http://encyklopedierokycan.sweb.cz/vstupdofotogalerie.jpg

 

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/zpetnahomepage.jpg

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/fotografieheadlinekomenskehoulice.jpg


D. Borek: verze 2021/07/03

 

1. Urbanistický a stavební vývoj Komenského ulice

Komenského ulice vznikla gotickým založením. Je součástí systému okružních komunikací lemujících po vnitřní straně obvod středověkého opevněného města stejně jako ulice Hradební nebo Knihova. Na rozdíl od nich ale na západní straně této ulice byly už v době gotické lokace vysazeny parcely pro měšťanské domy, byť pravděpodobně chudší než ty na obou historických náměstích. Ulice tak neplnila jen roli podružné komunikace, umožňující přístup k zadním traktům bohatých měšťanských domů.[1] Na východní straně ulice byla ovšem zástavba mezerovitější a orientovaná převážně do ulice Míru. Stály tu domy bez právovárečných privilegií. Podle jedné z teorií je to možná proto, že původně sahalo až ke Komenského ulici dnešní Masarykovo náměstí. V takovém případě byl původní hlavní rokycanský rynek daleko rozlehlejší než nyní a dnešní Komenského ulice představovala jeho západní okraj. Tím by se vysvětlovaly plnohodnotná parcelace měšťanských domů na západní straně dnešní ulice, protože šlo o domy orientované do náměstí. Naopak mělčí parcelace a podružnější zástavba východní strany ulice (myšleno do konce 19. století, než byla zbořena a nahrazena novostavbou základní školy v ulici Míru) by odpovídala dodatečné zástavbě dosud volné plochy náměstí, možná někdy po třicetileté válce, kdy sem byly vloženy nové domovní bloky.[2] Tuto teorii považuje za poměrně pravděpodobnou Karel Kuča.[3] Vzhledem k pozdějšímu zboření východní strany ulice na konci 19. století ale nelze tyto teorie ověřit archeologickým zkoumáním.

Dalším střípkem do poměrně spekulativní mozaiky pátrání po nejstarším stavebním vývoji této části Rokycan byl archeologický výzkum, prováděný roku 1998 před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I a jejich zahrad (viz níže). Odhalena tu totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století, možný pozůstatek malohutnické výroby.[4] Nález sídelního horizontu datovaného až do 13. století[5] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavební minulosti Rokycan, podle něhož zástavba v západní části historického jádra města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala i v předlokační době nějaká, byť izolovaná, zástavba.

Komenského ulice má délku cca 180 metrů, z toho ale její původní historický úsek jen cca 100 metrů (zbytek je prvorepublikové prodloužení ulice k ZŠ T. G. Masaryka). V roce 1892 navrhl Bedřich Pek přestavbu východní strany ulice v rámci nového regulačního plánu města. Mělo dojít k postupnému rozšíření uliční fronty. Na západní straně ulice se předpokládaly spíše jen korekce, kdy domy čp.26/I, čp.27/I, čp.28/I a čp.29/I měly zůstat na svém místě, dům čp.25/I měl o něco ustoupit do vnitrobloku. Ulice tak měla získat pravidelnější půdorys. V té době měla na jihu, u ústí do ulice Míru, šířku 14,8 m, zatímco na severu, u vjezdu na plácek s kašnou se vozovka ostře lámala k východu a měla přitom jen 5,5 m šířky.[6]  Pekovy plány nebyly realizovány ale ulice přesto krátce poté doznala zásadní proměny. V roce 1898 totiž východní strana ulice zcela zmizela a na jejím místě vyrostla novorenesanční budova měšťanské školy (dnes ZŠ Ulice Míru). Do Komenského ulice hledí svým bočním průčelím, spíše schematicky pojatým. Výstavba nové školy na konci 19. století byla urbanisticky necitlivým aktem, jistou předzvěstí pozdějších asanačních činů za komunistického režimu. Celý historický domovní blok byl zbořen a místo mozaiky individuálních domů vyplněn půdorysně i výškově nepřiměřenou hmotou nové školy. Šlo o stejný projev dogmatického pokrokářství, jaký vyzařoval z regulačního plánu Bedřicha Peka. Přísně pravoúhlá novostavba nerespektovala původní uliční čáru a fakticky pohledově odřízla Komenského ulici od hlavního rokycanského náměstí a městských dominant, ležících na východ odtud. Na druhou stranu z architektonického hlediska aspoň její historizující tvarosloví lépe zapadlo do městského prostředí, než podobné novostavby, budované v historickém jádru Rokycan ve 2. polovině 20. století.

Další proměnou byl průlom nového severního úseku Komenského ulice, realizovaný za první republiky. Vyžádal si demolici domu čp.32/I na plácku za ZŠ v ulici Míru. Komenského ulice tak byla nově zaústěna do okružní třídy (dnešní Třebízského ulice a park U Saské brány) poblíž novostavby další školské budovy (dnešní ZŠ T. G. Masaryka). Regulační zásah byl ale vcelku skromný. Během komunistické vlády sice zbylá měšťanská zástavba podél západní fronty Komenského ulice prodělávala chátrání a občasné necitlivé modernizační zásahy, ale ve svém celku se zachovala. Plošné demolice se této části historického jádra Rokycan vyhnuly. Ovšem na samém sklonku normalizačního režimu se do pokročilé fáze dostal projekt propojení ZŠ v ulici Míru a ZŠ T. G. Masaryka a doplnění tohoto školského komplexu o další stavby. Kdyby nebyla realizace této stavební akce zastavena díky změně režimu, došlo by v severní části ulice (v prostoru plácku s kašnou za školou v ulici Míru) k demolicím původních domů.

 

 

Obsah

Komenského ulice. 1

1. Urbanistický a stavební vývoj Komenského ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů v Komenského ulici 1

2.1. Nový severní úsek Komenského ulice. 1

2.2. Zástavba podél západní strany Komenského ulice. 2

2.2.1. Dům čp.31/I (čp.230/I). 2

2.2.2. Dům čp.29/I a zaniklý čp.30/I (hasičská stanice). 3

2.2.3. Dům čp.28/I. 4

2.2.4. Dům čp.27/I. 4

2.2.5. Dům čp.26/I. 5

2.2.6. Dům čp.25/I. 5

2.3. Zbořená zástavba podél východní strany ulice. 5

3. Technický vývoj Komenského ulice. 5

4. Vývoj pojmenování Komenského ulice. 6

 

 

 

 

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Komenského ulice je v levé horní části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

 

2. Popis jednotlivých objektů v Komenského ulici

2.1. Nový severní úsek Komenského ulice

Okolo roku 1930 byla Komenského ulice na severu protažena do prostoru vně hradeb. Byl kvůli tomu zbořen dům čp.32/I. Jan Šára na něj vzpomíná jako na starý domek, zvaný „Strohschneiderův“.[7] Roku 1781 v pramenech označován jako „Břehovský dům“.[8] Patřil mezi takzvané polovárečné domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva (důležitý symbol společenského i ekonomického statusu městského domu v předindustriální éře).[9] Roku 1713 jeho majitelem Jan Třebický. Objekt popisován jako nedostavěný.[10] V květnu 1780 jej manželé František a Dorota Krafftovi přikoupili ke svému sousednímu domu čp.33/I (viz kapitola „plácek za ZŠ v ulici Míru“), a to za 430 zlatých. K domu čp.32/I tehdy patřila zahrádka a stodola.[11] Roku 1784 dům čp.32/I vyhořel, spolu se stájemi.[12] Pak opraven.[13] Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k domu zahrádka o výměře 15 x 6 sáhů (cca 28,45 x 11,38 metrů). Majitelem byl tehdy Ondřej Baur.[14]

Podle K. Hofmana určen rozhodnutím obecního zastupitelstva z 30. dubna 1919 dům čp.32/I k demolici.[15]  Ve skutečnosti to bylo složitější. Zastupitelstvo tehdy jednalo pouze o koupi této nemovitosti od Václava, Ladislava a Karla Strohschneiderových. Přes dům už tehdy navrženo regulačním plánem trasování 5 metrů široké nové ulice (pokračování Komenského ulice k severu). Stav domu uváděn jako chatrný s tím, že v dohledné době má být zbourán. Stavební úřad tehdy zahájil řízení za účelem odstranění stavebních závad a obec zahájila vyjednávání s majiteli o výkupu domu. Majitelé žádali za výkup svého domu 14 000 Kč, což městská rada navrhla ke schválení a zastupitelstvo odsouhlasilo. V době poválečné bytové nouze ale okamžitá demolice patrně nebyla tak vhodná a akutní. Starosta města Anichober navrhl, aby chatrná část domu byla opravena na byty.[16]  Pro roky 1920-1921 se mezi půjčkami, které si na různé investice vzala obec, uvádí i půjčka 14 000 Kč na výkup čp.32/I k regulačním účelům.[17] Na jaře 1919 rovněž město uvádí, že kvůli nové ulici jednáno i s panem Bázlerem (čp.38/I v Gottliebově ulici) o výkupu jeho zahrady. Bázler ale požadoval, aby obec vykoupila zahradu i jeho dům.[18] V únoru 1922 projednávalo obecní zastupitelstvo návrh na změnu regulační čáry a rozšíření ulice projektované v prodloužení Zahradní (nynější Komenského) ulice přes tehdejší dům čp.32/I. Okresní nemocenská pokladna jako majitel sousedního čp.33/I totiž předložila návrh na změnu regulační čáry. Plán předpokládal zřízení 8 metrů široké nové ulice podél západní stěny čp.33/II, přičemž dům čp.32/I měl být zbořen. Obecní stavební komise pak navrhla proponovanou ulici rozšířit dokonce na 12 metrů podél její východní strany.  Nová ulice tak měla vyústit přes park U Saské brány do ulice Na Kameni na Plzeňském předměstí. Výhodou takového řešení mělo být to, že v obou ulicích se mohla zbudovat jediná kanalizační větev (nehledě na evidentní účelnost symetrické a navazující uliční sítě pro dopravu). Okresní nemocenská pokladna hodlala při nové ulici vybudovat jednopatrovou přístavbu v nádvorní části domu čp.33/I, který měl být do nové regulační čáry rovněž přistavěn a upraven. Obec ale konstatovala, že navzdory takto velkorysému řešení budou na dlouhou dobu v nové regulační čáře vadit domy čp.31/I a částečně i čp.30/I. U domu čp.31/I tak měla být nová ulice jen 5,4 metrů široká. Přesto zastupitelé změnu regulační čáry schválili.[19] Návrh změn pak zveřejněn v období 25. února - 28. března 1922 a nebylo proti němu námitek. Dne 5. května 1922 ho proto zastupitelstvo opakovaně a definitivně schválilo.[20]

Demolice čp.32/I ale stále byla odložena a na mapě města k roku 1926 ještě objekt stále zakreslen.[21]  Zachycen je i na leteckém snímku města z roku 1925. Šlo o přízemní objekt se sedlovou střechou. Jeho existence se nicméně opravdu chýlila ke svému konci.  V dubnu 1929 se městská rada rozhodla nevyhovět žádosti K. Šintákové o přidělení bytu v čp.32/I, protože dům se bude brzy bourat.[22] V listopadu 1930, kdy vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě nouzového baráku pro chudé na Jižním předměstí, se uvádělo, že do domu se nastěhují rodiny bydlící dosud v objektu čp.32/I, jenž se musí v nejbližší době zbořit, aby se otevřela nová ulice k obecní dívčí škole.[23] Obecní správní komise v březnu 1931 rozhodla, že na odklizení domu čp.32/I u školy se vypíše ofertní řízení.[24] V dubnu 1931 pak tato komise rozhodla, že bourání a odklizení domu čp.32/I bude zadáno F. Kubovi za 900 Kč.[25] V polovině května 1931 se pak městská rada usnesla nabídnout F. Kubovi v zájmu rychlejšího zboření domu tesařské dělníky ze sousedního staveniště právě dokončované školy T. G. Masaryka, a to jen za náhradu mzdy.[26] Mezitím v září 1927 při projednávání chystané výstavby nové školy radní rozhodli, že ulice projektovaná od bývalé nemocniční pokladny k parku u mateřské školy se ponechá v původní šíři.[27] V lednu 1929 obecnímu zastupitelstvu doporučena městskou radou změna regulace budoucí ulice okolo nové školy dle návrhu městské technické kanceláře.[28]

Dům čp.32/I pak skutečně zbořen a nový úsek ulice se v prostoru parku U Saské brány napojil na novostavbu školy (dnes ZŠ T. G. Masaryka). Nový úsek má spíše obslužný charakter, probíhá mezi zahradou školy a dvory dalších domů a nezískal podobu skutečné ulice. Plány na zástavbu této nové sekce Komenského ulice ale existovaly.  V roce 1938 jedná samospráva o povolení k rozdělení zahrady č.kat.4/1 v majetku Aloise a Marie Kubátových na 2 stavební místa. Žadatelé (vlastníci přilehlého domu čp.38/I v Gottliebově ulici) o parcelaci požádali 22. prosince 1937. Dne 1. března 1938 provedeno komisionelní řízení. Zástavbu měly tvořit dvě jednopatrové vily umístěné v regulační čáře a otočené do nové ulice podél východního průčelí nové školy, volně stojící nebo sdružené.  4. března 1938 městská rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu 1938 připojilo souhlas i obecní zastupitelstvo.[29] Projekt bohužel nerealizován, patrně kvůli propuknutí 2. světové války. V roce 1947 tu město uvažovalo o výstavbě státního činžovního domu. 10. října toho roku se totiž obrátil na město Okresní národní výbor s žádostí o výběr pozemku pro plánovaný dům s šesti byty. 9. prosince 1947 se konalo komisionelní šetření, přičemž jedno ze zvažovaných stavenišť se nacházelo naproti obecné škole dívčí. Šlo o zahradu pana Čejky (majitel domu čp.38/I v Gottliebově ulici). Ten ale hodlal městu odprodat jen zahradu, bez stodoly. Parcela proto nepostačovala a vyvlastnění nepřipadalo v úvahu.[30] Plán tedy nebyl realizován a město začalo zvažovat jiné vhodné pozemky. Severní úsek Komenského ulice dodnes zůstává bez zástavby.

V roce 1999 se v severním úseku Komenského ulice prováděla odborná archeologická dokumentace. Byly prozkoumány tři zahloubené objekty (dvě záchodové jímky a jedna studna k jímání povrchové vody) zaniklé už ve vrcholném středověku. Šlo patrně o zástavbu předcházející pozdějším domům čp.32/I a čp.33/I. O výzkumu podrobněji v kapitole „plácek za ZŠ v ulici Míru“.[31]

 

 

 

 

Komenského ul., nový úsek z 1. republiky, spojnice k ZŠ TGM. Pohled k jihu, k ZŠ v ul. Míru. Foto D. Borek, září 2003.

Kašna za ZŠ v ul. Míru, za ní zprava dům čp.31/I (dnes kopie čp.230/I), dům čp.30/I (resp. nové křídlo hasičského domu čp.29/I) a rozestavěný čp.29/I. Foto D. Borek, červenec 2003.

Dům čp.28/I. Zcela vpravo část rozestavěného čp.29/I (sídlo HZS) a zcela vlevo část čp.27/I. Foto D. Borek, září 2003.

Dům čp.27/I. Zcela vpravo část domu čp.28/I, nalevo od čp.27/I domy čp.26/I a 25/I. Foto D. Borek, září 2003.

 

2.2. Zástavba podél západní strany Komenského ulice

Na západní straně původního úseku Komenského ulice stojí, jak již bylo řečeno, souvislá řada měšťanských domů čp.31/I, čp.30/I, čp.29/I, čp.28/I, čp.27/I, čp.26/I a čp.25/I, s původním středověkým rytmem úzkých průčelí a protáhlých, prostorných dvorů, které původně přecházely v zahrady, které se táhly až k městským hradbám. Nejsou mezi nimi sice žádné památkově chráněné objekty, ale všechny jsou urbanisticky hodnotné a obsahují často zbytky starých etap stavebního vývoje. 

 

2.2.1. Dům čp.31/I (čp.230/I)

Dům čp.31/I byl patrový, čtyřosý a měl lehce zmodernizovanou fasádu z meziválečné doby. Jde o starobylé městiště, kde stával měšťanský dům již po staletí. Vyhořel roku 1784.[32] Zahrady domu sahaly dříve až k městským hradbám, které se tu na místě dnešní Základní školy T. G. Masaryka ostře lomily. V takto utvořeném rohu stávala gotická čtverhranná bašta. Dům čp.31/I patřil v 19. století manželům Ondřejovi a Evě Černým. Ti si středověkou baštu přestavěli na klasicistní zahradní domek. Zahradní domek byl zbořen před rokem 1929 při stavbě ZŠ T. G. Masaryka. Dům čp.31/I přišel kvůli výstavbě školy i o část svého pozemku. Obec s rodinou majitelů čp.31/I v té době dlouho vyjednávala o právních a finančních aspektech. O zbořené bývalé hradební baště podrobněji pojednáno v kapitole „městské opevnění“, o nové škole v kapitole „okružní třída“

V domě čp.31/I se nacházela zajímavá kovaná vrata. V roce 1894 přestavěl tehdejší majitel František Kötz stáje za domem na byt.[33]  Roku 1910 objekt koupil Josef Splítek a provozoval tu zámečnickou dílnu.[34] V městském archivu se k tomu nachází složka z roku 1909, nazvaná „Splítek, stavba dílny čp.31/I“.[35] Umístil ji převážně do nově adaptovaných nádvorních objektů. Plány na zámečnickou dílnu vypracoval již roku 1909 Štěpán Wolf.[36] Povolení na její stavbu vydáno podle K. Hofmana už roku 1908.[37] Další objekt dílny kolaudován roku 1940.[38] Právě jméno majitele zůstalo dlouho až do demolice původního domu v roce 2019 připomenuto nápisem z cihel „JOSEF SPLÍTEK“ na fasádě.

V 60. - 80. letech 20. století dům čp.31/I utrpěl okolními demolicemi, které zničily prakticky všechny sousední domy, tvořící malebný plácek s kašnou. I dům čp.31/I byl chátráním připravován na demolici kvůli chystané výstavbě propojení škol v ulici Míru a Parku pionýrů (dnešní ZŠ T. G, Masaryka). Tato další fáze destrukce rokycanského historického jádra nakonec už nebyla realizována díky konci komunistického režimu. Kašna i dům čp.31/I sice demolice přežily, ale ocitly se v zdevastovaném prostředí, zbaveném městských měřítek. Popis těchto nerealizovaných normalizačních projektů i demolicemi narušeného náměstíčka se nachází v kapitole „plácek za ZŠ v ulici Míru“.

Poté, co asanační plány byly definitivně zrušeny, se dům vrátil do soukromého vlastnictví. V únoru 2002 městské zastupitelstvo odsouhlasilo záměr prodeje domu čp.31/I se stavební parcelou č.kat.35/1 o ploše 441 čtverečních metrů. Prodej měl proběhnout dražbou, s vyvolávací cenou 750 Kč/metr.[39] Nadále ale zůstával neopravený. V roce 2019 byl původní dům zbořen. Dle stavu z konce září 2019 už byla odstraněna většina zdiva, kromě části přízemí a zdi v 1. patře přiléhající k sousednímu objektu hasičů. Jeden z majitelů, Jiří Škop, demolici obhajoval kvůli statickému narušení stavby. Dům měl zřícenou pavlač a ve vnitřních prostorách přebývali bezdomovci. Nosné zdi vykazovaly trhliny. To mělo podle Škopa být důsledkem nesprávného založení celého objektu na nestabilním podloží, možná na vrstvě popela z nějakého historického požáru. Statiku komplikovalo i to, že v suterénu se nacházel starší, druhotně zasypaný sklep s propadlými zdmi. Majitelé získali od památkářů svolení k částečné demolici. Před ní byl proveden archeologický průzkum. Po dokončení demolice se do konce roku 2020 plánovalo dobudování nového domu, který je vnějškově kopií původního zbořeného. Mělo v něm být umístěno 8 bytů. Kovaná mříž vjezdových vrat demolovaného domu měla být zachována a dle vyjádření majitele právě procházela restaurováním.[40]

Během následujícího roku zde skutečně vyrostla novostavba, která nelogicky dostala 16. listopadu 2020 přiděleno nové číslo popisné čp.230/I.[41] Původní číslo popisné čp.31/I bylo oficiálně zrušeno k 21. prosinci 2020.[42] Číslo popisné by přitom nemělo být měněno automaticky kvůli každé novostavbě, jež vyroste na místě staršího domu, protože obzvláště v historickém jádru města jsou čísla popisná nositeli sídelní tradice příslušného městiště (parcely), bez ohledu na proměny zástavby. Nový dům je v exteriéru pojat jako kopie původního čp.31/I. Kopie je vždy lepší volbou než ponechání prázdné proluky, nebo necitlivá novostavba. Na druhou stranu demolice původního zdiva a nahrazení kopií je problematická kvůli tomu, že se stírají stopy stavebního vývoje města. Hodnota staré městské zástavby není jen ve vnějších tvarech fasády, ale i v zachovaném zdivu, stopách jednotlivých stavebních slohů a přestaveb. V tomto ohledu nebyla demolice čp.31/I a jeho nahrazení kopií jen jednoznačně pozitivním krokem. Majiteli čp.230/I byli dle stavu z roku 2021 Ing. Oldřich Dienstbier a Ing. Jiří Škop Jiří, kterým patří i dům čp.47/I ve Smetanově ulici. Ten byl roku 2014 také z větší části zbořen a nahrazen kopií, což tehdy kritizovala památková péče a celou záležitostí se musel zabývat stavební odbor města.[43]

 

 

 

2.2.2. Dům čp.29/I a zaniklý čp.30/I (hasičská stanice)

Sousední parcely obsadil komplex integrovaného záchranného systému čp.29/I, zvaný též „hasičský dům“ (sídlí tu hasičská stanice a policie). Vznikl během 20. století konverzí dříve soukromého domu čp.29/I. Funkční požadavky na provoz hasičského sboru si vyžádaly opakované stavební úpravy. Na přelomu 20. a 21. století byl do areálu začleněn i do té doby soukromý dům čp.30/I, stojící severně od čp.29/I a oba domy (čp.29/I a čp.30/I) byly přitom do základů zbořeny a znovu vybudovány coby novostavby. Hmotově nicméně, aspoň při pohledu z ulice, si oba objekty v podstatě podržely charakter městských domů. Ovšem číslo popisné čp.30/I bylo nelogicky zrušeno (oficiálně vymazáno 15. ledna 2014[44]), takže obě historické parcely mají nyní číslo popisné čp.29/I.

Objekt čp.29/I byl starobylým měšťanským domem na středověké parcele, protažené, stejně jako všechny domy na této straně Komenského ulice, až na západ k městským hradbám. Roku 1784 vyhořel. V evidenci poškozených nemovitostí tehdy zapsáno, že oheň poškodil vlastní obytný objekt se stájemi a stodolou.[45] V roce 1811 dům popsán následovně: v přízemí 3 světnice a komora, v patře 3 světnice a kvelb. Dům podsklepen. Na dvoře kůlna, stodola, 2 stáje.[46] Původně raně novověký objekt byl pak zásadně přestavěn roku 1888.[47] Z roku 1890 se dochovaly plány zednického mistra Hynka Šmolíka na přestavbu kuchyně v přední části přízemní síně. V levé části dvorku měl být zřízen nový záchod, pravé nádvorní křídlo, dosud přízemní, mělo být rozšířeno o první patro.[48]

Dosud šlo stále jen o drobné stavební úpravy, které nic neměnily na využití domu. Na konci 30. let 20. století ale o objekt čp.29/I projevila zájem obec. Ta v té době potřebovala najít vhodné prostory pro umístění hasičského sboru. Plány na nové budovy pro hasičský sbor se přitom objevovaly už ve 20. letech 20. století. V červenci 1928 jednalo zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic z rozpočtu na rok 1927 i na rok 1928. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce. V jejím rámci se z rozpočtu na rok 1928 vyškrtla plánovaná částka 70 000 Kč na stavbu hasičského skladiště.[49] K projektu se obecní samospráva vrátila o deset let později. V říjnu 1937 zastupitelstvo odsouhlasilo uzavření půjčky 1 350 000 Kč na některé investice z mimořádného rozpočtu obce na rok 1937, přičemž na opatření objektu pro hasičský dům z ní mělo jít 150 000 Kč. Rozhodnuto, že půjčku si obec vezme u Spořitelny města Plzně.[50] V rozpočtu na rok 1938 pak skutečně bylo 150 000 Kč na výstavbu hasičského domu.[51] Pro hasičský dům se uvažovalo sice také o areálu pekáren v dnešní ulici V. Nového na Jižním předměstí. A vyhlédnuto celkem několik míst. Dne 6. dubna 1938 nicméně sami představitelé hasičského sboru upozornili na možnost použít dům čp.29/I, který právě mířil do dražby. Hasičský sbor byl v té době rozmístěn v nevyhovujících prostorách. Schůze pořádal v domě čp.135/I na Masarykově náměstí. Leziště měl na tržišti u České koruny (v dnešní Růžičkově ulici poblíž zimního stadionu), jež je ovšem v roce 1938 popisováno „v žalostném stavu“. Hasičská kůlna byla v domě čp.15/II.[52] 18. května 1938 se záměr koupit dům čp.29/I dostal na pořad jednání obecního zastupitelstva. Jeho člen Rudolf Šlesinger a zároveň předseda sboru dobrovolných hasičů zopakoval, že sami hasiči požádali o koupi domu čp.29/I, a pak pro možný konflikt zájmů opustil jednání zastupitelstva. Řeč se vedla hlavně o finančních aspektech celého záměru.  V domě by totiž bylo nutné provést rozsáhlou adaptaci. Například spojit dva pokoje v 1. patře do jednoho, zbořit staré schodiště a místo něj postavit pisoár a umývárnu. Postavit nové schodiště, zřídit leziště a sedimentační žumpu.  Konstatováno ale, že bude nutno upustit od plánované nástavby 2. patra. U domu se musely zbudovat garáže, kůlničky na palivo a na žebřík, opravit střechu a fasádu a upravit cvičiště a dvůr.  Městská technická kancelář odhadla náklady na tyto úpravy na 120 000 Kč.  Dům čp.29/I měl být 2. června 1938 nabídnut v dražbě, přičemž odhadní cena zněla na 180 000 Kč a minimální podání stanoveno na 120 000 Kč. Městská rada už 21. dubna 1938 hlasy sedmi radních rozhodla ve prospěch koupě s tím, že obec může maximálně nabídnout 200 000 Kč. Celkový odhad nákladů na výkup a úpravu domu vyčíslen 350 000 Kč, přičemž obec měla v rozpočtu jen 150 000 Kč. Akce by tak vyžadovala do rozpočtu na rok 1939 zařadit minimálně 200 000 Kč a adaptace by se prováděla až v roce 1939.[53]

V následující debatě prohlásil komunista Josef Tyrpekl, že objekt ZKD  (tedy zmíněné pekárny v dnešní ulici V. Nového na Jižním předměstí) by byl pro hasiče výhodnější a bylo by prý lepší zřídit placený hasičský sbor.  Sociální demokrat Josef  Selement ale vysvětlil, že o ZKD se žádalo, jenže sama městská rada to neschválila. Matěj Hrdlička kritizoval, že dům čp.29/I je příliš drahý, a navrhl zřídit hasičský dům na železářské zahradě. František Nový souhlasil s Hrdličkou. Naopak Václav Laipold byl pro koupi domu stejně jako Zdeněk Bluďovský, který souhlasil s adaptací objektu čp.29/I, pokud na tom hasiči trvají. Obával se ale dalšího zvyšování nákladů. Nakonec zastupitelé schválili záměr koupě domu, ale maximální cena, kterou obec může v dražbě nabídnout snížena na 190 000 Kč.[54] 2. června 1938 se konala dražba. Obec nakonec koupila dům čp.29/I za 189 950 Kč.[55]   Nyní bylo tedy nutné provést adaptaci, na níž se náklady aktuálně vyčíslovaly na 160 000 Kč. 15. prosince 1938 městská rada doporučila záměr rekonstrukce objektu pro hasiče ke schválení. 21. prosince 1938 pak toto definitivně schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[56]

Výhodou situování hasičské centrály v této budově byla nepochybně její centrální poloha, v blízkosti hlavních městských budov. Tím ovšem výčet výhod končil. Starý dům naprosto nevyhovoval požadavkům hasičů, stísněné ulice historického jádra jej navíc poněkud dopravně izolovaly. Z urbanistického hlediska bylo založení této instituce právě zde omylem. Jeho důsledky se naplno projevily až později (s rozvojem a nárůstem velikosti hasičských vozidel techniky se úzké okolní ulice ukázaly být skutečným problémem a umístění hasičské centrály v Komenského ulici bylo od 60. let 20. století používáno i jako argument pro demolice domů na příjezdových trasách). Koncem 30. let 20. století ale situace vypadala optimisticky. Obec získala potřebné prostory a v následujících letech byl skutečně adaptován objekt čp.29/I i přilehlý dvůr se zahradou na Hasičský dům. Projekt zpracovala firma Josef Žour, která prováděla i stavební práce.[57] Vzhledem k proporcím dobové hasičské techniky a tehdejším stavebním standardům nebyly tyto úpravy příliš zásadní. Z původního domu čp.29/I zůstaly obvodové zdi do výše korunní římsy, zcela změněna byla vnitřní dispozice.[58] Nově proražen vedle domu i průjezd do dvora (původní stav dokladuje letecký snímek města z roku 1925). Směrem do dvora vyrostla věžovitá přístavba leziště. Měšťanský dům čp.29/I využit coby administrativní zázemí. Původní zahrada se změnila na technický dvůr s garážemi.[59] Tento dvůr se postupně zaplňoval dalšími účelovými objekty garáží a skladů. 5. dubna 1939 na schůzi obecní rady rozhodnuto vypsat soutěž na výstavbu garáží, umýváren, prádelny a dřevníku v hasičském dvoře.[60]  Ještě téhož roku se stavba garáží a úprava dvora hasičského domu dokončují.[61] Celou akci ale provázely průtahy. V září 1939 Augustin Kulhánek kritizuje, že hasičský dům, který v roce 1938 koupen v dražbě, nebyl dosud předán do užívání hasičům. Na to reaguje Rudolf Šlesinger. Příčinou je prý, že dům nebyl vyklizen. Městská rada totiž podle Šlesingera nevzala zřetel na požadavek hasičů, aby opatřila náhradní byt pro zdejšího obyvatele Th. Záboje. Úprava domu se tak protahuje.[62]

Vzhledem k důležitosti, jakou měla hasičská centrála v době války, ale projekt adaptace domu neustrnul ani za Protektorátu.  Na rok 1940 má obec v rozpočtu připraveno na adaptace Hasičského domu dalších 150 000 K.[63] V prosinci 1940 pak obecní zastupitelstvo schválilo uzavření dvou půjček po 1 000 000 K na investice z mimořádného rozpočtu na roky 1940 a 1941, přičemž 1 000 000 K na investice na rok 1940 měl být využit mimo jiné na adaptaci hasičského domu za 150 000 K. Půjčku městu nabídly Ústřední banka českých spořitelen 6. listopadu 1940, Zemská banka 2. listopadu 1940, Okresní hospodářská záložna v Rokycanech 19. listopadu 1940 a Občanská záložna v Rokycanech 26. listopadu 1940. Dne 5. prosince 1940 městská rada doporučila ke schválení půjčku od hospodářské záložny na investice na rok 1940 a od občanské záložny na investice na rok 1941, což zastupitelstvem schváleno.[64] Díky tomu byla celá akce do roku 1941 dokončena.  16. ledna 1941 vydala obecní rada obývací povolení na hasičský dům i garáže.[65] Celkem vyšla do roku 1940 přestavba hasičského domu na 400 000 Kč.[66] Do roku 1942, kdy podle K. Hofmana výstavba Hasičského domu skončila, utraceno za nákup a adaptaci nemovitosti už 532 790 Kč.[67]  Ještě v rozpočtu na rok 1943 počítá obec s 15 000 korun na zbudování ohradní zdi a další úpravy hasičského domu.[68] Šlo už ale jen o dokončovací práce. V roce 1942 ještě jedná obec o uzavření vnitřní půjčky 60 000 K na adaptaci hasičského domu z obecního fondu pro mimořádná vydání městských železáren. V říjnu 1942 se uvádí, že adaptace hasičského domu provedena už dříve, v roce 1941 a 1942 ale zůstalo neuhrazeno 59 762,67 K, na což v rozpočtu na rok 1942 doplatek 60 000 K. Dne 10. září 1942 to městská rada doporučila ke schválení a v říjnu 1942 na schůzi obecního zastupitelstva půjčka schválena.[69]

Po roce 1945 stavební úpravy Hasičského domu pokračovaly. Firma Jaroslava Žoura zde postavila další garáž. V červnu 1946 jí za to MNV odsouhlasil výplatu 35 949,80 Kčs.[70] O skromném pojetí původního Hasičského domu svědčí i to, že v prvních letech jeho existence zůstali v původním domě čp.29/I nájemníci, takže nebylo možné využít všechny místnosti.[71] Na rok 1959 MNV plánuje opravy „Domu požárníků“ (kotel, garáže) s nákladem 50 000 Kčs. ONV ale neposkytl dostatek peněz, a proto tlačil na snížení rozpočtu.[72] Záměr provést opravu nicméně trvá.[73] Po celý zbytek 20. století si nicméně dům čp.29/I udržel svou podobu vtisknutou mu přestavbou okolo roku 1940. Na nádvoří ovšem trvale narůstaly utilitární stavby technického charakteru. V dubnu 1974 začala další rekonstrukce požární zbrojnice. Na rok 1975 zde město plánovalo prostavět 35 000 Kčs (všechny z fondů sdružených finančních prostředků). Předpoklad dokončení stanoven na březen 1975.[74] Investice zařazena do Akce Z. Ještě v září 1975 ale uváděna stavba jako pokračující. Akce spočívala v rekonstrukci garáží.  Tu bylo nutno provést kvůli nové požární technice (výsuvný žebřík 30 metrů a požární vůz), která by se do stávající garáže nevešla. Dle údajů ze září 1975 už za 1. pololetí onoho roku odpracováno na stavbě 727 brigádnických hodin (všechny zdarma). Předpoklad dokončení ještě v roce 1975.[75] Za 1. pololetí 1975 zde vytvořena hodnota díla 31 000 Kčs (plán za celý rok 50 000 Kčs) a prostavěno 26 000 Kčs (plán na celý rok 1975 35 000 Kčs).[76] Ještě během roku 1975 akce dokončena. Nad rámec původního záměru provedena i výstavba skladu kyslíkových lahví.[77] V roce 1983 provedena v areálu požární zbrojnice pokládka asfaltového koberce.[78] V bilanci volebního období 1981-86 uváděno, že na asfaltování autoparku požárního útvaru šlo celkem 130 000 Kčs.[79]

V 90. letech 20. století už byl stav Hasičského domu kritický. Město začalo zvažovat koncepční řešení tohoto problému. V polovině 90. let se proto vedení Rokycan zabývalo plánem zbudovat zcela nový areál Integrovaného záchranného systému (tedy lékařská první pomoc i hasičský sbor) v lokalitě na okraji města. Uvažovalo se o pozemku mezi dálnicí D5 a letištěm nad Husovými sady. Tehdy se předpokládalo, že dům čp.29/I v Komenského ulici by se v takovém případě uvolnil a byl by využit jinak, podle jedné z variant pro školské účely (snad jako školní jídelna).[80]  Dne 24. září 1996 jednal s rokycanskými hasiči tehdejší ministr vnitra Jan Ruml a prohlásil, že prostory v Komenského ulici jsou opravdu nevyhovující. Ministr pak podpořil plánovanou výstavbu nového areálu za městem.[81] O tomto projektu nové lokality integrovaného záchranného systému podrobněji v kapitole „Osecký vrch“. V době úsporných rozpočtových škrtů v letech 1996-1997 ale tento velkorysý koncept narazil na finanční problémy. Město proto obrátilo svoji pozornost zpět na stávající prostory v Komenského ulici. Bylo učiněno zásadní rozhodnutí ponechat hasičskou stanici v domě čp.29/I a celý areál modernizovat. Tento urbanisticky pochybný krok byl snad ovlivněn spěchem, protože Rokycany opravdu potřebovaly otázku sídla hasičského sboru řešit.  Od března roku 1998 už byl objekt čp.29/I v havarijním stavu[82], hasiči se proto dočasně přemístili do domu čp.156/I v Hradební ulici.[83] Mezitím začala příprava kompletní a nákladné přestavby dosluhujícího areálu tak, aby se mohl stát trvalým sídlem hasičů. Vzhledem k rostoucím prostorovým nárokům rozhodnuto zahrnout do tohoto komplexu i plochu sousedního domu čp.30/I. V lednu 1998 doporučila městská rada zastupitelstvu ke schválení záměr bezúplatného převodu objektů čp.29/I, čp.30/I a nádvorního stavení čp.189/I z majetku obce na Hasičský záchranný sbor okresu Rokycany s tím, že pozemky pod budovami zůstanou městu.[84] S plánem vyslovilo souhlas i zastupitelstvo. Varianta obnovy a rozšíření stávajícího hasičského areálu v Komenského ulici definitivně zvítězila.[85]

Přízemní dům čp.30/I se sedlovou střechou býval dlouho jediným přízemním objektem v této uliční frontě. Fixoval klasicistní podobu maloměstského, spíše venkovského, stavení. V roce 1784 vyhořel, spolu se stájemi.[86] Pak byl opakovaně opravován, ale v jádru si zachoval archaická měřítka. V městském archivu se nachází složka z roku 1889, nazvaná „Novák Alois, stavba kůlny čp.30/I“.[87] V roce 1894 adaptováno nádvorní stavení na byty, podle plánů tesařského mistra Václava Šmause a zednického mistra E. Šmause.[88] V červnu 1928 městská rada vydala stavební povolení na krám v čp.30/I pro Annu Řezníčkovou.[89] V říjnu 1928 pak radou vydáno užívací povolení pro Annu Řezníčkovou na nový krám v čp.30/I.[90] 21. března 1943 ještě povolena stavba chléva pro vepře majitelům domu Václavu a Vlastě Duškovým.[91] Ještě na konci 20. století bylo v domě čp.30/I jen pět místností a WC (bez koupelny). Nádvorní objekt za domem (čp.189/I) obdržel své číslo popisné až za německé okupace, 5. ledna 1942. Majetkově i urbanisticky byl ale jen přidruženou částí čp.30/I.

Myšlenka využít domek pro expanzi hasičské centrály se objevila brzy. Již v roce 1947 obec navázala jednání s paní Duškovou, tehdejší majitelkou čp.30/I o odkupu nebo výměně její nemovitosti, s cílem zahrnout ji do hasičského komplexu.[92] Tyto plány byly realizovány až s téměř padesátiletým zpožděním. V červnu 1994 na zasedání městské rady oznámeno, že dům čp.30/I byl nabídnut do pronájmu městu. Měl zastavěnou plochu 225 metrů čtverečních a zahradu o rozloze cca 300 metrů. Město už tehdy deklarovalo úmysl jej časem zcela odkoupit.[93] To se skutečně v následujících letech stalo a nemovitost přešla do obecního vlastnictví. Chudý domek neměl pro nového nabyvatele cenu sám o sobě, město zajímala pouze parcela, kterou zaujímal. V listopadu roku 1998 proto objekt čp.30/I zbořen. Přijmeme-li situování hasičské stanice do centra Rokycan jako hotový fakt, pak samozřejmě zboření zchátralého domku čp.30/I lze přijmout jako logický krok, byť se tím znovu potvrdilo, že situování hasičské centrály do historického jádra města ve 40. letech 20. století bylo chybným krokem a že v  skromných měřítkách měšťanské zástavby bude takové funkční využití trvale narážet na prostorové limity.

Díky demolici a po ní prováděnému záchrannému archeologickému výzkumu se alespoň podařilo odkrýt unikátní pozůstatek historie tohoto domu i celého města. 18. listopadu 1998 tu byl objeven poklad 89 (podle ČTK jich bylo 79[94]) stříbrných mincí z doby vlády Václava IV. Dle převládajícího mínění je kdosi uschoval do látkového obalu a vložil do jamky v hliněné podlaze (a tu přikryl plochým kamenem[95]) v červenci roku 1421, kdy byly za husitských válek Rokycany přepadeny plzeňským vojskem. Půdní vrstvy v úrovni nálezu to potvrzovaly, protože se tam nacházely stopy po požáru. Kronika Vavřince z Březové, popisující plzeňský útok na Rokycany, skutečně mluví o tom, že Plzeňští město vypálili.[96]  Kromě toho na městišti archeologové odkryli i černou kuchyni z konce třicetileté války, zlatou minci císaře Fridricha, tzv. zlatý rýnský nalezený v podlaze a také jednu z nejstarších stop po osídlení na území historického jádra města, pícky z 1. poloviny 13. století, možná pozůstatek malohutnické výroby.[97] Vzhledem ke geologickému podloží se u těchto objektů nerozvinulo výraznější podsklepení. Dochovala se ale bohatá sídelní struktura základových zdí. Odhalení sídelního horizontu datovaného až do 13. století (v některých sektorech, nenarušených pozdějšími výkopy), znamenalo jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů.[98] Datace nálezu naznačuje existenci sídelní struktury předlokačního původu, přičemž do té doby se všeobecně soudilo, že lokace středověkého opevněného města a plánovité rozšíření původní vsi Rokycan do tohoto prostoru, včetně nynější Komenského ulice, probíhalo ve 14. století na zelené louce. Objev tak buď mění dataci lokace města, nebo mění naši představu o předlokačním rozsahu zástavby Rokycan. Oproti tomu západní část pozemků domů čp.29/I a čp.30/I, blíže k městským hradbám, vykazovala při archeologickém zkoumání daleko chudší sídelní horizont, s četnějšími vrstvami až z mladšího novověku. Tato zóna skutečně hrála dlouho roli pouhého zázemí měšťanských domů v Komenského ulici, s převládajícími zahradami.[99]

25. února 1999 byl na místě zbořeného domu čp.30/I položen základní kámen nového traktu Centrální hasičské stanice. Stavbu prováděla firma BIS, a.s. Plzeň podle plánů projekční kanceláře RAVAL, s.r.o.[100] Náklady na novostavbu dosáhly 35 000 000 Kč. Práce probíhaly mimořádně rychle a už v létě 2000 se do části objektu nastěhovali hasiči, kteří do té doby museli dál provizorně sídlit v Hradební ulici. Slavnostní otevření naplánováno na 22. září 2000. V tomto novém domě na místě zbořeného čp.30/I měla být umístěna administrativní část hasičské stanice, s kancelářemi pro ředitelství sboru a odbor prevence (Státní požární dozor[101]), dále ubytovací trakt pro hasiče a vzadu garáž.[102] V roce 1999 odmítla městská rada souhlasit se zřízením věcného břemena v podobě umístění části novostavby Hasičského záchranného sboru na pozemku č.kat.31/1. Dne 10. srpna 1999 vzalo toto stanovisko na vědomí i zastupitelstvo města.[103] Patrová novostavba na místě zbořeného čp.30/I  se šťastným způsobem včlenila do řady okolních domů. Respektuje původní uliční čáru a výškou korunní římsy navazuje na sousední dům čp.31/I. Průčelí má konformní, mírně historizující podobu, střecha je sedlová s vikýři. Ztvárnění této novostavby ukazuje, jakým způsobem by se v budoucnu mohla ubírat dostavba částí historických Rokycan, postižených před rokem 1989 demolicemi. Proluky by měly být zastavěny právě takovýmito, v dobrém slova smyslu „konvenčními“ domy, které respektují tvarosloví a měřítka památkové zóny. Více moderní architektonické ztvárnění je také možné, ale musí v takovém případě jít o skutečně kvalitní dílo, nikoliv samoúčelnou modernistickou manýru.

Poté, co vyrostl nový trakt na místě demolovaného čp.30/I a nastěhovali se do něj hasiči, mohla začít i neméně nákladná přestavba původního hasičského domu čp.29/I. I ten byl zcela zbořen. Toto už byl poměrně invazivní a nepietní zásah. U staveb v historickém jádru města, které často obsahují různé stavební vrstvy, jež dokumentují stavební dějiny objektu, patří k stavitelskému bontonu alespoň zčásti, i při generálních rekonstrukcích, starší zdivo aspoň zčásti zachovat. Plošné zboření může být odůvodněno jen extrémně špatným technickým stavem původních konstrukcí. To ale patrně nebyl případ tohoto objektu, který vykazoval značnou omšelost, ale nebyl ruinou. Na místě původního domu čp.29/I tak vznikla novostavba, architektonicky i měřítkově konzervativní. V dubnu 2001 už stojí obvodové zdi až po korunní římsu, zatím bez střechy. Hrubé zdivo a střecha dokončeny v roce 2002.[104] Několik let pak ale zůstávala hrubá stavba nedokončená. Patrně z důvodů výpadku státních subvencí se tato etapa rekonstrukce hasičského domu zastavila. Do ulice hledělo jen holé průčelí z červených tvárnic. Až teprve na jaře 2005 objekt obestavěn lešením a zahájeno nahazování vnějších omítek. Počátkem července 2005 již byla rekonstrukce hotova. Dům získal jednoduchou fasádu ve světlém odstínu, prakticky bez štukových detailů. Okenní šambrány jen naznačeny jiným odstínem barvy.[105]

Stěhování proběhlo v polovině července 2005.[106] Celkové náklady na přestavbu areálu odhadovány roku 2000 na 70 000 000 Kč.[107] Adaptace Centrální hasičské stanice prováděná v letech 1998-2005 měla z hlediska urbanistického rozporuplnou bilanci. Dva historické rokycanské domy musely být zbořeny. Novostavby vzniklé na jejich místě jsou sice pro organismus historického města zcela přijatelné, ale nabízí se otázka, zda toto řešení nebylo zbytečně nákladné, zda nebylo možné ušetřit peníze z veřejných rozpočtů pouhou adaptací stávajících domů, popřípadě zda skutečně neměla být zvolena varianta zřízení tohoto komplexu mimo historické jádro města, například v některém z dožívajících rokycanských brownfieldů. Zcela nevhodným totiž zůstává samotné situování hasičské stanice do Komenského ulice a v tomto ohledu bylo rozhodnutí vedení města ve 30. letech o výstavbě a v 90. letech o rekonstrukci areálu koncepčně sporné. Nesourodé soužití historické zástavby a moderního komplexu, s jeho technickými a prostorovými nároky, je dobře pozorovatelné v zadní části dvora, kde během této velké přestavby na přelomu 20. a 21. století zbudovány další skladovací a garážové objekty, které sahají až k památkové chráněnému torzu městských hradeb. Tyto kovové haly dokonce s hradbami pohledově kolidují. Nejabsurdnější je ovšem změna funkčního využití areálu. Jestliže dům čp.30/I musel ustoupit z tváře města kvůli potřebě dalších prostor pro hasičský sbor a jestliže i původní dům čp.29/I byl nahrazen novostavbou, jak potom odůvodnit, že původní (a větší) objekt čp.29/I nakonec hasiči opustili? Zřízeny zde totiž byly kanceláře Dopravního inspektorátu policie. Mělo smysl provádět tak velkou investici v tak urbanisticky i památkově citlivé a dopravně složité lokalitě, jen proto, aby měli policisté a hasiči své úřadovny poblíž sebe? V roce 2000 se dokonce plánovalo, že původní dům čp.29/I bude společný pro hasiče i lékařskou záchrannou službu.[108] Provoz sanitních lékařských vozů ulicemi historického centra by už byl vyloženě chybným krokem. Nakonec sem záchranná služba umístěna nebyla.

 

 

 

2.2.3. Dům čp.28/I

Následuje dům čp.28/I. Roku 1784 jej zasáhl oheň. Poškodil i stáje.[109] Za první republiky byl přestavěn firmou Josefa Nováka. Ta provedla v roce 1937 celkovou modernizaci objektu, spojenou s nástavbou druhého patra. Uvnitř zřízeno nové schodiště, záchody a vzadu pavlač.[110] Rudolf Černý získal pro nástavbu čp.28/I stavební povolení 8. června 1937. Kolaudace proběhla 23. listopadu 1937.[111] Drobnějšími úpravami prošel dům v roce 1967. V letech 1995-96 přistavěna v pravé části dvora dílna.[112] V přízemí se dochoval původní vjezd do domu i s dřevěnými vraty.

 

 

 

2.2.4. Dům čp.27/I

Sousední objekt čp.27/I je dvoupatrový, šestiosý, se sedlovou střechou. V parteru průjezd s obdélným vstupem a vraty, po obou stranách od průjezdu dřevěné výkladce obchodů. Ona v 1. a 2. patře na průjezdem sdružená. Ještě počátkem 21. století byla na vstupu do průjezdu starší dřevěná vrata, později nahrazena novými.

V roce 1784 dům čp.27/I a přilehlé stáje a stodolu poškodil požár města.[113] Roku 1847 vypracoval tesařský mistr Jan Páník plán na nový krov s výměnou střešní krytiny (tašky místo stávajícího šindele).[114] V roce 1857 vyprojektoval Matěj Mašek přestavbu maštalí a chléva na dvoře. O realizaci této projektované akce ale nejsou doklady.[115] V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1887, nazvaný „Jakobe Josef, odstranění stavebního rumu u čp. 27/I“.[116] Velkou změnu prodělal objekt za první republiky. Už v roce 1926 proběhla v levé části dvora stavba objektu přízemních dílen, kolaudovaných v dubnu 1927.[117] Hlavní změna nastala v roce 1930, kdy na dům do ulice přistavěno druhé patro dle projektu stavební kanceláře Josefa Žoura. V  přízemí upraven stávající průjezd, zakončený rovným moderním překladem. Do fasády prvního patra prolomeny nové okenní otvory, průčelí zmodernizováno. Proměnou prošla i nádvorní část, která rozšířena a doplněna o pavlač.[118]  Stavební povolení na přístavbu 2. patra na dům čp.27/I vydala pro Antonína a A. Šaškovi městská rada v dubnu 1930.[119] Práce pak proběhly během několika měsíců a 2. září 1930 už městská rada A. a A. Šaškovým vydala na nástavbu 2. patra na čp.27/I obývací povolení.[120] Šlo o spíš utilitární přestavbu, bez uměleckých ambicí, přesto vcelku zdařilou, citlivě zachovávající části původního zdiva. I zvýšení objektu o třetí nadzemní podlaží je v kontextu tehdy rostoucí populace okresního města pochopit. Nebylo realistické očekávat, že v tehdy už skoro desetitisícovém městě se natrvalo udrží měřítka maloměstské zástavby z předindustriálního období. Antonín Šašek získal 3. července 1936 stavební povolení na stavbu prádelny v čp.27/I, dle plánů Josefa Nováka. Kolaudace proběhla 29. ledna 1937.[121]

 

 

 

2.2.5. Dům čp.26/I

Sousední dům čp.26/I je patrovým objektem se sedlovou střechou, s pětiosým průčelím (okno nad průjezdem je dvojité, patrně původně sdružené). V přízemí se zachoval portál průjezdu zaklenutý stlačeným obloukem a vybavený původními dřevěnými vraty, snad z doby po roce 1800. Fasáda nečleněná, zmodernizovaná koncem 60. let 20. století. Měřítkově si dům uchovává klasicistní proporce i původní zdivo.

Dům společně se stájemi roku 1784 vyhořel.[122] Pak obnoven v klasicistním slohu. V roce 1929 provedena podle plánů Josefa Beneše úprava přízemí, kde umístěn obchod a dílna. Do parteru vsazen nový výkladec.[123] V červnu 1929 vydáno městskou radou užívací povolení na zřízení výkladní skříně na čp.26/I pro Františka Riegra.[124] Užívací povolení pro Františka Riegra na dílnu a výkladní skříň v čp.26/I vydala městská rada v listopadu 1929.[125] V letech 1966-1970 prošel objekt celkovou úpravou a modernizací. Podle plánů Františka Hesseho vyměněna okna, dveře, uvnitř zbudována koupelna, vnitřní dispozice pozměněna vložením nových příček, v levé zadní části postavena garáž s terasou.[126] Tato celková oprava naštěstí nebyla prováděna úplně bezmyšlenkovitě a tak se podařilo i přes četné modernizační zásahy zachovat některé základní klasicistní znaky objektu.

 

 

 

2.2.6. Dům čp.25/I

Následuje dům čp.25/I, situovaný na roh Komenského ulice a ulice Míru. V raném novověku údajně patřil k nejvýstavnějším ve městě.  Jeho nároží vybíhalo v nepravidelný hrot, který zužoval ulici Míru na pouhých 5,5 metrů. Říkalo se mu proto „V ostrém rohu“. Takto je zachycen ještě na mapě města z roku 1838. Kvůli rostoucím komplikacím, které kvůli tomu vznikaly při silničním provozu, přikročilo město v 19. století k nové regulaci tohoto úseku dnešní ulice Míru. Roku 1840 byl dům čp.25/I (a dva další objekty stojící na severní straně ulice Míru až k Plzeňské bráně) zbořen. V následujících letech vyrostl na nově regulované parcele klasicistní dům čp.25/I. Jde o patrovou stavbu se sedlovou střechou. Do Komenského ulice je otočen jen krátkou dvouosou stranou, do ulice Míru pak dlouhým sedmiosým průčelím. Zachoval si svou klasicistní podobu.  Jeho podrobný popis se nachází v kapitole „ulice Míru“.

 

 

 

 

Původní podoba zástavby Komenského ul. před demolicí bloku kvůli výstavbě ZŠ v ul. Míru a dalšími demolicemi ve 20. stol. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Neorenesanční budova měšťanské školy v ul. Míru z r. 1898, kvůli jejíž výstavbě byla zbořena celá východní strana Komenského ul. Pohlednice z r. 1900.

 

2.3. Zbořená zástavba podél východní strany ulice

Východní strana Komenského ulice zanikla naráz roku 1897. Po demolicích tu tehdy vyrostla nová měšťanská škola (dnešní ZŠ v ulici Míru). V Komenského ulice tak zmizely původní domy čp.70-71/I, čp.69/I, čp.68/I a čp.67/I. Celkem bylo v tomto domovním bloku kvůli stavbě školy rozbořeno sedm starých domů. Patrový dům čp.70-71/I stál na nároží ulice Komenského a Míru. Jeho podobu určila klasicistní přestavba počátkem 19. století. Podrobný popis se nachází v kapitole „ulice Míru“. Dům čp.69/I vyhořel při požáru města roku 1784. Kromě usedlosti poničena i budova stájí.[127] Trhovou smlouvou z 26. června 1897 se majitelem domu stalo město.[128] Dům čp.68/I evidován v Josefském katastru jako „domek“. Z toho lze usuzovat, že šlo o drobné stavení.[129] Trhovou smlouvou z 25. června 1897 se majitelem domu stalo město.[130]

V roce 1898 byla novostavba školy dokončena. Má podobu neorenesančního paláce. Do Komenského ulice je otočena boční fasádou s bohatou, schématickou štukovou výzdobou.  Původní tvář ulice tak byla zásadním způsobem převrstvena. Měšťanské domy na protější straně rázem ztratily své měřítko. Novostavba necitlivě narušila historickou uliční čáru, kterou nahradila čistě pravoúhlým půdorysem. Podrobnější popis budovy měšťanské školy se nachází v kapitole „ulice Míru“.

 

 

 

3. Technický vývoj Komenského ulice

Ve 20. letech 20. století ulice rozkopána kvůli výstavbě sítě obecního vodovodu. Dle plánu z roku 1921 plánováno provést v Komenského ulici (stejně jako v dalších ulicích centrálního města) pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[131]

Nový, severní úsek Komenského ulice se už ve 30. letech 20. století dočkal omezení automobilové dopravy. V prosinci 1930 obecní správní komise oznamuje, že pro novou ulici k nové škole se opatří po dohodě s automobilovým klubem tabulky pro jednosměrnou jízdu, respektive pro omezení jízdy těžkých vozů.[132] 5. září 1932 se městská rada usnesla zamezit provozu v ulici u Masarykovy školy, a to postavením „kolů“ před vjezdem. Městská technická kancelář ale navrhla spíše označení plechovou značkou, pověšenou na laně mezi domy čp.32/I a čp.33/I, přičemž u domu pana Musila (čp.39/III na rohu Soukenické a Na Kameni) se značka měla připevnit na lucernu. 8. září 1932 městská rada tento návrh městské technické kanceláře označit komunikaci značkou „zákaz jízdy“ schválila. V lednu 1933 pak souhlas připojili i zastupitelé.[133]

V roce 1967 město výhledově uvažuje o vyasfaltování severního úseku Komenského ulice.[134] Na rok 1971 plánuje harmonogram MěstNV ze září 1969 provést úpravu úseku Komenského ulice od plácku za základní školou, až k Třebízského ulici (plocha 1400 čtverečních metrů, náklady 150 000 Kčs). Mělo jít o vyrovnání terénu štěrkem a pokládku asfaltového koberce.[135] V prosinci 1970 se píše, že v roce 1971 budou Technické služby provádět asfaltový koberec v Komenského ulici, od základní školy ke křižovatce s Třebízského ulicí.[136] V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 148 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 9.[137]  Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na rekonstrukci ulice Komenského práce za 134 200 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom původně byl 148 000 Kčs.[138] Úprava ulice prý dokončena ještě v roce 1971.[139] V únoru 1971 uvádí MěstNV také záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení výstavby tří lamp veřejného osvětlení v tomto úseku ulice.[140] Technické služby tu nakonec v roce 1971 nainstalovaly dvě nové svítilny.[141] V roce 1977 povoleno v rámci překopů veřejného prostranství částečné uzavření Komenského ulice pro Okresní inspekci požární ochrany.[142]

18. května 1999 schválilo městské zastupitelstvo úpravu rozpočtu s tím, že dotace ve výši 250 000 Kč bude použita na kanalizační přípojku v ulici Komenského.[143] 29. června 1999 ovšem v rozpočtu sníženy výdaje na rekonstrukci kanalizace v Komenského ulici o 550 000 Kč. Ušetřené prostředky měly být použity na zpracování projektu rekonstrukce čističky odpadních vod na Plzeňském předměstí.[144] 7. března 2007 ohlásil městský úřad zahájení sloučeného územního a stavebního řízení na stavbu „Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova“, na základě žádosti firmy Západočeská plynárenská, a.s. z 20. prosince 2006. V rámci investice mělo dojít k výměně stávajících nevyhovujících ocelových rozvodů plynu.[145] 20. dubna 2007 vydáno stavební povolení. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2007.[146] 26. srpna 2008 město svolalo na 16. září 2008 provedení kontrolní prohlídky této stavby dle žádosti, kterou 20. srpna 2008 podala firma ZČP NET, s.r.o. z Plzně coby stavebník.[147] 24. září 2008 pak vydán na tuto akci kolaudační souhlas.[148]

Při celkové úpravě dopravního řešení v západní polovině historického jádra Rokycan, která začala platit 1. prosince 2016, byla Komenského ulice zjednosměrněna, pouze pro dopravu od Smetanovy ulice ke Komenského ulici. Změny se týkaly i ulic Havlíčkova, Gottliebova, Smetanova a také průjezdu a parkování na Masarykově náměstí. Na přelomu let 2016 a 2017 městská policie ještě nepokutovala řidiče za porušení nových pravidel, později už přikročila k jejich vymáhání. Dopravní řešení bylo předmětem polemik. Kritizováno bylo i hasiči, kteří dosud využívali cestu z jejich centrály v Komenského ulici přes Masarykovo náměstí.[149]

 

 

 

4. Vývoj pojmenování Komenského ulice

Komenského ulice ještě na indikační skice k mapě stabilního katastru (z let 1838-1877) tvořila spolu s nynější Smetanovou ulicí jednu komunikaci označovanou jako Alte Postgasse (Stará poštovská ulice).[150] Na mapě města z roku 1877 už evidována samostatně jako Zahradní ulice. Takto se připomíná i roku 1892.[151] 18. prosince roku 1919 rozhodlo obecní zastupitelstvo přejmenovat ji na Komenského.[152]

Když ale bylo o pár let později, za první republiky, proraženo pokračování ulice k severu do dnešního parku U Saské brány a ZŠ T. G. Masaryka, byl tento nový úsek pojmenován samostatně. Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova ulice na Rašínově) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[153] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž změny se týkaly i některých ulic v starších částech Rokycan. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo novou ulici z Komenského ulice podél východní strany Masarykovy ulice do parku č.kat.10 nazvat Školní ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[154] Název se ale významněji nevžil.  Od roku 1946 byl ovšem název Komenského ulice vztáhnut i na tento novější úsek a s tímto pojmenováním pak ulice přetrvala všechny politické zvraty 20. století až do současnosti.[155]

 

 



[1] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan; http://encyklopedierokycan.sweb.cz/1000let.htm

[2] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[3] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344-345.

[4] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[5] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12-13.

[6] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  http://encyklopedierokycan.sweb.cz/regulacniplan1892.htm

[7] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 19.

[8] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[9] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[10] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[11] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[12] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[13] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 19.

[14] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[15] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 48.

[16] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1919.

[17] 36. schůze obecního zastupitelstva, 3. 3. 1922.

[18] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1919.

[19] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22. 2. 1922.

[20] 38. schůze obecního zastupitelstva, 5. 5. 1922.

[21] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 4.

[22] 134. schůze městské rady, 26. 4. 1929.

[23] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[24] 17. schůze obecní správní komise, 19. 3. 1931.

[25] 21. schůze obecní správní komise, 16. 4. 1931.

[26] 4. schůze městské rady, 15. 5. 1931.

[27] 14. schůze městské rady, 7. 9. 1927.

[28] 116. schůze městské rady, 9. 1. 1929.

[29] 64. schůze obecního zastupitelstva, 13. 4. 1938.

[30] Schůze pléna MNV, 20. 4. 1948.

[31] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12.

[32] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[33] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[34] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 238.

[35] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[36] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 31/I; SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 165.

[37] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 48.

[38] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 313 dle inv.

[39] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.

[40] Zmizel další dům starých Rokycan, Rokycanský deník, 26. 9. 2019, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/zmizel-dalsi-dum-starych-rokycan-20190926.html

[45] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[46] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 60v.

[47] www.svornik.cz/archshp/archshp.xls

[48] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 29/I.

[49] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[50] 61. schůze obecního zastupitelstva, 13. 10. 1937.

[51] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[52] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[53] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[54] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[55] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 2.

[56] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1938.

[57] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[58] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 360 dle inv.; Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 29/I.

[59] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 360 dle inv.; Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 29/I.

[60] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 14.

[61] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 37.

[62] 10. schůze obecního zastupitelstva, 27. 9. 1939.

[63] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 17.

[64] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10. 12. 1940.

[65] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 62.

[66] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 66.

[67] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 47.

[68] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 80.

[69] 30. schůze obecního zastupitelstva, 23. 10. 1942.

[70] jednání rady MNV, 14. 6. 1946.

[71] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 47.

[72] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.

[73] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[74] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.

[75] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[76] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[77] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2. 1976.

[78] 15. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1983.

[79] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[80] Rokycanský deník, 16. 8. 1995, s. 9.

[81] Rokycanský deník, 26. 9. 1996, s. 9.

[82] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s. 52.

[83] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[84] Rokycanský deník, 23. 1. 1998, s. 12.

[85] Rokycanský deník, 6. 2. 1998, s. 1,12.

[86] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[87] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[88] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 152.

[89] 80. schůze městské rady, 22. 6. 1928.

[90] 102. schůze městské rady, 26. 10. 1928.

[91] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[92] slavnostní schůze MNV, 9. 3. 1947.

[93] Rokycansko, č. 26, 30. 6. 1994, s. 1.

[94] Zpráva ČTK, ID: 19981123E02354, 23. 11. 1998.

[95] Zpráva ČTK, ID: 9981124E01256, 24. 11. 1998.

[96] Archeologická zpráva http://www.archaia.cz/tiskzpr/tiskrokc.htm, též   Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 27-30.

[97] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[98] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12-13.

[99] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12-13.

[100] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[101] Rokycanský deník, 6. 2. 1998, s. 1.

[102] F. Vaško: Hasičský záchranný sbor Rokycanští hasiči v novém, Zpravodaj OÚ Rokycany, srpen 2000.

[103] Usnesení zastupitelstva města z 10. 8. 1999, www.rokycany.cz.

[104] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[105] Založeno na osobních zápiscích autora

[106] Rokycanský deník, 25. 7. 2005.

[107] Rokycanský deník, 25. 7. 2005.

[108] F. Vaško: Hasičský záchranný sbor Rokycanští hasiči v novém, Zpravodaj OÚ Rokycany, srpen 2000.

[109] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[110] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 28/I.

[111] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[112] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 28/I.

[113] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[114] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kt. 379.

[115] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[116] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[117] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 27/I.

[118] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 27/I.

[119] 193. schůze městské rady, 23. 4. 1930.

[120] 214. schůze městské rady, 2. 9. 1930.

[122] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[123] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 26/I.

[124] 146. schůze městské rady, 28. 6. 1929.

[125] 168. schůze městské rady, 8. 11. 1929.

[126] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 26/I.

[127] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[128] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[129] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.

[130] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[131] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.

[132] 2. schůze obecní správní komise, 12. 12. 1930.

[133] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933; 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.

[134] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[135] Kronika města Rokycan 1969-73, XII., f. 49.

[136] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[137] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[138] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[139] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[140] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[141] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[142] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[143] Usnesení zastupitelstva města z 18. 5. 1999, www.rokycany.cz.

[144] Usnesení zastupitelstva města z 29. 6. 1999, www.rokycany.cz.

[145] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - OZNÁMENÍ- O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz

[146] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[147] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[148] Veřejná vyhláška, kolaudační souhlas s užíváním stavby Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[151] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  http://encyklopedierokycan.sweb.cz/regulacniplan1892.htm

[152] Kronika města Rokycan 1918-1937, f. 35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[153] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[154] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[155] K pojmenování ulice srovnej Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003.