|
|
|
|
|
|
V Rokycanech se nachází velké množství církevních stav,
a to z mnoha slohových období. Církevní architektura, přirozeně tíhnoucí
k reprezentativnímu pojetí, je zde zastoupena slohově pestrou množinou
objektů.
1.
Kostely a chrámy
1.1.
Kostel Panny Marie Sněžné
Kostel Panny Marie Sněžné (neboli děkanský kostel) je hlavní
rokycanskou sakrální stavbou. Postaven byl ve 14. století jako gotický
trojlodní chrám (možná ale na místě staršího románského kostela). Středověká
stavba se v podstatě bez větších úprav dochovala až do 18. století.
Zachycena je na Wernerově
vedutě Rokycan. V noci z 12. na 13. září 1784 ale kostel podlehl
velkému požáru města. Po požáru byl opravou pověřen architekt Palliardi. Ten
zachoval základní dispozici protáhlého trojlodí, ale v exteriéru i
interiéru dal kostelu pozdně barokní, spíše klasicistní výraz. Obnoven ovšem
byl jen trojlodní prostor vlastního kostela, nikoliv věž (viz veduta Rokycan
z roku 1817). V letech 1821-1823 pak ještě kostel dostal novou
věž, kterou navrhl v klasicistním slohu František Höger.
Věž byla roku 1856 zvýšena o několik metrů, čímž se stavební vývoj kostela
vnějškově prakticky uzavřel. Bohatým vývojem procházela vnitřní umělecká
výzdoba chrámu (oltáře, sochy, varhany, zvony nebo různé menší liturgické
předměty apod.). Podrobnější informace o kostelu Panny Marie Sněžné se
nacházejí v kapitole „Masarykovo
náměstí“, v příslušné
podkapitole.
1.2.
Kostel Nejsvětější Trojice
Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven pravděpodobně roku
1609 pro rokycanské protestanty, jako jednoduchá jednolodní stavba s prvky
gotiky a renesance. Umístěn byl na předpolí tehdejší Plzeňské brány. Roku 1624
ho zabrali katolíci. Okolo kostela vzniklo pohřebiště, které až do první
republiky sloužilo coby hlavní rokycanský hřbitov. V roce 1872 kostel
prošel rekonstrukcí v neogotickém slohu. V 70. letech 20. století byl
zrušen hřbitov a proměněn v park. Roku 2003 převeden kostel pravoslavné
církvi. Podrobněji v kapitole „Plzeňské
předměstí“, respektive v samostatné
podkapitole.
1.3.
Rokycanův sbor
Po vzniku Československa došlo i v Rokycanech
k masivnímu nárůstu počtu stoupenců nekatolických církví. V letech
1932-1933 si církev českobratrská evangelická postavila v Jiráskově ulici
vlastní kostel ve funkcionalistickém slohu. Stavba se v prakticky
nezměněné podobě dochovala do současnosti. Podrobněji o Rokycanově sboru
v kapitole „okružní
třída“.
1.4.
Kostel (kaple) Navštívení Panny Marie na Vršíčku
Kaple (ve skutečnosti spíše menší kostel) Navštívení Panny
Marie na Vršíčku byl postaven v letech 1744-1747 na pahorku Vršíček cca 3
kilometry severozápadně od Rokycan. Ačkoliv stojí na katastru Litohlav,
historicky i urbanisticky je propojen s městem Rokycany. Jde o barokní
stavbu, která byla centrem náboženských poutí. Podrobněji o ní v kapitole
„Vršíček“.
2.
Kaple
2.1.
Kaple Panny Marie Bolestné
Kaple Panny Marie Bolestné vyrostla v letech 1767-1768
u břehu Boreckého potoka v Tomáškově ulici. Je to jednoduchá stavba, jejíž
nynější klasicistní podobu zformovala přestavba roku 1858. Podrobněji
v kapitole „Pražské předměstí“
2.2.
Kaple na Kalvárii
Kaple na Kalvárii byla postavena roku 1857 na vrcholu svahu
severně od Boreckého potoka v prostoru poblíž nynější ulice Pod Nemocnicí.
Má podobu rotundy v neorománském slohu.
Zakončuje křížovou cestu, která k ní vede od rozcestí u potoka. Podrobněji
o ní v kapitole „Osecký
vrch“.
2.3.
Kaple svatého Václava v Borku
Kaple svatého Václava byla postavena v roce 1875 na
vrcholu skalnatého svahu nad Boreckým rybníkem v tehdy samostatné vesnici
Borek. Podrobněji v kapitole „Borek“.
2.4.
Kaple v Rokycanově ulici
Tato barokní kaple byla postavena v 18. století u lávky
přes Padrťský potok poblíž tehdejšího Rokycanova domku. V roce 1986 byla
při výstavbě sídliště Pod Kostelem zbořena. Obnovy se dočkala jako replika v roce
1992, ovšem o několik metrů dále k severu. Podrobněji o ní v kapitole
„Pražské
předměstí“, respektive v podkapitole
věnované čtvrti pod kostelem.
3.
Ostatní církevní stavby
3.1.
Mariánský sloup
Mariánský sloup byl postaven poblíž děkanského kostela na
nynějším Masarykově náměstí roku 1770. Jde o pozdně barokní dílo sochaře
Václava Boury. Umělecky se jedná o spíše standardní produkt, ale s velkou
urbanistickou hodnotou coby symbol města a vertikální doplněk prostoru u
kostela. Podrobněji o něm v kapitole „Masarykovo
náměstí“, v samostatné pokapitole.
3.2.
Socha svatého Jana Nepomuckého na Malém náměstí
Barokní sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého byl
postaven na Malém náměstí roku 1709. Podrobněji o něm v kapitole „Malé náměstí“
3.3.
Socha svatého Jana Nepomuckého u mostu v Pražské ulici
Barokní socha svatého Jana Nepomuckého z 18. století
původně stála na nynějším náměstí F. Černého v prostoru pod kostelem. Roku
byla 1976 demontována, pak umístěna v parku u kostela sv. Trojice a až
roku 1993 po rekonstrukci přesunuta k mostu přes Padrťský potok
v prostoru u bývalých městských lázní. Podrobněji v kapitole „Pražské
předměstí“.
3.4.
Socha svatého Václava v ulici K Borku
Barokní sloup se sochou svatého Václava byl postaven roku
1694 na svahu severně od Boreckého potoka na rozcestí nynějších ulic K Borku
a Strmá. Podrobněji v kapitole „Pražské
předměstí“, respektive v podkapitole „zástavba podél
Boreckého potoka“.
3.5.
Socha svatého Václava v ulici Boženy Němcové
Další barokní sloup se sochou svatého Václava, stojící na
rohu nynějších ulic Nového a B. Němcové, vznikl asi koncem 17. století. Původně
se nacházel v polích za městem, po rozmachu města ve 20. století byl
obklopen vilkovou zástavbou. Podrobněji o něm je pojednáno v kapitole „Jižní předměstí“,
v podkapitole „obytná
zástavba ve východní části Jižního předměstí“.
3.6.
Kamenný kříž se sochou Krista v Borku
Barokní kamenný kříž se sochou Krista stojí vedle kaple sv.
Václava v Borku. Vznikl roku 1758. Jeho autorem je Karel Legat. Jeho
podrobný popis se nachází v kapitole „Borek“.
3.7.
Černá mohyla
Umělá mohyla s křížem, zvaná Černá mohyla nebo mohyla Madlonova pluku, stojí na křižovatce ulic Litohlavská a Madlonova.
Připomíná hromadnou popravu vojáků Madlonova pluku,
ke které tu došlo v roce 1642. Samotná mohyla je mladší, na místě byl
původně jen jednoduchý kříž. Podrobněji o ní v kapitole „Plzeňské
předměstí“, v podkapitole „historické
sídelní jádro Plzeňského předměstí“.
3.8. Socha Ecce Homo v Příbramské ulici
Barokní boží muka z 18. století se sochou Krista (Ecce Homo)
stojí u břehů Padrťského potoka v Příbramské ulici na Práchovně. Podrobněji o
nich v samostatné
kapitole o této městské čtvrti.
3.9. Budova děkanství
Barokní objekt čp.52/I je sídlem rokycanské katolické
církevní správy. Jeho současná podoba je dána přestavbami v 18. století. Až do
40. let 20. století ho obklopoval původní hospodářský dvůr se starobylými
stavbami, navazujícími patrně na středověký areál městského hradu a kláštera. Po
stržení této zástavby byla budova děkanství začleněna do nově utvořeného „Urbanova náměstí“,
kde se také nachází podrobný popis této stavby.
3.10. Židovský hřbitov a obřadní domek na Oseckém vrchu
V roce 1898 zřídila tehdy existující rokycanská židovská
komunita hřbitov za městem, u silnice na Volduchy. Součástí areálu byl i
obřadní a správcovský domek čp.192/II, postavený v historizujícím slohu.
Hřbitov i domek se dochovaly do současnosti. Detailní popis v kapitole „Osecký vrch“.
4. Zaniklé církevní stavby a další objekty
4.1. Kostel svatého Petra a Pavla
Asi původně gotický kostel svatého Petra a Pavla v prostoru
Rokycanovy ulice se připomíná už počátkem 15. století, i když mohl být i
staršího původu. Není dokonce vyloučeno, že právě toto byla původní hlavní
církevní stavba románských Rokycan (před výstavbou nynějšího děkanského
kostela). V roce 1784 vyhořel a brzy nato byl zrušen. Jeho zdi byly pojaty do
klasicistního obytného domu čp.117/II, který se dochoval dodnes. Hradební zeď
tohoto domu zároveň vymezuje prostor původního hřbitova. Podrobněji v kapitole
„Pražské
předměstí“, respektive v podkapitole o
čtvrti pod kostelem.
4.2. Kaple svaté Anny
Gotická kaple Svaté Anny stála vedle děkanského kostela, v
prostoru nynější budovy muzea. Roku 1784
vyhořela a ještě před koncem 18. století byla zbořena. Její podrobný popis se nachází v kapitole „Urbanovo náměstí“.
4.3. Augustiniánský klášter
Kolegium augustiniánských kanovníků se připomínalo ve 14.
století při rokycanském kostele. Lokalizace a podoba zaniklého kláštera není
jasná. Podrobněji k tématu v kapitole „Urbanovo náměstí“.
4.4. Židovská modlitebna na Malém náměstí
Klasicistní dům čp.110/I, stávající na rohu Malého náměstí a
Sladovnické ulice, sloužil v 19. století jako židovská modlitebna. Na jeho
vnější podobě se to ovšem nijak neprojevilo, šlo o běžný měšťanský dům, v jehož
interiéru zřízeny prostory pro bohoslužby (a také škola). Zbořen byl roku 1983. Podrobněji o něm v
kapitole „Sladovnická
ulice“.
4.5. Kříž pod Žďárem
Dvojitý kamenný kříž ze 17. století stával v polích za
městem, při cestě k vrchu Žďár u dnešní zahrádkářské osady při Žďárské cestě.
Doložen byl ještě okolo roku 1900. Podrobněji o něm ve studii A. Podlahy a v
kapitole „Pražské
předměstí“, respektive v podkapitole „zástavba východně
od sídliště Na Železné“.
4.6. Zvonice a socha sv. Jana Nepomuckého na návsi v Borku
Na návsi v Borku, tedy na prostranství pod hrází Boreckého
potoka, v prostoru zaniklého hamru, měla stávat ještě před výstavbou kaple sv.
Václava na nedaleké skále (v 19. století) zvonice a poblíž ní i socha svatého
Jana Nepomuckého. Podrobněji v kapitole „Borek“.