|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2020/11/26
1. Úvod
1.1. Územní vymezení Jižního předměstí
Jižní předměstí označuje část Rokycan jižně od železniční trati Praha-Plzeň a východně od čtvrti Rašínov (přičemž k Rašínovu je řazena i část podél Švermovy ulice, která má podobný urbanistický charakter). Na východě sahá Jižní předměstí až Zeyerově ulici. Směrem k jihu vyplňuje Jižní předměstí celý intravilán Rokycan vymezený zhruba ulicí Veselská, jižním okrajem podniku Kovohutě, průmyslové zóny pod Kotlem a areálu bývalých nových kasáren. Takto vymezené území má plochu cca 103 hektarů. Počátkem 20. let 20. století městská rada pověřila obecní komise policejní a stavební vypracováním návrhu na nové rozdělení města na čtvrti. Podle stanoviska komisí nebyly žádné zásadní změny nutné. Snad jen prý možno z části Pražského předměstí mezi Šťáhlavskou silnici a Padrťským potokem vytvořit novou čtvrť.[1] Tato nová městská čtvrť by zahrnovala nynější území Jižního předměstí a Práchovny, ale záměr nebyl realizován. Jižní předměstí tak zůstalo formálně součástí městské části Pražské předměstí (od 70. let 20. století přejmenovaného oficiálně na Nové Město), byť urbanisticky i geograficky jde o samostatný sídelní útvar, který s Pražským předměstí prakticky nic nepojí.
Mapa Jižního předměstí, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
1.2. Pojmenování Jižního předměstí
Samotný název "Jižní předměstí" je mladý. Poprvé se objevil až v 50. letech 20. století jako umělý termín označující plánovanou sídlištní zástavbu v oblasti, která byla do té doby známa spíše pod jménem "U Václava" (podle barokní sošky sv. Václava na nároží ulice V. Nového a B. Němcové).[2] Vzhledem k tehdejší urbanistické roztříštěnosti ovšem nebylo dnešní Jižní předměstí pociťováno jako jedna městská čtvrť. Teprve během výstavby v 2. polovině 20. století se izolované sídelní skupiny spojily do souvislého městského útvaru. Označení Jižní předměstí, ačkoliv vzniklo uměle, na rýsovacích prknech státních projekčních ústavů, se rychle dostalo do obecného a neformálního užívání a je zcela spontánně v Rokycanech používáno (často ve zkrácené formě "Jižní", "bydlím na Jižním").
1.3. Urbanistický vývoj Jižního předměstí
Jižní předměstí vzniklo jako celistvá městská čtvrť až v 2. polovině 20. století fúzí zhruba tří dosud samostatných krystalizačních jader zástavby. První jádro leželo na severovýchodě a jeho osou byla dnešní Zeyerova a Veselská ulice (Bedřichova huť, válcovna, Kovohutě). Druhý okrsek byl situován na severním okraji čtvrti, u železniční trati (Hammerova pila, cihelna). Třetí zóna ležela na jihozápadě (činžovní domy podél Jeřabinové ulice, nová kasárna). Teprve po roce 1945 se tyto tři izolované oblasti propojily další parcelací, převážně charakteru hromadné sídlištní výstavby.
Zatímco Rašínov se rozvíjel jako čistě obytná zóna, s takřka stoprocentním zastoupením družstevní či individuální rodinné zástavby, Jižní předměstí představuje druhý pól. Od počátku bylo silně ovlivněno existencí početných průmyslových podniků. Zástavba Jižního předměstí tak v podstatě vyplnila volné plochy na okraji konglomerátu několika průmyslových podniků. Toto konfliktní soužití průmyslu a obytných ploch dodnes ovlivňuje tvářnost této části města. Některé průmyslové areály po roce 1945 dále expandovaly a pohltily i některé rodinné domy. Výsledkem je urbanisticky pestrá čtvrť, v níž se ostře střídají velké hmoty dnes už většinou zanedbaných průmyslových ploch typu brownfields (Favorit, Kovohutě, bývalá pekárna, bývalá Bedřichova huť atd.) a obytná zástavba. Za první republiky proběhlo poblíž pozdějších Kovohutí založení čtvrtě Hořicov s malými dělnickými rodinnými domy. Na ty plynule navázala od 30. let výstavba individuálních rodinných domků podél okolních ulic, čímž dosud výlučně industriální východní část dnešního Jižního předměstí získala rezidenční charakter a tato zástavba, tehdy kompozičně vázána na ulici Nového, která byla průběžně doplňována i hluboko do 2. poloviny 20. století, sloužila jako klín, zamezující dalšímu rozrůstání průmyslových areálů.
Poválečné období vneslo do této části Rokycan i nový prvek v podobě sídlištních obytných souborů (obecní bytové domy z 30. let 20. století při Jeřabinové ulici byly v tomto ohledu jen izolovanými stavebními počiny, jež nelze srovnávat s plánovitou hromadnou výstavbou z dob socialismu). Konkrétně jde o sídliště U Václava z 50. a počátku 60. let a sídliště Jižní předměstí ze 70. let 20. století (s více než 700 bytovými jednotkami šlo o největší, jednotně koncipovaný obytný soubor v dějinách Rokycan). Obě sídliště jsou kompozičně relativně dobře zvládnutá, nenesou si s sebou „dědičný hřích“ v podobě plošných demolic, protože na rozdíl od sídlištních celků Na Pátku, Pod Kostelem nebo Na Železné jim nepředcházela asanace historické zástavby. Naopak, sídlištní komplexy na Jižním předměstí (a s nimi související školský areál), jakkoliv byl jejich architektonický výraz poplatný době svého vzniku, vcelku pozitivním způsobem nově definovaly původní průmyslovou periferii, nahradily dožívající areály cihelny, vagónové kolonie i další bezradné proluky na okraji města a kompozičně „sepnuly“ tuto část Rokycan do podoby skutečné městské čtvrti. Díky své velikosti a lidnatosti se tu vytvořilo i zcela nové lokální centrum, na styku ulic Družstevní, B. Němcové a Vokáčova. Velkým předělem bylo založení průmyslové zóny při Kotelské ulici v 90. letech 20. století, které předurčilo charakter zástavby na jižním, dosud nezastavěném okraji této městské čtvrti. Po roce 2000 pak podobně zásadní bylo zrušení nových kasáren, jejich transformace na smíšenou, obytnou i komerční zónu a začlenění celého tohoto rozlehlého areálu do organismu města.
Výrazně se v průběhu 20. i 21. století měnily dopravní trasy v této části města. Už vedení železniční tratě Praha-Plzeň v roce 1862 bylo přelomové. Celá oblast na jih od trati byla oddělena o města a její stavební vývoj tím zpomalen a poznamenán. I proto zástavba na Jižním předměstí od 2. poloviny 19. století nejprve sledovala ty silniční tahy, které bariéru železniční trati překonávaly: na východě řešeného území to byla silnice na Veselou a Kamenný Újezd, neboli nynější ulice Zeyerova (z města vyvedená podjezdem pod tratí z Růžičkovy ulice), na západě výpadovka na Šťáhlavy, tedy dnešní ulice Jeřabinová (tehdy vedená úrovňovým přejezdem od dnešního náměstí 5. května). Za první republiky po přestavbě železniční stanice, došlo ke zrušení přejezdu Jeřabinové ulice. Místo toho koncem 20. let otevřen podjezd za sokolovnou, do jehož jižního vyústění byla nově zapojena od západu Jeřabinová ulice pomocí Dukelské ulice. Na opačné východní straně na tento podjezd navázala ulice Nového. Ve 30. a 40. letech se dokonce v návaznosti na tento podjezd a jeho tehdy významnou dopravní roli plánovalo od podjezdu vést k jihu přímou ulici (v trase dnešní Školní ulice, která je jejím fragmentem, nyní slepě ukončeným u areálu základní školy) až na křižovatku ulic Jeřabinová a B. Němcové před novými kasárnami, kde by vzniklo nové náměstí 28. října jako reprezentativní centrální prostor nové jižní části Rokycan. Plán ale nebyl realizován, protože po 2. světové válce nebylo navazováno na dřívější urbanistické záměry. Dopravně problematický podjezd u sokolovny zároveň postupně ztrácel svou důležitost a tím i potenciál upínat na sebe novou kompoziční osu celé městské čtvrti. V 70. a 80. letech 20. století došlo k další výrazné změně, která zasáhla celé Jižní předměstí i sousední čtvrti Rašínov a Za Rakováčkem a potažmo celé město Rokycany. Podél Rakovského potoka tehdy vedena nová kapacitně pojatá Šťáhlavská ulice, vedená z křižovatky u jatek, čímž byla nahrazena historická výpadovka z města na Štáhlavy podél Jeřabinové ulice. Zároveň byla rozšířena a na průjezdní dopravu adaptována ulice B. Němcové, která utvořila východozápadní dopravní spojku, čímž klesla role severojižního spojení skrz prvorepublikový podjezd u sokolovny. Poslední velkou změnou je otevření nového jižního obchvatu Rokycan v roce 2013, prodlouženého až do Hrádku v roce 2019. Ten převedl tranzitní dopravu mimo intravilán, do polí pod Kotlem na jižním okraji Jižního předměstí a umenšil severojižní dopravní toky podél Zeyerovy ulice. Na jih od tohoto obchvatu přechází Jižní předměstí do přírodního prostředí vrchu Kotel.
Mapa vývoje dopravních tras v jižní části Rokycan, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
