|
|
|
|
|
|
Funkcionalistická architektura se
vyznačuje hladkými fasádami, pravoúhlými nebo každopádně geometrickými tvary,
elegancí a odlehčeností nebo použitím velkoplošných prosklených ploch. Do
československého stavitelství pronikla naplno ve 30. letech 20. století. V Rokycanech
se uchytila poměrně úspěšně, a to jak na stavbách veřejného charakteru, tak na
obytných projektech.
Velmi působivá je
architektura objektu bývalé okresní nemocenské pojišťovny čp.398/II
v Jiráskově ulici z roku 1926 od ing. arch. Rudolfa Černého
z Plzně. Doslova revoluční tu ve své době bylo použití ploché střechy.
Objekt je složitě gradován jednotlivými hmotami se středovým polouzavřeným vstupním nádvořím. Slohově ovšem nelze tuto
budovu chápat jako skutečný výraz funkcionalistického pojetí, protože spíše
patří do moderny 20. let (podrobněji o ní v kapitole „okružní
třída-Jiráskova ulice“). Podobným
přechodovým příkladem na pomezí moderny a funkcionalismu je i nové vlakové
nádraží čp.309/II na náměstí 5. května. Postaveno bylo v letech 1929-1931.
Projekt vypracovala firma dr. J. Pštrosse
z Prahy v režii ministerstva železnic. Nádraží zaujalo vyvýšenou polohu,
kterou ještě podtrhuje jeho výškový charakter. V nejvyšším místě má totiž
budova pět podlaží, a to byl až do 60. let 20. století nepřekonaný výškový
rekord! Slohově leží objekt skutečně na pomezí funkcionalismu, art-deco a
staršího rondokubismu (ten se uplatňuje v detailu řešení říms a zábradlí).
Objekt se skládá z části obytné (byty pro železniční zaměstnance), což je
v podstatě vysoký činžák věžového charakteru, a dále z vlastního nižšího
vestibulu (podrobněji v kapitole „železniční
architektura“).
Výrazným příkladem už
čistě funkcionalistické architektury je objekt městské spořitelny (nyní
Komerční banky) čp.482/II na nároží náměstí 5. května a Jiráskovy ulice.
Vyrostl v letech 1931-1933 na dosud stavebně nevyužitém pozemku podle
projektu pražského architekta F. A. Libry.
Jen krátce předtím byla v sousedství budoucí spořitelny otevřena
novostavba vlakového nádraží, obě tyto budovy tak vytvořily jakýsi
architektonický pomník první republiky. Profesionální projektant dokázal
vtisknout stavbě ráz soudobé kvalitní produkce, který se vymyká ambicím
okresního města. I proto je mimochodem budova v současnosti památkově
chráněna a uváděna i v souborných pracích o české moderní architektuře. Spořitelna je komplexem několika rafinovaně vrstvených světlých
hmot. Na rohu obou městských prostorů dominuje centrální dvoupatrový objekt
s parterem obloženým černým kamenem a schodištěm vykládaným slovenským
travertinem. Vedle hlavního vchodu se pak nachází obytná část objektu s 6
byty pro zaměstnance spořitelny. Při pohledu od nádraží, které leží samo ve
vyvýšené poloze, se spořitelna otevírá gradující hmotou dvorních objektů (podrobněji
v kapitole „okružní
třída-Jiráskova ulice“).
Skromnější
ale přesto velmi stylovou ukázkou funkcionalismu je i nový trakt domu čp.167/I
v Palackého ulici. Vznikl roku 1932, kdy tehdejší majitel
domu přistavěl na severu moderní křídlo obrácené do Palackého ulice,
vyprojektované ing. arch. Jiřím Kroftou v čistém funkcionalistickém slohu.
Na stavebních plánech je ovšem podepsán architekt Josef Beneš. Prodejní objekt
s velkoplošnými výkladními skříněmi ukazuje, jaké možnosti dalo použití
nových materiálů komerčnímu designu. Právě Palackého ulice prožívala ve 30. letech
rychlý rozmach. Po výstavbě nového nádraží se totiž stala hlavní spojnicí
nádraží s centrem Rokycan a dosavadní stodoly rychle ustupovaly městským
domům. Funkcionalismus je sice ovlivnil, ale vesměs nikterak výrazným způsobem.
Taková je podoba činžovního domu čp.139-143/I z roku 1938. Vedle něj postaven
v letech 1936-37 obdobný činžovní dům čp.72/I, v 70. letech
20.století ovšem zbořen a nahrazen socialistickou prodejnou (Dům oděvů), která nicméně
slohově vychází z funkcionalistických tradic. Ozvěny funkcionalistické
architektury jsou znatelné i na domech čp.70/I z let 1932-1933 a čp.71/I
z let 1936-1939 na protější
straně Palackého ulice (o funkcionalistických stavbách v této ulici
podrobněji v kapitole „Palackého ulice“).
Jinak ovšem v historickém jádru Rokycan funkcionalismus příliš možností
nedostal, projevil se ještě výstavbou několika dalších činžovních domů:
například čp.56/I na nároží Smetanovy a Srbovy ulice z doby okolo
roku 1940 (viz kapitola „Smetanova ulice“),
čp.180/I z roku 1940 (viz kapitola „Srbova ulice“),
nebo čp.178/I z roku 1939
(viz kapitola „Hradební
ulice“). Jak ale tyto vesměs převýšené nájemní domy, nerespektující měřítka
historické jádra dokazují, bylo nakonec dobře, že tyto stavby nepronikly až na
centrální městské prostory. Byť samozřejmě s odstupem je evidentní, že
novostavby z doby komunistické vlády je v necitlivosti
k tradicím jednoznačně překonaly.
Naopak jednoznačně
pozitivní byla výstavba bytového domu čp.478-479/III v Plzeňské
ulici na počátku 40. let 20. století. Tato funkcionalistická stavba, uprostřed
průčelí prolomená rizalitem s vchodovými dveřmi a balkonem, dokázala
zkultivovat Plzeňskou ulici, do té doby lemovanou jen průmyslovým areály a
četnými prolukami (viz kapitola „Plzeňské
předměstí“). V 30. letech také pokračovala v Rokycanech, byť
nikterak závratným tempem, i výstavba komunálních nájemních domů, z nichž
některé rovněž pojaty v moderním funkcionalistickém stylu, jako soubor
dvou identických činžovních domů čp.549/II a čp.550/II z roku
1938 v ulici B. Němcové na Jižním předměstí, naproti bývalým novým
kasárnám (viz kapitola „Jižní předměstí“).
Funkcionalismus si našel
velmi rychle cestu do bouřlivě expandující individuální výstavby rodinných domů
a vil. Už v prvních letech dekády vyrůstají v Rokycanech velmi
kvalitní, autorsky projektované vily v tomto avantgardním slohu. Bohužel,
vzhledem k individuálnímu charakteru těchto investic nedošlo
k zformování nějakého kompaktního okrsku funkcionalistické vilové
zástavby. Snad jen Švermova ulice na Rašínově se vyznačuje poměrně
bohatým zastoupením tohoto stavebního slohu. Bylo to dáno i tím, že právě zde
došlo k parcelaci během 30. let. Na rohu Švermovy a Dukelské ulice uzavírá
domovní frontu mimořádně hodnotná funkcionalistická vila čp.458/II.
Zbudována roku 1932. Nejenže šlo o jednu z prvních ukázek funkcionalismu
v Rokycanech, ale zároveň šlo nepochybně o jednu z prvních aplikací
tohoto výtvarného stylu na individuální architekturu. Dvoupatrový dům má
plochou střechu, zčásti využitou (zcela v duchu funkcionalistické
fascinace lodní architekturou) jako terasa, jejíž kovové zábradlí připomíná
lodní palubu. Hladkou fasádu člení střídmě geometrická okna. Objekt se dochoval
prakticky intaktně a do budoucna je možné uvažovat o jeho formální památkové
ochraně. Další ukázkou čisté funkcionalistické architektury ve Švermově ulici,
na svou dobu velmi odvážné, je dvoupatrový rodinný dům čp.440/II z roku
1931. Stavba s plochou střechou a geometricky pojatým průčelím patří mezi
špičku dobového rokycanského stavitelství. Postavil ji inženýr Ševčík, lesní
rada. Do této skupiny patří i domek čp.484/II
ve Švermově ulici, rovněž z 30. let. Avantgardně pojatá patrová stavba
s plochou střechou a minimalistickou fasádou šla opravdu daleko a
představuje ohlas soudobých funkcionalistických a konstruktivistických tendencí
ve stavitelství (o objektech ve Švermově ulici podrobněji v kapitole „Rašínov“).
Zajímavou podobu má dům čp.412/III
v Žižkově ulici z konce 30. let 20. století, rovněž čistá
funkcionalistická architektura podle projektu ing. arch. F. Kulhánka (viz
kapitola „Rašínov“),
nebo vilka čp.419/III v Karlíkově ulici z konce 30. let (patrový
objekt, stojící na zvýšeném technickém suterénu má plochou střechu a
profesionálně navrženou výtvarnou formu, kombinující různé odstupňované kubické
i ploché hmoty, jihovýchodní nároží je zaobleno, podrobněji viz kapitola „Rašínov“). Funkcionalistickou
inspiraci mají i dvě vily v Jeřabinové ulici: čp.398/III –
elegantní dvoupatrová stavba s plochou střechou, a čp.378/III,
dvoupatrový plochostřechý objekt se zaobleným nárožím. Obě vznikly
v polovině 30.let (viz kapitola „Rašínov“). Dalším příkladem je objekt čp.543/II
v Čechově ulici. Patrovému domu s nízkou valbovou střechou a hladkou
fasádou dominuje věžovitý plochostřechý trakt na severovýchodním nároží (viz
kapitola „Jižní
předměstí“). Čistou funkcionalistickou architekturou je i vila čp.476/III
na nároží ulic Šťáhlavská a Lužická, postavena okolo roku 1940. Podrobněji o ní
v kapitole „Za
Rakováčkem“.
Počátkem 40.let došlo
k parcelaci areálu bývalé Hammerovy pily, kde vytýčena nynější Školní
ulice a podél ní (a podél přilehlých ulic Dukelská a Pod Ohradou) pak
v prvních letech Protektorátu došlo k výstavbě několika velkoplošných
vilových domů. Některé z nich ovšem nelze označit za čistě
funkcionalistické. Například vila čp.639/II má spíše tradicionalistické
tvary. O něco víc je geometrický minimalismus znát na vilách jako čp.641/II nebo
čp.632/II v Dukelské ulici. Zajímavou ukázkou moderních slohových
postupů je i vila čp.633/II v ulici Pod Ohradou. O zástavbě
v této oblasti podrobně v kapitole „Jižní předměstí“. Ve stejném období (roku 1939) postavena i Katzova vila čp.179/I v Jiráskově ulici (podrobněji
v kapitole „okružní
třída-Jiráskova ulice“) a také
pozoruhodný dům čp.446/III v Sedláčkově ulici (viz
kapitola „Plzeňské
předměstí“).
Jen nepříliš výrazně se funkcionalismus projevil v průmyslové a
technické architektuře. V Rokycanech totiž převážná část industriálních
areálů vznikala na přelomu 19. a 20. století a za první republiky byly jen
mírně upravovány. Výjimkou je snad jen areál továrny Tripol
(později Favorit) čp.499/II, viz kapitola „Jižní předměstí“. Hlavní budova podniku, postavená roku 1934
na nároží Dukelské a Družstevní ulice, je zajímavou ukázkou moderního a přitom
elegantního pojetí průmyslového objektu. Svým způsobem funkcionalistické
principy má i objekt kina Lidobio postavený
v letech 1926-1927 ve vnitrobloku za Lidovým domem čp.133/I (viz kapitola
„Masarykovo
náměstí“).
Mimořádným dílem 30. let v Rokycanech se stal
areál městského koupaliště, zbudovaný v letech 1933-1934 na volné
ploše pod Husovými sady. Projekt nového areálu vypracoval F. A. Libra, známý
architekt, který v Rokycanech v téže době postavil funkcionalistickou
budovu městské spořitelny na náměstí 5. května (viz výše). Ideální lokalita
v kombinaci s čistou a půvabnou funkcionalistickou architekturou
vytvořily jeden z nejkvalitnějších areálů vodní rekreace v tehdejším
Československu. Rozloha celého areálu činila 44 080 čtverečních metrů. Hlavní
vodní nádrž má podobu umělého jezera s písčitými a travnatými břeny,
uprostřed byl navršen umělý ostrůvek. Vedle pláže stála funkcionalistická budova
restaurace, kterou Libra v souladu s dobovými trendy, navrhl jako
variaci na architekturu zaoceánských lodí (v 80. letech 20. století bohužel
zbořena). Kromě restaurace dotvářely stavební charakter koupaliště i půlkruhový
objekt šaten, dřevěné kabinky a vstupní brána. Elegance koupaliště vedla
k dobovému označení „Rokycanská Itálie“ (o koupališti podrobněji
v kapitole „Osecký
vrch“).
Funkcionalistickou
konstrukční lehkost měly i některé železniční mosty zbudované koncem 20.
let 20. století na trati Praha-Plzeň na průjezdu Rokycany, konkrétně most
v Tiché ulici v Borku, most na Žďárské cestě, nebo most na Plzeňské
silnici u Jelínkovic boudy. Všechny byly ovšem zbořeny počátkem 21. století při
rekonstrukci železnice (podrobněji v kapitole „železniční
architektura“).