny v grafické části. V okrese Plzeň-sever Pernarec 164 ha a Plasy 422 ha, v okrese Rokycany Čilina 905 ha a Kotel 884 ha, v okr. Plzeň-jih Hořovice 102 ha, Čížkov 327 ha, Dněšice 576 ha, Holýšov 136 ha.

Většina lesů v řešeném území patří pod odbornou správu lesních správ. Hospodářská činnost probíhá podle lesních hospodářských plánu (LHP), platných na decenia. Lesní správy mají zpracován LHP na období:

LS Plasy 1.1. 1990 - 31.12. 1999

LS Plzeň 1.1. 1995 - 31.12. 2004

LS Spálené Poříčí 1.1. 1992 - 31.12. 2001

LS Přeštice 1.1. 1993 - 31.12. 2002

Samostatné LHP mají např. Městské lesy Rokycany (od 1.1. 1996) a hrabě JCM (od 1.1. 1996).

Těžební a pěstební činnost budou i nadále provádět smluvně akciové společnosti (Lesní společnost Přeštice a.s.).

6.3.2. Lesní ekosystémy

Současný ekosystém je výsledkem antropogenní činnosti několika posledních století. Ekologická stabilita lesa klesala přibližně od konce 17. století, na počátku 18. století se dále prohlubovala, protože bylo započato s mýtními těžbami, které neustále vzrůstaly a protože lesy již nebyly schopny přirozené obnovy, muselo se začít s umělou obnovou. Již v té době v umělé výsadbě převažoval smrk, místy borovice. Proto dnešní silně pozměněná skladba lesních porostů proti původní přirozené, je výsledkem lesnické činnosti, při niž se nezajistila dostatečná obnova nejvíce těžených dřevin - buku, dubu a jedle.

Podle geobotanické rekonstrukce přirozené vegetace se na většině území vyskytovala jednotka acidofilní doubravy, které jsou vázány na silikátové podklady, které skoro souvisle zabíraly celou Plzeňskou pánev a východní část Plzeňské pahorkatiny, s hlavními dřevinami dubem letním a břízou bělokorou, přídatnými dřevinami dubem zimním, borovicí lesní, lípou malolistou, jeřábem ptačím, topolem osikou. Je možno ji lokalizovat na sever, východ a jih od Plzně, ale významné plochy zaujímala i okolo Rokycan.

Jednotka bukové bučiny reprezentovaná především bukem zimním, jedlí bělokorou, dubem zimním, dubem lesním a břízou se vyskytovala v prostoru Dolní Jamné - Hvozd, dále okolo Lhoty pod Radčem a v prostoru Strašice - Cheznovice a Hluboká - Tis u Blata.

Jednotka květnaté bučiny s hlavní dřevinou budek lesním a jedlí bělokorou, s přídatnými dřevinami javorem klenem, jilmem drsným, lípou srdčitou, lípou velkolistou se vyskytovala v menších enklávách v okrese Plzeň- jih a Rokycany.

Jednotka dubohabrové háje, reprezentovaná dubem zimním, habrem obecným, lípou srdčitou, lípou velkolistou byla rekonstruována v zařízlých údolích navazujících na vodní toky např. Střely a Úslavy a v těsném okolí Plzně.

Jednotka luhy a olšiny, reprezentovaná jasanem ztepilým, olší lepkavou, olší šedou a vrbou bílou se vyskytovala v úzkých pruzích podél většiny vodotečí v území, např. Bělé, Třemošné, Střely, Berounky, Mže, Klabavy, Radbuzy, Úslavy a Úhlavy.

Jednotka borové doubravy jsou lesní společenstva, která se vyskytovala na lehčích půdách s hlavními dřevinami dubem zimním a borovicí lesní a přídatnými dřevinami dubem letním, břízou bělokorou, osikou, jeřábem ptačím, krušinou olšovou.

Současná dřevinná skladba v řešeném území v % je cca:

Např. v CHKO se bude upravovat dřevinná skladba ve prospěch listnáčů následovně: buk 43 % (nyní 9 %), dub 43 % (14 %), jedle 5,4 % (1,6 %), habr 4 % (5,68 %), lípa 2,2 % (1,7 %), borovice 0,3 % (20,24 %), smrk 0 % (32,13 %), modřín 0 % (7,8 %).

Nejexpanzivnější dřevinou je habr, který má vyšší zastoupení než by měl v cílové skladbě mít.

Základním předpokladem proto, aby lesy mohly plnit všechny funkce v plném rozsahu je jejich dobrý zdravotní stav, ale ten není zcela uspokojivý a neustále se zhoršuje působením řady biotických i abiotických činitelů.

V důsledku změny druhové skladby a později i imisí, začaly být lesní porosty postihovány různými kalamitami. Nejvíc půdy pod smrkovými monokulturami jsou jednostranně vyčerpávány a degradují.

V grafické části úkolu jsou vyznačeny hranice imisních pásem. Pásmo ohrožení je chápáno jako území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů, charakterizované stupněm poškození těchto porostů imisemi.

Omezením provozu elektráren v bývalé NDR ustoupila výměra imisního pásma C pásmu D, ale přenos polutantů z ostatních zdrojů přetrvává. Rezidua toxických látek setrvávají v půdě a projevují se změnami půdního chemizmu.

Převážná většina porostů v řešeném území je zařazena do imisního pásma D.

Poškození smrkových porostů v pásmu C se projevuje v okrese Plzeň-jih pouze ve vyšších polohách jako např. Ptenínská hora, Radyně, Fajmanova skála, Jahodová skála. Vždy se však jedná o menší plochy.

V okrese Plzeň-sever se jedná o cca 1 200 ha lesních porostů v okolí Kaznějovské kaolinky.

V okrese Rokycany se pásmo C nevyskytuje vůbec.

Nejvýznamnějším abiotickým činitelem byl a dodnes je vítr, z biotických to jsou kůrovci.

Významným škůdcem porostů ve vyšších polohách je lýkožrout smrkový, k biotickým činitelům přibyla ploskohřbetka smrková a škody způsobené loupáním přemnožené jelení zvěře, které dosahují 25 % u smrkových porostů II. a III. věkové třídy.

Nejvíce jsou ohrožovány lesy s velkoplošnými monokulturami. Těmto škodám lze předcházet vhodně volenými pěstebními a těžebními zásahy. Opatření na tomto úseku ochrany lesa jsou součástí lesních hospodářských plánů, jako pokyny pro hospodaření v současné době i jako směrnice do dalších let.

Hlavní zaměření lesního hospodářství bude proto orientováno na náhradní a preventivní opatření, z nichž nejvýznačnější je změna druhové skladby lesů ve prospěch více odolnějších původních listnatých dřevin a vyšší kvalita pěstebních a sadebních prací na obnově lesa. Mimořádnou pozornost bude nutno věnovat zejména porostům s významnou vodohospodářskou a půdoochrannou funkcí.

6.3.3. Základní charakteristika

Lesní hospodářství se bude i v budoucím období podílet na hospodářském rozvoji území produkcí dřevní hmoty a dále bude plnit ostatní celospolečensky velmi významné funkce, jako je ochrana a utváření optimálního životního prostředí, ochrana zdrojů pitné vody atd.

Na základě výsledků stanovištního průzkumu, geologických i klimatických podkladů byla provedena rajonizace na přirozené (přírodní) lesní oblasti, která slouží pro stanovení obecnějších zásad a je rovněž podkladem pro plánování hospodářské a pěstební činnosti.

Do řešeného území zasahuje 7 lesních oblastí, z nichž jednoznačně převládá Západočeská pahorkatina se svými 3 podoblastmi:

břidličná pahorkatina;

permokarbonská pánev;

břidličnatá vrchovina.

V důsledku zvýšené ochrany lesních ploch došlo v posledním období ke zvýšení výměry lesů a tento trend bude i nadále pokračovat. Rezervy ve zvýšení lesnatosti jsou zejména v zalesňování nevyužívaných zemědělských pozemků, které nejsou schopny plnit alespoň některé mimoprodukční funkce. Velkoplošné zalesňování zejména na zemědělské půdě není žádoucí, neboť představuje nevratný, dlouhodobý jev. Každopádně by se měly volit původní dřeviny s minimálním zastoupením smrku a borovice.

Ve vzdálenějším časovém horizontu leze očekávat nárůst lesních ploch realizací ÚSES, jehož prostřednictvím budou zároveň tyto neprodukční plochy chráněny. Lesní porosty tvořící systém ekologické stability by měly být zařazeny do kategorie LZU.

Návrat ke stanovištně vhodnému druhovému složení lesů, obnovení ekologické rovnováhy a biodiverzity lesního prostředí je doposud možný, pokud nebude preferována pouze produkční funkce lesů a budou voleny takové způsoby hospodaření, které se blíží přírodním procesům probíhajícím v příslušných lesních biocenózách.

Ohrožením pro stav lesů může být rovněž špatná ekonomická situace na trhu se dřevem, vznik mnoha nových vlastníků s roztříštěnou držbou, nepřehledná situace ve vztahu státních lesů k akciovým společnostem a v neposlední řadě nedostatek kvalifikovaného lesního personálu, kterému chybí zkušenosti s pěstováním lesa přírodě blízkým způsobem.

6.3.4. Předpokládaný vývoj požadavků na plnění mimoprodukčních a produkčních funkcí lesů

Základní rámcové rozdělení funkcí lesů v řešeném území zůstane na:

• funkce produkční - lesy jako zdroj obnovitelné dřevní hmoty - uplatnění zejména v kategorii lesů hospodářských;
• funkce ekologická - příznivé působení lesů na půdu, vodu i vzduch - uplatňuje se ve všech kategoriích lesů a speciálně v kategorii lesů ochranných;

funkce environmentální - jako součást životního prostředí - speciální uplatnění v rámci lesů zvláštního určení.

Z hlediska převažující funkce se lesní porosty zařazují do jedné ze tří kategorií:

• lesy hospodářské;
• lesy ochranné;
• lesy zvláštního určení.

Při určování převažující funkce lesa je nutné si uvědomit, že to co nebude vynaloženo na zabezpečení aktivních mimoprodukčních funkcí lesního hospodářství, pocítí národní hospodářství vícenásobně v nákladech na náhradní opatření a sanaci škod a také jako ztráty v jiných sektorech (ochrana životního prostředí, zdravotnictví, zemědělství, turistický ruch apod.).

V řešeném území bude i nadále převládat hospodářské využívání lesů, což je dáno relativně příznivými růstovými podmínkami tzv. ekonomických dřevin (borovice a smrku).

Zabezpečení mimoprodukčních funkcí lesů bude v souladu s cílem úpravy a zlepšování kvality krajinného prostředí. Z mimoprodukčních funkcí lesů v zájmovém území budou v návrhovém období kromě všeobecného významu lesů pro ochranu a tvorbu životního prostředí nejvýznamnější funkce rekreační (zdravotně hygienická) a vodohospodářská (včetně půdoochranné).

Problém v LO a LZU je, že ne všude odpovídá hospodaření specifickým podmínkám porostů a v některých případech se hospodaří obdobným způsobem jako v LH.

Vzhledem k tomu, že pro dříve zmíněné LS (s výjimkou LS Plasy) nebyl dosud proveden převod stávajících kategorií lesa na znění nového zákona č. 289/1995 Sb., jsou v konceptu ÚPN VÚC použity zákresy z etapy průzkumů a rozborů. Zpracovatel předpokládá, že v následující etapě návrhu územního plánu již bude možné převzít novou kategorizaci.

V řešeném území se vyskytují následující subkategorie:

Lesy ochranné

2a - na mimořádně nepříznivých stanovištích.

Lesy zvláštního určení

3a - v PHO vodních zdrojů

3d - v NP, CHKO a ostatní CHÚ podle předpisů o státní ochraně přírody

3f - určené pro lesnický výzkum

3g - vyžadující odlišný způsob hospodaření (rekreační, vojenské)

-g1 - lesy rekreační

-g2 - vojenské zájmy

-g3 - genové základny

Specifické postavení zaujímají VLS. Přestože lze poukazovat na negativní vliv účelové exploatace lesů ve VP, jsou lesní porosty vzhledem k nižšímu stupni rekreačního aj. využívání ekostabilizačním prvkem okolního území.

Lesy ochranné

Jsou lesy, jejichž funkční zaměření vyplývá z daných přírodních podmínek a hospodaření v nich musí být zaměřeno na zlepšování jejich ochranné funkce. V řešeném území jsou situovány pouze na lokalitách mimořádně nepříznivých stanovišť. Výměru těchto lesů lze považovat v podstatě za stabilizovanou.

Výskyt lesů v subkategorii 2a souvisí s morfologií terénu, proto tvoří úzké pásy na prudkých svazích podél toku Berounky, Střely a Mže a jejich přítoků na břidlicovém podloží a dále na vrcholcích kopců se skalnatými výstupy tvrdých hornin (čedič).

V okrese Plzeň-sever byly vylišeny plochy podél Úterského, Březenského, Lučního potoka a Manětínky, u VN Hracholusky, v Novodvorském lese, v katastru Slatina.

V okrese Plzeň-jih se nacházejí LO okolo hradu Roupov, na Šlovickém vrchu, na skálách Jindřina, Kokšína, v Chocenici, Chyníně, Týništi.

V okrese Rokycany byly vylišeny plochy na Lejskově hřebeni, na Třímerských skalách, Chlumecké stráni, podél Zbirožského a Vejvanovského potoka a v katastru Holoubkov.

Lesy zvláštního určení

Jsou lesy se zvláštním posláním, které vyplývá ze společenských potřeb, jimiž se řídí i způsob hospodaření.

Subkategorie Lesy v PHO vodních zdrojů - přísně ochranný režim je uplatňován u zdrojů pitné vody a v CHOPAV Brdy. Specifická opatření pro odlesňování, odvodňování, těžbu aj jsou zahrnuta do příslušných LHP.

Subkategorie Lesy v územích chráněných podle předpisů o státní ochraně přírody zahrnuje komplexy přírodních rezervací.

V okrese Plzeň-sever komplex PR Střela a mění lokality PR Kozelka, PR Hůrky, PR Osojno, NPR Odlezelské jezero, PR Dubensko, SPR Krašov, PR Čertova hráz, PR Zábělá, NPR Chlumecká stráň.

V okrese Plzeň-město se jedná o lokality Kamenný rybník a Petrovka.

V okrese Plzeň-jih se jedná o izolované lokality vyhlášené z důvodů zachování původních lesních společenstev PR Chynínské, PR Kokšínské buky, PR Zlín, PR Andrejšky, PR Černá stráň, PR Fajmanova skála, PR Chejlava.

Jedná se zejména o pestrá přirozená lesní společenstva s vysloveně protektivní funkcí (zánikem lesa by zaniklo i chráněné území), nebo o geologické zajímavosti.

V okrese Rokycany se jedná zejména o komplex CHKO Křivoklát a několik menších PR: PR Chlumská stráň, PR Žďár, PR V Horách.

Do subkategorie Lesy sloužící pro lesnický výzkum bylo zařazeno cca 3,5 ha v okrese Plzeň-město.

Do subkategorie Lesů rekreačních jsou zařazovány lesní porosty v místech soustředěné rekreační návštěvnosti, která přímo ovlivňuje možnosti lesního hospodaření. Tlak na zřizování této kategorie neustále sílí. V této subkategorii se jedná o lesy:

• v okr. Plzeň-sever pás rekreačních lesů okolo Plzně, lesní porosty v katastru Čerňovice, Plešnice, Nýřany a Chrást a některé plochy u VN Hracholusky;
• v okr. Plzeň-město poměrně velké plochy v katastrech Plzeň - Bolevec, Skvrňany, Bukovec, Valcha, Černice;
• v okr. Plzeň-jih se jedná o chatovou oblast u hradu Lopaty, některé plochy v katastru Litice, Starý Plzenec, Blovice;
• v okr. Rokycany se jedná pouze o jednu lokalitu v okolí zdravotního střediska Janov v katastru Mirošov.

Návrhy na vyhlášení lesů této subkategorie musí vycházet ze závislosti požadavků na každodenní a víkendovou rekreaci, velikosti sídel a hustoty osídlení oblasti, důsledné analýzy dosavadního růstu požadavků na rekreační pobyt ve volné přírodě a její další vývoj z hlediska biologické únosnosti krajiny pro rekreaci a mnoha jiných faktorů. Ve výhledu se nepředpokládá jejich podstatné rozšíření.

Do subkategorie Lesy, jejichž zvláštní určení vyplývá z jiných důležitých potřeb společnosti náleží lesy státních zájmů.

• V řešeném území se jedná o několik lokalit cvičných ploch a objektů pro potřeby armády na území všech řešených okresů.
• V okr. Plzeň-sever to jsou lokality v katastrech Sedlec, Rožněvice, Blatnice Líně, Plachtín, Čbán.
• V okr. Plzeň-jih to jsou lokality v katastrech Hradec, Dobřany, Robčice, Šťáhlavy, D. Lukavice, Zahrádka, Chynín.
• V okr. Rokycany se jedná o lokalitu v katastru Pavlovsko (vojenská střelnice).

US Lety doporučuje lázeňský les Rampich a navazující porosty podél Podhrázského potoka o výměře cca 65 ha zařadit do lesů lázeňských.

ÚPN SÚ Nepomuku doporučuje zařadit lesní porosty kolem zámku Štenberk do lesů rekreačních.

Důvodem pro zřízení ploch genových základen je záchrana a reprodukce genofondu cenných populací lesních společenstev. Na vybrané lokalitě jsou značným podílem zastoupeny původní kvalitní populace dřevin, u nichž se předpokládá zachování jejich genetické proměnlivosti a které jsou schopny při vhodném způsobu hospodaření autoreprodukce.

• V okrese Plzeň-sever byly vylišeny genové základny č. 53 Švihov - Běleč pro buk (138 ha) a č. 54 Čečiny - Doubrava pro dub zimní (498 ha).
• V okrese Plzeň-město byla vylišena genová základna č. 80 Boleveč pro borovice a dub (500 ha).
• V okrese Plzeň-jih byly vylišeny genové základny č. 70 Chynín pro buk a smrk (300 ha) a č. 70/1 Kamýky pro dub zimní (1 960 ha).
• V okrese Rokycany byla vylišena genová základna č. 56 Vlastec - Kohoutov pro buk a dub (388 ha) na území CHKO Křivoklát.

V genové základně je přípustný jen podrostní a násečný hospodářský způsob nebo hospodářský způsob výběrný. Základním způsobem reprodukce v genových základnách je přirozená obnova. Je-li nutná umělá obnova, používá se sadební materiál z genové základny, výjimečně z téže přírodní lesní oblasti a odpovídajícího vegetačního lesního stupně.

Poloha lesů ochranných a lesů zvláštního určení, pokud jsou v překryvu, má mimořádný význam pro postup v ochraně lesního půdního fondu při územně plánovací činnosti.

Překryvy jednotlivých kategorií a subkategorií jsou patrné z grafické dokumentace.

Řešení požadavků na efektivnost a kvalitu mimoprodukčních funkcí lesů však nemůže spočívat pouze v rozšiřování ploch lesů zvláštního určení na úkor lesů hospodářských. Realizace mnoha požadavků na mimoprodukční funkce lesů lze řešit vhodnými modifikacemi běžných hospodářských způsobů a jejich forem, podle zásad víceúčelového (integrovaného) hospodaření.

Lesy hospodářské

Jsou lesy s převažující hospodářskou funkcí, jejichž posláním je produkce jakostní dřevní hmoty při současném plnění ostatních funkcí.

Zdroje surového dřeva mají zásadní význam pro další rozvoj průmyslu zpracování dřevní suroviny.

Ekonomický význam lesů se uplatní proto především na úseku zásobování dřevozpracujícího průmyslu surovým dřevem, např. pro drobnější dřevozpracující závody, které pokrývají celu škálu dřevozpracujícího průmyslu od výroby řeziva až po výrobu nábytku. Jsou to např.:

• okr. Plzeň-sever v Kožlanech, Třemošné
• okr. Plzeň-město v Plzni - Černicích
• okr. Plzeň-jih 3 provozovny bývalé Jitony Soběslav (Stod, Spáleném Poříčí, Starý Plzenec) a další v Přešticích, Blovicích, Neurazech
• okr. Rokycany v Rokycanech, Radnici, Mirošově, Kamenném Újezdě.

Současné zastoupení lesů jednotlivých kategorií (v ha) je následující:

Podle nového lesního zákona č. 289 ze dne 3.11. 1995 o zařazení do kategorie lesů ochranných a lesů zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu.

Všechny výše uvedené funkce lesa byly, jsou a budou významným způsobem ovlivňovány rozhodujícími činiteli působícími na růst a vývoj lesa: oslabování porostů průmyslovými exhalacemi, následné působení hmyzích škůdců, vliv bořivých větrů, škody způsobené zvěří.

6.3.5. Zásady lesnické činnosti v CHKO Křivoklátsko

Požadavky ochrany přírody na lesní hospodářství se uplatňují prostřednictvím tzv. oborového dokumentu Plán péče o CHKO.

Do řešeného území zasahuje CHKO v okr. Rokycany (cca 6 600 ha) a v okr. Plzeň-sever (cca 830 ha).

V řešeném území se vyskytují zóny I. - III.

I. zóna zaujímá zhruba 11 % výměry CHKO a zahrnuje nejcennější lokality. Cílem hospodaření bude plochy stabilizovat, přiblížit přirozenému stavu a usměrnit jejich využívání do úrovně, která zabezpečuje rozvoj všech funkcí lesa. V dalších letech se předpokládá úprava zonace, ale výměra lesů by neměla klesnout pod 10 %. V zájmovém území byla vylišena tato zóna v prostorech v katastru Ostrovec, kde je zároveň genová základna kolem Dehetické skály.

II. zóna je tvořena porosty, které jsou hospodářským výnosným lesem a lze očekávat, že v budoucím období na základě dalšího vývoje budou některé z nich přeřazeny do jiné zóny, především III., výjimečně pak I. Lesní porosty II. zóny tvoří 30 % rozlohy CHKO, cílově to bude 25-28 %.

Tato zóna se v zájmovém území nachází v okolí Buzové, Zábiskova, Dubenska, Kolny, Černé skály, Holého vrchu a podél Javornice.

Ve III. zóně se nacházejí výnosové porosty monokulturního charakteru, porosty exotů a porosty se stanovištně nevhodnou skladbou. Podíl této zóny je cca 18 % a lze předpokládat její nárůst na 20 %.

V řešeném území se nachází u Lhoty, Podmokle a Ostrovce.

Hlavním střednědobým úkolem bude úprava dřevinné skladby směrem k přirozené druhové pestrosti odpovídající stanovištním podmínkám, tzn. že monokultury smrku a borovice bude nutno postupně změnit na porosty se smíšenou nebo přirozenou dřevinnou skladbou.

Při zakládání porostů je potřeba věnovat zvláštní pozornost dřevinám původní povenience (jako např. jedle bělokorá, jeřáb břek, třešeň ptačí), jejichž obnova byla dříve zanedbávána.

6.3.6. Ochrana lesního půdního fondu

Požadavky na ochranu lesního půdního fondu (LPF) jsou právně zajištěny zákonem o lesích č. 289/0995 Sb., kde je stanoveno, že pozemky určené k plnění funkce lesa musí být účelně obhospodařovány. Vlastník lesa je povinen usilovat při hospodaření v lese o to, aby byly zachovány funkce lesa a zachován genofond lesních dřevin. Odnětí nebo omezení pro nové stavby na pozemcích určených k plnění funkce lesa musí být v souladu se schválenou ÚPD. V LO a LZU nesmí nové stavby narušit plnění funkcí, pro které byly tyto lesy vyhlášeny.

Péče o ochranu lesního fondu má významnou úlohu ve zlepšování životního prostředí. Nutná je i ochrana drobných lesíků a roztroušených pozemků, které jsou nevýznamné pro lesní hospodářství. Drobné lesní části však v území plní nejen krajinotvornou a ekologickou funkci, ale představují i přirozené ochranné a úživné prostředí pro zvěř. Pokud se nestanou součástí ÚSES, je jejich ochrana zabezpečena ve vyhlášce MŽP č. 395/1991 v § 8.

Detailní přehled o předpokládaném rozsahu a druhů požadavků na lesní půdní fond je uveden v části Vyhodnocení nároků na odnětí zemědělského a lesního půdního fondu.

6.4. Těžba a ochrana ložisek nerostných surovin

6.4.1. Těžba nerostných surovin

Z hlediska využití území jsou ložiska nerostných surovin nejvýznamnější složkou horninového prostředí. Tzv. výhradní ložiska jsou jako neobnovitelný zdroj chráněna před znehodnocením ve smyslu § 15 zákona č. 439/1992 Sb. (horního zákona). Jejich těžba má často zásadní důsledky jak na funkční systémy území, tak na ostatní složky životního prostředí.

Na území VÚC Plzeňská aglomerace počítáme v návrhovém období s těmito těžebními aktivitami:

a) Těžba kaolinu a keramických surovin

Horní Bříza, DP Trnová: kaolínový jámový lom o rozloze 1 400x500 m v lesním komplexu cca 1 km severně od Horní Břízy, těžba pokračuje do hloubky, množství zásob dává předpoklady pro dlouhodobou těžbu v rámci vymezeného dobývacího prostoru (DP);

Lomnička - Kaznějov, DP Lomnička: hluboký jámový kaolínový lom o rozloze 1000x600 m v lesním komplexu 2,5 km západně od Kaznějova, dlouhodobá těžba v rámci DP;

Chlumčany - Dnešice, DP Chlumčany: kaolínový lom o rozloze 700x500 m 0,5 km severně od Dnešic, při současné těžbě bude DP dotěžen zhruba v r. 2013 a předpokládá se jeho rozšíření k severu v rámci vyhlášeného chráněného ložiskového území;

Dolní Vlkýš, DP Dolní Vlkýš: těžba keramických jílů malého rozsahu severovýchodně od obce, CHLÚ zabírá rozsáhlé území východně a jižně od obce, kde jsou možnosti ověření dalších zásob suroviny;

Kyšice - Ejpovice, DP Kyšice: těžba keramických jílů ve svahu mezi Kyšicemi a Ejpovicemi ve stěnovém lomu o rozloze 500x600 m, dlouhodobá těžba v rámci vymezeného DP;

Lhota u Dobřan, DP Lhota u Dobřan: těžba keramických jílů v lese 1 km jihozápadně od obce o rozloze 250x300 m, počítá se s rozšířením DP k severu v rámci vyhlášeného CHLÚ.

V lokalitách Ledce - Žilov (DP Ledce IV) a Břasy - Vranov (DP Vranov) je realizována těžba keramických jílů malého rozsahu s dlouhodobou životností při malých postupech těžby. Těžba minerálních barviv u Dolní Lukavice má jen občasný charakter v závislosti na poptávce. Jen malého rozsahu by byla případná těžba keramických jílů v lokalitě Tlučná.

b) Těžba kameniva

Chotíkov, DP Kůští: těžba štěrkopísku 1,5 km severozápadně od obce při silnici I/20 v lese, dlouhodobá těžba v rámci vymezeného DP;

Bukovec, DP Bukovec: těžba štěrkopísku v meandru Berounky v lese, dlouhodobá těžba v rámci vymezeného DP;

Vejprnice 2, DP Vejprnice II: těžba štěrkopísku malého rozsahu

Litice u Plzně-Dubová hora, DP Litice: těžba stavebního kamene ve stěnovém kamenolomu na jižním úbočí Dubové hory 0,5 km východně od Lhoty u Dobřan, těžba min. do r. 2007, zásoby suroviny na dalších 10 let;

Mítov, DP Mítov: těžba stavebního kamene na západním okraji obce a na okraji přírodního parku bude pokračovat dalších 10-20 let zahlubováním lomu v rámci stanoveného DP;

Pňovany - Úlice, DP Úlice, Úlice I: těžba stavebního kamene v lese 0,5 km jižně od Pňovan pokračuje k východu, předpoklad odbytu suroviny na 10 let, severní část DP navržena k odpisu zásob (blízkost židovského hřbitova a školy);

Těškov - Kněžský vrch, DP Těškov: těžba stavebního kamene 0,5 km severně od obce v lese při silnici Těškov - Lhota pod Radčem na okraji přírodního parku bude pokračovat 20-30 let v rámci vymezeného DP;

Kožlany, DP Kožlany: těžba silničního kameniva v kamenolomu západně od silnice Kožlany - Dřevec 700 m severně od Dřevce, dlouhodobá těžba v rámci stanoveného DP s možností jeho rozšíření;

Mladotice 2, DP Mladotice: těžba silničního kameniva v kamenolomu v lese (přírodní park) na údolím Střely, dlouhodobá těžba v rámci stanoveného DP;

Zahrádka, DP Zahrádka: těžba silničního kameniva v lese 1 km, jihozápadně od obce, dlouhodobá těžba v rámci stanoveného DP, případně v CHLÚ Mladotice-západ;

Třebnuška, DP Třebnuška: těžba silničního kameniva v kamenolomu v údolí Zbirožského potoka 400 m jihovýchodně od obce, dlouhodobá těžba v rámci stanoveného DP;

Březín, DP Březín: obnovená těžba silničního kameniva v kamenolomu na Pekelném vrchu 1 km jihozápadně od obce;

Nebílovský Borek, Štěnovice, DP Štěnovice, Tis u Blatna, DP Tis u Blatna:

těžba kamene pro kamenické výroby v kamenolomech s dlouhodobou těžbou malého rozsahu.

Z netěžených ložisek je zájem a.s. Západokámen Plzeň o využití ložiska Radošice a zbytkových zásob v kamenolomu u Koterova při stavbě dálničního obchvatu Plzně.

c) Těžba cihlářských surovin

Stod, DP Stod, Stod I, II: těžba cihlářských surovin navazuje na zpracovatelský závod na západním okraji obce, od r. 1999 zahájení těžby v DP Stod II (podle technologických vlastností suroviny alternativně s ložiskem Blížejov v okrese Domažlice);

Přeštice, DP Přeštice: dlouhodobá těžba cihlářských hlín a podložních břidlic v rámci stanoveného DP navazuje na průmyslovou zónu na severozápadním okraji obce;

Žihle, DP Žihle: těžba cihlářských hlín 1 km severozápadně od obce na okraji přírodního parku pokračuje do hloubky s životností cca 15 let, případné rozšíření DP k východu za trať ČD (zásoby suroviny ověřeny geologickým průzkumem);

Chrást, DP Chrást: těžba cihlářských hlín na jižním okraji obce přerušena, obnova přichází v úvahu podle odbytu cihlářských výrobků;

Volduchy: dosud netěžené ložisko, ze tří částí ověřených geologickým průzkumem přichází v úvahu část mezi Volduchy a Osekem.

d) Těžba černého uhlí

Těžba černého uhlí v plzeňské i radnické pánvi skončila s výjimkou DP Vejprnice byly ostatní dobývací prostory zrušeny. Ložiska Břasy - Matylda, Tlučná - Krimich 2 a Týnec byla odepsána vynětím ze souborné evidence zásob a pominul důvod jejich ochrany. Plochy odepsaných ložisek mohou být uvažovány pro jiné využití než k těžbě nerostů.

Ostatní ložiska nerostných surovin, uvedená v tabulkovém přehledu jsou chráněna ve smyslu § 15 zákona č. 439/1992 Sb. (horního zákona).

Na území VÚC Plzeňské aglomerace měla značný rozsah území s předpokládanými ložisky nerostů (prognózními zdroji), vymezená ve smyslu § 13 zákona ČNR č. 543/1991 Sb. V roce 1998 proběhlo jejich přehodnocovací řízení a jejich plocha byla podstatně zredukována; Přehled prognózních zdrojů se stavem k 18.1. 1999 uvádí následující tabulka.

6.4.2. Likvidace následků těžby

Rekultivace

Ve smyslu § 31 zákona č. 439/1992 Sb. (horního zákona) jsou těžební organizace povinny zajistit sanaci všech pozemků dotčených těžbou a k tomu účelu vytvářet během těžební činnosti finanční rezervu. Návrh technické a biologické rekultivace za využití zemin skrytých při přípravě a v průběhu těžby obsažený v generelu rekultivací, je součástí plánu otvírky, přípravy a dobývání a je upřesňován během těžby, případně po jejím ukončení. Podmínky pro rekultivaci vytěžených ploch jsou závislé na způsobu těžby, který je charakteristický pro jednotlivé surovinové typy.

a) Ložiska kaolinu

Těžba v dobývacích prostorech Trnová, Lomnička a Chlumčany pokračuje po etážích zahloubováním do nižších poloh ložiska a neumožňuje průběžnou rekultivaci. Řešení využití nevytěžených prostor je vzhledem k dlouhodobé těžbě otázkou daleké budoucnosti.

b) Ložiska keramických jílů

Charakter ložisek a jejich uložení umožňuje v DP Kyšice, Dolní Vlkýš, Lhota u Dobřan, Ledce IV a Vranov alespoň na části vytěžených ploch průběžnou rekultivaci buď po zavezení skrývkovým materiálem nebo na nižší úrovni vymodelováním reliéfu, překrytím humózní vrstvou a ozeleněním.

c) Ložiska štěrkopísků

V části pískovny u Chotíkova je deponie domovního odpadu a pro tento účel je rezervována další část vytěženého prostoru. Pro ostatní vytěžené území je vypracován plán lesnické rekultivace. V roce 1999 bude zahájena lesnická rekultivace na vytěžené části pískovny u Bolevce.

d) Ložiska stavebního kamene

Rekultivace kamenolomů spočívá v zajištění lomových stěn před zřícením a ozelenění deponií skrývek. Jámové lomy jsou zpravidla zatopeny srážkovou a podzemní vodou.

e) Ložiska cihlářských surovin

V hliništích ve Stodu a Přešticích probíhají rekultivace podle projektů vypracovaných odbornou firmou. Vzhledem k zemědělskému charakteru krajiny je rekultivace převážně zemědělská, a to buď po zavezení vytěženého prostoru skrývkovým materiálem na původní úrovni, nebo na nižší úrovni po modelaci terénu a navezení deponované ornice. Část vytěženého prostoru přiléhající ke zpracovatelskému závodu bude mít po rekultivaci charakter lesoparku, přičemž bude zachována stávající náletová zeleň.

V hliništi u Žihle pokračuje těžba do hloubky a rekultivace může proběhnout až po jejím ukončení. Rekultivační plán počítá s částečným zatopením vytěženého prostoru a lesnickou rekultivací.

Těžba cihlářských hlín v Chrástu je přerušena, v případě potřeby je však možné její obnovení. Rekultivační záměr po ukončení těžby počítá se zavezením vytěženého prostoru.

f) Ložiska černého uhlí

Těžba černého uhlí, prováděná v plzeňské i radnické pánvi převážně hlubinným způsobem, skončila. I po jejím ukončení stanoví zákonná opatření pro těžební organizaci povinnost odstranění veškerých škod na krajině, jako je ztráta vody ve studních, poklesy liniových staveb (trať ČD Plzeň - Domažlice), projevy na vodotečích a likvidace nebo rekultivace hlušinových hald. Sanační práce probíhají na základě projektů komplexního řešení zahlazování následků důlní činnosti vypracovaných pro jednotlivé důlní revíry.

Probíhá sanace odvalu Krimich v Tlučné technickou a biologickou rekultivací. Další dva odvaly na Zbůchu a Týnci jsou postupně rozebírány a využívány na stavebnictví (hlavně náspy při stavbě komunikací), vybrané partie jako žáruvzdorné lupky v keramickém průmyslu. Celková kubatura odvalů je 8 mil. m³, ročně se těží řádově 100 - 300 tis. m³ v závislosti na poptávce.

Poddolovaná území

Poddolovaná území patří podle § 13 zákona ČNR č. 62/1988 Sb. ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb. k územím se zvláště nepříznivými inženýrsko-geologickými poměry, kde orgány územního plánování mohou vydat územní rozhodnutí jen s předchozím souhlasem MŽP ČR, nebo po splnění jím stanovených podmínek. Výstavba na poddolovaných územích se řídí ČSN 73 0039 navrhování objektů na poddolovaném území (1.91).

Faktografická databanka geologie eviduje na území VÚC Plzeňské aglomerace celkem 170 plošně zobrazitelných poddolovaných území, z toho 15 těžbou nebo průzkumem radioaktivních surovin, 70 rud, 53 černého uhlí a 32 nerudních surovin. Registr poddolovaných území představuje signální informaci upozorňující, že na vymezených plochách jsou evidována podzemní důlní díla. Možnost ovlivnění staveb na povrchu důlní činností závisí na několika faktorech, jako je stáří hornických děl, jejich hloubka pod povrchem, geologická stavba území, dobývací metody.

Na konkrétních plochách navrhovaných pro výstavbu je nutno se řídit studiemi komplexního řešení území dotčeného hornickou činností, které jsou zpracovány pro jednotlivé důlní revíry. V těchto studiích jsou zohledněny faktory ovlivňující ať příznivě či nepříznivě vývoj dotčených oblastí a provedena kategorizace území se stanovením podmínek jeho využití s ohledem na možné vlivy předchozí důlní činnosti.

Výhradní ložiska nerostných surovin