http://encyklopedierokycan.sweb.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/zpetnahomepage.jpg

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

  D. Borek: verze 2020/11/26

 

11. Zástavba podél Jeřabinové ulice a prostranství před novými kasárnami

11.1. Úvod

Třetí krystalizační jádro urbanizace Jižního předměstí se rozkládalo v jeho jihozápadním cípu. Zde, na dotyku s rychleji se rozvíjející zástavbou vilové čtvrti Rašínov, vznikla již za první republiky (kromě rozlehlého komplexu nových kasáren – viz níže) i významná skupina bytových domů. Původně snad mohla být tato zástavba řadící se podél východní fronty Jeřabinové ulice chápána pro geografickou blízkost jako součást Rašínova (ostatně žádné jiné osídlení než Rašínov v okolí tehdy nestálo), ale zpětně je ji možno vnímat jako zárodek budoucího Jižního předměstí.  Na rozdíl od vilkového Rašínova zde totiž byla zahájena výstavba činžovních obecních domů, předchůdců pozdějších poválečných sídlišť. V rámci relativně skromných měřítek budování bytových domů ve 20. – 30. letech 20. století šlo o už větší objem výstavby, byť zatím v řádu desítek, nikoliv stovek bytových jednotek jako v poválečném období.

 

Obsah

11. Zástavba podél Jeřabinové ulice a prostranství před novými kasárnami PAGEREF _Toc58184532 \h 1

11.1. Úvod. PAGEREF _Toc58184533 \h 1

11.2. Bytové domy v ulici Jeřabinové a B. Němcové. PAGEREF _Toc58184534 \h 1

11.2.1. Obecní dům čp.357-358/II v Jeřabinové ulici PAGEREF _Toc58184535 \h 1

11.2.2. Obecní dům čp.403/II v Jeřabinové ulici PAGEREF _Toc58184536 \h 1

11.2.3. Obecní dům čp.431/II v Jeřabinové ulici PAGEREF _Toc58184537 \h 2

11.2.4. Obecní domy čp.549/II a čp.550/II v ulici B. Němcové. PAGEREF _Toc58184538 \h 3

11.2.5. Další stavební vývoj obecních domů. PAGEREF _Toc58184539 \h 3

11.2.6. Ubytovna čp.850/II v ulici B. Němcové. PAGEREF _Toc58184540 \h 4

11.3. Křižovatka a nerealizované náměstí před novými kasárnami PAGEREF _Toc58184541 \h 4

11.3.1. Původní podoba rozcestí a plány na vznik náměstí PAGEREF _Toc58184542 \h 4

11.3.2. Opuštění původních plánů a prodloužení ulice B. Němcové ke kasárnám    PAGEREF _Toc58184543 \h 5

 

 

 

11.2. Bytové domy v ulici Jeřabinové a B. Němcové

11.2.1. Obecní dům čp.357-358/II v Jeřabinové ulici

O výstavbě činžovních domů na jižním okraji města se uvažovalo již před 1. světovou válkou.  31. května 1911 obecní zastupitelstvo schválilo koupi pozemku č.kat.2658 za 12 000 K v prostoru za cihelnou (zhruba na místě dnešního sídliště Jižní předměstí). Pokud by obec získala 200 000 K jako půjčku ze státního bytového fondu, chtěla tam postavit levné domy.[1] Projekt ale nerealizován, přerušila jej totiž válka. Stavební pozemky se pak postupně zaplnily až v meziválečném období

První obecní dům zde tak vyrostl až po válce. Šlo o dvojdům čp.357-358/II (foto z r. 2003). V prosinci 1920 projednávalo zastupitelstvo města návrh na uzavření půjčky 450 – 500 000 Kč u městské spořitelny v Hořovicích. Městská rada doporučila nabídku přijmout s tím, že ji město buď použije  na výstavbu činžovních domů v dnešní Růžičkově a Madlonově ulici, nebo na jiné investice (z toho 50–100 000 Kč mělo směřovat na výstavbu domu pro cihlářské dělníky u cihelny). Zastupitelstvo to schválilo.[2] V dubnu 1921 pak povolilo zastupitelstvo města výstavbu tohoto domu. Měl vyrůst na pozemku č.kat.419 a č.kat.420 u Šťáhlavské silnice, před obecní kruhovou cihelnou (byl určen pro zaměstnance cihelny).  Dne 25. února 1921 provedeno komisionelní šetření. V regulační čáře 8 metrů od středu Šťáhlavské silnice měla být před domem dřevěná hradba na zděné podezdívce, pak plánována 4 metry široká předzahrádka. Vlastní dům měl mít  půdorys 16,55 x 10,35 m (mělo jít o podsklepený objekt). Výstavba měla probíhat v obecní režii.  Tento záměr zastupitelstvo schválilo, ale pro možné právní komplikace vypuštěna podmínka, aby stavba probíhala v obecní režii.[3] „Cihlářský dům“ se sedmi byty byl určen pro zaměstnance obecní cihelny.[4] Šlo tehdy o skromnou, jednopatrovou stavbu.[5] Mezi investičními výdaji navrhovanými  do obecního rozpočtu na rok 1922 je suma 230 000 Kč na výstavbu domu u cihelny.[6] V červenci 1922 zastupitelstvo projednalo návrh na uzavření půjčky 266 000 Kč u obecní spořitelny na výstavbu nájemního domu u cihelny. 266 000 Kč byly odhadované náklady na jeho výstavbu.[7]

Na dělnický dům u cihelny vydáno už 5. dubna 1921 usnesením obecního zastupitelstva stavební povolení. Jenže v roce 1922 vypracovány nové plány a 6. června 1922 se proto konalo opět komisionelní šetření. 14. července 1922 posuzovalo zastupitelstvo města nové stavební povolení.  Podle aktuálních propozic měl být dům umístěn 8 metrů od Šťáhlavské silnice. Mělo jít  o jednopatrový symetrický dvojdům.  V každém patře by byl pokoj, kuchyně, předsíň s příslušenstvím, spíž a veranda. Objekt měl být podsklepen jen na straně k ulici, v sklepech plánovány železobetonové klenby s traverzami. Podlaha přízemí proponována 80 cm nad úrovní terénu,  výška obytných místností 2,7 metrů. Střecha navrhována sedlová s valbou, krytá taškami. Do ulice štít, v něm podkrovní pokoj o výšce 2,4 metrů. U domu zahrada, na ní hospodářská budova (5,6 x 13 metrů), chlévy a dřevník. U domu  taky měla vyrůst společná studna. Zastupitelstvo plány schválilo a vydalo stavební povolení.[8]  V březnu 1923 se obecní správní komise usnesla vypsat ofertní řízení na řemeslnické práce na dělnickém domě u cihelny, přičemž do 1. listopadu 1923 měly být práce provedeny.[9] V květnu 1923 se uvádí, že výsledek ofertního řízení na výstavbu domu u cihelny už je znám, ale práce budou prý zadány až po vyřízení státní subvence.[10] Vlastní výstavba domu ale probíhala už dřív. Dům čp.357-358/II totiž podle obecní kroniky stavěn už roku 1922 nákladem 285 694,49 Kč.[11]

 

 

 

11.2.2. Obecní dům čp.403/II v Jeřabinové ulici

O výstavbě dalšího nájemního domu rozhodla obec roku 1926. V květnu 1926 se na schůzi zastupitelstva Václav Charvát dotazuje, co se děje s výstavbou obecních nouzových bytů. Starosta města reaguje s tím, že projekt činžovního domu už je objednán u městské technické kanceláře a realizace je podmíněna tím, že bude vydán zákon o stavebním ruchu.[12] V říjnu 1926 již jednalo zastupitelstvo města o povolení k výstavbě dvoupatrového nájemního domu u Šťáhlavské silnice. Obec chtěla využít povolený úvěr 1 000 000 Kč v mimořádném rozpočtu na rok 1926 na zmírnění bytové krize. Na pozemku č.kat.415, který vznikl sloučením pozemků č.kat.415, č.kat.419 a č.kat.420, hodlala obec postavit nájemní dům. 27. září 1926 se konalo komisionelní šetření. Mělo jít o dvoupatrový dům o půdorysu 23,6 x 13,85 metrů. Vchod o šířce 1,9 metrů umístěn ve středu delší strany domu. Naproti vchodu betonové schodiště s rameny 1,2 metrů širokými. Po celé délce domu navržena chodba 1,7 metru široká s vchody do obytných kuchyní. V přízemí měl být jen 1 byt (s kuchyní a kabinety). V průčelí na obou koncích chodby plánovány záchody (2 byty by tak měly společný 1 záchod, patrech vždy 3 byty 1 společný záchod, nesplachovací). Nejmenší obytná kuchyně navržena o ploše 20,6 čtverečních metrů a výšce 2,7 metru. V patrech měla mít budova obdobnou dispozici, jen o 1 místnost víc nad vchodem. Dům projektován jako podsklepený, výška sklepů 2 metry. Střecha sedlová, s polovalbou, krytá taškami. Voda zavedena na chodbě, žumpa na fekálie u domu. Regulační čára stanovena 4 metry od Šťáhlavské silnice (dnes Jeřabinová ulice). Podél silnice  u domu měl být zřízen dehtovaný chodník 2 metry široký, s žulovým nebo betonovým obrubníkem.[13]

Městská rada vypsala ofertní řízení s termínem předložení nabídek do 11. října 1926. Termín dokončení stavby nejpozději do 1. května 1927, náklad odhadován na 350 000 Kč. V domě mělo vzniknout 25 bytů o obytné kuchyni a 1 byt 1+k, celkem 26 bytových jednotek. Domy stejného typu v té době údajně budovalo i město Brno. Pak se projednávání celého bodu dostalo do problémů. Pravice trvala na vyjasnění, odkud se na výstavbu vezmou peníze. Albert Kodytek navrhl, aby obecní zastupitelstvo uhradilo náklady na výstavbu domu z mimořádného výnosu městských lesů z prodeje vývratů v letech 1925-26. Na to reagoval městský tajemník Josef Rybář, podle kterého se nyní řeší jen stavební povolení, otázka financování přijde na řadu jindy. Záměr výstavby domu se propojil s plány na výstavbu nových kasáren a jednotlivé politické bloky měly tendenci vetovat jednu či druhou investici. Nakonec schválen návrh Jana Hořice stáhnout projednání výstavby domu z programu na 2 týdny.[14] Zastupitelstvo pak povolení k výstavbě obecního činžovního domu u Šťáhlavské silnice vydali na schůzi 7. prosince 1926. Schválen rovněž návrh městské rady hradit náklady na výstavbu až do výše 400 000 Kč půjčkou z mniškového fondu.[15]

Už 29. listopadu 1926 dle obecní kroniky stavba tohoto domu zadána Josefu Žourovi a na konci roku 1926 zahájena výstavba.[16] Jiné dobové prameny ale naznačují, že ještě hluboko do roku 1927 stavbu provázely průtahy. Poté, co stavbu 7. prosince 1926 schválilo zastupitelstvo, prý městská rada vypsala ofertní řízení a až 4. dubna 1927 posoudila nabídky a zadala stavbu Josefu Žourovi za 336 092,59 Kč. Městská rada pak měla 6. dubna 1927 schválit zadání stavby. 20. dubna 1927 ovšem podal proti finančním aspektům výstavby stížnost  Václav Vorel.  V červenci 1927 se obecní zastupitelstvo odmítlo vyjádřit k této stížnosti a bod stažen z programu.[17] V září 1927 se sociální demokrat František Pokorný pokusil naznačit, že ČSSD bude hlasovat pro výstavbu nových kasáren, ale výměnou požaduje, aby občanské strany hlasovaly pro výstavbu činžovního domu u cihelny. Na to reagoval Václav Vorel. Řekl, že s kasárnami by se tento problém spojovat neměl a že on sám upustí od stížnosti na výstavbu činžovního domu u cihelny, když budou činže vyměřeny dle skutečných nákladů.[18] V listopadu 1927 mohla ale rada vzít na vědomí, že okresní správní komise stížnost V. Vorla o uzavření půjčky 400 000 Kč na výstavbu nového domu u cihelny zamítla.[19] Koncem listopadu 1927 pak městské radě oznámeno, že Václav Vorel sám odvolal dvou stížnost proti zadání výstavby domu u cihelny. Důvodem ke změně jeho názoru bylo to, že nájemným měl být  umořován úrok a úmor. Zároveň konstatováno, že o byty v plánovaném domě už 17 zájemců.[20]

V říjnu 1927 městská rada určila, že do příští schůze městské rady se předloží otázka výstavby domu u cihelny s dodatečným projednáním ofert s jednotlivými řemeslníky.[21] V listopadu 1927 se rada usnesla zadat výstavbu činžovního domu u cihelny dle návrhu stavební komise ze 4. dubna 1927, přičemž ale podle radních ještě bude nutno zjistit, zda dům neumístit na obecní pozemek blíže k městu, vedle dosavadního domu.[22] Krátce nato souhlasila se zadáním výstavby obecního domu u cihelny i obecní finanční komise.[23] Dne 9. prosince 1927 se obecní zastupitelstvo usneslo vzít si půjčku z mniškového fondu ve výši 5 539 908 Kč na úhradu investic z mimořádného rozpočtu na rok 1927, mimo jiné i 400 000 Kč na výstavbu činžovního domu na Šťáhlavské silnici.[24] Podle výkazu investic bylo od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za výstavbu činžovního domu u cihelny 152 786,79 Kč.[25] V květnu 1928 na zasedání městské rady k výplatě poukázán účet 1 525 Kč za 5 000 cihel na výstavbu domu u cihelny. J. Žourovi zároveň povolena splátka 25 000 Kč za výstavbu domu u cihelny. Radní také rozhodli, že od 15. června 1928 se na výstavbu tohoto domu opatří dozor. Pokrývači B. Řandovi rovněž přiznán  příplatek 1 Kč na 1 čtvereční metr za pokrývačské práce na domě u cihelny.[26]

Koncem června 1928 už městskou radou schválen návrh zvláštní komise na přidělení bytů v novostavbě domu u cihelny.[27]  V červenci 1928 pak radou schválena zpráva starosty o přidělování bytů v novém domě čp.403/II.[28] V červenci 1928 se tato akce uvádí jako jedna z těch, které se provádějí (i když třeba jen zčásti) nebo už jsou hotovy.[29] V červenci 1928 taky jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce. V jejím rámci ale výstavba tohoto činžovního domu v rozpočtu ponechána (už probíhá).[30] Dne 11. července 1928 městská rada vydala na nový dvoupatrový činžovní dům na pozemku č.kat.420 užívací a obývací povolení.[31] Dle vyúčtování stavebních nákladů, které vzala na vědomí v březnu 1930 městská rada, stála výstavba domu čp.403/II celkem 394 488,91 Kč.[32]

Objekt dokončený roku 1928 získal číslo popisné čp.403/II. Situován byl na nároží dnešní Jeřabinové a Javorové ulice (foto z r. 2003), byť Javorová ulice v té době ještě neexistovala (jen cesta k cihelně). Bylo v něm 26 malometrážních bytů.[33] Šlo o dvoupatrový objekt.[34] V březnu 1930 městská rada rozhodla komisionelně prošetřit zprávu, že na krov v čp.403/II bylo použito slabší dřevo.[35] Počátkem dubna 1930 bere rada na vědomí, že komisionelně opravdu zjištěno, že krovní trámy v čp.403/III skutečně někde použity slabší, ale J. Žourovi bylo vyúčtováno vše řádně, s nižší cenou.[36]

 

 

 

11.2.3. Obecní dům čp.431/II v Jeřabinové ulici

Jižně od domu čp.357-358/II byla koncem 20. let 20. století ještě proluka, kam zasahoval areál obecní cihelny.  Jednota proletářské tělovýchovy požádala roku 1928 město o poskytnutí tohoto pozemku pro zřízení letního cvičiště. Obec to odmítla s poukazem na to, že zde hodlá brzy stavět další činžovní dům.[37] V září 1928 městská rada rozhodla, že před rozhodnutím o žádosti FDTJ o prodej pozemku u cihelny na cvičiště se provede obhlídka místa a městská technická kancelář dodá dobrozdání.[38] V říjnu 1928 radní konstatovali, že před rozhodnutím o žádosti FDTJ o poskytnutí pozemku u cihelny na letní cvičiště má městská technická kancelář najít nové staveniště pro sociální dům, který tam byl plánován.[39] Plocha ale skutečně nebyla shledána vhodnou pro účel cvičiště. V lednu 1929 vzali radní na vědomí, že FDTJ upustila od žádosti o propůjčení pozemku u Šťáhlavské silnice na zřízení hřiště a požádala o propůjčení jiného pozemku za Hammerovou vilou. Rozhodnuto, že žádost bude vedena v patrnosti a pokud bude tento pozemek získán od Pražské dřevařské společnosti a pokud bude k němu zřízen veřejný přístup, může jí být vyhověno.[40]  Stejně tak v květnu 1929 rozhodla městská rada, že žádost R. a G.Bergmanových o prodej části pozemku u obecní cihelny se odkládá, až bude rozhodnuto o pozemku pro výstavbu sociálního domu.[41]

Už v prosinci 1928 při jednání  o rozpočtu obce na rok 1929 částka na výstavbu sociálního domu zvýšena o 100 000 Kč.[42] Ještě během prosince 1928 se městská rada na návrh J. Zápotočného usnesla urychlit výstavbu obecního domu s levnými byty za podpory městské spořitelny.[43] V lednu 1929 vzata městskou radou na vědomí zpráva městské technické kanceláře o projektu stavby sociálního domu. Stanoveno, že  u městského úřadu v Plzni se opatří informace o podobných stavbách.[44] V únoru 1929 obecní stavební a regulační komise vyslovila souhlas s dosavadními kroky samosprávy v otázce výstavby sociálního domu.[45] V dubnu 1929 radní vzali na vědomí zprávu městské technické kanceláře o prohlídce sociálních domů v Plzni. Rozhodnuto, že 4. dubna 1929 se bude konat další prohlídka.[46] Koncem dubna 1929 se pak rada usnesla vyzvat místní stavitele, aby zadarmo vypracovali plán a rozpočet na sociální dům dle stavebního programu městské technické kanceláře.[47]  Sociální demokrat F.Pokorný navrhl na schůzi městské rady v červnu 1929 doplnit výdaje obce o 450 000 Kč na výstavbu činžovního domu.[48]  V září 1929 městskou radou na vědomí vzata zpráva o příspěvku městské spořitelny 132 353,85 Kč na výstavbu sociálního domu, městská technická kancelář prý bude vyzvána vypracovat projekt.[49] O umístění plánované novostavby ale obec ještě několik týdnů váhala. V říjnu 1929 dokonce městská rada rozhodla postavit sociální dům na zahradě č.kat.139 u domu čp.40/II na Pražském předměstí, na rohu Nerudova náměstí a Soukenické ulice. To, co bylo již jisté, byla architektonická podoba, protože rada určila, že na stavbu sociálního domu se měl použít projekt získaný z Plzně.[50] V polovině listopadu 1929 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno schválit výstavbu sociálního domu na zahradě č.kat.139. Pokud by ale pozemek nebyl vhodný, mělo se jednat o pozemku č.kat.2571 (budou-li městské železárny souhlasit s jeho záborem).[51] Pozemek č.kat.2571 se nacházel na Práchovně, poblíž areálu Staré hutě čp.103/II. Ale nakonec obě varianty, tedy č.kat.139 i č.kat.2571 nebyly úspěšné. Koncem listopadu 1929 už se lokalita na Pražském předměstí pro umístění nového činžovního domu nezmiňuje. 22. listopadu 1929 se konala stavební komise o umístění sociálního domu na pozemku č.kat.2571 a městské železárny se měly vyjádřit, jestli pozemek potřebují pro lisovnu. Pak se mělo rozhodnout, zda umístit sociální dům buď na pozemku č.kat.2571, nebo na pozemku u cihelny. Tam ale bylo podmínkou zajistit, že dojde k výstavbě kasáren, protože sociální dům by se pak připojil na vodovod a kanalizaci do kasáren. Zároveň koncem listopadu 1929 schválena městskou radou částečná změna projektu sociálního domu dle návrhu J. Žoura.[52] 4. prosince 1929 pak městskou radou na návrh J. Dobromysla usneseno ihned zahájit přípravu výstavby sociálního domu u městské cihelny.[53]  A 11. prosince 1929 rada obecnímu zastupitelstvu doporučila vydat stavební povolení na sociální dům na pozemku č.kat.415 dle projektu získaného z Plzně a upraveného J. Žourem.[54] Váhání ohledně umístění plánované stavby tak bylo ukončeno.

20. prosince 1929 vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě sociálního domu. Městská spořitelna k 10. výročí republiky na jeho výstavbu přispěla 150 000 Kč (ministerstvo vnitra jí povolilo ale jen příspěvek 132 353,85 Kč). Projekt domu poskytlo město Plzeň. Komisionelní šetření konáno 11. prosince 1929. 11. prosince 1929 městská rada navrhla zastupitelstvu vydat stavební povolení. Odhadované náklady na výstavbu cca 300 000 Kč. Z toho měl dar od spořitelny pokrýt 132 353,85 Kč, zbytek se měl vzít z rozpočtu na rok 1930 (z lesního rezervního fondu).  Plánováno zde 20 bytů po jedné místnosti.[55]  V lednu 1930 pak městská rada rozhodla, že se urychleně vypíše oferta na výstavbu sociálního domu dle plzeňského projektu a také dle provedení již dříve dokončeného nedalekého domu čp.403/II. Měly se připravit alternativy výstavby domu o 1 a o 2 patrech, při opatření vyššího úvěru se postaví dvoupatrový dům.[56] V březnu 1930 oznámen výsledek ofertního řízení na výstavbu sociálního domu městské radě. Nejnižší nabídka byla ta od firmy J. Žoura. Radní se ale usnesli vyjednávat i s dalšími uchazeči o zakázku, s J. Novákem a V. Včalou, jestli se dokážou přizpůsobit nabídce J. Žoura. Zároveň radní zdůraznili, že při výstavbě se mají zaměstnat místní nezaměstnaní dělníci.[57] 26. března 1930 vzato radou na vědomí, že J. Novák se cenově přizpůsobil cenám J. Žoura na výstavbu sociálního domu a poměrem hlasů 10:1 pak rozhodnuto zadat výstavbu J. Novákovi.[58]

V listopadu 1930 odsouhlasilo obecní zastupitelstvo doplňovací půjčku na financování této stavby. Investice měla podle aktuálních propočtů vyjít až na cca 400 000 Kč, přičemž platilo, že obecní spořitelna darovala 132 353,85 Kč a 29. prosince 1929 obecní zastupitelstvo schválilo uzavření půjčky cca 170 000 Kč z lesního rezervního fondu. Jenže tehdy se ještě uvažovalo, že dům bude jen jednopatrový.  Nakonec ale zvolen projekt dvoupatrového domu, k čemuž nutná doplňovací půjčka z lesního rezervního fondu 100 000 Kč. 11. a 13. listopadu 1930 už vzetí této půjčky schválila městská rada.[59]

Krátce nato začala na pozemku u Jeřabinové ulice skutečně výstavba dvoupatrového[60] objektu čp.431/II označovaného jako  „sociální dům“ (foto z r. 2003). Výstavba domu čp.431/II započala na jaře 1930.[61] Dne 12. července 1930 se na stavbě událo neštěstí, když se zřítilo lešení a jeden zedník zemřel, osm jich bylo zraněno. Vyšetřování nezjistilo vinu stavitele.[62] Dne 16. července 1930 vzala hlášení policejního úřadu o neštěstí z 12. července 1930 na vědomí městská rada.[63] Objekt dokončen v listopadu 1930. Zřízeno zde 26 bytů. Stavbu prováděla firma Josefa Nováka. Náklady na dům dosáhly 409 695 Kč.[64] 22. října 1930 vydáno na sociální dům městskou radou  užívací a obývací povolení.[65] 23. října 1930 pak na schůzi městské rady proběhlo jednání o obsazení bytů v novém sociálním domě. K dispozici tu bylo 25 bytů po 1 místnosti a 1 byt s kuchyní a kabinetem.[66] V lednu 1931 obecní správní komisí schválena smlouva s firmou Pikolon o kauci za práce na čp.431/II.[67] V březnu 1931 obecní správní komise poukázala k výplatě účet J. Nováka za výstavbu sociálního domu ve výši 336 677,87 Kč.[68]

V červnu 1932 vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě uličního kanálu u novostavby dělostřeleckých kasáren na Šťáhlavské silnici.  19. dubna 1932 konáno vodoprávní řízení. V rámci investice mělo dojít i výstavbě kanálu u obecních domů čp.403/II, čp.357/II, čp.358/II a čp.431/II, který by byl společně s kanalizací z nových kasáren zaústěn  do uliční stoky projektované po Šťáhlavské silnici do Rakovského potoka. Zároveň vydáno povolení k přeložení vodoteče v takzvané Rakovské cestě. Už 12. května 1932 městská rada doporučila tuto akci  ke schválení.[69] V roce 1926 se pozemek č.kat.421 v této lokalitě, u obecních činžovních domů, zvažoval pro výstavbu bytových domů pro důstojníky rokycanské posádky.[70] Z plánu nakonec sešlo a ubytování pro důstojníky začleněno do areálu nových kasáren (viz níže). V červnu 1931 zase městská rada posuzovala žádost ing. Františka Havelky o prodej části č.kat.415 na výstavbu továrního podniku. Rozhodla, že  lokalita bude shlédnuta přímo na místě městskou radou.[71] Ještě před koncem června 1931 pak městskou radou oznámen výsledek jednání o vykázání místa na tovární objekt ing. F. Havelky.[72] Analogicky v únoru 1932 prohlásila městská rada, že nelze doporučit žádost Anny Šlesingerové z čp.417/II o prodej č.kat.415 k výstavbě rodinného domu kvůli zamítavému stanovisku městské technické kanceláře.[73] V březnu 1933 městskou radou  obecnímu zastupitelstvu doporučeno prodat J. Slanému od pozemku č.kat.415 část o ploše cca 300 čtverečních sáhů po 20 Kč na výstavbu dílny a domku.[74] V dubnu 1933 ale obecní finanční komise s návrhem městské rady na prodej části pozemku č.kat.415 o ploše cca 248 čtverečních sáhů Josefu Slanému na výstavbu dílny a domku vyslovila nesouhlas.[75]

 

 

 

11.2.4. Obecní domy čp.549/II a čp.550/II v ulici B. Němcové

Dále k jihu vyrostly krátce před koncem první republiky ještě další obecní domy. V únoru 1930 projednána na schůzi městské rady zpráva o jednání starosty 3. února 1930 na ministerstvu národní obrany o finálním znění smlouvy o výstavbě kasáren. Městská rada doporučila jako jednu ze změn oproti původním plánům ke schválení obecnímu zastupitelstvu věnovat část pozemku č.kat.415 na výstavbu domu pro vojenské gážisty.[76] Šlo patrně o tuto volnou část pozemku č.kat.415 blíže k ulici B. Němcové. Dům pro vojáky z povolání ale nebyl realizován a na tomto místě pak koncem 30. let vyrostly obecní nájemní domy čp.549/II a čp.550/II. Při projednávání obecního rozpočtu na rok 1937 sociální demokrat Josef Selement navrhl zvýšení částky na výstavbu činžovního domu pro chudé na 600 000 Kč, což zastupitelstvem schváleno.[77] V říjnu 1937 obecní zastupitelstvo odsouhlasilo uzavření půjčky 1 350 000 Kč na některé investice z mimořádného rozpočtu obce na rok 1937, přičemž na  výstavbu domů pro chudé mělo jít skutečně 600 000 Kč. Městská rada už prý objednala projekt dvou domů pro chudé u městské technické kanceláře v Dobrušce. Domy měly vyrůst na obecním pozemku u Kotelské cesty proti novým kasárnám. Rozhodnuto, že půjčku si obec vezme u Spořitelny města Plzně.[78]

Dne 25. září 1937 obecní rada výstavbu dvou nájemních domů schválila.[79] 23. listopadu 1937 konáno komisionelní řízení.  25. listopadu 1937 městská rada doporučila ke schválení, aby se vydalo stavební povolení na  dva dvoupatrové domy na pozemku č.kat.415. 21. prosince 1937 stavební povolení schválilo i obecní zastupitelstvo.[80]  V únoru 1938 při jednání zastupitelstva o rozpočtu obce na rok 1938 schválen dodatečný návrh městské rady zařadit do rozpočtu i 1 000 000 Kč na výstavbu domů pro chudé.[81] Mezitím 6. října 1937 Spořitelna města Plzně oznámila, že poskytne Rokycanům půjčku 1 350 000 Kč na různé investice včetně těchto domů. Z toho 750 000 Kč už uzavřeno na základě výnosu zemského úřadu z 22. prosince 1937 a na základě usnesení obecního zastupitelstva z 13. října 1937, druhá část půjčky ve výši 600 000 Kč na výstavbu domů pro chudé byla povolena dle stavu k dubnu 1938 zatím příslibem. 6. dubna 1938 Spořitelna města Plzně povolila hypotekární půjčku 200 000 Kč. 11. dubna 1938 městská rada doporučila ke schválení finanční podmínky půjčky na výstavbu těchto nájemních domů, což v dubnu 1938 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[82]

V období 8.-22. listopadu 1937 vypsána soutěž na provedení stavebních prací.[83] 10. prosince 1937 předložen geometrický plán od ing. Václava Štěcha. Původní odhad nákladů 600 000 Kč. V dubnu 1938 už ale byl znám výsledek ofertního řízení. Podle něj měly být skutečné náklady na 1.dům: vlastní stavba – 284 030,10 Kč, celkem 333 364,35 Kč a skutečné náklady na 2.dům: vlastní stavba – 284 495,40 Kč, celkem 333 566,05 Kč. Celkem tedy skutečné náklady na oba domy 666 950,40 Kč.[84] Domy pak postaveny roku 1938.[85] Na leteckém snímku z července 1938 již je vidět u obou hrubá stavba, zatím jen v rané fází výstavby.[86]  Šlo o dva dvoupatrové činžovní domy  čp.549/II a čp.550/II  (foto z r. 2003). Vzniklo v nich 28 bytů. Finální  náklady na zbudování obou objektů dosáhly 636 000 Kč.[87] Jde o identické dvoupatrové objekty se symetrickým průčelím, v jehož středu ustupuje mírně trakt s vchodovými dveřmi.  Střecha je valbová, nad korunní římsou směrem do hlavního průčelí orientován zděný vikýř s okny podkrovních bytů. Slohově jde už o moderní architekturu inspirovanou funkcionalistickými metodami.

 

 

11.2.5. Další stavební vývoj obecních domů

V roce 1949 postaveno za obecními domy čp.549 a čp.550/II dětské hřiště. Akci provedli brigádníci z řad místních komunistů.[88] Hřiště je viditelné ještě na leteckém snímku z roku 1957. Obdélná hrací plocha se nacházela severně od domu čp.550/II ve vnitrobloku.[89]

V únoru 1977 konstatovalo plénum MěstNV, že v Rokycanech chybí dům s pečovatelskou službou. Plánovalo proto do  „domu u kasáren“, bez přesné specifikace, o jaký z nich mělo jít (a ještě do domu čp.90/I ve Spilce), postupně umisťovat lidi kteří potřebují pečovatelskou službu. Stávající nájemní dům se měl tak proměnit v objekt se zvláštním režimem péče o seniory.[90]  Už 22. prosince 1976 se konala na toto téma na MěstNV porada.[91] Ještě v říjnu 1985 se uvádí, že s bytovými jednotkami pro pečovatelskou službu se počítá v modernizovaném domě  čp.376 (sic!, patrně myšlen čp.357-358/II) v tehdejší Leninově ulici.[92]  V říjnu 1988 skutečně uváděno, že  pro pečovatelskou službu má MěstNV vyčleněny byty v Leninově ulici.[93]

V 80. letech 20. století se ale podoba všech výše uvedených  domů proměnila. Všechny byly modernizovány, čímž zvýšen obytný standard. Architektonicky šlo o poměrně vkusné řešení, které i při totální výměně většiny stavebních prvků respektovalo atypickou individuální tvář předválečných budov, mimo jiné byla zachována šikmá střecha. Jako první přišel na řadu dům čp.403/II. Město (dle harmonogramu z prosince 1981) plánovalo přidělit v roce 1982 stávajícím nájemníkům 19 náhradních bytů. Objekt měl být zcela vystěhován do 31. srpna 1982. Do rekonstrukce tu byl 1 byt 1+2, 5 bytů 1+1 a 15 samostatných místností (garsonek).[94] V roce 1982 zahájil skutečně Okresní stavební podnik modernizaci objektu čp.403/II.[95] V prosinci 1983 uváděno, že  modernizace domu u nových kasáren se už dokončuje.[96] Práce dokončeny roku 1984. V dubnu 1984 už se uvádí, že v Leninově  ulici předáno 18 modernizovaných bytových jednotek.[97] Na dům nastavěno 3. patro. Z původních bytů IV. kategorie získáno 18 bytů II. kategorie.[98] Podle jiného dobového pramene šlo ale o byty I. kategorie, z toho 14 bytů 1+1, 2 byty 1+2 a 4 garsoniéry.[99]  Náklady na adaptaci dosáhly 2 000 000 Kčs.[100]

Na rok 1983 plánována modernizace domu čp.431/II, město hledalo proto 6 náhradních bytů.[101]  Nakonec přiděleno v březnu-srpnu 1983 zdejším nájemníkům 8 náhradních bytů.[102] Roku 1983 už adaptace domu probíhá.[103] Podle jiného pramene ale zahájena investice až roku 1984.[104] Tomu by nasvědčoval i údaj o tom, že ještě 14. května 1984 byl přidělen další náhradní byt pro obyvatele tohoto domu.[105] V říjnu 1984 se uvádí, že modernizace bude hotova do roku 1985.[106] Práce zajišťoval Okresní stavební podnik. Provedena přístavba 3. patra. V objektu vzniklo 18 bytů II. kategorie. Náklady na přestavbu vyčísleny na 2 200 000 Kčs.[107] Roku 1985 byl modernizovaný dům skutečně předán do užívání.[108] V říjnu 1984 město konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat obyvatelům domu  čp.357-358/II přidělit 6 náhradních bytů.[109]  Ve dnech 11. prosince 1984, 29. dubna 1985, 20. června 1985, 10. července 1985 a 16. července 1985 opravdu nájemníkům z čp.357-358/II přiděleno 8 náhradních bytů.[110] Během roku 1985 pak skutečně započato  s modernizací domu čp.357-358/II. I zde byl projektantem a dodavatelem Okresní stavební podnik. Rozpočet na přestavbu 1 200 000 Kčs. Dokončení  slibováno na rok 1986.[111]  Mělo tu vzniknout 8 bytových jednotek II. kategorie.[112] Podle kroniky města  rekonstrukce opravdu dokončena roku 1986.[113] Ještě v říjnu 1986 se uvádí, že do konce roku bude modernizace čp.357-58/II hotova.[114] Jiné prameny ale uvádějí, že dům předán do užívání v lednu 1987.[115] Vzniklo tu nakonec 9 bytových jednotek II. kategorie (6 garsoniér a 3 byty 1+1, vše II. kategorie[116]). Objekt  zvýšen o 2.patro.[117] Bilance je tedy následující: v letech 1982-87 opraveny domy čp.403/II, čp.431/II a čp.357-358/II nákladem cca 5 400 000 Kčs. Vzniklo tu 45 moderních bytů.[118] Dle harmonogramu z roku 1982 navrženy i domy čp.549/II a čp.550/II k modernizaci, která ovšem měla proběhnout až v 8. pětiletce (1986-1990).[119] Nakonec domy rekonstruovány až počátkem 21. století (viz níže).

Po roce 2000 probíhala v Rokycanech masivní vlna prodeje obecních bytů do soukromého vlastnictví. Dotkla se (byť jen jako nerealizovaný plán) i zdejších obecních domů. Dům čp.403/II byl zařazen do III. vlny privatizace bytových domů. 9. května 2005 záměr prodeje odsouhlasila městská rada.[120] V listopadu 2004 rada své rozhodnutí potvrdila a do privatizace zároveň zahrnula i objekty čp.357-358/II, čp.431/II, čp.549/II a čp.550/II do další vlny privatizace bytového fondu.[121]  Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. zakázaná veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 euro. Tato podmínka byla splněna, 9. ledna 2006 tudíž mohla rada města[122] a 24. ledna i zastupitelstvo privatizaci objektu čp.403/II opět potvrdit.[123] Prodejní cena stanovena na 2 186 243 Kč.[124] Jenže nakonec nebyl prodej bytů do osobního vlastnictví ani u jednoho z těchto domů realizován a ještě dle stavu z roku 2020 zůstávaly všechny v majetku obce. Město jako vlastník proto i v následujících letech provádělo stavební úpravy a údržbu těchto nájemních domů.

Dne 1. června 2007 město na úřední desce zveřejnilo záměr provést během roku 2007 investici menšího rozsahu, spočívající v odvlhčení  suterénů domů čp.357-358/II, čp.403/II a čp.431/II. Případní zájemci se měli přihlásit do 15. června 2007.[125] Jako zhotovitel byla vybrána firma VAKOS – V. Kočí za cenu 1 975 707 Kč včetně DPH.[126] Dům čp.357-358/II 18. února 2010 postihl požár, který vypukl v jednom z bytů, kde bydleli notoričtí neplatiči nájmu. Oheň zničil zcela dva byty a střechu, včetně některých trámů. 12 lidí muselo být evakuováno.[127] Následně město vypsalo zakázku na opravu domu. Získala ji firma VŠESTAV Mariánské Lázně s.r.o. a konečná cena dosáhla 4 471 361,15 Kč. Práce měly probíhat od prosince 2010 do září 2011. Zakázka měla dvě fáze. V první byly opraveny škody po požáru, v druhé pak provedena rekonstrukce a zateplení domu dle projektu kanceláře TORION s.r.o. Plzeň.[128] Ještě před rokem 2015 tak objekt prodělal zateplení fasády. Na fasádu tehdy aplikován barevný nátěr v odstínech okrové.

Po roce 2000 prošly generální rekonstrukcí domy čp.549/II i čp.550/II. Práce provedla rokycanská firma VAKOS Václava Kočího.[129] V září 2003 rozhodlo městské zastupitelstvo v rámci úprav obecního rozpočtu, že přesune na opravy v domě čp.550/II částku 35 000 Kč. Dalších 3500 Kč si měla vyžádat nutná projektová dokumentace.[130] Za domem čp.550/II se do rekonstrukce nacházely některé kůlny a sklady postavené pro původní nájemníky domu. Při rekonstrukci tyto nádvorní objekty zbořeny a objevila se kontroverze ohledně dalšího řešení prostoru, nyní výlučně trávníku. Město nechalo část pozemku přináležejícího k domu oplotit drátěným plotem a oddělilo ji tak od sousedních trávníkových ploch severně od domu, což vyvolalo odpor některých rokycanských Romů (právě ti byli silně zastoupeni mezi nájemníky domu čp.550/II), kteří v tom viděli akt rasismu. Srovnávali situaci s případem zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem, která byla v této době předmětem ostrých sporů a která přitáhla na Českou republiku pozornost i v zahraničí. Dne 8. května 1999 se tím zabývalo městské zastupitelstvo.[131] V minulosti ale byly za všemi zdejšími domy oplocené dvorky, na kterých se postupně stavěly různé boudy a kůlny. Takto jsou vidět například na leteckém snímku z roku 1947,[132] i z roku 1957.[133] Šlo samozřejmě často o nuznou, parazitní zástavbu, ale samotná idea oddělených dvorků je správná, protože odstraňuje anonymitu příznačnou pro sídlištní prostředí, a dává obyvatelům pocit soukromí. V dubnu 1967 přislíbila Domovní správa v rámci závazku k 50. výročí VŘSR (komunistické revoluce v Rusku) provést výstavbu nového plotu u domu čp.431/II.[134] Ovšem tyto oddělené dvorky postupně zanikly a prostor mezi domy se amorfně prolnul se sousedním panelovým sídlištěm Jižní předměstí. Už v červnu 1977 MěstNV na základě stížností občanů z nového sídliště vydal rozhodnutí o odstranění kolen a dřevníků ve staré výstavbě u nových kasáren (patrně u některých domů z této skupiny), sklepní prostory tam prý postačují. Kůlny se měly zbořit ještě do konce roku 1977.[135] V prosinci 1997 zamítla městská rada návrh na výstavbu garáží na části pozemku č.kat.415/4 a rozhodla ponechat celý pozemek v majetku města.[136] Jde o pozemek mezi zdejšími obecními domy a panelovým domem v Javorové ulici. Mělo jít o 3 garáže. Počátkem roku 1998 přidalo nesouhlasné stanovisko i městské zastupitelstvo.[137] Do budoucna by bylo vhodné obnovit samostatné dvorky, pochopitelně spíše s rekreační zelení než s dřevěnými kůlničkami, a za úvahu by stálo i zřízení ohrazených předzahrádek směrem do ulice (toto by ostatně mělo být prováděno v maximální míře i v případě bytových domů na sídlištích z dob socialismu).

V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na izolaci spodních vod v domech v Jeřabinové ulici  půjde 3 900 000 Kč.[138] V rozpočtu na rok 2007 město na izolaci domů proti spodní vodě v Jeřabinové ulici počítalo nakonec  s částkou 3 000 000 Kč, z čehož reálně utraceno  2 022 340 Kč.[139] V seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města  se uvádí i oprava elektrické instalace hlavních rozvodů a společných prostor. [140] Záměr provést tuto akci ohlásilo město 8. ledna 2008 a vyzvalo případné zájemce o podání nabídky do 15. února 2008.[141] Výběrové řízení vyhlášeno 18. února 2008 a zakázka přidělena 19. března 2008 firmě EMO Elektrik s.r.o. z Plzně za 526 908,50  Kč. Termín dokončení stanoven do 30. června 2008 a práce nakonec dokončeny už 25. června 2008. Cena zakázky dodržena.[142] Za domy čp.431/II, čp.403/II a čp.357-358/II byla počátkem 21. století tři dětská hřiště s pískovišti. Obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005 počítala s redukcí jejich počtu, mělo být  zachováno jen jedno z nich.[143]

 

 

 

11.2.6. Ubytovna čp.850/II v ulici B. Němcové

Posledním a nejmladším objektem v této skupině nájemních domů je dvoupatrový činžák čp.850/II, situovaný již plně do ulice B. Němcové (foto z r.2003). Odlišuje se dobou i okolnostmi svého vzniku. Vyrostl až v 60. letech 20. století jako vojenská ubytovna pro příslušníky armády z nedalekých nových kasáren. Na 21. prosince 1962 byla plánována kolaudace objektu. Někteří členové národního výboru, ale dopředu doporučovali přísné posouzení stavby, vzhledem k nedokončeným terénním úpravám okolí.[144] Z hlediska architektury šlo o poněkud anachronickou stavbu, která se drží osvědčeného tradičního tvarosloví 50. let. Stavba je cihlová s klasickou omítkou a valbovou střechou krytou taškami. Slohově připomíná objekty sídliště U Václava z 50. let (viz výše).  Dům byl vystavěn v době, kdy ještě nebyla definitivně vyřešena parcelace areálu bývalé obecní cihelny a vedení uliční sítě. Napovídá tomu jeho mimoběžná poloha vůči ulici, jakož i poněkud snížená niveleta.

V červenci 1995 do vojenské ubytovny zavedeno ústřední topení z nedaleké kotelny sídliště Jižní předměstí.[145]  Po zániku vojenské posádky v Rokycanech dům čp.850/II ztratil využití.  Podle popisu z roku 2006 byl čp.850/II v majetku státu (ministerstva obrany). Ubytovna měla kapacitu 44 lůžek. V 1. a 2. patře domu se nacházelo 24 pokojů se společným sociálním zařízením. V přízemí jídelna s kuchyní, v suterénu zasedací místnost.[146] Dne 5. června 2006 jednala o jeho dalším osudu městská rada, které byl ze strany bytové komise a odboru rozvoje města předložen návrh objekt čp.850/II odkoupit a proměnit jej na komunální nájemní dům, určený pro nájemce z vyklizených obecních bytů, chudé lidi, nebo děti z dětských domovů po dosažení plnoletosti. V případě, že by kapacita domu nebyla plně využita, se předpokládalo i komerční pronajímání pokojů.[147] V červnu-červenci 2006 byla zveřejněna nabídka na prodej objektu. V polovině srpna 2006 předpokládán prodej. Základní cena vyčíslena na 6 900 000 Kč, prodej měl proběhnout obálkovou metodou.[148] 26. června 2006 schválila městská rada[149] a 11. července 2006 i městské zastupitelstvo, že se obec do výběrového řízení přihlásí a pokusí se dům získat pro své účely.[150]

Počátkem října 2006 již měl dům nájemníky a sloužil jako ubytovna.[151] Mezi roky 2016-2018 proběhla jeho celková rekonstrukce, při níž byl objekt zvýšen o další patro a nově zastřešen nízkou sedlovou střechou. Fasáda zároveň zcela změněna zateplením, zakrytím původního brizolitu  a nátěrem  v odstínech hnědé a šedé. Šlo o zdařilou ukázku stavební proměny starší sídlištní zástavby z dob socialismu. Přestavba byla dokončena 14. února 2018. V objektu vzniklo 23 bytů.[152] Dům mezitím přešel do soukromého majetku (firma Avantage z Ejpovic).

 

 

 

11.3. Křižovatka a nerealizované náměstí před novými kasárnami

11.3.1. Původní podoba rozcestí a plány na vznik náměstí

Domy čp.549/II a čp.550/II nevyrostly koncem 30. let 20. století v této lokalitě tak úplně náhodně. Nové stavby se natočily do rodící se ulice B. Němcové, respektive do prostranství před novými kasárnami. Zde bylo totiž za první republiky plánováno založení nového náměstí.  Už v roce 1928 počítala obec s proponovaným náměstím a odmítla proto proměnit část zdejšího pozemku na cvičiště pro Jednotu  proletářské tělovýchovy.[153] V letech 1931-1933 toto prostranství získalo i jižní frontu v podobě monumentálních objektů nových kasáren (viz níže). Kromě kasáren bylo ještě na sklonku 1. republiky zárodečné náměstí akcentováno výstavbou oněch dvou obecních činžovních domů na protější straně.

Už dávno před vznikem nových kasáren se tu nacházelo významné rozcestí. Již mapa stabilního katastru z roku 1838 ukazuje, že se tu sbíhalo a rozbíhalo několik cest. Nejvýznamnější byla silnice na Šťáhlavy, která z historického jádra Rokycan vedla dnešní Jeřabinovou ulicí a právě zde uhýbala k západu, kde překračovala Rakovský potok a pak opět jižním směrem pokračovala na Šťáhlavy. K jihovýchodu odbočovala cesta do polí pod Kotlem (zhruba v linii dnešní Kotelské ulice), k severovýchodu pak cesta k obecní cihelně a zpět do města (zčásti v trase dnešní ulice Pod Ohradou, která ale byla tehdy zaústěna přímo sem, o ní viz výše, v rámci popisu obecní cihelny). Šlo samozřejmě o rozcestí tehdy daleko za městem, kde kromě sousedního areálu cihelny nebyla žádná zástavba, nicméně svůj dopravní význam už mělo a stalo se později vodítkem při urbanizaci tohoto prostoru. Letecká fotografie z roku 1938 již ukazuje, jak toto rozcestí je od jihu lemováno reprezentativními budovami nových kasáren a kterak se podél Jeřabinové ulice a nároží budoucí ulice B. Němcové řadí obecní bytové domy.[154] Co naopak zcela chybělo ve srovnání s dneškem, byla komunikace odtud na východ. Právě s tím počítalo tehdy zvažované nové řešení, kdy tu mělo vzniknout nové kompoziční centrum dynamicky rostoucího jižního sektoru Rokycan. Podél čela kasáren se měla k východu vytýčit nová komunikace, jež by po napojení na existující úsek Barákovy ulice ve čtvrti Hořicov propojila toto náměstí s výpadovkou na Kamenný Újezd a Hrádek (viz mapa). Nebylo to realizováno. Zároveň se projektovalo, že na průčelí kasáren bude namířena zcela nová přímá ulice, která odtud vyběhne severoseverovýchodním směrem a pak se v ose dnešní Školní ulice zanoří do podjezdu u sokolovny. Právě ona by byla osou nové výstavby na ploše dožívající obecní cihelny a Hammerovy pily a náměstí před kasárnami by bylo jejím kompozičním vyvrcholením. Ani tato ulice nevznikla, ale město cíleně posouvalo majetkoprávní a regulační otázky v lokalitě před novými kasárnami.

V roce 1936 město řeší knihovní pořádek v souvislosti se změnami hranic pozemků vyplývajícími z výstavby v této oblasti. Při parcelaci pozemků č.kat.358 a č.kat.360 Anny Partišové a spol. a pozemku č.kat.357/1 J. Juláka (pozemky v prostoru nynějších 2 bloků zástavby mezi ulicemi B. Němcové, Jeřabinová, Karlíkova a Šťáhlavská) dohodnuto, že Partišová a spol. obci prodají části pozemků pro zřízení veřejného prostranství. Část o ploše 827 čtverečních metrů měla přejít od pozemku č.kat.358 a použít se na otevření náměstí před kasárnami. Jako opatření práce pro nezaměstnané dělníky město prohlašuje, že je nutno srovnat terén prostranství před novými kasárnami na pozemku č.kat.358.  28. května 1936 městská rada doporučila ke schválení provést knihovní pořádek, na červnové schůzi obecního zastupitelstva roku 1936  to schváleno.[155] V červnu 1936 jedná obecní zastupitelstvo o schválení půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren na úhradu některých investic v rozpočtu na rok 1936. 12. května 1936 městská rada doporučila tuto půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo použít na úpravu ulic 100 000 Kč. Z toho na prostranství před novými kasárnami na pozemku koupeném od A. Foltové mělo dojít k odkopu 1000 metrů kubických nákladem 20 000 Kč a ke štětování jízdní dráhy a úpravě části náměstí o ploše 1275 čtverečních metrů nákladem 12 000 Kč.Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat jednotlivými volebními skupinami. Obecní  zapisovatel ale reagoval, že půjčku lze schválit s tím, že městská rada bude pak moci posoudit jednotlivé položky, na které má být částka použita, což nakonec schváleno.[156]

K 20. výročí vzniku samostatné republiky mělo být toto nové veřejné prostranství oficiálně pojmenováno Náměstí 28. října. Vzhledem k politické krizi okolo Mnichovské dohody a rozkladu prvorepublikové ideologie i rituálů se ale nakonec oslavy vzniku státu redukovaly. Městská osvětová komise proto už koncem září 1938 rozhodla pojmenování náměstí odložit.[157]

 

 

11.3.2. Opuštění původních plánů a prodloužení ulice B. Němcové ke kasárnám

Pak další koncepční rozvoj oblasti přervala světová válka. Německá armáda prostor budoucího náměstí rozkopala a zřídila zde protiletecké kryty.[158] Po roce 1945 už nebylo na původní vize navázáno. Ostatně při chabém poválečném stavebním ruchu nebylo ani čím nedokončené náměstí dotvořit. Před kasárnami byl pouze zřízen park. Dne 19. září 1946 dostala místní organizace KSČ povolení k úpravám prostranství.[159] V polovině listopadu provedeny zahradnické práce. V zimě pak na záhony navezena ornice.[160] Práce na úpravě parčíku odvedli především brigádníci z řad místních komunistů. Na jaře 1947 ještě zde plánováno vysazení růží.[161] Dále zde na jaře mělo být instalováno 10 laviček.[162]      Prostranství pojmenováno Sad Klementa Gottwalda.  Na návrh Rudolfa Hejrovského výslovně stanoveno užití slova „sad“ nikoliv „cizího“ výrazu park.[163] Dne 19. listopadu 1946 tlumočen městu pozdrav od předsedy vlády Gottwalda s poděkováním, že po něm bylo nazváno nové prostranství.[164] Jen pro zajímavost, bylo to porušení poválečného úzu, kdy se ulice a veřejné prostory neměly jmenovat po žijících osobách. Výjimkou bylo Benešovo náměstí (dnes Malé náměstí) a právě tento park. Název se ale neujal. Stav po těchto okrašlovacích aktivitách zachycuje letecký snímek Rokycan z června 1947. Zajímavé bylo velmi odlišné vedení dopravy. Při neexistenci východozápadní osy (dnešní ulice B. Němcové), tak chyběla vozovka, která by sledovala uliční průčelí areálu nových kasáren. Místo toho na náměstí vstupovala silnice od severu z Jeřabinové a obloukem zatáčela k západu, k Rakováčku. Ještě předtím se z ní rovněž obloukem odpojovala cesta na Kotel (Kotelská ulice). Přímo před vchodem do kasáren se tak nacházela velká trojúhelníková plocha, která byla právě oním místem, kde vznikla sadová úprava.[165] V tomto stavu zachycuje řešení dopravních toků před kasárnami i státní mapa z roku 1963.[166]

K 10. výročí osvobození v roce 1955 plánovalo město v rámci zvelebovací akce vyčistit tento park.[167] V únoru 1961 se na zasedání MěstNV kritizuje devastace Gottwaldova parku civilními i vojenskými vozidly, která přes něj přejíždějí po dobu budování nové kanalizace v této oblasti.[168] Počátkem 60. let 20. století došlo k částečné úpravě trasy výpadovky na Šťáhlavy v tomto prostoru před novými kasárnami. Nešlo ale o zásadnější změnu, spíše jen úpravu směrového vedení oblouku silnice. Pořád platilo, že východozápadní dopravní osa chybí. Město pak v únoru 1963 rozhodlo, že provede novou úpravu Gottwaldova parku.[169] Před rokem 1966 zde bylo vysazeno  30 různých křovin a 40 kusů růží.[170]

Počátkem 60. let 20. století se sem obrátilo průčelí vojenské ubytovny čp.850/II (viz výše), která byla situována do severovýchodního rohu tohoto náměstí a předznamenala tak, budoucí rozvoj města tímto směrem. Na počátku 70. let 20. přišly zásadní změny. Plánovanou spojnici směrem k východu do Barákovy ulici nahradila poněkud severněji vedená ulice B. Němcové (viz mapa). Bývalá cesta vedoucí od kasáren severovýchodně přes areál cihelny zmizela společně s cihelnou při výstavbě ZŠ Jižní předměstí a stejnojmenného panelového sídliště. Tehdy definitivně padl záměr před kasárny zaústit od podjezdu u sokolovny dnešní Školní ulici a vytvořit tak hlavní osu Jižního předměstí. Tuto kompozičně zajímavou myšlenku již zpochybnila revize územního plánu roku 1950 a byla zcela opuštěna počátkem roku 1959, kdy komise pro výstavbu při MNV odsouhlasila zastavovací studii této oblasti a konstatovala, že  „komunikační kostra s umístěním jedenáctileté školy plně vyhovuje rozvoji města“.[171] O plánech na řešení Školní ulice viz výše, v pasáži o asanaci a nové výstavbě na místě bývalé Hammerovy pily. Na přelomu 70. a 80. let byla protažena ulice B. Němcové přes prostor před kasárnami a propojila tak výpadovky na Mirošov a Šťáhlavy (viz mapa). Tehdy byl proměněn prostor před kasárnami, protože vozovka nyní vedena podélně s uliční frontou kasáren. Gottwaldův sad z poválečného období byl tehdy zrušen, respektive výrazně redukován (v 90. letech 20. století vznikl u ústí Kotelské ulice jen malý, parkově řešený kout). Zmizela i původní vidlice cest před kasárnami, kterou nahradila běžná městská křižovatka ve tvaru písmene T.

Nové dopravní řešení mělo svou logiku a patří k těm koncepčnějším počinům z časů komunistické vlády. Problémem bylo, že tehdejší projektanti a plánovači nedocenili, nebo úmyslně opomenuli, mimořádný potenciál tohoto prostoru pro utvoření plně architektonizovaného náměstí, ve kterém by vynikl jeho centrální význam pro okolní městský sektor i monumentalita budov kasáren. Výstavba nového sídliště Jižní předměstí sem tak sice zasáhla panelovými domy na rohu ulice B. Němcové a Kotelská, ale ty byly pojaty zcela typizovaně, fádně. Nevyužita zůstala i proluka naproti hlavní budově kasáren, kde mezi ústím ulic Jeřabinová a Žižkova zůstává i na počátku 21. století nezastavěná plocha, která přitom mohla být zastavěna silnou architekturou, která by dotvořila severozápadní kout tohoto náměstí.  Problém byl i v charakteru ochranných opatření a utajování vojenských areálů. Komplex kasáren si tak žil svým životem, zčásti nezávisle na okolním městě, od kterého byl oddělen nevzhledným plotem. Nové centrum Jižního předměstí mezitím aspoň zčásti vzniklo dál k východu, v celkem zdařilé podobě, byť komunikačně o poznání méně elegantně, poblíž nároží ulic B. Němcové, Pod Ohradou a Vokáčovy.

Drastická rána pro plánované, ale nedotvořené náměstí před novými kasárnami přišla paradoxně až počátkem 21. století, dávno po pádu komunistického režimu a jeho estetiky. V té době byly nové kasárny zrušeny a začala jejich transformace na obytnou a podnikatelskou zónu (podrobně o tom viz níže). Zdálo by se, že nyní se areál kasáren logicky propojí s okolním městem i s prostranstvím před hlavním vjezdem do kasáren. Jenže právě tehdy byla zbořena celá hlavní budova kasáren z 30. let 20. století. Důvodem byl špatný technický stav, nejasné budoucí využití a vysoké náklady, které by město jako nabyvatel objektů zrušených kasáren muselo nést. Budova byla zbořena, její pozemek zarovnán a proměněn v trávník. Šlo o jednoznačně chybné rozhodnutí, které rozvrátilo prostor před kasárnami do beztvaré podoby, připravilo ho o hlavní dominantu a pohřbilo snahy o koncepční dotvoření tohoto náměstí.

 


[1] Kronika města Rokycan 1907-18, f.116.

[2] 15. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1920.

[3] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.

[4] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.66.

[5] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.38.

[6] 36. schůze obecního zastupitelstva, 3.3.1922.

[7] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.

[8] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.

[9] 2. schůze obecní správní komise, 5.3.1923.

[10] 10. schůze obecní správní komise, 3.5.1923.

[11] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.52.

[12] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7.5.1926.

[13] 33. schůze obecního zastupitelstva, 8.10.1926.

[14] 33. schůze obecního zastupitelstva, 8.10.1926.

[15] 36. schůze obecního zastupitelstva, 7.12.1926.

[16] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.88.

[17] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.

[18] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.

[19] 28. schůze městské rady, 4.11.1927.

[20] 34. schůze městské rady, 29.11.1927.

[21] 24. schůze městské rady, 21.10.1927.

[22] 31. schůze městské rady, 14.11.1927.

[23] 6. schůze obecní finanční komise, 17.11.1927.

[24] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1928.

[25] 12. schůze obecního zastupitelstva, 2.5.1928.

[26] 72. schůze městské rady, 14.5.1928.

[27] 80. schůze městské rady, 22.6.1928.

[28] 82. schůze městské rady, 11.7.1928.

[29] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1928.

[30] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1928.

[31] 82. schůze městské rady, 11.7.1928.

[32] 187. schůze městské rady, 14.3.1930.

[33] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.88.

[34] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.38.

[35] 189. schůze městské rady, 26.3.1930.

[36] 191. schůze městské rady, 9.4.1930.

[37] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.132.

[38] 94. schůze městské rady, 25.9.1928.

[39] 101. schůze městské rady, 24.10.1928.

[40] 116. schůze městské rady, 9.1.1929.

[41] 138. schůze městské rady, 21.5.1929.

[42] 110. schůze městské rady, 5.12.1928.

[43] 114. schůze městské rady, 19.12.1928.

[44] 117. schůze městské rady, 18.1.1929.

[45] 3. schůze obecní stavební a regulační komise. 7.2.1929.

[46] 129. schůze městské rady, 2.4.1929.

[47] 134. schůze městské rady, 26.4.1929.

[48] 142. schůze městské rady, 3.6.1929.

[49] 158. schůze městské rady, 6.9.1929.

[50] 163. schůze městské rady, 4.10.1929.

[51] 169. schůze městské rady, 15.11.1929.

[52] 172. schůze městské rady, 29.11.1929.

[53] 174. schůze městské rady, 4.12.1929.

[54] 175. schůze městské rady, 11.12.1929.

[55] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[56] 179. schůze městské rady, 10.1.1930.

[57] 187. schůze městské rady, 14.3.1930.

[58] 189. schůze městské rady, 26.3.1930.

[59] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14.11.1930.

[60] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.38.

[61] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.120.

[62] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.120.

[63] 206. schůze městské rady, 16.7.1930.

[64] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.120.

[65] 223. schůze městské rady, 22.10.1930.

[66] 224. schůze městské rady, 23.10.1930.

[67] 9. schůze obecní správní komise, 9.1.1931.

[68] 16. schůze obecní správní komise, 12.3.1931.

[69] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10.6.1932.

[70] 27. schůze obecního zastupitelstva, 29.1.1926.

[71] 9. schůze městské rady, 12.6.1931.

[72] 11. schůze městské rady, 22.6.1931.

[73] 59. schůze městské rady, 25.2.1932.

[74] 120. schůze městské rady, 9.3.1933.

[75] Schůze obecní finanční komise, 12.4.1933.

[76] 182. schůze městské rady, 21.2.1930.

[77] 56. schůze obecního zastupitelstva, 16.3.1937.

[78] 61. schůze obecního zastupitelstva, 13.10.1937.

[79] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.187.

[80] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1937.

[81] 63. schůze obecního zastupitelstva, 15.2.1938.

[82] 64. schůze obecního zastupitelstva, 13.4.1938.

[83] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.187.

[84] 64. schůze obecního zastupitelstva, 13.4.1938.

[85] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.187.

[87] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.66.

[88] Veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949; Kronika města Rokycan, 1954-57, f.32.

[90] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.

[91] 1. schůze rady MěstNV, 4.1.1977.

[92] 26. plenární zasedání MěstNV, 29.10.1985.

[93] 15. plenární zasedání MěstNV, 25.10.1988.

[94] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[95] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.53.

[96] 15. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1983.

[97] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.

[98] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.53.

[99] 14. plenární zasedání MěstNV, 1.11.1983.

[100] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.53.

[101] Kronika města Rokycan, 1982, f.8.

[102] 14. plenární zasedání MěstNV, 1.11.1983.

[103] Kronika města Rokycan, 1983, f.79.

[104] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.53.

[105] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.

[106] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.

[107] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.53.

[108] Kronika města Rokycan, 1985, f.75.

[109] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.

[110] 26. plenární zasedání MěstNV, 29.10.1985.

[111] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.53.

[112] 26. plenární zasedání MěstNV, 29.10.1985.

[113] Kronika města Rokycan, 1986, f.182.

[114] 3. plenární zasedání MěstNV, 28.10.1986.

[115] Hlas Rokycanska, č.1, 7.1.1987, s.1.

[116] 3. plenární zasedání MěstNV, 28.10.1986.

[117] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.53; Kronika města Rokycan, 1986, f.182.

[118] Hlas Rokycanska, č.1, 7.1.1987, s.1.

[119] 7. plenární zasedání MěstNV, 28.9.1982.

[120] Rokycanský deník, 13.5.2005.

[121] Rokycanské noviny, č.11, 20. listopadu 2004, s.2.

[122] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2451, ID: 4647.

[123] Rokycanský deník, 25.1.2006.

[124] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2451, ID: 4647.

[125] Město Rokycany Zakázky malého rozsahu, www.rokycany.cz.

[126] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[128] Rekonstrukce bytového domu čp. 357, 358, Jeřabinová ul. Rokycany

https://www.rokycany.cz/rekonstrukce-bytoveho-domu-cp-357-358-jerabinova-ul-rokycany/ds-50088

[129] Kronika města Rokycan, 2003, s.22.

[130] Usnesení zastupitelstva města z 30.9.2003, www.rokycany.cz.

[131] Usnesení zastupitelstva města z 18.5.1999, www.rokycany.cz.

[134] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.

[135] 5. plenární zasedání MěstNV, 13.6.1977.

[136] Rokycanský deník, 12.12.1997, s.14.

[137] Rokycanský deník, 6.2.1998, s.12.

[138] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz

[139] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[140] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz

[141] Zakázka malého rozsahu - oprava el rozvodů a společných prostor v domě čp 549 - 550 v ul B Němcové_1, www.rokycany.cz

[142] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz

[143] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[144] 8. plenární zasedání MěstNV, 18.12.1962.

[145] Rokycanský deník, 14.7.1995, s.9.

[146] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2413, ID: 5194.

[147] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2413, ID: 5194.

[148] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1451, ID: 5311.

[149] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2413, ID: 5227.

[150] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1451, ID: 5311.

[151] Založeno na osobních zápiscích autora.

[153] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.132.

[155] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.

[156] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.

[157] Nová doba, č.276, 6.10. 1938, s.3.

[158] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.

[159] Schůze rady MNV 19.9.1946.

[160] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.

[161] Schůze pléna MNV 22.11.1946.

[162] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.

[163] Schůze pléna MNV 22.11.1946.

[164] Schůze rady MNV 19.11.1946.

[167] 1. zasedání MNV, 21.1.1955.

[168] 1. plenární zasedání MěstNV, 13.2.1961.

[169] 1. plenární zasedání MěstNV, 18.2.1963.

[170] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.

[171] 1. zasedání MNV, 26.1.1959.