|
|
|
|
|
|
Kubismus, jako jistá varianta architektonické moderny,
důsledněji odvozované od geometrických linií, přišel do Rokycan už před rokem
1914, kdy vzniklo několik staveb, ve kterých je tento nový styl ještě smíšen
s doznívající secesí.
Po 1. světové
válce pak kubismus krátce vyvrcholil, ať už dalšími rodinnými domy nebo
nájemními domy. Obec
se rozhodla zmírnit bytovou nouzi výstavbou komunálních činžovních domů.
Projekt zadán architektovi Janu Paclovi. V roce 1923 tak vyrostl dům
čp.352/II v Růžičkově ulici.
Slohově jde o ukázku poválečné kubistické či snad rondokubistické
architektury s plastickým geometrickým průčelím a monumentalitou, která
měla demonstrovat investiční velkorysost nové Československé republiky. Hlavní
průčelí měří přes 30 metrů, výškou korunní římsy navázala novostavba na
sousední dělnické činžovní domy čp.259-260-261/II. Monumentalitou vyniká hlavní
vchod, který je umístěn ve výklenku neseném čtyřmi masivními sloupy. Po
stranách od dveří ještě dvě elipsovitá okénka. Do fasády prolomena velká okna.
Průčelí je horizontálně členěno, v nadokenní úrovni plastickou rýhou ve
fasádě, v úrovni pod okny vystupujícím pásem s krákorcovým motivem.
Korunní římsa přesahuje průčelí a je nesena těžkými krákorci. Dům si dodnes
uchoval původní barevné členění, s převažující „národní“ červenou a bílou
(respektive okrovou) barvou. U boční, jihovýchodní
strany domu se nachází vjezd na dvůr, který vede skrz masivní bránu
s bizarním, kubistickým překladem. Podrobněji o tomto domě v kapitole
„Pražské
předměstí“. Jan Pacl zpracoval také projekt dalších dvou souběžně
budovaných domů čp.36/III a čp.37/III v Madlonově ulici,
které jsou vůbec nejpůsobivější manifestací kubismu v Rokycanech.
Uprostřed předměstských chalup se vztyčily dva identické dvoupatrové domy, propojené
společným dvorkem. Fasádu dynamicky prolamují vystouplá pole okenních otvorů a
vikýřů. Korunní římsa má tvar masivní nečleněné desky spočívající na
jednoduchých krákorcích. V průjezdu obou domů se dodnes zachovala původní
dlažba z tvrdých dřevěných špalíčků. Zadní fasáda je robustnější,
s dominantním vystupujícím traktem zakončeným trojúhelníkovým štítem. Podrobněji
v kapitole „Plzeňské
předměstí“.
V únoru 1920
vytvořil architekt Jan Pacl taky nový projekt „Městského sirotčince“,
respektive „Masarykova dětského domova“. Měl stát na Jižním předměstí, poblíž nynější
křižovatky ulic Kotelská a B. Němcové. Mělo jít o patrový rozložitý objekt
v moderním slohu s prvky kubismu. Nakonec ale nerealizován.
Podrobněji v kapitole „Jižní předměstí“.