Komentář:

Od počátku 20. století populace Rokycan prudce narůstala a překročila hranici 6000 obyvatel. Tento trend ale prakticky zastavila 1. světová válka. Období po roce 1920 následně přineslo obnovení růstového trendu, přičemž ve 30. letech došlo k jeho dalšímu urychlení. I během hospodářské krize totiž pokračovala rapidní výstavba nových domů. Zároveň stoupala početnost místní vojenské posádky. V roce 1938 pak došlo k jednorázovému přílivu stovek rodin z obsazených Sudet, čímž se počet obyvatel přiblížil hranici 10 000. Zároveň až do roku 1940 trvala stavební konjunktura, nesená i snahou místních obyvatel proměnit v časech válečného ohrožení úspory na hmotné statky. Za protektorátu ovšem počet obyvatel Rokycan začal stagnovat. Odešla část uprchlíků z roku 1938, město přišlo o československou vojenskou posádku, začaly deportace židů a odliv lidí na totální nasazení mimo Rokycany. Počet obyvatel se pohyboval nadále okolo 9000. Krátkodobý příliv německých uprchlíků z východních území v počátečních měsících roku 1945, utíkajících před postupem fronty, statistiky nezaznamenaly.

 

Po osvobození došlo k prudkému propadu populace města až pod hranici 8000 (tedy někam na úroveň počátku 30. let). Důvodem bylo počínající vysídlení Němců z Československa a odliv českých obyvatel, osidlujících pohraničí. Již před rokem 1950 ale nastal rapidní populační růst. Souvisel s oživováním průmyslové výroby v rokycanských podnicích, což byl v době komunistického režimu státem řízený proces. V polovině 50. let tak počet obyvatel překročil hranici 10 000 a do konce dekády stoupl k 12 000. Jednorázově populace stoupla i po připojení vesnice Borek k Rokycanům roku 1960 (cca 350 obyvatel). V 1. polovině 60. let ale nastala stagnace obyvatelstva na úrovni okolo 12 a půl tisíce. Důvodem byl rozvrat 3. pětiletky, faktický krach podniku hrudkovny v Ejpovicích (jejichž pracovní síla byla z velké části umisťována právě do Rokycan) a z toho plynoucí zpomalení tempa výstavby. Demografický růst se obnovil až před polovinou 70. let v souvislosti s dočasnou hospodářskou stabilizací československé ekonomiky na počátku normalizačního období, která přinesla novou vlnu hromadné bytové výstavby i zvýšenou porodnost. Populace tehdy stoupla k úrovni poblíž 14 000. V roce 1980 pak administrativním krokem v podobě připojení vesnic Kamenný Újezd, Litohlavy a Svojkovice počet obyvatel překročil hranici 15 000. V druhé normalizační dekádě přírůstek obyvatelstva pokračoval a roku 1989 město dosáhlo svého historického demografického maxima, cca 16 300 obyvatel.

 

Po roce 1989 nicméně následovaly zásadní společenské a ekonomické proměny, které se projevily na populačním vývoji. Kromě toho nastaly i změny administrativní. Obce připojené k Rokycanům roku 1980 (Kamenný Újezd, Litohlavy a Svojkovice) se osamostatnily a počet obyvatel tak klesl na cca 14 a půl tisíce. Z města zároveň odešla do počátku 21. století vojenská posádka a transformací procházel místní průmysl. Okolo roku 2005 se tak počet obyvatel propadl i pod úroveň 14 000. Následující období přineslo nejprve stabilizaci a po roce 2015 i velmi mírný nárůst obyvatelstva. Souviselo to i s oživením individuální bytové výstavby a rostoucí atraktivitou Rokycan coby dostupné sídelní lokality v zázemí Plzně. Novým fenoménem se stal rostoucí podíl cizinců na populaci (zahraniční pracovníci v místních průmyslových firmách).