http://encyklopedierokycan.sweb.cz/vstupdofotogalerie.jpg

 

zde najdete podrobnou mapu historického jádra Rokycan se všemi domy, kašnami, sochami, ulicemi a parky + obsáhlý popis

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/zpetnahomepage.jpg

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/fotografieheadlineoseckyvrch.jpg


D. Borek: verze 2021/06/29

 

1. Úvod

Osecký vrch patří k nejmladším sídelním útvarům ve městě. Oficiálně je součástí katastru městské části „Pražské předměstí“, dnes nazývané „Nové Město“, nicméně to je jen formální statistický útvar, zahrnující historicky a urbanisticky nesourodé městské okrsky. Fakticky je Osecký vrch pociťován jako svébytná a poměrně jasně definovaná čtvrť. V 19. století se mu též říkalo „Voldušský vrch“.[1] Obě pojmenování naznačují, že dominantním rysem tohoto rokycanského okrsku je vyvýšená poloha, která ve vrcholových partiích dosahuje nadmořské výšky 412 metrů a jde tedy o značné převýšení vůči okolnímu městu (nadmořská výška 362 metrů nad mořem) Urbanizace tu ale právě proto proběhla až ve 20. století.

V této studii je do popisu Oseckého vrchu zahrnuto veškeré osídlení Rokycan severně od Boreckého potoka a Klabavky (kromě oblasti nového hřbitova a Klabavské stráně, jejíž popis se nalézá v kapitole „Plzeňské předměstí“), a to včetně lesoparkových areálů Kalvárie a Husových sadů (Rokycanské stráně), včetně zástavby ve sníženině při severních březích těchto vodních toků (sportovní areál, koupaliště, skautská louka).  Takto vymezená oblast (vlastní intravilán i lesoparkové areály) má rozlohu cca 70 hektarů.

 

Mapa Oseckého vrchu, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:

 

 

Obsah

1. Úvod. 1

Mapa Oseckého vrchu, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:  1

2. Urbanistický vývoj Oseckého vrchu do 19. století 1

2.1. Přírodní modelace terénu a původní dopravní trasy. 1

2.2. Údolí Boreckého potoka a zaniklý Prácheňský rybník. 1

3. Lesoparkové a rekreační areály. 2

3.1. Kalvárie. 2

3.1.1. Kaple Panny Marie Bolestné, křížová cesta a kaple na Kalvárii 2

3.1.2. Další vývoj Kalvárie a kaple na Kalvárii 2

3.2. Oblast Pod Kalvárií (Skautská louka). 3

3.2.1. Výstavba Skautského domova. 3

3.2.2. Skautský domov za vlády komunistů. 4

3.2.3. Obnova Skautského domova po roce 1989. 4

3.3. Husovy sady (Rokycanská stráň). 4

3.3.1. Původní podoba lokality a geologické rezervace. 4

3.3.2. Proměna Stráně v lesopark v 19. století 5

3.3.3. Rozhledna a altány. 5

3.3.4. Rozšiřování Stráně. 5

3.3.5. Plánovaný pomník Jana Husa. 5

3.3.6. Další vývoj Stráně do roku 1945. 5

3.3.7. Další vývoj Husových sadů do roku 1989. 6

3.3.8. Další vývoj Husových sadů po roce 1989. 7

3.4. Letiště nad Husovými sady. 8

3.4.1. Příprava a průběh výstavby letiště. 8

3.4.2. Vývoj letiště za studené války (nedokončená výstavba vojenského letiště)  8

3.4.3. Vývoj letiště po roce 1960. 8

4. Sportovně-rekreační areály pod Husovými sady. 9

4.1. Cílený výkup pozemků obcí 9

4.2. Fotbalový stadion čp.205/II. 9

4.2.1. Výstavba fotbalového hřiště za První republiky. 9

4.2.2. Přestavba na víceúčelový sportovní stadion v 50. a 60. letech 20. století 10

4.2.3. Další úpravy stadionu v 70. a 80. letech 20. století 11

4.2.4. Přestavba na fotbalový stadion v 90. letech 20. století 11

4.3. Městské koupaliště. 12

4.3.1. Příprava výstavby koupaliště. 12

4.3.2. Průběh výstavby koupaliště. 13

4.3.3. Architektonická podoba koupaliště. 14

4.3.4. Další vývoj koupaliště do roku 1945. 15

4.3.5. Další vývoj koupaliště do roku 1989. 15

4.3.6. Další vývoj koupaliště po roce 1989. 16

4.4. Plavecký bazén čp.1160/II. 17

4.4.1. Příprava výstavby plaveckého bazénu. 17

4.4.2. Průběh výstavby plaveckého bazénu. 18

4.4.3. Zastavení výstavby plaveckého bazénu po roce 1991. 18

4.4.4. Dostavba plaveckého bazénu. 19

5. Nejstarší zástavba na Oseckém vrchu. 20

5.1. Židovský hřbitov a obřadní síň čp.192/II. 20

5.2. Individuální výstavba na Oseckém vrchu před rokem 1945. 20

5.2.1. Výstavba prvních obytných domů. 20

5.2.2. Debaty o podobě parcelace ve 30. letech 20. století 21

5.2.3. Zrychlení tempa výstavby na Oseckém vrchu okolo roku 1940. 22

5.2.4. Vila Bluďovských čp.591/II. 23

6. Areál nemocnice. 23

6.1. Příprava výstavby nemocnice. 23

6.1.1. Výběr umístění nemocnice. 23

6.1.2. Přípravné a projekční práce na stavbě nemocnice do roku 1952. 24

6.2. Průběh výstavby nemocnice. 24

6.2.1. Zahájení výstavby nemocnice. 24

6.2.2. Revize projektu a další opožďování výstavby nemocnice. 24

6.2.3. Dokončení výstavby nemocnice a slavnostní otevření 24

6.3. Architektonický popis nemocnice. 25

6.4. Další stavební vývoj nemocnice. 25

6.4.1. Výstavba dopravní infrastruktury. 25

6.4.2. Dostavba okolí nemocničního areálu (parkoviště, vrátnice). 26

6.4.3. Stavební úpravy samotné nemocnice. 26

7. Další výstavba na Oseckém vrchu po roce 1945. 27

7.1. Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu. 27

7.1.1. Domy čp.794/II a čp.795/II ve Voldušské ulici 27

7.1.2. Domy čp.796-797/II a čp.798-799/II v ulici U Nemocnice. 28

7.1.3. Technický vývoj ulice U Nemocnice a vývoj jejího pojmenování 28

7.1.4. Dům čp.1102/II ve Voldušské ulici 28

7.1.5. Plánované sídliště Pod Nemocnicí 28

7.2. Hvězdárna čp.721/II. 29

7.2.1. Výstavba původní hvězdárny. 29

7.2.2. Výstavba nového objektu hvězdárny. 29

7.2.3. Další stavební vývoj hvězdárny. 30

7.3. Ulice U Hvězdárny. 30

7.3.1. Popis zástavby v ulici U Hvězdárny. 31

7.3.2. Technický vývoj ulice U Hvězdárny a vývoj jejího pojmenování 31

7.4. Osecká ulice. 32

7.4.1. Popis zástavby v Osecké ulici 32

7.4.2. Technický vývoj Osecké ulice a vývoj jejího pojmenování 32

7.5. Ulice Nad Strání 33

7.5.1. Popis zástavby v ulici Nad Strání 33

7.5.2. Technický vývoj ulice Nad Strání a vývoj jejího pojmenování 34

7.6. Ulice Nad Husovými sady. 34

7.6.1. Příprava a vzniku ulice Nad Husovými sady. 34

7.6.1. Popis zástavby v ulici Nad Husovými sady. 34

7.6.3. Technický vývoj ulice Nad Husovými sady a vývoj jejího pojmenování 35

7.6. Voldušská ulice. 36

7.6.1. Popis zástavby Voldušské ulice. 36

7.6.2. Technický vývoj Voldušské ulice a dopad výstavby dálnice D5. 36

7.7. Ulice Pod Nemocnicí 36

7.7.1. Příprava a realizace výstavby řadových domů v ulici Pod Nemocnicí 36

7.7.2. Popis zástavby v ulici Pod Nemocnicí 37

7.7.3. Technický vývoj ulice Pod Nemocnicí 37

7.8. Strmá ulice. 38

7.8.1. Popis zástavby v Strmé ulici 38

7.8.2. Plány na novou výstavbu ve Strmé ulici 38

7.9. Ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad Kalvárií 38

7.9.1. Popis zástavby v ulici Nad Nemocnicí 38

7.9.2. Popis zástavby v ulici Nad Kalvárií 39

7.9.3. Technický vývoj ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad Kalvárií a vývoj jejich pojmenování 39

7.10. Plány na parcelaci mezi Oseckým vrchem, Páclovnou a Borkem.. 40

 

 

 

 

 

2. Urbanistický vývoj Oseckého vrchu do 19. století

2.1. Přírodní modelace terénu a původní dopravní trasy 

Již od středověku tudy vedlo silniční spojení z Rokycan do vesnic na severu dnešního okresu. Do kry Oseckého vrchu, jež je vyzvednuta o několik desítek metrů nad dno rokycanské kotliny a představuje tak přírodní dopravní i urbanistickou bariéru, se právě zde zařezává bezejmenný potok, spíše strouha, dnes již navíc většinou svedená do kanalizace. Svým tisíciletým erozním působením ale přesto vymlela v příkré zvýšenině úvoz, po jehož okrajích mohla od severního břehu Boreckého potoka stoupat vidlice historických cest, jedna směrem na Osek, druhá do Volduch. Z Rokycan se tato severní „výpadovka“ ubírala přes dnešní Nerudovo náměstí, Soukenickou a Tomáškovu ulici, pak vedla přes brod nebo mostek přes Borecký potok a zde se rozdělovala do obou výše uvedených směrů (současné vedení silnice Dvořákovou ulicí až do poloviny 20. století neexistovalo).  Podél Soukenické a Tomáškovy ulice se už v raném novověku rozvinul „šlahoun“ zástavby Pražského předměstí, zakončený u Boreckého potoka barokní kapličkou Panny Marie Bolestné, postavenou tu v závěru 18. století. Roku 1890 zde byly při silnici do Oseku vysázeny lípy.[2]

Do samotných svahů nad Boreckým potokem a Klabavkou, ani na náhorní plošinu severně od nich, se ale až do konce 19. století zástavba nešířila. Svahy pokrývaly vinice, křovinaté pastviny a úhor. Na nejstarší mapě Rokycan z roku 1838 ještě zůstávají stráně bez stromoví. Nynější Husovy sady na této mapě nesou označení „U Spravedlnosti“, prostor Kalvárie a nynější nemocnice je označen „Na Voldušským vrchu“. Celá náhorní plošina nad stráněmi zůstávala výlučně agrární krajinou, bez zástavby a s intenzivním lánovým rastrem jednotlivých polí a luk. Je možné, že holé svahy nynější Stráně a Kalvárie představovaly pro Rokycany ve středověku jakési útočiště a nástupní prostor pro městské vojsko v případě války. V nedalekém Berouně například podobnou roli hrála tzv. Městská hora, na které v době blížícího se vojenského vpádu zaujímala městská stráž pozice.[3] Aspoň Karel Jindřich takto interpretuje záznam v Husitské kronice, že roku 1419 Rokycanští při útoku plzeňského vojska vyčkávali „v některakou vinici v uodění svém, neb horlivi biechu proti Plzeňským.“[4] Roku 1992 byl na místě dnešního nového gymnázia v ulici Mládežníků nalezen poklad pěti stříbrných mincí z doby Václava IV.[5] Podle hypotézy K. Jindřicha mohla právě oblast dnešní Kalvárie, severně od Boreckého potoka, být dočasným táborem rokycanského vojska a louky pod ní bitevním prostorem.[6]

 

 

 

 

 

Cesta oddělující areál koupaliště a fotbalového stadionu, která je situována do místa původní hráze zrušeného Prácheňského rybníka. Foto D. Borek, říjen 2003.

Mapa stabilního katastru z r. 1838.[7] Prakticky nezměněná situace. Místní označení „U Práchenskýho rybníka“ vymezuje plochu zaniklé vodní plochy. Svahy nad ním ještě nepokrývá lesopark.

Mapa z r. 1877 (červeně aktualizace cca z r. 1910).[8] Svahy nad Boreckým potokem (Kalvárie, Husovy sady) už pokryla plánovitě řešená veřejná zeleň, ale samotný Osecký vrch zůstává agrární krajinou.

Mapa z počátku 50. let 20. století ukazuje počínající urbanizaci Oseckého vrchu, kde za pásem lesoparků (Kalvárie, Husovy sady) vznikly zatím jen rozptýlené enklávy zástavby.

 

 

2.2. Údolí Boreckého potoka a zaniklý Prácheňský rybník 

Podél neregulovaného Boreckého potoka a Klabavky se rozkládaly podmáčené louky. Na místě dnešního areálu koupaliště byl Prácheňský rybník. Pojmenování mu dala obecní práchovna (sklad munice), která tu v izolované poloze za městem stála až do roku 1731, kdy ji zničil výbuch.[9] V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha Prácheňského rybníka vyčíslena na 4421 čtverečních sáhů, tedy 1,59 hektaru.[10] Zajímavé je, že rybník není zobrazen na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století. Buď byl zrušen brzy po roce 1782, nebo byl jen dočasně vypuštěný, popřípadě vojenské mapování (které nebylo prováděno ještě moderními trigonometrickými metodami) omylem rybník neznázornilo. V městské pozemkové knize z let 1831-1832 se Prácheňský rybník sice uvádí (rozloha zůstala 4421 čtverečních sáhů), ovšem vedle je dodatečně připsáno „aufgel. u. seit 841 verpachtet“, tedy „vypuštěn a od roku 1841 pronajat.“[11] V této fázi zachytila Prácheňský rybník katastrální mapa z roku 1838, na které už není zobrazen. Jeho plochu už pokrývají zemědělské pozemky, třebaže lokalita je na této mapě stále označena „U Práchenskýho rybníka“. Jako připomínka vysušeného rybníka tu dalších sto let zůstala jeho hráz v podobě vyvýšené cesty vedoucí od kaple Panny Marie Bolestné k severozápadu, která vlastně existuje dodnes coby trasa cesty, rozdělující areály fotbalového stadionu a koupaliště.  Někdy počátkem 20. století podél ní vysázena oboustranná lipová alej.[12] Roku 1933 se pod Osecký vrch voda vrátila, a to v podobě přepychového koupaliště. O tom ale později.

 

 

 

 

 

3. Lesoparkové a rekreační areály

Od poloviny 19. století se svahy severně od Boreckého potoka a Klabavky začaly proměňovat v duchu biedermeierovského romantismu a měšťanské kultury na lesoparkový přírodní areál. V části západně od silnice na Osek to byla takzvaná „Stráň“, dnes také známá jako „Husovy sady“, sloužící krátkodobé rekreaci a svátečním vycházkám, ve východní části lesopark nazývaný „Kalvárie“. Ještě dlouhé desítky let nebyla v této oblasti žádná zástavba, ale přesto proměna těchto holých strání na lesopark znamenala faktické zahájení urbanizace Oseckého vrchu, protože krajina byla připoutána funkčně k městu.

 

 

 

 

 

Kaple P. Marie Bolestné na severním konci Tomáškovy ulice z 18. století. V polovině 19. století se stala počátkem křížové cesty na Kalvárii.  Foto D. Borek, duben 2004.

Kamenný sloup jednoho ze zastavení křížové cesty z poloviny 19. století na Kalvárii.  Foto D. Borek, říjen 2003.

Umělá jeskyně z 19. století, která v romantickém duchu doplňovala areál na Kalvárii.  Foto D. Borek, říjen 2003.

Neorománská kaple na Kalvárii z poloviny 19. století. Pohled od severozápadu, z ul. Pod Nemocnicí.  Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

3.1. Kalvárie

3.1.1. Kaple Panny Marie Bolestné, křížová cesta a kaple na Kalvárii

Lesopark Kalvárie byl pojatý zprvu jako místo náboženského rozjímání, s promyšlenou soustavou dvou kapliček a křížovou cestou mezi nimi. U Boreckého potoka v dnešní Tomáškově ulici stála od roku 1768 kaple Panny Marie Bolestné. Byla postavená jako výraz soukromé zbožnosti donátorky Rosiny Krieslové. Podrobný popis této sakrální památky se nachází v podkapitole o zástavbě Pražského předměstí západně od sídliště Hrudkovanka. Nadace „Rosiny Krýslové“ existovala ještě k roku 1927 (viz níže).[13] Od této kapličky směřovala až do roku 1950 vždy o velikonocích na Velký Pátek na svah nad městem procesí.[14] Nejstarší katastrální mapa Rokycan z roku 1838 zobrazuje na těchto kopcích severně od Boreckého potoka, nedaleko od vidlice historických cest, jednoduchý kříž. Roku 1842 nechala obec doposud úhorem zarostlý svah (středověké vinice už dávno zanikly) osázet ovocnými stromy.[15] Roku 1857 se rozhodl tehdejší rokycanský purkmistr František Mudra, že z tohoto koutu města učiní svou hlavní vizitku. Roku 1857[16] vyrostla na horní hraně této stráně neorománská kaplička. Má tvar jednoduché rotundy bez apsidy, zato s obdélnou předsíní a se střechou s lucernou.  V jiném pramenu se uvádí, že kaple zbudována už roku 1853.[17] Podle tradice zde dříve býval „pohanský háj“, ale to patrně patří jen k romantickým smyšlenkám. Mezi touto kapličkou a dolní kaplí Panny Marie Bolestné vyrostla křížová cesta, ozdobená 13 kamennými sloupky s obrazy představujícím 13 zastavení Ježíše Krista při jeho cestě za ukřižováním.[18] Sloupky sestávají z profilovaného soklu, dříku se zkosenými hranami, profilované římsy s kaplicovitým nástavcem s volutami a kamenným křížem.[19] Kopec byl od té doby nazýván Kalvárie. Následujícího roku 1858 byl osázen stromy a začal se měnit v lesopark.[20]

Nedaleko od kapličky byl sakrální areál ještě romanticky obohacen o 12 metrů dlouhou umělou jeskyni. Podle Karla Hofmana šlo o pokusnou štolu na dolování rudy. V umělé jeskyni byla každopádně potom umístěna socha Krista.[21]  Na Zelený čtvrtek se i zde konaly pobožnosti.[22] Pod Kalvárií vyrostl ještě dřevěný altán.  Podle některých pramenů odstraněn už po 2. světové válce, v poválečných letech.[23]

 

 

 

3.1.2. Další vývoj Kalvárie a kaple na Kalvárii

V roce 1895 byly zrušeny veřejné cesty č.kat.2885/9 a č.kat.2885/13, které připadly do vlastního parku č.kat.1818 (Kalvárie). Část cesty č.kat.2885/13 zanikla do pozemku č.kat.1791. V prosinci 1925 obecní zastupitelstvo tyto změny zaneslo do knihovního pořádku.[24] V srpnu 1930 pak zastupitelstvo města souhlasilo s prodejem části veřejné cesty č.kat.2885/13. Dle ohlašovacího listu z roku 1920 zanikla její část o ploše 900 čtverečních metrů do pozemku č.kat.1791. Zbytek pozemku by zůstal izolován mezi nemovitostmi Hanuše Páníka, ten žádal o odkup. 10. ledna 1930 městská rada souhlasila s odkupem.[25] Bohužel pozvolný, ale setrvalý růst listnatých stromů, zakryl výhled z horní kapličky tak, že celý areál ztratil svou působivost. Rovněž obrazy na sloupcích křížové cesty povětrnostní vlivy postupně zničily. Opravovány byly roku 1900. V roce 1922 upraveny na Kalvárii nově cesty.[26] Roku 1923 sem byly umístěny nové obrazy, malované Olgou Runtovou, ale i ty jsou už počátkem 21. století zcela setřeny.[27] V srpnu 1927 městská rada rozhodla, že oprava kaple na Kalvárii se provede z prostředků nadace Rosiny Krýslové, zbytek ze sbírky farníků.[28] V červnu 1929 na schůzi městské rady V. Vorel navrhl jménem občanských stran doplnit výdaje o 4000 Kč na opravu cest na Kalvárii a v Husových sadech.[29] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 pan František Kukla doporučuje upravit cesty na Kalvárii. Usneseno provést obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka k předloženým návrhům.[30]

V roce 1968 se znovu obnovená rokycanská organizace skautů Junák zavázala, že brigádnicky upraví park na Kalvárii (za materiální pomoci obce, respektive komunálního podniku Vnější úprava města). Měla to provést ještě roku 1968.[31] 8. května 1968 projednala dopis Junáka s touto nabídkou rada MěstNV.[32] V září 1968 se uvádí, že úprava Kalvárie už probíhá.[33] Úpravy zařazeny i do investičního plánu města na rok 1969. Hodnota akce činila 1000 Kčs.[34] Další úpravy Kalvárie pojaty do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota akce 5000 Kčs.[35] Šlo tedy spíše o skromné práce udržovacího charakteru, nikoliv nějakou zásadní proměnu tohoto lesoparku. Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 předpokládána na roky 1969-1972 oprava kapličky i křížové cesty na Kalvárii. Investorem měl být MěstNV. V letech 1969-72 měly zároveň Technické služby provést úpravu lesoparku Kalvárie.[36]  Dle zprávy ze září 1969 již zakázku na provedení oprav zastavení křížové cesty převzal Okresní stavební podnik. Zároveň se zmiňuje, že Junáci už provedli všechny plánované úpravy parku.[37] V září 1974 se uvádí, že město investovalo 2360 Kčs do opravy „pomníčků“ na Kalvárii. Myšleny pravděpodobně sloupky křížové cesty.[38] Někdy mezi srpnem a listopadem 1976 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru ŠKSZ umístit na kapličce na Kalvárii ceduli „Zákaz vstupu a ničení objektu“ a informovat radu o možnosti opravy kapličky.[39] 12. dubna 1977 pak rada MěstNV opětovně vedoucímu odboru ŠKSZ uložila, aby ji informoval o stavu kaple na Kalvárii a možnostech její opravy.[40]

Vlastní kaple prošla opravou až po roce 1989. 13. října 1991 byla kaplička na Kalvárii po opravě znovu vysvěcena děkanem Jaromírem Rýznerem.[41] Dne 14. února 1994 pak kaple i křížová cesta prohlášeny za státem chráněnou kulturní památku.[42] Po roce 1989 byl postupně obnovován i porost na Kalvárii. Roku 2003 zde vysazeny nové stromy.[43] Ve srovnání s nedalekými Husovými sady ale Kalvárie zůstává poněkud opomíjena. Svoji roli v tom hraje i fakt, že kdysi dominantní náboženská, kultovní funkce tohoto parku, se v současných, převážně ateistických Rokycanech, vytratila. Od počátku roku 2007 probíhá na Kalvárii rozsáhlá úprava. Do března už opraven povrch cest, provedena probírka přestárlých a náletových dřevin (akáty a bezy). V další fázi se čekala výsadba kvalitní zeleně, objevit se tu měly například lípy srdčité, habry obecné, třešně ptačí, hrušně polničky, borovice lesní a tisy červené.[44] V dubnu 2007 se uvádí, že na Kalvárii už proběhla výsadba aleje lípy srdčité.[45] V bilanci výsadby veřejné zeleně za rok 2007 se zmiňuje, že na Kalvárii bylo vysázeno dvanáct nových lip a tři habry.[46]

Roku 2014 bylo na opravu křížové cesty přiděleno z dotačního programu ministerstva kultury na podporu kulturních památek 50 000 Kč. Došlo k opravě kamenných sloupů, které provedla firma Terrigena Art z Třemošné. Zároveň byly obnoveny i obrazy na jednotlivých zastaveních. Dle původní předlohy je navrhla Helena Štěrbová z Kozojed a namalovala na nerezový plech Anna Urbanová z Kozojed. Oplechování pro ochranu maleb před povětrnostními vlivy zhotovil Antonín Mužík z Rokycan. Celkové náklady dosáhly 325 191 Kč.[47] V roce 2017 pak probíhala i oprava kaple na Kalvárii.[48] V roce 2018 byla kolaudována.[49]

 

 

 

 

3.2. Oblast Pod Kalvárií (Skautská louka)

Pod Kalvárií se rozkládala při potoku louka. V těchto místech byl na Boreckém potoku malý splav, říkalo se tu „V Jízku“ a chodily se sem koupat děti.[50] Prostoru pozdější skautské louky se podle V. Šacha říkalo „Tkalcovka“, podle tkalcovského cechu, který ji obhospodařoval.[51] V roce 1932 zmiňována jako „Tkalcovská louka“.[52]

 

 

 

 

Areál skautského domova pod Kalvárií. V pozadí strmé svahy Kalvárie, za nimi zástavba v ul. Pod Nemocnicí (vila čp.1141/II). Foto D. Borek, 14. 3. 2004.

Lávka přes Borecký potok pod Kalvárií, spojující sídliště Hrudkovanka se skautským areálem. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

3.2.1. Výstavba Skautského domova

Na sklonku 30. let 20. století si na louce pod Kalvárií postavili svoji klubovnu rokycanští skauti.  Už 13. července 1931 požádal Svaz skautů o pronájem poloviny obecní louky č.kat.1816 pod Kalvárií. 17. září 1931 konáno místní ohledání a 24. září 1931 věc projednána hospodářskou komisí, která navrhuje nájem 100 Kč/rok.[53] 24. září 1931 se městská rada usnesla, že s oddílem Junáků se projednají podmínky pronájmu poloviny č.kat.1816 na zřízení skautského hřiště s ohledem na možnost provedení regulace Boreckého potoka a výstavby koupaliště.[54] Počátkem října 1931 rozhodla městská rada postoupit předběžné ujednání o pronájmu poloviny louky č.kat.1816 a části č.kat.1818 svazu junáků obecní hospodářské komisi.[55] Tato komise pak ještě v říjnu 1931 pronájem poloviny č.kat.1816 a části č.kat.1818 skautům za 100 Kč/rok doporučuje ke schválení, zároveň ale doporučila pronajmout skautům i zbytek č.kat.1816 a č.kat.1818.[56] Dne 5. listopadu 1931 záměr pronájmu podpořila městská rada.[57] Jenže 17. listopadu 1931 obecní finanční komise navrhla využít tento pozemek pro výstavbu koupaliště. Komise odložila rozhodnutí o pronájmu pozemku č.kat.1816 skautům kvůli návrhu V. Krátkého využít č.kat.1816 ke koupání obecenstva, se zaručením předkupního práva skautům.[58] 19. listopadu 1931 vzala tento návrh na vědomí městská rada.[59] Jenže zájem skautů o tento pozemek trval. Město navíc mezitím posílilo své úvahy o zřízení koupaliště pod Husovými sady na místě bývalého Prácheňského rybníka, čímž by se louka č.kat.1816 uvolnila pro využití pro skautský oddíl. 28. ledna 1932 na schůzi městské rady na návrh R. Šlesingera usneseno doporučit obecnímu zastupitelstvu schválit pronájem louky č.kat.1816 skautů. Nebylo to ale jednoznačné rozhodnutí, 4 členové hlasovali pro, 4 proti, předseda hlasoval pro a rozhodl hlasování.[60] Jenže ani pak nebyla celá věc jednoznačně schválena. 13. dubna 1932 Svaz skautů sice požádal o pronájem celého pozemku č.kat.1816, mezitím ale o polovinu tohoto pozemku požádala i DTJ. 28. ledna 1932 městská rada schválila návrh hospodářské komise z 26. ledna 1932, který stanovoval pronajmout louku DTJ, ale jen pokud skauti nebudou mít zájem o celou louku a nebude zde zřizováno koupaliště. 21. dubna 1932 se pak městská rada se usnesla předložit v blízké době do jednání rady najednou otázku pronájmu pozemku u pivovaru DTJ, zahrady u čp.4/III Péči o pracující dorost a tkalcovské louky skautům. Toto jednání proběhlo na schůzi rady 28. dubna 1932, ale schválen jen pronájem pozemku u čp.4/III, přičemž ostatní body odloženy.[61]  8. června 1932 obecní finanční komise vyslovila souhlas s pronájmem poloviny č.kat.1816 skautům (navrženo pronajmout na 12 let).[62] 10. června 1932 se věc dostala na pořad jednání obecního zastupitelstva. František Lorenz v debatě vystupuje na podporu pronájmu celé louky skautům. Naopak Josef Hofman naopak uvádí, že DTJ nemá kde cvičit a nemůže pořád ustupovat. Nakonec ale schválen pronájem skautům, a to celého pozemku na dobu 12 let.[63] V říjnu 1932 na vědomí vzato, že okresní úřad zamítl stížnost J. Hofmana a J. Svejkovského na pronájem obecní louky č.kat.1816 skautům.[64]

V roce 1933 obec posuzuje prodej části pozemku č.kat.1816 Zdeňkovi Veselému. Veselý si totiž neoprávněně přihradil část pozemku č.kat.1816 v šíři 6-7 metrů. Po upozornění nejprve tvrdil, že to není pravda, ale pak námitku uznal a souhlasil s odkupem. 22. června 1933 městská rada schválila cenu 5 Kč/čtvereční sáh, což na červnové schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[65] Transakce schválena okresním výborem 27. září 1933, pak ale byla zastavena, protože otec nezletilého majitele sousední parcely Zdeňka Veselého změnil názor. Muselo proběhnout nové jednání. Zjištěno, že se věc dá řešit směnou, protože od pozemku Zdeňky Veselé č.kat.2019/1 byla zabrána část k veřejné cestě č.kat.2896 od vodního díla u Boreckého potoka k Borku, takže dohodnuta výměna.  7. června 1934 městská rada doporučila ke schválení.  V červnu 1934 věc projednalo a schválilo plénum obecního zastupitelstva.[66] Podstatnější změnou ale bylo, že tkalcovská louka přešla v této době z pronájmu do přímého vlastnictví skautského oddílu.  V září 1933 městská rada uvádí, že svazu junáků se nabídne ke koupi louka č.kat.1816 pod Kalvárií.[67] Schůze obecní hospodářské komise v říjnu 1933 ovšem pozemek č.kat.1816 k prodeji skautům nedoporučila a navrhla nechat jen dlouhodobý nájem.[68] Dne 15. listopadu 1933 požádali skauti o koupi louky č.kat.1816 (jako alternativní místo uvažováno o skalce č.kat.1650, která se nachází v místech, kde se Husovy sady dotýkají Osecké silnice, v prudkém svahu pod křižovatkou s ulicí Nad Strání). 14. prosince 1933 a 18. ledna 1934 městská rada doporučila ke schválení prodej č.kat.1816. Dojednáno, že obec si nechá pruh 4 metry na severní straně regulovaného Boreckého potoka a po provedení regulace prodá obec skautům i plochu starého koryta č.kat.2989 ve východní třetině louky a na západní straně.  Skauti směli postavit na pozemku sborový dům, ne činžovní domy.  Podstatný pro hladké vyřízení žádosti byl souhlas skautů se zákazem koupání v přilehlém Boreckém potoce. 19. června 1934 ujednání schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[69]

Pozemek sloužící potřebám skautské organizace se začal postupně i zaplňovat stavebními objekty. V červnu 1933 městskou radou vydáno stavební povolení na chatu, která měla vyrůst na pozemku č.kat.1816 pro sdružení skautů.[70] 27. července 1939 vydala obecní rada souhlas k výstavbě Skautského domova na pozemku č.kat.1816/1 (zvaném pak Skautská louka).[71] Stavět se začalo bezprostředně poté. Skauti si ovšem svého domova příliš neužili. Ještě než byl dostavěn, byla 28. října 1940 jejich organizace nařízením okupačních úřadů rozpuštěna.[72] Klubovna zapečetěna, movitý majetek konfiskován.[73] Už 7. května 1945, tedy v den, kdy Rokycany osvobodila americká armáda, se na Skautské louce scházejí předváleční členové a obnovují svoji činnost.[74] Rychle začaly práce na dostavbě Skautského domova. Slavnostně otevřen 27. října 1946.[75]

 

 

 

 

3.2.2. Skautský domov za vlády komunistů

13. září 1950 ale bylo skautské hnutí zakázáno podruhé, tentokrát komunisty. Všechen majetek převeden na Československý svaz mládeže.[76] V prosinci 1959 se členka MNV Marie Martínková dotazuje na schůzi národního výboru, jak to vypadá s uvolněním „Domu pionýrů“ na bývalé skautské louce. Bylo jí odpovězeno, že objekt již „uvolněn“.[77] Znovu se o obnovu oddílu snažili skauti v roce 1968. 5. června 1968 projednala rada MěstNV žádost skautské organizace Junák na přidělení louky č.kat.1818.[78] Dne 17. července 1968 pak rozhodla parcely č.kat.1818, č.kat.1819 a č.kat.1820 opravdu skautům předat na základě hospodářské smlouvy.[79] Areál Skautského domova byl sice vrácen, ale v dezolátním stavu, zcela bez vnitřního vybavení kluboven. Již 1. září 1970 je ale vydán další zákaz činnosti a majetek přechází na Socialistický svaz mládeže.[80] Areálu se pak říkalo Pionýrská louka.[81] Asi nebyl příliš udržovaný, protože na podzim 1973 (v období od 23. října do 4. prosince) uložila rada MěstNV vedoucímu odboru organizačního a vnitřních věcí, aby požádal předsedu OV SSM o urychlení zajištění zpracování koncepce využití Pionýrské louky.[82] V prosinci 1974 zmiňováno, že v prostoru Pionýrské louky proběhne výstavba hřiště. Už prý bylo vyměřeno. Mělo stát poblíž objektu kluboven, výstavba plánována na rok 1975.[83] Dne 22. prosince 1976 se konala na MěstNV porada o zadání projektového úkolu na řešení území na Pionýrské louce.[84] Následně 12. dubna 1977 rada MěstNV vedoucímu odboru ŠKSZ uložila, aby projednal s OV SSM otázku využití objektů na Pionýrské louce.[85]

Nakonec se ale žádné koncepční řešení nekonalo. 15. prosince 1987 byl zchátralý objekt Skautského domova zbořen. Veřejný požární sbor si na něm uspořádal cvičení a budovu podpálil.[86] Prý to bylo na příkaz vedoucího tajemníka okresního výboru KSČ.[87] Ostatní srubové stavby na pozemku rovněž zlikvidovány.[88]

 

 

 

 

3.2.3. Obnova Skautského domova po roce 1989

Po roce 1989 byla skautská organizace v Rokycanech obnovena.  Na jaře 1990 začíná nábor dětí a výstavba nového Skautského domova. V roce 1991 už na louce dokončen první obnovený srub (určený „vlčatům“, mladým skautům). Postaven z trámů, které v roce 1990 zachránili skauti z demolovaných domů v prostoru bývalých městských lázní. Pár měsíců pak ležely na hromadě na Skautské louce (část z nich ovšem někdo ukradl).[89] V roce 1992 postaven druhý srub (pro „světlušky“, mladé skautky). Oba tyto menší sruby umístěny na patu svahu Kalvárie. Celkem tu odpracovali skauti v letech 1991-93 8269 brigádnických hodin. V letech 1993-94 pak na samotné rovinaté louce, poblíž Boreckého potoka, postavili skauti i hlavní srubový objekt, vlastní Skautský domov.[90]  V březnu 1994 už je domov prakticky hotový, má střechu, dveře okna.[91] Společenská místnost v této klubovně má kapacitu 100 dětí. Na prostranství mezi sruby zřízeno pietní místo s pomníkem obětí z řad skautů z let 1939-45 a stožár s vlajkou. U srubu vlčat umístěno ohniště s totemem, v plánu bylo ještě zřízení hřiště na volejbal u srubu světlušek. Slavnostní otevření obnoveného Skautského domova se nakonec konalo 18. června 1994 a bylo spojeno s oslavami 75. výročí založení skautské organizace v Rokycanech.[92] Skautský domov dostal až o něco později (10. srpna 1999) i číslo popisné čp.1117/II. Problémem ovšem zůstávalo, že pozemek Skautské louky skautské organizaci dlouho nepatřil. V rámci dělení majetku bývalého Socialistického svazu mládeže jej totiž získala firma Junia, s.r.o. Díky přímluvě poslance ODS pana Bejčka z Rokycan uzavřela Junia se skauty gentlemanskou dohodu, v jejímž rámci pronajala louku za symbolických 900 korun za rok.[93] Dne 13. ledna 1999 byla podepsána smlouva, kterou pozemek Skautské louky získala od Fondu dětí a mládeže Ústřední rada Junáka (skautská organizace).[94]

V roce 1996 se okolí Skautské louky dočkalo veřejného osvětlení. Mládežnická organizace už o provedení této investice žádalo opakovaně, město ale plánovalo její realizaci nejdříve v zimě na přelomu let 1996-97. Firma ELEKTRO ZAJÍČEK se tedy nabídla, že lampy veřejného osvětlení nainstaluje ze svého. Osvětlení zprovozněno 5. ledna 1996.[95] V srpnu 2002 se tudy prohnala velká voda. Ta dosahovala až do poloviny okenic Skautského domova. Zdi budovy byly vlhké do výšky jednoho metru, bylo zničeno vnitřní vybavení, skříně, židle i počítačová technika. Celou Skautskou louku pokrývala vrstva bahna. Z hřiště byl odplaven všechen písek, zmizely venkovní lavičky, voda prolomila plot. Skauti odhadli škody na desítky tisíc korun. Povodni unikly jen dva menší sruby pro nejmladší členy oddílu (vlčata a světlušky), které stojí v mírném svahu. V následujících měsících byly škody po velké vodě obnoveny, zejména brigádnickou prací samotných skautů.[96]

Rozhodnutím městského zastupitelstva 10. srpna 1999 pojmenována cesta vedoucí od Voldušské ulice podél severního břehu Boreckého potoka ke skautskému areálu Skautská ulice. Charakter skutečné ulice ale nemá. Žádný jiný dům tu nestojí.

 

 

 

 

3.3. Husovy sady (Rokycanská stráň)

3.3.1. Původní podoba lokality a geologické rezervace

Na místě dnešních Husových sadů neboli Rokycanské stráně (zkráceně jen „Stráň“) byla ve středověku vyloženě nevábná část města, na temeni kopce totiž stálo rokycanské popraviště. Odtud místní jména „Na Spravedlnosti“ (též „Na Popravišti“, „Na Popravě“, „Na Šibenici[97]) Místy se tu taky dolovala břidlice. Celý svah je totiž geologicky zajímavou krou prvohorních břidlic pokrytou na horních partiích třetihorními štěrky, nánosy pravěké řeky Klabavy (která byla tehdy mnohem mohutnější). V prvohorních sedimentech se dochovaly četné zkameněliny trilobitů, konularií a hlavonožců. Celý areál Stráně byl proto roku 1981 prohlášen za „chráněný přírodní výtvor“. 24. března 1981 rada MěstNV projednala a schválila návrh na zřízení chráněného přírodního výtvoru Rokycanská stráň o rozloze 20,01 hektaru.[98]

15. června 2001 pak referát životního prostředí Okresního úřadu Rokycany vyhlásil chráněné území „Rokycanská stráň“, přičemž vytýčil přesně její územní rozsah a ochranné pásmo. Nový statut této lokality měl za cíl „zabezpečit naleziště zkamenělin klabavského a šáreckého souvrství českého ordoviku a jejich ochranu před neodborně prováděným sběrem. Mimo naleziště zkamenělin je území zároveň významnou plochou příměstské veřejné zeleně“. Plocha nového chráněného území dosáhla 21,2 ha a zahrnulo pozemky č.kat.1394/3, č.kat.1394/4, č.kat.1394/5, č.kat.1518/1, č.kat.1518/2, č.kat.1545, č.kat.1593/1, č.kat.1593/6, č.kat.1593/7, č.kat.1626/1, č.kat.1818 a č.kat.2872. Na celé ploše Rokycanské stráně omezeny nepovolené zásahy. Kromě toho zřízen 50 metrů široký ochranný pás podél hranic chráněného území, který zahrnul pozemky č.kat.1394/4, č.kat.1411/2, č.kat.1530/3, č.kat.1544, č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1592/1, č.kat.1592/2, č.kat.1593/4, č.kat.1594/5, č.kat.1621, č.kat.1622/2, č.kat.1623, č.kat.1659/1, č.kat.1659/13, č.kat.1799/1, č.kat.1799/2, č.kat.2860/1, č.kat.2860/3, č.kat.2864/1, č.kat.2874, č.kat.2876 a č.kat.3128/2.[99]

Na Stráň navazují další chráněná území „Vosek“ a „U Hřbitova“, vyhlášená roku 1989 a proslavená nálezy „rokycanských kuliček“, křemičitých pecek obsahujících prvohorní zkameněliny. Poprvé rokycanské kuličky popsal roku 1855 rokycanský učitel Antonín Katzer.[100] Systematicky je pak zkoumal známý vědec Joachim Barrande.[101] Chráněné území Vosek vyhlášeno 5. září 1989. Jde o plošinu, která se rozkládá po obou stranách silnice Rokycany-Osek na katastrálním území Rokycan, Volduch a Oseku. Geologické podloží tvoří horniny středočeského ordoviku se zachovalými zkamenělinami. Tato prehistorická fauna náleží šáreckému a zčásti i dobrovskému souvrství českého ordoviku.[102] Chráněné území U Hřbitova se rozkládá na části pozemku č.kat.1525 v okolí nového hřbitova. Prehistorická fauna tu patří k šáreckému souvrství českého ordoviku. Právě zde jsou největší ložiska Rokycanských kuliček, na rozdíl od těch z lokality Vosek mají světle šedý odstín. Zkameněliny uložené uvnitř kuliček mají rezavě červenou nebo žlutou barvu. Chráněné území má rozlohu 1,95 ha. Bylo vyhlášeno 5. září 1989.[103] Výstavba dálnice, čerpací stanice a motelu v 90. letech 20. století a továrny firmy Prowell poblíž dálniční křižovatky po roce 2000 však naleziště rokycanských kuliček podstatně rozrušila.

 

 

 

 

 

Veduta Rokycan z 30. let 19. století, pořízená z vrcholu dnešních Husových sadů. Již před založením parku v polovině 19. století byla Stráň oblíbeným vyhlídkovým místem.

Pohled na město ze stejného místa. V popředí již je vidět parková vegetace, která pokryla dříve holé svahy Stráně. Ze sbírky H. Hrachové, cca r. 1911.

Vojenský objekt pod vyhlídkovou terasou na vrcholu Husových sadů.  Foto z doby před r. 2004.

Stráň (Husovy sady), celkový pohled od lávky přes Klabavku u fotbalového stadionu. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

3.3.2. Proměna Stráně v lesopark v 19. století

V polovině 19. století byla ještě Stráň pokryta křovinami a rozkládaly se tu nepříliš využívané soukromé pozemky.[104] Podle některých pramenů začal tento úhor proměňovat v městský lesopark roku 1854 jistý Jan Šperling, revolucionář z roku 1848, který se právě vrátil do Rokycan z exilu. V noci sem prý tajně přenášel z okolních lesů sazenice a sázel je tu. Jan Šperling zemřel roku 1905 v obecním chudobinci ve věku 87 let.[105] Organizovaně začal Stráň přetvářet roku 1858 purkmistr František Mudra. Stejně jako na Kalvárii i zde zahájil parkové úpravy. Během následujících desítek let zeleň pokryla celý svah a nad městem se tak vztyčil jakýsi zelený ostrov. Roku 1878 osázeno temeno Stráně (parcela č.kat.1615) třešňovým sadem.[106] V další fázi začalo roku 1872 v západní části dnešní Stráně, na místě bývalých polí a hlinišť (lokalita „Na Hlinkách“) vysazování stromů. V rokli, která tu vede od mostu přes Klabavku v Litohlavské ulici směrem na vrchol svahu do prostoru dnešního letiště, sázeny akáty, později i smrky.[107] Roku 1875 proměněna plošina na vrcholu Stráně na veřejný park.[108]

 

 

 

 

3.3.3. Rozhledna a altány

Na nejvyšším bodu Stráně vztyčena roku 1894 rozhledna, a to v místech, kde dříve stávala šibenice.  Šibenice byla prý dříve ohraničena 3 jasany.[109] Rozhledna byla dřevěná, čtvercová stavba s ochozem, krytá jehlancovou šindelovou střechou. Ani ne po deseti letech ovšem zanikla, kdosi jí totiž podřezal hlavní sloupy. Na opravu asi nebyly peníze, a tak byla rozhledna stržena.[110]

Od konce 19. století také zaplnila Stráň drobná rekreační architektura, která sem měla přilákat korzující měšťany. Stráň samozřejmě využívala velkolepé vyhlídky na celou rokycanskou kotlinu, která se z její hrany otevírala. Připomeňme jen, že právě odtud pořídil roku 1830 Anton Schönberger svoji vedutu Rokycan. A od konce 19. století bylo odtud pořizováno mnoho snímků, které se objevují na dobových pohlednicích (pohled cca z r. 1911, pohled z r. 1935, pohled cca před r. 1941). Od roku 1888 stál na Stráni velký zděný altán v eklektickém slohu. Původně byl součástí výstavy konané téhož roku v areálu dnešního ČSAD v Pivovarské ulici, pak rozebrán a přenesen na Stráň. Další altán, v podobě kruhové vížky, vyrostl nedaleko odtud, na samotné hraně svahu. Kromě toho zde byly ještě další dva altány dřevěné, jeden dole u paty kopce, u dnešního areálu koupaliště, druhý v západní části Stráně.[111] V městském archivu se nachází složka z roku 1895, nazvaná „Stavba verandy na Stráni“.[112]

3. února 1902 se dohodla obec s hostinským Hořicem, že ve velkém altánu se bude o víkendech a při hezkém počasí čepovat pivo a nealkoholické nápoje a podávat studená kuchyně. 6. dubna 1910 nabídl František Koldinský městu, že u altánu zřídí verandu pro letní restauraci. Do Stráně pak byly proraženy pokácením stromů dva výhledy, 10-15 metrů široké, nasměrované na vrch Kotel a Čilina.[113] Tehdy, před 1. světovou válkou, vyvrcholila zlatá éra Stráně. Stala se součástí měšťanských rekreačních rituálů. O nedělích se sem chodilo na korzo. Měšťané se procházeli lesoparkem a těšili z romantických výhledů do krajiny. Byla to doba, kdy pro naprostou většinu Rokycanských nebyla dostupná jiná forma rekreace. Letní byt využívalo jen několik nejbohatších rodin, a to jen pár týdnů do roka. Po zbytek roku a pro zbytek populace byla Stráň nejdostupnější formou jednodenní rekreace.

 

 

 

 

3.3.4. Rozšiřování Stráně

Roku 1901 byla Stráň zpřístupněna z města pomocí nové cesty, která vybíhala z dnešní ulice Ke Koupališti kolem boční strany „Hůlkojc mlýna“ čp.14/III a pak po dřevěné lávce přes Klabavku (na rozdíl od současné lávky v ulici Ke Koupališti stála tato konstrukce o několik desítek metrů níže po proudu a vyúsťovala přímo proti hlavnímu masivu Stráně). Návrh prosadil obecní starší K. Krčmář. Zároveň nově upravena cesta podél Klabavky tak, že bylo propojeno severní předpolí Litohlavského mostu s prostorem pod Kalvárií.[114] Výstavba spojovací cesty začala 30. července 1903. Na počátku 20. století byl park na Stráni rozšířen systematickým výkupem tamních soukromých pozemků. Tuto akci inicioval Josef Hněvkovský, jednatel okrašlovacího odboru. 13. března 1904 podepsána smlouva mezi Františkem Waldsteinem a obcí o prodeji pozemku č.kat.1627 obci za 251 K 25 hal (leží na úpatí Stráně západně od dnešního fotbalového stadionu). 5. dubna 1904 podepsána smlouva mezi Josefem Partišem a obcí o prodeji pozemku č.kat.1625 obci za 234 K (nachází se v rokli poblíž ulice Nad Strání). 21. března 1904 podepsána smlouva mezi Františkou Hořicovou a obcí o prodeji pozemku č.kat.1645 obci za 405 K (lemuje dolní část svahů Stráně severně od koupaliště).[115]

Roku 1915 koupila obec od Aloise Liewalda pozemek č.kat.1615/1 a 1615/2 na Stráni (jedná se o pozemky na temeni dnešních Husových sadů, Stráně, v prostoru vyhlídkové terasy a bývalého velkého altánu) za 3000 K za účelem dalšího rozšíření parku.[116] Už v roce 1912 obec s Aloisem Liewaldem vyjednávala o jejich výkupu, ale tehdy neúspěšně, protože žádal 5000 K. V roce 1915 Liewald snížil sumu na 3600 K, obec ale nabízela maximálně 3000 K, s čímž Liewald nakonec souhlasil. V dubnu 1915 transakci schválilo obecní zastupitelstvo.[117]

 

 

 

 

3.3.5. Plánovaný pomník Jana Husa

12. července 1915 při oslavách 500. výročí smrti Mistra Jana Husa obecní zastupitelstvo rozhodlo přejmenovat Stráň na Husovy sady.[118]  Šlo o návrh starosty města J. Anichobera. Starosta původně zamýšlel, že by vstup do sadů byl ozdoben i Husovou mohylou. V červenci 1915 ale dosud na mohylu nebyl zpracován projekt. Bohuslav Horák navrhl, že by mohyla mohla stát na nově koupených pozemcích Aloise Liewalda v prostoru U Spravedlnosti. Podle Josefa Chrže by ale bylo lepší tyto výšinné parcely použít pro opětovné zřízení rozhledny, přičemž umístění a podobu mohyly by město mělo zadat architektovi. Podle starosty ovšem odborníci nejsou vždy nezbytní a jejich rady nemusí být nejlepší. Na vyřešení Husovy mohyly prý postačí domácí odborníci.[119]

Po roce 1918 potvrdilo nové vedení rokycanské radnice název Husovy sady rozhodnutím zastupitelstva z 29. prosince 1919.[120] Součástí Husova kultu se měl stát i jeho velkolepý pomník umístěný právě sem. Základní kámen k němu položili 6. července 1919.[121]  Pak ale projekt nadlouho ustrnul. V říjnu 1927 městská rada rozhodla, že do její příští schůze se má podat zpráva o stavu navážení kamene na Husovu mohylu v Husových sadech.[122]  Na ní se radní usnesli, že otázka zřízení Husovy mohyly v Husových sadech se odkládá do vyřízení rozpočtových prací na rok 1928.[123] V prosinci 1927 pak rada rozhodla, že záležitost výstavby Husovy mohyly v Husových sadech jí má být předložena počátkem září 1928.[124] V září 1928 městská rada rozhodla, že požádá architekta Milana Babušku (který krátce předtím dostal od města významnou zakázku na projektování nové školy T. G. Masaryka), aby zadarmo vypracoval náčrtek Husovy mohyly v Husových sadech.[125] V únoru 1931 vzata obecní správní komisí na vědomí zpráva o jednání a architektem Babuškou ohledně jím nabízeného projektu Husova pomníku.[126] Jenže verdikt radních po jejich schůzi koncem května 1931 byl takový, že architektu Babuškovi se sdělí, že obec nehodlá v dohledné době přikročit k výstavbě pomníku Jana Husa, a vrátí se mu skica, pokud by ji ovšem nechtěl městu věnovat.[127]

Zájem o připomínku Jana Husa znovu ožil až díky protektorátnímu vlastenectví. Roku 1939 vyzval Okrašlovací spolek místního sochaře Václava Koukolíčka (1900-1967), aby vytvořil model pomníku.[128] Dne 4. října 1940 pak spolek výstavbu pomníku dle Koukolíčkova návrhu odsouhlasil. Mělo jít o statui v nadživotní velikosti, 4,3 metrů vysokou, z bílého vápence od Hořic. Měla být umístěna na podstavci z nažloutlého pískovce o výšce 1,75 m. Pro pomník vybráno místo na temeni Husových sadů, u vyhlídkové terasy, před tehdy ještě stojícím velkým hudebním altánem.[129] Kvůli nedostatku financí ale celý projekt ustrnul. Model, vypracovaný Koukolíčkem, byl za nacistické okupace potají převezen z jeho ateliéru poblíž nákladového nádraží u Jiráskovy ulice do skladiště firmy Poborský a Holub v Plzeňské ulici. V roce 1945 se pak logicky očekávalo, že pomník bude brzy postaven. Časopis V Nový život tehdy ve svém vydání z 20. a 27. července 1945 vyzýval k veřejné sbírce, ale v poválečné nouzi k dokončení pomníku nedošlo. Mezitím mizí stopy po modelu, který se pravděpodobně ztratil.[130] Husovy sady tak přišly o zajímavý artefakt, který tu mohl stát.

 

 

 

 

3.3.6. Další vývoj Stráně do roku 1945

V červnu 1920 se na zasedání zastupitelstva města přimlouvá Marie Kadeřábková za to, aby v horní části Husových sadů byla zřízena studna. Nemělo by se už prý opakovat, že děti při Husově slavnosti omdlely a nebyla po ruce voda.[131] V prosinci 1927 městskou radou schválen návrh na vykácení některých překážejících stromů v Husových sadech.[132] V lednu 1928 ale obecní okrašlovací komise prohlásila, že před rozhodnutím o vykácení stromů v Husových sadech se provede obhlídka navržených stromů. Zároveň komise doporučila, pokud budou peníze, aby se vysypala blátivá místa na pěšinách v Husových sadech, zejména na nejdolejší pěšině a v úžlabině nad altánem. Totéž se mělo podle mínění komise provést i na příchozí cestě k sadům, od Guthovy továrny k Hůlkovu mlýnu (tedy v dnešní ulici Ke Koupališti).[133] V březnu 1929 rozhodla městská rada na návrh V. Vorla pověřit tesaře Houšku, aby obnovil 5 lávek na Stráni. Městská technická kancelář měla zároveň učinit opatření proti sesouvání břidličné stráně na třech místech.[134] V červnu 1929 na schůzi městské rady V. Vorel navrhl jménem občanských stran doplnit výdaje o 4000 Kč na opravu cest na Kalvárii a v Husových sadech.[135] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 pak starosta doporučil úpravu cesty od horního pavilonu v Husových sadech směrem k hřišti a pěšinu od Osecké silnice do Stráně. Usneseno provést obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka k předloženým návrhům.[136]

V prosinci 1929 při provádění knihovních pořádků konstatováno, že dle ohlašovacího listu z roku 1925 rozdělen pozemek č.kat.1593/1 (pastvina) zřízením pěšiny, která vede nad Litohlavským mostem po Stráni na okresní silnici na pozemky č.kat.1593/1 a č.kat.1593/4 (pastviny) a č.kat.1593/5 (pěšina).[137]  V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození některých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých by se to týkalo, se zmiňuje i č.kat.1593/1 o ploše 15 114 čtverečních metrů. Evidován jako pastvina, ve skutečnosti parková plocha. 2. prosince 1937 městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak obecní zastupitelstvo potvrdilo charakter tohoto pozemku.[138] V srpnu 1930 obecní zastupitelstvo souhlasilo s prodejem části veřejné cesty č.kat.2872. Dle ohlašovacího listu z roku 1925 zanikla její část o ploše 174 čtverečních metrů do pozemku č.kat.1606. František Kraft nabídl odkup za 174 Kč. Šlo o cestu od Litohlavského mostu přes Husovy sady.[139]

Za 1. republiky se areál Husových sadů dále rozšířil směrem k nově otevřenému obecnímu hřbitovu při silnici na Litohlavy (o hřbitovu podrobně v kapitole „Plzeňské předměstí“). Ve hře přitom byl úplně jiný urbanistický scénář. 7. dubna 1930 požádala majitelka pozemku č.kat.1591 Marie Bauerová o parcelaci na stavební místa. Svažité, k jihu orientované pozemky nabízely v době všeobecné stavební konjunktury lákavý potenciál pro vznik vilové čtvrti. 17. července 1930 konáno parcelační řízení.[140] Ale 23. července 1930 městská rada doporučila zamítnout žádost.[141]  V srpnu 1930 jedná o věci zastupitelstvo. Václav Polášek a Josef Mirbauer jsou pro povolení parcelace, ale bod odložen do příští schůze s tím, že s paní Bauerovou se ještě bude jednat o směně.[142] V září 1930 městskou radou doporučeno obecnímu zastupitelstvu koupit pozemky č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1593/2 a č.kat.1594 od M. Bauerové za 13 000 Kč. Šlo o plochu 11 704 čtverečních metrů.[143] V listopadu 1930 pak už zastupitelstvo nejedná o parcelaci těchto ploch na stavební místa, ale o koupi pozemků č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1593/2 a č.kat.1594 na ambiciózní rozšíření Husových sadů. Poté, co 8. srpna 1930 obecní zastupitelstvo odložilo povolení k jejich parcelaci dle žádosti Marie Bauerové s tím, že obec se pokusí pozemky vykoupit a využít k rozšíření Husových sadů a jejich propojení s hřbitovem, došlo skutečně k intenzivním jednáním.  Šlo o poměrně velkou realitní transakci. Pozemky měly plochu 11 704 čtverečních metrů a Bauerová za ně požadovala 13 000 Kč. 20. srpna 1930 městská rada souhlasila s výkupem. 25. srpna 1930 konána obhlídka pozemků. Konstatováno, že je lze využít k rozšíření Husových sadů po zřízení pěšiny k mostku přes strž. Náklady odhadnuty na cca 3000 Kč. Okresní pomolog Eduard Žitný navrhl zřídit na části pozemku třešňovku. 24. září 1930 městská rada schválila koupi pozemků.  V debatě na zastupitelstvu prohlásil Jaroslav Válek, že nemůže hlasovat pro nákup těchto předražených pozemků. Naopak komunista Jan Hořice je pro odkup, protože časem budou tyto pozemky ještě dražší.[144] Souhlas s koupí pozemků č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1593/2 a č.kat.1594 vydala počátkem listopadu 1930 i obecní finanční komise.[145]

Obecní okrašlovací a komunikační komise v prosinci 1931 městské radě doporučila zakázat svévolné kácení a plundrování stromů v Husových sadech dle stížnosti E. Žitného. Zároveň městské radě doporučen návrh předsedy komise obnovit pískoviště v Husových sadech pod Strání.[146] Městská rada ale koncem prosince 1931 před obnovou pískoviště v sadech pod Strání doporučila okrašlovací komisi jednat o nelezení vhodnějšího místa.[147] V dubnu 1932 obecní okrašlovací komise doporučila městské radě dát na Oseckou pěšinu u Husových sadů tabuli se zákazem jízdy kol. Komise se dále rozhodla vykonat 13. dubna 1932 vycházku do Husových sadů za účelem rozhodnutí o využití 10 000 Kč určených na úpravu cest v Husových sadech a rozhodla, že u altánu pod Klabavskou strání se zřídí cementová lavička.[148] Na svém dalším zasedání obecní okrašlovací komise 13. dubna 1932 projednávala výsledek zmíněné obchůzky Husových sadů. Na vědomí vzato, že nutná oprava lávky u Hůlkova mlýna na Stráň bude provedena brzy. Konstatováno, že u pěšiny kolem Hůlkova mlýna je nevkusné zábradlí. Obecní hospodářská správa vyzvána vyčistit strouhu odvádějící vodu z Prácheňského rybníka, ve stojaté vodě se totiž drží komáři. Podle mínění komise se měl také opravit hořejší velký pavilon i malý horní altán na Stráni.[149] Schůze obecní okrašlovací komise v červnu 1932 řešila další návrhy na úpravu sadů na Klabavské stráni a v Husových sadech, přičemž přečten zápis o obchůzce 25. dubna 1932 provedené v západní části Husových sadů a na Klabavské stráni. Rozhodnuto, že zřízení nového altánu na Klabavské stráni se odkládá, zřídí se jen záchod za starým altánem. Na jaro 1933 odloženo osázení prázdných míst na Klabavské stráni koniferami a osázení pruhu obecního pozemku podél pěšiny k Rezlerovu mlýnu jehličnatými stromky.[150] V říjnu 1932 uvádí obecní okrašlovací komise, že v Husových sadech byla zřízena vyhlídková terasa.[151] V únoru 1933 pak obecní komise okrašlovací a komunikační řeší plán zřízení druhého „prospektu“ v Husových sadech. Předseda komise J. Alferi sdělil, že plán zřídit druhou vyhlídku v sadech se setkal se souhlasem veřejnosti a rozhodnuto, že místo shlédne komise.[152] V dubnu 1933 se uvádí, že v Husových sadech seříznuto šest slabších akátů za účelem zřízení vyhlídky na Žďár, u vyhlídky se zřídí zábradlí.[153] V září 1933 se obecní okrašlovací a komunikační komise usnesla neprovádět plánované zřízení vyhlídky z Husových sadů na koupaliště, protože by si to vyžádalo kácení příliš velkého počtu stromů. Na dotaz Josefa Poláčka rovněž sděleno, že odvodnění pěšiny na Oseckou silnici u koupaliště v místě bývalé vodoteče už bylo projednáno dozorčí komisí nad výstavbou koupaliště a bude provedeno.[154] V dubnu 1933 oznamuje městská rada, že požadavku vojenské správy na pronájem pozemků č.kat.1586/2, č.kat.1589/1 a č.kat.1593/3 se může vyhovět jen při přiměřeném nájemném a jen do odvolání, dokud je obec nebude potřebovat na rozšíření Husových sadů.[155]

Po otevření nového hřbitova nad městem u Litohlavské silnice v 30. letech 20. století (viz kapitola „Plzeňské předměstí“) byla v dubnu 1937 dokončena výstavba další spojovací cesty, která vedla od hřbitova k vrcholové části sadů. Strž, vedoucí k dnešnímu letišti, překonávala 13 metrů dlouhou dřevěnou lávku.[156] Svými usneseními z 2. června a 24. června 1936 obecní zastupitelstvo rozhodlo uzavřít půjčku 476 200 Kč, z čehož 200 000 Kč určeno na nouzové práce, konkrétně na úpravy Klabavky 150 000 Kč, na úpravy děkanského dvora po zboření stájí 20 000 Kč a na úpravy ulice po nábřeží Boreckého potoka u novostaveb paní Včalové 30 000 Kč. V září 1936 ovšem konstatovala sama obec, že využití peněz na tyto investice záviselo i na rozhodnutí vyšších úřadů. Nebylo jisté, kdy se začne s realizací. Město se proto rozhodlo zařadit náhradní využití těchto peněz na několik drobnějších akcí s celkovými náklady  50 000 Kč. Mezi nimi bylo i vybudování cesty přes Husovy sady a obecní pozemky na obecní hřbitov.[157]

Ve 40. letech 20. století na okraj Husových sadů zasáhla průmyslová aktivita. V této oblasti se totiž těžila kvalitní cihlářská hlína.[158] Dne 9. června 1939, v době snah o maximální využití hospodářských zdrojů pro oživení pracovního trhu povolila obecní rada firmě František Slavík z Hrochova Týnce na pozemcích č.kat.1591 a 1593/2 zřídit jámu pro těžbu hlíny.[159] V roce 1940 město posuzuje pronájem obecních pozemků č.kat.1594 a č.kat.1593/2 firmě František Slavík z Hrochova Týnce na těžbu hlíny.  Tato firma 12. srpna 1940 požádala o pronájem lokality.  7. září 1940 provedena obhlídka místa. 17. října 1940 městská rada pronájem doporučila ke schválení, přičemž mělo jít o smlouvu do 31. prosince 1950 za 12 000 K. V prosinci 1940 o věci jednalo i obecní zastupitelstvo. František Lorenz zastával názor, že těžba neprospěje Husovým sadům a vození hlíny poškodí už tak špatnou Litohlavskou silnici. Starosta Hejrovský ale ujistil, že po skončení těžby bude místo zalesněno a připojeno k Husovým sadům. Litohlavskou silnici podle něj musí opravit okres a není to v kompetenci obce.[160] Obecní kronika chybně uvádí, že zastupitelstvo o nájmu pozemků č.kat.1594 a 1593 pro účely těžby hlíny rozhodlo už 22. října 1940.[161] Už předtím, za první republiky, v únoru 1929 nepřijala městská rada nabídku J. Hájka z Klabavy na nájem pozemku u obecního hřbitova na dobývání písku.[162] Městská rada se v dubnu 1930 usnesla, že na návrh R. Šlesingera se městská technická kancelář přesvědčí o kvalitě písku, který V. Šedivec kope na pozemku č.kat.1694 (v prostoru u dnešních Husových sadů) pro dlažební účely.[163] V listopadu 1930 městská rada zamítla žádost Jana Tašnera z Plzně na pronájem pozemků u obecního hřbitova na dobývání písku.[164]

 

 

 

 

3.3.7. Další vývoj Husových sadů do roku 1989

Pod vyhlídkovou terasou na vrcholu Stráně vyrostla vojenská pozorovatelna, dnes nevyužívaná. Jde o nevelký betonový objekt pevnostního typu, opatřený průzory do tří stran. Boční stranu u vchodu kryje betonová zeď. Dochovaly se původní ocelové vchodové dveře. Otázkou zůstává, kdy tento kryt vznikl. Podle některých mohl souviset s protileteckou obranou, kterou v letech 1942-45 nařídila v českých zemích budovat německá okupační moc.  Podle některých znalců opevňovacích staveb je ale možné, že stavba vznikla už před válkou, v době předmnichovské republiky, nebo naopak po válce, jako součást civilní ochrany. Vzhledem k malé velikosti objektu je ale každopádně vyloučeno, že by šlo o civilní protiletecký kryt, jehož umístění zde, poblíž hojně navštěvovaného centra městského parku, by se zdálo logické.[165] Podle vzpomínek pana Jiřího Vonáska byl kryt postaven až počátkem 50. let 20. století. Původně natřen na zeleno.[166]

Po osvobození se Stráň stala populárním vycházkovým místem pro americké vojáky pobývající v Rokycanech. 16. července 1945 musel ale Místní národní výbor vyzvat velitelství armády, aby vojákům zakázalo jízdu na koních po Stráni.[167] Roku 1946 uvažovala obecní zemědělská komise o tom, že přikoupí pole č.kat.1622 od Zdenky Jedličkové a rozšíří o něj Husovy sady.[168]  9. září 1946 rada MNV odsouhlasila zahájení jednání s majitelkou pole.[169] Vzhledem k tomu, že ale město nevědělo, jak se bude rozvíjet letiště, rozhodlo se ale rozšíření parku neprovádět.[170] Pole č.kat.1622 a sousední pozemky tak dodnes zůstávají travnatým klínem, který zabíhá do Husových sadů v prostoru západně od ulice Nad Strání. Transakci schválil MNV v červnu 1949. Město se nakonec o pozemek podělilo s Aeroklubem (obec získala 20,52 arů, Aeroklub 32,59 arů).[171] V roce 1946 byl odstraněn péčí okrašlovací komise Místního národního výboru starý dřevěný můstek, kterým překonává cesta stoupající od dnešního fotbalového stadionu skálu při výstupu na temeno parku a nahrazen novým se zábradlím. Na rok 1947 se plánuje výsadba 500 nových stromů a keřů v Husových sadech.[172] Vegetace v Husových sadech totiž byla poškozena v poválečných letech suchem. Na jaře 1949 nakonec vysázeno 2500 rostlin a stromů, na podzim 1949 měly práce pokračovat.[173] V roce 1949 provedena oprava altánu a lávek na Stráni.[174] Ve velkém altánu opravena podlaha, v kruhovitém menším altánu opravena střecha.[175]

V období po roce 1945 se ale popularita Husových sadů pozvolna vytrácela. Rostoucí obliba rekreačních chalup a chat a také úpadek tradičního měšťanského nedělního korzování postupně odlákaly dosavadní zdejší klientelu. Chátrání postihlo nejen architekturu altánů a laviček, ale i samotný lesní porost. Živelný růst stromů postupně vymazal původní parkové úpravy. Chodníčky zarostly, výhled na město zakryly náletové křoviny. V souvislosti s migračními pohyby po roce 1948 (chudina z řad slovenských Romů), ale i s všeobecným úpadkem úpravnosti veřejných prostranství a mizením fenoménu měšťanského svátečního korza, se v Husových sadech šíří krádeže dříví, nelegální kácení a vandalismus.[176] V 50. letech 20. století se nad Husovými sady, poblíž letiště, uvažovalo o výstavbě letního kina a divadla pod otevřeným nebem. V roce 1957 už dokonce KNV vyhlásil v této lokalitě na doporučení plánovací komise a komise pro výstavbu při MNV stavební obvod.[177] V říjnu 1957 jednala rada MNV o zadání vypracování projektové dokumentace.[178] Zbudování přírodního divadla v Rokycanech navrhl již v roce 1954 podnik Kovohutě a předložil svůj plán školské a kulturní komisi národního výboru.[179] Projekt ovšem nebyl realizován. Když totiž na přelomu let 1957-1958 provedlo město nákladnou rekonstrukci kina za Lidovým domem čp.133/I na Masarykově náměstí (viz kapitola „Masarykovo náměstí – jižní strana náměstí“), nebylo docíleno očekávaného zvýšení návštěvnosti a celé zařízení bylo silně prodělečné. Když se v této době (říjen 1958) dotázal člen MNV Karel Rosa při debatě na plénu národního výboru na to, jak pokračuje příprava výstavby letního kina, bylo mu odpovězeno, že tento projekt není pro obec perspektivní, protože by byl zcela prodělečný.[180] Znovu se o výhledové možnosti zbudování letního kina mluví v roce 1967, v souvislosti s plánovanou úpravou Husových sadů.[181] Při revizi územního plánu města roku 1968 ale tento záměr MěstNV nedoporučil.[182] V roce 1974 zase možná výstavba kina odložena kvůli konání okresní olympiády, která si vyžádala větší pozornost i finance. Akce aspoň zařazena do výhledového harmonogramu.[183]

Koncem 60. let město uvažovalo o úpravě Husových sadů tak, aby sloužily k rekreaci.  Město chtělo tuto investici provést ve spolupráci s jinými organizacemi, v duchu tehdy propagovaného „sdružování finančních prostředků“, tedy kofinancování, které mělo urychlit finančně náročné akce.[184] K 50. výročí VŘSR (převzetí moci bolševiky v Rusku) se národní výbor zavázal, že nechá upravit cestičky a zeleň v tomto lesoparku. Měl na tento účel dodat materiál za 10 000 Kčs.[185] V listopadu 1967 dokonce MěstNV nastínil výhledovou vizi velkolepé rekonstrukce parku, na níž by měly přispět prakticky všechny rokycanské podniky (Hamiro, Marila, RPZ, OVHS, Plynárna, Zemědělský nákupní závod, Favorit, Správa silnic, Strojírna, Slévárna, Beta sklad OP Škoda, OPP, ČSAD, Uhelné sklady, Autodružstvo, Restaurace, Potraviny LSD Jednota a vojenská posádka). Areál měl být vyčištěn, provedena nová výsadba, opraven altán (nové zábradlí).[186] Zůstalo ovšem jen u plánů. Realita byla daleko prostší. Z 50 000 Kčs připravených na tuto akci z fondu rezerv a rozvoje MěstNV ale v 1. pololetí 1968 neproinvestováno nic.[187] V červnu 1968 MěstNV uvádí, že se už aspoň podařilo sehnat několik důchodců, kteří opravují v Husových sadech pěšiny a zřizují nová zábradlí.[188] Dle upřesněných údajů z 25 000 Kčs připravených na rok 1968 proinvestováno na úpravě lesoparku 24 076,75 Kčs.[189] Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 předpokládána úprava sadů na roky 1969-71. Investorem měl být MěstNV.[190] V září 1969 se uvádí, že úpravu Stráně provádějí Technické služby.[191] Dle údaje z prosince 1969 byly úpravy pěšin a nátěry altánů součástí závazku občanského výboru č. 3 k 25. výročí osvobození.[192] V roce 1978 se na MěstNV mluví o tom, že perspektivně plánováno v Rokycanech vybudovat Areál zdraví, a to v Husových sadech, které by byly začleněny do areálu koupaliště.  Přístup do nich by byl jen třemi oficiálními vchody a na noc by se celá oblast uzamykala. Návrh ale kritizuje Václav Beneda, podle kterého by bylo chybou omezovat přístup do parku, protože Husovy sady jsou veřejným rekreačním prostorem.[193]

 

 

 

 

3.3.8. Další vývoj Husových sadů po roce 1989

24. října 1991 projednala městská rada souhlasně návrh místní Romské občanské iniciativy na pronájem altánů na Stráni s tím, že by se Romové postarali o jejich údržbu.[194] Nakonec ale z plánu sešlo. V roce 1994 postavil Lesní úřad na stezce, která vede k vyhlídkové plošině na temeni Stráně novou dřevěnou lávku, která nahradila původní konstrukci, patrně z roku 1946.[195]

Stagnace a destrukce areálu pokračovala ale i po roce 1989. 90. léta 20. století znamenala pro Husovy sady i jednu hmatatelnou ztrátu, a to když byly pro značnou zchátralost odstraněny oba zbylé secesní altány. Ještě roku 1993 provedl Lesní úřad drobnou opravu podlahy většího altánu a výhledově se počítalo s pokračováním oprav podlahy i rekonstrukcí střechy stavby. Oprava malého altánu, byť poněkud omšelého, se tehdy nezdála být nutná. Velký altán byl využíván jen sporadicky, ale jeho chátrání se zdálo být možné zastavit, malý altán sloužil svému účelu parkové vyhlídky vcelku bez problémů. Zlom ovšem nastal v zimě na přelomu let 1995-96. Na jaře 1996 zjištěno, že neznámý vandal začal rozebírat zdivo velkého altánu. Rozebráním části hrázděného zdiva patrně anonymní primitiv chtěl získat a použít či zpeněžit kvalitní cihly. V objektu ovšem vznikla díra o velikosti 1 metru čtverečního. Statika altánu byla narušena. Do července 1996 devastace dále pokročila. Mezitím se atak vandalů zaměřil i na malý altán, z nějž začalo být také rychlým tempem rozkrádáno zdivo a dřevěné trámy pohozeny ze svahu.[196] Městská rada jednala o tom, jak situaci napravit v září 1996. Vzhledem k tomu, že oprava obou staveb by byla nákladná a přitom ochrana proti opakování ataku zlodějů a vandalů nejistá, rozhodla rada provést raději demolici altánů. Zboření mělo proběhnout na přelomu let 1996-97 a uvolněné plochy měly být začleněny do parku.  Podle K. Hofmana proběhla demolice v roce 1997.[197] Šlo o chybné defenzivní rozhodnutí, které bylo kapitulací před sílami sociálního rozkladu. Po roce 1993 také zasáhla do podoby Stráně výstavba dálnice D5. Její popis je v samostatné kapitole. Ta okolo Rokycan vede po hřbetu Oseckého vrchu, jen pár set metrů od severního okraje Stráně. Vedle dálnice tu vyrostl areál motelu a čerpací stanice. Zalesněná Stráň naštěstí funguje jako hluková a exhalační bariéra a ochraňuje samotné město před jejími dopady. Stráň zato ovšem sama zaplatila daň. Město ale na druhou stranu provedlo na Strání rozsáhlé rekultivační práce. Obnova tohoto městského parku se děla na základě studie ing. arch. Oldřicha Hyska z roku 1997.[198] Potřebu této rozsáhlé zahradnicko-krajinářské úpravy jen zesílily škody po velké vichřici, která se Husovými sady prohnala v noci z 27. na 28. června 1997.[199] 21. září 1999 rozhodlo městské zastupitelstvo převést z kapitálových do běžných výdajů kapitoly životní prostředí 120 000 Kč, určených na obnovu cesty do Husových sadů.[200] Okolo roku 2000 proklestěny porosty, opraveny lavičky a mostky a svah zpevněn dřevěnými tarasy. V roce 2003 vysazeno na Stráni deset jasanů a 120 keřů (lísky, brsleny a svídy).[201]

Stráň do 21. století vstoupila jako lesopark, který byl sice méně kultivovaný než před sto lety, ale i tak představoval cennou rekreační a ekologickou enklávu. V roce 1995 zřízena na Stráni z peněz okresního úřadu naučná stezka, která představuje přírodní i geologické zvláštnosti této lokality.[202] Roku 2001 vyhlášeno chráněné území Rokycanská stráň.[203] V listopadu 2004 byly na okraji Stráně (u Litohlavského mostu a u fotbalového stadionu)  instalovány dvě barevné informační tabule s mapou a základním popisem lokality. Investici zaplatil Plzeňský kraj.[204] V listopadu 2005 dokončena výstavba části mezinárodní cyklostezky Rokycany-Praha, a to v úseku Rokycany- Dobřív-Strašice. Slavnostní otevření plánováno na duben 2006. Součástí trasy i informační tabule. Město zamýšlí zřídit u této tabule před rokycanským plaveckým bazénem odpočinkové místo.[205] V srpnu 2002 ovšem postihla Stráň povodeň. Cesta v dolní části parku, podél řeky Klabavky, byla zaplavena a velká voda poškodila kořeny některých stromů, zejména dubů u lukostřelecké louky. Až do počátku září 2002 pak byla dolní sekce Stráně uzavřena pro veřejnost.[206]

Na rok 2006 mělo město v rozpočtu na údržbu Stráně 400 000 Kč.[207] 24. dubna 2007 uspořádal odbor rozvoje města městského úřadu ve spolupráci s Domem dětí a mládeže a Českým svazem ochránců přírody Kulíšek druhý ročník jarního úklidu Rokycanské stráně. Akce nesla název „Rekonstrukce části Valcha“, tedy nejzápadnější část stráně, poblíž Litohlavského mostu a silnice na Litohlavy. Akce se zúčastnilo cca 40 brigádníků. Na místě vykácených akátů bylo vysazeno více než 200 mladých stromů a 30 keřů. Jednalo se o původní domácí dřeviny – duby, třešně, habry, javory, borovice. 26. dubna 2007 se do obnovy zeleně v této lokalitě zapojili i žáci osmých a devátých tříd základních škol v ulici Míru a T. G. Masaryka. Na postup sázení a kotvení stromů dohlížel pracovník zahradnické firmy Červenka Plzeň. Školáci zde vysadili více než 250 nových rostlin.[208] Rozhodnutím zastupitelstva Plzeňského kraje z  5. června 2007 přidělena městu Rokycany dotace 35 000 Kč na obnovu zeleně v areálu Husových sadů.[209] Dne 13. srpna 2007 schválilo zastupitelstvo města podmínky pro přidělení dotací na ekologické projekty pro rok 2007, mimo jiné i na výsadbu dřevinné zeleně v PP Rokycanská stráň.[210] 21. května 2008 souhlasila městská rada[211] a 2. června 2008 i městské zastupitelstvo s vybudováním památníku RNDr. Jaroslavu Kraftovi, CSc. v Husových sadech.[212] Paleontolog Jaroslav Kraft (9. dubna 1940 – 10. ledna 2007) působil mimo jiné v rokycanském muzeu Dr. Bohuslava Horáka. Slavnostní odhalení památníku, který umístěn do prostoru bývalého velkého altánu na vrcholu Husových sadů, naplánováno na 18. říjen 2008.[213]

 

 

 

 

Letiště nad Husovými sady. Pohled od východu. Vlevo vpředu nový hangár. Foto D. Borek, 25. 12. 2003.

Letiště nad Husovými sady. Starý hangár. Foto D. Borek, 25. 12. 2003.

 

 

3.4. Letiště nad Husovými sady

3.4.1. Příprava a průběh výstavby letiště

Myšlenka na zřízení letiště v Rokycanech je poměrně starého data, iniciátorem byla už za první republiky armáda. V lednu 1930 městská rada rozhodla, že ministerstvu národní obrany se sdělí souhlas obce se zřízením letiště v Rokycanech.[214] 26. března 1930 pak na schůzi městské rady podána zpráva o výsledku prohlídky tří míst za účelem zřízení provizorního a eventuálně i definitivního letiště v Rokycanech. Šlo o lokality pod Kotlem, pod Žďárem a V Roudném. Radní dali přednost třetí z nich a usneseno tedy jednat o pronájmu pozemků nad Strání pro provizorní letiště.[215] Teprve po 2. světové válce ale vyrostlo nad Strání v Rokycanech letiště. Už 26. května 1945 se konala ustavující schůze Českého národního aeroklubu, odbočka Rokycany s předsedou Jiřím Jaňourem. Okamžitě začaly práce na zajištění potřebných skladů (hangárů) i vzletové plochy (zárodečného letiště).[216]

V červnu 1945 požádal Český aeroklub o pronájem baráku u Litohlavské silnice. Patrně měl zájem přenést tuto dřevěnou boudu do prostoru letiště a použít ji jako sklad apod. Místní národní výbor ale konstatoval, že aeroklub se musí dohodnout s majitelem pozemku, na kterém barák stojí.[217] Předseda MNV Zdeněk Bluďovský nakonec leteckým nadšencům přidělil dřevěný barák, který zůstal jako válečná kořist po Němcích naložený ještě v rozmontovaném stavu ve vagónech v rokycanské železniční stanici.[218] V létě 1945 také vybrána lokalita pro budoucí letiště. Téměř rovinaté pozemky nad Strání, od města izolované pruhem lesoparku, byly shledány jako nejlepší pro tento účel. Pozemek pod budoucím hangárem věnoval statkář František Kraft, sám člen aeroklubu.[219] Podle jeho synovce, Milana Rady, ovšem šlo do jisté míry o pragmatický krok. Rodina Kraftů patřila k největším pozemkovým vlastníkům v Rokycanech a byla si dobře vědoma, že bude postižena socializačními zábory. Proto se raději pozemků zbavovala.[220] Ještě v červenci 1945 pak začala výstavba hangáru, nejprve výkopy základů. Převážně dřevěný objekt hangáru čp.486/III s 2 metry vysokou zděnou podezdívkou měl půdorysné rozměry 52 x 12,5 metrů. Projekt vypracoval Luboš Marek. Stavební dozor zajistili další členové aeroklubu František Pavelek a Karel Macourek.  Hrubá stavba hangáru dokončena v listopadu 1945.[221]

V říjnu 1945 povolil národní výbor (po předchozím souhlasu rady MNV[222]) fanouškům letectví, aby do hangáru na letišti zavedli elektřinu. Přípojka vedena odzdola, přes pozemek č.kat.1626. Podle údajů ze zasedání národního výboru šlo nové elektrické vedení od továrny Marila.[223] Jak ale uvádějí autentičtější prameny předsedy rokycanského aeroklubu, byla přípojka vyvedena z továrny Františka Hirsche (člena aeroklubu) v Madlonově ulici. Každopádně bylo nutné brigádnicky vybudovat 300 metrů dlouhý úsek elektrického vedení položeného pod zemí, a to extrémním terénem – nejprve přes koryto Klabavky, pak strmou strání k novému hangáru.[224] Přípojka pak dokončena roku 1946.[225] Vnitřní elektroinstalaci provedli opět brigádnicky členové aeroklubu. Zároveň vystavěna příjezdová cesta. Kromě poněkud strmé nepohodlné silničky od Litohlavského mostu zřízena rovněž nová a dodnes fungující spojovací cesta od Osecké silnice.  Na dostavbu hangáru přispěl i stát (ministerstvo dopravy), a to sumou 150 000 Kčs, zatímco celková hodnota objektu vyčíslena na 700 000 Kčs.[226] Koncem roku 1945 se na místo přijeli podívat zástupci ministerstva dopravy vrchní rada ing. Nekvasil a ing. Novák. Šlo o předběžnou obhlídku za účelem posouzení, zda by se v Rokycanech nad Husovými sady mohlo zřídit sportovní letiště.[227]  Roku 1946 pak schválila komise ministerstva dopravy nové investice do letiště.[228] Rada MNV 19. září 1946 konstatovala, že nemá nic proti výstavbě „krajového letiště nad Husovými sady“. Zároveň ale oznámila, že obec na investice do letiště nemá peníze, nemůže ani pomoci s výkupem pozemků, ani je vyvlastnit.[229] Právě nabytí potřebných pozemků pro rodící se letiště se ukázalo jako největší problém. Na konci 40. let 20. století ještě v okolí Rokycan doznívala zemědělská aktivita a majitelé zdejších parcel nehodlali snadno přijít o své polnosti. Bylo nutné vyjednávat a postupně vykupovat půdu. Pomohla obec, do městského rozpočtu na rok 1947 začleněna dotace na dostavbu letiště, původně ve výši 90 000 Kčs.[230] Nakonec za rok 1947 činil obecní příspěvek na výkupy půdy jen 10 000 Kčs (v roce 1948 20 000 Kčs). Do konce roku 1948 se podařilo vykoupit přes 11 hektarů pozemků za 230 000 Kčs.[231] Při procesu scelování budoucí letištní louky pomohl i stát.

 

 

 

3.4.2. Vývoj letiště za studené války (nedokončená výstavba vojenského letiště)

Po komunistickém puči získalo letiště ještě víc aspekt branně-strategický. Dne 7. a 9. června 1950 se konala schůze za účelem rozvoje letiště. Ministerstva zemědělství a národní obrany požadovala na městu, aby vykoupilo další pozemky od soukromých majitelů a aby plocha letiště pak byla předána státu.[232] Pak nastala jedna zajímavá věc. Někdy v zimě na přelomu let 1951 a 1952 začala (slovy obecní kroniky) nad Husovými sady „výstavba hospodářské stavby o značné plošné rozloze“.[233] Pohled na letecké snímkování ze srpna 1952 ukazuje, že na obrovské ploše na Oseckém vrchu, severně od stávajícího rokycanského letiště a Husových sadů, probíhají zemní práce a skrývka ornice.[234] Stavební aktivita zaujala i americkou CIA, která v té době v jedné ze zpráv o situaci v Československu uvádí, že již v polovině května 1951 byla cca 4 kilometry severně od Rokycan, západně od silnice z Rokycan na Rakovník, dokončena třípodlažní tovární budova o rozměrech 250x200 metrů. K areálu je prý dováženo strojní vybavení a vedle ní se dokončují tři dvoupodlažní domy pro ubytování zaměstnanců.[235] Zmatečná zpráva datovaná do 20. září 1951 obsahuje řadu omylů a možná směšuje záhadnou stavbu na Oseckém vrchu a jiný průmyslový podnik v Rokycanech. Více informací přináší obecní kronika z dubna 1952. V ní se píše, že od Osecké silnice vlevo směrem k letišti až k Litohlavské silnici u nového hřbitova se „planýrují tamější pozemky dvěma buldozery“. U Litohlavské silnice se zároveň kácely stromy, protože staveniště mělo pokračovat ještě dál, až k Rezlerovu mlýnu (mlýn pod Vršíčkem). Na celé této ploše má prý být zřízeno letiště.[236] A skutečně, analýza leteckých fotografií ukazuje, že plocha, na které docházelo k planýrování terénu i polí, měla naprosto pravidelný charakter. Od Osecké silnice západním směrem dosahovala délky přesně 2000 metrů, na šířku měla přesně 200 metrů. Jsou dokonce vidět jakési provizorní objekty při Litohlavské silnici severně od hřbitova.[237] Přistávací dráha takovýchto rozměrů, budovaná takovýmto tempem, s tak malou publicitou a v době vrcholící studené války, může znamenat jediné: severně od Rokycan mělo být zřízeno vojenské letiště. Ostatně ve stejné době, 1950-1952, proběhla výstavba vojenského letiště v Líních u Plzně, které mělo také dráhu o délce 2000 metrů.[238] Letecké snímkování z března 1953 ovšem ukazuje, že stavba u Rokycan nijak zásadně nepokročila.[239] Po konci korejské války, možná ještě před jejím koncem, v rámci neustálých reorganizací armády a letectva, mohlo dojít k rozhodnutí o nepokračování v této investici. V následujících letech byla proto lokalita opuštěna a pozemky opět zarůstaly vegetací. V 90. letech byla přes území mírně šikmo vedena dálnice D5, ale i v současnosti je plocha budované ranveje jasně viditelná na satelitních fotografiích a zčásti i ve vedení hranic jednotlivých pozemků (nezaměňovat s daleko menší travnatou vzletovou drahou civilního letiště, jižně od dálnice, viz níže). Zejména v prostoru severozápadně od dálniční křižovatky, tedy na polích pod Vršíčkem, je stopa po této překotné a utajované stavební akci jasně patrná. Jedná se o stále zčásti záhadnou kapitolu dějin města. První polistopadový starosta Rokycan Václav Beneda vzpomínal, že ještě po roce 1989 byly pozemky okolo letiště v majetku armády a město muselo řešit jejich převod.[240]

 

 

 

 

3.4.3. Vývoj letiště po roce 1960

V roce 1965 se uvádí, že Svazarm vybudoval v Akci Z moderní letiště.[241] Na podzim 1972 (někdy mezi 26. zářím a 28. listopadem) podpořila rada MěstNV požadavek OV Svazarmu, aby letiště v Rokycanech bylo po uvolnění využíváno Okresním výborem Svazarmu.[242] 6. listopadu 1978 rada MěstNV nesouhlasila s převodem některých pozemků nad Husovými sady Okresní zemědělské správě kvůli nesouhlasu armády.[243] Po roce 1979, když areál získal od tehdejšího okresního úřadu, byl prý založen Aeroklub.[244] V březnu 1980 rada MěstNV souhlasila s požadavkem Svazarmu zařadit do volebního programu vybudování branného areálu na letišti.[245] V červnu 1981 MěstNV zařadil zbudování Areálu brannosti mezi výhledové Akce Z na následující pětiletku (1981-85), podmíněné dodatečným opatřením financí.[246] Harmonogram z roku 1982 hovoří o tom, že město musí do konce roku 1982 vyjasnit a případně podpořit záměr zřízení tohoto areálu.[247]

V roce 1996 se uvádí, že starý hangár nechali členové Letecké amatérské asociace zbořit a staví nyní hangár nový.[248] Není jasné, který hangár byl tímto myšlen, protože na letišti ještě k roku 2003 stál starý hangár ze 40. let 20. století. Původní letištní přistávací pás, travnatý o rozměrech 200x200 metrů, byl přerušen na počátku 90. let 20. století při výstavbě dálnice. V roce 1992 byl jako jeho náhrada postaven státem nový letištní pás s travnatým povrchem, 950 metrů dlouhý a 50 metrů široký. Nová vzletová a přistávací dráha umožňuje na rokycanském letišti přijmout letadla o váze do 6400 kg.[249] Roku 1998 získalo město tuto přistávací a vzletovou dráhu v hodnotě 18 817 123 Kč 70 hal od státu darem. Vedení radnice tehdy uvažovalo, že plochu letiště využije pro zbudování centrály integrovaného záchranného systému (viz níže). To bylo součásti studie zpracované v roce 1997.[250] 8. října 1998 se obec zavázala dodatkem ve smlouvě, že areál letiště využije skutečně pro tyto účely a nikoliv pro komerční aktivity.[251] V dubnu 1995 tento záměr podpořil při své návštěvě Rokycan i vrchní požární rada České republiky pplk. Vladislav Banasický.[252] Projekt integrovaného záchranného systému byl opuštěn. Rokycanské letiště není v současnosti evidováno jako oficiální letiště ve smyslu leteckého zákona, stále ale má technické parametry letiště. Areál nyní využívá, na základě nájemní smlouvy uzavřené v únoru 2004, Letecká amatérská asociace – Aeroklub Rokycany, která si od města pronajímá i vzletovou a přistávací dráhu.

Od podzimu 2003 město i Aeroklub lobbovaly za to, aby se rokycanské letiště zařadilo mezi oficiálně uznaná „neveřejná vnitrostátní letiště“. K tomu ale město muselo dokončit majetkové vypořádání parcel, na nichž postavena letištní plocha. Když ji totiž stát převedl na obec, předal ji i povinnost postupně se vypořádat s původními majiteli. Letištní plocha byla do té doby stále oficiálně vedena jako zemědělská půda a získání statutu oficiálního letiště bylo tudíž nemožné.[253] Ještě v srpnu 2003 zastupitelstvo odmítlo odkup pozemku č.kat.1735 na Oseckém vrchu od Ing. Dardy s tím, že je nutné počkat na zpracování celkové koncepce budoucího fungování letiště.[254] Brzy nato si ale město tyto otázky ujasnilo a začalo cílenou vlnu výkupů. Majitelé dotčených pozemků byli osloveni městem na podzim 2004. Většina z nich ale odmítla prodej na základě nízkých vyhláškových cen. Obec proto čekalo vyjednávání o tržní ceně těchto parcel. Celkem šlo o 7,3949 ha luk a polí. Pokud by se tato tržní cena skutečně pohybovala v rozmezí 70-100 Kč/m2, jak odhadoval odbor rozvoje města, znamenalo by to pro obecní pokladnu náklady minimálně 5 000 000 Kč, a to je suma, kterou radnice v rozpočtu neměla.[255] Celý projekt tak narážel na finanční limity. V listopadu 2005 odsouhlasila městská rada aspoň odkup parcely č.kat.1683/6.[256] Na témž zasedání radní také odsouhlasili další postup při výkupu pozemků v této lokalitě. Město kontaktovalo vlastníky parcely č.kat.1671/18 o výměře 3450 čtverečních metrů s nabídkou na odkup. Ti ovšem odmítli, ale navrhli, že pozemek, respektive jeho část, která zasahuje do zamýšlené zóny letiště, městu dlouhodobě pronajmou.[257] Požadovali ale od města zpětně vyplatit nájem za neoprávněný zábor části jejich pozemku.[258] 28. srpna 2006 tuto nájemní smlouvu (roční nájemné vypočteno na 10 352 Kč) projednala městská rada.[259] V roce 2006 požádali představitelé Letecké amatérské asociace o směnu pozemků mezi nimi a městem tak, aby se pozemky č.kat.1618/2 a č.kat.1618/1, na nichž stojí nejvýchodnější hangár letiště, staly majetkem aeroklubu, zatímco pozemky východně odtud, rovněž na ploše u letiště č.kat.1619, č.kat.1619, č.kat.1621/2, č.kat.1621/3, č.kat.1623/1, č.kat.1623/3 a č.kat.2875 dosud v majetku letecké asociace by přešly do rukou obce. Odbor rozvoje města navrženou transakci odsouhlasil. 28. srpna 2006 o věci jednala rada města.[260] Bylo také nutné řešit budoucnost vlastních letištních budov. Původně se zdálo, že se bude muset provést jejich rekolaudace. Nakonec prý mělo k získání oficiálního letištního statutu postačovat zpracování hlukové studie a dodat dokumentaci k jednotlivým letištním objektům.[261] V souvislosti s prosazováním myšlenky rozvoje rokycanského letiště (ale i výstavbou rodinných domků připravovanou severně od ulice Nad Strání, viz níže) došlo též k revizi územního plánu. 30. května 2006 jednalo městské zastupitelstvo o schválení zadání změny územního plánu č.01/2005, v jejímž rámci navrženo vyškrtnout pás pozemků v prostoru letiště, původně navrhovaných jako komerční smíšené (lokality 5.3-5.5) z územního plánu. Šlo zároveň o kompenzaci za zábor zemědělské půdy odsouhlasený souběžnou změnou územního plánu v prostoru Za Rakováčkem.[262]

V roce 2007 se opět uvádí, že Rokycany chtějí vybudovat prestižnější letiště a Aeroklub společně s radnicí plánuje umožnit na letišti přistávání i malým dopravním letadlům (vyhlídkové lety nebo přistání speciálů pro manažerské cesty). Stávající vzletová dráha (délka téměř 1 km, šířka 100 metrů, možná zátěž 6,5 tuny – tedy i na malá dopravní letadla Cessna nebo Piper) je údajně jedna z nejlepších v kraji a mohou ji stále využívat jen ultralighty, protože stále chybí statut alespoň neveřejného vnitrostátního letiště. Podle předsedy rokycanského Aeroklubu Ivana Veselého nadále chybělo dořešit majetkoprávní otázky. Zhruba desetina plochy vzletové dráhy zůstávala dál v majetku soukromých vlastníků. Postupným výkupem se podařilo radnici už převést do majetku obce 8600 čtverečních metrů, ale zbývalo jich ještě 13 000 v soukromých rukou. Konkrétně šlo o posledních 5 majitelů.  Dle místostarosty Jaroslava Mráze už se město s jedním z nich dohodlo na pronájmu, u dvou dalších šlo o zatím nevyřízené dědictví a zbylí dva majitelé zatím s městem odmítali jednat. Radnice navíc odmítla dál zvyšovat výkupní cenu a místo toho favorizovala směnu pozemků. V roce 2008 obec očekávala dokončení zasíťování nedalekých parcel na výstavbu rodinných domků v prostoru severně od ulice Nad Strání a nabízela se možnost těmito parcelami kompenzovat majitele polí na letišti. Ihned po vypořádání majetkových záležitostí pak hodlal Aeroklub požádat Úřad pro civilní letectví o udělení statutu neveřejného vnitrostátního letiště, což mělo být otázkou jen 2-3 měsíců. Pak měly přijít na řadu investice do letiště: zřízení prostor pro odbavení pilotů. Jako řídící věž měla být zbudována lehká nástavba na současném letištním objektu. Tyto náklady neměly přesáhnout 200 000 Kč a hradil by je Aeroklub a patrně město.[263] Radnice výhledově uvažovala dokonce povýšit rokycanské letiště na „veřejné letiště“, tedy se stálou službou.[264] 19. února oznámeno zahájení zjišťovacího řízení dle systému EIA k záměru zřízení Letiště Rokycany.[265] Dne 13. dubna 2007 zahájil stavební odbor městského úřadu územní řízení ohledně ochranných pásem budoucího letiště, na základě žádost, kterou 12. července 2006 podalo město jako iniciátor projektu. Šlo o poměrně složitou záležitost, protože ochranná pásma letiště zasahovala do katastrů obcí Ejpovice,  Rokycany,  Svojkovice, Kamenný Újezd u Rokycan,   Hůrky,   Klabava,   Osek,   Litohlavy,   Volduchy  a  Borek.  V rámci schvalovacího procesu se měla stanovit pásma se zákazem staveb, s výškovým omezením staveb, pásmo proti nebezpečným a klamavým světlům (která by mohla mást piloty) a ochranné pásmo s omezením vzdušného vedení elektřiny. Na 16. května 2007 svolána schůzka aktérů.[266] 28. května 2007 pak městský úřad vydal územní rozhodnutí na ochranná pásma letiště.  1. ochranné pásmo se zákazem staveb zahrnovalo vlastní provozní plochy letiště (plocha ve tvaru obdélníku 160 x 1 160 metrů a zájmové území letiště (vymezeno hranicemi pozemku potřebného pro výhledovou dostavbu provozního zázemí letiště). Následovalo 2. ochranné pásmo s výškovým omezením staveb V tomto pásmu nesměly nové stavby a porosty přesahovat přesně definované parametry. Definováno i 3. ochranné pásmo proti nebezpečným a klamavým světlům a 4. pásmo s omezením staveb vzdušných vedení vysokého a nízkého napětí. Projektovou dokumentaci zamýšleného letištního areálu zpracovala projektová kancelář AGA – LETIŠTĚ, s.r.o. z Prahy.[267] Dne 13. srpna 2007 zastupitelstvo města vzalo na vědomí informaci o stavu žádosti o přiznání statutu neveřejného vnitrostátního letiště pro Rokycan a schválilo záměr města provozovat toto letiště prostřednictvím Letecké amatérské asociace – Aeroklubu Rokycany a podat proto žádost Úřadu pro civilní letectví.[268] 9. listopadu 2007 pak areál oficiálně získal statut vnitrostátního neveřejného letiště. Znamenalo to, že na rokycanském letišti mohly přistávat stroje s hmotností kolem šesti tun, zatímco do té doby to byla jen letadla o váze do 450 kg.  Aeroklubu jako provozovateli areálu tím přibyla povinnost zabezpečit chod letecké informační služby, fungující od východu do západu slunce.[269]

Roku 2016 bylo vydáno stavební povolení na dva hangáry pro letadla, jejichž investory měl být aeroklub a Ing. David Sýkora.[270]

 

 

 

 

 

4. Sportovně-rekreační areály pod Husovými sady

Za 1. republiky se spektrum funkcí, které zelená enkláva u Oseckého vrchu poskytovala, rozšířilo. K dosavadnímu vyhlídkovému lesoparku (Stráň) a poutní křížové cestě (Kalvárie) přibyl i areál aktivního sportovního charakteru.

 

 

 

 

4.1. Cílený výkup pozemků obcí

Pozemek na místě nynějšího fotbalového stadionu, respektive parcelní pruh č.kat.1629 v jeho části nejblíže Klabavce, byl ještě na počátku 20. století jen nepříliš hospodářsky hodnotnou loukou.  Město bylo jejím spolumajitelem louky s manžely Mojžíšovými. V roce 1916 obec uvažovala, že jim svůj podíl prodá za 2800 K. Proti tomuto záměru se ale postavili někteří zastupitelé. V. Vorel upozornil, že louka byla kupována, aby po ní v budoucnosti vedla pěšina na Stráň, a není tedy dobré louku prodávat. Bohuslav Horák upozornil na projektované hřiště pro děti pod Strání, které tu mělo stát a přimlouval se za to naopak rozšířit obecní majetkovou doménu o parcely blíže ke Stráni. Bod pak pro námitky stažen z programu jednání zastupitelstva.[271] Obecní zastupitelstvo na březnové schůzi v roce 1916 uložilo městské radě znovu přezkoumat prodej poloviny louky č.kat.1629 za 2800 K. V červnu 1916 rada ovšem opět navrhla prodej louky za 2800 K.  Opět se ozval dr. V. Vorel, podle něhož tu je otázka, jestli obec nebude louku potřebovat pro vedení cesty na Stráň. Zastupitelstvo rozhodlo ponechat majetkový stav louky č.kat.1629 nezměněný.[272] O pár dnů později se kvůli této louce dokonce sešla mimořádná schůze zastupitelstva. Manželé Mojžíšovi totiž podali na město žalobu o zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že město si louku chtělo ponechat pro výhledové vedení nové cesty na Stráň, rozhodlo se nakonec vykoupit od manželů Mojžíšových jejich polovinu za 2800 K. Městská rada souhlasila s odkupem a zastupitelstvo transakci rovněž schválilo.[273] V roce 1917 pak městská rada zmocnila starostu, aby na dražbě pozůstalosti po paní Marii Terezii Ketzinové koupil louky č.kat.1632 (4354 metrů čtverečních) a č.kat.1636 (10 179 metrů čtverečních) „po levé i pravé straně procházkové cesty vedoucí od kapličky do středu Stráně“. Nové pozemky měly být využity k rozšíření Husových sadů mezi Strání a Oseckou silnicí. Pozemek č.kat.1632 vydražen za 5000 K a pozemek č.kat.1636 za 8400 K. V jejich sousedství byla ještě louka č.kat.1631 o ploše 5593 metrů čtverečních v majetku Jana Mojžíše, který ji nabídl městu za 4000 K. Zastupitelstvo tyto transakce odsouhlasilo.[274] Šlo o pozemky na ploše nynějšího stadionu a koupaliště. 9. března 1921 se konala dražba pozemku Ferdinanda Šmuclera a manželů Václava a Terezie Prettlových. Některé z těchto nemovitostí ležely ve čtvrti Rašínov ale další parcely se nacházely zde, v prostoru pod Husovými sady.  Vydraženy za 10 000 Kč do majetku obce. Konkrétně šlo o pozemky č.kat.1646 (role, plocha 2697 čtverečních metrů), č.kat.1647 (louka, 4406 čtverečních metrů) a č.kat.1649 (role, 360 čtverečních metrů).

Městu měly pozemky posloužit ke scelení již existujících obecních pozemků pod Husovými sady. V té době, tedy v roce 1921, už zde kromě dvou malých pozemků a louky ostrostřeleckého sboru všechny zdejší pozemky byly v majetku obce. 5. dubna 1921 transakci schválilo i zastupitelstvo města.[275] V červnu 1928 pak zastupitelstvo města odsouhlasilo i nákup louky č.kat.1637 od ostrostřelců (oficiálně Ozbrojená jednota). Ozbrojená jednota nabídla obci pozemek č.kat.1637 (louka o ploše 5377 čtverečních metrů), který se nacházel vpravo od cesty vedoucí z Osecké silnice podél hřiště do Husových sadů, tedy na místě nynějšího vchodového úseku koupaliště.  Město konstatovalo, že koupí pozemku č.kat.1637 se zaokrouhlí majetková držba obce v této oblasti a zůstanou zde už jen 2 menší pozemky v majetku manželů A. a R. Weingartlových. Koupě pozemku č.kat.1637 za 13 455 Kč pak schválena. Naopak nabídku Ozbrojené jednoty na výkup parcely č.kat.1638 (mezi tehdejší pěší cestou do východního konce Husových sadů a Oseckou silnicí, nyní prostor parkoviště před koupalištěm) obec odmítla.  Pozemek byl pro ni příliš drahý, navíc se očekávalo, že bude znehodnocen uvažovanou výstavbou nového mostu přes Borecký potok (v nynější Dvořákově ulici).[276] V září 1929 ale zastupitelstvo výkup louky č.kat.1638 odsouhlasilo. Město totiž potřebovalo od Ozbrojené jednoty vykoupit část parcely č.kat.84 (severní část zahrady u Střelnice) a stavební parcely č.kat.37 (hradební zeď) nutné pro výstavbu budovy školy T. G. Masaryka v nynějším parku U Saské brány. Ozbrojená jednota si jako podmínku stanovila, že obec přikoupí i louku č.kat.1638 mezi Oseckou silnicí a pěšinou od kapličky k silnici o ploše 6548 čtverečních metrů (takzvaná Střelecká louka). Nyní konstatováno, že výkup je pro město výhodný, protože sceluje pozemkovou držbu obce pod Strání. Dohodnuto, že louka č.kat.1638 bude prodána za 12 740 Kč (pozemky č.kat.84 a č.kat.37 za 13 200 Kč).[277] V září 1928 ještě městská rada krátce uvažovala o tom, že před rozhodnutím o žádosti DTJ o prodej louky pod Strání na cvičiště se vyšetří, jaká je cena bývalé Střelecké louky.[278] Patrně šlo o scénář pro případ, kdyby Dělnická tělovýchovná jednota získala louku č.kat.1638 pro své sportovní aktivity. Ten ale nebyl realizován. V říjnu 1928 městská rada doporučila schválit prodej jakéhosi pozemku pod Strání DTJ za 14 000 Kč s výhradou zpětné koupě pro veřejné účely.[279] V listopadu 1928 odprodej louky pod Husovými sady DTJ o ploše 7000 čtverečních metrů za 14 000 Kč schválen i obecní finanční komisí.[280] Ani v tomto případě ale nebyl nakonec majetkový přesun proveden. Díky sérii majetkových transakcí v tomto prostoru si město ponechalo otevřenou možnost pro budoucí koncepční řešení této lokality, které se postupně během 20. století stalo realitou. Jednak došlo postupnému vzniku rekreačního areálu v prostoru nynějšího fotbalového stadionu a koupaliště, jednak provedeno nové spojení obou břehů Klabavky po lávce (viz kapitola „Plzeňské předměstí“).

 

 

 

 

4.2. Fotbalový stadion čp.205/II

4.2.1. Výstavba fotbalového hřiště za První republiky

Fotbalový stadion čp.205/II stojí na úpatí Husových sadů, v ploché lokalitě na severním břehu Boreckého potoka a Klabavky. Ačkoliv jeho současná podoba je výsledkem mnoha přestaveb, sportovním účelům toto místo slouží již od první republiky. V květnu 1920 zde bylo zřízeno hřiště, které v červenci téhož roku obecní rada pronajala Sportovnímu klubu. Hřiště slavnostně otevřeno 22. srpna 1920.[281] Sportovnímu klubu Rokycany pak hřiště pod Strání propůjčeno na 3 roky, od 1. srpna 1921.[282] Ze zisku městských železáren za rok 1919 použilo město 70 000 Kč na „školní hřiště pod Strání“ a dalších 2000 Kč na natření plotu u tohoto hřiště.[283] V letech 1920-1921 se mezi půjčkami, které si na různé investice vzala obec, uvádí i půjčka 49 653,49 Kč na stavbu hřiště.[284] V říjnu 1920 se tu hrál první fotbalový zápas (SK Rokycany : SK Doudlevce). Po celou meziválečnou éru tu ale bylo jen jednoduché travnaté hřiště a provizorní dřevěná bouda s šatnou.[285] Pouze v letech 1931-1934 přistavěna hradba a vchodová branka.[286] Podle jiného pramene provedena tato přístavba v letech 1933-1934.[287] Počátkem 20. let 20. století se taky zmiňuje dětské hřiště pod Strání. Podle zprávy z května 1923 na něm měly být umístěny dětské houpačky.[288] V červenci 1924 prodloužilo zastupitelstvo pronájem hřiště pod Husovými sady SK Rokycany. 31. července 1924 totiž končil po 3 letech nájem. Městská rada navrhla prodloužit nájem o další 3 roky a zastupitelé to přijali.[289] V listopadu 1927 pak zastupitelstvo města schválilo prodloužení pronájmu hřiště pod Strání SK Rokycany od 1. srpna 1927, opět na 3 roky.[290]  Pronajmout SK Rokycany hřiště pod Strání za dosavadních podmínek doporučila zastupitelstvu městská rada v červnu 1927.[291] V květnu 1929 městská rada dala souhlas, aby SK Rokycany ohradil hřiště hradbou. Kvůli ochraně před povodní ale musí prý hradba být 30-40 cm od země.[292] V březnu 1930 rada města deklaruje, že zábradlí na hřišti pod Strání se opraví.[293]

Nájem Sportovnímu klubu Rokycany tu skončil 31. července 1930, 9. dubna 1930 klub požádal o prodloužení, s čímž městská rada souhlasila (prodloužení nájmu do 31. července 1933 za 600 Kč/rok) a v červnu 1930 to schválili i zastupitelé.  Karel Šašek ale upozornil, že bude: nutno provést regulaci Klabavky a opravy břehů kolem hřiště.[294] Schůze obecního zastupitelstva z 13. června 1930 byla ale kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno tento bod znovu projednat na červencové schůzi.  Ale věc musela být stažena z programu pro nedostatečný počet přítomných zastupitelů.[295] Prodloužení nájmu nakonec zastupitelé odsouhlasili až na schůzi v červenci 1930.[296] Už v květnu 1930 se rada města usnesla postavit na tomto hřišti záchodky nákladem 1600-2000 Kč.[297] Souhlas s výstavbou dvou záchodů na hřišti pod Strání za 1600-2000 Kč vydala v červnu 1930 i obecní finanční komise.[298] Zřízení záchodů na hřišti pod Strání zadáno v polovině června 1930 V. Včalovi.[299] V září 1931 postoupila městská rada místní školní radě žádost sportovního klubu Rokycany o opravu bariér okolo hřiště.[300] V červnu 1932 oznamuje městská rada, že Sportovnímu klubu Rokycany se poskytne zdarma materiál na opravu hřiště poškozeného poslední povodní.[301] 31. července 1933 skončil nájem a v roce 1934 město jedná o požadavku Sportovního klubu uzavřít dlouhodobý pronájem na 12 let, protože bude muset do hřiště investovat. Do budoucnosti areálu totiž vstoupila regulace přilehlého Boreckého potoka a Klabavy. Bylo tedy nutné nejdříve vyjednat s majitelkou sousedního pozemku č.kat.1628 odkup jeho části na prodloužení hřiště ke Stráni, protože regulací Boreckého potoka měla část hřiště zaniknout. Městská rada doporučila dlouhodobý pronájem ke schválení. Zastupitelstvo s tím 23. března 1934 vyslovilo souhlas a ihned projednalo i směnu části obecních pozemků č.kat.1629 a č.kat.2215/1 za část pozemku č.kat.1628 paní M. Kučerové pod Husovými sady. Už dříve bylo nutné část pozemku č.kat.1628 získat do majetku obce už pro výstavbu odpadové strouhy koupaliště (viz níže), nyní tedy požadován další díl této parcely pro prodloužení hřiště. Původně se sice uvažovalo o přemístění hřiště na úplně jiné místo, ale to se ukázalo jako nereálné. M. Kučerová odmítla odprodej celého č.kat.1628 a prohlásila, že hřiště v sousedství jí vadí (mládež ničí úrodu), nakonec ale souhlasila s odprodejem jeho části (maximálně pruh o šířce 20 metrů). Jako kompenzaci požádala obec od přenechání pozemku mezi jejím č.kat.1628 a plánovanou nábřežní komunikací, což městská rada doporučila ke schválení. Kučerová navíc získala část obecního pozemku č.kat.2215/1. Zastupitel Zdeněk Bluďovský vyslovil názor, že odříznutím části tohoto pozemku u Pražské silnice tento ztrácí na ceně a měl by se prodat celý. Transakce ale odsouhlasena.[302]

Svými usneseními z 2. června a 24. června 1936 obecní zastupitelstvo rozhodlo uzavřít půjčku 476 200 Kč, z čehož 200 000 Kč určeno na nouzové práce, konkrétně na úpravy Klabavky 150 000 Kč, na úpravy děkanského dvora po zboření stájí 20 000 Kč a na úpravy ulice po nábřeží Boreckého potoka u novostaveb paní Včalové 30 000 Kč. V září 1936 ovšem konstatovala sama obec, že využití peněz na tyto investice záviselo i na rozhodnutí vyšších úřadů. Nebylo jisté, kdy se začne s realizací. Město se proto rozhodlo zařadit náhradní využití těchto peněz na několik drobnějších akcí s celkovými náklady  50 000 Kč. Mezi nimi bylo i zřízení nového sadu před hřištěm SK Rokycany.[303] V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození některých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých by se to týkalo, se zmiňuje i č.kat.1632, veřejné hřiště o ploše 14 668 čtverečních metrů, který evidován jako louka, ve skutečnosti trvale užíván jako hřiště.  2. prosince 1937 městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak obecní zastupitelstvo potvrdilo charakter tohoto pozemku.[304]

 

 

 

 

Fotbalový stadion pod Strání. Pohled od východu. Vlevo tribuna, v pozadí svahy Husových sadů. Foto D. Borek, říjen 2003.

Fotbalový stadion pod Strání. Pohled od jihu z levého nábřeží Klabavky. Hlavní správní budova. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

4.2.2. Přestavba na víceúčelový sportovní stadion v 50. a 60. letech 20. století

Až po válce se během přestavby areál zásadně proměnil. V roce 1952 zde byla započata výstavba Krajského tělovýchovného střediska. To zabralo i pozemky B. Oppa s tamním zahradnictvím.[305] V dubnu 1953 schválil MNV závazek k 8. výročí osvobození pokročit v projekčních pracích na výstavbě stadionu.[306] V září 1953 už probíhají násypy zeminy a zajišťuje se stavební materiál.[307] Prostor budoucího stadionu zároveň sloužil jako provizorní skládka komunálního odpadu.[308] Do roku 1955 vznikla nová hrací plocha (během zvelebování města k 10. výročí osvobození dokonce dostal podnik Kovohutě příkaz vozit všechnu škváru na staveniště stadionu, takže se nestihla provést úprava ulic, na níž se také počítalo se škvárovým povrchem).[309] Díky tomuto soustředění sil pokročily práce na stadionu během roku 1955 značně dopředu, přesto ale toto zařízení nebylo zdaleka hotovo.[310] Na jaře 1956 pak rada MNV vyzvala všechny místní podniky o pomoc při dokončení stavby sportoviště.[311] Apel ale nenašel příliš velkou odezvu, na brigádu sem nastoupili prakticky jen žáci místních škol, pár jedinců a zaměstnanců Kovohutí. Dne 10. června 1956 se na stadionu měla konat Okresní spartakiáda, ale areál nebyl ještě způsobilý pro takovou akci. Spartakiáda proto zrušena.[312] Teprve v letech 1957-1958 přibyla nová atletická dráha, ochozy a hrazení.  18. července 1957 se konalo slavnostní otevření stadionu.[313] Celý areál se ale nadále postupně proměňoval.  Dne 1. ledna 1959 přešlo dokončení výstavby stadionu určeného pro oddíl Baník Rokycany na MNV jako Akce Z (do té doby šlo o takzvanou Akci T[314]). Hodnota díla tehdy vyčíslena na 2 859 706,43 Kčs, provedeny práce za 2 360 759,07 Kčs. Podle jiného údaje zaplaceno 763 804, 64 Kčs, hodnota díla 1 889 510 Kčs a zbývá 860 844,87 Kčs. Zbývalo ještě dokončení hrací plochy, ochozů, úpravy terénu, ohrazení, propojení vodovodu, úprava komunikací, výstavba jednopatrové tribuny pro 400 diváků s noclehárnou a 1 bytovou jednotkou 2+1. MNV chtěl výstavbu stadionu dokončit do 1. června 1959 (kromě tribuny), měla se tu konat 2. okresní spartakiáda.[315]

Pro obec ale takto rozsáhlá investice představovala značnou finanční zátěž. Ještě v březnu 1959 neobdrželo město od státu na dostavbu stadionu v Akci Z žádné peníze.[316] V dubnu 1959 se provádějí aspoň nejnutnější práce, aby se tu mohla pořádat spartakiáda.[317] Teprve po ní se započalo s dostavbou samotné tribuny. V červnu 1959 se očekává brzké zahájení prací.[318] Tribuna měla být hotova, podle optimistického výhledu, do roku 1960.[319] Během roku 1960 práce pokračují. Rozpočet dodatečně navýšen o 53 400 Kčs.[320] V březnu 1961 ovšem stále tribuna není hotova. Na plénu MěstNV je její dokončení urgováno.[321] V květnu 1961 hotova tribuna pouze z 30 %. Absolutně chyběla kvalifikovaná pracovní síla. Brigádnická pomoc nebyla u sofistikovanějších prací plně zužitkovatelná. Město proto slíbilo vést jednání o výpomoci s učňovskou školou v Hrádku.[322] V srpnu 1961 zůstává tribuna na 30 % dokončenosti. Polovina objektu se západním i východním křídel již byla zastropena panely. V budově byly z poloviny provedeny betonové podlahy. V centru tribuny se provádělo složité bednění pro monolitický strop. Podle tehdejších údajů prostavěno 140 064 Kčs a zbývalo ještě proinvestovat 329 936 Kčs. Stále existovala teoretická šance dokončit tribunu do roku 1962.[323] Na dostavbu stadionu na rok 1962 ale zařazeno do plánu jen 100 000 Kčs.[324] Původně dokonce mělo na tuto náročnou investici jít pouhých 50 000 Kčs.[325] Šlo zároveň o jedinou investici v Akci Z v onom roce.[326] Nový stadion se stal jednou z mnoha obětí krachu III. pětiletky. Vysoká rozestavěnost, neefektivita a malá návratnost investic vyvolaly ekonomickou recesi, která zkomplikovala a o mnoho let opozdila předání řady stavebních akcí, nejen v Rokycanech. V únoru 1963 probíhá pokládání vodovodní přípojky k stadionu. Na jaro 1963 se plánuje masivní nasazení brigádníků na dokončovací práce.[327] Na jaře 1963 pak rada MěstNV projednala znovu postup prací a akceptovala, že původně slibovaný termín dokončení stadionu (1. květen 1963) se opět odloží, tentokrát na 23. června 1963.[328] Podle materiálu z prosince 1963 činila celková rozpočtová částka na stadion (patrně myšlena jen aktuální etapa výstavby) 973 000 Kčs. Z toho 778 000 Kčs tvořily vlastní nálady a mzdy. K 16. prosinci 1963 z ní vyčerpáno 791 131 Kčs. Kolaudace stadionu proběhla 22. listopadu 1963. I přes některé zjištěné nedostatky nakonec vydán souhlas k předání stavby.[329] V letech 1959-1963 přibyla tribuna. Náklady na stavbu prováděnou v režii MNV dosáhly 963 359 Kčs. Areál byl 25. dubna 1964 slavnostně předán Tělocvičné jednotě Železnorudné doly a hrudkovny Rokycany.[330] Na místě původního jednoduchého hřiště vznikl moderní areál s mohutnou stavbou tribuny, do níž byly vloženy místnosti ubytovny a šaten pro sportovce, jakož i restaurace. Stavba probíhala v Akci Z a bylo vytvořeno dílo v hodnotě 3 900 000 Kčs.[331] Projekt stadionu vypracoval ing. Chott.[332]

V roce 1965 měly práce na stadionu pokračovat finální fází. Šlo o výstavbu hřiště na odbíjenou a oplocení areálu. Práce v hodnotě 90 000 Kčs měly probíhat dál v Akci Z. Dokončení plánováno do III. okresní spartakiády na jaře 1965.[333] Tedy do 30. května 1965.[334] I zde byl autorem projektu ing. Chott.[335] Město na tuto závěrečnou etapu budování stadionu mělo připraveno 38 000 Kčs. Hodnota vytvořeného díla měla činit 95 000 Kčs.[336] Původní termín započetí stavby stanoven na podzim 1964. To se ale nestalo.[337] V lednu 1965 MěstNV deklaruje, že dodržení termínu je prioritou.[338] Do konce března se měl opatřit potřebný materiál, pak měly začít pozemní práce.[339] Práce nicméně i v 1. čtvrtletí 1965, vinou nepřízně počasí, vázly. Se stavbou se začalo až 12. dubna. Ještě v polovině  května 1965 musel národní výbor uložit předsedům občanských výborů, aby zajistili urychlenou brigádnickou pomoc na dokončení nutných úprav do blížící se spartakiády. V té době už hotovy zemní práce pro budoucí hřiště na odbíjenou a kope se rýha pro kabel osvětlení. Práce nadále ztěžovalo nepříznivé počasí.[340] Spartakiáda se nakonec na stadionu konala (každý člen MěstNV se musel zavázat, že tu odpracuje 5 brigádnických hodin), ale některé práce pokračovaly i pak. V srpnu 1965 ještě zbývá dodělat stupně u hřiště na odbíjenou, provést finální nátěr ohrazení hrací plochy a dodělat komunikace v areálu. Za 1. pololetí 1965 tu proinvestováno celkem 49 275 Kčs, přičemž původní plán počítal jen s 38 000 Kčs.[341] Konečný účet za tuto stavební etapu stadionu zněl: 65 000 prostavěných korun (plán jen 39 000 Kčs) a hodnota díla 106 500 Kčs (plán jen 93 000 Kčs). Celkem zde odpracováno 5472 brigádnických hodin.[342] U stadionu postaveno 8 kandelábrů veřejného osvětlení a zbudováno 300 metrů komunikací.[343] Na podzim 1965 zbývá ještě pokrýt hřiště pro odbíjenou antukou. Hlediště u tohoto hřiště mělo být dokončeno během října 1965. Kompletní ještě nebylo oplocení.[344] V prosinci 1965 stále ještě schází pokrýt hřiště na volejbal antukovým povrchem.[345] O nutnosti provést ještě některé dokončovací práce se mluví i v únoru 1966. Kromě dobudování hlediště pro odbíjenou zbývá udělat rovněž omítnutí podezdívky hradby.[346]

 

 

 

 

4.2.3. Další úpravy stadionu v 70. a 80. letech 20. století

V dubnu 1968 se na MěstNV mluví o tom, že v roce 1969 bude provedena generální oprava stadionu pod Husovými sady.[347] Dne 24. března 1970 zamítla rada MěstNV plán podniku RND Ejpovice zřídit v prostoru stadionu autocamping.[348] Dle informace z dubna 1972 činila plocha stadionu 11 250 čtverečních metrů.[349] V roce 1972 v plánu Akcí Z zařazen výstavba skladu a garáže TJ RND. Investice přešla skluzem do roku 1973.[350] Za rok 1972 na této akci vytvořeno dílo v hodnotě 55 000 Kčs (původní plán 114 500 Kčs) a prostavěno 36 200 Kčs (oproti plánovaným nákladům 80 100 Kčs).[351] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 44 000 Kčs a vytvořením hodnoty 59 500 Kčs.[352] V září 1973 prý garáže a sklad TJ RND už před dokončením. Vytvořena tu hodnota díla 32 000 Kčs, náklady 26 000 Kčs. Odpracováno 520 brigádnických hodin (všechny zdarma).[353]  Nakonec za rok 1973 proinvestováno místo plánovaných 44 000 Kčs jen 33 000 Kčs.[354] V prosinci 1973 se spekuluje, že investice opět přejde do následujícího roku.[355] Na rok 1975 vyčlenil MěstNV 100 000 Kčs na úpravu koberce na cestě ke stadionu. Akci měl provést podnik Silnice Plzeň.[356] Jenže v září 1975 se uvádí, že podnik Silnice Plzeň neprovedl v Rokycanech v 1. pololetí 1975 ani jednu ze slibovaných akcí, včetně této investice a úkol se přesouvá na 2. pololetí (má být provedeno počátkem října 1975).[357] Jinde ale v pramenech uváděno, že na cestu ke stadionu položen penetrační makadam už roku 1974.[358] Koberec cesty u stadionu ale zůstává v plánu úprav komunikací i v roce 1976.[359] Během roku 1976 utratil MěstNV za úpravu komunikace ke stadionu 160 000 Kčs (přesně podle plánu).[360] Do plánu Akce Z na rok 1975 zařazena dodatečně i výstavba přístřešku TJ RND (sklad nářadí). Dokončeno ještě roku 1975.[361]

Roku 1974 také vyměněny okolo stadionu původní zářivky za výbojková osvětlovací tělesa na veřejném osvětlení.[362] V roce 1976 probíhala v rámci Akce Z i rekonstrukce osvětlení samotného stadionu. Oproti plánu 50 000 Kčs tu během roku 1976 vytvořena hodnota díla 65 000 Kčs. Náklady dosáhly 45 300 Kčs (plán 35 000 Kčs) a odpracováno zde 1681 brigádnických hodin (z toho 910 zdarma). Akce byla dokončena ještě během roku 1976.[363] V září 1977 se uvádí, že se právě rozbíhá akce na výstavbu dalšího tréninkového hřiště.[364] Během roku 1977 zde mělo být proinvestováno 35 000 Kčs.[365] Rozpočet za rok 1977 ale dodatečně revidován na 20 000. Nakonec tu prostavěno jen 14 000 Kčs.[366] V 1. pololetí roku 1978 zde prostavěno 9 000 Kčs (plán na rok 1978 zněl na 54 500 Kčs).[367] Za celý rok 1978 zde v Akci Z vynaloženy náklady 21 000 Kčs (oproti plánu 25 000 Kčs).[368] V rozhovoru s tehdejším místopředsedou městského národního výboru Jaromírem Zavoralem uveřejněném 2. prosince 1977 v regionálním týdeníku Hlas Rokycanska, se na rok 1978 ohlašuje zatravnění fotbalového hřiště.[369] Investice zařazena do plánu Akcí Z na rok 1978.[370]  I do plánu Akcí Z na rok 1979, kdy měla být teprve zahájena.[371] Její zařazení do plánu Akce Z na rok 1979 ale provedla až dodatečně rada MěstNV svým rozhodnutím z 12. června 1979.[372] Patrně ale v roce 1979 práce příliš nepokročily. Teprve na rok 1980 totiž do Akce Z plánováno zahájení celkové rekonstrukce stadionu.[373] Dle informací z května 1980 by měla být rekonstrukce stadionu do Akce Z zařazena do konce roku 1980 nebo počátkem roku 1981.[374] Rekonstrukce byla patrně zapotřebí. Jak na zasedání rady MěstNV 6. května 1980 konstatoval František Tuček, stadion je v dezolátním stavu a přitom okresní spartakiáda se blíží.[375] Součástí akce bylo zatrubnění a odvod vody, srovnání valu pod Strání, vybudování rezervní fotbalové plochy (45 x 90 metrů), nová atletická dráha, odvodnění areálu, zatravnění hrací plochy a výstavba zavlažovacího systému.[376]

Rekonstrukce stadionu měla mít hodnotu 1 802 000 Kčs, s náklady 1 115 000 Kčs (zcela hrazenými ze zdrojů města). Plánované náklady na rok 1980 130 000 Kčs ani hodnota díla 200 000 Kčs ještě k září 1980 nečerpány. Zahájení prací plánováno na 3. čtvrtletí 1980, dokončení akce na 4. čtvrtletí 1982.[377] V prosinci 1980 město připomíná, že k provedení akce bude nutná velká spolupráce s podniky a složkami Národní fronty (vysoká potřeba brigádnické výpomoci).[378] Dle údajů z prosince 1980 tu z  plánu nákladů pro rok 1980 100 000 Kčs prostavěno dokonce 160 000 Kčs. Překročena i plánovaná hodnota díla na rok 1980 200 000 Kčs (na úroveň 250 000 Kčs).[379] Za 1. pololetí 1981 na rekonstrukci stadionu proinvestováno 206 400 Kčs (plán na celý rok 500 000 Kčs).[380] Vytvořená hodnota díla za celý rok 1981 tu dosáhla 800 000 Kčs (jinde uváděno 700 000 Kčs[381]), náklady 350 000 Kčs (oproti plánovaným 480 000 Kčs[382]), odpracováno 9861 brigádnických hodin (z toho 4381 zdarma). Práce prý stále trpí nedostatkem pracovních sil a bude se muset pokračovat i v roce 1982.[383] V jiném dokumentu uváděny za rok 1981 náklady 343 000 Kčs.[384] Pro rok 1982 zde plán Akce Z počítal s vytvořením hodnoty díla 732 000 Kčs.[385] V září 1982 se zmiňuje, že práce na stadionu už se chýlí k závěru.[386] Plánovaná hodnota díla za rok 1982 (732 000 Kčs) byla dodržena a za rok 1982 tu prostavěno 550 000 Kčs (oproti plánu, která předpokládal investici 653 500 Kčs). Plánovaná celková hodnota díla (1 836 000 Kčs) prý byla dodržena, zatímco skutečné náklady dosáhly ve srovnání s plánem (1 387 000 Kčs) částky 1 270 000 Kčs. Brigádníci na úpravě stadionu odpracovali 23 448 hodin (z toho 12 583 zdarma).[387] V jiném pramenu zase uváděno, že na rekonstrukci stadionu ve volebním období 1981-86 vytvořena hodnota díla 1 802 000 Kčs (oproti plánovaným 1 100 000 Kčs).[388] V rámci budování technické vybavenosti v roce 1979 proběhla výstavba chodníku mezi koupalištěm a stadionem.[389] Provedly ji Technické služby jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[390]

30. října 1984 schválilo plenární zasedání městského národního výboru zařadit nově do programu Národní fronty výstavbu „víceúčelového zařízení na fotbalovém stadionu.[391] 28. srpna 1984 už tuto investici odsouhlasila i rada MěstNV.[392]  Tato dodatečně zařazená investice v rámci Akce Z měla mít hodnotu díla 100 000 Kčs (pro rok 1984).[393]  Tento plán dodržen a náklady dosáhly 70 000 Kčs (oproti plánovaným 60 000 Kčs).[394] V plánu Akce Z na rok 1985 u této investice počítáno s částkou 50 000 Kčs.[395] Dle konkretizovaného plánu Akce Z mělo jít o investici ve výši 108 000 Kčs. Novostavba měla být součástí úpravy stadionu pro okresní spartakiádu 1985.[396] Během 1. pololetí 1985 stavba téměř dokončena.[397] V srpnu 1985 již akce uváděna jako hotová.[398] Za rok 1985 tu vytvořena hodnota díla 108 000 Kčs (ve shodě s plánem).[399] Finanční náklady za rok 1985 dosáhly 86 000 Kčs (plán původně byl 46 000 Kčs).[400] Celková hodnota díla udávána na 208 000 Kčs.[401]

 

 

 

 

4.2.4. Přestavba na fotbalový stadion v 90. letech 20. století

Po roce 1989 prošel sportovní areál ještě další přestavbou. Za starosty Oldřicha Kožíška mělo totiž město ambici vytvořit moderní fotbalový stadion, který by se mohl stát zázemím pro tým ze sousední Plzně. Projekt se zrodil v hlavě Lubomíra Maška, prezidenta rokycanského fotbalového klubu. Měla zde být zřízena dvě travnatá hřiště, jedno škvárové, všechny podle nejnovějších norem. Dále mělo dojít ke kompletní rekonstrukci inženýrských sítí, opravě sociálních zařízení a klubovny. U stadionu měla vyrůst zahradní restaurace. Dokončení investice plánováno na rok 2000.[402] V dubnu 1996 se pro projekt nadchnuli i předáci Českomoravského fotbalového svazu. Investice do přestavby stadionu měla dosáhnout řádově milionů korun.[403] Celý projekt ale vyvolal odpor. Přebudováním stávajícího víceúčelového stadionu na fotbalové hřiště mělo dojít ke zrušení atletické dráhy. Takový záměr ostře kritizoval okresní školní inspektor Bohuslav Tichý. Argumentoval tím, že zrušení atletické dráhy by poškodilo rokycanskou mládež, protože ji pro výuku tělocviku využívají 3 základní školy (ZŠ T. G. Masaryka, ZŠ v ulici Míru a ŽS Jižní předměstí) a 3 střední školy (gymnázium, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště zemědělské).[404] Proti přeměně závodiště na čistě fotbalový stadion se samozřejmě ozval i lehkoatletický oddíl FALCON a také vodácký oddíl.[405] Ten požádal o pronájem části pozemku u vjezdu do areálu.[406] To, že se okolo stadionu začalo spekulovat o budoucím využití, nebylo dáno jen snahami sportovních funkcionářů a městských politiků, ale také skutečností, že areál tehdy patřil rozpadající se TJ Škoda Rokycany, která po krachu sponzorského podniku uvažovala, že stadion rychle předá do jiných rukou. A právě o to, kdo to bude, se vedla ostrá polemika. Velkolepé architektonické projekty budoucího využití sportoviště pak měly napomoci jednotlivým stranám k ovládnutí diskuze. Atletický oddíl se obával, že stadion přejde divokou formou do vlastnictví fotbalistů a donutil městské zastupitelstvo, aby 13. května 1996 pověřilo starostu města Oldřicha Kožíška svolat schůzku všech aktérů sporu. Jednání se uskutečnilo 17. května 1996. Názorové rozpory se ale neuklidnily. Atleti bojovali za udržení mimofotbalových aktivit na stadionu. Fotbalisté chtěli stadion pro sebe a atletům nabízeli přesunout svá závodiště na hřiště u Základní školy Jižní předměstí, což ale atleti odmítali. Škoda Rokycany jako dosluhující vlastník stadionu zase navrhovala kompromis, předat areál do rukou města, což ovšem představitelé radnice odmítli.[407] Proti jednostranné konverzi sportovního areálu na fotbalový stadion se postavila i místní organizace Občanské demokratické aliance.[408] Dne 11. prosince 1996 se kvůli vývoji okolo plánované rekonstrukce stadionu sešla valná hromada fotbalového klubu a jeho vedení rezignovalo. Na 13. prosince 1996 naplánována další schůzka fotbalistů a města. Zástupci FC Rokycany pověřeni, aby trvali na tom, že celý areál má přejít do správy fotbalového oddílu. Celá záležitost se měla vyřešit do poloviny roku 1997. Do té doby se totiž jistá movitá zahraniční společnost měla vyjádřit, jestli podpoří podnikatelský záměr FC Rokycany.[409] Jako úlitbu atletům městská rada uložila městskému úřadu zajistit zprovoznění atletické dráhy u hřiště na Jižním předměstí.[410]

Nakonec fotbalisté zvítězili. Na podzim 1997 opravdu zahájena přestavba areálu. Kvůli budování druhého travnatého hřiště zrušena atletická dráha a na hlavní hřiště položen nový povrch. Už v létě 1997 vybudována u vchodu na hřiště nová pokladna. Na 1. října 1997 se chystá započetí výstavby druhého hřiště. Měly ji provádět firmy CATERPILLAR a IPS PRAHA.[411] Podle jiného pramene ale akci zajišťovala firma SUPTel Plzeň spolu s německou společností SRS.[412] Práce nakonec oficiálně odstartovány 7. října 1997. Už pár dní před tím, ale na staveništi pracoval bagr.[413] Dokončení plánováno na podzim 1998. Fotbalový klub dále zamýšlel výhledově provést výstavbu tréninkové plochy, ubytovny se sociálním zázemím a (jako vábničku na uklidnění sporů i stavbu nové atletické dráhy s doskočištěm, určené pro školáky).[414] V prosinci 2001 odsouhlasilo zastupitelstvo města přístavbu tribuny na fotbalovém stadionu. Stávající tribuna rozšířena o cca 65 čtverečních metrů, čímž vznikla místa k sezení pro dalších 110 lidí.[415] Už v březnu 2000 odsouhlasili zastupitelé poskytnutí bezúročné půjčky Fotbalovému klubu Rokycany ve výši 871 008 Kč právě na rekonstrukci tribuny a ubytovny u stadionu. Půjčka měla být jištěna zástavou nemovitostí ve vlastnictví FC Rokycany, tj. budovy na č.kat.2655 (vlastní tribuna stadionu) a garáže na č.kat.3501 se splatností do pěti let.[416]

V srpnu 2002 poškodily areál povodně. Dne 21. května 2007 na svém zasedání odsouhlasilo zastupitelstvo města přidělení dotace 250 000 Kč FC Rokycany na opravu střechy.[417] V rozpočtu na rok 2007 město počítalo s částkou 60 000 Kč na projekt celkové rekonstrukce hřiště fotbalového klubu, z čehož nakonec utraceno skutečně 60 000 Kč.[418] Na rok 2008 požádal fotbalový klub město o investiční dotaci 350 000 Kč na rekonstrukci části střechy. Zastupitelstvo města odsouhlasilo nakonec 10. března 2008 dotaci ve výši 100 000 Kč.[419] Dne 17. prosince 2007 zastupitelstvo města schválilo rekonstrukci travnaté plochy hřiště, a to za předpokladu, že příspěvek z obecního rozpočtu na tuto akci nepřesáhne 2 000 000 Kč. Zároveň schváleno proplacení projektové dokumentace za 60 000 Kč na základě přefakturování od FC Rokycany z rozpočtu města za rok 2007.[420] 25. srpna 2008 zastupitelstvo města schválilo v rámci změn rozpočtu na rok 2008 přijetí investiční dotace od krajského úřadu na rekonstrukci trávníku FC Rokycany ve výši 2 000 000 Kč.[421] 6. října 2008 pak zastupitelé odsouhlasili ještě poskytnutí investiční dotace na rok 2009 ve výši 300 000 Kč na dofinancování rekonstrukce trávníku na fotbalovém stadionu v Rokycanech během roku 2009.[422] 24. září 2008 schválení této investice doporučila městská rada.[423] Oprava trávníkového povrchu fotbalového hřiště začala v říjnu 2008 a na jaře 2009 práce vrcholily. 12. května 2009 vyjel na plochu hřiště speciální stroj pro nasypávání podkladu ze směsi zeminy a písku. 13. května 2009 byl substrát rozprostřen ve vrstvě 12 cm na ploše stadionu, následovalo zatravnění. Po šest týdnu se nesmělo na hrací plochu vstupovat. Sezóna fotbalového klubu byla zahájena 1. srpna 2009. Náklady dosáhly cca 4 500 000 Kč a uhradilo je město a Plzeňský kraj. Hřiště bylo slavnostně otevřeno během městských slavností roku 2009.[424]

V roce 2013 proběhla rekonstrukce střechy fotbalové tribuny a zároveň zateplení její zadní stěny včetně úpravy fasády.[425] Roku 2014 byla zkolaudována výstavba veřejného osvětlení kolem části areálu fotbalového stadionu.[426] Od poloviny září do konce října 2015 prošlo rekonstrukcí malé tréninkové hřiště, umístěné západně od hlavního fotbalového hřiště, přímo na úpatí Stráně. Došlo k výměně povrchu a instalaci závlahového systému. Akci prováděla firma Pm trávníky ze Zruče nákladem 1 185 000 Kč včetně DPH. Pak se nesměla půl roku hrací plocha využívat. Do užívání byla předána až 25. srpna 2016 pro oddíl mladých fotbalistů Kohouti 2010.[427] V roce 2017 byl opraven malý objekt mezi fotbalovým stadionem a koupalištěm, sloužící jako šatna pro žáky fotbalového oddílu Kohouti.[428]

 

 

 

 

 

4.3. Městské koupaliště

4.3.1. Příprava výstavby koupaliště

V sousedství sportovního hřiště vyrostl za první republiky areál koupaliště jako náhrada za tehdy již nevyhovující malé koupaliště v Alejích na Práchovně. O možnosti, popřípadě nutnosti vystavět v Rokycanech moderní plavecký areál se uvažuje již ve 20. letech 20. století. Zpočátku šlo o návrhy spíše skromných investic.  V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na krytí mimořádných výdajů rozpočtu pro rok 1925. Částka 5000 Kč z této půjčky určena na „úpravu koupaliště“.[429]  Dle zprávy o stavu vývoje obecního rozpočtu na rok 1926 (s údaji ke 12. srpnu 1926) nebyla během roku vyčerpána plánovaná částka na zřízení koupaliště pod Strání, a to ve výši 5000 Kč.[430] Vzhledem k nízké sumě patrně nešlo o záměr výstavby samostatného plaveckého areálu, snad jen jakési molo a plovárna při řece Klabavce (nebo majetkoprávní přípravné transakce). Plán každopádně nebyl realizován. V listopadu 1927, při opožděném projednávání obecního rozpočtu na rok 1927, pak stanoveno, že na úhradu potřeb mimořádného rozpočtu ve výši 18 694 707 Kč se použije zbytek nerealizovaných výpůjček. Mimo jiné i 5000 Kč původně určených na zřízení koupaliště pod Strání.[431] V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce. V jejím rámci zřízení lávky a koupaliště z rozpočtu vypuštěno.[432] V červenci 1929 hovoří na obecním zastupitelstvu sociální demokrat Josef Selement o tom, že v rozpočtu je už asi 10 let položka na koupaliště, ale stále nedošlo k výstavbě.[433] V květnu 1929 mělo rozhodnout obecní zastupitelstvo o odprodeji části pozemků č.kat.1636, č.kat.1637 a č.kat.1643 Dělnické tělocvičné jednotě na zřízení letního cvičiště. Areál nynějšího koupaliště by tak získal zcela jiné využití. Starosta ale sdělil, že zástupci občanských stran a KSČ navrhli stáhnout tento bod z programu. Jan Hořice z KSČ pak oznámil, že jeho strana požaduje týdenní odklad, protože bude zároveň požadovat pozemek u lisovny (na Práchovně) pro FDTJ. Blok občanských stran ve shodě s KSČ zároveň zablokoval i plánovaný prodej louky na takzvaném Ostrůvku západně od Tomáškovy ulice do majetku jednoho sportovního klubu. Sociální demokrat František Pokorný pak kritizuje společný postup občanských stran a KSČ.[434] Ještě v květnu 1930 se uvádí, že DTJ preferuje získat od města část obecní louky pod Husovými sady naproti školnímu a fotbalovému hřišti, což prý dosud nebylo vyřízeno. František Zrzavecký sděluje, že DTJ prý byl přislíben pozemek pod Strání za 14 000 Kč, uvízlo to ale v obecním zastupitelstvu. Václav Laipold osvětluje, že obec nechce prodat DTJ pozemek pod Strání, protože nechce kouskovat obecní majetek.[435]

Od roku 1930 městská rada začala vážně řešit otázku výstavby nového koupaliště.[436] Obecní kronika sice uvádí, že už 19. března 1930 se rozhodlo obecní zastupitelstvo obnovit starobylý Prácheňský rybník.[437]  Jde ale o nepřesnou formulaci. Toho dne zasedala pouze městská rada a toliko konstatovala, že se má uvažovat o obnovení bývalého rybníka pod Husovými sady vedle hřiště.[438] 2. dubna 1930 se rada usnesla, že 8. dubna 1930 se provede obhlídka bývalého rybníka pod Strání.[439] Obhlídka pozůstatků rybníka se ale prý nakonec konala už 7. dubna 1930. Zjištěno, že hráz se v podstatě dochovala.[440] Koncem dubna 1930 pak v otázce obnovy zaniklého Prácheňského rybníka rozhodla rada města, že se bude jednat s majitelem vodního díla J. Sedlákem a má se zjistit, zda není možné bez větších nákladů provést napuštění rybníka na zkoušku už na podzim 1930.[441] Zpočátku se ale pro nové koupaliště uvažovalo ještě o třech alternativních lokalitách, a to pod Kalvárií (v místě dnešní skautské louky), na Rakovském potoce a krátce také pod Vršíčkem, v místech staršího zrušeného rybníku.[442] V červnu 1928 proběhlo jednání zástupců města se zástupci ministerstva sociální péče, primárně o využití domu čp.184/II na Jižním předměstí pro sociální účely. Neformálně se ale jednalo i o možnosti získat státní subvenci na zřízení koupaliště pod Vršíkem na pozemcích bývalého rybníka.[443] O této možnosti podrobněji v kapitole „Vršíček“. Místo pod Kalvárií se spontánně ke koupání využívalo už dříve. V srpnu 1932 se městská rada usnesla, že na žádost majitelů luk pod Kalvárií se dá zbořit přepážka zřízená v Boreckém potoku svévolně koupající se veřejností.[444] V neprospěch Rakovského potoka hrál jeho malý přítok, navíc do něj nedlouho předtím zaústěna kanalizace z nových kasáren. Klíčovým faktorem pro výběr místa byla kvalita vody v Boreckém potoce. Dokud byla voda v Boreckém potoce znečišťována továrnou na celulózu v Holoubkově, nebylo možné plánovat zřízení koupaliště. V roce 1932 se ale uvádí, že celulózka v Holoubkově už je zrušena, a úvahy se proto soustředily právě na Borecký potok. V souboji tak zůstaly dvě lokality: na bývalém Prácheňském rybníku nebo pod Kalvárií. Městská rada nechala oba návrhy posoudit inženýrům ze zemského úřadu a městská technická kancelář zhotovila předběžné rozpočty a nákresy. Konstatováno, že pod Kalvárií není dost místa a koupaliště by bylo ohroženo při povodních, zatímco Prácheňský rybník poskytoval dostatek prostoru, orientaci na ideální slunečnou stranu. Pozemky navíc byly v majetku obce a území chráněno před většinou povodní.[445] Podle městské kroniky byla po předložení odborných posudků 16. prosince 1931 definitivně vybrána pro koupaliště plocha bývalého Prácheňského rybníka. Ve srovnání s pozemky pod Kalvárií nabízela více místa a ve srovnání s nivou Rakovského potoka více zeleně.[446] Ve skutečnosti ale váhání o umístění zamýšleného veřejného koupaliště trvalo o něco déle. Ještě v listopadu 1931 rozhodla městská rada, že firma Ing. J. Jizba bude požádána o dobrozdání o vhodnosti zřízení koupaliště buď ve starém rybníce pod Strání, nebo na louce pod Kalvárií, nebo na Rakovském potoce u Rašínova.[447] Zprávu o komisionelním vyšetření míst pro veřejné koupaliště pod Kalvárií a u školního hřiště vzata městskou radou na vědomí koncem prosince 1931. Zároveň radním přečten posudek znalců a usneseno před definitivním rozhodnutím napustit na zkoušku bývalý Prácheňský rybník pod Strání.[448]

V lednu 1932, když městská rada jednala o podobě obecního rozpočtu na rok 1932, do něj byla na poslední chvíli nově zařazena položka minimálně 100 000 Kč na zřízení veřejného koupaliště.[449] 9. ledna 1932 se konala další obhlídka zamýšleného staveniště.[450] Dne 21. ledna 1932 městské radě přečtena nabídka firmy J. Žour na provedení prací na pokusném napuštění Prácheňského rybníka. Usneseno jí práce zadat, ale až po zhlédnutí koupaliště v Žamberku, které měl provést J. Selement následující sobotu.[451] Následovala klíčová schůze prezídia městské rady 30. ledna 1932, na jejímž programu byla výlučně otázka napuštění Prácheňského rybníka.  Přečteno dobrozdání ing. J. Jizby a technického rady V. Pánka z 16. prosince 1931, které konstatovalo, že koupaliště na místě Prácheňského rybníka má možnost dalšího růstu a vhodná je i jeho blízkost k hřišti. Areál navíc není závislý na regulaci Boreckého potoka. Usneseno ihned provést napuštění Prácheňského rybníka na zkoušku a zadat toto napuštění firmě J. Žour. Přívod potrubí měl mít světlost 40 cm. Radní rovněž rozhodli, že u Ministerstva sociální péče se zažádá o subvencování této zakázky jako nouzové práce. Potrubí se mělo položit tak, aby mohlo zůstat v provozu, i kdyby se koupaliště nakonec zřizovalo jinde, bylo by tu pak kluziště.[452] Dne 3. března 1932 byla městské radě předložena zpráva o stavu zřízení koupaliště a kluziště v bývalém Prácheňském rybníku. Usneseno jednat s J. Sedlákem (majitelem vodního práva) za účelem snížení jím požadované dodávky levnějšího elektrického proudu. V otázce koupaliště se měla svolat mimořádná schůze městské rady, která by ale vzala v úvahu i místo pod Kalvárií.[453] Jak je tedy vidět, z jara 1932 nebylo, navzdory pokusnému napouštění Prácheňského rybníka, o umístění budoucího koupaliště stále ještě jasno. Tyto nejasnosti ale prakticky vymizely po následující schůzi rady 8. března 1932. Jediným bodem schůze bylo rozhodnutí o umístění koupaliště. Radním byla předložena zpráva o jednání s  J. Sedlákem a podání Bruslařsko-velocipedistického klubu, který se ucházel o kluziště na Prácheňském rybníku. Místní školní rada (přípisem z 2. března 1932 [454]) doporučila zřídit koupaliště na Prácheňském rybníku. Podstatné argumenty snesla zpráva ing. J. Mouchy z městské technické kanceláře.  Podle ní by koupaliště pod Kalvárií mělo rozměry cca 90 x 15 metrů (plochu cca 1350 čtverečních metrů) a vyžádalo by si náklady cca 149 000 Kč s využitím náhonu od bývalé tlukárny.  Koupaliště na Prácheňském rybníku by ovšem mělo rozměry cca 120 x 85 metrů (ve tvaru nepravidelného oválu o ploše cca 1 hektaru, tedy 10 000 čtverečních metrů) a náklady cca 176 000 Kč. A. J. Vít za korporaci koordinující regulaci místních vodních toků konstatoval, že jsou průtahy s regulací Boreckého potoka a doporučil provést nejprve regulaci Padrťského potoka. Vzhledem k tomu, že koupaliště na místě bývalého Prácheňského rybníku nebylo závislé na dokončení regulace Boreckého potoka (na rozdíl od zvažované lokality pod Kalvárií) bylo městskou radou jednomyslně usneseno postavit koupaliště na Prácheňském rybníku.[455] Ještě v červnu 1932 ale musela městská samospráva narychlo ověřovat pravdivost pověstí, že bude obnoven provoz v továrně na celulózu v Holoubkově, která by znečistila Borecký potok, což se ale ukázalo jako nepodložená fáma.[456]

17. března 1932 schválen návrh městské technické kanceláře ohledně dispozic pro vyhotovení projektu koupaliště na Prácheňském rybníku.[457] V dubnu 1932 vyslovila finanční komise souhlas se záměrem výkupu vodních práv od J. Sedláka a V. Včaly na Boreckém potoku.[458] 24. června 1932 obecní zastupitelstvo rozhodlo vykoupit vodní práva u domů pana Sedláka čp.105/II a paní Včalové čp.158/II (viz kapitola „Pražské předměstí – zástavba západně od sídliště Hrudkovanka“). V dubnu 1932 podána městské radě zpráva o intervenci 19. dubna 1932 v Praze na ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu sociální péče v otázce subvence na koupaliště.[459] Městská rada se v té době jednomyslně usnesla zahájit přípravné práce. Získána subvence od ministerstva sociální péče na výstavbu koupaliště jako nouzové práce.[460] Městu nabídnuta subvence od ministerstva národní obrany v podobě bezplatných potahů zdejší posádky.  Přípis MNO o podpoře při výstavbě koupaliště pod Husovými sady vzat městskou radou na vědomí 1. září 1932 s tím, že podrobnosti se dojednají a bezplatné koupání vojska se povolí ve vymezené hodiny.[461] V polovině září 1932 na vědomí vzata zpráva, že místní dělostřelecký pluk poskytne povozy, potahy a obsluhu při výstavbě koupaliště.[462] Podána taky žádost o subvenci na ministerstvo zemědělství, která ale ještě v listopadu 1932 uváděno jako dosud nevyřízená. Dojednáno se zemským úřadem, že vypracuje vodoprávní a zadávací projekt a rozpočet. Ředitelství městské spořitelny už v předstihu věnovalo na předběžné práce 35 000 Kč a místní pivovar nabídl, že na koupališti postaví restauraci, pokud ji získá do pronájmu.[463] Nabídka Šternbergského pivovaru, že postaví na koupališti zdarma restauraci, vzata na vědomí městskou radou v září 1932.[464] V červnu 1932 deklaruje městská rada, že u zemského úřadu se zakročí, aby byl v nejbližší době dokončen projekt koupaliště pod Husovými sady.[465] 25. srpna 1932 usneseno jednomyslně požádat zemský úřad o okamžité vyhotovení projektu koupaliště.[466] V srpnu 1932 se městská rada na podnět J. Alferiho usnesla, že její členové 21. srpna 1932 zájezd do Rakovníka na obhlídku tamního koupaliště. Zároveň usneseno nebourat pavilon ve dvoře rodinné školy čp.39/I dříve, než bude pro něj vyhlédnuto místo u budoucího koupaliště pod Husovými sady, kam se přenese.[467] Na schůzi městské rady v říjnu 1932 oznámeno, že zástupci obce jednali 17. října 1932 na zemském úřadu o podrobnostech projektu koupaliště, projekt bude prý dohotoven příští týden.[468]

3. listopadu 1932 městské radě předložen předběžný projekt a rozpočet na koupaliště, obecnímu zastupitelstvu doporučeno obojí schválit. Odhadované náklady po odečtení subvencí ministerstva sociální péče, ministerstva národní obrany, obecní spořitelny, Šternbergského pivovaru a po odečtení úspor jsou 400 000 Kč.[469]  Souhlas s výstavbou koupaliště a se vzetím půjčky 400 000 Kč buď z mniškového fondu, nebo u nějakého finančního ústavu vydala krátce nato i obecní finanční komise.[470] 11. listopadu 1932 se sešlo obecní zastupitelstvo.  Toho dne zastupitelé projednali návrh na zřízení „Lidového koupaliště“ ve starém Prácheňském rybníce pod Husovými sady a návrh na vzetí půjčky 400 000 Kč za tímto účelem. Zastupitelé měli posoudit projekt zaslaný zemským úřadem.  Šlo zatím jen o zemní práce, tedy vlastní nádrž.  Odhadované náklady měly činit: na výkop a rozvoz 155 831 Kč, na dlažbu v oddělení pro neplavce 115 698 Kč, na betonovou dlažbu v dětském brodišti 38 084 Kč, na štěrkové dno v oddělení pro plavce 96 016 Kč (možno ale zatím vynechat) a na oplocení 33 000 Kč.  Později v 2. etapě mělo dojít i na svrchní stavby (šatny, správní místnosti, restauraci, zábavní zařízení), což se mělo řešit ve zvláštním projektu, kterým měl být pověřen odborný architekt, přičemž městská technická kancelář odhadla tyto další náklady na 250 000 Kč. Celkově mělo koupaliště vyjít na 750 000 Kč, ale očekávalo se, že moderní areál přiláká i hosty z jiných měst včetně Plzně a bude částečně schopný generovat pro obec výnosy. Navíc velkou část nákladů obec chtěla hradit z dotací. Ministerstvo sociální péče slíbilo mzdovou subvenci pro stavební dělníky 6 Kč na den, celkem odhadována 84 000 Kč. Ministerstvo národní obrany slíbilo subvenci v podobě povozů, odhadováno na 34 000 Kč a městská spořitelna už darovala 35 000 Kč. Celkem tak z vnějších zdrojů zajištěno 203 000 Kč.  Obecní zastupitelstvo mělo schválit půjčku 400 000 Kč, která ovšem ještě před projednáním městskou radou 10. listopadu 1932 upravena na 500 000 Kč na návrh J. Alferiho a na doporučení obecní finanční komise, přičemž odsouhlaseno i další doporučení finanční komise zmocnit městskou radu k podání žádosti o vodoprávní řízení.[471] Při jednání zastupitelstva vyslovil F. Lorenz obavy z překročení nákladů nad 1 000 000 Kč a je proti takto navrženému projektu. Josefu Tyrpeklovi zase vadí, že obci jde o výdělečný podnik, což bude znamenat dražší vstupné, a to je chyba, on sám by prý preferoval koupaliště pod Kalvárií. Na to reagoval zapisovatel schůze, podle kterého propočty zjištěno, že pod Kalvárií by se za stejné peníze postavilo koupaliště se 7 krát menší kapacitou. Jan Hořice souhlasí s výstavbou, obává se ale překročení nákladů a taky příliš vysokého vstupného, které nebude přijatelné pro dělníky. Naopak Josef Hofman souhlasí s výstavbou, pomůže to i boji s nezaměstnaností. Matěj Hrdlička výstavbu koupaliště podpořil, v zimě navíc může fungovat jako kluziště. Rudolf Šlesinger také souhlasil s investicí. Josef Mirbauer oznamuje, že spolek majitelů domů je pro výstavbu koupaliště, protože se zvýší atraktivita Rokycan. Nakonec všechny návrhy městské rady schváleny.[472] Počátkem prosince 1932 oznámeno, že zemským úřadem vypracovaný projekt koupaliště se zadá k vodoprávnímu řízení a zemskému úřadu poukázáno 9500 Kč za vypracování projektu. Městskou radou zároveň na vědomí vzato, že Karel Florian a spol. podali stížnost proti usnesení obecního zastupitelstva o umístění koupaliště pod Husovými sady.[473]

29. prosince 1932 na zasedání městské rady usneseno ihned připravit a vypsat ofertní řízení na koupaliště jako pomoc v boji proti nezaměstnanosti.[474] V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi obecního zastupitelstva návrh programu boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje urychlit jednání o výstavbě koupaliště.[475] V této době se zároveň řešila otázka regulace Boreckého potoka. Ta podmiňovala jakoukoliv výstavbu, protože neregulovaný potok, často rozvodněný, neumožňoval výstavbu náročnějších staveb. Jeden čas se uvažovalo o tom, že by byl celý Borecký potok převeden severně a zaústěn přímo do koupaliště, ale nakonec rozhodnuto odebírat vodu z Boreckého potoka pomocí bočního kanálu.[476] Od roku 1933 pak v souvislosti s výstavbou koupaliště provedena částečná regulace potoka, město na ten účel v rozpočtu na rok 1933 uvolnilo 500 000 Kč.[477] Celá regulace pak provedena do roku 1937. Součástí regulačních prací byla i výstavba nové betonové lávky přes Klabavku v ulici Ke Koupališti (stavěna od 2. října do 12. prosince 1925), která propojila Plzeňské předměstí s areály sportovního hřiště a koupaliště.[478] O lávce podrobně v kapitole „Plzeňské předměstí“. Ani po systematickém výkupu pozemků pod Husovými sady nebyla celá plocha budoucího koupaliště v rukou města. V roce 1933 řeší vedení obce směnu pozemků pro koupaliště. V lednu 1933 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno směnit část obecního pozemku č.kat.1629 za stejnou část pozemku č.kat.1628 (majitelka M. Kučerová) a směnit část louky č.kat.1638 za výměru pozemků č.kat.1642, č.kat.1819 a č.kat.1820 (majitelé A. a R. Weingartlovi) se zajištěním předkupního práva pro obec na pozemky č.kat.1641 a č.kat.1638.[479]  Obecní finanční komise dala 12. dubna 1933 souhlas s návrhem směny části obecního pozemku č.kat.1629 za stejnou část č.kat.1628 M. Kučerové a směny části obecního pozemku č.kat.1638 za pozemky č.kat.1642, č.kat.1819 a č.kat.1820 A. a R. Weingartlových za účelem zřízení koupaliště.[480] Pro zřízení nádrže totiž bylo nutno získat část pozemku č.kat.1628 přiléhajícího k sadům za účelem zřízení odpadu z koupaliště. Dále bylo potřeba koupit celý pozemek č.kat.1642 pod Husovými sady a pozemky č.kat.1819 a č.kat.1820 pod Kalvárií, v místech poblíž dnešního mostu přes Borecký potok v Dvořákově ulici (na nich mělo vyrůst hradidlo k napájení koupaliště).  Majitelka parcel č.kat.1819 a č.kat.1820 (v materiálech městské rady ale jako majitelé těchto dvou pozemků uváděni A. a R. Weingartlovi) Marie Kučerová za ně požadovala díl obecní louky č.kat.1629. Ta se nacházela v oblasti mezi úpatím Husových sadů, řekou Klabavou a dnešním fotbalovým stadionem. Rovněž majitelé ostatních pozemků souhlasili s řešením v podobě směny za díly pozemku č.kat.1638. Na dubnové schůzi obecního zastupitelstva transakce schválena.[481]

 

 

 

 

4.3.2. Průběh výstavby koupaliště

24. ledna 1933 se mělo konat vodoprávní řízení o projektu vodní nádrže pro koupaliště.[482] 26. ledna 1933 městskou radou vzat výsledek vodoprávního řízení z 24. ledna 1933 na koupaliště na vědomí. Městská technická kancelář má připravit vypsání ofertního řízení dle dispozic dodaných zemským úřadem.[483] Na koupaliště mělo město v rozpočtu na rok 1933 800 000 Kč.[484] Dne 28. dubna 1933 schválilo obecní zastupitelstvo uzavření půjčky 1 500 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen na úhradu některých investic v obecním rozpočtu na rok 1933. Šlo mimo jiné o 500 000 Kč na zbudování koupaliště.[485] 10. dubna 1933 to obecnímu zastupitelstvu doporučeno městskou radou.[486] V červnu 1933 městské radě oznámen výměr okresního úřadu poukázat 560 000 Kč z výnosu půjčky práce na výstavbu vodojemu. Usneseno ovšem požádat ministerstvo vnitra o povolení použít tuto částku na výstavbu koupaliště.[487] Na schůzi městské rady 23. února 1933 informováni její členové o intervenci J. Alferiho konané 7. února 1933 u zemského úřadu v otázce doplnění projektu na koupaliště. Rada se zároveň usnesla, že městská technická kancelář urychleně vypracuje ofertní řízení na koupaliště.[488] Dne 1. března 1933 městské radě oznámeno, že okresní úřad vydal obci vodoprávní souhlas na výstavbu koupaliště, soutěž vypsána na 3 týdny do 23. března 1933.[489]  Už 2. března 1933 vypsalo město veřejnou soutěž na zbudování koupaliště.[490] 30. března 1933 městská rada odkládá rozhodnutí o zadání úpravy koupaliště o 1 týden, aby mohla městská technická kancelář se spojenými firmami L. Brejcha a Jelínek projednat otázku jakosti materiálu.[491] Zakázku na vlastní nádrž vyhrály sdružené firmy ing. Jelínek a synové z Berouna a Lev Brejcha z Rokycan za nabídkovou cenu 272 815 Kč.[492] V jiných pramenech ale jako stavitel uváděna jen firma ing. Jelínka.[493]

10. dubna 1933 městskou radou usneseno začít práce na koupališti ihned po velikonocích bez ohledu na rozhodnutí ministerstva sociální péče o poskytnutí příspěvku.[494] Na jaře 1933 už začaly stavební práce. Vodní nádrž budována od začátku dubna 1933 do druhé poloviny července 1933.[495]  20. dubna 1933 schválena úmluva s L. Brejchou o položení kolejniček přes obecní pozemek č.kat.1629 a ukládání drnů na č.kat.1629.[496] Podle zápisu z jednání městské rady z 18. května 1933 není námitek proti formálnímu zadání úprav koupaliště dle záznamu o ústní smlouvě z 13. května 1933. Usneseno zároveň k obhlídce koupaliště pozvat ing. J. Dědečka, vrchního zemědělského radu zemského úřadu a vyplatit mu 1000 Kč. Radní také na vědomí vzali zřízení provizorního prodejního kiosku u koupaliště s tím, že prodej obstarává Ladislav Bauer z čp.337/III.[497] Kiosk v této fázi ovšem sloužil nikoliv pro veřejnost ale spíš jako kantýna pro dělníky zaměstnané na stavbě koupaliště. V polovině května 1933 rozhodnuto, že firmě Jelínek a synové se vyplatí 45 000 Kč jako první splátka za práce na koupališti.[498] V červenci 1933 firmě Jelínek a synové poukázáno 70 000 Kč za práce na koupališti.[499] V srpnu 1933 městská rada uvádí, že firmě Jelínek a synové se poukáže 5. splátka za výstavbu koupaliště ve výši 40 000 Kč.[500] V září 1933 firmě Jelínek a synové poukázáno 30 000 Kč jako záloha za výstavbu koupaliště.[501] Město zřídilo zvláštní komisi pro dozor nad stavbou koupaliště, která předkládala městské radě pravidelně své zápisy. Poprvé se tak stalo na schůzi městské rady 1. června 1933, kdy schválen zápis o schůzi dozorčí komise nad stavbou koupaliště z 29. května 1933.[502] 8. června 1933 schváleno městskou radou nepovolovat u budoucího koupaliště žádné kiosky, protože o občerstvení bude postaráno podniky umístěnými na koupališti. Na 2. splátku pro firmu Jelínek a synové za úpravu koupaliště poukázáno 70 000 Kč.[503] 16. června 1933 na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 13. června 1933.[504] 22. června 1933 na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 19. června 1933 s tím, že písek na dno koupaliště určeného pro neplavce se podle možností má brát z Vršíčku.[505]

Už koncem června 1933 se uvádí, že stavba vlastní nádrže se blíží k dokončení a za několik málo dnů ji bude možno napustit.[506] Vodní nádrž má plochu 13 420 čtverečních metrů.[507] Koupaliště se provizorně otevřelo už v letní sezóně 1933 (zatím bez dokončených úprav okolí).[508] V polovině července 1933 městská rada rozhodla, že vodovod s pitnou vodou bude na koupaliště zaveden ještě před definitivní úpravou.  V dozorčí komisi nad výstavbou koupaliště se má prý co nejdříve projednat otázka provizorního vstupného na koupaliště, pro letošek se zřídí provizorní pokladna. Na vědomí vzaty zápisy o schůzích dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 25. června, 4. července a 11. července 1933 a rozhodnuto, že s provedením pískování dna pro neplavce se má vyčkat na dobrozdání od ing. Dědečka ze zemského úřadu.[509] 20. července 1933 na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 18. července 1933.[510] 27. července 1933 schválen zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 26. července 1933. Mají se prý ihned opatřit kanálové mříže a mříže do přívodního potrubí ke koupališti.[511] Dne 10. srpna 1933 schválen zápis dozorčí komise nad stavbou koupaliště z 1. a 8. srpna 1933, rozhodnuto, že od soboty bude použití šatny na koupališti za 1 Kč pro dospělé. Za vstup do koupaliště se dle rozhodnutí radních mělo platit až po vybudování oplocení.[512] Dne 2. listopadu 1933 se uvádí, že ke kolaudaci nádrže koupaliště se přizve vrchní stavební rada ing. Dědeček z Prahy.[513] 23. listopadu 1933 pak na zasedání městské rady přečten zápis o kolaudaci prací ing. Jelínka a synové a L. Brejchy na koupališti.[514]

Ještě před dokončením vlastní vodní nádrže se rozběhla i 2. etapa výstavby, která zahrnovala architektonické řešení areálu včetně staveb souvisejících s jeho provozem. 22. června 1933 po oznámení výsledku ofertního řízení na stavby na koupališti usneseno zadat zakázku J. Žourovi s prozatímním vynecháním restaurace, která se zadá později, po opatření peněz.[515] Dne 26. června 1933 pak i obecní finanční komisí schváleno zadání výstavby vrchních staveb na koupališti a vzetí zálohy 200 000 Kč z mniškového fondu mimo dosud schválenou půjčku 500 000 Kč na výstavbu koupaliště.[516] A 30. června 1933 se sešlo i obecní zastupitelstvo, aby zadalo výstavbu vrchních staveb na obecním koupališti a povolilo na tyto účely zálohu 200 000 Kč mimo už schválenou půjčku 500 000 Kč. V té době se totiž uvádí, že stavba vlastní nádrže se blíží k dokončení a za několik málo dnů ji bude možno napustit. Městská rada proto mezitím zahájila přípravy na výstavbu vrchních staveb jako šaten a restaurace a zadala její vyprojektování ing. arch. F. Librovi, který prý měl s projektováním koupališť zkušenosti.[517] Jméno Františka Alberta Libry (1891-1958) se objevuje v městských materiálech souvisejících s plánovaným koupalištěm již v září 1932, kdy rozhodla městská rada, že prostřednictvím městské spořitelny se bude jednat s architektem Librou o architektonickém provedení budov na koupališti.[518] Právě při výstavbě nové budovy městské spořitelny na nynějším náměstí 5. května se F. A. Libra seznámil s představiteli rokycanské radnice a právě z těchto kontaktů se zrodila myšlenka zadat projekt koupaliště tomuto pražskému architektovi. Nyní v červnu 1933 dostalo obecní zastupitelstvo od Libry k posouzení elaborát. Libra navrhoval 2 společné šatny, cca 100 kabin, vstupní bránu a pokladnu, místnosti pro bufet a cukrárnu, záchody, letní restauraci a domek hlídače. Všechny stavby měly být z lehkého dřeva, jen restaurace měla mít tepelnou izolaci. Městská rada pak rozhodla, že hlídačův domek se stavět nebude. Na takto modifikovaný projekt pak vypsáno ofertní řízení, do kterého se přihlásili čtyři zájemci: firma J. Žour s cenou 374 750,94 Kč, Lev Brejcha 433 216,96 Kč, J. Jelínek z Berouna 435 816,80 Kč a J. Srb mistr tesařský, který nabídl 254 130,10 Kč (ale bez restaurace). Nejlevnější tedy shledána nabídka firmy J. Žoura, z jehož nabídkové ceny tvořila výstavba restaurace 132 708,30 Kč.[519] Vzhledem k tomu, že oferovaná cena za nádrž byla 275 000 Kč a za vrchní stavby 375 000 Kč, tedy celkem 650 000 Kč, odhadovalo město, že reálné náklady na koupaliště tak budou nižší než 800 000 Kč vyčleněných v rozpočtu. Zklamalo ale očekávání příjmů ze subvencí. Subvence od ministerstva sociální péče dosud nebyla nevyřízena, subvence od ministerstva národní obrany v bezplatných povozech se ukázala jako nepoužitelná. Získána jen subvence od městské spořitelny 74 000 Kč. Z odhadovaných nákladů v maximální výši 700 000 Kč tak po započtení již vyřízení půjčky 500 000 Kč zbývalo uhradit 126 000 Kč. Dodatečné peníze byly nutné proto, aby bylo koupaliště dokončeno ještě v roce 1933, přičemž ovšem nebylo nutné v roce 1933 dokončit všechny šatny, které velkoryse projektovány pro maximum 1500 lidí. Městská rada schválila projekt F. A. Libry a souhlasila zadat práce J. Žourovi, a to bez restaurace, která se měla zadat později. Radní také doporučili vzít si půjčku 200 000 Kč z mniškového fondu. 30. června 1933 to schváleno obecním zastupitelstvem bez debaty.[520] Práce na vrchních stavbách pak opravdu zadány firmě J. Žoura.[521] Dne 13. července 1933 městskou radou schválen záznam o ústní smlouvě s firmou Žour o provedení vrchních staveb na koupališti.[522]

V červenci 1933 starosta oznámil, že při intervenci na ministerstvu veřejných prací mu bylo naznačeno, že obec by mohla získat ze státní půjčky práce též výpůjčku na výstavbu koupaliště a to v 2. etapě, v které má obec slíbeno 470 000 Kč.[523] Dne 17. srpna 1933 městskou radou schválen zápis schůze dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 14. srpna 1933 a usneseno aby okrašlovací komise připravila na základě návrhů F. A. Libry projekt trávníkové úpravy. Na zemní práce a výsadbu keřů a stromů se povoluje 20 000 Kč.[524] 24. srpna 1933 po oznámení výkazu městské technické kanceláře o nákladech na celou úpravu koupaliště usneseno městskou radou si vyžádat dobrozdání F. A. Libry.[525] Po přečtení zprávy městské technické kanceláře o zřízení kanalizace a vodovodu na koupaliště usneseno koncem srpna 1933 městskou radou, aby dozorčí komise navrhla trasu pro vodovod a pro elektrický kabel veřejného osvětlení.[526] V polovině září 1933 se z položky 200 000 Kč na nouzové práce uvolňuje 10 000 Kč na sadové úpravy koupaliště.[527] 21. září 1933 radou na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště ze 4., 16. a 20. září 1933 a předložen jí byl rozpočet sadových úprav koupaliště včetně dobrozdání F. A. Libry. Dále se rada zabývala dobrozdáním městské technické kanceláře o položení elektrického kabelu na koupališti. Návrh sadových úprav koupaliště schválen s tím, že otázka dětského hřiště na koupališti bude ještě projednána dozorčí komisí.  V otázce vedení elektrického kabelu na koupaliště rozhodnuto vyčkat dobrozdání státního technika. Ofertním řízením se měl zadat fermežový nátěr budov na koupališti.[528] Obecní okrašlovací a komunikační komisí koncem září 1933 projednán rozpočet a projekt sadové úpravy koupaliště schválený městskou radou 21. září 1933 a vše schváleno bez připomínek.[529] V říjnu 1933 na vědomí vzat výsledek komisionelního řízení z 26. září 1933 se zemským úřadem o žádosti obce, aby elektrické vedení na koupališti položily Západočeské elektrárny.[530] Dne 2. listopadu 1933 městskou radou na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 31. října 1933.[531] 23. listopadu 1933 pak na vědomí vzaty zápisy dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 6. a 16. listopadu 1933.[532] Koncem srpna 1933 J. Žourovi poukázáno 26 000 Kč za stavební práce na koupališti.[533] V polovině září 1933 pak firmě Žour poukázáno 34 000 Kč za výstavbu budov na koupališti.[534] V říjnu 1933 firmě J. Žour poukázáno 40 000 Kč za výstavbu koupaliště.[535] V polovině října 1933 obecnímu zastupitelstvu doporučeno uhradit výstavbu koupaliště do 1 000 000 Kč z penzijního fondu (200 000 Kč), z mniškového fondu (200 000 Kč) a ze zbytku lombardní půjčky (65 000 Kč).[536] Krátce na to schváleno usnesení městské rady z 16. října 1933 ohledně financování stavby koupaliště i obecní finanční komisí.[537] V říjnu 1933 posuzuje obecní zastupitelstvo úhradu dalších nákladů na výstavbu koupaliště.  Účet firmy Jelínek a synové za výstavbu nádrže, oplocení a částečnou regulaci Boreckého potoka nakonec zněl na 327 801,27 Kč, zřízení trativodu podél západní hráze mělo stát 3000 Kč. J. Žourovi zadána výstavba vrchních staveb za 374 750,94 Kč, sklep restaurace měl vyjít na 42 000 Kč, zavedení vodovodu podle odhadu městské technické kanceláře na 40 000 Kč, zavedení elektrického osvětlení na 33 000 Kč, výstavba restaurace na 150 000 Kč, přeložení vedení vysokého napětí vyjde na 30 000 Kč – celkem tedy 1 000 522,21 Kč. Bylo nutno opatřit ještě 500 000 Kč. Dosud hrazena výstavba z prozatímní půjčky z mniškového fondu 125 000 Kč, z penzijního fondu úředníků městských železáren 131 500 Kč, ze zbytku půjčky 64 000 Kč, z příspěvku městské spořitelny za rok 1932 ve výši 35 000 Kč – celkem 355 500 Kč. Město už si opatřilo půjčku 500 000 Kč a příspěvek městské spořitelny za rok 1933 měl být 35 000 Kč – celkem 535 000 Kč. Obec tedy musela ještě sehnat 465 000 Kč. Schváleno na tento účel použít půjčku z obecních fondů.[538]

Zastupitelé se v říjnu 1933 zabývali i spuštěním „dvou a půlté“ etapy stavby koupaliště, tedy restaurace.[539] O tuto stavbu původně usilovaly soukromé firmy.  Už v červenci 1933 městské radě přečteny nabídky Šternbergského pivovaru v Rokycanech a Plzeňského pivovaru Gambrinus ohledně příspěvku na výstavbu restaurace na koupališti. Usneseno ale, že stavbu provede obec sama svým nákladem a jednání s pivovary se má odložit na později. Firmě J. Žour se oznámí, že může ihned začít s výstavbou restaurace, jakmile ale bude hotov projekt, stavba má být provedena ještě v roce 1933.[540] V září 1933 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno podat žádost o povolení hostinské koncese pro obec na restauraci na koupališti, obecnímu zastupitelstvu doporučeno vzít na vědomí, že projekt restaurace byl částečně změněn, budova se postaví z cihel, nikoliv ze dřeva.[541] V polovině října 1933 na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 12. října 1933 s tím, že bude ještě opatřena kalkulace nákladů na zřízení podlahy v restauraci na koupališti ve 3 variantách (parkety, palubní podlaha, dřevěné kostky).[542] Dle původního plánu F. A. Libry mělo jít v případě restaurace pouze o lehkou letní stavbu, pak ale městská rada rozhodla o výstavbě zděné restaurace, protože měla být využívána i v zimě jako zázemí pro kluziště. I její výstavba zadána firmě J. Žour. Projekt restaurace ale ještě dál měněn (jiná dispozice místností, protože bylo nutno šetřit stromy v sousedství). Dodatečně taky u restaurace navržena stavba sklepa za 11-12 000 Kč. Koupaliště i s restaurací mělo být dokončeno v roce 1934 a obec si proto hodlala podat žádost o hostinskou koncesi, což schváleno.[543] Celkem přišla výstavba koupaliště na 997 000 Kč.[544] Na staveništi zde v počáteční fázi nalezlo práci 130 dělníků, významná úleva v době rostoucí nezaměstnanosti. V červenci 1933 ale počet dělníků už klesl na 70.[545] Oficiálně bylo koupaliště otevřeno 24. června 1934 za účasti 4 800 lidí.[546] V říjnu 1934 se na schůzi obecního zastupitelstva posuzuje žádost firmy Jelínek a synové z Berouna o doplatek 10 021,63 Kč za výstavbu koupaliště.  Konečný účet za zakázku firmy Jelínek za zbudování nádrže dosáhl 334 054,32 Kč.  Obec dle smlouvy měla nárok na 3% srážku, tedy 10 021,63 Kč, firma Jelínek to ale nechtěla a argumentovala, že provedla kvalitní práci. Městská rada sice doporučila neprovádět srážku, ale zastupitelstvem to neschváleno (jen 12 hlasů pro).[547] V listopadu 1933 přijali radní nabídku tenisového a bruslařského klubu na pronájem koupaliště na kluziště v zimní sezóně.[548]

 

 

 

 

Koupaliště krátce po dokončení. Pohled od západu, vlevo funkcionalistická restaurace, vzadu dřevěné šatny, za nimi svah Kalvárie. Ze sbírky H. Hrachové, cca před r. 1939.

Koupaliště ze stejného místa s již vzrostlou vegetací. Ze sbírky rodiny Gallových, Orbis, cca 50. léta 20. století.

Dětský bazén, v pozadí krytý bazén. Pohled od jihu, z nábřeží Boreckého potoka. Foto D. Borek, říjen 2003.

Plavecký bazén krátce po svém dokončení. Pohled od jihovýchodu, z Osecké ulice. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

4.3.3. Architektonická podoba koupaliště

Projekt nového areálu vypracoval František Albert Libra, známý architekt, který v Rokycanech v téže době postavil funkcionalistickou budovu městské spořitelny na náměstí 5. května. Koupaliště Libra umístil na louku, kde se do 19. století rozkládal Prácheňský rybník, obklopenou obloukem zalesněných jižních svahů Stráně. Ideální lokalita v kombinaci s čistou a půvabnou funkcionalistickou architekturou vytvořily jeden z nejkvalitnějších areálů vodní rekreace v tehdejším Československu.[549] Rozloha celého areálu činila 44 080 čtverečních metrů.[550] Hlavní vodní nádrž má podobu umělého jezera s písčitými a travnatými břeny, uprostřed byl navršen umělý ostrůvek. Vedle pláže stála funkcionalistická budova restaurace, kterou Libra v souladu s dobovými trendy, navrhl jako variaci na architekturu zaoceánských lodí. Restaurace otevřena 10. června 1934.[551] Z restaurace se okamžitě stalo populární společenské centrum. Kromě restaurace dotvářely stavební charakter koupaliště i půlkruhový objekt šaten, dřevěné kabinky a vstupní brána. Elegance koupaliště vedla k dobovému označení „Rokycanská Itálie“. O víkendech sem mířili rekreanti nejen z Rokycanska, ale i z Plzně a od Prahy.

 

 

 

 

 

4.3.4. Další vývoj koupaliště do roku 1945

V roce 1935 řeší obec pronájem restaurace na koupališti. Vypsáno ofertní řízení, do kterého došlo 9 nabídek. 1. dubna 1935 projednány nabídky městskou radou a pak podrobně jednáno s dvěma nejvýhodnějšími uchazeči. Jeden z nich Jan Rada, kuchař z Ejpovic, chtěl od města povolení k přístavbě restaurace, kde hodlal zřídit i dvě obytné místnosti v nádvoří. Přístavbu plánoval zahájit na podzim 1935, nejpozději na jaře 1936 a dokončena měla být k 1. červnu 1936. Rada totiž chtěl objekt využívat i ke svému bydlení. Dne 11. dubna 1935 městská rada doporučila ke schválení pronájem Janu Radovi. Jenže 19. dubna 1935 zvýšil další perspektivní uchazeč, Jindřich Bednařík, hoteliér z Rakovníka, svou nabídku na 16 000 Kč/rok. 23. dubna 1935 proto obecní finanční komise doporučila městské radě pronajmout Bednaříkovi. Dne 24. dubna 1935 pak skutečně městská rada doporučila ke schválení pronájem Bednaříkovi. 25. dubna 1935 jednáno o záležitosti na schůzi obecního zastupitelstva. Zdeněk Bluďovský kritizuje, že městská rada jednala zmatečně a mění názory.  Nakonec ale schválen pronájem Bednaříkovi 23 hlasy. Pro pronájem Radovi bylo jen 11 zastupitelů.[552] Ještě v roce 1935 pak městská rada navrhla povolit přístavbu obytných místností v restauraci na koupališti. Mělo jít o byt o 2 místnostech s minimálně 1 sklepem. Užívání stavby se předpokládalo od 1. června 1936. Jindřich Bednařík předložil 2 plánky přístavby, které počítaly se 2 obytnými pokoji pro služky, pokojem pro číšníka se zvláštním vchodem ze dvora do prostorné předsíně se záchodem, spíží a přípravnou (vznikla by spojením původní spíže a předsíně). Stavební úřad pak doporučil zřídit ještě jeden záchod a eventuálně i koupelnu. V červenci 1935 stavební povolení schváleno na schůzi obecního zastupitelstva. Ještě nebylo rozhodnuto, jestli práce budou zadány při ofertním řízení nebo z volné ruky, tedy přímo.[553] Koncem roku 1935 ale situace vypadala zcela jinak. Obecní zastupitelstvo muselo jednat o snížení nájemného Jindřichu Bednaříkovi v restauraci na koupališti. Původní nájem stanoven na 16 000 Kč/rok. Bednařík měl původně optimistické představy. Zajistil výše uvedený projekt přístavby restaurace a městská technická kancelář pak skutečně vypsala soutěž na provedení stavebních úprav, do které se přihlásili čtyři zájemci. Jenže po nepříliš výnosné sezóně Bednařík redukoval projekt přístavby na rozsah původně stanovený městskou technickou kanceláří (2 obytné místnosti a sklep) a nakonec k přístavbě vůbec nedošlo. 24. listopadu 1935 městská rada doporučila ke schválení snížit nájemné v restauraci na 12 000 Kč.  Bednařík navíc požádal, aby obec na svůj náklad zasklila verandu restaurace. V prosinci 1935 obecní zastupitelstvo Bednaříkovy návrhy schválilo.[554]  Jenže k 31. prosinci 1935 dal Bednařík výpověď z nájmu, obec prý nesplnila spoluúčast na výstavbě jeho bytu a jeho podnikání je neúčelné.  22. ledna 1936 jednala obec s Františkem Břízou mladším, který nabídl 8 000 Kč/rok. 27. února 1936 ale svou nabídku odvolal.  Pak jednáno s dvěma uchazeči o pronájem. Jan Rada, nájemce restaurace Na Šumavě, nabídl nájem 8 500 Kč/rok a Oskar Hradecký z Rakovníku 10 000 Kč/rok.  27. února 1936 městská rada doporučila ke schválení pronájem Hradeckému od 1. dubna 1936 na 5 let. V březnu 1936 se záležitost dostala před obecní zastupitelstvo. Matěj Hrdlička prohlašuje, že přístavba obytných místností k restauraci je každopádně nutná. Na to reaguje ale František Komárek. Nový nájemce Hradecký prý o přístavbu obytných místností nestojí. Toto stanovisko podpořil i zapisovatel, podle kterého jen Bednařík chtěl přistavět k restauraci i byt. Restaurace přitom původně projektována jen na letní sezónu. Josef Honzík dodal, že pronájem Bednaříkovi byl omyl. Nakonec tak schválen pronájem Hradeckému.[555]

Restauraci na koupališti měl v nájmu od 1. dubna 1940 do 31. března 1941 za 8 000 K J. J. Kozák, bývalý restauratér z Plzně. Ten na jaře 1941 požádal o prodloužení nájmu na další tři roky. 27. března 1941 městská rada doporučila ke schválení pronájem za 8 000 K/rok. V květnu 1941 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[556] V roce 1939 mělo koupaliště ztrátu 64 908,36 K.[557] Za rok 1941 dosáhla ztráta 80 210,50 K[558], v roce 1942 to byla ztráta 62 815,92 K[559], v roce 1943 ztráta dosáhla 57 019,16 K.[560] V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození některých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých by se to týkalo, se zmiňují i parcely č.kat.1636, č.kat.1637, č.kat.1642, č.kat.1643, č.kat.1646, č.kat.1647, které sice původně evidovány jako zemědělské ale při zřízení koupaliště trvale věnovány k rekreačním účelům. 2. prosince 1937 městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak obecní zastupitelstvo potvrdilo charakter těchto pozemků.[561]

V roce 1939 město řešilo pronájem městského koupaliště Lawn-tennisovému a bruslařskému klubu k účelům bruslení v zimních měsících.  JUDr. František Kučera, předseda klubu, 20. prosince 1939 podal žádost o pronájem. 21. prosince 1939 to městská rada doporučila ke schválení a v únoru 1940 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[562] V dubnu 1943 pak město opět schválilo pronájem koupaliště na bruslení v zimních měsících tenisovému a bruslařskému odboru SK Rokycany (vznikl roku 1942 sloučením původně samostatného klubu do SK Rokycany.[563]

 

 

 

 

4.3.5. Další vývoj koupaliště do roku 1989

Po roce 1945 chtělo město v sousedství koupaliště vystavět hotel, aby tak podpořilo cestovní ruch.[564] Tento projekt nebyl realizován. Za prioritu rovněž označena výstavba čistícího filtru, který by tak zvýšil kvalitu vody na koupališti, dosud jen mechanicky odčerpávané z Boreckého potoka.[565] Na rok 1946 mělo na tento účel město ve svém rozpočtu 12 000 Kčs.[566] Podobné plány má obec i v roce 1947.[567] Na plnohodnotnou čističku se ovšem muselo čekat až do 90. let 20. století. I po únoru 1948 zůstalo koupaliště ještě nějaký čas v soukromém pronájmu, což sice stát Rokycanům vyčítal, ale město poukazovalo na sezónní labilitu hospodaření tohoto zařízení, které by tak příliš znejišťovalo obecní rozpočet.[568] Areál se ale postupně ocital v postupném úpadku. Počátkem 60. let 20. století město plánuje v zimní sezóně zřizovat na zamrzlé vodní ploše koupaliště kluziště (v dobových úvahách označováno poměrně zavádějícím způsobem jako „zimní stadion“). V listopadu 1962 ale na plenární schůzi MěstNV konstatováno, že záležitost se už plánuje 3 roky, ale Komunální služby na to nemají peníze.[569] Pak ale v prosinci 1962 ustaven pro zřízení kluziště aktiv při národním výboru a slibuje se, že bude zprovozněno ještě do konce roku.[570] V prosinci 1959 se na národním výboru debatovalo o potřebě dokončit započaté úpravy na „samoobsluhu“ na koupališti.[571] Technické služby v roce 1971 vyměnily u koupaliště u 1 lampy veřejného osvětlení zářivky za výbojky.[572]

V období komunistické vlády přibylo v areálu brouzdaliště pro děti (dětské koupaliště).  Už počátkem roku 1959 navrhla plánovací komise MNV prohloubit stávající koupaliště a zřídit pro děti samostatný betonový bazén poblíž vchodu do areálu.[573] Tato myšlenka realizována až s jistým zpožděním. V říjnu 1966 očekáváno zbudování brouzdaliště na rok 1968.[574] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 předpokládáno zřízení brouzdaliště v letech 1970-1975. Investorem měly být Technické služby, přičemž už v letech 1969-1970 se měl zpracovat harmonogram výstavby.[575] V prosinci 1969 město uvažuje, že by v rámci soutěže k 25. výročí osvobození v následujícím roce byla provedena výstavba brouzdaliště jako závazek podniku Služby Rokycany (ve spolupráci s vojenskou posádkou).[576] Zhotovení projektu brouzdaliště zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969).[577] Na rok 1970 se podnik Služby Rokycany zavázal, že na koupališti bude ve spolupráci s vojenskou posádkou vybudováno brouzdaliště. Stavba měla započít roku 1970, dokončení plánováno v roce 1971.[578] 10. března 1970 schválila rada MěstNV předběžnou studii dětského koupaliště.[579] 16. června projednávala rada MěstNV informativní zprávu o budování brouzdaliště.[580] V listopadu 1970 navrženo zařadit nově do Akce Z na rok 1971 jako součást celoměstského závazku na počest 50. výročí založení KSČ i výstavbu brouzdaliště.[581] V prosinci 1970 pak zadalo plénum MěstNV odboru výstavby připravit (projekčně a dokumentačně) provedení výstavby brouzdaliště v rámci Akce Z.[582] V rozpočtu na rok 1971 ovšem oproti původnímu návrhu sníženy náklady na dětské koupaliště o 200 000 Kčs. Rozhodnuto proto, že v roce 1971 budou provedeny pouze zemní práce v hodnotě 100 000 Kčs. Práce měl zajistit MěstNV a místní podniky. Vypracování projektu zadáno u Krajské projektové organizace. Projekt měl být hotov k 31. březnu 1971.[583] V roce 1971 obdržel MěstNV od podniku Služby příspěvek 50 000 Kčs na zbudování brouzdaliště.[584] Za rok 1971 ale proinvestoval MěstNV na výstavbě dětského koupaliště jen 23 000 Kčs (původní rozpočet 100 000 Kčs). Vytvořena hodnota díla 23 000 Kčs (oproti plánované hodnotě 144 000 Kčs).[585] Kromě toho provedena výstavba veřejného osvětlení v okolí budoucího bazénu.[586]

Výstavba dětského koupaliště nakonec naplno začala až v roce 1972. S dokončením se počítalo na jaře 1973.[587] V květnu 1972 podnik STS pomocí těžkých mechanizačních strojů vyhloubil vlastní nádrž brouzdaliště včetně odvozu zeminy a v červnu 1972 zahrnul rýhu pro výkop přívodu vody.[588] Během 1. pololetí 1972 na brouzdališti odpracováno 957 brigádnických hodin, vytvořena hodnota 85 000 Kčs. V září 1972 se uvádí, že do konce roku ještě možno ze státního fondu vodního hospodářství čerpat 167 000 Kčs na výstavbu brouzdaliště.[589] Celkem za rok 1972 provedeny na výstavbě tohoto zařízení práce v hodnotě 416 000 Kčs (oproti původnímu plánu 387 600 Kčs) a vynaloženy náklady 360 100 (původně plánováno 325 600 Kčs).[590] V plánu výstavby na rok 1973 plánovány na výstavbu dětského koupaliště náklady 56 000 Kčs (hodnota díla odhadována na 70 000 Kčs.[591] Nakonec zde během roku 1973 prostavěno 34 000 Kčs a vytvořena hodnota 42 500 Kčs. Brigádníci tu odpracovali 948 placených brigádnických hodin.[592] Podle jiného pramene ale původní náklady pro rok 1973 (56 000 Kčs) redukovány na 40 000 Kčs a nakonec prostavěno jen 37 000 Kčs.[593] Práce na brouzdališti dokončeny k 1. červnu 1973.[594] Dětské koupaliště slavnostně otevřeno 9. června 1973 v 10 hodin.[595] Hodnota díla nakonec vyčíslena na 472 000 Kčs.[596] Náklady spočteny na 420 000 Kčs.[597]

Na jaře 1974 (mezi 2. dubnem a 11. červnem) rozhodla rada MěstNV odvolat se proti rozhodnutí Okresního soudu v Rokycanech, který uložil Městskému národnímu výboru proplatit brigádníkům na výstavbě brouzdaliště dovolené.[598] Na přelomu let 1974-1975 se rada MěstNV sporem zabývala znovu a deklarovala zájem obce na smírném řešení.[599] V období mezi 3. zářím a 1. říjnem 1974 jednala rada MěstNV o článku, který tehdy vyšel v regionálním týdeníku Hlas Rokycanska, kde se kritizovala úroveň rokycanského koupaliště. Rada projednala odpověď redakci, kterou vypracoval podnik Služby a zaslala ji vedení listu.[600] Stav areálu ale navzdory těmto cenzurním tlakům nebyl ideální. Dokazuje to i skutečnost, že mezi polovinou září a polovinou října 1975 jednala rada MěstNV o koupališti znovu. Vzala na vědomí zprávu ohledně jednání o úpravách koupaliště.[601] V následující době pak vydlážděno dno nádrže hlavního koupaliště betonovými deskami.[602]  V únoru 1977 se oprava dna koupaliště zmiňuje jako akce, jež měla proběhnout během roku 1977. V rozpočtu na to město disponovalo 600 000 Kčs. Oprava se měla týkat mělčí části nádrže, kde se koupou děti.[603] 15. února 1977 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru plánovacího a finančního požádat ONV o přidělení 400 000 Kčs na úpravu koupaliště.[604] Na úpravy koupaliště nakonec získal MěstNV v roce 1977 dotaci 450 000 Kčs.[605] Oprava dna a břehů nádrže zahájena počátkem roku 1977. Prováděl ji Okresní stavební podnik. 1. etapa měla skončit do 20. června 1977, pak po dobu letní sezóny práce neměly pokračovat.[606] ONV přispěl na tuto akci dodatečnou dotací 200 000 Kčs.[607] 

V roce 1977 také začala oprava oplocení a údržba zelených ploch koupaliště a zpracována projektová dokumentace na celkovou úpravu vodní nádrže (s odhadovaným rozpočtem 4 000 000 Kčs, z nichž během roku 1977 prostavěno 1 200 000 Kčs). Na rok 1978 již byl zajištěn dodavatel, ale chyběly peníze (podána žádost o dotaci na ONV). V únoru 1978 při jednání o rozpočtu MěstNV doporučil také odbor finanční a plánovací jednat s ONV o navýšení kapitoly kultura tak, aby mohla být dokončena úprava koupaliště.[608] Počátkem 2. pololetí 1978 pak komunální podnik Těreza (správce koupaliště) skutečně obdržel dotaci 410 000 Kčs na údržbu areálu. Do září 1978 už do koupaliště za rok 1978 investovány 2 000 000 Kčs. Práce prováděl Okresní stavební podnik.[609] V říjnu 1978 se počítá s dokončením oprav břehů koupaliště v termínu do 30. května 1979.[610] Ještě v únoru 1979 ale peníze na dokončení oprav nejsou zajištěny.  Město očekává účelovou dotaci od ONV ve výši 500 000 Kčs.[611] V dubnu 1979 už Okresní stavební podnik dokončoval úpravu dna a odtoku koupaliště. Během 1. pololetí 1979 město zvýšilo rozpočet organizace Těreza o příspěvek na opravy. Z Fondu rozvoje a rezerv na opravy vydáno 80 741 Kčs. V červenci 1979 pak obdrželo město na opravu koupaliště dotaci 500 000 Kčs.[612] Oprava dna a břehů nádrže ale nebyla jediná, která se na koupališti v 70. letech plánovala. V říjnu 1974 se ohlašuje, že roku 1976 proběhne na koupališti výstavba nového sociálního zařízení. Akce si měla vyžádat investici 450 000 Kčs.[613] Dle harmonogramu z roku 1978 ale nové sociální zařízení teprve vyrůst. Kromě toho se plánuje rekonstrukce kabin.  Sociální zařízení mělo mít náklady 60 000 Kčs, plánovaná realizace v letech 1979-1980 (v Akci Z). Rekonstrukce kabin byla urgentní, protože jejich stav popisován jako takřka  havarijní. Odhadované náklady činily 400 000 Kčs, plánovaná realizace v letech 1980-1982, rovněž v Akci Z. Kromě toho se počítalo s rekonstrukci společných šaten a půjčovny (stávající dřevěná konstrukce zchátralá), kde odhadované náklady 500 000 Kčs a plánovaná realizace v letech 1980-81 (dodavatelsky). Město dále uvažuje o výstavbě hřiště na minigolf (odhadované náklady 150 000 Kčs, plánováno realizovat v roce 1980) a o rekonstrukci oplocení koupaliště, odhadované náklady 80 000 Kčs. Perspektivně plánováno v Rokycanech vybudovat Areál zdraví v Husových sadech, které by byly začleněny do areálu koupaliště, přístup by byl jen třemi vchody a na noc by se uzamykal. Návštěvníci koupaliště by tak mohli využívat i park a další aktivity.[614] Počátkem dubna 1980 zahájena výstavba nového oplocení mezi areálem koupaliště a stadionu. Plot měl být dokončen k 31. květnu 1980.[615] Dle informací z dubna 1981 investováno v předchozích letech do koupaliště téměř 9 000 000 Kčs.[616] Podle informací z dubna 1982 organizace Těreza plánuje obnovit práce na dokončení rekonstrukce břehů koupaliště a postupně přebudovat převlékací kabiny, v areálu koupaliště chce Těreza vybudovat hřiště na minigolf a přechodné ubytování na způsob chatové osady.[617] V září 1982 už se zmiňuje, že Technické služby v 1. polovině roku provedly na koupališti výstavbu nových kabin.[618] Celkem jich tu v roce 1982 vybudováno 20.[619] Dalších 20 kabin mělo být dokončeno v květnu 1983.[620] Během 1. pololetí 1983 skutečně výstavba nových 20 kabinek provedena.[621] Celkem si rekonstrukce 40 kabin vyžádala náklady 220 000 Kčs.[622] V bilanci volebního období 1981-86 ale uváděno, že na opravu 40 kabin šlo celkem 180 000 Kčs.[623] Organizace Těreza v 1. pololetí 1987 vystavěla 200 běžných metrů nového oplocení koupaliště.[624] V roce 1988 připravovala TJ Škoda Rokycany a Okresní výbor Československé tělovýchovy výstavbu sociálního zařízení, které by bylo umístěno na hranici koupaliště a fotbalového stadionu a sloužilo by pro oba areály.[625] Zároveň se plánovala výstavba stometrového toboganu na koupališti.[626] O té se mluví již v září 1987. Měl být z plastu, o délce 75-100 metrů.[627] Ještě v září 1988 se píše, že ve spolupráci s TJ Škoda a OV ČSTV se připravuje projekce společného sociálního zařízení stadionu a koupaliště, připraven projekt toboganu na koupališti (cca 100 metrů dlouhý, výstavba toboganu se měla stát součástí příštího volebního programu).[628] Ani jedna ze zamýšlených staveb se ale nerealizovala. Na rok 1984 přiděleno na úpravy na koupališti z Fondu rozvoje a rezerv 220 000 Kčs.[629] Počátkem letních prázdnin 1988 na koupališti uvedeny do provozu nové antukové kurty na míčové hry vybudované jako náhrada za hřiště zrušené kvůli výstavbě plaveckého bazénu.[630]

Jednoznačnou ztrátu období před rokem 1989 přineslo pro funkcionalistický objekt restaurace. Už roku 1957 byla restaurace změněna na pouhý kiosk a postupně chátrala.[631] V roce 1967 ji převzal podnik Restaurace Rokycany.[632] Dle zprávy z dubna 1972 je majitelem zařízení podnik Služby Rokycany. Kapacita objektu byla 60 míst.[633] Téhož roku v budově restaurace provedena generální oprava rozvodů vody.[634] V roce 1978 konstatováno, že budova restaurace vyžaduje generální opravu, která už prý je projekčně i dodavatelsky zajištěna u Okresního stavebního podniku (plánována na rok 1982).[635]  Nutnost opravy ještě zvýšila událost z počátku 80. let, kdy po sněhové kalamitě v dubnu 1980 zůstala restaurace na koupališti bez proudu, což vyžadovalo celkovou rekonstrukci přípojky.[636] V dubnu 1982 se uvádí, že správce areálu připravuje projekt generální opravy restaurace.[637] Dle harmonogramu z roku 1982 měla být během roku 1983 zajištěna projektová dokumentace na opravu.[638] Pak ale došlo k náhlému zvratu. V dubnu 1984 se v materiálech národního výboru uvádí, že projektová dokumentace na rekonstrukci restaurace na koupališti už byla zpracována do úrovně projektového úkolu, realizace ale nebude možná. Průzkumné práce totiž zjistily, že budova restaurace je nedostatečně založena, a v současnosti už je vyhlášen havarijní stav a vydán příkaz k demolici. Oficiálně přitom v plánu národního výboru stále figurovalo zahájení rekonstrukce střechy objektu restaurace, a to ještě během roku 1984.[639] V srpnu 1984 oznámeno na plenárním zasedání MěstNV, že byla zahájena demolice této restaurace.[640] K. Hofman chybně uvádí, že k demolici došlo až roku 1985.[641] Za demolici restaurace na koupališti v 1. pololetí 1984 utratilo město 88 231 Kčs. Provedl ji OSP.[642] S výstavbou nové restaurace se mělo začít roku 1986, přičemž mělo jít o lehkou montovanou stavbu. Ještě roku 1986 měl v novém objektu být zahájen provoz.[643] Ale už v plánu Akce Z pro rok 1985 se u této investice počítalo s 400 000 Kčs.[644] V srpnu 1985 uváděno, že akce naplánována až na 2. pololetí 1985. Akce byla i součástí městského závazku, podle nějž dokonce měla výstavba kiosku skončit ještě před závěrem roku 1985.[645] Roku 1985 skutečně začala na místě původního funkcionalistického objektu výstavba nového bufetu.[646] Práce zahájeny v červnu 1985.[647] Za celý rok 1985 tu vytvořena hodnota díla 500 000 Kčs (oproti plánu 400 000 Kčs).[648] Z fondu cestovního ruchu získal MěstNV na roky 1985-86 příspěvek 521 800 Kčs na výstavbu a vybavení bufetu na koupališti.[649] V plánu Akce Z  na rok 1986 počítáno u výstavby kiosku s částkou 140 000 Kčs.[650] Zároveň se počítá s dokončením stavby během roku 1986.[651] Během 1. pololetí 1986 tu byly dosaženy rozpočtové náklady 136 000 Kčs (splněn plán na celý rok). Finanční náklady dosáhly v tomto období výše 45 000 Kčs (i zde splněn celoroční plán).[652] Ve 2. pololetí již výstavba nepokračovala. Za rok 1986 tu odpracováno 2 149 brigádnických hodin (z toho 1 513 zdarma).[653] Podle původního plánu měl být bufet otevřen roku 1986, skutečně se tak stalo, v květnu 1986.[654] Podle jiného dobového pramene bufet otevřen v červnu 1986.[655] K. Hofman udává nesprávně, že bufet zprovozněn až roku 1987.[656] Cennou funkcionalistickou architekturu tak nahradila profánní dřevěná bouda. Od 90. let město uvažovalo o jejím znovupostavení.

 

 

 

 

4.3.6. Další vývoj koupaliště po roce 1989

Nový rozmach úpravnosti areálu koupaliště se dostavil až po roce 1989. Nejprve se ale musel vyřešit největší problém, katastrofální kvalita voda odebírané z Boreckého potoka. Když totiž za první republiky koupaliště vyrostlo, nebyl ještě problém znečištění povrchových vod tak akutní. Nevadilo proto, že nádrž koupaliště byla plněna přímo z potoka, s minimálním, spíše mechanickým čištěním a pak odtud přes splav opět odtékala. Z inženýrského hlediska tak koupaliště přese všechnu svou funkcionalistickou eleganci nebylo ničím jiným než moderním rybníkem. V 2. polovině 20. století už to ale přestalo vyhovovat. Rozvoj průmyslu v Holoubkově a komunální splašky z Borku proměnily rokycanské koupaliště v kalnou žumpu. Když se na téma budoucnosti koupaliště v červnu 1980 bavili členové rady MěstNV, zjistilo se, že právě toto je hlavní problém. Dno nádrže již sice v té době bylo z větší části nově vybetonované, ale kvalita vody nevyhovovala. Borecký potok jednak dodával poměrně malý přítok, jednak šlo o znečištěnou vodu. Martin Šolek se proto přimlouval za vyčištění Boreckého rybníku, čímž by se zvýšila kvalita vody na dolním toku Boreckého potoka i v koupališti. Václav Špachman pak navrhl do plánu na 7. pětiletku zařadit vyčištění Boreckého rybníku ze sdružených finančních prostředků. Předseda národního výboru František Tuček, ale konstatoval, že finančně nejvýhodnější by bylo zřídit na Boreckém potoce čističku vody. Rada MěstNV pak doporučila zabezpečit ochranu charakteru rybníku v Borku a sdružit finanční prostředky na vyřešení zásobování nemocnice vodou z Boreckého rybníku.[657] V dubnu 1982 národní výbor uznává, že na koupališti je problém s kvalitou vody a bude asi nutno vybudovat samostatnou úpravnu vody. Těreza je prý v kontaktu se Stavoprojektem Plzeň, Kovonou Karviná a Váhostavem Bratislava, kteří by měli navrhnout optimální technologii úpravy a cirkulace vody.[658]

Řešení ale mělo přijít až po více než 10 letech. V září 1990 finanční a plánovací komise MěstNV doporučila vedení města zajistit finance na výstavbu čističky vody na koupališti, protože kvalita vody je kritická.[659] Ještě v srpnu 1992 tu musela okresní hygienička vyhlásit zákaz koupání.[660] V té době už ale do zásadní změny k lepšímu zbývaly jen měsíce. Už na jaře 1991 byla dokončena výstavba sedimentační jímky, kterou nákladem 300 000 Kčs provedla firma Šabata.[661] V květnu 1991 pak zahájena výstavba moderní úpravny a čističky vody.[662] Podle jiných pramenů začala výstavba až v září 1992[663], ale patrně šlo o to, že roku 1991 zahájeny přípravné práce, vlastní čistička pak začala vyrůstat následujícího roku. Ta měla definitivně vyřešit hygienické problémy koupaliště. Voda z potoka měla být od nynějška odborně upravována. Náklady na novou čističku odhadovány na 3 000 000 Kč. Nakonec dosáhly 3 581 000 Kč.[664] To byla velká suma, a tak se stavební práce vlekly. Stavbu prováděla firma VAKOS. Městský úřad zpočátku uvolnil jen 1 500 000 Kčs, to stačilo na zahájení výstavby v druhé polovině roku 1993.[665] Do plného tempa se stavba dostala až na jaře 1993, kdy se podařilo sehnat potřebné peníze na nejnáročnější technologickou součást, recirkulační zařízení. Zařízení mělo mít kapacitu 12 000 kubíků vody během 48 hodin s tím, že během 4 dnů dokázalo vyměnit celý obsah nádrže koupaliště. Sestávalo z 6 čerpadel, 3 velkých filtrů a akumulační jímky. Do zkušebního provozu měla být čistička uvedena okolo 10. června 1993. Tento termín se podařilo splnit.[666] Kvůli tomu bylo koupaliště až do poloviny června 1993 vypuštěné. Vlastní zařízení na úpravu vody získalo i dětské koupaliště (brouzdaliště).[667] V sezóně 1994 už úpravna vody pracovala naplno. Provozovatel koupaliště uvažoval o dalších technologických investicích (okysličovadlo, dmýchadlo pro rychlejší výměnu vody).[668]

Polistopadové období ale přineslo i další, spíše drobnější investice. Podle plánu z května 1990 plánovala organizace Těreza ve 3. čtvrtletí 1990 dokončit výstavbu sociálního zařízení na koupališti.[669] V roce 1992 vybudovány také nové záchody a umývárny. Nákladem 50 000 Kčs opraveny dřevěné kabinky (celkem jich tu bylo 140).[670] Roku 1996 zřízeny tři bloky nových kabinek.[671] V červnu 1997 proběhla rekonstrukce dětského brouzdaliště. Dno této nádrže vyčištěno, zbroušeno a nově natřeno namodro. Původně měly tyto práce proběhnout už v dubnu 1997, ale kvůli počasí se to muselo odložit. Oprava měla skončit do 16. června 1997.[672] V prosinci 2000 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu obecního rozpočtu, kterou na výstavbu nových kabin na koupališti přesunulo do kapitálových výdajů 80 000 Kč.[673] V srpnu 2002 postihla areál koupaliště přírodní pohroma v podobě stoleté vody. Rozvodněný Borecký potok překonal regulační svahy a zatopil celou svoji nivu. Pod vodou se ocitl fotbalový stadion i koupaliště. Zde voda zaplavila i technologicky náročnou a pro chod zařízení nepostradatelnou úpravnu vody.[674] V květnu 2003 schválilo městské zastupitelstvo přijetí daru 5 000 EUR od partnerského města Greiz, určeného na obnovu koupaliště.[675] Kvůli poškození povodní musela být odstraněna jedna dřevěná stavba šaten u vstupu do areálu.[676] Podle představitelů města mohla být znovu postavena v roce 2004.[677] Už  sezóně 2003 se ovšem podařilo provoz koupaliště plně obnovit. V květnu 2003 sem byl navezen nový písek, šlo o říční písek od Mělníka. Práce prováděla firma Vladislava Berdycha.[678] Na jaře 2003 také zrušena část stávající písečné pláže a nahrazena z 60 % trávníkem.[679] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 2 521 970 Kč do odkanalizování koupaliště (původně plánované náklady byly 2 522 000 Kč). Dalších 1 161 740 Kč investováno do 2. etapy odkanalizování (plán byl 1 170 000 Kč) + 98 700 Kč za projektovou dokumentaci na odkanalizování (plán 99 000 Kč) a 11 000 Kč za projektovou dokumentaci na 2. etapu. Kromě toho tu město během roku 2004 utratilo 199 680 Kč za vstupní systém (plán byl 223 000 Kč), 52 400 Kč za plot mezi koupalištěm a plaveckým bazénem (plán 53 000 Kč) a 60 000 Kč za věž pro plavčíky (dle plánu).[680] V sobotu 16. dubna 2005 po poledni se kvůli silnému větru rozlomila stará vrba na ostrůvku uprostřed hlavní nádrže koupaliště. Areál tak přišel o jedno ze svých poznávacích znamení.[681] V listopadu 2005 vysadila na jejím místě firma ČERVENKA z Plzně novou vrbu. Kromě ní firma vysadila v areálu koupaliště ještě další dva stromy olše srdčité a v aleji před koupalištěm nahrazeny dva stromy novými lípami srdčitými.[682]

V srpnu 2004 navrhl městu pan Vojtěch Bešťák, že v části areálu koupaliště zbuduje drobný sportovní areál, kde by formou dlouhodobého pronájmu provozoval hřiště na minigolf, stolní tenis, volejbal, plážový volejbal a altán s občerstvením. Zařízení by vyplnilo travnatou plochu severně od oblouku šatnových kabin a západně od krytého plaveckého bazénu a bylo by oploceno. Po konzultaci s městskou architektkou Hanou Przygrodskou ale rozhodnuto nabídku odmítnout, protože neodpovídala dlouhodobým snahám města o obnovu původní, čisté, podoby koupaliště. Město navíc v roce 2004 nechalo zpracovat ateliérem Petra Černého vlastní studii na výstavbu víceúčelového hřiště a hřiště na volejbal v tomto areálu a počítalo s jejím brzkým provedením.[683] Do návrhu městského rozpočtu na rok 2006 včleněna jako potenciálně potřebná investice i částka 3 500 000 Kč na výstavbu tohoto sportovního areálu v rámci koupaliště. Kromě toho navrhováno provést výstavbu toboganu za 5 000 000 Kč, bloku nových šaten za 3 200 000 Kč, projekt na obnovu původní restaurace za 750 000 Kč, výstavbu nového plotu u úpravny za 350 000 Kč a také sanaci dna koupaliště s odhadovanými náklady 10 000 000 Kč.[684] V říjnu 2004 městská rada upravila obecní rozpočet. Částku 1 170 000 Kč přesunula z jiných položek na výstavbu 2. etapy tlakové kanalizace na koupališti a dalších 9 000 Kč na zpracování projektové dokumentace na tuto akci.[685] V roce 2004 se společnost Lidl dohodla se sdružením Děti země a s rokycanskou radnicí, že provede v Rokycanech na vlastní náklady výsadbu 20 stromů jako náhradu za staré stromy, které byly pokáceny v zahradě u Partišovy vily, o kterou měl řetězec Lidl zájem. Byť se neprokázalo, že by společnost pokácení způsobila, byla z podobných praktik obviňována v mnoha městech v České republice. Z těchto 20 stromků mělo být dle plánu radnice 12 vysazeno v areálu koupaliště. Mělo jít o sloupovité duby.[686]

Koncem května 2006 zaplavila rokycanské koupaliště opět voda z rozvodněného Boreckého potoka. Škody sice nebyly tak dramatické jako roku 2002 a provoz koupaliště ještě v sezóně 2006 obnoven (pro veřejnost otevřeno 30. června 2006[687]), ale město přesto řešilo nutnost nečekaných investic do oprav areálu. 28. srpna 2006 jedná městská rada o příslibu dotace z protipovodňového fondu, kterou by bylo možné použít na financování opravy části dna koupaliště. Náklady odhadovány na 19 000 000 Kčs. Podmínkou udělení subvence ovšem bylo, aby obec vypsala výběrové řízení a vybrala zhotovitele díla. Rada proto jmenovala komisi na přípravu výběrového řízení.[688] Dne 26. září 2006 vypsalo město výběrové řízení na instalaci rekonstrukci dna. Výsledky tendru vyhlášeny 20. října 2006. Zakázku získala firma DELTAFLOOR z Losiné s nabídkovou cenou 14 986 184 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. duben 2006.[689] V říjnu 2006 se již oznamuje, že žádost o dotaci byla úspěšná. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo na opravu dna koupaliště 17 000 000 Kč (podle jiného pramene dotace přidělena už v září 2006[690]). Mělo jít o rekonstrukci části dna v prostoru za ostrůvkem, kde je položeno sání k čistírně a kde došlo k narušení panelů. Rekonstrukce měla začít ještě roku 2006.[691]  4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě akce oprava dna koupaliště byl tento limit stanoven na 13 960 000 Kč z dotace. Na témž zasedání ale zastupitelé odsouhlasili přijetí dotace na tento účel ve výši 15 046 000 Kč.[692] V březnu 2007 se uvádí, že na rekonstrukci koupaliště dostalo město dotaci 15 000 000 Kč. Rekonstrukce se týkala hlavně sektoru za ostrůvkem, kde bylo při povodních dno koupaliště značně narušeno. Vzhledem k mírné zimě probíhaly práce svižným tempem (prakticky nedošlo k žádnému přerušení prací[693]). Původní betonové panely už byly odstraněny, proběhla navážka podkladu dna, na terén položena speciální fólie a v první polovině března dokončeno první betonování. Na tuto první vrstvu betonu přišlo dvojité železné armování. V polovině března 2007 pak zahájena finální betonáž. Svrchní vrstva betonu měla mít cca 30 cm.  Zadní části koupaliště už byly opravené na podzim 2006, na jaře 2007 se ještě pracovalo na vstupech do bazénu a zbývalo i osazení původních kamenných schodů.  Trvá předpoklad předání stavby do konce dubna 2007 s tím, že v květnu 2007 by začalo napouštění. Rekonstrukci by ovšem podle slov představitelů města potřebovala i střední část bazénu, ale na její realizaci chybělo městu potřebných 20 000 000 Kč, proto se její provedení odložilo. Přední část prošla opravou již v roce 2003.[694] 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo města o použití přebytku hospodaření za rok 2006 ve výši 44 906 000 Kč s tím, že suma měla být mimo jiné použita na dofinancování opravy dna koupaliště.[695] Rozpočet oprav konkrétně zvýšen o 1 510 000 Kč. Na témž zasedání zastupitelé odhlasovali i přijetí dotace na rekonstrukci dna koupaliště ve výši 13 960 000 Kč.[696] Zvýšení rozpočtu oprav ve výši 1 510 000 Kč bylo vyvoláno nutností provést ještě některé dodělávky. Vzhledem k tomu, že tuto částku už dotace nepokrývala, muselo ji město uhradit z obecních peněz. Koncem dubna 2007 už probíhají poslední úpravy, finální nátěry, výplně dilatačních spár a travnatých i pískových ploch. Od počátku května 2007 mělo začít napouštění.[697] 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007, kdy přesunulo částky ušetřené na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000 Kč), na rekonstrukci Boreckého rybníku (2 380 000 Kč) a na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč) na jiné investice. Mimo jiné i na dokončení opravy dna koupaliště, kam převedeno 70 000 Kč (částka ale určena zároveň i na opravu ulice V Brance v historickém jádru města).[698] V květnu 2007 také představitelé města uvádějí, že ještě do konce roku chtějí investovat do výstavby kabin (kapacita tím měla stoupnout ze 100 na 150 kabin) a víceúčelového hřiště v areálu koupaliště.  Na výstavbu hřiště už prý hotova projektová dokumentace a náklady odhadovány na 2 500 000 Kč.[699] V prosinci 2007 zastupitelstvo města schválilo uzavření smlouvy na zřízení věcného břemene se státním podnikem Povodí Vltavy a. s. na umístění stavby města „Koupaliště - jímání a přívod vody“ na pozemku č.kat.2982/1 za 11 900 Kč.[700]

28. června 2011 se konala v zasedací místnosti Triana v radnici veřejná schůze k plánu výstavby kopie prvorepublikového objektu restaurace na koupališti. Model stavby nechali vyrobit o několik let dříve členové místního Lions clubu.[701] V následné anketě vypsané městem veřejnost stavbu repliky podpořila. O věci mělo rozhodnout zastupitelstvo.[702] Zůstalo ale jen u plánů a dle stavu z roku 2021 restaurace nebyla obnovena. V sezóně 2013 bylo koupaliště doplněno o dětský tobogán ve tvaru a instalována tři dřevěná mola. Opravou prošla další část dna a břehů hlavní nádrže koupaliště.[703] V závěru roku 2013 a během roku 2014 pokračovala rekonstrukce dalšího sektoru dna koupaliště s náklady 2 528 707 Kč bez DPH. Kromě toho proběhla oprava dětského brouzdaliště, kde opraveno dno, zábradlí a dlažba břehu. Byla instalována nová skluzavka pro malé děti a v prostředku plochy brouzdaliště hříbek s vodopádem. Po zpřístupnění brouzdaliště se ale zjistilo, že pouští barevný nátěr a v dilatačních spárách dno lepí. Stavební firma musela odstranit závady, ovšem brouzdaliště se muselo vypustit a opětovně mohlo být otevřeno až po zaschnutí oprav. V roce 2014 také byla u vchodu do areálu postavena nákladem 400 821 Kč replika dřevěné kabiny, kterou zničila povodeň v roce 2002, v níž byl zřízen prodej občerstvení.[704]

Kromě toho rok 2014 přinesl dobudování in-line dráhy okolo koupaliště. Už předtím v roce 2013 vyrostla dráha podél Klabavky a fotbalového stadionu. Součástí byla rekonstrukce vozovky v nábřežní komunikaci od lávky v Tomáškově ulici až k fotbalovému stadionu. Referát životního prostředí Krajského úřadu s akcí zpočátku nesouhlasil, ale město nakonec projekt obhájilo. Stavební práce prováděla firma Eurovia Silba od května do října 2013 za 2 475 362,23 Kč bez DPH. Stávající komunikace byla opravena a zčásti zbudována nová komunikace, určená pro společné využití chodci, cyklisty a in-line bruslaři. Poblíž stadionu zachována možnost vjezdu pro automobily jako dopravní obsluha restaurace na stadionu. Zároveň postaveno veřejné osvětlení a mobiliář (lavičky a venkovní posilovací stroje). Stavební práce skončily v září, slavnostní otevření stezky se konalo 22. října 2013.[705] V roce 2014 přibyl úsek pod Strání okolo koupaliště, takže obkružuje celý sportovní areál. Trasa byla vedena paralelně s cestou pro pěší, kvůli čemuž se posunul obvodový plot koupaliště. Asfaltová in-line dráha byla doplněna o osvětlení, herní prvky a lavičky. Náklad činil téměř 4 000 000 Kč. Pro veřejnost se otevřela koncem srpna 2014.[706]

Roku 2016 začala 1. etapa větší investiční akce pod jménem „Zatraktivnění plaveckého areálu“. Na místě pískoviště proběhla výstavba vodního hřiště pro děti. Odstraněna byla starší skluzavka a byl sem přesunut tobogan ze sousedního plaveckého bazénu, který byl 28. dubna 2016 demontován. Součástí nového dětského areálu se stala i soustava koryt s tekoucí vodou, Archimédův šroub a dvě pumpy. Dál tu byly umístěny tři bagry na písek pro děti. Celý areál městského koupaliště byl vybaven ozvučením. Náklady dosáhly 2 656 000 Kč bez DPH. Termín dokončení stanoven na 20. květen. Slavnostní otevření se konalo 29. května 2016.[707] Roku 2016 bylo také vydáno stavební povolení na venkovní posilovnu pod Husovými sady.[708] Koncem dubna 2016 začalo za budovou sauny u rokycanského plaveckého areálu její budování. V červnu 2016 tu byly instalovány cvičební stroje a veřejné osvětlení. Kolaudace provedena 1. července 2016 a 4. července se areál otevřel pro veřejnost. Několik týdnů se ještě čekalo na doplnění areálu o stojany na kola, lavičky a odpadkový koš.[709]

 

 

 

 

 

4.4. Plavecký bazén čp.1160/II

4.4.1. Příprava výstavby plaveckého bazénu

Na konci 80. let 20. století začala v areálu koupaliště, v jeho severovýchodní části poblíž Osecké ulice, výstavba krytého plaveckého bazénu. Myšlenka na zbudování tohoto zařízení v Rokycanech je velmi stará. Už v 50. letech 20. století se národní výbor zabýval plánem postavit zcela nový komplex městských lázní, které by nahradily ty dosluhující v Pražské ulici.  Chystaná výstavba lázní v roce 1959 odložena, protože Krajský národní výbor vyhodnotil jako vyšší prioritu investici do nových lázní v Klatovech.[710] V prosinci 1959 MNV opakuje záměr zařadit nové lázně do plánu na III. pětiletku, ale uznává, že to ještě bude nutné dojednat.[711] Nové lázně nakonec v Rokycanech nevznikly. S tím, jak plynul čas, se navíc proměnil životní styl a životní standard. Zařízení typu lázní už v době všeobecné vybavenosti domácností koupelnami nebylo nosné. Začalo se proto, po vzoru jiných měst, mluvit spíše o zbudování plaveckého bazénu, který by nabízel rozsáhlou zastřešenou vodní plochu, spíše než skromné koupelové nádrže. V únoru 1962 konstatuje národní výbor, že v III. pětiletce na nové lázně jednoduše nebudou peníze, počítá se prý ale s výstavbou plaveckého bazénu.[712] Vzhledem k ekonomické situaci tehdejšího Československa, kde se na několik let zhroutilo centrální plánování a kde komunistický režim zažil razantní zpomalení ekonomického růstu, ale tyto úvahy rychle vzaly za své. Koncem 60. let se plánovalo, že by plavecký bazén vyrostl na Jižním předměstí. Při revizi územního plánu v roce 1968 ovšem MěstNV doporučil situovat komplex plaveckého bazénu, společně s novými parními lázněmi a vodoléčbou do prostoru pod Husovými sady u fotbalového stadionu (na bývalém lukostřeleckém hřišti, tedy na místě, kde pak vyrostl volejbalový sportovní areál Na Ostrůvku). Stavba měla vyrůst sdruženými finančními prostředky města, dalších úrovní národních výborů a místních organizací ČSTV, Komunálních služeb, OÚNZ, Svazarmu atd.[713]  Rozhodnutí o přemístění zamýšleného bazénu bylo pravděpodobně utilitárně motivováno lepší dodávkou vody pro bazén v této, nízko ležící lokalitě (na rozdíl od Jižního předměstí, které se nalézá na jisté vyvýšenině oproti centrálnímu městu).

V červenci 1971 deklaruje MěstNV, že bude sledovat možnost zahájit výstavbu plaveckého bazénu.[714] Dle informace z dubna 1972 se otázka výstavby bazénu projednává.[715] V červnu 1972 oznámil pan Mašek poslancům MěstNV, že rada národního výboru navrhla změnu územního plánu, konkrétně změnu v umístění plaveckého bazénu. Plénum změny odsouhlasilo.[716] Předprojektová studie na plavecký bazén v Rokycanech byla zpracována roku 1973.[717] Stála 37 000 Kčs.[718] Původně se ovšem opět počítalo, že bude stát na sídlišti Jižní předměstí. Tak totiž rozhodl MěstNV roku 1970.[719] Dle informací z prosince 1974 probíhá příprava výstavby dle plánu. Zpracována studie a projektový úkol, odbor výstavby MěstNV zadal u Stavoprojektu projekt, který měl být dodán v roce 1975 s tím, že projektová dokumentace by byla dodána pak.[720] Celé roky se ale nic nedělo. V červnu 1976 se nad tím pozastavuje autor jednoho referátu předneseného na plénu MěstNV. Podle něj se v poslední době jakoby přestalo mluvit o plaveckém bazénu.[721] Volební program Národní fronty v roce 1981 předpokládá, že výstavba bazénu bude zahájena, jen pokud se najdou dodatečné finanční zdroje.[722] Bazén měl být rovněž náhradou za dosluhující objekt městských lázní čp.39/II (viz kapitola „Pražské předměstí – zástavba před bývalou Pražskou branou“). V té době již byl uvažovaný plavecký areál definitivně situován do prostoru pod Husovými sady u koupaliště.[723]  Urbanisticky šlo o logické umístění, byť se občas objevovaly i kritické názory (ing. arch. Vladislav Štrunc).[724] Dne 2. listopadu 1982 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu o průběhu jednání ve věci výstavby plaveckého bazénu v Akci Z. V současnosti se prý zpracovává projektová dokumentace, výstavba měla probíhat etapovitě.[725] V 1. pololetí 1983 město zaplatilo 19 000 Kčs za zaměření budoucího plaveckého bazénu.[726] Kromě toho v roce 1983 město investovalo do architektonické studie a projektového úkolu na bazén.[727] Rovněž v 1. pololetí 1984 ale MěstNV investoval do přípravných prací a projektové dokumentaci na plavecký bazén.[728]

 

 

 

 

4.4.2. Průběh výstavby plaveckého bazénu

Roku 1985 vydáno stavební povolení.[729] V srpnu 1985 se uvádí, že zahájení prací zamýšleno na 2. pololetí 1985 (za 300 000 Kčs). Akce byla dokonce součástí městského závazku, podle kterého se mělo v roce 1985 zajistit zpracování projektové dokumentace na 1. stavbu plaveckého stadionu a ještě roku 1985 zahájit jeho budování.[730] Během 1. pololetí 1985 ale investováno stále jen do projektové dokumentace.[731] Podle jiného pramene výstavba bazénu zahájena v říjnu 1985.[732] V prosinci 1985 se už uvádí, že výstavba bazénu probíhá.[733] Ve skutečnosti v roce 1985 probíhaly pouze přípravné práce a budování staveništního zařízení, tedy infrastruktury a objektů pro stavební dělníky.[734] Za celý rok 1985 na plaveckém bazénu vytvořena hodnota díla 300 000 Kčs (ve shodě s plánem).[735]  Náklady dosáhly za rok 111 000 Kčs (původně plánováno prostavět 240 000 Kčs).[736]

Výstavba bazénu zahájena naplno až v následující pětiletce, a to roku 1986.[737] Šlo o technologicky poměrně složitou stavbu (největší investici v tomto volebním období Národní fronty)[738]. Skládala se ze tří etap. 1. etapa, to byla vlastní nádrž bazénu, 2. etapa zahrnovala zastřešení a šatny a 3. etapa úpravny a rozvod vody, topení a inženýrské sítě. Projekt byl převzat z produkce plzeňského Stavoprojektu, který vypracoval jakési obecné, modelové studie podobných objektů.[739]  Na navrhování budovy se podílel dále Sportprojekt Praha.[740] Stavba probíhala v Akci Z, tedy s využitím dobrovolné brigádnické práce. V plánu Akce Z  na rok 1986 byla výstavba bazénu zařazena s částkou 2 000 000 Kčs.[741] Na rok 1986 z Fondu rozvoje a rezerv na výstavbu plaveckého bazénu přiděleno 129 000 Kčs.[742] Investice zároveň zařazena jako součást plánu Akcí Z na 8. pětiletku (1986-1990). 1. etapa plaveckého bazénu měla mít celkovou hodnotu 6 000 000 Kčs, z nichž už 300 000 Kčs realizováno do roku 1985. Na 8. pětiletku připadalo 5 700 000 Kčs. U 2. etapy výstavby se rovněž předpokládala hodnota díla 6 000 000 Kčs (z toho v 8. pětiletce 4 000 000 Kčs, zbytek po roce 1990). Kromě toho tu ještě evidována samostatná investice na výstavbě inženýrských sítí pro bazén v hodnotě 4 000 000 Kčs (3 000 000 Kčs v 8. pětiletce, 1 000 000 Kčs v dalším období).[743]

Na zářijovém plénu MěstNV v roce 1986 se dotazuje pan Pešta, proč byla na výstavbě bazénu proinvestována tak malá částka.[744] Během 1. pololetí 1986 tu byly dosaženy rozpočtové náklady pouhých 106 000 Kčs (plán na celý rok přitom zněl na 2 000 000 Kčs). Finanční náklady dosáhly v tomto období výše 85 000 Kčs (oproti celoročnímu plánu 1 700 000 Kčs).[745] Za celý rok 1986 byl účet stavby následující: rozpočtové náklady 900 000 Kčs (ve shodě s novým plánem), finanční náklady 288 900 Kčs (plán uváděn ve výši 250 000 Kčs). Odpracováno 8190 brigádnických hodin (z toho 2490 zdarma). Malý objem prací vznikl prý kvůli projektové nepřipravenosti (termín předání kompletní projektové dokumentace posunut na duben 1987). Rozpočtové náklady kvůli tomu sníženy (uváděno z 2 000 000 Kčs na 300 000 Kčs). Do konce roku 1986 provedeny základové patky a zhutněné štěrkové lože pod bazénovou vanu.[746] Na konci října 1986 podepsal městský národní výbor dohodu s Českou státní pojišťovnou, která městu poskytla půjčku 7 000 000 Kčs na stavbu bazénu.[747] Celkové náklady se odhadovaly na 15 000 000 Kčs.[748] V 1. pololetí 1987 na plaveckém bazénu prostavěno 384 000 Kčs (plánované roční náklady 800 000 Kčs). Akce probíhá dle plánu, financováno z Fondu rozvoje a rezerv a z příspěvku od Státní pojišťovny.[749] Pak se ale tempo výstavby prudce zrychlilo. Během celého roku 1987 tu dosaženo rozpočtových nákladů 2 555 000 Kčs (plán byl 1 800 000) a finanční náklady 2 044 000 Kčs (plánováno 1 500 000 Kčs). Odpracováno 20 408 brigádnických hodin (z nich 8087 bez nároku na honorář).[750] Na počátku roku 1987 už stojí hrubý skelet.[751]  Během roku 1987 Pozemní stavby provedly montáž skeletu hrubé stavby technicko-sociálního bloku a Vodní stavby Plzeň část akumulační jímky, dokončeny podkladní betony pro bazénovou vanu, prováděny zásypy základových patek a ležatá kanalizace.[752] Za rok 1987 tu došlo k vysokému překročení plánu. Některé práce dokonce v zájmu urychlení provedeny v předstihu dodavatelsky (tedy nikoliv jako součást Akce Z). Za rok 1987 provedena montáž skeletu šatnové části, vnitřní kanalizace a základová deska.[753] V plánu Akce Z na rok 1988 počítáno u bazénu s částkou 2 000 000 Kčs.[754] Během 1. poloviny 1988 ve fondu sdružených prostředků shromážděny další 2 000 000 Kčs, určené na výstavbu bazénu. Z toho 750 000 Kčs rovnou investováno.[755] V 1. pololetí 1988 tu práce probíhaly v souladu s harmonogramem.[756] V druhé polovině roku 1988 se pak očekává zahájení prací na vyzdívání příček v 1. patře budovy (šatny, pára, sprchy).[757] V červnu 1988 už probíhá betonáž bazénové vany (prováděly ji Vodní stavby Plzeň).[758] V září 1988 se uvádí, že se provádí betonáž nádrže, hotovy topné kanály a vyzdívky příček v patře. Začala přístavba bufetové části.[759] V září 1988 dokončena jedna etapa výstavby bazénu.  Z celkových rozpočtových nákladů naplánovaných na 5 994 000 Kčs bylo v roce 1987 utraceno 3 155 000 a v roce 1988 2 839 000 Kčs (dle plánu). Finanční náklady na rok 1988 plánovány na 2 363 000 Kčs a i zde plán splněn (podle jiného dobového pramene byly finanční náklady za rok 1988 přesně 2 362 033,40 Kčs[760]). V roce 1988 na výstavbě bazénu odpracováno 37 674 brigádnických hodin (z toho 12 368 zdarma). Kromě toho paralelně probíhala jako samostatná investice akce kanalizace plavecký bazén (zahájena v září 1988, plánované dokončení v listopadu 1989). Rozpočtové náklady celkem plánovány na 606 000 Kčs, z toho v roce 1988 mělo být prostavěno 197 000 Kčs (ve skutečnosti to bylo 232 000 Kčs). Finanční náklady na rok 1988 plánovány ve výši 158 000 Kčs (nakonec dosáhly 186 000 Kčs). Na této stavbě v roce 1988 odpracováno 1898 brigádnických hodin (všechny zdarma).[761] Podle jiného dobového pramene byly finanční náklady za rok 1988 u této akce přesně 198 498,53 Kčs.[762] Během roku 1988 se městu podařilo získat do fondu sdružených prostředků 2 380 000 Kčs na plavecký bazén a dalších 10 000 Kčs na střechu bazénu. 2 362 000 Kčs už během roku 1988 použity na tento účel.[763]

První etapa výstavby bazénu byla zahájena v roce 1985 s termínem dokončení listopad 1988. Termín tedy splněn. Celkem tu byla vytvořena hodnota díla 5 994 000 Kčs, finanční náklady dosáhly 4 915 000 Kčs, odpracováno 66 000 brigádnických hodin. Zároveň zahájena 2. etapa, s termínem dokončení říjen 1992. S jejím dokončením měl být zároveň bazén uveden do provozu, plánovaná hodnota díla 6 225 000 Kčs.[764] Na rok 1989 plánováno v Akci Z na výstavbě kanalizace plavecký bazén realizovat finanční náklady ve výši 90 000 Kčs (hrazeny z Fondu rozvoje a rezerv). Na vlastní stavbě plaveckého bazénu se předpokládaly finanční náklady 480 000 Kčs (hrazeny ze sdružených finančních prostředků).[765] V dubnu 1989 se podařilo do fondu sdružených finančních prostředků získat na výstavbu bazénu další peníze. JZD Osek a JZD Kladruby přispěly po 5000 Kčs, Škoda Plzeň 210 000 Kčs a Hamiro 10 000 Kčs.[766] Za celý rok 1989 sdruženo na výstavbu bazénu 2 890 000 Kčs, z toho použito 2 848 000 Kčs.[767] Na jaře 1989 se dokončuje montáž ocelové konstrukce střechy bazénu.[768] Dle popisu prací z dubna 1989 už byl smontován skelet šatnové části, vyzděno obvodové zdivo šaten, smontována ocelová konstrukce střechy nad vlastním bazénem, z 90 % vybetonována vana (prováděly Vodní stavby Plzeň). V šatnové části se prováděly rozvody silnoproudu a vyzdívání příček, OSP budoval střechu nad šatnovou částí a rozvody zdravotní instalace. Dokončoval i dešťovou kanalizaci (hodnota díla 1 000 000 Kčs). Práce prý díky příznivému počasí postupovaly dle harmonogramu.[769] Během roku 1989 dokončena střecha. Prováděly se vnitřní omítky.[770] Za 1. pololetí 1989 dokončena betonáž vany, dle zpráv ze září 1989 se provádí dokončení zdiva a elektroinstalace. Během 1. pololetí 1989 dosáhly finanční náklady na bazénu 850 000 Kčs (plán na celý rok zněl na 1 720 000 Kčs). Dalších 1 435 000 Kčs proinvestováno na paralelní výstavbě dešťové kanalizace plaveckého bazénu, čímž došlo k výraznému překročení celoročního plánu (596 000 Kčs). V září 1989 se uvádí, že tato investice již je dokončena a probíhá předávací řízení.[771] Dešťová kanalizace skutečně během roku 1989 dokončena.[772]

Celkem za rok 1989 vytvořena na stavbě bazénu hodnota díla 3 040 000 Kčs, přičemž původní plán pro ten to rok zněl jen na 898 000 Kčs. Došlo tedy k výraznému urychlení výstavby. Pro srovnání, celková hodnota díla po dokončení plánovaném na březen 1992 (myšlena 2. etapa výstavby) měla dosáhnout 6 225 000 Kčs. Za jediný rok se tak podařilo provést téměř polovinu objemu díla. Finanční náklady za rok 1989 tu dosáhly 2 896 000 Kčs (plán byl jen 408 000 Kčs) a odpracováno tu bylo 18 061 brigádnických hodin. Kromě toho vytvořena za rok 1989 hodnota díla 766 000 Kčs (ve shodě s plánem) i na dešťové kanalizaci pro bazén (celková hodnota díla, nyní již dokončeného měla dosáhnout 998 000 Kčs), finanční náklady dosáhly 596 000 Kčs (podle plánu) a brigádníci tu odpracovali 6 950 hodin.[773] Podle jiného pramene byly náklady na plavecký bazén za rok 1989 2 848 000 Kčs (ve shodě s plánem) a na dešťovou kanalizaci 782 000 Kčs (oproti plánovaným 596 000 Kčs).[774] V dubnu 1989 se také zmiňuje, že Stavoprojekt Plzeň zpracovává projektovou dokumentaci pro 3. a 4. etapu plaveckého bazénu. Tyto etapy měly sestávat z realizace nutných doplňkových investic (vodovod, plynovod, kotelna, elektropřípojka, parkoviště, komunikace a sadové úpravy). Celková hodnota díla na stadionu měla po sečtení všech etap dosáhnout cca 20 000 000 Kčs.[775]

 

 

 

 

4.4.3. Zastavení výstavby plaveckého bazénu po roce 1991

V roce 1986 se s otevřením bazénu počítalo v roce 1990.[776]  V roce 1989 už se termín posunul, a to na listopad 1992.[777] V prvním roce po pádu komunistického režimu a přechodu k tržní ekonomice ještě práce na bazénu pokračovaly jistou setrvačností podle původních propozic. Na stavbě pomáhala v duchu původní brigádnické „Akce Z“ 15 členná skupina důchodců.[778] To, že pro obec je dokončení bazénu stále prioritou, potvrdil i nový předseda městského národního výboru (starosta) Václav Beneda.[779] V únoru 1990 se ale uvádí, že MěstNV požaduje po ONV, aby zajistil peníze na výstavbu. Na rok 1990 tu byla potřeba 3 690 000 Kčs a město nemělo možnost zaplatit tuto investici ze svých zdrojů.[780] Za 1. pololetí 1990 se přitom městu podařilo v rámci sdružených finančních prostředků získat od místních firem a organizací na plavecký bazén zanedbatelných 30 000 Kčs, z nichž na stavbu ihned použito 20 000 Kčs. Z Fondu rozvoje a rezerv pak rozpočet na bazén posílen v 1. pololetí 1990 o 1 000 000 Kčs.[781] Během 1. pololetí tu díky této finanční injekci prostavěno 1 197 000 Kčs (plán 1 200 000 Kčs). Provedena vnitřní elektroinstalace, rozvody vzduchotechniky, vodní hospodářství, omítky, podlahy. V červenci 1990 se pak počítalo s dalším navýšením rozpočtu na 2 000 000 Kčs, které měly být vyčerpány do konce roku 1990.[782] V listopadu 1990 probíhá montáž prosklené fasády a kompletace elektrických rozvodů.[783]

Na rok 1991 se plánovalo zahájení prací na 3., respektive 3. a 4. etapě stavby (kotelna, inženýrské sítě).[784] Na konci března 1991 nastoupili do objektu obkladači. V té době už rovněž začaly práce na instalaci vodovodních sítí a plynové kotelny. Do konce dubna 1991 měla proběhnout montáž vzduchotechniky dodané firmou Janka Radotín. V květnu 1991 se předpokládalo dokončení instalace ústředního topení a úpravny vody. V červnu 1991 měl být objekt napojen na rozvod užitkové vody, dále dokončena montáž zdravotní techniky a sprch.[785] Termín otevření zůstával prakticky nezměněn (říjen 1992).[786] Pak se ale začalo vše zpomalovat, liberalizace cen zcela změnila původní rozpočet. Jestliže v roce 1990 se celkové zbývající náklady odhadovaly na 10 000 000 Kčs,[787] pak o rok později (navzdory tomu, že v objektu se celý rok prostavěly další statisíce korun) vzrostly zbývající náklady na 15 – 20 000 000 Kčs.[788] Na jaře 1991 přitom mělo město už jen 600 000 Kčs, které získalo z Fondu cestovního ruchu.[789] Podstatné bylo i to, že dle zákona č.172/91 Sb. (Zákon České národní rady o převodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí) rozestavěný objekt přešel do majetku města, přísun státních peněz ustal a pokračování v této nákladné investici tak plně dolehlo na obecní rozpočet. Roku 1991 proto výstavba plaveckého stadionu byla přerušena.[790] Už v únoru 1992 starosta města Václav Beneda oznámil na mítinku s občany, že práce na bazénu jsou zastaveny a že možná dojde k odprodeji celé stavby.[791] V letech 1992-1993 staveniště ještě krátce ožilo. Město se totiž rozhodlo aspoň provést instalaci kotelny plaveckého bazénu, protože byly obavy, že technologie by se mohla dlouhým uskladněním znehodnotit. Zakázka zadána firmě ŠABATA.[792] Kotelna dokončena v roce 1992,[793] podle jiného pramene se tak stalo až roku 1993.[794] Město sem v polistopadovém období celkem investovalo 4 200 000 Kč.[795] Pak zcela došly peníze i motivace.

Na zasedání městského zastupitelstva 7. ledna 1993 rozhodnuto zastavit stavbu bazénu.[796] Držet se původní projektové dokumentace, která nesla rysy přežilého socialistického stavitelství, bylo nemožné a kvalita dosud provedených částí budovy byla pochybná.[797] Zastupitelé zároveň souhlasili s tím, aby byl rozestavěný objekt nabídnut soukromým zájemcům, aspoň za minimální cenu, která by pokryla dosud vynaložené finanční prostředky.[798] Takový soukromý investor se ale nenašel, plavecký areál byl jen obtížně ziskovým podnikáním. V roce 1994 projevil o torzo bazénu zájem stát, respektive ministerstvo školství. 31. května 1994 se městská rada vyslovila souhlasně k návrhu školského úřadu, že by stát bazén dostavěl ve vlastní režii, ovšem s podmínkou, že město pak bude na provoz bazénu přispívat pravidelnými dotacemi.[799] Myšlenku na převod bazénu na resort školství navrhl ředitel školského úřadu Vlastimil Aubrecht. V ideálním případě počítal s dokončením stavby už v roce 1996. Odhadovalo se, že na dostavbu je potřeba 15-20 milionů Kč.[800]  Velkým stoupencem tohoto plánu byla nová koalice na rokycanské radnici (starosta O. Kožíšek), která nastoupila po komunálních volbách roku 1994. 22. února 1995 dokonce městské zastupitelstvo rozhodlo zastavit další rekonstrukci objektu střelnice v ulici Míru a ušetřené peníze (4 500 000 Kč) použít právě na dostavbu bazénu.[801] Ani tento projekt se neuskutečnil, v únoru 1995 informoval ředitel Aubrecht městské zastupitele, že ministerstvo peníze neposkytne, patrně proto, že už velkou sumu nalilo do probíhajícího dokončování stavby nového gymnázia v ulici Mládežníků.[802] Nová radniční koalice v čele se sociálními demokraty si ale za svým cílem šla. V září 1995 městské zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 4 000 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na financování dostavby bazénu.[803] V témž měsíci zpracována objemová studie, kterou město předložilo Asociaci bazénů a koupališť (autorem objemové studie architekt Ščastný[804]). Ještě na podzim 1995 vypracoval odbor rozvoje města harmonogram dostavby bazénu s tím, že do února 1996 měly být hotovy posudky a předprojektová studie, do poloviny roku 1996 technická dokumentace a v srpnu 1996 se předpokládalo uzavření smlouvy se stavební firmou.[805] V březnu 1996 posoudila objemovou studii městská rada, a to se souhlasným výsledkem. Oproti původnímu projektu se předpokládala zásadní revize inženýrských sítí i použitých technologií a přidání dalšího bazénu (pro děti). Na základě této studie pak zpracovány i další analýzy: hluková studie, hydrologický průzkum (uvažováno o napojení bazénu na vlastní zdroj vody). Na jaře 1996 také zadáno zpracování detailní projektové dokumentace. Měla vyjít na 1 507 000 Kč, první část projektu předložena městu v červnu 1996.[806]  Náklady na dostavbu areálu se tehdy odhadovaly na 33 000 000 Kč.[807]

Pak ale tah na branku opadl.  Během roku 1996 totiž při detailnějších inspekcích rozestavného bazénu zjištěn katastrofální technický stav a náklady na dostavbu budovy prudce poskočily. Toho roku si město nechalo na stavbu bazénu zpracovat odborný posudek. Jen za tuto studii radnice zaplatila 1 141 000 Kč.[808] V říjnu 1996 provedena zátopová zkouška hlavní bazénové vany. V tělese odhaleny značné průsaky.[809] Jen sanace bazénové vany by stála 800 000 Kč.[810] Kromě toho zjištěno, že dvě třetiny všech rozvodů ústředního topení měly špatnou spádovitost (nutno je kompletně vyměnit), ve špatném stavu byla i elektroinstalace (částečně rozkradená, částečně provedena nekvalitně podle zastaralých norem).[811] Další prohřešky zahrnovaly křivé stěny a zárubně dveří, chybně použité duté cihly na vnějším plášti. Nezbytná byla i výměna kanalizačních rozvodů, což odhadnuto na 2 000 000 Kč.[812] Finanční odbor městského úřadu pak zpracoval analýzu, jejíž výsledek byl šokující. Na dokončení bazénu bylo potřeba 50 000 000 Kč.[813] Konkrétně spočítáno, že v roce 1997 by dostavba bazénu vyšla na 27 872 000 + rezerva 4 181 000 Kč, v roce 1998 by město muselo utratit 15 151 000 Kč + rezerva 2 273 000 Kč. Celkem by tak dokončení areálu vyšlo na 43 024 000 + 15% rezerva, tedy 49 477 000 Kč.  Na celý rok 1997 přitom odbor rozvoje města disponoval pro všechny investice v Rokycanech (například rekonstrukce Spilky, rekonstrukce domu u hřbitova, úprava Knihovy ulice, výstavba bytových domů pod kostelem) jen částkou cca 59 000 000 Kč. Případné pokračování v budování bazénu by tak zásadně postihlo celkovou investiční politiku města. Obec by patrně byla nucena řešit nedostatek financí bankovním úvěrem se všemi dopady jako zástavou některého obecního majetku.[814]

Finanční odbor a odbor rozvoje města proto v září 1996 doporučily zastupitelům přehodnotit snahy o dostavbu zařízení.[815] To se ovšem u komunálních politiků nejprve nesetkalo s příznivým ohlasem. Dostavba bazénu byla prioritou několika politických uskupení a přiznat nyní nereálnost tohoto plánu si nikdo z jeho zastánců netroufal. Zastupitelé tak spíše své emoce vylili na firmu Šabata, která počátkem 90. let prováděla stavbu bazénu a která podle nich odvedla špatnou práci.[816] 19. listopadu 1996 projednávalo osud bazénu opět zastupitelstvo, tentokrát už původní odhodlání měklo. V prosinci 1996 pak nechalo vedení města otisknout v Rokycanském deníku článek, kde na základě obsáhlé finanční analýzy odhalilo občanům, že dostavba bazénu je nereálná.[817] Nezbylo než kapitulovat před holou ekonomickou pravdou. Město sice už do objektu bazénu od počátku investovalo 34 000 000 Kč,[818] ale roku 1997 zastupitelé rozhodli, že akci definitivně zastaví.[819] Finální rozhodnutí padlo na jednání městského zastupitelstva 28. ledna 1997. V této době byl bazén rozestavěn, hotovy byly vnější zdi, střecha, ve fasádě nainstalována okna.[820] A v této fázi už objekt zůstal.  Torzo bazénu, pomalu chátrající a zarůstající travou se stalo pro město neřešitelným problémem.

 

 

 

 

4.4.4. Dostavba plaveckého bazénu

Stavba se znovu rozeběhla okolo roku 2000. Ještě v roce 2000 se přitom městské zastupitelstvo zabývalo možností přebudovat torzo bazénu na Dům dětí a mládeže. Zastupitelé dokonce projednávali studii takové přestavby. Šlo o studie od firmy Pegisan z Plzně a od ing. arch. V. Štrunce.[821] Na svém zasedání 7. března 2000 pak zastupitelstvo vyslechlo názor ředitele Školského úřadu na možnou adaptaci tohoto zařízení.  Souhlasilo nakonec se zpracováním studie na dostavbu plaveckého bazénu, přičemž by objekt byl zároveň využit i jako Dům dětí a mládeže. Studie měla být provedena v roce 2000. Zastupitelstvo pověřilo starostu, odbor rozvoje města a finanční odbor, aby zahájili jednání se Školským úřadem o sdružení prostředků na tuto akci. Objekt měl být přebudován na Dům dětí a mládeže. Zároveň by tu vznikl 25 metrů dlouhý bazén. Finanční odbor dostal za úkol najít v rozpočtu města pro rok 2000 finanční prostředky na projektové práce.[822] V květnu 2000 pak zastupitelé souhlasili se sdružením finančních prostředků ve výši 25 000 000 Kč se Školským úřadem Rokycany na výstavbu Domu dětí a mládeže a plaveckého bazénu, přičemž podle dle studie měly náklady dosahovat celkem 50 000 000 Kč.[823] V srpnu 2000 pak zastupitelé souhlasili se zadáním zpracování projektu této investice. Vítěz výběrového řízení ale měl smlouvu o zhotovení díla podepsat až poté, co město zajistí všechny potřebné peníze.[824] V říjnu 2000 se oznamuje, že stále probíhají jednání o financování akce na ministerstvu školství. Zpracování projektu již bylo prý zadáno.[825]

Nakonec ale provedena čistě jen dostavba plaveckého bazénu, bez dalších společenských funkcí. Práce prováděla firma KONSTRUKTIVA KONSIT, a.s. z Prahy.[826] Dne 31. ledna 2000 se měla pro členy městského zastupitelstva uskutečnit obhlídka staveniště.[827] V únoru 2002 odsouhlasili městští zastupitelé některé vícepráce na této akci v celkové výši 985 981 Kč a méněpráce ve výši 7088 Kč. Odmítli zároveň schválit vícepráce nárokované ve výši 34 880 Kč.[828] Další vícepráce v hodnotě 462 341 Kč odsouhlasili zastupitelé v květnu 2002. Zamítli ale další požadované vícepráce za 1 501 115 Kč.  Zastupitelstvo zároveň přesunulo 150 000 Kč na terénní úpravy okolí bazénu před jeho dokončením.[829] Dne 18. července 2002 vypršel termín dokončení stavby a do objektu zavítala Šárka Kozlerová za investora (město) a ing. Šesták za technický dozor. Stavební firma ale nebyla schopná splnit tento termín. Proto následovala, podle smlouvy, pokuta 800 000 Kč.[830] Šlo ovšem pouze o drobné nedodělky, které oddálily předání stavby jen o několik týdnů.

19. září 2002 byl nový plavecký bazén čp.1160/II otevřen. Číslo popisné mu přiděleno 26. září 2002. Má podobu funkcionalistické stavby, orientované do jakéhosi náměstí před koupalištěm, kde zřízeno na místě dřívější neuspořádané plochy parkoviště osázené stromy. Těsně před otevřením krytého bazénu ale celé koupaliště postihla povodeň. Ta zasáhla i čerstvě dokončené parkoviště v prostoru před bazénem a koupalištěm. Ještě v září 2002 před slavnostním otevřením byly ale propadlé dlažební kostky opraveny.[831] Vlastní budova bazénu poškození vodou unikla.

Již brzy po otevření bazénu se ale začaly na dokončené budově projevovat četné závady. Bazén musel kvůli tomu být opakovaně uzavřen. Nejzávažnějším problémem byla kondenzace vlhkosti pod střechou.[832] Když se 12. února 2003 přijel do bazénu podívat poslanec parlamentu Jiří Papež (ODS), byl šokován množstvím závad a prohlásil, že „stavaři tu čest svému řemeslu rozhodně neudělali.“[833] Až do konce roku 2003 fungoval bazén v režimu předčasného užívání, teprve potom došlo k definitivní kolaudaci.[834] Některé z odhalených závad měly fundamentální charakter. Například v mezistřešním prostoru se kondenzuje voda a vlhkost způsobila nákazu příhradové střešní konstrukce dřevokaznými houbami. Střecha popsána jako v havarijním stavu. V místnosti vzduchotechniky zase vlhkost ve zdech a na stropě ničí elektrické rozvody. Stavební firma také údajně například nenainstalovala do technologické části bazénu zamýšlené filtry. V bazénu se vydrolují spáry, v šatnách praská dlažba, v sauně už po pár letech kvůli zatékání opadávala provlhlá omítka atd.[835] Bilance po třech letech užívání byla tedy zarážející. Město našlo na objektu 690 závad, jejichž nápravu požadovala od stavební společnosti Konstruktiva. Dále obec vznesla 14 požadavků na pokutu v řádech desítek milionů korun, za pozdní termíny předání objektu a za pozdní odstraňování vad. Naopak Konstruktiva po městu požadovala doplacení zbytku honoráře ve výši 6 634 245 Kč a dále doplatku za některé vícepráce ve výši 5 164 251. Dne 11. července 2003 Konstruktiva dokonce na město Rokycany podala soudní žalobu. V roce 2005 obě strany uzavřely dohody. Konstruktiva se zavázala odstranit některé ze zjištěných závad v plaveckém bazénu, město se naopak vzdalo práva na všechny smluvní pokuty, ale ponechalo si možnost dále vyžadovat nápravu několika zjištěných nedodělků. Tuto dohodu odsouhlasila v listopadu 2005 městská rada. Spíš než uspokojení ze smíru však z tohoto aktu byla cítit únava z extrémně problematického objektu a deziluze.[836] V návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 město plánuje za stavební úpravy bazénu utratit 850 000 Kč.[837] Dne 30. března 2006 vypsalo město výběrové řízení na instalaci ozvučení plaveckého bazénu. Výsledky tendru vyhlášeny 11. dubna 2006. Zakázku získala firma ANTPROFI, s.r.o. z Plzně s nabídkovou cenou 297 048 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. červenec 2006.  Práce nakonec dokončeny 28. července 2006.[838] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že částka 50 000 Kč má jít na projektovou dokumentaci úprav pod galerií v plaveckém stadionu. Předpokládaná realizace v 1. čtvrtletí 2007.[839]

Roku 2016 v rámci „Zatraktivnění plaveckého areálu“ proběhla úprava plaveckého bazénu. Došlo k demontáži původního toboganu (přesunut k venkovnímu koupališti, viz výše). Místo něj umístěna vířivka pro deset osob. Nově zřízeno i malé brouzdaliště s atrakcemi pro batolata. Práce probíhaly během pravidelné letní odstávky. Provedla je firma BIS z Plzně. Nová vířivka a dětský bazén se pro veřejnost otevřel 12. října 2016. Mezitím dál pokračovaly práce na novém toboganu. Ten byl otevřen 17. prosince 2016. Tobogan má nástupní věž o výšce 13 metrů a jeho délka dosahuje 78 metrů. Celkem vyšly stavební úpravy v bazénu na 17 937 651 Kč bez DPH.[840] V roce 2018 vydáno územní rozhodnutí na přestavbu a rozšíření parkoviště před plaveckým bazénem.[841]

 

 

 

 

 

Historizující dům na židovském hřbitově ve Voldušské ul. čp.192/II z r. 1898. Uliční fasáda, pohled od jihozápadu. Foto D. Borek, říjen 2003.

Dům na židovském hřbitově ve Voldušské ul. čp.192/II z r. 1898. Zadní fasáda, pohled od jihovýchodu. Foto D. Borek, říjen 2003.

Židovský hřbitov ve Voldušské ul. Dochované náhrobky. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

5. Nejstarší zástavba na Oseckém vrchu

5.1. Židovský hřbitov a obřadní síň čp.192/II

Přejděme nyní od zelených a rekreačních areálů Kalvárie, Stráně a koupaliště k samotné zástavbě Oseckého vrchu.  Úplně první stavbou zde byl židovský hřbitov s obřadní síní čp.192/II  z roku 1898. Nevelká židovská obec v Rokycanech koupila pro účely hřbitova louku o rozloze 1984 čtverečních metrů v dnešní  Voldušské ulici.[842] V městském archivu se nachází složka z roku 1896, nazvaná „Izraelitská obec, stavba hřbitova“.[843] To nasvědčuje tomu, že s výstavbou hřbitova se započalo o několik let dříve. V té době šlo o lokalitu daleko za městem, u silnice na Volduchy. Pro umístění pohřebiště byla podstatná i blízkost vesnice Osek, kterou s rokycanskou židovskou obcí pojily historické a rodinné vazby. Obřadní síň čp.192/II má podobu přízemního domu s valbovou střechou. Východní a západní štítová zeď má gotizující dekor. Hlavní vchodové dveře jsou půlkruhově zakončené, vedle nich se nacházejí po každé straně dvě okna s jednoduchými půlkruhovými oblouky. Fasádu završuje korunní římsa s neogotickým motivem. Na boční stěně domu se dochovala pamětní deska s nápisem: „Israelský pohřební spolek založil tento hřbitov v Rokycanech v roce 1898.“ Hřbitov nebyl nikdy zaplněn a jeho podstatnou část dosud tvoří louka. Za 2. světové války totiž židovská obec v Rokycanech zanikla. Poslední pohřeb se tu konal roku 1963.[844] Obřadní síň byla později adaptována a to relativně vkusným způsobem. Samotný hřbitov nadále stojí. Sice opuštěný, ale nezničený vandaly.

V roce 1999 jednalo městské zastupitelstvo o bezúplatném převodu objektu čp.192/II se stavební parcelou na Židovskou obec Plzeň. 6. dubna 1999 pak tento bezúplatný převod schválilo (dům čp.192/II a parcela č.kat.1922/2).[845] V listopadu 2000 zastupitelé odsouhlasili záměr darování pozemkové parcely č.kat.1922/5, č.kat.1922/6 a č.kat.1922/7 Židovské obci v Plzni a uložilo zveřejnění záměru.[846] 25. června 2007 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci úpravy obecního rozpočtu o přesunu částky 45 000 Kč z rezervy finančního odboru jako příspěvek na opravu hradby židovského hřbitova.[847]

 

 

 

 

 

Mapa z počátku 50. let 20. století zachycuje Osecký vrch v počáteční fázi urbanizace. Od 30. let vznikaly první domy, zatím v podobě nespojitých enkláv.

Mapa Oseckého vrchu z r. 2020.[848] Až ve 2. polovině 20. století se Osecký vrch stal skutečnou městskou čtvrtí s kompaktní veřejnou i rezidenční zástavbou.

 

Dům čp.399/II v ul. U Hvězdárny z r. 1927. Zcela první obytný dům na Oseckém vrchu. Původně izolované stavení daleko za okrajem Rokycan. Foto D. Borek, říjen 2003.

Dvojdům čp.428-429/II v ul. U Hvězdárny z let 1930-31. Další ukázka první obytné zástavby na Oseckém vrchu. Foto D. Borek, říjen 2003.

Usedlost Jágrových čp.427/II ve Voldušské ul. z let 1929-30. Typ polozemědělské usedlosti v rané fázi zástavby Oseckého vrchu, pohled od západu, Foto D. Borek, říjen 2003.

Usedlost Jágrových čp.427/II ve Voldušské ul. z let 1929-30. Typ polozemědělské usedlosti v rané fázi zástavby Oseckého vrchu, pohled od jihu, Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

5.2. Individuální výstavba na Oseckém vrchu před rokem 1945

5.2.1. Výstavba prvních obytných domů

Po výstavbě židovského hřbitova se několik desítek let nedělo nic. Ale od 20. let 20. století se Osecký vrch začal postupně zaplňovat také individuální zástavbou. Ta neměla ještě ráz intenzivní městské urbanizace, spíše šlo o výstavbu izolovaných usedlostí a domků, které vytvořily sídelní typ roztroušené „podhorské“ zástavby poloagrárního charakteru, prostoupené loukami a poli. Během 30. a 40. let se tak teprve utvářely podmínky pro plné začlenění Oseckého vrchu do zastavěného území Rokycan. 

V květnu 1923 ještě obecní správní komise rozhodla, že nelze vyhovět žádosti Václava Forejta o prodej obecního pozemku nad Strání u Osecké silnice, a to kvůli námitkám městské technické kanceláře.[849] Za první republiky byl také na obecní úřad podán návrh na parcelaci podstatné části Stráně na vilovou čtvrť. Idea byla ostře zamítnuta, mimo jiné i osobním odmítavým přípisem starosty.[850] Pokud by ovšem tato čtvrť byla vznikla, stala by se dnes nepochybně prestižní rokycanskou adresou. Město by získalo dramatickou kulisu vil vestavěných do příkrého svahu. Ovšem ochrana veřejné zeleně byla upřednostněna a Osecký vrch se nadále urbanizoval jen v úžlabině při samotné Osecké a Voldušské silnici a na náhorní plošině nad nimi. Na konci 20. let 20. století tak jako úplně první obytná stavba na Oseckém vrchu vyrostl dům čp.399/II v pozdější ulici U Hvězdárny.  Marie Břečťánová požádala 29. března 1927 o určení stavební a rovinné čáry pro výstavbu rodinného domku na pozemku č.kat.1765: Přestože byla parcela velmi vzdálena od města, městská rada souhlasila s výstavbou. 12. května 1927 pak požádala Marie Pecharová o povolení k výstavbě rodinného domku na tomto pozemku č.kat.1765. 1. června 1927 se konala stavební komise.  V červenci 1927 parcelaci odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo. Regulační čára stanovena rovnoběžně ve vzdálenosti 6 metrů od jižní hranice pozemku č.kat.1765, respektive od severní meze veřejné cesty č.kat.2885/5.  Vzdálenost stavby byla 45 metrů od Osecké silnice. Niveleta pozemku určena veřejnou cestou č.kat.2885/5. Zároveň zastupitelstvo konstatovalo, že nelze předpokládat, že by zde obec v dohledné době zřídila kanalizaci.[851] Už 26. června 1927 vydala městská rada stavební povolení na rodinný dům na č.kat.1765 pro M. Pecharovou. Platnost povolení ale odložena do doby, kdy zastupitelstvo schválí stavební čáry a rovinnou výšku parcely.[852] Výstavba domku provedena velmi rychle, protože už 14. října 1927 vydáno městskou radou obývací povolení na novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.1765 majitelky Marie Pecharové.[853] Marie Betty Pecharová získala 7. května 1935 stavební povolení na stavbu chlévů a kůlny dle plánů Josefa Nováka z Rokycan. A 23. května 1939 stavební povolení na adaptaci kůlny na obytnou místnost, což kolaudováno 22. srpna 1939.[854] Dům se dochoval dodnes, byť v značně zmodernizované podobě, s fasádou pokrytou někdy za socialismu brizolitem a s vestavbami v patře. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou.

V červnu 1930 zase projednává zastupitelstvo stanovení regulační čáry a rovinné výšky pro novostavbu rodinného domu na č.kat.1747/2 na rohu nynějších ulic Osecká a U Hvězdárny. Václav Forejt tu 2. března 1930 požádal o povolení k stavbě rodinného domu. 13. března 1930 konána stavební komise.[855] 14. března 1930 pak městská rada konstatovala, že obecnímu zastupitelstvu doporučí určit stavební a rovinné čáry pro č.kat.1747/1, načež se V. Forejtovi vydá stavební povolení na výstavbu dvojdomku.[856] Pozemek ležel u Osecké silnice. Při Osecké silnici stanovena regulační čára 11 metrů od osy silnice, při polní cestě č.kat.2885/5 stanovena v prodloužení regulační čáry u novostavby na č.kat.1765 (paní Pecharová z čp.399/II), tedy 6 metrů od jižního konce č.kat.1765.  Městská rada souhlasila a zastupitelstvo rovněž.[857] Schůze obecního zastupitelstva z 13. června 1930 byla ale kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno tento bod znovu projednat na červencové schůzi.  A věc schválena.[858] Okolo roku 1930 pak na rohovém pozemku č.kat.1747/2 a č.kat.1747/4 na nároží ulice Osecká a U Hvězdárny postaven skutečně dvojdomek čp.428-429/II. Václav Forejt z Volduch získal stavební povolení 13. března 1930. Novostavba čp.428/II dle projektu Josefa Žoura kolaudována 1. září 1932.[859] Podle jiného zdroje ale už 22. ledna 1931 obecní správní komisí vydáno obývací a užívací povolení pro V. Forejtovou na sdružený rodinný dům na č.kat.1747.[860] Kolaudace v roce 1932 se měla týkat dodatečného přístavku (v srpnu 1932 vydáno užívací povolení pro V. Forejta na kolničky u čp.428/II[861]). I tento dům přetrval do současnosti. V exteriéru byl mírně změněn, ale hmotově si uchoval původní podobu. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra. Symetrický dvojdům je na obou koncích zakončen trojúhelníkovým zděným štítem

Zhruba okolo roku 1930 přibyla rovněž izolovaná usedlost čp.426/II v dnešní ulici Nad Kalvárií (poblíž jejího křížení s ulicí Nad Nemocnicí). Nejprve v září 1928 vydáno městskou radou stavební povolení na plot na č.kat.1950 pro A. Černého.[862] Stavební povolení A. Černému na vlastní obytný domek a hospodářské budovy na pozemku č.kat.1950 potvrdila městská rada 3. ledna 1929.[863] Antonín Černý získal stavební povolení 14. prosince 1928.[864] Užívací a obývací povolení vydala městská rada A. Černému na rodinný dům na č.kat.1950 11. prosince 1929. Povolení ale neplatilo pro hospodářské budovy.[865] Patrová obytná budova se sedlovou střechou a podkrovím v 1. patře připomíná spíše venkovské zemědělské stavení než městský rodinný dům. Ostatně v době jejího vzniku toto byl venkov. Okraj Rokycan se nacházel víc než půl kilometru daleko, navíc pohledově oddělen terénním zlomem a lesoparkem na Kalvárii. Usedlost lemuje skupina hospodářských stavení okolo dvora. V roce 1931 přibyl v dnešní ulici Nad Nemocnicí i o něco severněji stojící domek čp.445/II, skromný nouzový přízemní objekt se sedlovou střechou. V srpnu 1931 mělo zastupitelstvo města určit stavební čáru a rovinnou výšku pro výstavbu Josefa Vozky na pozemku č.kat.1948. Dne 7. července 1931 požádal Vozka o určení regulačních čar. Když ale 13. července 1931 konáno komisionelní řízení, zjištěno, že Vozka bez ohledu na jeho výsledek už postavil na severozápadním rohu pozemku č.kat.1948 do úrovně oken rodinný dům. Umístěn cca 6 metrů od hranice pozemků č.kat.1948 a č.kat.1947 a cca 6 metrů od veřejné cesty. Rodinný dům měl půdorys 10 x 5 metrů. Kuchyně a pokoj s okny orientován na východ, do ulice měl být dům bez oken. Dle dodatečně předloženého projektu ale možno na severní straně postavit další kuchyň s okny. Městská rada 14. července 1931 schválila regulační čáry a zastupitelstvo pak svůj souhlas připojilo.[866]  Stavební povolení pro J. Vozku na rodinný dům na č.kat.1948 pak městská rada vydala dodatečně 14. července 1931. Stanoveno ale, že obecní zastupitelstvo musí nejdřív schválit stavební čáry a rovinné výšky a kvůli zahájení stavby bez náležitých formalit se uložila pokuta 50 Kč.[867]  Obývací a užívací povolení pro J. Vozku na jeho rodinný dům na č.kat.1948 vydala pak městská rada 8. října 1931.[868] Případ domu čp.445/II je jednou z názorných ukázek živelného a extenzivního charakteru prvorepublikové parcelace, kdy obec povolovala i zřizování obytných staveb zcela mimo intravilán a dokonce zpětně legalizovala takové stavby, které vznikly bez povolení. V roce 1932 provedl Zdeněk Bluďovský přemístění okna na domě čp.445/II a v roce 1937 došlo i přístavbě pokoje (Josefa Bluďovská, stavební povolení 8. června 1937, kolaudace 26. června 1937).[869]

Okolo roku 1930 postaven při Voldušské ulici, poblíž židovského hřbitova i statek rodiny Jágrů čp.427/II.[870] Je obklopen hospodářskými usedlostmi při tehdejší Voldušské silnici. Jindřich Jágr (dosud bytem v čp.249/II) podal 9. září 1929 návrh na určení regulační čáry a povolení k výstavbě rodinného domu na pozemku č.kat.1763, vlevo od okresní silnice do Volduch, proti židovskému hřbitovu. Výstavba domu plánována v jihovýchodním rohu pozemku, 35-45 metrů od jihozápadního rohu hřbitova. Město navrhlo regulační čáru 10 metrů od osy okresní silnice. 20. prosince 1929 pak regulaci i výstavbu domu schválilo obecní zastupitelstvo.[871] Už v říjnu 1929 obecnímu zastupitelstvu doporučeno městskou radou určení stavebních čar a rovinné výšky pro rodinný dům J. Jágra na pozemku č.kat.1763 schválit.[872] Jindřich Jáger získal stavební povolení 26. září 1929. Kolaudace proběhla 10. června 1930.[873] 11. června 1930 potvrzeno městskou radou obývací povolení pro Jindřicha Jágra na novostavbu na  č.kat.1763, přičemž dodatečně vydáno i stavební povolení za podmínek protokolu z 26. září 1929 při komisionelním řízení.[874] Po pár letech prošel domek přístavbou. Jindřich Jáger na ni obdržel stavební povolení 14. dubna 1936, dle projektu Josefa Žoura. Kolaudována byla 2. února 1937.[875]

 

 

 

 

 

 

5.2.2. Debaty o podobě parcelace ve 30. letech 20. století

Zvýšený zájem o výstavbu na Oseckém vrchu vyvolalo otevření městského koupaliště. Tyto tlaky se projevily zejména v jeho bezprostředním sousedství, v prostoru nynější ulice Nad Strání.  Ještě v 1. čtvrtině 20. století šlo o ryze zemědělskou oblast bez náznaků urbanizace.  V roce 1933 Josef Mirbauer, majitel třešňového sadu č.kat.1651 (zhruba na rohu dnešní ulice Osecká a Nad Strání) opakuje žádost o pronájem a ohrazení části sousední stezky č.kat.2877 vedoucí nad Oseckou silnicí u jeho pozemku. Tato pěšina zachycená už na katastrální mapě z roku 1838 vedla paralelně s Oseckou silnicí, zhruba od kaple Panny Marie Bolestné k pozemku č.kat.1651, kde se napojovala na silnici. Mirbauer požadoval ohrazení kvůli ochraně před škůdci. Jak konstatováno, pěšina nemá pro město význam, protože pohodlnější chůze je po válcované Osecké silnici než po této stezce nad svahem k silnici.[876] Dle rozhodnutí městské rady z poloviny května 1933 obecní komunikační komise shlédne před rozhodnutím o žádosti J. Mirbauera o povolení ohradit pozemek č.kat.1651 s přilehlou částí veřejné cesty místo a posoudí situaci v terénu.[877] 8. června 1933 městská rada doporučila ke schválení zrušení části veřejné cesty č.kat.2877 u pozemku č.kat.1651 a její pronájem J. Mirbauerovi.[878] 26. června 1933 souhlasí s vynětím části cesty č.kat.2877 u č.kat.1651 z veřejného užívání a s jejím prodejem J. Mirbauerovi i obecní finanční komise.[879] Na schůzi obecního zastupitelstva koncem června 1933 byl sice Jan Hořice proti, ale většina zastupitelů transakci schválila.[880] Ohrazením parcely tak nenápadně začal proces přeměny agrární oblasti na zázemí rostoucího města. Dne 15. listopadu 1933 požádal oddíl rokycanských skautů o prodej pozemku pro výstavbu klubovny. Kromě louky č.kat.1816, kterou už předtím skauti měli v pronájmu, se jako o druhém místu uvažovalo o skalce č.kat.1650, která se nacházela v místech, kde se Husovy sady dotýkají Osecké silnice, v prudkém svahu pod křižovatkou s ulicí Nad Strání.[881] Už v červnu 1933 se městská rada vyjádřila, že lze uvažovat o žádosti skautů na koupi výmolu č.kat.1650, ale nejdřív musí předložit plány na chatu, kterou tam chtějí postavit.[882] 14. prosince 1933 a 18. ledna 1934 ale nakonec městská rada doporučila ke schválení prodej č.kat.1816, kde pak skautský domov skutečně postaven. 19. června 1934 ujednání schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[883]

24. dubna 1935 pak požádal Josef Mirbauer o povolení k parcelaci pozemku č.kat.1656 nad Husovými sady u Osecké silnice na 7 stavebních míst. Šlo o velký pozemek podél severní strany nynější ulice Nad Strání, která už jako komunikace existovala předtím. Už katastrální mapa z roku 1838 zde zachycuje polní cestu. Návrh ale vzbudil velké kontroverze a odstartoval jinak užitečnou debatu o dalším rozvoji oblasti Oseckého vrchu.[884] Původní Mirbauerův návrh předpokládal výstavbu „weekendů“, tedy dřevěných rekreačních chatek. Jenže městská technická kancelář tu nedoporučila povolovat žádnou výstavbu, a to ani chatky, protože za čas by prý stejně z dřevěných chat vyrostly zděné domy, které by nebyly na ozdobu nedalekého koupaliště. Hlavním důvodem ale bylo, že v místě nebylo dořešeno zásobování vodou vzhledem k podloží z  břidličnaté skály. 9. května 1935 o věci jednala městská rada. Nedoporučila sice ke schválení parcelaci na víkendové chaty, ale naznačila, že by souhlasila s parcelací na rodinné domy. Ve vedení obce totiž vykrystalizovala lákavá představa založit nad Husovými sady a nad koupalištěm reprezentativní vilovou čtvrť. 10. května 1935 Mirbauer s návrhem městské rady souhlasí a 21. června 1935 provedeno místní komisionelní řízení.  26. září 1935 pak městská rada vrátila věc k doplnění městské technické kanceláři a vyžádala si vyjádření majitele sousedního pozemku č.kat.1655. 12. prosince 1935 pak proběhlo nové komisionelní řízení.  19. prosince 1935 si městská rada u městské technické kanceláře vyžádala odhad rozpočtu na výstavbu nutné uliční kanalizace, vodovodu a komunikace. Jenže posudek městské technické kanceláře byl jednoznačně negativní. Husovy sady prý stoupají v terénu o 30 metrů a území nad nimi je tak mimo výtlačnou schopnost obecního vodovodu, což znamená, že toto území je nevhodné k zastavování.  Obec by navíc tímto odstartovala rozsáhlou výstavbu mezi Oseckou a Litohlavskou silnicí, čímž by vznikla zbytečně nová městská čtvrť. Městští odborníci zopakovali, že v lokalitě chybí spodní voda a bylo by tedy nutné postavit věžovitý rezervoár za cca 150 000 Kč. Finančně náročný by byl i nutný sběrač odpadní vody, který by musel mít délku 1500 metrů, protože by musel odvádět splašky mimo koupaliště až k valše u Litohlavského mostu pod městem (náklad cca 250 000 Kč). Úprava komunikací by stála dalších 20 000 Kč. Technická kancelář konstatovala, že obec by raději měla získat pozemky pod i nad Strání až k cestě č.kat.2874 a rozšířit Husovy sady.[885]

Pod vlivem posudku technické kanceláře 16. ledna 1936 městská rada nedoporučila ke schválení parcelaci. 18. února 1936 se Mirbauer odvolal. 27. února 1936 pak ale městská rada znovu nedoporučila parcelaci ke schválení. 6. března 1936 se věc dostala před obecní zastupitelstvo. Tady ale byla nálada úplně jiná.  Matěj Hrdlička prohlásil, že je nutné, aby se město rozšiřovalo i jinde než za Rakovským potokem, a je tudíž pro věc znovu přezkoumat. Karel Bastl zase konstatoval, že obec neměří stejným metrem. V jižní části města prý povolena parcelace i za horších podmínek. Bastl pak prezentuje rozšířený názor, že výstavba domů by zvýšila odbyt restaurace na koupališti a nad Strání by mohla vzniknout přepychová, výstavní vilová čtvrť.  Už teď je prý nad Strání 10 zájemců o výstavbu včetně krásných vil. Třeba horní ředitel ing. Hromádka tu údajně hodlá postavit vilu za 320 000 Kč a náměstek vrchního ředitele Škodových závodů vilu za víc než 500 000 Kč. Václav Štěrba tento názor podpořil, podle něj by se nemělo odkládat rozšíření města nad Husovy sady.  Pouze Václav Stehlík se obává, že majitelé nových domů by po čase mohli tlačit na obec, aby jim zřídila kanalizaci a komunikaci a to by obec mohlo finančně vysílit.  Komunista Zdeněk Bluďovský vytýká vedení obce, že u patronky (pozdější továrna Kovohutě na Jižním předměstí) povolila parcelaci (patrně díky vlivným přímluvcům) a je to přitom taky odlehlá oblast. Nad Strání se prý bude stejně dřív nebo později stavět a voda tam je. Podobně mluví i František Lorenz, podle kterého by po výstavbě luxusního koupaliště obec měla povolit výstavbu nad Husovými sady, přičemž to bude účinkovat i jako podpora zaměstnanosti.[886] Názory městské technické kanceláře obhajoval na tomto jednání zastupitelstva ing. Josef Moucha, městský technický znalec. Trvá na svém. Mirbauer sice otázku výstavby nad Strání zmiňoval už při posuzování soutěžních generálních plánů na regulační plán města, ale i při očekávaném rozvoji počtu obyvatel na 15 000 bude nadlouho postačovat bližší území. Moucha proto doporučuje raději rozšířit zeleň v Husových sadech. V tomto ho podpořil sociální demokrat Josef Selement. O zástavbě nad Husovými sady se prý dá uvažovat, až budou vyčerpány bližší oblasti.  Nakonec ale došlo k hlasování a z 32 přítomných bylo 16 zastupitelů pro schválení parcelace a tento návrh tak navzdory přání městské rady i expertů prošel.[887]

Dne 26. ledna 1937 pak předložil Josef Mirbauer geometrický plán na rozdělení č.kat.1656 a č.kat.1657 na stavební místa dle usnesení obecního zastupitelstva z 6. března 1936. Mirbauer zároveň požádal o změkčení finančních podmínek ze strany obce. 11. února 1937 ovšem městská rada nedoporučila ke schválení změkčení podmínek.  11. března 1937 městská rada doporučila ke schválení parcelaci a ještě v březnu 1937 parcelace schválena na schůzi obecního zastupitelstva.[888] Bouřlivé spory okolo parcelace této lokality ukazují, jak silný byl tlak na stavební zhodnocení pozemků na Oseckém vrchu už v polovině 30. let 20. století, jak silné politické a ekonomické tlaky to bylo schopné vyvolat a také, že územní plánování v této době probíhalo dost živelně. Doslova během jednoho dne bylo učiněno osudové rozhodnutí, v němž byla zavržena varianta dalšího rozšíření Husových sadů i na plošiny Oseckého vrchu a místo toho se otevřela možnost extenzivního stavebního využití celé zóny. Toto rozhodnutí přitom nebylo jednoznačně chybné, vznik výstavní vilové čtvrti v terénním zlomu nad Husovými sady mohl přinést do Rokycan kvalitní architekturu. Jenže tato představa nebyla realizována (i kvůli následnému vypuknutí války a opadnutí stavební aktivity) a následující vývoj oblasti Nad Strání přinesl spíše ony dřevěné chatky a nouzové, podřadné bydlení, které charakterizuje zástavbu této dodnes.

Podobná vlna kontroverzí provázela i výstavbu domu čp.525/II v Osecké ulici v 2. polovině 30. let 20. století. Karel a Marie Kleinhamplovi získali stavební povolení 9. března 1937. Domek projektoval Josef Bureš z Mýta. Kolaudován byl 5. října 1937.[889] Předcházelo tomu ale dlouhé jednání i spory o regulačních parametrech. V roce 1936 jedná obec o určení regulační čáry pro pozemek č.kat.1770 v majetku K. a M. Kleinhamplových. 10. listopadu, 23. listopadu a 5. prosince 1936 konáno komisionelní řízení. Městští odborníci doporučili nevyhovět žádost, protože terén pozemku byl nerovný, úprava nových ulic by vyžadovala značné náklady a byly by problémy se zásobováním vodou. Podobné argumenty jako v případě pozemku Josefa Mirbauera vedly i k podobnému usnesení městské rady, která 11. prosince 1936 nedoporučila parcelaci ke schválení. I zde ale došlo na následující schůzi obecního zastupitelstva k bouřlivé výměně názorů. Matěj Hrdlička je pro to vyhovět žádosti, stejně jako Jan Alferi, který ale doporučil, aby na pozemku vyrostly hezké vilky. Navrhuje též, aby veřejné investice (výstavba komunikací, vodovodu apod.) zaplatili majitelé domů. František Lorenz dodává, že finanční obavy jsou zbytečné a může si za ně obec sama, protože v okrajových částech navrhuje příliš široké ulice a to je pak drahé. Lorenz pak doplňuje, že případné povolení staveb u Osecké silnice podpoří zájem o koupaliště. Zdeněk Bluďovský je toho názoru, že když se povolila parcelace Josefu Mirbauerovi, měla by se povolit i nyní. Obecní zapisovatel pak upozornil zastupitele, že vlastníci pozemků mezi Oseckou a Voldušskou silnicí podali před několika dny hromadnou žádost o povolení k zastavění tohoto obvodu a nyní to řeší městská technická kancelář.  Zastupitelstvo pak přehlasovalo negativní stanovisko městské rady k parcelaci a usneslo se, že je nutno urychleně projednat všechny žádosti o parcelace pozemků mezi Oseckou a Voldušskou silnicí tak, aby pan Kleinhampl mohl na jaře 1937 začít s výstavbou svého domu.[890] Znovu se žádost K. a M. Kleinhamplových o uznání části pozemku č.kat.1770 za stavební místo a určení regulačních čar objevila na programu obecního zastupitelstva v březnu 1937. Dne 4. března 1937 totiž okresní úřad uložil městu, aby bez průtahů rozhodlo o žádosti. To, že pozemek č.kat.1770 neležel v území upravovaném regulačním plánem, prý není důvod k průtahům.  9. března 1937 proběhlo komisionelní řízení a 11. března 1937 městská rada nedoporučila parcelaci ke schválení. Kritiku vznesenou vůči městu okresním úřadem podpořil i obecní zapisovatel, podle kterého jde o nedůslednost. Jestliže se prý povolilo rozdělení pozemku č.kat.1656 vlevo od Osecké silnice (myšlen pozemek Josefa Mirbauera v prostoru nynější ulice Nad Strání), nemělo by se nyní otálet s parcelací č.kat.1770, který je rovný a vhodný pro výstavbu. Pouze druhá část pozemku má údajně zčásti nevhodný terén. Zastupitelstvo pak schválilo parcelaci.[891] V tomto případě již se dá mluvit o zásadní chybě městské reprezentace. Ve spěchu a pod tlakem výtek okresního úřadu rezignovala na důkladné a systematické územní plánování v této lokalitě a místo toho začala povolovat ad hoc stavební iniciativy. Důsledkem toho je dodnes přetrvávající nepravidelnost a nahodilost uliční sítě na Oseckém vrchu, zejména v trojúhelníku sevřeném historickými výpadovkami na Osek a na Volduchy.

Brzy nato řeší město žádost o povolení k rozdělení pozemku č.kat.1747/1 Josefa Mirbauera na stavební místa.  26. ledna 1937 podána žádost, 9. března 1937 proběhlo komisionelní řízení.  24. března 1937 městská rada doporučila parcelaci ke schválení.  Na tomto pozemku při východní straně dnešní Osecké ulice (zhruba v prostoru nynějšího nároží ulice U Nemocnice) měla vzniknout čtyři stavební místa.  V dubnu 1937 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[892] Během roku 1937 se se zájmem o parcelaci části Oseckého vrchu na stavební místa přihlásili i Pavel a Josefa Kučerovi, kteří požádali o uznání částí pozemku č.kat.1744 za stavební místo.  7. října 1937 městská rada věc doporučila ke schválení, 11. srpna 1937 provedeno komisionelní řízení a v říjnu 1937 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[893] Šlo o nevelkou parcelu západně od dnešní Osecké ulice v místech, kde z ní odbočuje polní cesta na letiště. Pozemek zůstal ale nakonec stavebně nevyužit, alespoň ve 20. století.

Tempo výstavby na Oseckém vrchu akcelerovalo v letech 1939-1940. V té dob už město disponuje novým regulačním plánem, na jehož dodržování dohlížel jeho autor architekt Alois Mikuškovic. Dosavadní izolovanou výstavbu na Oseckém vrchu tak už doplnila klasická řádková zástavba, byť velmi řídká, naznačující budoucí uliční síť čtvrti a také v lokalitě nad Strání chatová zástavba, která za bytové nouze v době protektorátu sloužila i k trvalému pobytu. 10. května 1939 požádal Antonín Hejrovský o stanovení stavebních čar pro pozemky č.kat.1772, č.kat.1785 a č.kat.1786. Šlo o několik pozemků v prostoru mezi Oseckou a Voldušskou ulicí. 4. května 1939 pak požádal o stanovení regulačních čar pro své pozemky č.kat.1782 a č.kat.1787 nalézající se ve stejné lokalitě i ing. Jan Jágr.  30. května 1939 proběhlo pro oba žadatele komisionelní řízení. Jihovýchodní regulační čára stanovena jako rovnoběžka 8 metrů od osy Voldušské silnice, ostatní regulační čáry podle regulačního plánu architekta Mikuškovice s jedinou změnou oproti regulačnímu plánu, a to že navrhovaná ulice tvořící oblouk na severovýchodě změněna tak, že oblouk zmírněn (asi o šířku ulice), takže se měla ve vrcholu oblouku posunout.  Zástavbu měly tvořit volně stojící rodinné domy. 1. června 1939 městská rada doporučila tyto záměry ke schválení a ještě v červnu 1939 na schůzi obecního zastupitelstva vše schváleno.[894] V roce 1940 pak přišlo na řadu určení regulační čar pro část pozemku č.kat.1766/1 a uznání této části za stavební místo. 10. ledna 1940 totiž požádala Marie Doležalová, majitelka č.kat.1766/1 o povolení k parcelaci.  24. ledna 1940 provedeno komisionelní řízení. Regulační čára při cestě (v prostoru nynější ulice U Hvězdárny) č.kat.2885/5 určena tak, aby nová ulice měla šířku 10 metrů. Ulice podél „primérního vedení“ (myšlen rozvod elektřiny) posunuta jižním směrem a rozšířena na 12 metrů, takže sloupy vedení měly být na okraji chodníku. Regulační čára u Osecké silnice vytýčena v souladu s regulačním plánem Rokycan od Aloise Mikuškovice, tedy 10 metrů od osy silnice. Zároveň schváleno stavební místo v jihozápadním rohu nového stavebního bloku o ploše 25 x 30 metrů. Zástavbu měl tvořit volně stojící dům. Město dále určilo, že pokud dojde k  parcelaci sousedních pozemků č.kat.1766 a č.kat.1771 (při jižní straně nynější ulice U Hvězdárny), bude žadatelka povinna postoupit část ze svého pozemku na utvoření vhodných parcel. 25. ledna 1940 městská rada doporučila parcelaci ke schválení a v únoru 1940 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[895] Brzy na to, 22. února 1940 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.1766 (majitelé: J. Červenka a M. Doležalová).[896]

 

 

 

 

5.2.3. Zrychlení tempa výstavby na Oseckém vrchu okolo roku 1940

Těmito kroky byla naplno odstartována parcelace centrální zóny Oseckého vrchu. Bohužel tento krok přišel těsně předtím, než válečné události ukončily stavební aktivitu v českých zemích. Z parcelačních záměrů tak nebylo realizováno mnoho. Pouze v letech 1939-1940 postaven u Voldušské silnice dům čp.548/II v majetku ing. Jana Jágera. Dne 22. června 1939 na schůzi městské rady potvrzeno stavební povolení na stavbu rodinného domku na pozemku č.kat.1787 (majitel ing. J. Jágr).[897] Ing. Jan Jágr získal stavební povolení 20. června 1939. Kolaudace proběhla 10. ledna 1940.[898] Číslo popisné vyzvednuto 26. ledna 1940. Jde o zajímavou, byť nepříliš městsky působící usedlost, ukrytou ve vnitrobloku mezi Voldušskou a Oseckou ulicí, rozloženou na velké parcele zanořené v zeleni. V této době, okolo roku 1940, přibylo celkově na Oseckém vrchu 5 domů. I tak šlo tedy o podstatné zrychlení tempa urbanizace této oblasti.  Kromě už zmíněného objektu čp.548/II to byl i dům čp.560/II v ulici Nad Strání.  Dne 1. června 1939 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu zahradního domku na pozemku č.kat.1656/2 (majitel M. Procházková).[899] Dům čp.560/II v ulici Nad Strání je na mapě města z doby okolo roku 1976 označen jako Farní úřad církve československé.[900] Šlo o menší domek, stojící na severní straně ulice, v zadní části pozemku, tedy dál od uliční čáry. Počátkem 21. století byl zbořen. Číslo popisné zrušeno 13. ledna 2014. Na jeho místě již několik let předtím vyrostl rodinný dům čp.1274/II. Na sousední parcele v ulici Nad Strání během stavební vlny na počátku Protektorátu vznikl i domek čp.597/II. Číslo popisné získal 17. ledna 1941. V ulici U Hvězdárny přibyl okolo roku 1940 objekt čp.584/II. Šlo o skromný přízemní domek se sedlovou střechou (bez podkroví, jen s půdou), orientovaný do ulice užší štítovou stěnou. Působil jako menší venkovské stavení. V tomto stavu se zachoval až do počátku 21. století, kdy byl zvýšen, provedena vestavba podkroví a nová střecha. Ze stejného období pochází i luxusní vila Bluďovských čp.591/II ve Voldušské ulici naproti pozdější nemocnici (o vile viz níže). Za protektorátu pak ještě přibyl dům čp.638/II v Osecké ulici. 26. září 1940 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu domků na pozemku č.kat.1747/17 (majitelé R. a J. Veselých).[901] Jako majitel domu čp.638/II se v seznamu z doby okolo roku 1945 uvádí Rudolf Veselý.[902] Dům pak ale patrně prošel přestavbou, protože v roce 1968 se uvádí, že zahájena výstavba objektu na parcele č.kat.1747/7 (majitel R. Veselý). Během roku 1968 ale dům nedokončen a zůstával rozestavěný.[903] Jde o přízemní domek se sedlovou střechou. Někdy krátce před koncem 2. světové války také někde u Osecké ulice zaevidovány objekty čp.651/II a čp.652/II. Seznam majitelů domu z doby okolo roku 1945 je již uvádí, ale bez jména majitele.[904] To by mohlo nasvědčovat tomu, že byly dokončeny právě v této době, možná i krátce po válce. Dle stavu z roku 2008 byly nadále evidovány v registru adresních míst, ale nebyly již na katastrální mapě spojeny s konkrétním objektem. Číslo popisné čp.651/II bylo oficiálně zrušeno 20. ledna 2014,[905] čp.652/II 22. ledna 2014.[906]

 

 

 

 

Dům čp. 584/II v ul. U Hvězdárny cca z r. 1940. Typ chudší nouzové zástavby, vznikající v tehdy zcela periferní části Rokycan. Foto D. Borek, říjen 2003.

Chata na jižní straně ul. Nad Strání ze 40. let 20. století. Osecký vrch v počáteční fázi své urbanizace byl i oblastí rekreačních chat. Foto D. Borek, říjen 2003.

Vila Bluďovských čp.591/II ve Voldušské ul. z r. 1940. Luxusní soukromé sídlo, později využívána nemocnicí, dnes bytový dům. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

5.2.4. Vila Bluďovských čp.591/II

Největší stavbou z protektorátní stavební produkce na Oseckém vrchu se stala velkolepá vila čp.591/II, kterou roku 1940 postavil obchodník Rudolf Bluďovský.[907] V roce 1939 řeší obec schválení regulační čáry pro pozemek č.kat.1783 Rudolfa a Anny Bluďovských a uznání části pozemku č.kat.1783 za stavební místo. 11. září 1939 podána žádost. Šlo o pozemek na Oseckém vrchu u Voldušské silnice. 8. srpna 1939 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čára u Voldušské silnice stanovena 8 metrů od osy silnice, na jižní straně s příslušným rozšířením navrhovaným Mikuškovicem. Zástavbu měly tvořit volně stojící domy. 21. září 1939 městská rada doporučila záměr ke schválení. V září 1939 se věc dostala před obecní zastupitelstvo. V debatě se Václav Krátký dotazoval, zda nebude mít obec povinnost zřídit sem vodovod, kanalizaci a jiná veřejná zařízení. Na to reagoval František Kučera, podle kterého to je bezpředmětné, protože voda se na tento vyvýšený pozemek výtlakem z obecního vodovodu nedá stejně zavést. Pak vše schváleno.[908] Stavební povolení vydala obecní rada 29. září 1939.[909] Číslo popisné přiděleno 25. října 1940. Velký patrový objekt vily na zvýšeném suterénu měl valbovou střechu, na jižní straně zděný vikýř s terasou do podkrovních místností v 2. patře a disponoval rozlehlou zahradou. Šlo o první stavbu na Oseckém vrchu, jež reprezentovala skutečně městskou architekturu pro vyšší střední třídu. Kdyby nedošlo ke 2. světové válce, takto by možná vypadala zástavba Oseckého vrchu, který svou atraktivní polohou začal okolo roku 1940 lákat prestižní výstavbu. Ovšem dějiny rozhodly jinak. Vila Bluďovských zůstala izolovanou manifestací životního a stavebního stylu, který v následujících letech skončil. Jednak došlo během války k zastavení soukromé stavební aktivity, jednak po roce 1945 a 1948 byla zničena společenská vrstva, která podobné vily budovala. Osud zástavby Oseckého vrchu i samotné vily Bluďovských tak sledoval jiné osudy.

V roce 1956 o vilu projevilo zájem město. V té době totiž řešilo otázku, kam umístit pavilon pro pacienty s tuberkulózou. Léčebna v nedalekém Janově prosazovala pro tento účel převzít tzv. Pechovu vilu čp.642/II ve Školní ulici (viz kapitola „Jižní předměstí – bývalá Hammerova pila a zástavba u Školní ulice“). Tomu se město bránilo, protože Pechovu vilu chtělo adaptovat na dětské jesle a navíc odmítalo umístění tuberkulózního pavilonu v právě zakládané školní čtvrti na Jižním předměstí. 27. července 1956 proto rada MNV rozhodla do 2 týdnů provést obhlídku vily Bluďovských čp.591/II jako alternativní lokality pro pavilon TBC. Ing. Haessler pověřen sestavením finančního odhadu na případnou adaptaci domu.[910] Závěr šetření zněl: bude potřeba asi 960 000 Kčs. Přestavba domu čp.642/II by vyšla sice jen na 6000 Kčs, ale šlo by jen o provizorium. Zvláštní komise sestavená ze zástupců MNV (ing. Haessler), ONV (pan Korbay) a Státního projektového ústavu (ing. Mojžíš) nakonec jako optimální doporučilo vybudovat pavilon v rámci již existující TBC léčebny v Janově, asi 7 km od Rokycan. KNV ovšem nadále trvá na vile čp.642/II na Jižním předměstí. Město kvůli tomu intervenuje dokonce na ministerstvu zdravotnictví.[911] Koncem roku 1956 nakonec město uspělo a stát (respektive rada Okresního národního výboru) přistoupil na to, aby v objektu na Jižním předměstí obec umístila dětské jesle, čímž se plán na přeměnu vily Bluďovských na Oseckém vrchu na pavilon TBC dostal do hry.[912] Objekt vily Bluďovských čp.591/II městu vyhovoval proto, že byl v těsném sousedství dokončované nemocnice (viz níže), navíc relativně daleko od centra města. Úvahy o tomto využití vily podpořila i její majitelka, paní Bluďovská, která se jako bezdětná nebránila předat objekt pro veřejné využití. Požadovala pouze pro sebe zachovat dvě místnosti na bydlení.[913]

26. května 1958 projednal nabídku daru vily od paní Bluďovské závazně Místní národní výbor.[914] Dne 19. února 1959 Bluďovská zemřela.[915] Objekt pak v souladu s předchozím ujednáním připadl Okresnímu ústavu národního zdraví (nemocnici).  V září 1959 už MNV shání náhradní byty pro nájemníky z této vily.[916] Okamžitě zahájena přestavba a přístavba objektu na tuberkulózní oddělení s 40 lůžky, které bylo otevřeno 1. září 1961.[917]  Jde o patrový trakt s valbovou střechou, připojený od severu k stávající vile. Později, po ústupu naléhavosti léčby tuberkulózy, využíván jako ordinace některých lékařů. Do roku 2005 zde sídlilo ředitelství nemocnice.[918] Po převodu nemocnice na Plzeňský kraj počátkem 21. století začala úsporná opatření. Ředitelství a provozně ekonomický úsek, se proto do konce února 2005 přestěhoval do hlavního nemocničního areálu, kde proběhla 24. února 2005 kolaudace nově adaptovaných místností v prvním patře. Do konce roku 2005 vilu Bluďovských měla opustit i hematologická a transfúzní stanice (měla by zamířit do prostor bývalé kuchyně v hlavní nemocniční budově). Původně kraj uvažoval o tom, že by vilu prodal do soukromých rukou a peníze použil na investice do nemocniční péče. Pak ale začal převládat názor využít objekt pro nějakou jinou instituci spravovanou krajem. Mezi uchazeči bylo i využití pro muzejní účely. O výběru nové funkce vily měl kraj jednat během března 2005.[919] Nakonec to ale dopadlo jinak. Bývalá vila byla roku 2010 prodána městu Rokycany za 6 055 000 Kč. Obec pak v září 2014 začala s celkovou rekonstrukcí objektu na bytový dům s tzv. startovacími byty. Náklady na adaptaci budovy pro bytové účely dosáhly 17 032 377 Kč. V ceně byla nejen projektová dokumentace a samotná oprava domu, ale i inženýrské sítě a komunikace. Přes pozemek za vilou byla vedena komunikace až k ulici U Hvězdárny, čímž se (byť nikoliv pro automobily) dopravně propojily dosud téměř nespojité části zástavby Oseckého vrchu. Vlastní rekonstrukce domu byla citlivá. Odstranila z přístavby z 60. let prvky dobové estetiky. Výraznější změnou bylo částečně zvednutí zdiva do úrovně 2. patra na východní fasádě původní vily. Stavební práce skončily 21. září 2015. Dne 29. září 2015 pak byla adaptovaná budova kolaudována. Vzniklo tu celkem 17 bytových jednotek.[920] Z toho bylo 9 startovacích bytů v 1. patře, na něž město čerpalo dotaci z ministerstva pro místní rozvoj ve výši 4 950 000 Kč. Adaptaci ostatních bytových jednotek už pak výlučně hradilo město.[921]

 

 

 

 

 

6. Areál nemocnice

Zhruba po roce 1941 se slibně rozběhnutá výstavba na Oseckém vrchu takřka zastavila. Ani v poválečných letech se to nezměnilo. Zatímco individuální výstavba ustala a zvolna ožívala až od 60. let, už v 50. letech došlo na Oseckém vrchu k výstavbě rozlehlého komplexu okresní nemocnice. Zatímco do té doby Osecký vrch připomínal vesnickou enklávu izolovanou od městského ruchu, pak zejména po výstavbě areálu nemocnice byla tato část města pevně inkorporována do intravilánu Rokycan.

 

 

 

6.1. Příprava výstavby nemocnice

6.1.1. Výběr umístění nemocnice

O výstavbu nemocnice usilovalo město už od konce 19. století.[922] Uvažovalo se o pozemcích mezi Rokycany a Borkem (dnešní Páclovna), pod Kotlem nebo za Rakováčkem. Krátce se dokonce v roce 1914 uvažovalo o tom postavit nemocnici (respektive prozatímní infekční pavilon) u Osecké silnice, poblíž nynější nemocnice, ale zjištěn tam nedostatek vody a podloží bylo nevhodné (břidlice). Ještě v březnu 1915 ale děkan Raus na schůzi obecního zastupitelstva prosazuje lokalitu mezi Oseckou a Voldušskou silnicí jako výhodnější než zamýšlené louky nad Klabavskou strání.[923] O záměru postavil nemocnici na loukách pod dnešním městským hřbitovem nad Klabavskou strání podrobněji v kapitole „Plzeňské předměstí“. Nicméně pro válečnou nouzi nebyla nakonec tato stavba stejně vůbec započata. V září 1928 přednesl MUDr. V. Jirman pro členy obecního zastupitelstva projev o nutnosti zřízení veřejné nemocnice v Rokycanech. Doporučil umístit nemocnici na jižním svahu Žďáru, u takzvané „prašivé lišky“.[924] Šlo ale jen o návrh, který se nijak neposunul k realizaci. Volání po nové nemocnici zesílilo opět po 2. světové válce. Lidé tehdy vybírali na její stavbu dobrovolné příspěvky. Například na podzim 1945 vybrali studenti rokycanského gymnázia na svém věnečku 6347 Kčs.[925]

Město ale muselo nejprve svést bitvu o umístění nemocnice. 17. října 1946 přijela do Rokycan komise Zemského národního výboru, která měla najít vhodnou lokalitu. Tehdy ležely na stole tři návrhy: pozemky nad Kalvárií (kde pak nemocnice skutečně vyrostla), nad Klabavskou strání (poblíž nového hřbitova) a pod Kotlem (u nových kasáren na Jižním předměstí). Komise se tehdy přiklonila k třetí variantě, respektive pozměněné v jakousi 4. variantu, když navrhla nemocnici postavit pod Kotlem, přesněji mezi novými kasárnami a podnikem Kovohutě. 2. května 1947 pak ZNV doporučil výstavbu nemocnice a vyzval Okresní národní výbor k zahájení výkupu pozemků.[926] Ve prospěch této varianty mluvila určitě blízkost městu i inženýrských sítí, jakož i strategicky významná blízkost vojenské posádky. Městu se ale stále více, z dopravních i klimatických důvodů, zamlouvala varianta stavět nad Kalvárií. MNV proto podal 9. června 1947 protest.[927] A dal obě možné lokality k posouzení autorovi regulačního plánu Rokycan dr. Aloisi Mikuškovicovi. Dne 28. listopadu 1947 kvůli tomu (a jiným plánovaným stavebním změnám v obci) Mikuškovic podnikl cestu do Rokycan a provedl obhlídku města.[928] Během tohoto jednání ZNV byla navíc posouzena i dvě nová místa (nad starým pivovarem u Příbramské silnice a pod Kalvárií u dnešní ulice Mládežníků), ale ZNV trval na lokalitě na Jižním předměstí u nových kasáren.[929] Do mimořádného rozpočtu na rok 1947 už mezitím obec zařadila 5  000 000 Kčs na výkup pozemků a zahájení stavby nemocnice.[930] O umístění stavby ale zatím jednalo ministerstvo zdravotnictví, které bylo v tomto sporu pověřeno 2. prosince 1947 Okresním národním výborem arbitráží. Teprve po únorovém převratu v roce 1948 prosákly z ministerstva nejprve ústně zprávy, že lokalita nad Kalvárií zvítězila. 17. dubna 1948 pak plénum ONV určilo tyto pozemky za stavební obvod budoucí nemocnice.[931] Dne 28. července 1948 tak rozhodla i zvláštní komise Zemského národního výboru.[932]

 

 

 

 

6.1.2. Přípravné a projekční práce na stavbě nemocnice do roku 1952

Nemocnice tak v Rokycanech nakonec byla zbudována až za komunistického režimu. Zbývalo ale ještě mnoho nevyjasněných otázek, majetkoprávních, finančních i architektonických. V dubnu 1948 ohlašuje předseda MNV J. Kulhánek, že nemocnice se čtyřmi primariáty bude v Rokycanech vybudována už v 1. pětiletce, společně s Domem národního zdraví coby poradenským zařízením.[933] Vzhledem k studenoválečné prioritě pro rozvoj průmyslu se ale stavba opožďovala. Dne 9. března 1949 ministerstvo zdravotnictví sděluje, že stavba nemocnice nebude zařazena do první vlny investic 1. pětiletky a že se s ní počítá až v letech 1952-53. Výstavbu brzdila rivalita s plzeňskými Škodovými závody, které plánovaly rovněž výstavbu vlastní nemocnice a chtěly pro sebe získat všechny finanční prostředky. Na návrh KNV tak bylo původně na výstavbu rokycanské nemocnice do plánu stavebních investic zařazeno 120 000 000 Kčs, ale neprošlo to.[934] Až v roce 1950 se začala znovu rozbíhat jednání o zahájení stavebních prací.[935] ONV zažádal 3. července 1950 o nové zařazení rokycanské nemocnice do plánu na rok 1951. Byla schválena investice 900 000 Kčs na vyhotovení projektu. Dne 19. října 1950 požádal MNV o schválení stavebního obvodu a 17. ledna 1951 požádal i ONV o schválení stavebního obvodu. 19. ledna 1951 schválil stavební obvod KNV. 14. února 1951 sjednán u ministerstva zdravotnictví časový plán vypracování projektu. 27. listopadu 1951 KNV zpracoval projekční list za 1 000 000 Kčs. 19. dubna 1951 dorazila do Rokycan komise ministerstva zdravotnictví, KNV a MNV. Přímo na místě posuzovala vhodnost staveniště nad Kalvárií a konkretizovala rozvržení jednotlivých budov areálu. Rada ONV pověřila vedením výstavby přednostu technického referátu ONV ing. Haesslera.[936]

19. května 1951 předal ONV na KNV žádost o schválení zastavovacího plánu od Stavoprojektu, 14. června 1951 podepsána smlouva se Stavoprojektem (1. díl) a 20. července 1951 (2. díl). Termín dokončení projekčních prací stanoven na 31. března 1952.[937] Dne 7. července 1951 předložil Stavoprojekt obecnou projektovou dokumentaci nemocnice. Měla mít kapacitu 242 lůžek. Dne 25. září 1951 ale provedlo ministerstvo zdravotnictví revizi projektu. 27. července 1951 ministerstvo stavebního průmyslu povolilo výjimku na skeletové konstrukce. 27. prosince 1951 pak Stavoprojekt oznámil, že kvůli novým požadavkům a revizím musí být vypracován nový generel. Ten byl dodán 23. ledna 1952. Ministerstvo zdravotnictví jej schválilo 6. února 1952, ale vydalo připomínky, zejména na speciální zařízení suterénu.[938] Kvůli těmto neustálým revizím nemohl Stavoprojekt předložit kompletní projekt nemocnice do 31. března 1952, jak bylo původně plánováno. Ani původní termín zahájení výstavby nemocničního areálu, tedy 1. duben 1952, nemohl být dodržen. Kapacita nemocnice byla nyní zvýšena na 283 lůžek.[939] Nejasnosti v detailním projektu ale trvaly. Rozložení jednotlivých budov areálu muselo být ještě na poslední chvíli změněno. Při geologickém průzkumu byl totiž odhalen tektonický zlom ve vrstvě Klabavské břidlice probíhající podložím budoucího staveniště.[940] 27. srpna 1952 pak rozšířen původní projekt i o objekt čistící stanice a bytů pro lékaře.[941] Všechny tyto změny se promítly i do rozpočtu. 20. dubna 1952 oznámil Stavoprojekt, že stavba bude dražší, místo 1 200 000 Kčs připravených na rok 1952, měla vyjít na 3 442 000 Kčs. Dne 23. května 1952 proto podepsána nová smlouva. Dne 17. května 1952 podal kvůli tomu Okresní národní výbor žádost na vládu o zvýšení rozpočtu na rok 1952.[942]

 

 

 

6.2. Průběh výstavby nemocnice

6.2.1. Zahájení výstavby nemocnice

Vzhledem k tomu, že do přípravy této stavby již bylo investováno příliš úsilí i peněz, se nakonec započetí stavebních prací prosadilo „vlastní vahou“. Dne 17. června 1952 totiž schválila československá vláda výjimku, podle níž stavba nemocnice mohla začít i bez kompletně dokončené projektové dokumentace. 20. června 1952 dodal Stavoprojekt teprve II. stupeň projekční připravenosti, a to jen pro 1. etapu výstavby.[943] V červenci 1952 zahájil zemědělský referát MNV výkup potřebných pozemků. V té době byla také na pozemku zřízena elektrická přípojka a transformátor.[944] Dne 2. srpna 1952 poprvé na staveniště vyjel buldozer.[945]

Základní kámen k nové nemocnici položen 12. října 1952 za přítomnosti ministra zdravotnictví Josefa Plojhara.[946] Už v prvních měsících výstavby se ale stavba dostala do skluzu. Na staveniště nebylo dodáno železo na armování. Když to trvalo nějakou dobu, odvezla si stavební firma i cement, protože jej převedla na jinou stavbu v republice. Další zpoždění způsobila v listopadu 1952 porucha bagru (zůstával mimo provoz ještě v polovině prosince). Bagrista kromě toho onemocněl a jiného se nepodařilo sehnat. Termín dokončení přípravných prací, jaro 1953, tak byl ohrožen.[947] Za zpoždění mohla špatná pracovní morálka zaměstnanců Pozemních staveb Písek. Pracovalo se jen 4 dny v týdnu, 90 procent zaměstnanců totiž bylo z jižních Čech a museli se starat o své kovorolnické záhumenky. Svoji roli na stavbě měli hrát i brigádníci, o brigády na nemocnici ale nebyl velký zájem. Na stavbě panovaly taky problémy s dodávkou dalších a dalších materiálových položek. Ve 4. čtvrtletí roku 1952 kupříkladu chyběla betonová kruhová ocel v potřebných profilech do základů stavby. Kvůli urychlení její dodávky se muselo intervenovat na vyšších místech.[948] V srpnu 1953 už nicméně probíhá příprava betonáže 2. pochodí.[949] Na jaře 1953 se na staveništi nemocnice projevila i dělnická protirežimní revolta v nedaleké Plzni, kterou odstartovala měnová reforma. Dělníci na stavbě nemocnice pohrozili, že za nové mzdy nebudou pracovat a že následujícího dne opustí pracoviště. Pak své rozhodnutí změnili, když na místo dorazil sám předseda místní organizace KSČ Josef Mojžíš.[950]

 

 

 

 

6.2.2. Revize projektu a další opožďování výstavby nemocnice

V průběhu výstavby státem nařízeny 20% úspory nákladů (i když se to nelíbilo architektu Kleinovi a Mojžíšovi). Úsporné zásahy zahrnovaly například zmenšení ploch vnitřních obkladů, zjednodušení fasádních omítek, omezení parkových úprav, vypuštění některých výtahů. Kvůli úsporám se uvažovalo i o vypuštění poliklinické části nemocnice.[951] Původní projekt nemocnice rovněž předpokládal maximálně čtyřlůžkové pokoje, což kvůli úsporným zásahům nedodrženo. Mezitím nepolevovaly organizační a materiálové závady, kvůli nimž se tempo prací jen vleklo. V říjnu 1954 zpracovalo vedení odboru výstavby ONV zprávu zaslanou pak ministerstvu státní kontroly. V ní vyjmenovává příčiny zpoždění výstavby nemocnice v Rokycanech: nedostatek pracovních sil, podprůměrné výkony některých zaměstnanců, nedostatek materiálu, nedodržování šestidenního pracovního týdne, nedostatek sociálních zařízení na stavbě, opakované vypínání dodávek elektrického proudu na staveniště a opakované změny projektu. 21. října 1954 dokonce zpožďující se výstavbu nemocnice v Rokycanech kritizuje humoristický časopis Dikobraz.[952]

4. února 1955 dokonce zaslaly Pozemní stavby České Budějovice telegram na OÚNZ Rokycany, kde vyhrožují zastavením stavby, pokud do 7. února 1955 nedostanou potřebnou projektovou dokumentaci.[953] V červnu 1955 již je hotova hrubá stavba lůžkové části, ale stavební firma (Pozemní stavby Plzeň) nabírá stále větší zpoždění. Kvůli vládnímu nařízení totiž přesunula většinu pracovníků i strojů na stavby v pohraničí. Na staveništi tak vládne absolutní nedostatek pracovních sil. Další problémy přinášely chyby v projektu. Několik měsíců se například musel přepracovávat projekt slaboproudých elektrických rozvodů.[954] Až 10. ledna 1956 uveden do provozu kotel ústředního topení nemocnice.[955]

 

 

 

 

6.2.3. Dokončení výstavby nemocnice a slavnostní otevření

Přes všechny potíže ale obří investice nakonec byla dokončena. Dne 12. května 1957 byl zahájen zkušební provoz nemocnice.[956] V červnu 1957 byla větší část komplexu kolaudována (přízemí, 4. patro lůžkové části, hospodářská část, vrátnice, garáže).[957] Slavnostní otevření se pak konalo v sobotu 22. června 1957 od 15 hodin, opět za účasti ministra Plojhara. Náklady na novou nemocnici dosáhly 33 000 000 Kčs, z toho vlastní stavební práce 29 000 000 Kčs. Generálním dodavatelem byly Pozemní stavby Plzeň.[958] Nemocnice dána oficiálně do provozu 24. června 1957.[959] Ještě v červenci 1957 ale nefungoval hlavní vchod z Voldušské ulice, kde se stále stavělo. Do nemocnice se tak chodilo zadem, přes Kalvárii a pak skrz zahradu.[960]

Jako zajímavost lze uvést, že na staveništi rokycanské nemocnice se natáčel československý film Bomba, který popisuje nález výbušné válečné munice při stavbě fiktivní nemocnice.[961] Natáčení probíhalo v květnu 1957 a zúčastnilo se ho i cca 80 místních občanů jako statisté.[962]  V červenci 1957 ještě natáčení filmu pokračovalo, kvůli tomu mimo jiné odloženo zprovoznění hlavního vchodu do objektu.[963] Směrem k Voldušské ulici totiž ještě na jaře 1957 zela jen ohromná jáma s výkopy inženýrských sítí.[964] Na pozemku u nemocnice taky postavena filmová maketa hospody, která mátla veřejnost. Mnozí lidé si tam prý totiž chtěli zajít na pivo a teprve když otevřeli dveře, zjistili, že místo do lokálu se dívají na volnou krajinu s vrchem Žďár.[965] Kromě toho na tomto pozemku i ještě na jaře 1957 stály různé dřevěné baráky pro stavební dělníky.[966] V lednu 1958 se už film promítal v Plzni.[967]

Svažitá louka jihovýchodně od hlavní nemocniční budovy byla po dokončení objektu upravena. Na místo proto přijel buldozer, který tu rozhrnul hory ornice. Zapomnělo se ovšem na šachty od kanálů. Dvě pracovnice proto dostaly za úkol od stavbyvedoucího, aby píchaly tyčí do země a našly zahrnuté kanálové vpusti. Při tom ale omylem překopnuly hlavní elektrický kabel 3 000 V. Nemocnice pak byla po několik dnů bez řádné dodávky proudu. Nefungoval ani naftový agregát v suterénu. Pomohli vojáci, kteří na dvůr nemocnice přivezli svůj agregát.[968]

 

 

 

 

 

Nemocnice krátce po svém dokončení, pohlednice, Orbis Praha, cca r. 1960. Ze sbírky Evy Vonáskové.

Hlavní průčelí nemocnice. Stavba z let 1952-57 ve stylu socialistického realismu. Pohled od vrátnice. Foto D. Borek, říjen 2003.

Rizalit zadní fasády nemocnice. Vpředu neudržovaná zahrada nemocnice. Foto D. Borek, říjen 2003.

Pohled na nemocnici z nádvoří areálu. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

Socha dělníka od V. Koukolíčka v zahradě nemocnice. Foto D. Borek, říjen 2003.

Socha ženy od V. Koukolíčka před nemocnicí. Foto D. Borek, říjen 2003.

Reliéf na jihovýchodní fasádě nemocnice. Foto D. Borek, říjen 2003.

Prostranství před nemocnicí ve Voldušské ul. s objektem vrátnice z r. 1976. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

6.3. Architektonický popis nemocnice

Architektonicky je nemocnice čp.750/II (oficiálně tehdy „Okresní ústav národního zdraví“) monumentálním dílem, které svoji rozlohou patří k největším rokycanským stavbám 20. století. Ani tato reprezentativní naddimenzovanost ale nezabránila pozdějším, nakonec nerealizovaným úvahám o stavbě dalšího pavilonu (v programovém prohlášení místních mocenských orgánů z roku 1969).[969] Generálním projektantem rokycanské nemocnice byl Stavoprojekt. Odpovědným projektantem ing. Josef Mojžíš.[970] Kromě něj se na návrhu zdravotnického areálu podíleli i ing. arch. Miroslav Klein (nar. 1919) a Zdeněk Přáda (nar. 1922).[971] Investorem byl Okresní ústav národního zdraví (OÚNZ), respektive Krajský národní výbor a ministerstvo zdravotnictví.

Hlavní nemocniční budova má tvar písmene H, s delšími stranami orientovanými k jihovýchodu. Je obklopena rozsáhlým pozemkem. Slohově jde o umírněnou aplikaci forem pozdního socialistického realismu, který se ovšem projevuje jen v architektonických detailech, zatímco hmota a vnitřní dispozice budovy jsou účelně funkcionalistické. Budova má železobetonovou skeletovou konstrukci. Hlavní, jihovýchodní čtyřpatrový trakt dosahuje výšky 21 metrů. Na svou dobu přinesla nemocnice i mnoho novinek. Například zde byly instalovány první rokycanské osobní výtahy (z celkem 12 výtahů byly 3 osobní, 2 lůžkové, 2 jídelní, 2 spisové a 2 nákladní). Budova měla 4 typy vytápění (v lůžkové části stropní vytápění, na operačních sálech topení pomocí průduchů, v garážích parní a zdravotní středisko se vytápělo radiátory). Nemocnice měla i vlastní automatizovanou kotelnu a transformační stanici.[972] Několik podlaží má nemocnice i podzemí, neboť v souladu s dobovými nároky civilního ochrany byla připravena na případný válečný provoz.  V prvním patře polikliniky umístěn jeden z prvních televizorů v Rokycanech, majetek odborové organizace ROH.[973]

O sochařskou výzdobu se postaral místní umělec Václav Koukolíček (1900-1967), který už za první republiky poskytoval městu většinu pamětních desek a pomníků. Zde vytvořil fasádní reliéf „Slunce, voda a vzduch“ a dvě sochy, před budovou socha Ženy, za ní socha Dělníka.[974] Další reliéfy na fasádě jsou dílem plzeňského sochaře Otakara Waltera (1890-1963). Právě sochařská výzdoba budovy je nejvíce ovlivněna socialistickým realismem. Negativním rysem areálu nemocnice je zanedbání parkových úprav rozsáhlého pozemku, který ji obklopuje. Svažitá louka jihovýchodně od hlavního lůžkového křídla sloužila během výstavby nemocnice jako plocha pro různé sklady techniky a nářadí. Zahrada pak sice osázena dvojitým stromořadím a doprostřed umístěna výše zmíněná socha od V. Koukolíčka, park ale nebyl nikdy dokončen. Byla tak promarněna možnost využít unikátní přírodní polohu nemocnice na slunném svahu s výhledem na rokycanskou kotlinu.

Zatímco v době otevření nabízela nemocnice 250 lůžek, v roce 1960 již jich bylo 390 a o dalších 5 let nato 430.[975] Součástí složité infrastruktury spojené s nemocnicí byla i úpravna vody, která byla dána do provozu 21. prosince 1966. Šlo o vývojový prototyp Královopolské Brno. Stavba umístěná na jižním břehu Boreckého potoka v blízkosti sídliště Hrudkovanka. Úpravna, která zásobovala nemocnici pitnou vodou, nezávisle na obecním vodovodu, byla využívána i pro zásobování obytných domů. V té době totiž obecní vodovod, vzhledem k překotnému růstu města, nepostačoval a nemocniční úpravna vody tak pomohla aspoň provizorně umožnit další růst Rokycan.[976] Nemocnice měla i svoji autonomní čistírnu odpadních vod, umístěnou mezi Oseckou a Voldušskou ulicí.

 

 

 

 

6.4. Další stavební vývoj nemocnice

6.4.1. Výstavba dopravní infrastruktury

Nemocnice sice vyrostla v ekologicky kvalitní lokalitě mimo intravilán, ale to mělo i své negativní stránky. Město muselo totiž řešit výstavbu spojovacích komunikací, systému veřejné dopravy a městské infrastruktury, jejichž náklady byly, vzhledem k odlehlé poloze nemocničního areálu, vysoké. Už v roce 1957 po dokončení nemocnice požádal Okresní národní výbor město o urychlené zajištění výstavby veřejného osvětlení.[977] Radnice jednala urgentně, v lednu 1958 již bylo veřejné osvětlení ve Voldušské ulici, od Boreckého potoka k nemocnici, v provozu.[978] Nedobrý byl i stav vozovky ve Voldušské ulici. Podle pamětníků (jaro 1957) byla cesta vlivem přejezdů stavební techniky rozježděná jako tankodrom.[979] V 1. pololetí roku 1959 byla pak Voldušská ulice až k nemocnici opatřena provizorním bezprašným povrchem.[980] Práce provedl podnik Československé státní silnice.[981] Toto provizorní řešení pak bylo nahrazeno komplexní rekonstrukcí a vyasfaltováním silničního tahu Rokycany-Volduchy. V únoru 1959 už se pracuje na projektu.[982] V prosinci 1959 stále ještě nová silnice neprovedena.[983] Město také od roku 1958 uvažuje o vybudování důkladnější stezky pro pěší přes vrch Kalvárie.[984] Na jaře 1963 aspoň chodník k nemocnici vyspraven škvárou a štěrkem.[985] V dubnu 1966 národní výbor schválil výstavbu chodníku do nemocnice, ale začal uvažovat o tom, že by rovnou chodník provedl i s vyasfaltováním.[986] Šlo o součást městského závazku k 50. výročí komunistického převratu v Rusku. V dubnu 1967 ještě práce nezačaly. Hodnota díla odhadnuta na 25 000 Kčs, plocha nového chodníku měla činit 600 čtverečních metrů. Stále se přitom oficiálně mluví o „prašném povrchu“.[987] V srpnu 1967 se uvádí, že chodník k nemocnici se už dokončuje. Měl být předán do užívání k 30. srpnu 1967 s tím, že okolní terénní úpravy proběhnou až následujícího roku.[988] Národní výbor navrhl, aby je provedli místní obyvatelé ve spolupráci s Okresním ústavem národního zdraví (nemocnice). Mezi chodníkem a Oseckou ulicí měl být zřízen pruh zeleně. V listopadu 1967 se ale na plénu Městského národního výboru opět ozývá kritika. Josef Kebrle se podivuje, proč není chodník budován již jako asfaltový.[989] V srpnu 1968 byla vozovka ve Voldušské  ulici směrem k nemocnici poškozena průjezdem okupační sovětské armády. Narušen asfaltový povrch o ploše 3600 čtverečních metrů.[990] Na rok 1969 zařazena do investičního plánu MěstNV i rekonstrukce veřejného osvětlení k nemocnici, v hodnotě 30 000 Kčs.[991] V červnu 1969 už práce probíhají. Na plénu MěstNV si ale Josef Sysel stěžuje, že kvůli stavbě osvětlení byly zbytečně pokáceny stromy u nemocnice. Za pravdu mu dává Josef Preisler, kácení prý proběhlo bez vědomí Městského národního výboru.[992] V září 1969 uváděno, že instalace veřejného osvětlení pod nemocnicí dokončena (celkem zde 7 nových svítilen).[993] Bylo tu v roce 1969 odpracováno 76 brigádnických hodin. Proinvestováno 22 247 Kčs a vytvořena hodnota díla 31 000 Kčs.[994]

I přes tyto postupné zvelebovací akce si mnozí obyvatelé stěžovali, že banální návštěva lékaře jim zabere půl dne. Na podzim 1958 řešila rada MNV otázku, zda do areálu nemocnice přestěhovat i poradnu pro děti. Maminky byly proti, vadila jim velká vzdálenost nemocnice i strmé stoupání, nevhodné pro malé děti, popřípadě matky s kočárkem. Rovněž národní výbor se zasazoval o to, aby byla poradna ponechána „dole“ ve městě. OÚNZ ovšem tyto myšlenky jednoznačně odmítl s tím, že je prý nutno centralizovat zdravotní péči a není možné mít evidenci pacientů na více místech ve městě. Projekt nemocnice údajně s umístěním poradny počítal a MUDr. Antonín Vávra argumentaci OÚNZu doplnil: „opatření takové dělá se po vzoru poliklinik v SSSR.“[995] V budovatelském optimismu se tedy uvažovalo, že město spojí s novou nemocnicí trolejbusová linka.[996] Zůstalo jen u vizí. Roku 1964 zavedena k nemocnici aspoň zvláštní autobusová linka od vlakového nádraží. Roku 1966 přidány další linky (kasárna-nemocnice a jatky-nemocnice). Autobusy ale nebyly příliš využívány.[997]  

V září 1977 si na plénu MěstNV stěžuje pan Beneda, že je nutno zajistit veřejné osvětlení k nemocnici. Cesta k nemocnici prý taky ve špatném stavu.[998] Na své schůzi 28. února 1978 také rada MěstNV uložila vedoucímu odboru KHSO projednat s odborem dopravy ONV úpravu přechodu pod nemocnicí mezi mostem přes Borecký potok a Oseckou silnicí.[999] V rámci budování technické vybavenosti provedena pak v roce 1979 výstavba nového chodníku k nemocnici.[1000] Provedly ji Technické služby jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[1001]

 

 

 

 

6.4.2. Dostavba okolí nemocničního areálu (parkoviště, vrátnice)

Okolí nové nemocnice zůstávalo víceméně neudržované. V únoru 1962 se na zasedání MěstNV řeší, proč ještě Komunální služby nesplnily úkol zřídit u areálu parkoviště.[1002] Podle výhledového plánu investic se na roky 1969-1971 předpokládala parková úprava okolí nemocnice, v roce 1971 mělo dojít k finálnímu návrhu řešení budoucího parkoviště. Na roky 1972-80 pak plánována vlastní výstavba parkoviště. Investorem měl být OÚNZ.[1003] Parková úprava u nemocnice (investorem OÚNZ) měla dle údajů ze září 1969 začít ještě onoho roku.[1004] Parkové úpravy u nemocnice nakonec zahrnuty do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969).[1005] V listopadu 1970 navrhuje MěstNV zařadit parkové úpravy za budovou nemocnice, směrem ke Kalvárii, do celoměstské zvelebovací akce na rok 1971 (na počest 50. výročí založení KSČ). Mělo jít o závazek Okresního ústavu národního zdraví. Park měl sloužit pro odpočinek pacientů.[1006] V prosinci 1969 město uvažuje, že by v rámci soutěže k 25. výročí osvobození v následujícím roce byla provedena výstavba asfaltového parkoviště u nemocnice (práce by jako závazek provedl podnik Silnice, okresní správa Rokycany).[1007] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 zařazena výstavba parkoviště do plánu Akce Z  na rok 1970. Podnik Silnice se zavázal, že vybuduje parkoviště o ploše 2300 čtverečních metrů, v hodnotě 122 904 Kčs.[1008] Roku 1970 skutečně upraveno u nemocnice parkoviště k 25. výročí osvobození Československa.[1009] Práce zajistila Okresní správa silnic a dostala za to čestné uznání. Zbudování provizorního parkoviště před nemocnicí provedeno v hodnotě 122 964 Kčs.[1010]

V roce 1973 se zmiňuje, že roku 1975 má OÚNZ začít s budováním vstupního areálu (vrátnice, prodejna, točna autobusů). Ještě během roku 1973 měl být hotov projekt tohoto nového traktu.[1011] V květnu 1974 ale MěstNV konstatoval, že kvůli nedostatečné stavební kapacitě byla realizace objektu v hodnotě 1 200 000 Kč odložena.[1012] V létě roku 1976 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) se záležitostí zabývala rada MěstNV a vzala na vědomí zprávu o výstavbě točny u nemocnice. Městský rozpočet byl v roce 1974 posílen o 10 458 Kčs na projektovou dokumentaci točny.[1013] V únoru 1975 se uvádí, že výstavbu točny provedou Technické služby ještě do konce roku.[1014] Během roku 1976 utratil MěstNV za výstavbu točny 369 000 Kčs (oproti plánu 300 000 Kčs).[1015] Nakonec až roku 1976 byl areál nemocnice doplněn o servisní budovy u nové brány, s prodejnou a vrátnicí.  Součástí přístavby byla i prodejna a bufet. Tuto akci plánoval podnik Potraviny provést již ve 4. pětiletce. Objekt samoobsluhy a občerstvení měl vyrůst u nemocnice v roce 1970 nákladem 500 000 Kčs.[1016] V roce 1968 se uvádí tato investice jako výhledová akce, se zamýšlenou realizací někdy do roku 1980.[1017] V listopadu 1969 naopak MěstNV optimisticky předpokládá výstavbu prodejny potravin o ploše 80 čtverečních metrů už na roky 1971-1972. Měl ji zajišťovat podnik Potraviny.[1018] Prostor před branou byl zároveň upraven na točnu autobusu a parkoviště pro automobily. Stavbu prováděl n.p. Silnice Plzeň, provoz Osek u Rokycan.[1019] Hodnota stavby se odhadovala na 1 500 000 Kčs. Dokončení této akce se plánovalo na 2. polovinu listopadu 1976.[1020] Ještě v 1. pololetí 1977 do stavby točny investováno 16 000 Kčs. Splněn tak plán na celý rok.[1021] Šlo patrně o dokončovací práce. Prostranství před nemocnicí tak získalo charakter jakéhosi náměstí a centra celé čtvrti Osecký vrch. V roce 1978 byla v oblasti před nemocnicí také dokončena kanalizace.[1022]

V této době také město uvažovalo o koncepčnější úpravě celého parkového areálu okolo nemocnice. Na žádost OÚNZ zpracoval Stavoprojekt studii sadových úprav. Autorem studie byl ing. Vopršálek ze Zahradnického závodu města Plzně. Konstatoval, že zatímco přední (vstupní) část areálu je už upravena, problematické zůstávalo řešení zadní části se zahradou. Zahrada prý totiž stojí na břidlicovém návozu a zdejší vegetace se jen těžko ujímá, stromy rostou pomalu. Studie také uvedla, že před 10 lety zde vysazena alej ale i ona roste pomalu. V roce 1979 aspoň vysazeny v nemocniční zahradě, zejména podél jejího okraje, rychle rostoucí dřeviny, které měly oddělit areál nemocnice od lokality nové bytové výstavby v ulici Pod Nemocnicí.[1023]

Od 29. května 1988 zahájen v Rokycanech provoz městské hromadné dopravy na třech autobusových linkách. Všechny končily u nemocnice. Z točny před vrátnicí se tak stal důležitý terminál, ostatně městská hromadná doprava sloužila primárně pro starší občany, pro něž bylo spojení s odlehlou a na strmém svahu umístěnou nemocnicí komplikované.[1024] Už v době výstavby autobusové točny se předpokládalo, že v druhé etapě musí být rozšířeno parkoviště pro osobní automobily.[1025] To bylo postaveno až v roce 1989, severně od hlavní vrátnice. Jeho dokončení se plánovalo na září 1989.[1026] Výstavba parkoviště zahájena v září 1988 v Akci Z. Rozpočtové náklady vypočítány dle plánu na 608 000 Kčs, z toho v roce 1988 mělo být prostavěno 342 000 Kčs (nakonec ale proinvestováno za rok 1988 jen 230 000 Kčs). Finanční náklady pro rok 1988 měly dosáhnout 256 000 Kčs (ve skutečnosti byly jen 169 000 Kčs). V roce 1988 tu odpracováno 2055 brigádnických hodin (všechny zdarma).[1027] Podle jiného dobového pramene byly za rok 1988 skutečné finanční náklady 132 754,32 Kčs.[1028] Parkoviště u OÚNZ se kvůli majetkoprávnímu vypořádání dostalo do skluzu a zahájení výstavby posunuto o 3 měsíce. Akce tak přešla do roku 1989.[1029] Na rok 1989 plánováno na výstavbě parkoviště realizovat finanční náklady ve výši 83 000 Kčs (hrazeny z Fondu rozvoje a rezerv).[1030] Podle jiného pramene ale plánované finanční náklady pro rok 1989 u této akce vyčísleny na 243 000 Kčs. Během 1. pololetí 1989 ovšem tato částka výrazně překročena a prostavěno 805 000 Kčs. V září 1989 se parkoviště popisuje jako prakticky hotové.[1031] Během zbytku roku 1989 pak parkoviště skutečně dobudováno.[1032] Dokončení stavby uváděno v prosinci 1989. Celková hodnota díla uváděna na 502 000 Kčs, přičemž jen v roce 1989 vytvořena hodnota 317 000 Kčs (ve shodě s plánem). Finanční náklady za rok 1989 tu dosáhly 243 000 Kčs (opět ve shodě s plánem) a odpracováno 2554 brigádnických hodin.[1033] Podle jiného pramene zde ale v roce 1989 vynaloženy náklady 263 000 Kčs (zatímco plán byl 243 000 Kčs).[1034] Jde o jednoduchou asfaltovou plochu, bez nějakých architektonických nebo parkových úprav.  Kvůli tehdy nesmyslně přísným předpisům na ochranu zemědělské půdy, musela být náhradou za tyto zabrané pozemky provedena náhradní zemědělská rekultivace v obci Trokavec na jižním Rokycansku.[1035] V 1. pololetí 1989 si náhradní rekultivace pozemku místo parkoviště vyžádala náklady 58 000 Kčs.[1036]

V komplexu vrátnice byla zřízena prodejna, která kromě pacientů a personálu nemocnice obsluhovala i obyvatele čtvrti Osecký vrch. V roce 1991 byla jako jedna z prvních ve městě zařazena do tzv. malé privatizace a přešla do soukromých rukou.[1037] Prodejna nabídnuta za vyvolávací cenu 1 455 000 Kčs.[1038] Později ale zdejší prodejna spíše skomírala. 7. května 2009 byl v prostorách bývalé prodejny u vchodu do areálu nemocnice spuštěn provoz nové lékárny. Objekt prošel celkovou přestavbou, kterou provedla firma S+H. Na akci přispěl subvencí 7 500 000 Kč Plzeňský kraj.[1039]  

 

 

 

 

6.4.3. Stavební úpravy samotné nemocnice

Na rok 1965 zařazena do plánu Okresního stavebního podniku pokládka nové plechové střechy na objekt nemocnice. Mělo jít o akci s odhadovanými náklady 168 000 Kčs.[1040] V roce 1965 provedena rovněž generální oprava rozvodů vody v nemocnici v hodnotě 274 000 Kčs.[1041] Na rok 1968 plánována výstavba regulační stanice v areálu nemocnice. Během roku 1968 na ní měl Okresní stavební podnik připraven k proinvestování 83 000 Kčs.[1042] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 předpokládáno v letech 1971-1980 provedení stavby nového pavilonu nemocnice. Investorem měl být OÚNZ.[1043] Projekt nerealizován. Do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969) zařazeno dokončení rekonstrukce kotelny v nemocnici (prováděl OÚNZ).[1044] 1. září 1987 otevřena v nemocnici JIP s 6 lůžky.[1045]

Po roce 1989 byly do oprav a zkvalitňování nemocničního zařízení investovány desítky milionů korun.[1046] Od počátku května 1996 probíhala v nemocnici rekonstrukce dětského oddělení. 10. června 1996 opravy dokončeny.[1047] Dne 1. dubna 1998 otevřen první nadstandardní pokoj, zřízený při oddělení B interny.[1048] Šlo o jednolůžkový pokoj s umyvadlem a televizorem. Druhý pokoj tohoto typu (opět na interním oddělení) uveden do provozu roku 2004. Tentokrát šlo už o místnost s vlastním sociálním příslušenstvím, ledničkou a telefonní přípojkou. Po rekonstrukci gynekologicko-porodnického oddělení roku 2003 přibyly podobné pokoje i tam. Nadstandardní ubytování se objevilo i při chirurgickém oddělení.  Od roku 1996 adaptovány tři takovéto pokoje, rovněž na dětském oddělení.  Jeden z nich má vlastní sociální zařízení, lednici, telefon a telefon. V roce 2005 plánována modernizace vnitřního zařízení. Další dva pokoje určeny pro maminky s malými dětmi. Kromě televize a telefonu je tu také k dispozici dětská vanička.[1049] V roce 1996 zahájena rekonstrukce technického zázemí nemocnice. Součástí této investice byla i výstavba nového stravovacího provozu. Do roku 1999 prostavěno při této akci 7 000 000 Kč, zbývalo ještě cca 10 000 000 Kč.[1050] V roce 1999 instalovány do hlavního vchodu do nemocnice dveře na fotobuňku. Téhož roku vyrostly v přízemí polikliniky nové záchody (včetně bezbariérového WC). Roku 1999 také přebudovány sesterny na chirurgickém a interním oddělení. Na operačních sálech chirurgického oddělení pořízen hygienický vstupní filtr.[1051]

Od 1. ledna 2003 přešla nemocnice do správy Plzeňského kraje. 7. července 2004 začala přestavba sprch, umýváren a záchodů v lůžkové části interního a chirurgického oddělení. Z větší části byla dokončena do konce srpna 2004.[1052] Dne 20. října 2004 podalo vedení nemocnice návrh na vydání územního rozhodnutí na výstavbu kopané studny na pozemku č.kat.1801/1 v areálu nemocnice. 13. prosince 2004 vydáno stavebním oborem městského úřadu rozhodnutí o umístění stavby. Studna měla být umístěna 92 metrů od stavební parcely č.kat.1378, 95 metrů od stavební parcely č.kat.5019 a 45 metrů od stavební parcely č.kat.1379. Hloubka studny 25 metrů.[1053] V létě 2006 provedena rekonstrukce rehabilitačního oddělení v nemocnici. Došlo na výměnu dlažby, instalaci nových plastových oken a výmalbu místností. Koncem srpna 2006 po zhruba měsíci prací už změny hotovy.[1054]

23. ledna 2012 proběhlo otevření interny C po půlroční rekonstrukci a uzávěře. Byly postaveny nové sprchové kouty, vany a záchody, opraven armatury, rozvody, okna a dveře. 27. února 2012 pak byla v nemocnici slavnostně otevřena po modernizaci biochemická a hematologická laboratoř. Byla umístěna do místností po přestěhované lékárně, kde došlo k vybourání vnitřních příček a celkové přestavbě včetně nových inženýrských sítí.[1055] V roce 2014 byly provedeny v přízemí nemocnice stavební úpravy s nákladem cca 3 000 000 Kč, financovaným z krajského rozpočtu. Změny byly realizovány ve vestibul, který byl propojen s novou halou společného příjmu. Spojovací trakt mezi oběma hlavními budovami nemocnice byl zmodernizován a rekonstrukce se dočkaly i přilehlé interní ambulance a pohotovost. Vznikla tu centrální prosklená recepce.[1056] 2. listopadu 2015 proběhla kolaudace nové vyšetřovny CT a SONO v nemocnici.[1057] 14. března 2017 byla provedena kolaudace chirurgických ambulancí po rekonstrukci. Předání proběhlo s tříměsíčním zpožděním, zapříčiněným sporům mezi vedením nemocnice a stavební firmou ohledně kvality provedení prací. Po rekonstrukci fungují dvě chirurgické ambulance, malý sál pro lékařské zákroky, sádrovna a nově i sanitární sekce umývárny. Pro pacienty se ambulance otevřely 9. května 2017. Akce si vyžádala náklad 2 000 000 Kč.[1058] Daleko významnější změnou v roce 2017 ale bylo uzavření porodnice v rokycanské nemocnici.[1059] Poslední dítě se tu narodilo 29. června 2017. Šlo o poměrně nečekaný krok, obzvláště když nedlouho předtím prošly porodní sály rekonstrukcí. Důvodem bylo nedostatek lékařů a klesající počty rodiček. V roce 2016 tu bylo provedeno 323 porodů. V nemocnici zůstaly jen gynekologické ambulance a poradny.[1060] V roce 2020 bylo v prostorách bývalé porodnice ve 4. patře otevřeno lůžkové oddělení následné péče pro ošetřování dlouhodobě nemocných.[1061]

 

 

 

 

 

 

7. Další výstavba na Oseckém vrchu po roce 1945

Výstavba nemocnice definitivně potvrdila proměnu Oseckého vrchu na urbanizované území. V následujících dekádách se tato část města stala jednou z nejrychleji rostoucích. Poměrně rovnovážně se tu rozvíjela jak obytná zástavba individuální, tak bytové domy sídlištního typu. Vyrostla tu také další stavba veřejného charakteru celoměstského významu (hvězdárna).

 

 

 

 

7.1. Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu

Na konci 50. let 20. století (a v další etapě ještě počátkem 90. let) vznikla v této čtvrti nevelká skupina bytových domů sídlištního typu, kterou můžeme nazvat sídlištěm Osecký vrch. Dohromady obsahuje 56 bytů. Všechny tyto domy jsou zděné s valbovými střechami. Pohledově se uplatňují zejména při pohledu od Boreckého potoka, kde se ze siluety čtvrti rýsují jako kompaktnější desky. Šlo o podnikovou výstavbu pro zaměstnance nemocnice. Jejich výstavba zahájena v roce 1957.[1062]

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1063] Sídlištní výstavba ve Voldušské ul. je v horní levé části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu. Dům čp.794/II ve Voldušské ul. z konce 50. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.

Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu. Dům čp.1102/II ve Voldušské ul. z počátku 90. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

7.1.1. Domy čp.794/II a čp.795/II ve Voldušské ulici

Nejprve postaveny dva domy čp.794/II a čp.795/II typu T/13-14[1064] ve Voldušské ulici, naproti nemocnici. Na jaře 1958 se jejich dokončení očekává v srpnu-září 1958. Za duben 1958 plněn plán stavebních prací na 100,1 %.[1065] V září 1958 už jsou tyto domy dokončovány.[1066] Do užívání skutečně předány v roce 1958. Vzniklo zde 16 bytů.[1067] Problém ale nastal, jak už bylo v éře socialismu zvykem, s inženýrskými sítěmi. Všechny zdejší byty byly zařízeny na plynové vytápění a ohřev vody. Jenže plynová přípojka měla zpoždění. Její instalace se plánovala až na 4. čtvrtletí roku 1959.[1068]

 

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1069] Sídlištní výstavba v ul. U Nemocnice je v střední části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu. Dům čp.796-797/II v ul. U Nemocnice z konce 50. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

7.1.2. Domy čp.796-797/II a čp.798-799/II v ulici U Nemocnice

Další dva dvojdomy čp.796-797/II a 798-799/II vyrostly v nově založené krátké ulici U Nemocnice, která vybíhá východním směrem z Osecké ulice. Výstavba domů měla začít ještě v roce 1958. V květnu 1958 se ovšem uvádí, že má být teprve zahájena.[1070] V září 1958 už jsou domy rozestavěny.[1071] V červenci 1959 zůstávají stále rozestavěné.[1072] Poslední dokončovací práce tu probíhaly roku 1960, kdy za dostavbu sídliště utraceno již jen pouhých 18 000 Kčs.[1073] Vzniklo zde 32 bytů.[1074]

V roce 1967 střechy sídlištních domů na Oseckém vrchu poškodila vichřice. V srpnu 1967 se na plénu MěstNV dotazuje Josef Sysel, proč škody stále nebyly opraveny. Josef Bláha odpověděl s tím, že už druhý den po vichřici dalo město objednávku na Okresní stavební podnik, do dneška neprovedl podnik žádné opravy. Město proto muselo nechat práce provést brigádnicky. Závady po vichřici odstraňovala Domovní správa v 1. pololetí 1967.  Šlo hlavně o klempířské a pokrývačské práce.[1075] Kvůli zvýšení tlaku vody v bytových domech v této vyvýšené lokalitě byla v prostoru Oseckého vrchu zřízena přečerpávací stanici, kde se zvyšuje potrubní tlak.[1076] V květnu 2000 souhlasilo městské zastupitelstvo s prodejem těchto domů stávajícím nájemníkům do osobního vlastnictví.[1077] V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.798-799/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace.[1078] V únoru 2002 pak zastupitelstvo odhlasovalo prodej domu čp.796-797/II bytovému družstvu nájemníků za 1 035 619 Kč.[1079] V dubnu 2002 zastupitelstvo schválilo kupní smlouvu na prodej domu čp.796-797/II.[1080]

 

 

 

 

7.1.3. Technický vývoj ulice U Nemocnice a vývoj jejího pojmenování

Ulice U Nemocnice má charakter pouhé krátké obslužné komunikace, která odbočuje z Osecké ulice k bytovým domům. V září 1974 uváděno, že během 1. pololetí onoho roku provedeny práce na asfaltování chodníků u domů čp.796-797/II.[1081] Práce měl provádět podnik Stavoizolace.[1082] Vozovka ovšem až do počátku 21. století zůstávala nedlážděná, krytá pouze štěrkem a hlínou. V roce 2003 počítalo město s tím, že v roce 2004 (na konci roku 2003 už odsunuto na rok 2005[1083]) zde položí zpevněný povrch.[1084] Investice měla přijít na 2 300 000 Kč.[1085] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „projektová dokumentace U Nemocnice “ celkem 82 260 Kč (původně plánováno 119 000 Kč).[1086] V listopadu 2005 se město zabývalo harmonogramem oprav komunikací. Projektová dokumentace na rekonstrukci ulice U Nemocnice je už hotova, rozpočet na realizaci úprav odhadnut na 3 600 000 Kč. Komunikace má až 13. pozici v aktualizovaném celoměstském pořadníku.[1087] Za rok 2005 utratilo město na pořízení projektu rekonstrukce této komunikace 24 000 Kč. Projektové práce prováděla firma PPAA z Plzně.[1088] Pro rok 2007 zařazena rekonstrukce ulice U Nemocnice do zásobníku investičních akcí, které město hodlalo realizovat (byť ne nezbytně už v roce 2007). V lednu 2007 tento seznam odsouhlasilo i zastupitelstvo.[1089] Dne 10. července 2008 podala společnost ČEZ Distribuce, a.s. žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu: rekonstrukci nízkého napětí na Oseckém vrchu na stavebních pozemcích č.kat.1678, č.kat.1679, č.kat.1680, č.kat.1681 a č.kat.2958 a na pozemkových parcelách č.kat.1768/2, č.kat.1770/2 a č.kat.1772/2. 29. září 2008 městský úřad zahájil řízení a na 31. říjen 2008 svolal ústní jednání.[1090] Šlo o lokalitu bytových domů v ulici U Nemocnice. Práce na opravě komunikace započaly v roce 2009. Prováděla je plzeňská firma Strabac. Nabídková cena v rámci výběrového řízení činila 4 452 900 Kč. Skutečné náklady dosáhly 4 263 030 Kč. Během roku 2009 byla oprava komunikace v ulici U Nemocnice dokončena, ale na rok 2010 se ještě plánovaly sadové úpravy.[1091]

27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud neoznačené komunikace ulice U Nemocnice.[1092] Od té doby název nebyl měněn. Na Oseckém vrchu ale vzhledem k nepříliš invenčnímu uličnímu názvosloví existují v nevelké vzdálenosti od sebe ulice U Nemocnice, Pod Nemocnicí a Nad Nemocnicí.

 

 

 

 

7.1.4. Dům čp.1102/II ve Voldušské ulici

V 90. letech bylo sídliště na Oseckém vrchu doplněno o další dům určený pro zaměstnance nemocnice čp.1102/II. Jeho stavbu inicioval Okresní ústav národního zdraví.[1093] Rada ONV 16. srpna 1988 uložila MěstNV získat byty pro zdravotníky, ale dle informací ze září 1989 usnesení neplněno.[1094] Souhlas k výstavbě bytového domu byl vydán 29. října 1990.[1095] Uvažovalo se rovněž o lokalitě U Václava (v místě dnešní průmyslové zóny v Stehlíkova-Kotelská), ale byly tam problémy s výkupem pozemků od soukromých majitelů.[1096] Nakonec proto dostala přednost volná parcela ve Voldušské ulici, patřila Okresnímu ústavu národního zdraví (tedy nemocnici) a nájemníkům z řad zdravotníků nabízela ekologicky kvalitní bydlení v nevelké vzdálenosti od jejich pracoviště. Přesné umístění a rozměry domu byly konzultovány s městským architektem ing. Fárou.[1097]

Dne 26. listopadu 1990 Okresní stavební podnik převzal staveniště.[1098] Kvůli mrazům se ale s výstavbou začalo až následujícího roku.[1099] Původním investorem byl stát, respektive okresní národní výbor, zastoupený Krajskou inženýrskou organizací.[1100] Kvůli rozkladu stávajících ekonomických vazeb po pádu komunistického režimu se ale nakonec stavba protáhla. Dne 25. února 1993 městské zastupitelstvo odsouhlasilo bezúplatný převod domu na budoucí nájemníky s tím, že dostavbu objektu (tedy investici za cca 2 000 000 Kč) si budou muset nájemníci uhradit ze svého.[1101] Dům dokončen roku 1994.[1102] V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.1102/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace.[1103] V červenci 2003 pak zastupitelstvo rozhodlo o celkovém prodeji domu do soukromého vlastnictví.[1104]  Cena stanovena na 1 295 736 Kč.[1105]

V domě je 8 bytů.[1106] Z toho 2 byty o velikosti 3+1, další byty mají velikost 2+1 a 1+1.[1107] Vzhledem k averzi, kterou čerstvě osvobozená československá společnost pociťovala k panelové architektuře, symbolu komunistického režimu, byla v tomto případě zvolena důsledně tradiční vnější podoba i technologie, tedy cihly, klasická valbová střecha, plynové vytápění a krytina z tašek.[1108] Dům je podsklepený a má dvě podlaží. Západně od domu čp.1102/II se ve vnitrobloku nachází rozlehlý pozemek, který je v roce 2007 nabízen realitními kancelářemi s tím, že dle vyjádření města jde o parcelu určenou pro výstavbu bytových domů.[1109]

 

 

 

 

7.1.5. Plánované sídliště Pod Nemocnicí

Bytové domy poblíž nemocnice jsou rozsahem jen nevelkým urbanistickým souborem. Koncem 60. let 20. století se ale na Oseckém vrchu uvažovalo o výstavbě skutečně velkého sídlištního celku. Město tehdy reagovalo na opětovné obnovení hromadné bytové výstavby díky zajištění nových kapacit zásobování vodou. V roce 1969 deklaruje MěstNV potřebu najít vhodné staveniště pro cca 600 bytových jednotek.[1110] V březnu 1969 se mluví o tom, že jedním ze tří velkých obytných celků, které mají v příštích letech vyrůst v Rokycanech, bude sídliště Pod Nemocnicí.[1111] Mělo mít 600 bytů. 1. etapa s 200 bytovými jednotkami by byla postavena v letech 1973-1974. 2. etapa se 400 bytovými jednotkami měla přijít na řadu v letech 1974-1976.[1112] Šlo by tak o dosud největší sídlištní soubor v Rokycanech, který by zásadním způsobem změnil oblast Oseckého vrchu a posunul by demografické těžiště města směrem k severu. Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 předpokládáno, že právě na tomto sídlišti by mohla být v letech 1974-80 postavena nová mateřská škola a jesle (alternativně navrhovaná do prostoru Pražského předměstí). Investorem měl být KNV.[1113] V roce 1969 také předseda MěstNV uvádí, že by na tomto sídlišti mohla vyrůst i základní škola s 18 třídami (plánovaná alternativně rovněž na Pražském předměstí).[1114]

V září 1969 se konala na ONV porada za účasti zástupců Městského národního výboru a dalších organizací. Schůzka měla vyjasnit některé výhledové investice v okresním městě. O sídlišti u nemocnice se uvažuje i nadále. Dokonce stanoveno, že národní podnik Potraviny bude výhradně zajišťovat výstavbu a provoz obchodní sítě v tomto obytném souboru.[1115] Konkretizovaný plán z listopadu 1969 předpokládá, že k výstavbě občanské vybavenosti na tomto sídlišti dojde v letech 1974-1976, ovšem už nikoliv ve výhradním aranžmá podniku Potraviny. Ten měl pouze zajistit výstavbu a provoz samoobsluhy potravin (včetně sekcí prodeje masných výrobků, cukrovinek a tabáku) o ploše 200 čtverečních metrů. Podnik Drobné zboží Cheb měl provést výstavbu prodejny průmyslového zboží (včetně drogerie, sportovních potřeb a hraček) o ploše 60 čtverečních metrů. Podnik Zelenina měl na sídlišti zřídit svoji prodejnu ovoce-zeleniny. Podnik Domácí potřeby Plzeň by zajistil zbudování a provoz obchodu s drobnými domácími potřebami. Svoji prodejnu tu mělo mít i družstvo Styl Plzeň (sportovní kabátky, halenky, osobní prádlo). Kromě toho se plánovala i výstavba závodu veřejného stravování se 120 místy a bufetem.[1116] Upravený harmonogram ze září 1969 pak stanovil, že v roce 1970 proběhne zpracování projektového úkolu na nové sídliště s 600 byty pod nemocnicí. Vlastní projekt bude vyhotoven v letech 1971-1972 a výstavba obytného celku proběhne v letech 1973-1978.[1117] Zpracování projektového úkolu skutečně zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Měl je provádět ONV.[1118]

Ambiciózní projekt rozsáhlé obytné čtvrti ale nebyl realizován. Na plénu MěstNV v červnu 1970 oznámeno, že nedojde k výstavbě plánovaného sídliště pod nemocnicí.[1119] Priorita byla prozatím dána bytové výstavbě na Jižním předměstí.

 

 

 

 

 

7.2. Hvězdárna čp.721/II

7.2.1. Výstavba původní hvězdárny

Současně s nemocnicí vznikla na Oseckém vrchu po 2. světové válce i další veřejná stavba, a to městská hvězdárna. Její počátky spadají už do července roku 1942, kdy se v Rokycanech začali scházet amatérští astronomové. Ti využívali místnost v tehdejší Okresní nemocenské pojišťovně v Jiráskově ulici.[1120] V říjnu 1945 začali na soukromém pozemku u Voldušské silnice naproti židovskému hřbitovu kopat základy a v únoru 1947 zde otevřeli hvězdárnu, tehdy nazvanou Lidová hvězdárna. V ní byl umístěn čočkový dalekohled o průměru objektivu 80 mm a později teleskop typu Cassegrain. Celou stavbu provedli svépomocí, v roce 1947 jí město poskytlo dotaci 20 000 Kčs na úhradu nákladů.[1121] Slavnostní otevření se konalo 17. června 1947.[1122]

Existence takto vybavené astronomické pozorovatelny v nevelkém okresním městě typu Rokycan rozhodně nebyla samozřejmostí. Okolo hvězdárny se vytvořila skupina odborníků i amatérských astrologů. 4. října 1958 byl při hvězdárně založen Kosmický klub zaměřený na popularizaci astrologie mezi mládeží i veřejností.[1123]

 

 

 

 

Hvězdárna čp.721/II ve Voldušské ul. z r. 1961. Pohled od hlavní brány. Foto D. Borek, říjen 2003.

Stará hvězdárna ve Voldušské ul. z r. 1947. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

7.2.2. Výstavba nového objektu hvězdárny

Na jaře roku 1955 zahájena podstatná přestavba hvězdárny. Původní projekt počítal jen s rozšířením, prováděným v brigádnické Akci „M“ (materiál zdarma). V červenci 1955 ale rozhodnuto postavit také ještě jednu novou budovu.[1124] Dne 20. července 1955 požádala Obvodní lidová hvězdárna o povolení k stavebním pracím. Pracovní síly zajistili členové hvězdárny, peníze na materiál apod. poskytl národní výbor.[1125] Cihly získány z demolovaného objektu vepřince u restaurace Železná v Pražské ulici, kde se začaly stavět bytové domy. Celkem takto získáno 70 vozů materiálu.[1126] Další materiál získán z bývalého tržiště u Růžičkovy ulice na místě dnešního zimního stadionu (viz kapitola „Pražské předměstí – zástavba před býv. Pražskou branou“), odkud vyjmuty žulové patníky a odvezeny na staveniště hvězdárny.[1127] Písek na stavbu získán v místních vodních tocích, dřevo z polomů v Husových sadech.[1128] 2. září 1955 ještě věnovala obci Běla Jágerová pozemek č.kat.1764 okolo hvězdárny.[1129] V červenci 1955 skončily přípravné práce a měla začít vlastní stavba. Tu ovšem zdržely příznačné socialistické zmatky v zásobování. Na stavbě jednoduše chyběly cihly a tvárnice.[1130] Nakonec se se samotnou výstavbou započalo až následujícího roku. V květnu 1956 už se dokončuje vyzdívání obvodových stěn a zahájeno kopání základů pro kopuli, ještě téhož měsíce měla proběhnout vazba krovu.[1131] V září 1956 už dosaženo rovnosti zdiva u budovy s přednáškovou síní, pracovním zázemím a kanceláří. V té době také rozestavěna rotunda kopule.[1132] Pokračovalo se roku 1957, kdy na staveniště přiděleno 70 000 Kčs.[1133] V srpnu 1957 již je hotova hrubá stavba včetně vnitřní elektroinstalace, signálního zařízení, časové synchronizace, vodovodních rozvodů a části kanalizace. Budova už má vnitřní omítky a podlahy (kromě parket), schodiště, vyzděnou žumpu, omítky ve sklepě a pozorovací plošinu kopule. Ze zmíněných 70 000 Kčs bylo v té době vyčerpáno už 24 000 Kčs.[1134] Ještě v srpnu 1957 se předpokládalo oplechování střechy a kopule. Právě kopule se ukázala být nejsložitější součástí objektu. Kromě ryze stavebních a zednických prací totiž vyžadovala i instalaci značně sofistikovaného mechanického zařízení umožňujícího otáčení dalekohledu. Představitelé města se proto obrátili na průmyslové podniky (Závody V. I. Lenina – slévárna Rokycany a Závody V. I. Lenina Plzeň) s žádostí o pomoc při zhotovení těchto mechanických součástí.[1135] Do konce 1957 už mělo zbývat jen dohotovení kopule a studny. Dokončení stavby se očekávalo ještě před závěrem roku 1957.[1136]

Jenže vyrobit nestandardní kovovou mechaniku představovalo pro postátněný československý průmysl koncem 50. let problém. Závody V. I. Lenina tak nestihly vyrobit součásti pro kopuli v roce 1957, jak plánováno, a odložily věc na 1. čtvrtletí 1958. Kromě toho výstavbu observatoře poznamenal i vysychající zdroj peněz. Na rok 1958 poskytl ONV jen 6 000 Kčs. S touto částkou nebylo možné objekt dostavět.[1137] Stále totiž zbývalo dokončit montáž kopule, její oplechováno, instalaci mechanického otočného zařízení do kopule a vnější omítnutí celé budovy.[1138] Příliš štědrou se neukázala ani rada Okresního národního výboru, která na hvězdárnu přidělila pro rok 1958 jen 20 000 Kčs.[1139] Přesto se práce postupně sunuly k závěru. V září 1958 už jsou provedeny venkovní omítky, oplechování střechy a dokončena kostra kupole. Při výrobě a montáži kopule pomohly Závody V. I. Lenina  - slévárna Rokycany, Závody V. I. Lenina – strojírna Rokycany, Okresní stavební podnik a ŽDH Ejpovice.[1140] Na podzim 1958 se objevil další problém, absolutní nedostatek cementu na československém trhu. V té době už ale značně pokročila montáž kopule.[1141] V dubnu 1959 se už objekt dokončoval.[1142] V červnu 1959 probíhají finální úpravy kopule.[1143] V červenci 1959 je otočná kopule hotova a dokončuje se přístrojové vybavení.[1144] Právě v té době se vynořily další komplikace. Kvůli jiným prioritám ministerstva kultury jednak částečně vyschl přísun dotací, jednak bylo nutné předělávat projekt budovy. V hrubých obrysech se nicméně předpokládalo dokončení objektu ještě v roce 1959. Hodnota stavby vyčíslena na 350 000 Kčs.[1145] Během roku 1960 práce na hvězdárně v Akci Z pokračují. Rozpočet dodatečně navýšen o 15 000 Kčs.[1146] Na jaře 1961 doporučila rada MěstNV plénu národního výboru, aby zajistilo převod hvězdárny pod správu města.[1147] Práce řídil Josef Charvát, stavbyvedoucí ve výslužbě.[1148]

Nová budova hvězdárny slavnostně otevřena 30. dubna 1961.[1149] 30. června 1961 pak objekt převzat do správy Městského národního výboru.[1150] Nová hvězdárna čp.721/II se pak stala se svou stříbrnou kopulí dominantou Oseckého vrchu.[1151] Do kopule hvězdárny o průměru 5 metrů byl umístěn refraktorový dalekohled typu Coudé od firmy Carl Zeiss Jena od průměru 150 mm a ohniskové vzdálenosti 2250 mm (přišel na 200 000 Kčs[1152]), který sloužil ještě počátkem 21. století, dále astronomické hodiny s chronografy a přístroje pro radioastronomii.[1153] Starší budova hvězdárny byla ponechána a umístěno v ní skladiště, dílna, temná komora a kopule o průměru 4 metrů.[1154] Dle informace z dubna 1972 byla v objektu hvězdárny přednášková síň (50 míst).[1155]

 

 

 

 

7.2.3. Další stavební vývoj hvězdárny

I v následujících letech procházela hvězdárna dalšími úpravami. V roce 1963 probíhá stavba oplocení a terénní úpravy. Město na to disponovalo 20 000 Kčs. Částka ale uvolněna až v září 1963, čímž promrhána prakticky celá letní sezóna. V prosinci 1963 už nicméně provedeno srovnání terénu a pro staveniště zajištěny trubky na plot. V okolí hvězdárny vykáceny některé divoce rostoucí křoviny.[1156] I tyto práce prováděny brigádnicky v Akci Z. Na jaře 1964 ale přerušeny, protože nebylo jasné, do jaké míry by nově oplocený areál hvězdárny zasahoval do navržené trasy dálnice, která už se tehdy zamýšlena vést přes Osecký vrch (o dálnici D5 podrobně v samostatné kapitole). Teprve v létě 1964 se to vyřešilo. V srpnu 1964 ještě ale není investice hotova, MěstNV uložil komisi pro výstavby, aby zajistila dokončení akce do 30. září 1964. Všechen potřebný materiál v té době už složen na místě, zbývalo jen dodat betonové sloupky plotu, písek a osvětlovací stožár. Město na to mělo 4 000 Kčs, které postačovaly. Termín dokončení podzim 1964 v takovém případě byl splnitelný.[1157] Do konce roku 1964 práce hotovy. Odpracováno zde bylo 1 595 brigádnických hodin. Za rok 1964 vytvořeno na hvězdárně dílo za 32 463 Kčs (včetně prací za rok 1963 dosáhla hodnota díla 58 463 Kčs).[1158] Dne 11. září 1968 rozhodla rada MěstNV zařadit do plánu Akce Z přemístění skladu hvězdárny.[1159] Z 6000 Kčs, které na tento účel poskytl ONV, bylo ve skutečnosti za rok 1968 prostavěno 4460,85 Kčs.[1160]  Stavba nového skladiště hvězdárny měla být dokončena v roce 1969.[1161] Na rok 1969 navrženo na tuto akci přidělit z fondu rozvoje a rezerv MěstNV 1500 Kčs. [1162]  Celkem za rok 1969 odpracováno na hvězdárně 81 brigádnických hodin. Proinvestováno 2065 Kčs a vytvořena hodnota 2500 Kčs.[1163] Podle jiného údaje z dubna 1970 ale za rok 1969 vytvořena hodnota 10 500 Kčs.[1164]

Na rok 1970 zařazeny do plánu Akcí Z další úpravy hvězdárny. Celkové náklady měly dosáhnout 25 000 Kčs, vytvořená hodnota díla plánována na 30 000 Kčs. Stavět se mělo začít v 1. čtvrtletí 1970 a dokončení zamýšleno na 4. čtvrtletí 1970.[1165] V září 1970 se zmiňuje, že práce už začaly, byť se zpožděním. Měly ale být hotovy před koncem roku.[1166] Za rok 1970 zde prováděny stavební úpravy v hodnotě 31 000 Kčs (vyplaceno 22 200 Kčs).  Provedeno veřejné osvětlení, přístupové cesty a nátěry konstrukcí.[1167] V září 1972 se uvádí, že v Akci Z probíhá mj. úprava Lidové hvězdárny. Za 1. pololetí 1972 na stavebních úpravách hvězdárny odpracováno 100 brigádnických hodin, vytvořena hodnota 5 000 Kčs.[1168] Za rok 1972 vytvořeno na úpravách hvězdárny dílo v hodnotě 35 600 Kčs (původní plán 47 000 Kčs) a prostavěno 22 400 Kčs (oproti plánovaným nákladům 30 000 Kčs).[1169]

V letech 1992-1996 prošla hvězdárna další velkou přestavbou. Už v roce 1994 byly dokončeny dvě nové místnosti, vstupní hala a nové sociální zařízení. V srpnu 1994 také instalována nová topná tělesa. Součástí přestavby bylo i zřízení pozorovacího domku a elektrifikace buněk na pozemku hvězdárny.[1170] V červenci 2003 schválilo městské zastupitelstvo přidělení dotace ve výši 50 000 Kč na zpracování projektové dokumentace na opravu střechy hvězdárny.[1171] Na konci září 2003 pak tato oprava začala. Původní sedlová střecha hvězdárny přebudována na vyhlídkovou plošinu pro venkovní pozorování. Investici za 850 000 Kč financoval Plzeňský kraj. Práce probíhaly za plného provozu, i o víkendech. Skrz demontovanou střechu ovšem během přestavby zatékalo do místností. Pozorovací plošina byla hotova do konce října.[1172]

V květnu 2005 se uvádí, že ještě do konce roku by měla proběhnout celková rekonstrukce kopule objektu včetně instalace nového dalekohledu.[1173] Práce se ale patrně opozdily, protože ještě v září 2006 se oznamuje, že stavební úpravy kopule hvězdárny mají začít v brzké době. Po jejich dokončení měl být sem instalován i nový dalekohled. Na dalekohled už přispěl Plzeňský kraj roku 2005 dotací 1 200 000 Kč. Na stavební úpravy si hvězdárna sama ušetřila z pravidelného krajského příspěvku na svůj provoz. Starý dalekohled měl být demontován a nahrazen novým.[1174] Dle informací ze srpna 2006 už hvězdárna plánuje, jak nový dalekohled umístit do kopule (včetně jejích nutných stavebních úprav). Přestavba měla začít co nejdříve.[1175] V březnu 2008 se uvádí, že je dokončována rozsáhlá rekonstrukce hvězdárny. V jejím rámci se proměnil přednáškový sál. Největší změnou měl být moderní hlavní dalekohled s průměrem primárního objektivu 51 cm. Veškeré práce měly být dokončeny do poloviny dubna.[1176] Instalace nového dalekohledu se uskutečnila 16. dubna 2008 za účasti starosty města a zástupce Plzeňského kraje. Jde o dalekohled Celestron TSC / PW CDK-20 Astrograph. Zařízení pochází z projekční dílny firmy Celestron. Vlastní konstrukci teleskopu provedla firma PlaneWave z USA. Šlo o zrcadlový dalekohled typu Cassegrain s korekcí Dall-Kirghamova systému, se zrcadlem o průměru 508 mm a ohniskovou vzdáleností 3454 mm. Dalekohled usazen do masivní paralaktické montáže od italské firmy 10Micron. Hvězdárna získala na jeho pořízení dotaci z rozpočtu Plzeňského kraje ve výši 1 200 000 Kč. Po téměř půl století tak došlo k obměně klíčové technologie v hvězdárně. Dle zpráv z května 2008 probíhá jeho dolaďování a ještě v květnu 2008 předpokládáno zahájení zkušebního provozu, které mělo od července 2008 přejít v běžný provoz. Kromě toho došlo k dalším stavebním úpravám, například oprava střechy, která byla přebudována na pozorovací terasu, rekonstrukce přednáškového sálu, úprava výstavních prostor a vybudování chatek v areálu hvězdárny.[1177] 26. září 2008 podalo vedení hvězdárny žádost o vydání územního rozhodnutí o změně stavby na akci: „Přístavba a nástavba hvězdárny Rokycany“.  Územní řízení zahájeno 21. října 2008 a na 25. listopadu 2008 svoláno veřejné ústní jednání.[1178] Zatím poslední stavební změnou, a to výraznou, byla přístavba severní kopule, provedená roku 2013. Do nové kopule byl přesunut dalekohled s průměrem hlavního zrcadla 508 mm.[1179] Ten byl od roku 2008 instalován v původní jižní kopuli. Starší dalekohled z počátku 60. let byl potom vrácen do jižní kopule.[1180]

V závěru roku 2015 byla dokončena výstavba skladu a dílny v místě zbořeného objektu staré hvězdárny ze 40. let 20. století. Zároveň byla v roce 2015 realizována výměna vnitřních dveří a opraveno vodní čerpadlo a dvě topná tělesa. V létě roku 2015 prošly opravou chodníků v areálu hvězdárny. Koncem roku 2015 také byla opravena a opětovně zprovozněna meteorologická budka.[1181] V roce 2016 byla rokycanská hvězdárna rozhodnutím kraje organizačně sloučena s hvězdárnou v Plzni.[1182] Roku 2016 zároveň proběhla kolaudace přístavby a nástavby hvězdárny.[1183]

 

 

 

 

 

7.3. Ulice U Hvězdárny

Od 60. let 20. století se zároveň na Oseckém vrchu obnovila výstavba individuálních rodinných domů. Tehdy se dotvořila klasická městská uliční síť s dvěma hlavními osami, ulicí Oseckou a Voldušskou, a příčnými postranními ulicemi Nad Strání a U Hvězdárny. V 80. letech 20. století přibyl jednotně řešený soubor řadových domů v ulici Pod Nemocnicí a od počátku 21. století pak parcelace v této městské čtvrti dále zrychlovala, přičemž se zformovaly další ulice Nad Husovými sady, Nad Nemocnicí a Nad Kalvárií (o nich viz níže).

Na místě nynější ulice U Hvězdárny je už na katastrální mapě z roku 1838 zachycena polní cesta č.kat.2885/5, která ale vybíhala z tehdejší Osecké silnice jen na krátkou vzdálenost a pak slepě končila v polnostech. V roce 1927 při projednávání parcelace pozemku č.kat.1765 na rodinný dům čp.399/II město tuto polní cestu vzalo jako základ pro jižní regulační čáru pozemku a zároveň ji použilo i jako měřítko pro niveletu (viz výše).[1184] Původní polní cesta tak postupně přerostla v městskou komunikaci. V roce 1974 město konstatuje, že se podařilo na Oseckém vrchu přidělit 4 stavební parcely žadatelům o výstavbu rodinného domku. Šlo o součást cíleného programu, kterým tehdejší vedení města nutilo majitele nezastavěných pozemků a zahrad, aby je buď urychleně zastavěli, nebo předali jiným zájemcům.[1185] V létě roku 1974 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) zároveň rada MěstNV vyslovila souhlas s tím, aby pan Mašek předběžně projednal na KNV otázku další výstavby v prostoru kolem nemocnice, kde se nacházela stále formálně hospodářská půda, která ale mohla poskytnout kvalitní pozemky pro novou výstavbu rodinných domů.[1186] Urbanizace tu ale trvala hluboko do 2. poloviny 20. století. Ulice U Hvězdárny dlouho nebyla propojena s Voldušskou ulicí, a tak jen slepě vybíhala z Osecké. Spojení mezi Oseckou a Voldušskou probíhalo formou pěšin a chodníčků. Až po rekonstrukci vily Bluďovských na byty (viz výše) byla okolo této bývalé vily vedena nová komunikace, která propojila obě ulice, byť nikoliv pro automobilovou dopravu.

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1187] Ulice U Hvězdárny je v horní pravé části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

 

 

7.3.1. Popis zástavby v ulici U Hvězdárny

Na severní straně ulice stojí, směrem od křižovatky s Oseckou ulicí, nejprve rohový dvojdům čp.428-429/II, vedle něj domek čp.584/II a pak čp.399/II (posledně jmenovaný je vůbec nejstarším rodinným domem v celé čtvrti). Ty pocházejí ještě z původní stavební fáze z doby před rokem 1945, kdy šlo o izolovanou skupinu domků daleko za městem a kdy se teprve v zárodečné podobě formovala budoucí ulice U Hvězdárny. Jejich popis viz výše. Pak už pokračuje souvislá řada rodinných domů z 2. poloviny 20. století. Ve vnitrobloku za domem čp.399/II na severní straně ulice vyrostl nový rodinný dům čp.1199/II. Číslo popisné dostal 16. ledna 2006. Z ulice je přístupný pomocí úzké příčné komunikace. Vedle domu čp.399/II stojí při ulici U Hvězdárny dům čp.1047/II. Patrový objekt, situovaný na zvýšeném technickém suterénu. Má obytné místnosti v podkroví 1. patra. Střecha je sedlová. Vznikl v 80. letech 20. století. Ze stejné doby pochází i sousední dům čp.1025/II. Patrový plochostřechý objekt je do ulice natočen širokým průčelím, kterým v úrovni 1. patra prochází balkon. Jde o proporčně dobře zvládnutou architekturu 80. let. Na přelomu 70. a 80. let 20. století byl vystavěn na vedlejší parcele rodinný dům čp.974/II. I v tomto případě se jedná o patrovou stavbu s plochou střechou. Je situována v odstupu od uliční čáry a zakomponována do precizně kultivovaného prostředí zahrady. Jiný typ architektury normalizačního období představuje sousední robustní vila čp.1048/II z 80. let. Patrový dům s podkrovím v 1. patře (a půdními prostory v náznaku 2. patra) je do ulice natočen masivním štítem. Střecha je sedlová. Výšku stavby ještě umocňuje její situování na zvýšený sokl suterénu. Přízemím i 1. patrem procházejí terasy. Jde o ukázku naddimenzovaného stavitelství, které ale bývalo často poznamenáno chudým stavebním sortimentem doby svého vzniku. Strmý sklon střechy a celkové pojetí působí lehce nepatřičně a odpovídá spíše podhorským oblastem. Následuje rodinný dům čp.1009/II z počátku 80. let. Ten je naopak měřítkově a kompozičně tradičnější. Uměřené proporce má i sousední dům čp.1082/II z konce 80. let. Patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Vedlejší vila čp.1107/II byla zbudována počátkem 90. let. Patrový dům na zvýšeném suterénu je do ulice orientován štítovou stěnou. Střecha je sedlová, asymetrická. Na sousední parcele vyrostl ještě rodinný dům čp.1343/II. Přízemní stavba typu bungalovu s nízkou valbovou střechou. Dokončena 18. května 2018.[1188]

Jižní strana ulice U Hvězdárny se plně zformovala až v poválečném období. Zástavbu jižní strany ulice město v 70. letech podpořilo cílenou politikou (a tlakem na majitele zdejších dosud nevyužitých parcel). V říjnu 1972 projednává MěstNV seznam pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci, u kterých se mělo zajistit a vynutit jejich stavební využití. Mimo jiné se tu zmiňuje i pozemek č.kat.1768/3 na Oseckém vršku, v jehož okolí řešena zástavba rodinných domků.  Pozemek č.kat.1768/3 prý v té době už v majetku MěstNV. Dále město usilovalo o zastavění pozemku č.kat.1771/1 a č.kat.1766/1. Celkem šlo o plochu cca 55 arů, kterou město urychleně hodlalo proměnit na staveniště rodinných domů.[1189] V případě, kdyby majitelé pozemků nezahájili výstavbu, byla tu možnost vyvlastnění parcel. Pak tu skutečně postaveno pět rodinných domů. Uliční frontu otevírá na nároží Osecké ulice rohový dům čp.968/II. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.1766/7 bylo manželům Čechovým (bytem Rokycany, čp.109/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[1190] Jde o patrový objekt s plochou střechou. Vedle něj pak stojí rodinný dům čp.964/II z konce 70. let 20. století. Rozložitá patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře pod polovalbovou střechou byla počátkem 21. století výrazně stavebně upravena. Vedlejší pozemek zaujímá dům čp.151/II. Stavební povolení na dům čp.151/II vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. Manželé Krauspeovi z Plzně tu zamýšleli na parcele č.kat.1766/6 postavit rodinný dům s 1 bytovou jednotkou. Během roku 1974 zároveň dostali od MěstNV příspěvek 25 000 Kč jako takzvané „stabilizační navýšení“, tedy dotaci pro kvalitní pracovníky, které hodlalo město motivovat k trvalému usídlení v Rokycanech.[1191] Má podobu mohutné patrové vily se sedlovou střechou. Do ulice je natočena boční stěnou, štít s balkony hledí k západu do zahrady. Následuje rodinný dům čp.124/II. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.1768/3 bylo manželům Jindrovým, bytem Rokycany čp.815/II, vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974, v domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[1192] Jedná se o vysokou dvoupatrovou vilu s obytným podkrovím v 2. patře. Střecha je sedlová s vikýři. Dům byl počátkem 21. století stavebně upraven. Posledním objektem v této uliční frontě je rodinný dům čp.1013/II. Zbudován byl počátkem 80. let 20. století. Patrová stavba se sedlovou střechou si udržuje vnější estetiku z dob normalizace. Dál k východu zůstávají ještě volné, stavebně nevyužité parcely, zarostlé stromovím. Na konci ulice z ní k jihozápadu odbočuje cesta pro pěší, která propojuje tuto ulici s bytovými domy v ulici U Nemocnice.

 

 

 

 

7.3.2. Technický vývoj ulice U Hvězdárny a vývoj jejího pojmenování

Vzhledem k tomu, že hlavní vlna výstavby v ulici U Hvězdárny vrcholila až v 80. letech 20. století, probíhala tu výstavba inženýrských sítí a infrastruktury s jistým zpožděním. Teprve počátkem 80. let 20. století zde měla proběhnout pokládka kanalizace. Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 91 000 Kčs, přidělen limit 91 000 Kčs.[1193] V září 1980 výstavba kanalizace probíhá.[1194] Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 plánován na výstavbě kanalizace objem investice 75 000 Kčs, přičemž ke konci října 1980 prostavěno už 76 000 Kčs. Akce uváděna jako hotová.[1195]

Až do počátku 21. století byla ulice U Hvězdárny nedlážděná. Vozovku tvořila pouze uježděná hlína a tráva. S její úpravou ale obec počítala. Na počátku roku 2003 se očekávala realizace úpravy komunikace v roce 2004, o pár měsíců později se ale termín posunul na rok 2005.[1196] Mělo jít o asfaltový povrch s nákladem 3 500 000 Kč.[1197] Místní občané dlouhodobě lobbovali za urychlení této akce. Opakovaně se proto dotazovali vedení města formou petic (leden 1998, červenec 2000), kdy to bude provedeno. 15. července 2005 zaslali městu další petici s 34 podpisy, v které upozorňují, že stávající stav je neúnosný (v létě prach, v zimě bláto) a způsobuje škody na majetku (průsak vlhkosti do domů, zaplavování pozemků, plísně, ničení obuvi, dětské alergie). Signatáři se pozastavují nad tím, že ulice U Hvězdárny stále nepřichází v plánech města na řadu, i když je zastavěna již přes 30 let. V únoru 1978 dostali někteří zdejší obyvatelé od Technických služeb města štěrk, ten si sami rozhrnuli na cestu před domem a v tomto stavu víceméně ulice zůstávala. Rekonstrukce vozovky zde prý byla slibována od roku 1986.[1198] Město vzalo petici na vědomí na zasedání rady v srpnu 2005.[1199] V říjnu 2005 se pak s nespokojenými obyvateli ulice sešel starosta města Jan Baloun. Dohodli se, že město co nejdřív znovu projedná své priority v otázce úpravy komunikací a prověří, zda hodnotící kritéria jsou spravedlivá. Předložit potřebné materiály na nejbližším zasedání městské rady dostal za úkol odbor rozvoje města.[1200] V listopadu 2005 se pak město skutečně harmonogramem oprav komunikací zabývalo. Konstatováno ovšem, že ulice U Hvězdárny sice má přední místo v pořadníku, ale že přijde na řadu nejdříve v roce 2008. Kvůli revitalizaci areálu nových kasáren totiž městu nezbylo mnoho peněz na jiné akce. Projektová dokumentace byla už hotova, rozpočet na realizace nové komunikace odhadnut na 3 100 000 Kč. Komunikace měla 4. - 6. pozici v aktualizovaném pořadníku.[1201]

Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „projektová dokumentace Pod Hvězdárnou“ celkem 92 260 Kč (původně plánováno 119 000 Kč).[1202] A v roce 2005 utratila obec za zpracování projektu úprav ještě 26 000 Kč. Projekt vyhotovila firma PPAA (Plzeňský projektový a architektonický atelier) z Plzně.[1203] Pro rok 2007 zařazena rekonstrukce ulice U Hvězdárny do zásobníku investičních akcí, které město hodlalo realizovat (byť ne nezbytně už v roce 2007). V lednu 2007 tento seznam odsouhlasilo i zastupitelstvo.[1204] Dne 10. ledna 2007 vydal stavební odbor městského úřadu územní a stavební povolení na rekonstrukci plynovodu v ulicích U Hvězdárny, U Nemocnice a Osecká, na základě žádosti podané 1. listopadu 2006.[1205] 27. listopadu 2006 zahájeno sloučené územní a stavební řízení.[1206] Rekonstrukce měla spočívat zčásti ve výměně plynovodů a přípojek  ve stávající trase, zrušení části plynovodu vedeného po soukromých pozemcích a vybudování nového připojení objektů z ulice U Hvězdárny. Nový plynovod měl být napojen na stávající plynovod na křižovatce ulic Osecká a U Nemocnice. Odtud by vedla jedna větev do ulice U Nemocnice v trase stávajícího plynovodu. Druhá větev vedena Oseckou ulicí do ulice U Hvězdárny (v trase stávajícího potrubí). Dosavadní nízkotlaký plynovod, který byl veden přes soukromé pozemky mezi ulicemi U Nemocnice a U Hvězdárny, měl být odpojen  a zrušen, stejně jako související přípojky. Nové připojení jednotlivých domů se mělo provést z ulice U Hvězdárny.  Termín dokončení stavby stanoven do 31. prosince 2007. Stavitel, Západočeská plynárenská, se zároveň měl zavázat, že rekonstrukci plynového potrubí proveden v souladu s projektovou dokumentací na rekonstrukci komunikací U Hvězdárny a U Nemocnice.[1207] Rekonstrukce povrchu ulice nakonec přišla na řadu v roce 2012. Provedla ji firma Silnice Klatovy za 2 404 475 Kč bez DPH. 12. prosince 2012 byla komunikace po rekonstrukci kolaudována.[1208] V ulici položen asfaltový povrch vozovky. Po okrajích zřízena parkovací místa a v některých úsecích i chodníky z betonových prefabrikátů. Komunikace pojata v modelu obytná zóna, se sníženou rychlostí vozidel. Na východním konci ulice zřízeno po adaptaci vily Bluďovských čp.591/II na byty (viz výše) propojení pro pěší. Pro automobily je tato spojovací komunikace uzavřena vraty.

 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud bezejmenné komunikace na ulici U Hvězdárny. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[1209] Od té doby nebyl název měněn.

 

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1210] Osecká ulice probíhá od jihu k severu střední částí mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

 

 

7.4. Osecká ulice

7.4.1. Popis zástavby v Osecké ulici

Osecká ulice fixuje původní trasu okresní silnice, spojující Rokycany s Osekem. Zástavba podél ní je poměrně nesouvislá, patrně i kvůli značnému převýšení. Parcelace na rodinné domy probíhala primárně v bočních ulicích, kolmých na Oseckou. V červenci 1928 jednalo obecní zastupitelstvo o prodeji pozemku č.kat.1650, který leží při západní straně Osecké ulice, nad dnešním plaveckým bazénem. Městská rada 20. dubna 1928 projednala prodej pozemku č.kat.1650 Josefu Mirbauerovi včetně části veřejné cesty č.kat.2877, a to za 1000 Kč. Veřejná cesta č.kat.2877 běžela paralelně s Oseckou a pak přetínala nynější prostranství před koupalištěm směrem ke kapli Panny Marie Bolestné v Tomáškově ulici. Plocha pozemku č.kat.1650 byla 1547 čtverečních metrů. Kupec se měl zavázat, že zřídí na jižní straně pozemku 3 metry širokou náhradní cestu na Oseckou silnici, na styku se silnicí zbuduje můstek z cementových trub. Městská rada 11. května 1928 souhlasila se zrušením veřejné cesty č.kat.2877 (i s prodejem „výmolu“ č.kat.1650 Mirbauerovi, proti hlasoval z radních jen J. Hořice[1211]). Ivan Skuhrovec zrušení pěšiny přivítal, protože  původní cesta prý byla nebezpečná pro chůzi. Rudolf Šlesinger pak dodává, že na pozemku je skalka a je pro obec bezcenná. Naopak Alois Janeba se podivuje, proč se obec zbavuje výhodného majetku jen za 1 000 Kč. Zastupitelé nakonec prodej schválili.[1212] V listopadu 1928 ale radní přijali usnesení, že podají stížnost k zemskému správnímu výboru proti rozhodnutí okresní správní komise, která neschválila prodej části cesty č.kat.2877 a pozemku č.kat.1650 z důvodu veřejného zájmu. Mirbauer mezitím oznámil, že na koupi těchto pozemků už stejně nereflektuje.[1213] Šlo ale jen o předběžné regulatorní náznaky. V oné době byl Osecký vrch a Osecká silnice ještě ryze zemědělskou lokalitou, bez zástavby.

Skutečná urbanizace nastala až v poválečném období. Zástavbu v Osecké ulici tvoří po její západní straně dům čp.1335/II u starší zahrady s tenisovým kurtem na nároží ulice Nad Strání. Na protější straně tohoto uličního nároží pak stojí rodinný dům čp.1322/II (popis obou viz níže, v pasáži o ulici Nad Strání). Pak při ulici stojí rekreační chata če.148 a za ní ještě če.83. Nízké přízemní objekty se sedlovou střechou, které reprezentují starší stavební fázi, kdy v této části města vyrůstaly spíše zahradní domky, než skutečné rodinné domy. Oba jsou zachyceny na státní mapě z roku 1987.[1214] Chatka če.148 je v registru objektů od 18. srpna 2008.[1215] Následuje rozestavěný rodinný dům (dle stavu k březnu 2021 ještě bez čísla popisného) na nároží ulice Nad Husovými sady a na protějším nároží rodinný dům čp.1308/II (oba podrobněji popsány níže, v pasáži o ulici Nad Husovými sady). Tím zastavěné území Rokycan končí a podél západní strany Osecké ulice už pokračují jen zemědělské pozemky.

Podél východní strany ulice je prvním objektem ve směru od města patrová plochostřechá vilka čp.958/II, situovaná do svažitého pozemku mezi vidlicemi rozebíhajících se historických tras Osecké a Voldušské silnice. Stavební povolení na rodinný dům čp.958/II na parcele č.kat.1790/4 bylo manželům Hanzlíkovým (bytem Rokycany, čp.112/II) vydáno mezi 1. lednem a 15.listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[1216] Na mapě města cca z roku 1976 není dům čp.958/II zachycen, ani jako rozestavěný.[1217] Pak odbočuje z Osecké ulice k severu cesta pro pěší, mířící k bytovým domům v ulici U Nemocnice. Na rohovém pozemku tu stojí rodinný dům čp.525/II, jediný pocházející už z doby před rokem 1945. Jeho popis viz výše, v rámci pasáže o počátcích výstavby na Oseckém vrchu ve 30. a 40. letech 20. století. Ve vnitrobloku u výše uvedené cesty pro pěší vznikl ještě rodinný dům čp.139/II. Stavební povolení na rodinný dům čp.139/II na parcele č.kat.1770/2 bylo manželům Müllerovým (bytem Rokycany, čp.686/II) vydáno mezi 1. lednem a 15.listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[1218] Na protější straně této pěší cesty pak stojí dům čp.1131/II. Číslo popisné mu bylo přiděleno 24. října 1999. Je to patrový domek s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Hlavní příjezd k těmto dvěma rodinným domům je veden od bytových domů v ulici U Nemocnice. Do ní jsou oba rovněž oficiálně evidovány. O něco dále je u těchto bytových domů také objekt čp.1364/II. Číslo popisné získal 30. prosince 2020.[1219] Nejde ovšem o novostavbu. Již dlouho předtím zde stál tento objekt, ovšem byl evidován jako rekreační a měl číslo evidenční če.6. To bylo po přeznačení zrušeno k 10. únoru 2021.[1220]

Zpět u Osecké ulice pokračuje východní uliční fronta rodinným domem čp.1113/II. Vznikl v 90. letech 20. století. Zajímavě řešený objekt stojí ve svažitém terénu na šípovitém půdorysu. Přiléhá těsně k Osecké ulici. Má podobu patrové stavby s podkrovím v 1. patře pod atypickou střechou. Na úzkém nároží je dům vyzvednut nad suterénní sokl. Na vedlejší parcele stojí přízemní rodinný dům čp.1066/II z 80. let, který je majetkově propojen s čp.1113/II. Na pozemku severně od domu čp.1066/II ještě okolo roku 2005, vyrostl nový rodinný dům čp.1191/II, taktéž přízemní, přímo stavebně navazující na čp.1066/II. Pak následuje ústí ulice U Nemocnice. Na jeho protější straně pak rohovou parcelu v 90. letech zaujal rodinný dům čp.1112/II, robustní dvoupatrová vila s nízkou sedlovou střechou. Vedlejší pozemek se nalézá na nároží ulic Osecká a U Hvězdárny. Stojí na něm rodinný dům čp.968/II (jeho popis viz výše, v rámci ulice U Hvězdárny). Na opačné straně této křižovatky je situován prvorepublikový dvojdům čp.428-429/II, jedna z prvních obytných staveb v celé čtvrti (viz výše, v pasáži o prvotní výstavbě na Oseckém vrchu před rokem 1945). Vedlejší parcela směrem k severu byla až do počátku 21. století nezastavěná. Pak tu vyrostl přízemní domek čp.1341/II s valbovou střechou. Dokončen 19. února 2018.[1221] Sousední dům čp.711/II je zbudován v 50. letech 20. století, jako jeden z prvních rodinných domků na Oseckém vrchu po obnovení individuální výstavby. Na leteckém snímku ze srpna 1952 ještě nestál.[1222] Dle snímkování z května 1963 už byl dokončen.[1223] Přízemní objekt má mělkou sedlovou střechu. Na sousední parcele k němu těsně přiléhá dům čp.638/II, postavený za Protektorátu (viz výše v rámci popisu výstavby před rokem 1945). Následuje ještě jedna zahrada se zahradním domkem a končí zastavěné území obce.

Z Osecké ulice odbočuje v této oblasti polní cesta č.kat.2879, která po výstavbě dálnice slouží jako provizorní přístup pro personál motelu a benzinové stanice na dálničním odpočívadle (podrobněji viz kapitola „Dálnice D5“). Mezi touto cestou a cestou na letiště (předchůdkyně nynější ulice Nad Husovými sady) na starých katastrálních mapách existuje také krátká severojižní spojka č.kat.2880/1. V květnu 1928 konstatovala městská rada, že pro nedostatek peněz nelze provést úpravu cest č.kat.2880 a č.kat.2879.[1224] Západně od nynější Osecké silnice, v místech, kde vstupuje na horní partii Oseckého vrchu, stávala, dle vzpomínek pana Jiřího Vonáska německá pozorovatelna, zřízená zde za 2. světové války.[1225]

Oblasti v prostoru dnešního letiště a dálnice severně od Husových sadů se říkalo „V Rudném“.[1226] Takto je zaznamenáno na nejstarší katastrální mapě města z roku 1838. Podle V. Šacha to odkazuje na historická naleziště železné rudy, prý je tu vidět dodnes načervenalou železitou půdu.[1227] Dne 17. ledna 1914 Rokycanům povoleno výhradní kutisko na pozemcích č.kat.2870, č.kat.2869/2, č.kat.1584 (tedy u dnešního nového hřbitova) na základě povolení ke kutání z 22. března 1877. V roce 1916 ale obec konstatovala, že ve výčtu pozemků je chyba a navíc kutiska nejsou využívána. Městská rada navrhuje jejich výmaz, aby město nemuselo platit pravidelné poplatky.[1228] Alternativní název lokality zní „Na Perkáně“.[1229] To je podle V. Šacha odvozeno z německého „Bergamt“, tedy horní neboli těžební úřad.[1230] Lidově se tento název ještě dále komolil na „Pergán“.[1231] V roce 1955 zahájena v Rokycanech zvelebovací akce coby součást celostátní kampaně za úpravu obcí. Spolek chovatelů drobného zvířectva při této příležitosti provedl výkop příkopů „na vrchu zvaném Pergán“.[1232] O této lokalitě okolo letiště a okraje Husových sadů a městského hřbitova též v kapitole „Plzeňské předměstí“.

 

 

 

 

7.4.2. Technický vývoj Osecké ulice a vývoj jejího pojmenování

V září 1928 městská rada rozhodla, že do rozpočtu na rok 1929 se zařadí příspěvek 3000 Kč pro okresní správní komisi na úpravu Osecké silnice za podmínky, že válcován bude i povrch silnice ve městě.[1233] V říjnu 1928 se pak radní usnesli, že podmínky pro poskytnutí 3000 Kč okresu na válcování Osecké silnice se ruší za předpokladu, že okres v roce 1929 přikročí k úpravě Puchmajerovy ulice (dnešní Soukenická a Tomáškova od Nerudova náměstí ke koupališti).[1234]  V říjnu 1929 městská rada dala souhlas vyplatit okresnímu úřadu 8700 Kč za válcování Litohlavské silnice a 3 000 Kč za válcování Osecké silnice.[1235] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 František Kukla žádá, aby byly vylepšeny lípy u Osecké silnice. Usneseno provést obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka k předloženým návrhům.[1236] Počátkem října 1930 na žádost obecního úřadu v Oseku usneseno městskou radou vykácet akáty podél Osecké silnice a místo nich vysadit třešně.[1237] V dubnu 1931 pak i obecní správní komisí, která dočasně nahradila rozpuštěné obecní zastupitelstvo, usneseno ihned dát vykácet akáty na Osecké silnici na katastru Rokycan, protože se v nich drží škodlivý hmyz. Komise rozhodla, že místo nich se tu vysadí třešně, ale to až v roce 1932 (pro rok 1931 nebyly na výsadbu peníze).[1238] Koncem dubna 1931 vzat městskou radou na vědomí výsledek dražby akátů u Osecké silnice.[1239] Jenže v polovině května 1931 městská rada kvůli nízkým nabídkám zatím neschválila výsledek druhé dražby na zbytek akátů u Osecké silnice a rozhodla, že akáty se zatím ponechají a dražba se opět provede na podzim 1931.[1240] V říjnu 1931 městská rada dle zákona č.72/1884 majitelům pozemků u Osecké silnice ukládá zde vysadit třešňovou alej. Zároveň rozhodla, že zbývající akáty podél silnice se mají ihned prodat v dražbě.[1241] 19. listopadu 1931 radou na vědomí vzat výsledek dražby akátů u Osecké silnice s tím, že zbylé nevydražené akáty se porazí a dopraví do obecního dvora.[1242]

Rozvoj inženýrských sítí a veřejné infrastruktury zůstával v této ulici (i v celé čtvrti) do značné míry opožděný. Roku 1958 na plénu MNV zaznívají stížnosti, že Osecká ulice je bez veřejného osvětlení.[1243] V roce 1993 zaveden do části Osecké ulice vodovod.[1244] V roce 2008 instalován v Osecké ulici, na příjezdu směrem do města u chodníku, severně od odbočky k plaveckému bazénu, digitální měřič rychlosti projíždějících vozidel. Dle stavu z počátku srpna 2008 už je zařízení v provozu.[1245] Okolo roku 2010 došlo v Osecké ulici k nákladným investicím do nové vozovky, chodníků, přechodů pro chodce atd. Šlo o akci, související se souběžně probíhající výstavbou infrastruktury pro novou zástavbu v ulici Nad Husovými sady (viz níže).

Komunikace nesla dlouho přirozené (formálně nepotvrzené) pojmenování Osecká silnice. Poté, co se v této oblasti rozvinula zástavba, byla pojmenována Osecká ulice. Poprvé se toto označení uvádí v soupisu, kterým MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví (a dal jména dosud neoznačeným komunikacím).[1246] Od té doby se název neměnil.

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1247] Ulice Nad Strání probíhá od východu k západu v dolní levé části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

 

 

7.5. Ulice Nad Strání

7.5.1. Popis zástavby v ulici Nad Strání

Ulice Nad Strání vybíhá západním směrem z Osecké ulice. Byla vytýčena již po obsáhlých polemikách o podmínkách parcelace a vedení regulačních čar ve 30. a 40. letech 20. století (viz výše, v rámci popisu zástavby na Oseckém vrchu před rokem 1945). Vzhledem k nástupu válečné ekonomiky a zmrazení individuální výstavby po roce 1941 (i po roce 1945) nadlouho tato ulice ustrnula v jakémsi provizoriu, kdy byla převážně lemována chatkami, zahradními domky nebo nouzovými stavbami, které nebyly skutečnou městskou zástavbou. Některé zdejší objekty sice byly trvale obývané, ale stavebně vycházely z původní chatové zástavby. Charakter zdejší zástavby se na počátku 21. století již přežil. Majitelé pozemků v této atraktivní lokalitě proto usilovali o jejich konverzi na území pro výstavbu rodinných domů. V roce 2004 se majitelé některých pozemků na jižní straně této ulice obrátili na město s přáním změnit územní plán a povolit zde výstavbu rodinných domů. Šlo o návrh změny územního plánu č. 35, o který zažádal Miroslav Růžička, majitel pozemku č.kat.1654/3, a majitelka rohového pozemku č.kat.1651/2 Eva Blatská. Dále předložen návrh č. 36, který podali majitelé pozemku č.kat.1654/5.[1248] Městská rada původně tyto návrhy odmítala s tím, že nelze řešit tak zásadní proměnu této oblasti ad hoc a že je nutná celková akce s účastí všech zdejších obyvatel a vlastníků pozemků. Konstatováno zároveň, že v ulici Nad Strání je případná přeměna na obytnou zónu komplikovaná, nevelkou rozlohou některých parcel. Pro rodinné domy jich je vhodných jen 6 ze 17.[1249] V roce 2006 se rozhodovalo o další změně územního plánu č.01/2005. 15. května 2006 o ní jednala městská rada a 30. května téhož roku i zastupitelstvo. Šlo o dvě samostatné projednávané revize původního územního plánu, bod a) změna funkčního využití pozemků na Oseckém vrchu a b) změna funkčního využití zahrádek na Oseckém vrchu – šlo o plochy v ulici Nad Strání. Oba body prošly relativně nekonfliktně. Odbor rozvoje města pouze upozorňoval, že tyto lokality přímo navazují na oblast Husových sadů, které jsou součástí chráněného území Rokycanská stráň, přičemž území pod bodem a) sousedí s ochranným pásmem této ekologické zóny a v jednom bodě se dotýká přímo vlastního chráněného území; území pod bodem b) se pak této zóny dotýká (ochranné pásmo v těchto místech není zřízeno). Doporučoval proto zajistit, aby rozvoj výstavby v těchto místech nenarušoval plochy zeleně.[1250] Následně se tempo stavební obnovy v ulici Nad Strání zrychlilo a v souvislosti s budováním nové ulice rodinných domů severně od ní (ulice Nad Husovými sady) začaly i zde některé chaty být nahrazovány moderními rodinnými domy.

Tento proces dodatečné urbanizace výrazně pokročil především na severní straně ulice. Zde zástavba začíná u nároží Osecké ulice novostavbou rodinného domu čp.1322/II. Dokončen byl 18. července 2016.[1251] Na jeho místě se rozkládala do té doby zahrada se zahradním domkem. Novostavba reaguje na omezenou plochu pozemku. Jedná se o atypicky řešený přízemní dům s pultovou střechou. Jeho boční stěna přímo přiléhá k Osecké ulici.  Vedle něj vyrostl rovněž na místě dosavadní zahrady se zahradním domkem rodinný dům čp.1297/II, dokončený 1. srpna 2014.[1252] V jeho případě se prostorová stísněnost parcely řeší výstavbou do výšky. Patrový dům má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Stojí kromě toho na zvýšeném suterénu. Je situován až do zadní části pozemku, ponechávaje tak maximální plochu pro zahradu před novostavbou. I sousední novostavba rodinného domku čp.1269/II z doby okolo roku 2010 nahradila předchozí zahradní domek. Ten bývá na některých mapách označován jako če.85.[1253] Jenže chata s tímto číslem se nachází v osadě u Žďárské cesty na Pražském předměstí. Jistá chatka na této parcele v ulici Nad Strání skutečně zakreslena je na státní mapě z roku 1985.[1254] Novostavba čp.1269/II je drobnější patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Vedlejší pozemek byl rovněž původně jen zahradou, byť s o něco větší rozlohou. V její zadní části vyrostl dům čp.1314/II, dokončený 15. března 2016.[1255]  Jednoduše pojatý přízemní dům má plochou střechu. Následuje zahrada s původní chatkou če.4. Zahrada tu byla vyměřená již dle stavu podle leteckého snímkování z července 1938.[1256] Není zcela jasné kvůli kvalitě leteckého snímkování, jestli zde již stála i tato chata. Spolehlivě ji zachycuje až letecká fotografie z roku 1963.[1257] Do evidence objektů zanesena ryze formálně až od 3. ledna 2005.[1258] Na vedlejší zahradě stál do počátku 21. století skromný domek, spíše chata čp.560/II, na nějž bylo stavební povolení vydáno roku 1939. Šlo tedy o původní zástavbu. Jeho podrobný popis viz výše, v pasáži o zástavbě Oseckého vrchu před rokem 1945. Počátkem 21. století, někdy okolo roku 2010, ustoupil novostavbě rodinného domu čp.1274/II. Jedná se o patrový dřevěný objekt s obytnými podkrovními prostory v 1. patře. Následuje další původní domek/chatka čp.597/II z roku 1941 (podrobněji popsán výše, v rámci popisu nejstarší výstavby na Oseckém vrchu). Zástavba pokračuje přízemní chatou če.87. Sousední parcelu pak zaujímá původní zahradní domek čp.657/II, který ovšem dodatečně 19. srpna 2009[1259] získal nelogicky nové číslo popisné čp.1254/II. Vyrostl tu ale již v polovině 20. století. V seznamu domů podle majitelů z doby okolo roku 1945 se uvádí jako “chata nad koupalištěm“.[1260] Ještě na letecké fotografii z června 1947 ovšem nestál a místo něj tu byl jen stavebně nevyužitý travnatý pozemek.[1261] Je zachycen až na snímkování ze září 1951, kdy byl buď dokončen, nebo právě dokončován.[1262] Jeho půdorysné rozměry se už tehdy zásadně nelišily od těch nynějších, tudíž změna čísla popisného byla ryze formální a nesouvisela s nějakou výraznější přestavbou tohoto zahradního domku.

Za domkem čp.1254/II se hloubka parcel při severní straně ulice zužuje. Stojí tu chatka če.152, mající fakticky charakter menšího rodinného domu. Patrová, zčásti dřevěná stavba s obytným podkrovím v 1. patře je zakončena sedlovou střechou. Vedle ní pak na dvou sousedních malých parcelách probíhá dle stavu k září 2019 výstavba rodinných domů na místech původních přízemních dřevěných chat, které tu stály ještě v srpnu 2018. Druhou z nich byla chata če.130. Ta je zobrazena dle stavu ze srpna 2018 jako přízemní dřevěný objekt. Brzy ale byla zbořena. Na jejím místě byl 26. dubna 2021 dokončen nový rodinný dům čp.1369/II.[1263] Následuje zahrada s malou přízemní chatou če.151 se sedlovou střechou. Na sousední zahradě stojí podobná chatka če.154. Zástavba pak končí zahradami se zahradními domky če.120 a če.105.

Jižní strana ulice také prodělává v prvních dekádách 21. století rapidní stavební proměnu. Uliční fronta tu počíná na nároží s Oseckou ulicí novostavbou rodinného domu čp.1335/II. Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Je situován na severní okraj parcely, zatímco její jižní část vyplňuje už mnoho desítek let předtím existující soukromý tenisový kurt, u kterého stojí původní zahradní domek. Rodinný dům byl dokončen 31. května 2017.[1264] I na vedlejším pozemku už proběhla výstavba rodinného domu čp.1310/II. Dokončený byl 9. října 2015.[1265] Patrový plochostřechý objekt je zakomponován do klesajícího terénu zahrady, takže z ulice se do něj vstupuje v úrovni 1. patra. Další parcela už taky prochází stavební proměnou. Dle stavu k listopadu 2020 tam probíhá výstavba, zatím nedokončená. Ještě v září 2019 tam ale stála původní zahrada s dřevěnou chatkou. Na mapě Rokycan cca z roku 1976[1266] i na mapě z roku 1990 je na této parcele zakresleno číslo popisné čp.593/II, ale jde patrně o omyl, protože toto číslo nesl jiný dům, v jiné části města (chatka u podjezdu U Třech křížů, viz kapitola „Páclovna“). Zástavba pokračuje novostavbou domu čp.1268/II. Moderně pojatá patrová vila s plochou střechou byla dokončena 23. prosince 2010.[1267] Vedle zaujímal zahradu domek čp.669/II, postavený počátkem 50. let 20. století. Na leteckém snímku ze září 1951 ještě nestál.[1268] Letecké snímkování ze srpna 1952 už ukazuje jeho probíhající výstavbu.[1269] Dle stavu z roku 1957 už byl dokončený.[1270] Původní domek ale zmizel někdy před rokem 2011. Letecký snímek ze září 2011 už ukazuje, že na jeho místě stojí novostavba rodinného domu, buď již dokončeného, nebo právě dokončovaného.[1271] Až s jistým zpožděním získal 19. července 2018 nové číslo popisné čp.1347/II.[1272] Je to přízemní rozložitá stavba s nízkou střechou. Dál k západu už se parcely zmenšují a nacházejí se tu další čtyři zahrady. Stojí tu zahradní domek če.141, če.61 a če.106. Mají exkluzivní polohu přímo na okraji lesoparku Rokycanské stráně, ale případné nové využití těchto pozemků pro zbudování rodinných domů je komplikované prostorově i ekologicky.

 

 

 

 

 

7.5.2. Technický vývoj ulice Nad Strání a vývoj jejího pojmenování

V dubnu 2003 městské zastupitelstvo odsouhlasilo převod prodloužené větve vodovodu v této ulici do majetku obce. Podmínilo to ale písemným souhlasem všech jeho spolumajitelů z řad místních obyvatel a úplnou dokumentací.[1273] Když v roce 2007 jednal městský úřad o územním rozhodnutí pro stavbu „Rokycany, Osecká ulice – technická infrastruktura pro výstavbu RD“, v jejímž rámci mělo dojít k výstavbě inženýrských sítí pro plánovaný okrsek nové zástavby severně od ulice Nad Strání (pozdější ulice Nad Husovými sady, viz níže), byla během řízení vznesena připomínka od paní Lenické, která žádala prodloužení plynovodního řadu i do ulice Nad Strání. Námitce ale nebylo vyhověno a žadatelce doporučeno, ať podá samostatnou žádost.[1274] Ulice zůstává i dle stavu z roku 2019 bez zpevněného povrchu. Někdy počátkem 21. století ale v ní bylo zřízeno veřejné osvětlení.

Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud bezejmenné komunikace ulice Nad Strání.[1275] Od té doby nebyl název měněn.

 

 

 

 

 

7.6. Ulice Nad Husovými sady

7.6.1. Příprava a vzniku ulice Nad Husovými sady

Po roce 2010 došlo na Oseckém vrchu k významnému plánovitému parcelačnímu počinu, kdy byla severně od stávajícího okraje zástavby v ulici Nad Strání založena nová ulice Nad Husovými sady. Na místě prašné cesty, spojující Oseckou ulice a areál rokycanského letiště, tak během několika let vznikl nový okrsek zástavby s desítkami rodinných domů. Tyto plány začaly nabývat konkrétních obrysů roku 2004, kdy v září projednala městská rada návrh Evy Šteflové a MUDr. Lenky Walterové na změnu územního plánu č. 34. Podle studie vypracované ing. arch. Tomášem Havrdou (mj. autor územního plánu Rokycan z roku 2000) zde na pozemku č.kat.1662 navrhována parcelace na 10 stavebních míst pro rodinné domky s tím, že dalších 6 stavebních míst možno zřídit na přilehlých pozemcích v majetku města č.kat.1656 a 1657. S plánem vyslovila souhlas městská architektka i odbor rozvoje města, nyní záleželo už jen na zájmu potenciálních kupců.[1276] Dne 2. října 2004 projekt odsouhlasilo městské zastupitelstvo. Ing. arch. Havrda předložil v únoru 2005 zastavovací studii a 30. května 2005 pak městská rada vydala územní rozhodnutí pro výstavbu nové komunikace a sítí.[1277] V srpnu 2005 městská rada ještě o něco odložila definitivní rozhodnutí o výstavbě, protože zadala odboru rozvoje města zpracování zvláštní studie o hlukovém zatížení lokality případným provozem nedalekého letiště.[1278] Jejím vypracováním pověřen Ing. Jiří Šulc z firmy Techson Praha. S jeho závěry se městská rada seznámila v září 2005. Vzdálenost nových rodinných domů cca 240 metrů od vzletové dráhy byla podle něj vyhovující. Odbor rozvoje města pak navrhl nepořizovat kompletní hlukovou studii, která by vyšla na 50 000 Kč. Rada města pak odsouhlasila plánovanou změnu územního plánu. Cesta k parcelaci nové ulice se otevřela.[1279] V první etapě mělo vyrůst 14 rodinných domků. Další 2 na západním okraji lokality byly plánovány až po dodatečné změně územního plánu, která měla změnit funkční využití pozemku. Kvůli existenci vysokotlakého plynovodu a jeho ochranného pásma musela být budoucí parcelace upravena tak, že podél jižního okraje nové ulice navrženy široké předzahrádky a teprve za nimi měly stát soukromé pozemky s rodinnými domy.[1280]

Dne 26. února 2007 odsouhlasilo městské zastupitelstvo změnu územního plánu č. 57, která oficiálně předefinovala parcely č.kat.1657, č.kat.1658 a č.kat.1662 z území „ostatní krajinné zeleně“ na „území výstavby rodinných domů“.[1281] 25. června 2007 pak zastupitelé odsouhlasili pořízení rozšířené změny územního plánu č. 57, kde se na území pro výstavbu rodinných domů změnily nejen pozemky č.kat.1657, č.kat.1658 a č.kat.1662, ale i č.kat.1671/21, č.kat.1741/1, č.kat.1664/3, č.kat.1663 a č.kat.2880/1.[1282] Dne 7. září 2007 městský úřad vydal oznámení o projednávání této změny územního plánu. Uvádí se navržená kapacita 14 rodinných domů, které tu mohly po přijetí změny vyrůst.[1283] V následujících několika letech proběhla skutečně najednou výstavba nové komunikace a inženýrských sítí, která otevřela novou ulici okamžité výstavbě. Ulice byla situována zhruba do trasy dosavadní polní cesty, jež z Osecké ulice směřovala k letišti, byla ale oproti ní mírně, o cca 20 metrů, posunuta k jihu a měla přímou trasu. Z nové ulice vybíhaly k jihu dvě slepě zakončené obslužné boční komunikace, umožňující lépe parcelaci vnitrobloku.

Práce na budování nové komunikace a inženýrských sítí pro rodinné domky započaly v roce 2009. Financovalo je město s využitím dotace EU. Náklady dosáhly 11 343 865 Kč, z toho dotace z programu ROP NUTS II Jihozápad činila 9 311 346 Kč. Vzniklo to 37 stavebních parcel.[1284] Ve dnech 20., 22. a 27. září 2010 město pořádalo dražbu stavebních parcel Nad Husovými sady. Šlo o 9 pozemků v majetku obce, které měly kompletně dokončené inženýrské sítě. Vyvolávací cena činila 1500 Kč za metr čtvereční. O dražby ale neprojevili uchazeči zájem.[1285] Opakovalo se to i následujícího roku. Městské zastupitelstvo 27. června 2011 odsouhlasilo záměr prodeje pozemků na Oseckém vrchu soukromým uchazečům. Jednalo se o 10 parcel. Zájemci měli doručit své cenové nabídky v obálce. Minimální cena stanovena na 1490 Kč za metr čtvereční. Žádný zájemce se ale v stanoveném termínu do 12. srpna 2011 neozval. Město proto ještě dvakrát nabídku opakovalo. Do konce roku 2011 takto svého kupce našly dvě parcely. Vedení města počítalo s tím, že nabídku prodeje bude opakovat i v následujících letech.[1286] Dle stavu k roku 2011 již byla ulice včetně vozovky a inženýrských sítí hotova a vyrůstaly tu první čtyři rodinné domy. Ve finální podobě zastavovacího plánu už nešlo o 14 proponovaných stavebních míst ale více než dvojnásobek.

 

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1287] Ulice Nad Husovými sady probíhá od východu k západu v levé části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

 

 

7.6.1. Popis zástavby v ulici Nad Husovými sady

Zástavba jižní strany ulice začíná na křižovatce s ulicí Osecká, kde na rohové parcele již dle stavu ze srpna 2018 vyrůstá nový rodinný dům, zatím jen v podobě prací na základech. V září 2019 je stále stavba v počáteční fázi. Vedle stojí moderně pojatý patrový rodinný dům čp.1349/II s plochou střechou, dokončený 10. října 2018.[1288] následuje dům čp.1348/II, přízemní ale prostorný, s nízkou valbovou střechou. Jeho výstavba byla dokončena 27. srpna 2018.[1289] Vedlejší parcela zůstávala ještě dle stavu ze září 2019 zcela prázdná, bez stop stavební aktivity. Vedle pak stojí přízemní dům čp.1304/II s pultovou střechou, dokončený 10. prosince 2014.[1290] Dům čp.1306/II je vysoký patrový objekt s nízkou stanovou střechou. Jeho výstavba skončila 22. dubna 2015.[1291] Vedlejší parcela je opět dle situace ze září 2019 ještě nezastavěná. Za ní odbočuje z ulice k jihu krátká obslužná komunikace. V ní vyrostl objekt čp.1287/II. Dostavěný byl 7. listopadu 2012.[1292] Je to patrový dům s podkrovními místnostmi v 1. patře pod mělkou sedlovou střechou. Vedle něj, na konci této uličky, stojí rodinný dům čp.1342/II. Jeho výstavba skončila 9. dubna 2018.[1293] Jde o větší patrovou vilu s valbovou střechou. Na protější straně této obslužné komunikace vznikl na větším pozemku rodinný dům čp.1313/II. Patrový objekt s plochou střechou a precizně komponovanou zahradou byl dobudován 16. března 2016.[1294] Na rohu obslužné uličky a vlastní ulice Nad Husovými sady stojí rodinný dům čp.1363/II. Vyrůstal tu už dle stavu z roku 2011 jako přízemní rodinný dům s nízkou valbovou střechou. Ovšem pak se tempo stavebních prací prakticky zastavilo a ještě v září 2019 byl stále objekt nedokončený, byť byla hotova hrubá stavba i střecha. Dům byl dokončen až následujícího roku a získal 16. listopadu 2020 číslo popisné.[1295] Vedle stojí dům čp.1276/II z doby krátce po roce 2010. Je to menší domek s asymetrickou sedlovou střechou, stojící na nevelké parcele. U domu odbočuje druhá obslužná komunikace k jihu. U ní vyrostl rodinný dům čp.1337/II, dokončený 21. srpna 2017.[1296] Má podobu patrové plochostřeché stavby. Na konci této uličky ještě stojí atypický dřevěný přízemní dům čp.1267/II s netradičně řešenou střechou, porostlou vegetací. Byl dokončen 23. prosince 2010.[1297] Severně od něj, při vlastní ulici Nad Husovými sady byl 29. září 2011[1298] dokončen rodinný dům čp.1273/II, patrový objekt s mělkou sedlovou střechou. Uliční fronta pak pokračuje domem čp.1346/II z 18. června 2018.[1299] Patrový rodinný dům má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Do ulice je natočen užší štítovou stěnou. Na jižní straně do zahrady je pak dům zakončen kolmo orientovaným traktem. Dům čp.1294/II byl dokončen 11. června 2013.[1300] Je to větší patrový objekt s plochou střechou. Na poslední parcele na konci jižní uliční fronty nebyly dle stavu k září 2019 ještě započaty stavební práce.

I severní strana nové ulice se rychle po roce 2010 zaplňovala novostavbami rodinných domů. Na křižovatce s ulicí Osecká stojí vilka čp.1308/II, dobudovaná 14. srpna 2015.[1301] Přízemní objekt má nízkou valbovou střechu. Sousední dům čp.1327/II byl dokončen 20. září 2016.[1302] I zde se jedná o přízemní stavbu se stanovou střechou. Podle takřka identického projektu vznikl i přízemní dům s nízkou stanovou střechou čp.1328/II na vedlejší parcele, který byl taktéž dokončen 20, září 2016.[1303] Dům čp.1321/II má tradičnější dispozice. Přízemní objekt je zakončen sedlovou střechou. Do ulice je otočen užší štítovou stěnou. Vilka je situována do zadní části pozemku. Její výstavba byla dokončena 8. června 2016.[1304] Vedlejší pozemek zaujímá rodinný dům čp.1311/II, dobudovaný 4. prosince 2015.[1305] Rozložitý přízemní objekt se stanovou střechou.  Dům čp.1277/II pochází cca z roku 2011. Opět jde o přízemní stavbu se stanovou střechou. Následuje několik parcel, které ještě dle stavu k září 2019 zůstávaly zcela bez zástavby a nebyly na nich započaty ani stavební práce. Pak stojí při severní straně ulice rodinný dům čp.1360/II. Dokončen byl 17. srpna 2020.[1306] Patrová vila s podkrovními místnostmi v 1. patře je do ulice orientována štítovou stěnou. Střecha je polovalbová. Vedlejší parcela zůstávala k roku 2019 stavebně nevyužita. Následuje atypický dům čp.1352/II, dostavěný 4. října 2019.[1307] Patrový objekt má šikmou pultovou střechu a dynamicky řešený půdorys. Následuje další dosud nezastavěná proluka se stavební parcelou a za ní pak rodinný dům čp.1301/II, jehož výstavba skončila 21. listopadu 2014.[1308] Patrová, moderně řešená stavba má plochou střechu. Ve fasádě se uplatňují zděné, dřevěné i kovové prvky. Poslední stavbou v uliční frontě je objekt čp.1331/II, dokončený 19. října 2016.[1309] Přízemní stavba má valbovou střechu a vstupní terasu nesenou na sloupech.

 

 

 

 

7.6.3. Technický vývoj ulice Nad Husovými sady a vývoj jejího pojmenování

Budování zcela nového okrsku individuální zástavby bylo prováděno plánovitě a od počátku se kromě debat okolo urbanistického řešení a zastavovacího plánu řešila i otázka inženýrských sítí a technického řešení komunikace. Šlo tak od zcela odlišný model než v ulicích U Hvězdárny nebo Nad Strání, kde nejprve docházelo k postupné urbanizaci a teprve pak, se zpožděním desítek let, se řešily inženýrské sítě a úprava vozovky. Na parcelaci lokality se podílelo město (vlastník pozemků č.kat.1657 a č.kat.1658 poblíž Osecké ulice) společně se stavebním podnikatelem Šabatou, majitelem pozemku č.kat.1662. Celá lokalita ovšem postrádala inženýrské sítě. Šabata zpracoval vlastní zastavovací studii řešení celé lokality. Předpokládala trasování nové komunikace (o délce cca 250 metrů a šířce 11 metrů[1310]), vybíhající kolmo z Osecké ulice. Severně od ní měl být vyčleněn pás poměrně mělkých parcel, dosahujících jen k stávající cestě na letiště. Jižně od této nové ulice měly být vytýčeny pravidelné stavební pozemky, vyplňující celou plochu až k okraji zástavby v prostoru ulice Nad Strání. V západní části oblasti navrženy z nové komunikace dvě slepé obslužné cesty, vybíhající kolmo k jihu umožňují parcelaci do hloubi tohoto poměrně rozsáhlého pozemku. V roce 2006 zároveň Šabata oslovil město s žádostí o uzavření dohody ohledně výstavby inženýrských sítí na celé ploše určené k výstavbě rodinných domů. Navrhl dvě varianty: buď provede zasíťování sám s tím, že by městské pozemky odkoupil, nebo obec i Šabata provedou výstavbu inženýrských sítí společně. Při předpokládaných nákladech na výstavbu této infrastruktury ve výši 10 500 000 Kč by město uhradilo cca 3 500 000 Kč, zbytek Šabata. Prodejem jednotlivých parcel soukromým zájemcům by pak město mohlo získat cca 5 100 000 Kč. 7. srpna 2006 se tímto návrhem zabývala městská rada a navrhla přistoupit na spolufinancování tak, jak bylo navrženo panem Šabatou.[1311] 22. srpna 2006 mělo o návrhu na spolufinancování jednat zastupitelstvo.[1312] Své rozhodnutí ale odložilo. Jan Šabata mezitím počátkem září 2006 konkretizoval majetkoprávní řešení inženýrských sítí v celé lokalitě. Navrhl, aby se sítě i nová komunikace staly po dobudování majetkem města. On by naopak získal od města stávající příjezdovou komunikaci na letiště (č.kat.2874), jejíž část by po vybudování nové ulice ztratila smysl a mohla by být zahrnuta do parcel soukromých rodinných domů. Dne 18. září 2006 o tomto řešení jednala rada města.[1313] Souhlasila s tímto řešením. 3. října 2006 pak výstavbu inženýrských sítí v této lokalitě a majetkové řešení s tím spojené projednávalo i zastupitelstvo města.[1314] To plán na spolufinancování schválilo.[1315]

V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na „obytnou zónu Osecký vrch“ půjde 5 800 000 Kč.[1316] Tato částka zůstala ale v roce 2007 neutracena, protože nebylo vydáno stavební povolení ani územní rozhodnutí. Vše se zpozdilo kvůli nutnosti změnit uspořádání stavebních pozemků a provést směnu pozemků mezi městem a soukromým investorem.[1317] Dne 17. března 2008 město zveřejnilo záměr vzešlý z usnesení zastupitelstva města ze 10. března 2008 (a z rozhodnutí městské rady z 27. února 2008[1318]) o směně pozemků v majetku města (části č.kat.1671/21 o ploše 1517 čtverečních metrů, části č.kat.1741/1 o ploše 209 čtverečních metrů, části č.kat.2876 o ploše 51 čtverečních metrů, části č.kat.2874 o ploše 772 čtverečních metrů a části č.kat.1658 o výměře 29 čtverečních metrů) za pozemky v majetku Jana Šabaty (část č.kat.1662 o ploše 3770 čtverečních metrů, č.kat.1663/4 o ploše 245 metrů čtverečních, č.kat.1663/3 o výměře 507 čtverečních metrů, část č.kat.1744/2 o ploše 413 čtverečních metrů a části č.kat.1162 o ploše 576 metrů čtverečních). Do 3. dubna 2008 mohla být doručena případná vyjádření nebo nabídky k tomuto záměru.  Šlo o výměnu nutnou pro  výstavbu inženýrských sítí na parcelách č.kat.1657, č.kat.1658 a č.kat.1662 pro zamýšlenou výstavbu rodinných domů.[1319] Dne 7. května 2008 záměr směny pozemků vyvěšen na úřední desce. Opakováno, že jde o transakci nutnou pro výstavbu komunikace okolo budoucích rodinných domů.[1320] 2. června 2008 mělo zastupitelstvo města projednávat směnu pozemků pro výstavbu rodinných domů na Oseckém vrchu, ale odložilo ji na příští jednání zastupitelstva do července 2008.[1321] Dne 20. května 2008 podalo město žádost o stavební povolení na výstavbu komunikace do této nové zóny rodinných domků. 19. června 2008 žádost doplněna a zahájeno stavební řízení.[1322] Dne 23. července 2008 městský úřad stavební povolení vydal. Nová ulice měla mít délku 371 metrů. Začínat měla napojením na stávající vozovku v Osecké ulici a končit napojením na stávající polní cestu ve směru k letišti. Nová ulice řešena jako funkční třída C3 s oboustranným chodníkem v prvních 140 metrech a jednostranným chodníkem ve zbytku délky. Šířka vozovky 6 metrů, chodník 2 metry. V ulici mělo vzniknout 10 parkovacích míst. Kromě toho v lokalitě navrženy další dvě kratší komunikace řešené jako funkční třída D1 (obytná zóna) obě o délce 57 metrů o šířce 4-6 metrů s 10 parkovacími místy, napojené na novou ulici. Kromě toho vydáno i stavební povolení na chodník o šířce 2 metry podél přilehlého úseku Osecké ulice v délce cca 125 metrů od křižovatky s ulicí U Hvězdárny ke křižovatce s ulicí Nad Strání. Mělo také dojít k rekonstrukci již existujícího chodníku podél Osecké ulice v délce cca 280 metrů.  Projekt zpracoval Ing. Petr Zítek z Plzně. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2011.[1323] 21. května 2008 městská rada schválila zadání výběrového řízení na provedení výstavby této nové ulice.[1324] Podle zprávy městského úřadu z května 2008 měly náklady na akci „obytná zóna na letišti“ dosáhnout 5 800 000 Kč.[1325]

Kromě plánované výstavby komunikace se nadále řešily další inženýrské sítě v novém okrsku zástavby. 27. prosince 2007 vydal městský úřad na základě žádosti podané 19. září 2007 územní rozhodnutí pro stavbu „Rokycany- Osecká ulice - technická infrastruktura pro výstavbu RD“ Akce měla proběhnout na pozemcích č.kat.1621/3, č.kat.1638/2, č.kat.1650, č.kat.1657, č.kat.1658, č.kat.1659/4, č.kat.1659/5, č.kat.1659/12, č.kat.1662, č.kat.1663/2, č.kat.1663/3, č.kat.1663/4, č.kat.1671/21, č.kat.1741/1, č.kat.1744/1, č.kat.1744/2, č.kat.1768/2, č.kat.1774/1, č.kat.2767/6, č.kat.2874, č.kat.2876, č.kat.2877/3, č.kat.2880/1, č.kat.2885/1, č.kat.2885/5, č.kat.2885/17, č.kat.2888/5 a č.kat.2989/1. Investice měla zahrnout výstavbu komunikace, vodovodu, kanalizace, veřejného osvětlení, elektrických rozvodů a plynovodu. Během řízení byla vznesena připomínka od paní Lenické, která žádala prodloužení plynovodního řadu i do ulice Nad Strání. Námitce ale nebylo vyhověno.[1326] Město pak 4. června 2008 podalo žádost (doplněnou 28. srpna 2008) o vydání stavebního povolení na stavbu: „Rokycany - Osecká ulice - technická infrastruktura pro výstavbu RD“. Tato zamýšlená stavební akce měla zasáhnout pozemky č.kat.1638/2, č.kat.1650, č.kat.1657, č.kat.1658, č.kat.1662, č.kat.1768/2, č.kat.1790/1, č.kat.2767/6, č.kat.2877/3, č.kat.2885/1, č.kat.2885/5, č.kat.2885/17 a č.kat.2888/5. 29. srpna 2008 pak městský úřad ohlásil zahájení stavebního řízení.[1327] Už 14. srpna 2008 mezitím město vypsalo výběrové řízení na zakázku Rokycany – Osecká ulice, technická infrastruktura pro výstavbu RD. Zahájení výstavby předpokládáno v září-říjnu 2008, doba stavby měla být maximálně 8 měsíců. 8. září 2008 mělo proběhnout otevření obálek s nabídkami jednotlivých uchazečů.[1328] 1. října 2008 stavební povolení vydáno. Akce měla sestávat z výstavby veřejného osvětlení, plynovodu a sadovnických úprav.[1329]

V souvislosti se vznikem ulice a zástavby byla počátkem 21. století nová městská komunikace pojmenována Nad Husovými sady.

 

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1330] Voldušská ul. probíhá od jihu k severu v levé části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

 

 

7.6. Voldušská ulice

7.6.1. Popis zástavby Voldušské ulice

Voldušská ulice je druhá významná dopravní osa zástavby v této městské čtvrti (byť po výstavbě dálnice byla zaslepena a už nepokračuje ven z města, viz níže). Stejně jako v Osecké ulici i zde byla souvislá parcelace znesnadňována poměrně značným převýšením, které tato komunikace nabírá při stoupání od Boreckého potoka k náhorní planině na Oseckém vrchu. Voldušská ulice tak nemá charakter kompaktně řešené městské ulice ale spíše dopravního tahu, který spojuje jednotlivé, urbanisticky nesouvisející okrsky zástavby různého charakteru. U jejího dolního konce stojí ve svahu mezi Voldušskou a Oseckou ulicí rodinný dům čp.1128/II, jenž tu vyrostl na konci 90. let 20. století. Patrová vila s obytným podkrovím 1. patra má valbovou střechu, členěnou vikýři. Nad domem stojí při ulici skupina čtyř garážových kójí s dob socialismu a pak větší pozemek ve vnitrobloku s objektem čističky odpadních vod, jež tu vyrostla původně pro účely úpravy splašků z nemocnice. Až dodatečně, 12. ledna 2001 získala číslo popisné čp.1146/II. Tehdy šlo o firmu Vesmont, nyní Revos Rokycany, s.r.o. Ještě hlouběji ve vnitrobloku stojí rodinný dům čp.548/II z roku 1940 (jeho popis viz výše, v rámci popisu prvotní výstavby na Oseckém vrchu před rokem 1945). Následně ulice míjí skupinu bytových domů pro zaměstnance nemocnice čp.1102/II, čp.795/II a čp.794/II (o nich viz výše, v rámci pasáže o sídlištní výstavbě na Oseckém vrchu). Na opačné, východní straně ulici lemuje ve směru od potoka nejprve stromovím porostlá stráň Kalvárie a pak odbočuje ulice Pod Nemocnicí, s jednotně řešenou zástavbou řadových domků z 80. let 20. století (viz níže). Následně Voldušská ulice vstupuje do prostoru před rokycanskou nemocnicí, jejíž areál sem předstupuje objektem vrátnice a prodejny ze 70. let 20. století (viz výše). Na protější straně shlíží na toto prostranství před vjezdem do nemocničního komplexu bytový dům čp.591/II (adaptovaná bývalá vila rodiny Bluďovských, viz výše, v rámci popisu zástavby z doby před rokem 1945). Okolo bývalé vily Bluďovských vede spojovací komunikace do ulice U Hvězdárny. Z prostoru před vjezdem do nemocnice pak odbočují nově utvářené ulice Nad Nemocnicí a Nad Kalvárií, kde od počátku 21. století zrychluje tempo výstavby rodinných domků (viz níže). Voldušská ulice pokračuje dál a stáčí se k severu. V jejím ohybu vyrostl rodinný dům čp.1350/II, dokončený 4. října 2019.[1331] Je to větší patrová vila s asymetrickou, předsazenou sedlovou střechou. V minulosti se pro tuto lokalitu uvažovalo o výstavbě komplexu garáží. Rada MěstNV 7. prosince 1966 projednala akci Svazarmu na výstavbu garáží na pozemcích č.kat.1779, č.kat.1780 a č.kat.1781 a vyžádala si projektovou dokumentaci.[1332] Šlo o pozemky podél západní strany ulice, v proluce nalézající se v ohybu za vilou Bluďovských čp.591/II. Garáže tu ale nevyrostly a parcela mohla být počátkem 21. století kvalitněji stavebně využita pro výše uvedený rodinný dům. Za domem čp.1350/II odbočuje z Voldušské ulice k západu boční obslužná komunikace, která umožnila přístup k nově parcelovaným pozemkům na dosavadní louce pod usedlostí Jágrových čp.427/II (viz výše). Roku 2016 proběhla kolaudace technické infrastruktury (tedy vozovka a inženýrské sítě) pro 8 rodinných domků v této boční uličce, jejímž investorem byl Jan Šabata.[1333] Při severní straně této uličky vznikly 4 stavební pozemky. Na tom nejdále od Voldušské ulice vyrostl objekt čp.1362/II, patrový rodinný dům s plochou střechou. Číslo popisné obdržel 21. října 2020.[1334] Dle stavu ze srpna 2019 už byl v pokročilé fázi rozestavěnosti, zatímco zbylé tři parcely zůstávaly zatím bez stavební aktivity. Na jižní straně této boční komunikace byly vyměřeny 3 parcely. Rohovou zaujímá výše uvedený rodinný dům čp.1350/II. Následuje dle stavu z května 2021 zatím stavebně nevyužitý pozemek a pak parcela, na níž byl 14. května 2021 dokončen rodinný dům čp.1367/II.[1335] Dle leteckého snímkování ze září 2019 ještě jeho stavba nezačala. Vedle této novostavby ještě stojí rodinný dům čp.1343/II, který ale již náleží do přiléhající ulice U Hvězdárny (viz výše)

 Na protější straně ulice vyrostl pod okrajem areálu židovského hřbitova rodinný dům čp.1258/II. Koncem roku 2005 bylo jeho budování ve fázi dokončené hrubé stavby. Vznikala tu na složitém půdorysu přízemní vila s obytným podkrovím a mnoha vikýři. Ještě koncem srpna 2008 byl objekt stále rozestavěný, bez vnějších omítek. Práce oproti roku 2005 příliš nepokročily.[1336] Majitelé tohoto rozestavěného rodinného domu ale mezitím 20. února 2008 požádali o vydání územního rozhodnutí na výstavbu kanalizační přípojky k novostavbě na pozemku č.kat.1921/1. Na 15. dubna 2008 svoláno veřejné projednání.[1337] 2. května 2008 městský úřad vydal stavební povolení. Podle projektu mělo jít o kanalizační přípojku v délce 181,5 metrů včetně 9 vstupních šachet. Přípojka o průměru 200 mm měla podejít Voldušskou ulici.[1338] Výstavba rodinného domu byla ukončena 7. ledna 2010.[1339] Patrový dům na členitém půdorysu má obytné podkroví v 1. patře. Do střechy jsou vloženy vikýře. Voldušská ulice pak míjí areál židovského hřbitova, na protější straně pak usedlosti rodiny Jágrových čp.427/II a areál hvězdárny (všechny tyto stavby popsány výše). Na úplném konci zástavby, za hvězdárnou, se ještě rozkládá zahrada a na ní rekreační objekt če.94. Jde o patrovou chatku s podkrovními místnostmi v 1. patře, pod sedlovou střechou.

 

 

 

 

7.6.2. Technický vývoj Voldušské ulice a dopad výstavby dálnice D5

V únoru 1969 na plénu MěstNV doporučuje pan Rajšner, aby se zřídilo i veřejné osvětlení od nemocnice na Osecký vrch.[1340] Koncem 20. století do podoby Oseckého vrchu zasáhla dramaticky dálnice D5, která vede v nepatrném odstupu od zástavby (podrobněji v kapitole „dálnice D5“). Dálnice byla v úseku u Rokycan otevřena slavnostně 27. října 1993.  Její těleso způsobilo změnu staletých dopravních cest na Oseckém vrchu. Voldušská silnice byla totiž dálnicí přetržena a Voldušská ulice se tak stala slepou. Její roli severní výpadovky z města tak plně převzala Osecká ulice (silnice II. třídy č.232[1341]), z které byla na starou Voldušskou silnici vybudována přípojka severně od dálnice. Tato změna přinesla některé pozitivní dopady (dopravní zklidnění okolí nemocnice), ale také dopady negativní. Dopravní zatížení Osecké ulice vzrostlo a hlavně, od Oseckého vrchu byla dálnicí odříznuta osada Díly. Toto sídelní seskupení pěti domů sice vždy formálně patřilo pod katastr obce Volduchy, ale postupně se funkčně propojovalo s Rokycany. Potenciál dalšího rozrůstání Rokycan tak byl na severu města těžkopádným tělesem dálnice dramaticky zablokován. V tomto ohledu je dopad dálnice na rozvoj rokycanské aglomerace stejně zásadní, jaký měla v 19. století železniční trať. Krajinné a urbanistické okolnosti patrně neumožňovaly trasování dálničního tělesa v jiné lokalitě, ale jisté, že možnost expanze zástavby na Oseckém vrchu byla natrvalo omezena tímto dopravním koridorem. V červenci 2003 odmítla městská rada převod zbylé Voldušské ulice (III/2321 A) do majetku obce. Náklady na údržbu této komunikace tak nadále hradí Plzeňský kraj.[1342]

V říjnu-prosinci 2004 byla v části Voldušské ulice položena vodovodní přípojka. 15. září 2004 vybrala městská komise pro provedení prací plzeňskou firmu Streicher s nabídkovou cenou 968 261 Kč.[1343] Jde o úsek v délce 440 metrů, od ohybu Voldušské ulice u parkoviště před nemocniční vrátnicí až k židovskému hřbitovu. Projekt nového vodovodu vypracoval ing. arch. Petr Žák z Plzně.[1344] Šlo o dodatečnou akci, zařazenou díky tomu, že se našly volné peníze a městská rada odsouhlasila jejich použití tímto způsobem.[1345] Vodovodní přípojka předána do užívání 21. prosince 2004.[1346] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření bylo během roku 2004 utraceno za akci „vodovod nad nemocnicí“ celkem 1 293 760 Kč (původně plánováno 1 407 000 Kč).[1347]

Usnesením MNV z 25. července 1946 zaveden název  Voldušská ulice.[1348] O té doby nezměněn.

 

 

 

 

 

7.7. Ulice Pod Nemocnicí

7.7.1. Příprava a realizace výstavby řadových domů v ulici Pod Nemocnicí

Oblasti dnešní ulice Pod Nemocnicí, mezi nemocničním areálem a svahem Kalvárie, se dříve říkalo „Na Višňovce“, podle rozsáhlých sadů.[1349] V této lokalitě nad Kalvárií byl v 70. a 80. letech 20. století zbudován obytný soubor řadových domků podél nové ulice Pod Nemocnicí. Byť šlo o individuální výstavbu, byla řešena jednotně, jako soubor identických, pilovitě řazených řadových domků. Jednalo se o vhodný model zástavby, který se vyhýbal přehuštěné a anonymní architektuře panelových sídlišť, ale zároveň ve srovnání s ryze individuální výstavbou přinášel kompaktnější a více architektonizovaný sídelní rastr. 

Už v prosinci 1974 se uvádí, že na ONV byl zadáno městem zpracování projektu výstavby rodinných domů pod nemocnicí.[1350] Na přelomu let 1974-1975 rada MěstNV souhlasila se svoláním schůzky zástupců MěstNV, projektanta a správce inženýrských sítí ohledně projekce zástavby pod nemocnicí.[1351] Pak už to šlo relativně rychle. Na jaře 1975 rada MěstNV projednala program výstavby 30 skupinových řadových domů pod nemocnicí a doporučila zabezpečit přípravu projektové dokumentace. Na své další schůzi pak radní pověřili pana Maška, aby ohledně výstavby těchto domů pod nemocnicí prověřil všechny skutečnosti týkající se zemědělské půdy v intravilánu města.[1352] Šlo totiž o to, že parcelací stávajících zemědělských pozemků se muselo město podřídit poměrně složité povolovací proceduře jejich záboru. Nový urbanistický soubor měl být do jisté míry vzorovým pojetím nového modelu výstavby, kdy byl kladen větší důraz na vyšší využití pozemků. Václav Mašek, poslanec MěstNV to na plénu národního výboru v prosinci 1975 podal takto: hustota zástavby musí být minimálně 100 obyvatel na hektar, parcely u rodinných domků by proto měly mít cca 400 čtverečních metrů a přednost by měly mít jednotně řešené skupinové rodinné domy. Skupina řadových domků Pod Nemocnicí (ale i souběžně budované řadové domy v Libušině ulice Za Rakováčkem nebo v Roháčově ulici na Plzeňském předměstí) je ukázkou tohoto nového trendu.[1353] Na 13. duben 1976 si rada MěstNV naplánovala projednat podrobný územní plán lokality pod nemocnicí.[1354] Kontury budoucí zástavby pod nemocnicí představeny na plénu MěstNV v červnu 1976. Mělo jít o soubor 32 řadových dvoupatrových domů seskupených do 4 skupin po 6 domech a do 2 skupin po 4 domech. Z celkového počtu 32 objektů jich mělo být 24 po 1 bytové jednotce a 8 po 2 bytových jednotkách. V lokalitě tak plánováno 40 nových bytů. Individuální zahrady měly mít cca 400 čtverečních metrů.[1355] (V prosinci 1978 ovšem uváděno, že komise výstavby a územního plánování MěstNV zajišťuje výstavbu 34 bytů v řadových domech u nemocnice).[1356]  V prosinci 1976 se uvádí, že podrobný územní plán oblasti pod nemocnicí je hotov.[1357] Tento koncept pak byl skutečně realizován.

1. února 1977 rada MěstNV projednala a schválila seznam žadatelů o výstavbu řadových domů u nemocnice.[1358] Dne 15. března 1977 už rada projednala návrh na přidělení 3 zdejších pozemků na výstavbu rodinných domů u nemocnice (stavebníci Lupáč, Vondra a Bohuslav).[1359] Dalších 5 pozemků pro výstavbu řadových domů u nemocnice přidělila rada MěstNV 12. dubna 1977 (šlo o stavebníky Kubal, Špicl, Vlček, Böhm a Roman).[1360] Dne 21. června 1977 zde přidělen pozemek na výstavbu řadového domu Františku Valentovi.[1361] Jako první dokončen v ulici Pod Nemocnicí dům čp.970/II. Novostavba manželů Kaufnerových kolaudována roku 1979.[1362] Ke kolaudaci došlo už koncem roku 1979 a vyvolalo to mimo jiné potřebu oficiálně tuto novou ulici pojmenovat (viz níže).[1363] V lednu 1980 uváděn dům čp.970/II mezi objekty, které nedávno kolaudovány.[1364] Zemina, vytěžená při srovnávání pozemků pro výstavbu řadových domků, byla na základě povolení města vyvážena na bývalou skládku u Litohlavského mostu na Plzeňském předměstí. Dle zpráv z března 1980 již zavážka provedena, ale stavebníci domků stále nesplnili slib, že plochu urovnají.[1365] Během roku 1983 se výstavba řadových domů dokončovala.[1366]

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1367] Ulice Pod Nemocnicí se nachází v levé části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

Ulice Pod Nemocnicí. Jeden z největších jednotně řešených souborů řadových domů z přelomu 70. a 80. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.

Vila čp.1114/II na jižním konci ul. Pod Nemocnicí. Příklad okázalé atypické architektury z 90. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

7.7.2. Popis zástavby v ulici Pod Nemocnicí

Nový obytný soubor je posazen na okraj lesoparku Kalvárie a využívá příznivou polohu nad městem v kontaktu s přírodou. Část domů stojí v bezejmenné uliční větvi, která vybíhá jižně z ulice Pod Nemocnicí, směrem k neorománské kapličce na Kalvárii. Jednotně navržený sídelní komplex sestává z 32 moderně pojatých řadových domů s plochou střechou, sestavených na pilovitém půdorysu. Jedná se o skupinu šesti domů čp.1049/II, čp.1044/II, čp.1002/II, čp.1010/II, čp.975/II a čp.970/II (podél západní straně ulice, blíže Voldušské ulici), skupinu šesti domů čp.1037/II, čp.1040/II, čp.1045/II, čp.1046/II, čp.1054/II a čp.1056/II (podél západní strany boční uliční větve ke kapli), skupinu šesti domů čp.979/II, čp.992/II, čp.980/II, čp.991/II, čp.977/II a čp.978/II (na východní straně boční ulice ke kapli), skupinu osmi domů čp.1052/II, čp.1036/II, čp.1035/II, čp.1015/II, čp.1023/II, čp.1022/II, čp.1038/II a čp.1105/II (podél východní strany ulice, dále od Voldušské ulice) a skupinu šesti domů čp.1019/II, čp.1028/II, čp.1027/II, čp.1024/II, čp.1084/II a čp.1034/II (podél východní strany ulice, blíže k Voldušské). Výstavba jednotlivých domků se leckde protáhla až do 90. let 20. století. Například dům čp.1049/II je dle fotografie z tisku z ledna 1998 ještě rozestavěný a má hrubé zdivo z tvárnic, bez omítek.[1368]

Už od prvních let po vzniku této obytné lokality byl narušován původní urbanistický záměr, tj. vést po zadním okraji zástavby úzkou komunikaci, která by umožnila obsluhu zadních traktů soukromých zahrad. Pěšina zablokována živelnými zábory, stejně tak zlikvidováno původně zamýšlené rozšíření koncové sekce ulice Pod Nemocnicí (respektive její větve směřující ke kapli na Kalvárii), které mělo usnadnit otáčení vozidel. Když roku 2004 žádá majitel jednoho ze zdejších domů čp.1056/II, Miroslav Tůma, o legalizaci tohoto stavu, město souhlasí, protože obnova původního záměru je již nemožná.[1369] Jednotlivé domy také postupně procházely individuálně pojatými stavebními úpravami, které postupně smazávají kdysi takřka zcela jednotný vnější vzhled celého obytného souboru. U mnohých zdejších domů se jednalo spíše o korekce, například nová okna nebo dveře. Některé domy mají již i novou fasádu (například čp.1034/II). Ojediněle šlo i o radikálnější stavební proměnu. Například dům čp.970/II byl zvýšen o 2. patro, začleněné do podkroví nové polovalbové střechy, posazené na původní stavbu. Výsledek je ovšem esteticky i kompozičně pochybný a těžkopádný. Navíc pokusy o historizující úpravy původní modernistické architektury jsou právě tady kontraproduktivní, protože původní projekt ze 70. let je proporčně dobře zvládnutý a po pouhé drobné modernizaci vynikne u zdejších domů jejich modernistická elegance. Pokud by bylo nutné přistupovat k zásadnějším úpravám, je představitelnější varianta nástavby 2. patra s plochou střechou, nebo nástavba jen na části plochy domu, čímž se vytvoří v 2. patře střešní terasa.

V polovině 90. let 20. století na východním okraji ulice postavil ing. Václav Matas luxusní vily čp.1114/II a čp.1144/II s prosklenou stanovou střechou.  Jsou zajímavým dokladem okázalé individuální architektury z éry po roce 1989. Vile čp.1144/II přiděleno číslo popisné 20. července roku 2000. Dne 12. září 1994 se městská rada zabývala protestním dopisem, který proti výstavbě těchto vil sepsali někteří lidé ze stávajících řadových domů v ulici Pod Nemocnicí.[1370]

 

 

 

 

7.7.3. Technický vývoj ulice Pod Nemocnicí

Souběžně s výstavbou řadových domků došlo v této ulici také k budování inženýrských sítí a občanské infrastruktury. V roce 1977 prováděna výstavba kanalizace u nemocnice.[1371] A i v plánu na rok 1978 výstavba kanalizace u nemocnice zařazena.[1372] Dle zpráv ze září 1978 už akce kanalizace u nemocnice hotova a má se zahajovat výstavba vodovodu v této oblasti.[1373] Vodovod zde pak skutečně v roce 1978 budován.[1374] Práce na vodovodu tu probíhaly i v roce 1979.[1375]  Akce totiž přeřazena z roku 1978 i do roku následujícího. Pro rok 1979 přidělen na budování vodovodu limit 200 000 Kčs, prostavěno 182 000 Kčs. Původně měl akci provést n.p. Zemědělské stavby Plzeň, nakonec provedl ZVAK Plzeň-jih a MěstNV. Na výstavbě brigádnicky vypomohli obyvatelé zdejších řadových domů. Během roku 1979 také zřizovány v této lokalitě sekundární elektrické rozvody (přidělen limit 40 000 Kčs, prostavěno 21 000 Kčs, celková rozpočtová cena 120 000 Kčs).[1376] Práce na sekundárních rozvodech pokračovaly i v roce 1980. Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 120 000 Kčs, přidělen limit 99 000 Kčs.[1377] Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 skutečně plánován na výstavbu sekundárních rozvodů objem 99 000 Kčs, z něhož ke konci října 1980 nebylo prostavěno vůbec nic.[1378] V červnu 1981 zmiňovány sekundární elektrické rozvody v této ulici jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-85) v rámci budování technické vybavenosti.[1379] Během 1. pololetí 1981 práce na těchto rozvodech už probíhají.[1380]

Do plánu na rok 1980 začleněna rovněž plynofikace těchto nových domů.[1381] Na rok 1980 na plynofikaci přidělen limit 180 000 Kčs (rozpočtová cena stanovena na 180 000 Kčs).[1382] V září 1980 pokládka plynovodu v této ulici stále probíhá.[1383] Podle dat z prosince 1980 zde z limitu pro rok 1980 189 000 Kčs, ke konci října 1980 prostavěno 160 000 Kčs.[1384] V roce 1980 počítáno i s další výstavbou vodovodních řadů v této oblasti. Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 235 000 Kčs, přidělen limit 53 000 Kčs.[1385] V červnu 1981 zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-85) v rámci budování technické vybavenosti, i výstavba komunikace v ulici Pod Nemocnicí.[1386] Během 1. pololetí 1981 práce na komunikaci v této ulici probíhají.[1387] Práce pokračovaly i v 1. pololetí 1982.[1388] V roce 1982 do úprav ulice investováno 215 000 Kčs (plán byl 150 000 Kčs).[1389] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla úprava komunikace v ulici Pod Nemocnicí pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 185 000 Kčs.[1390] V roce 1983 byla komunikace Pod Nemocnicí ještě rozestavěná.[1391] V prosinci 1983 neuváděna při bilanci investičních akcí za rok 1983 u této položky žádná prostavěná suma. [1392] Asfaltování vozovky a chodníků tu dokončeno roku 1984.[1393] V roce 1984 město investovalo do výstavby komunikace Pod Nemocnicí 100 000 Kčs (oproti plánovaným 185 000 Kčs).[1394] Podle jiného pramene ale asfaltový koberec položen pod nemocnicí teprve roku 1985.[1395] Celkem ve volebním období 1981-86 šlo na investici komunikace Pod Nemocnicí 669 000 Kčs (plán 600 000 Kčs).[1396] V roce 1987 povolena v sousedství nově dokončovaných řadových domů výstavba zahrádek a dětského hřiště, a to převodem pozemků z původního Fondu zemědělské půdy.[1397] Podle jiného pramene ale již v 1. pololetí 1985 budováno v neinvestiční části Akce Z hřiště pod nemocnicí za 8000 Kčs.[1398] Během 1. pololetí 1986 byly na hřišti pod nemocnicí dosaženy finanční náklady 2000 Kčs.[1399] V roce 1986 pomáhali na stavbě tohoto hřiště i místní lidé z občanského výboru č. 3 A.[1400] Pro hřiště využita louka č.kat.1783/8, ale její trvalé využití pro tento účel nebylo možné. Dle tehdejšího Směrného územního plánu šlo o rezervu pro rozšíření areálu nemocnice.[1401] Podle obecní koncepce rozvoje dětských hřišť z počátku 21. století má být zdejší hřiště zachováno i do budoucna.[1402]

V lednu 1998 ulice Pod Nemocnicí zčásti rozkopána kvůli pokládce telefonních kabelů.[1403] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na dokončení výměny vodovodu v této ulici půjde 1 400 000 Kč, s termínem realizace v 1. pololetí 2007.[1404] V rozpočtu na celý rok 2007 ale město na rekonstrukci vodovodů Pod Nemocnicí počítalo s částkou 2 225 000 Kč, z čehož nakonec utraceno 2 190 670 Kč.[1405] Ve výběrovém řízení získala zakázku na dokončení rekonstrukce vodovodu v této ulici firma CESSMA Bohumír Malecha, s.r.o. z Rokycan za 2 017 009, 04 Kč a s termínem dokončení do 31. října 2007. Výběrové řízení vyhlášeno 1. června 2007 a zakázka firmě přidělena 11. července 2007. Termín dokončení ovšem nedodržen a práce byly hotovy až 13. listopadu 2007. Firmě proto naúčtováno penále 13 110,50 Kč. Konečná cena této akce nakonec kvůli vícepracím dosáhla 2 154 961 Kč.[1406] V lednu 2008 se akce uvádí ve výčtu investičních počinů města za rok 2007 jako dokončená.[1407]

Ulice Pod Nemocnicí získala své pojmenování v roce 1980. 22. dubna 1980 projednala zavedení nového názvu rada MěstNV a doporučila jej plénu ke schválení. Po kolaudaci prvního ze zdejších řadových domků v závěru roku 1979 (čp.970/II) totiž vyvstala nutnost oficiálního jména ulice, která se dosud označovala jen orientačně jako „domky u nemocnice“.[1408]

 

 

 

 

7.8. Strmá ulice

7.8.1. Popis zástavby v Strmé ulici

Ulice Pod Nemocnicí pokračuje pěšinou podél severního okraje Kalvárie a přechází do ulice Strmé, která pak sestupuje k mostku za autoservisem v Luční ulici na Pražském předměstí. Strmá ulice získala své pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. srpna 1999[1409] , ale fakticky ulicí není. V úvozu, který stoupá od Boreckého potoka k severozápadu tu stojí jediný dům, a to čp.1085/II. Počátkem 21. století tato lokalita zůstávala neuspořádanou periferií. Strmá ulice má charakter nedlážděné úvozové cesty, která se navíc v horní části zcela vytrácí a do ulice Pod Nemocnicí se napojuje jen jako cesta pro pěší, proplétající se mezi zahrádkami.

 

 

 

 

7.8.2. Plány na novou výstavbu ve Strmé ulici

V budoucnu ovšem mohla být podle územního plánu z roku 2000 Strmá ulice rozšířena a přímo napojena na uliční síť Oseckého vrchu. Stala by se tak jeho druhou dopravní spojnicí s vlastním městem.[1410] Z ulice Pod Nemocnicí měla podél jižní strany pozemku nemocnice vybíhat k východu nová komunikace, do perspektivní zóny individuální výstavby mezi Oseckým vrchem a Borkem. V listopadu 2005 se městská rada zabývala opakovanou žádostí dvou majitelů zdejších pozemků mezi okrajem lesoparku Kalvárie a areálem nemocnice o povolení k parcelaci. Konkrétně mělo jít o dva přízemní rodinné domky umístěné na parcele č.kat.1801/2. Nabízeli, že na vlastní náklady provedou výstavbu inženýrských sítí, úpravu příjezdové komunikace i výsadbu zeleně podle urbanistických záměrů města, jejich žádost ale nebyla přijala. Právě v tomto úzkém krčku mezi nemocnicí a Kalvárií už pro další rodinné domky totiž nebylo místo a město deklarovalo naopak záměr podporovat prodloužení ulice Pod Nemocnicí k východu.[1411] Městská rada ovšem oficiální rozhodnutí odložila a nechala odbor rozvoje města zpracovat koncepci využití celé lokality. Uložila starostovi rovněž, aby s vedením rokycanské nemocnice projednal možnost využití části nemocniční zahrady pro novou výstavbu.[1412] Už v roce 2004 město uvažovalo o tom, že by si s Plzeňským krajem vyměnilo nemovitosti. Zatímco kraj by obci předal část pozemku okolo nemocnice, vhodného pro obytnou výstavbu, město by na kraj převedlo objekt č. 61 v bývalých nových kasárnách (viz kapitola „Jižní předměstí – bývalé nové kasárny“), kam by se umístily muzejní prostory. Mnozí zastupitelé toto řešení podporovali, protože se obávali, že kraj bude mít stejně tendenci pozemky okolo nemocnice rozprodat.[1413] V roce 2005 ale kraj od záměru upustil.[1414] Právě jižní pás jinak takřka nevyužívané nemocniční zahrady se měl stát oblastí výstavby rodinných domků. Šlo o zóny označené v územním plánu jako 9.15 a 9.16. Podle původního záměru měla od východu probíhat napříč zahradou nová zamýšlená komunikace, vycházející s komunikační sítě východně od areálu nemocnice. Ulice by byla zakončena poblíž západního okraje nemocniční zahrady slepě, a to hnízdovou (kruhovou) smyčkou. Dál k západu, směrem do ulice Pod Nemocnicí, měla pokračovat jen užší cesta pro pěší. 14. listopadu 2006 ovšem rada města navrhla vypustit lokalitu 9.15, zbylo tedy území 9.16 v nejjižnějším pásu zahrady (jižně od plánované nové komunikace), ke kterému bylo možné ještě přičlenit obecní pozemek č.kat.1801/2. Celkem mělo území rozlohu cca 8500 čtverečních metrů a umožňovalo by výhledovou parcelaci na 11-12 rodinných domů. Jenže při tak malém počtu domů a po vyloučení zástavby lokality 9.15 přestávalo mít smysl původně navrhované komunikační napojení této případné zástavby od východu. Odbor rozvoje města tak naznačuje i možnost vést případnou příjezdovou komunikaci podél západního okraje nemocničního areálu, kde existovala za řadovými domy v ulici Pod Nemocnicí obslužní cesta (č.kat.1799/37). Odbor rozvoje města se ovšem přikláněl k tomu neprovádět žádné urbanistické koncepty, dokud město nezíská od nemocnice (respektive od jejího vlastníka, Plzeňského kraje) zmíněné pozemky (ideálně i lokalitu 9.15).[1415] Vedení nemocnice nicméně tuto možnost odmítlo. V dubnu 2006 proto městská rada definitivně navrhovanou výstavbu rodinných domků zamítla.[1416] 30. května 2006 o otázce jednalo i zastupitelstvo.[1417] 23. července 2007 oznámil městský úřad zahájení územního řízení na změnu využití pozemku č.kat.1799/37 (obslužní komunikace mezi domy v ulici Pod Nemocnicí a areálem nemocnice pro zpevněné plochy při bytové výstavbě.[1418]

Oblasti luk pod nemocnicí se podle V. Šacha říkalo „U čtrnácti pomocníků“. Prý tu kdysi do bahna zapadla kráva a 14 lidí ji muselo vytahovat.[1419]

 

 

 

 

Mapa části Oseckého vrchu z r. 2021.[1420] Ulice Nad Nemocnicí a Nad Kalvárií se nacházejí v pravé části mapy. Klikni pro detailní přehled, včetně označení domů čísly.

Ulice Nad Nemocnicí. Pohled směrem k severovýchodu. Vpravo vpředu dům čp.1174/II, za ním čp.1175/II s garáží. Vzadu vlevo čp.1172/II a čp.1173/II. Foto D. Borek, říjen 2003.

 

 

7.9. Ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad Kalvárií

7.9.1. Popis zástavby v ulici Nad Nemocnicí

Od konce 90. let 20. století se začala rapidně rozvíjet i zástavba v lokalitě severovýchodně od nemocnice. Podél ulice Nad Nemocnicí a částečně i podél ulice Nad Kalvárií.  Neprobíhala jednorázovou, plánovitou akcí jako zbudování ulice Nad Husovými sady (viz výše), ale spíše evoluční (nicméně poměrně rychlou) transformací dosavadních polních cest, lemovaných jen mezerovitě roztroušenými rodinnými domky i chatami. Ulice Nad Nemocnicí vybíhá z Voldušské ulice v prostoru před hlavním vjezdem do areálu nemocnice. Zatímco Voldušská ulice tu uhýbá směrem k severu, tedy k hvězdárně a židovskému hřbitovu, ulice Nad Nemocnicí pokračuje přímým směrem k severovýchodu. Už za první republiky tu sice byly postaveny dvě usedlostí, ale šlo o stavby víceméně venkovského nebo nouzového charakteru. Jednalo se o dům čp.426/II, postavený okolo roku 1930, a čp.445/II z roku 1931 (o obou podrobněji viz výše, v rámci popisu výstavby na Oseckém vrchu před rokem 1945). Stavbou usedlosti čp.445/II ale na dlouho stavební rozmach v této lokalitě skončil. Šlo o samoty daleko za městem, jejichž příslušnost k městu Rokycany byla jen katastrální, nikoliv urbanistická. Teprve ve 2. polovině 20. století zde přibylo i několik zahrad s chatkami a v 70. letech i první skutečný rodinný dům čp.957/II (viz níže). Skutečná parcelace se ale dostavila až koncem 90. let 20. století a od počátku nového století se dále zrychlila. Mezerovitý charakter zástavby je i dle stavu k roku 2020 stále patrný, ale zároveň jasně vystupují kontury proměny polní cesty v budoucí městskou ulici.

Ulice začíná na prostranství před vjezdem do nemocnice, kde odbočuje z Voldušské ulice. Stojí zde na nárožní parcele rodinný dům čp.1258/II (jeho popis viz výše, Voldušská ulice), vedle něj zaujímá parcelu velká přízemní vila s fasádou s motivy režného cihlového zdiva. V roce 2012 ještě na jejím místě byla jen louka, v roce 2015 již objekt stojí. Dle stavu k listopadu 2020 ale stále nemá číslo popisné. Na protější jižní straně ulice vyrostly dva rodinné domy. Dům čp.1174/II získal číslo popisné 10. března 2004. Je to tradičně pojatý patrový objekt s podkrovními místnostmi v 1. patře se sedlovou střechou, členěnou vikýři. Na sousedním pozemku je pak situován rodinný dům čp.1175/II. Číslo popisné mu bylo uděleno rovněž 10. března 2004. Patrový dům typu bungalovu s podkrovím v 1. patře má nízkou valbovou střechu. Pak je zástavba na obou stranách ulice přerušena (i kvůli průchodu vedení elektrického proudu). V těchto místech z ulice k jihu odbočuje ulice U Kalvárie. Na jejich rozcestí stojí starší usedlost čp.426/II z meziválečného období. Za ním se rozkládá velká zahrada.

Ulice Nad Nemocnicí se pak stáčí více k severu. Na východní straně ji lemuje rozsáhlá, stavebně nevyužitá zahrada. Počátkem 21. století se i zde objevil plán na její zástavbu. Dne 6. října 2008 ovšem městské zastupitelstvo neschválilo pořízení změny územního plánu č. 66 podle žádosti manželů Kunešových, MUDr. Lenky Jílkové a MUDr. Ivany Martínkové, kterou se mělo změnit funkční využití pozemků č.kat.1949/1, č.kat.1949/3, č.kat.1949/4 a č.kat.1950/2 ze sadů a zahrad na pozemky pro výstavbu rodinných domů, včetně přístupové komunikace na pozemku č.kat.1949/1.[1421] Šlo o tento pozemek podél východní strany ulice Nad Nemocnicí, v úseku mezi usedlostmi čp.426/II a čp.445/II. Na protější západní straně ulice vyrostly vedle sebe dva domy řazené do hloubi vnitrobloku, takže jsou zpřístupněny boční obslužnou cestou, kolmou na ulici Nad Nemocnicí. Je to rodinný dům čp.1172/II. Dokončen byl 10. března 2004. Architektonicky jde o tradičně pojatou stavbu. Patrový domek s podkrovím v 1. patře má střechu s polovalbou. Vedlejší dům čp.1173/II byl ještě roku 2008 evidován jako rozestavěný, ale číslo popisné obdržel již 1. dubna 2004.[1422] Svou podobou je takřka identický se sousedním čp.1172/II. Na protější východní straně ulice stojí rodinný dům čp.1283/II. Dne 29. srpna 2007 požádali Petr a Martina Benešovi o vydání územního rozhodnutí o umístění zamýšlené stavby rodinného domu včetně čistírny odpadních vod, jímky pro dešťové vody a elektrické přípojky na pozemku č.kat.1948/4 podél východní strany ulice Nad Nemocnicí, jižně od domu čp.445/II  Stavba rodinného domu navržena přízemní, nepodsklepená s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Měl mít půdorys 11 x 8,6 metru. Městský úřad Rokycany, respektive stavební odbor, vydal 12. září 2007 vyhlášku o zahájení územního řízení o umístění stavby a nařídil obhlídku na 16. říjen 2007.[1423] Proti stavbě se ale ozvaly protesty.  Michael Voigt namítal, že plánovanou stavbou bude zastíněn jeho rodinný dům na pozemku č.kat.1026 (čp.445//II), což prý způsobí vlhnutí a opadávání omítek a degradaci studny. Antonie Rabová zase nesouhlasila s umístěním domovní čistírny odpadních vod a jímky v blízkosti jejího pozemku č.kat.1949/2.  Řízení proto přerušeno a dohodnuto, že stavebníci upraví návrh umístění čistírny a jímky, což učinili dne 7. února 2008.[1424] Dne 22. února 2008 pak úřad oznámil pokračování tohoto řízení. Stavebníci totiž předložili nový návrh na umístění čističky odpadních vod a jímky na jejich pozemku a zakreslili do své revidované žádosti i polohu studny na sousedním pozemku Michaela Voigta. Na 25. března 2008 stanoveno další ústní jednání.[1425] 25. března 2008 pak městský úřad skutečně vydal územní rozhodnutí na zamýšlenou stavbu rodinného domu. Antonie Rabová i Michael Voigt své výhrady stáhli. Stavba o výšce 8,1 metrů měla vyrůst 3,5 metrů od hranice pozemku č.kat.1026 a 2,2 metrů od veřejné komunikace č.kat.2885/11. Domovní čistírna odpadních vod a jímka na vyčištěnou odpadní vodu měly být situovány 1,8 metru od tohoto rodinného domu, přičemž čistírna odpadních vod projektována 11,8 metrů a jímka na odpadní vodu 7,3 metrů od hranice pozemku č.kat.1949/2.[1426] Jenže poté, co městský úřad vydal 25. března 2008 územní rozhodnutí na rodinný dům a čistírnu odpadních vod, jímku na vyčištěnou odpadní vodu, domovní vodovodní přípojku a elektrický přívod na pozemku č.kat.1948/4, se opět odvolal Michael Voigt, který stále trval na tom, že stavba svým umístěním a výškou zastíní jeho rodinný dům. 7. května 2008 oznámil toto odvolání městský úřad.[1427] Dům čp.1283/II byl nakonec dostavěn 27. března 2012.[1428] Jde o tradičně pojatou stavbu. Patrový objekt má podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Vedle něj stojí při ulici prvorepublikový domek čp.445/II. A za ním ještě rekreační objekt če.126. Ten má podobu patrového nízkého domku s pultovou střechou. Jde o pitoreskní ukázku svépomocného chatařského stavitelství. Na vzdálenost 200 metrů od ulice se odtud východním směrem táhne zahrada, v jejíž zadní části ještě stojí chatka če.125. Jde o nejzazší výběžek zastavěné území Rokycan v této lokalitě, vzdušnou čarou jen 500 metrů vzdálený od zástavby okolo Boreckého rybníka v bývalé samostatné vesnici Borek. Na protější, západní straně ulice Nad Nemocnicí stojí rodinný dům čp.957/II. Postavený tu byl koncem 70. let 20. století coby první (a na dlouho dobu jediný) skutečný městský dům v této lokalitě. Patrová vilka má plochou střechu a zaujímá rozlehlou zahradu, kterou končí zastavěné území města. Ulice Nad Nemocnicí pak ještě několik set metrů pokračuje jako polní cesta a u tělesa dálnice se stáčí do polí nad Boreckým rybníkem.

 

 

 

 

7.9.2. Popis zástavby v ulici Nad Kalvárií

Ulice Nad Kalvárií odbočuje u domu čp.426/II z ulice Nad Nemocnicí k jihu. Sleduje historickou trasu polní cesty, která obchází z východu areál nemocnice a pak se napojuje na Strmou ulici poblíž Boreckého potoka. Tato cesta sice stále existuje na katastrálních mapách, ale komunikačně využívána je jen ve své nejsevernější části, právě poblíž svého ústí do ulice Nad Nemocnicí. A co je podstatné, kromě této historické trasy vzniká okolo roku 2010 i nová komunikace (vlastně staronová, protože vede v linii téměř opuštěné polní cesty), zcela jinak orientovaná, kolmo na tuto historickou trasu, z níž vytýčena směrem k východu a právě zde podél ní probíhá výstavba rodinných domů. I k západu byla tato nová cesta vyvedena a napojena na parkoviště před nemocnicí. Počátkem 21. století se v tomto prostoru začala do pohybu dávat urbanizace, která poměrně rychle proměňuje tuto lokalitu v městský prostor. Dne 15. září 2008 požádali Helena Duníková a Miloš Duník z Rokycan o vydání územního rozhodnutí na rodinný dům na pozemku č.kat.1918/1. 14. října zahájeno územní řízení a na 18. listopad 2008 svoláno veřejné ústní jednání. Navržena zde výstavba přízemního rodinného domu na téměř obdélníkovém půdorysu, s členitou střechou v kombinaci sedlového a pultového tvaru. Nosná konstrukce měla být tvořena dřevěným skeletem s opláštěním. Zastavěná plocha domu 142 čtverečních metrů, výška hřebene střechy 5,56 metrů. Na pozemku projektována čistírna odpadních vod.[1429]

Směrem od nemocnice ven z města vyrostla podle nové komunikace skupina rodinných domků, dle stavu z roku 2020 jen podél jižní strany ulice. Rodinný dům čp.1270/II byl dokončen zhruba v roce 2011. Dřevěný objekt má asymetrickou sedlovou střechu. Ve stejném období vznikl i sousední dům čp.1271/II. Tradičněji pojatý, zděný objekt se sedlovou střechou. Následuje dosud dle stavu k roku 2019 stavebně nevyužitá parcela. Na sousedním pozemku vyrostl rodinný dům čp.1319/II. Jeho stavba byla dokončena 27. června 2016.[1430] Jde o přízemní domek s valbovou střechou. Dle stavu z roku 2020 je zatím poslední stavbou v této uliční frontě objekt čp.1339/II, dobudovaný 21. června 2017.[1431] Je pojat jako moderní patrová vila s plochou střechou. Protější strana ulice zůstává zatím stavebně nevyužita. Lemuje ji zemědělský pozemek, dál k východu pak zahrada č.kat.1951. Dne 28. března 2007 zahájeno územní řízení o změně využití pozemku č.kat.1951, na základě žádosti podané soukromými žadateli 7. března 2007. Stávající plocha definovaná jako orná půda měla být proměněna na zahradu. Na 27. dubna 2007 svolána obhlídka místa.[1432] Ulice pak končí v zemědělských pozemcích a nepokračuje dál k východu ani jako polní cesta. Její případné další prodlužování zatím nebylo přijato. Dne 28. ledna 2008 zastupitelstvo města neschválilo pořízení změny územního plánu č. 61 podle žádosti Radka Zajíce, kterou se mělo změnit funkční využití pozemků č.kat.1914/1 a č.kat.1914/2 z „ostatní zemědělské půdy“ na „území pro výstavbu rodinných domů “.[1433] Šlo o polnosti za okrajem zastavěného území města několik set metrů východně od stávajícího konce ulice Nad Kalvárií.

 

 

 

 

 

7.9.3. Technický vývoj ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad Kalvárií a vývoj jejich pojmenování

Za 1. republiky si majitelé zdejších pozemků stěžují, že cesta č.kat.2885/11 od okresní Voldušské silnice pod židovským hřbitovem (tedy nynější ulice Nad Nemocnicí) je příliš úzká a ničí se okolní pozemky. Obec se proto rozhodla cestu rozšířit a opatřit příkopem. Jednáno s Josefem Noskem, majitelem pozemků č.kat.1919 a č.kat.2885/11.[1434] Obecní hospodářské komise v červnu 1932 nedoporučila schválit směnu č.kat.2215/1 za část pozemku č.kat.1919 a č.kat.2010 Josefa Noska. Nosek bude místo toho požádán, aby obci prodal 1 metr široký pruh z pozemku č.kat.1919 na rozšíření cesty č.kat.2885/11. Pokud nebude ochoten, bude prý nutno do zákopu mezi č.kat.2885/11 a pozemky na hořejší straně k izraelitskému hřbitovu položit roury, aby cesta byla rozšířena a nebyla způsobována škoda na pozemku Josefa Noska.[1435] Na schůzi obecní hospodářské komise v říjnu 1932 se rekapituluje celý průběh jednání. V roce 1929 prý obec opravila cestu č.kat.2885/11 u židovského hřbitova, jenže Josef Nosek tvrdí, že cesta byla zúžena a chodci teď chodí po jeho pozemku č.kat.1919. Obec tedy jednala s Noskem o odprodeji pruhu o šíři 1 metru od pozemku č.kat.1919, Nosek ale nesouhlasil a požadoval, aby obec zároveň vyměnila jeho pozemek č.kat.2010 za obecní pozemek č.kat.2215/1 u Pražské silnice. Komise se proto usnesla raději jednat majitelem pozemku z hořejší strany cesty Václavem Páníkem.[1436] Na zasedání hospodářské komise v prosinci 1932 městské radě doporučeno koupit od Josefa Noska metrový pruh jeho pozemku č.kat.1919 u židovského hřbitova na rozšíření cesty č.kat.2885/11 za 6 Kč/čtvereční sáh a koupit od něj pozemek č.kat.2010 za 4 Kč/čtvereční sáh. Nedoporučeno ale od J. Noska koupit jeho pozemek nad Boreckou strání, není ho pro obec zapotřebí.[1437] Počátkem ledna 1933 schválena městskou radou cena 5 Kč/čtvereční sáh za koupi části pozemků od J. Noska.[1438] Dne 16. ledna 1933 uzavřena dohoda mezi Noskem a obcí o směně, Nosek poskytne pruh o šířce 1 metru, ale obec musí koupit celý jeho pozemek č.kat.2010 o ploše 1040 čtverečních metrů.  19. ledna 1933 o věci jednala městská rada a stanovila kupní cenu 6 Kč/čtvereční sáh u pozemku č.kat.1919 a 4 Kč u pozemku č.kat.2010. 30. ledna 1933 s tím Nosek souhlasil.[1439]  Dne 2. února 1933 městská rada doporučila tyto cenové dohody ke schválení.[1440] Obecní finanční komise vyslovila koncem června 1933 s návrhem městské rady na odkup pruhu pozemku č.kat.1919 od J. Noska na rozšíření cesty č.kat.2855/11 za 6 Kč/čtvereční sáh a na odkup pozemků č.kat.2010 a č.kat.2009 za 4 Kč/čtvereční sáh souhlas.[1441] V říjnu 1933 pak směna schválena zastupitelstvem.[1442] V roce 1985 probíhala v prostoru nad nemocnicí přeložka vysokotlakého plynovodu. Plánované náklady měly dosáhnout 76 000 Kčs, nakonec prostavěno 79 000 Kčs.[1443] Vzhledem k tomu, že šlo o vysokotlaký plynovod, neměla stavba přímý užitek pro zdejší obytnou zástavbu.

Vzhledem k probíhající výstavbě nemá ještě ulice Nad Nemocnicí (i ulice Nad Kalvárií) charakter skutečné ulice. Jde o pouhou polní cestu lemovanou zbytky luk a oplocenými pozemky, nově postavěnými či rozestavěnými domy. V roce 2003 tu město předvídalo na rok 2005 pokládku asfaltové vozovky.[1444]  Podle aktualizovaného harmonogramu oprav komunikací, kterým se městská rada zabývala v listopadu 2005, to ale nemělo být dříve než po roce 2008. Projektová dokumentace na úpravu ulice zatím nebyla dopracována. Rozpočet předběžně odhadnut na 3 600 000 Kč. Tato investice měla až 23. pozici v celoměstském pořadníku.[1445] Trasování a proporce nové ulice rovněž nejsou příliš koncepční. Byla vlastně přejata původní klikatá čára polní cesty, byť trochu rozšířená. Zachovány zůstaly i různé odbočky k jednotlivým domům, které tak dávají této lokalitě stále poněkud venkovsky chaotický charakter. Počátkem 21. století jednalo město o možné výměně pozemků s Ing. Lubošem Noskem a Přemyslem Noskem. Ti po městu požadovali odprodej části pozemku u své firmy v areálu bývalých pekáren v ulici V. Nového na Jižním předměstí. Město na oplátku od nich chtělo části soukromého pozemku označené jako č.kat.1919/13 a č.kat.1919/15 o výměře 58 a 113 čtverečních metrů. Šlo o úzké pásy parcel podél jižní strany rodící se ulice Nad Nemocnicí. Jejich výkup městem mohl umožnit rozšíření komunikace a majetkoprávní jednotu komunikace výhodnou při budoucích investicích do její úpravy. 22. dubna 2003 souhlasila původně městská rada  s tím, že zmíněné pruhy pozemků od Luboše a Přemysla Noska vykoupí. 27. května 2003 to odsouhlasilo i zastupitelstvo. 30. srpna 2004 radní souhlasili s revokací původního usnesení a místo výkupu schválili záměr výměny pozemků. 14. září 2004 revokovalo své dřívější rozhodnutí i zastupitelstvo. 22. srpna 2005 pak městská rada uložila odboru rozvoje města projednat s majiteli dotčených parcel konkrétní rozsah směny. 28. listopadu 2005 rada jednala o celé záležitosti znovu, měla definitivně rozhodnut o výměně pozemků.[1446]

27. května 2003 pojmenovalo městské zastupitelstvo novou ulici Nad Nemocnicí.[1447] Zastupitelé tím neprokázali velkou originalitu, protože jejich rozhodnutím se tak na Oseckém vrchu těsně vedle sebe objevila už třetí ulice s podobným názvem (U Nemocnice, Pod Nemocnicí, Nad Nemocnicí). Jménu ale nelze upřít jistou logiku, nemocnice je koneckonců opravdu základním orientačním bodem celé této čtvrti.

Ještě opožděnější je technický rozvoj ulice Nad Kalvárií, která dle stavu k roku 2008 vlastně neměla charakter ulice, nýbrž pouhé polní cesty využívané jen sporadicky a výlučně ve svém nejsevernějším úseku (myšlena její historická trasa, nikoliv o několik let později vytýčená kolmá komunikace, podél níž budovány první rodinné domy, viz výše). Komunikace zůstávala dlouho neoznačena, byť jméno Nad Kalvárií se na mapách objevovalo, ovšem pouze jako místní označení, nikoliv oficiální jméno městské ulice. Uliční cedule se zde objevila až okolo roku 2006.  Zpočátku se cedule s tímto pojmenováním objevila nepatřičně na objektu čp.163/II na nároží ulic Strmá a K Borku (podrobně v kapitole „Pražské předměstí - zástavba podél Boreckého potoka“). Dne 23. března 2006 rozhodl městský úřad na základě připomínek občanů k některým nesrovnalostem v označení ulic v Rokycanech o nápravě a přislíbil instalovat na dům čp.426/II tabuli s označením ulice Nad Kalvárií. 24. dubna 2006 změnu potvrdila rada města.[1448]

 

 

 

 

7.10. Plány na parcelaci mezi Oseckým vrchem, Páclovnou a Borkem

Mezi zastavěným územím na Oseckém vrchu, areálem nemocnice, Boreckým potokem a vesnicí Borek se rozkládá velmi rozlehlé, stavebně nevyužité území. Územní plán z roku 2000 nastínil smělý záměr (viz mapový výkres územního plánu) soustředit právě zde masivní výstavbu. Rozsáhlé zemědělské pozemky na svazích mezi nemocnicí a předměstím Borek se podle plánu měly stát v následujících dekádách hlavní rozvojovou zónou Rokycan. Od Pražské ulice sem měla být přes Borecký potok směrem k severu prodloužena dosavadní ulice K Potoku ze čtvrti Páclovna. Celý svah severně od potoka až k nemocnici pak měla postupně vyplnit individuální bytová výstavba, pro kterou architekt územního plánu navrhoval uliční síť založenou na hnízdových slepých uličkách, které vybíhají kolmo po vrstevnici z hlavní osy nové čtvrti, ulice K Potoku. Zůstalo ovšem jen u úvah. 30. května 2006 jednalo městské zastupitelstvo o schválení zadání změny územního plánu č.01/2005, v jejímž rámci navrženo vyškrtnout celou tuto oblast (lokality 9.1-9.14) z územního plánu s tím, že budou převedeny do výhledových lokalit, s možným využitím až po roce 2010. Šlo o jistou formu kompenzace za to, že souběžně prováděná změna územního plánu v prostoru Za Rakováčkem připustila daleko větší zábor zemědělské půdy než původní plán z roku 2000. Město tím reagovalo na námitky proti extenzivní parcelaci volné krajiny. Městská rada zároveň na svém jednání 15. května 2006 změkčila původní představu trvalého vyloučení těchto ploch na Oseckém vrchu z možné parcelace. Posunula případné stavební využití za rok 2010.[1449] 

Ani pak ale nedošlo k oživení myšlenky původního územního plánu z roku 2000. Stavební vývoj zůstává daleko pozvolnější, byť výstavba rodinných domů v ulici Nad Kalvárií je vlastně realizována na okraji plochy, navrhované územním plánem v roce 2000. Těžiště nového budování rodinných domů se po roce 2015 navíc posouvá do prostoru Za Rakováčkem. Další územní plán z roku 2018 se myšlenky na masivní parcelaci mezi nemocnicí a Boreckým potokem úplně nevzdává (byť její plošný rozsah o něco redukuje), ale tuto lokalitu ponechává k dořešení pro samostatnou ověřovací územní studii.[1450] Zdali vůbec a pokud ano, tak kdy se tedy tato rozvojová vize uskuteční, bude záležet hlavně na poptávce. Lokalita Oseckého vrchu má pro urbanizaci všechny předpoklady. Zároveň je v střednědobém výhledu nezbytné tuto čtvrť spojit s městem i alternativní trasou.

 

 

 

 



[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 45.

[2] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 255.

[3] Hoffmann, F.: České město ve středověku, Praha 1992, s. 148.

[4] Jindřich, K.: K nálezu pražských grošů. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 1995, č. 7, s. 54.

[5] Nálezová zpráva - Nález mincí Rokycany 1992. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 1995, č. 7, s. 53-54.

[6] Jindřich, K.: K nálezu pražských grošů. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 1995, č. 7, s. 54.

[9] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 23.

[10] Verzeichniss über die herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290

[12] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 23.

[13] 11. schůze městské rady, 24. 8. 1927.

[14] Rokycansko, 1992, č. 1, s. 6. Rokycansko, č. 45, 14. 11. 1991, s. 7.

[15] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 45.

[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 45.

[17] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2006, s. 5.

[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 45.

[19] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2006, s. 5.

[20] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 45.

[21] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 45.

[22] Rokycansko, 1992, č. 1, s. 6.

[23] Rokycanský deník, 17. 9. 1996, s. 9.

[24] 26. schůze obecního zastupitelstva, 18. 12. 1925.

[25] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29. 8. 1930.

[26] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 57.

[27] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 45.

[28] 11. schůze městské rady, 24. 8. 1927.

[29] 142. schůze městské rady, 3. 6. 1929.

[30] 4. schůze obecní okrašlovací komise, 3. 9. 1929.

[31] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[32] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[33] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[34] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[35] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[36] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[37] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[38] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.

[39] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.

[40] 8. schůze rady MěstNV, 12. 4. 1977.

[41] Rokycansko, č. 45, 14. 11. 1991, s. 7.

[42] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2006, s. 5.

[43] Rokycanský deník, 20. ledna 2004.

[44] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2007, s. 1.

[45] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2007, s. 5.

[46] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[50] Rokycansko, č.50-51, 19. prosince 1991, s. 6.

[51] V. Šach: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 4., Rokycansko, č. 42, 24. 10. 1991, s. 3.

[52] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.

[53] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.

[54] 27. schůze městské rady, 24. 9. 1931.

[55] 30. schůze městské rady, 8. 10. 1931.

[56] 4. schůze obecní hospodářské komise, 24. 10. 1931.

[57] 36. schůze městské rady, 5. 11. 1931.

[58] Schůze obecní finanční komise, 17. 11. 1931.

[59] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.

[60] 54. schůze městské rady, 28. 1. 1932.

[61] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932; 69. schůze městské rady, 28. 4. 1932.

[62] 9. schůze obecní finanční komise, 8. 6. 1932.

[63] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.

[64] 97. schůze městské rady, 13. 10. 1932.

[65] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30. 6. 1933.

[66] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19. 6. 1934.

[67] 143. schůze městské rady, 7. 9. 1933.

[68] Schůze obecní hospodářské komise, 21. 10. 1933.

[69] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19. 6. 1934.

[70] 133. schůze městské rady, 8. 6. 1933.

[71] Kronika města Rokycan, 1938-1947, f. 16.

[72] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[73] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[74] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[75] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[76] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[77] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.

[78] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[79] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[80] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[81] Kronika města Rokycan, 1978-81, f. 68.

[82] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[83] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[84] 1. schůze rady MěstNV, 4. 1. 1977.

[85] 8. schůze rady MěstNV, 12. 4. 1977.

[86] Hlas Rokycanska, č. 16, 19. 4. 1990, s. 2.

[87] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[88] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[89] Rokycansko, č. 8, 27. 2. 1992, s. 6. Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s. 9.

[90] Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s. 9.

[91] Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s. 9.

[92] Rokycansko, č. 23, 9. 6. 1994, s. 5.

[93] Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s. 9.

[94] Rokycanský deník, 22. října 2004.

[95] Rokycanský deník, 23. 1. 1996, s. 11.

[96] Rokycanský deník, 20. srpna 2002.

[97] Rokycansko, č. 49, 12. prosince 1991, s. 6.

[98] 28. plenární zasedání MěstNV, 7. 4. 1981.

[99] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2413, ID: 5195.

[100] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, 1964, č. 11, s. 9.

[101] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 6.

[102] Materiál Okresního úřadu Rokycany.

[103] Materiál Okresního úřadu Rokycany.

[104] Kulturní přehled MěNV Rokycany, 1964, č. 11, s. 17.

[105] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 15.

[106] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 86.

[107] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 255.

[108] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 255.

[109] Rokycansko, č. 49, 12. prosince 1991, s. 6.

[110] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 15-16.

[111] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 15-16.

[112] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[113] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 15-16.

[114] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 255.

[115] Státní okresní archiv Rokycany, č.kart.132.

[116] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 255.

[117] 8. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1915.

[118] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f. 255. Kulturní přehledy MěNV Rokycany, 1964, č. 11, s. 17.

[119] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1915.

[120] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[121] Rokycansko, 1991, č. 33, s. 3.

[122] 20. schůze městské rady, 12. 10. 1927.

[123] 22. schůze městské rady, 19. 10. 1927.

[124] 37. schůze městské rady, 14. 12. 1927.

[125] 91. schůze městské rady, 12. 9. 1928.

[126] 14. schůze obecní správní komise, 12. 2. 1931.

[127] 6. schůze městské rady, 28. 5. 1931.

[128] Kronika města Rokycan, 1938-47, f. 36.

[129] Rokycanský deník, 7. 7. 1995, s. 11.

[130] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 15-16. Rokycanský deník, 7. 7. 1995, s. 11.

[131] 10. schůze obecního zastupitelstva, 25. 6. 1920.

[132] 36. schůze městské rady, 7. 12. 1927.

[133] 1. schůze obecní okrašlovací komise, 24. 1. 1928.

[134] 127. schůze městské rady, 20. 3. 1929.

[135] 142. schůze městské rady, 3. 6. 1929.

[136] 4. schůze obecní okrašlovací komise, 3. 9. 1929.

[137] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[138] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[139] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29. 8. 1930.

[140] 45. schůze obecního zastupitelstva, 8. 8. 1930.

[141] 207. schůze městské rady, 23. 7. 1930.

[142] 45. schůze obecního zastupitelstva, 8. 8. 1930.

[143] 217. schůze městské rady, 24. 9. 1930.

[144] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[145] Schůze obecní finanční komise, 11. 11. 1930.

[146] 1. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 9. 12. 1931.

[147] 47. schůze městské rady, 23. 12. 1931.

[148] 3. schůze obecní okrašlovací komise, 8. 4. 1932.

[149] 4. schůze obecní okrašlovací komise, 13. 4. 1932.

[150] 5. schůze obecní okrašlovací komise, 6. 6. 1932.

[151] 6. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 4. 10. 1932.

[152] Schůze obecní komise okrašlovací a komunikační, 13. 2. 1933.

[153] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.

[154] 32. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 22. 9. 1933

[155] 126. schůze městské rady, 20. 4. 1933.

[156] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 185.

[157] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30. 9. 1936.

[158] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 7.

[159] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 15.

[160] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10. 12. 1940.

[161] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 44.

[162] 122. schůze městské rady, 12. 2. 1929.

[163] 191. schůze městské rady, 9. 4. 1930.

[164] 227. schůze městské rady, 12. 11. 1930.

[166] Založeno na vzpomínkách Jiřího Vonáska z Rokycan.

[167] Schůze Místního národního výboru, 16. července 1945.

[168] Schůze obecní zemědělské komise, 9. 8. 1946.

[169] Schůze rady Místního národního výboru, 9. září 1946.

[170] Schůze obecní zemědělské komise, 9. 8. 1946.

[171] Schůze pléna MNV, 17. 6. 1949.

[172] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[173] veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949

[174] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949.

[175] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949

[176] 6. zasedání MNV, 2. 9. 1955.

[177] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.

[178] 4. zasedání MNV, 14. 10. 1957.

[179] 6. zasedání MNV, 12. 11. 1954.

[180] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[181] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[182] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[183] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[184] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966.

[185] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1967.

[186] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[187] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[188] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[189] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[190] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[191] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[192] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[193] 13. plenární zasedání MěstNV, 24. 10. 1978.

[194] Kronika města Rokycan, 1991, f. 58.

[195] Rokycanský deník, 9. 1. 1995, s. 9.

[196] Rokycanský deník, 17. 9. 1996, s. 9.

[197] Rokycanský deník, 17. 9. 1996, s. 9; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 15-16.

[198] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000, http://encyklopedierokycan.sweb.cz/aglomeraceindex.htm

[199] Rokycanský deník, 11. 7. 1997, s. 10.

[200] Usnesení zastupitelstva města z 21. 9. 1999, www.rokycany.cz.

[201] Rokycanský deník, 20. ledna 2004.

[202] Kronika města Rokycan, 1995, f. 82.

[203] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2413, ID: 5195.

[204] Rokycanský deník, 14. října 2004.

[205] Rokycanský deník, 21. 12. 2005.

[206] Rokycanský deník, 6. září 2002.

[207] Zpráva ČTK, ID: T200603030264901, 5. 3. 2006.

[208] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[209] Usnesení zastupitelstva Plzeňského kraje, 5. 6. 2007.

[210] Usnesení zastupitelstva města, 13. 8. 2007, www.rokycany.cz

[211] Rokycanské noviny, č. 6, červen 2008, s. 1.

[212] Usnesení zastupitelstva města, 2. 6. 2008, www.rokycany.cz

[213] Rokycanské noviny, č. 9, říjen 2008, s. 1.

[214] 181. schůze městské rady, 28. 1. 1930.

[215] 189. schůze městské rady, 26. 3. 1930.

[216] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[217] Schůze Místního národního výboru, 13. června 1945.

[218] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[219] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[220] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.

[221] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[222] Schůze rady Místního národního výboru, 26. září 1946.

[223] Schůze Místního národního výboru, 4. října 1945.

[224] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[225] Kronika města Rokycan, 1938-47, f. 179.

[226] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[227] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[228] Kronika města Rokycan, 1938-47, f. 179.

[229] Schůze rady Místního národního výboru, 19. září 1946.

[230] Schůze pléna MNV, 28. února 1947.

[231] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.č.1, 1938-52.

[232] 1. schůze pléna MNV, 7. 7. 1950

[233] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.

[240] Rozhovor autora s Václavem Benedou, duben 2021.

[241] Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.

[242] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[243] 14. plenární zasedání MěstNV, 5. 12. 1978.

[244] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[245] 6. schůze rady MěstNV, 25. 3. 1980.

[246] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1981.

[247] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[248] Rokycanský deník, 8. 7. 1996, s. 9.

[249] Materiál pro jednání rady města, 30. srpna 2004, č. 2324.

[250] Materiál pro jednání rady města, 7. 3. 2005, č. 2411.

[251] Materiál pro jednání rady města, 30. 8. 2004, č. 2324.

[252] Rokycanský deník, 29. 4. 1995, s. 9.

[253] Materiál pro jednání rady města, 30. 8. 2004, č. 2324.

[254] Usnesení zastupitelstva města z 19. 8. 2003, www.rokycany.cz.

[255] Materiál pro jednání rady města, 7. 3. 2005, č. 2411.

[256] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2411, ID:4452.

[257] Materiál pro jednání rady města, 28. 8. 2006, č. 2412, ID: 5467.

[258] Materiál pro jednání rady města, 26. 6. 2006, č. 2412, ID: 5239.

[259] Materiál pro jednání rady města, 28. 8. 2006, č. 2412, ID: 5467.

[260] Materiál pro jednání rady města, 28. 8. 2006, č. 2413, ID: 5476.

[261] Materiál pro jednání rady města, 7. 3. 2005, č. 2411.

[262] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1420, ID: 5180.

[263] Právo, 23. 2. 2007, Plzeňský kraj, s. 9.

[264] Právo, 23. 2. 2007, Plzeňský kraj, s. 9.

[265] Zjišťovací řízení - letiště Rokycany, www.rokycany.cz

[266] Veřejná vyhláška - Oznámení o zahájení územního řízení o ochranném pásmu a pozvání k ústnímu projednání, www.rokycany.cz

[267] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Ochranná pásma letiště Rokycany, www.rokycany.cz

[268] Usnesení zastupitelstva města, 13. 8. 2007, www.rokycany.cz

[269] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[271] 15. schůze obecního zastupitelstva, 30. 3. 1916.

[272] 17. schůze obecního zastupitelstva, 7. 6. 1916.

[273] Mimořádné zasedání obecního zastupitelstva, 28. 6. 1916.

[274] 27. schůze obecního zastupitelstva, 17. 12. 1917.

[275] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5. 4. 1921.

[276] 14. schůze obecního zastupitelstva, 5. 6. 1928.

[277] 30. schůze obecního zastupitelstva, 27. 9. 1929.

[278] 94. schůze městské rady, 25. 9. 1928.

[279] 98. schůze městské rady, 10. 10. 1928.

[280] 22. schůze obecní finanční komise, 22. 11. 1928.

[281] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 60.

[282] 20. schůze obecního zastupitelstva, 13. 5. 1921.

[283] 13. schůze obecního zastupitelstva, 22. 10. 1920.

[284] 36. schůze obecního zastupitelstva, 3. 3. 1922.

[285] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 14-15.

[286] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 60.

[287] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 7. 6. 1970.

[288] 12. schůze obecní správní komise, 9. 5. 1923.

[289] 10. schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1924.

[290] 5. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1927.

[291] 1. schůze městské rady, 22. 6. 1927.

[292] 141. schůze městské rady, 31. 5. 1929.

[293] 188. schůze městské rady, 19. 3. 1930.

[294] 40. schůze obecního zastupitelstva, 13. 6. 1930.

[295] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.

[296] 44. schůze obecního zastupitelstva, 29. 7. 1930.

[297] 198. schůze městské rady, 28. 5. 1930.

[298] 40. schůze obecní finanční komise, 6. 6. 1930.

[299] 201. schůze městské rady, 18. 6. 1930.

[300] 27. schůze městské rady, 24. 9. 1931.

[301] 77. schůze městské rady, 2. 6. 1932.

[302] 29. schůze obecního zastupitelstva, 23. 3. 1934.

[303] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30. 9. 1936.

[304] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[305] 8. schůze pléna MNV, 25. 4. 1952.

[306] Veřejná schůze MNV, 14. 4. 1953.

[307] 3. schůze pléna MNV, 4. 9. 1953.

[308] 3. zasedání MNV, 27. 8. 1954.

[309] 4. zasedání MNV, 27. 5. 1955.

[310] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.

[311] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.

[312] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.

[313] Kronika města Rokycan, 1954-57, f. 193.

[314] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.

[315] 1. zasedání MNV, 26. 1. 1959.

[316] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.

[317] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959.

[318] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.

[319] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.

[320] Komplexní zpráva o plnění plánu a rozpočtu za rok 1960, Plánovací a finanční oddělení MěNV v Rokycanech, 7. 2. 1961.

[321] 2. plenární zasedání MěstNV, 27. 3. 1961.

[322] 3. plenární zasedání MěstNV, 29. 5. 1961.

[323] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.

[324] Zpráva o rozpočtu na rok 1961.

[325] 8. plenární zasedání MěstNV, 13. 11. 1961.

[326] 2. plenární zasedání MěstNV, 26. 3. 1962.

[327] 1. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1963.

[328] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4. 1963.

[329] 8. plenární zasedání MěstNV, 16. 12. 1963.

[330] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 14-15.

[331] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 47.

[332] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[333] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1964.

[334] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 11. 1964.

[335] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[336] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12. 1964.

[337] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[338] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1. 1965.

[339] 2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3. 1965.

[340] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.

[341] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8. 1965.

[342] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[343] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.

[344] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[345] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.

[346] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1966.

[347] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[348] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[349] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[350] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[351] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[352] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[353] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[354] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[355] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[356] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.

[357] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[358] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.

[359] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2. 1976.

[360] 4. plenární zasedání MěstNV, 4. 4. 1977.

[361] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2. 1976.

[362] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.

[363] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.

[364] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9. 1977.

[365] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9. 1977.

[366] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[367] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1978.

[368] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1979.

[369] Hlas Rokycanska, č. 42, 2. 12. 1977, s. 2.

[370] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1977.

[371] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[372] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1979.

[373] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[374] 9. schůze rady MěstNV, 6. 5. 1980.

[375] 9. schůze rady MěstNV, 6. 5. 1980.

[376] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1982.

[377] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9. 1980.

[378] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[379] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[380] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1981.

[381] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[382] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[383] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[384] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4. 1982.

[385] 4. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1982.

[386] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[387] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1982.

[388] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[389] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[390] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.

[391] Kronika města Rokycan, 1984, f. 155.

[392] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[393] 19. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1984.

[394] 21. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1984.

[395] 21. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1984.

[396] 22. plenární zasedání MěstNV, 19. 2. 1985.

[397] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8. 1985.

[398] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8. 1985.

[399] 27. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1985.

[400] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1986.

[401] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[402] Rokycanský deník, 23. 2. 1996, s. 11.

[403] Rokycanský deník, 13. 12. 1996, s. 11.

[404] Rokycanský deník, 27. 4. 1996, s. 9.

[405] Rokycanský deník, 13. 12. 1996, s. 11.

[406] Rokycanský deník, 21. 3. 1997, s. 12.

[407] Rokycanský deník, 29. 5. 1996, s. 11.

[408] Rokycanský deník, 22. 4. 1997, s. 9.

[409] Rokycanský deník, 13. 12. 1996, s. 11.

[410] Rokycanský deník, 21. 3. 1997, s. 12.

[411] Rokycanský deník, 16. 8. 1997, s. 11.

[412] Rokycanský deník, 8. 10. 1997, s. 9.

[413] Rokycanský deník, 7. 10. 1997, s. 9.

[414] Rokycanský deník, 8. 10. 1997, s. 9.

[415] Přístavba tribuny na pozemku č. 1629 v areálu fotbalového stadionu; Materiál pro zastupitelstvo města Rokycany, 18. prosince 2001.

[416] Usnesení zastupitelstva města, 7. 3. 2000, www.rokycany.cz.

[417] Rokycanské noviny, č. 6, 20. 6. 2007, s. 1.

[418] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[419] Usnesení zastupitelstva města, 10. 3. 2008, www.rokycany.cz; dotace 2008 zm.xls - ploha 2, www.rokycany.cz

[420] Rokycanské noviny, č. 1, leden 2008, s. 5; Usnesení zastupitelstva města, 17. 12. 2007, www.rokycany.cz

[421] Usnesení zastupitelstva města, 25. 8. 2008, www.rokycany.cz

[422] Usnesení zastupitelstva města, 6. 10. 2008, www.rokycany.cz

[423] Rokycanské noviny, č. 9, říjen 2008, s. 1.

[429] 23. schůze obecního zastupitelstva, 16. 6. 1925.

[430] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1. 10. 1926.

[431] 6. schůze obecního zastupitelstva, 15. 11. 1927.

[432] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[433] 27. schůze obecního zastupitelstva, 19. 7. 1929.

[434] 23. schůze obecního zastupitelstva, 3. 5. 1929.

[435] 39. schůze obecního zastupitelstva, 9. 5. 1930.

[436] 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.

[437] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[438] 188. schůze městské rady, 19. 3. 1930.

[439] 190. schůze městské rady, 2. 4. 1930.

[440] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[441] 194. schůze městské rady, 30. 4. 1930.

[442] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2004, s. 3; 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.

[443] Schůze předsednictva městské rady, 23. 6. 1928.

[444] 90. schůze městské rady, 25. 8. 1932.

[445] 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.

[446] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[447] 41. schůze městské rady, 26. 11. 1931.

[448] 47. schůze městské rady, 23. 12. 1931.

[449] 51. schůze městské rady, 8. 1. 1932.

[450] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[451] 53. schůze městské rady, 21. 1. 1932.

[452] Schůze prezídia městské rady, 30. 1. 1932.

[453] 60. schůze městské rady, 3. 3. 1932.

[454] 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.

[455] 61. schůze městské rady, 8. 3. 1932.

[456] 77. schůze městské rady, 2. 6. 1932.

[457] 63. schůze městské rady, 17. 3. 1932.

[458] Schůze finanční komise, 18. 4. 1932.

[459] 68. schůze městské rady, 21. 4. 1932.

[460] 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.

[461] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.

[462] 93. schůze městské rady, 15. 9. 1932.

[463] 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.

[464] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.

[465] 77. schůze městské rady, 2. 6. 1932.

[466] 90. schůze městské rady, 25. 8. 1932.

[467] 89. schůze městské rady, 18. 8. 1932.

[468] 99. schůze městské rady, 20. 10. 1932.

[469] 102. schůze městské rady, 3. 11. 1932.

[470] 13. schůze obecní finanční komise, 7. 11. 1932.

[471] 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932; 103. schůze městské rady, 10. 11. 1932.

[472] 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.

[473] 106. schůze městské rady, 1. 12. 1932.

[474] 111. schůze městské rady, 29. 12. 1932.

[475] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933.

[476] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[477] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 142.

[478] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 169.

[479] 115. schůze městské rady, 26. 1. 1933

[480] Schůze obecní finanční komise, 12. 4. 1933.

[481] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1933.

[482] 113. schůze městské rady, 19. 1. 1933.

[483] 115. schůze městské rady, 26. 1. 1933.

[484] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 142.

[485] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1933.

[486] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.

[487] 135. schůze městské rady, 22. 6. 1933.

[488] 118. schůze městské rady, 23. 2. 1933.

[489] 119. schůze městské rady, 1. 3. 1933.

[490] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[491] 123. schůze městské rady, 30. 3. 1933.

[492] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30. 6. 1933.

[493] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[494] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.

[495] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[496] 126. schůze městské rady, 20. 4. 1933.

[497] 130. schůze městské rady, 18. 5. 1933.

[498] 130. schůze městské rady, 18. 5. 1933.

[499] 136. schůze městské rady, 13. 7. 1933.

[500] 139. schůze městské rady, 10. 8. 1933.

[501] 146. schůze městské rady, 22. 9. 1933.

[502] 132. schůze městské rady, 1. 6. 1933.

[503] 133. schůze městské rady, 8. 6. 1933.

[504] 134. schůze městské rady, 16. 6. 1933.

[505] 135. schůze městské rady, 22. 6. 1933.

[506] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30. 6. 1933.

[507] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[508] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 23.

[509] 136. schůze městské rady, 13. 7. 1933.

[510] 137. schůze městské rady, 20. 7. 1933.

[511] 138. schůze městské rady, 27. 7. 1933.

[512] 139. schůze městské rady, 10. 8. 1933.

[513] 153. schůze městské rady, 2. 11. 1933.

[514] 156. schůze městské rady, 23. 11. 1933.

[515] 135. schůze městské rady, 22. 6. 1933.

[516] 20. schůze obecní finanční komise, 26. 6. 1933.

[517] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30. 6. 1933.

[518] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.

[519] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30. 6. 1933.

[520] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30. 6. 1933.

[521] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[522] 136. schůze městské rady, 13. 7. 1933.

[523] 136. schůze městské rady, 13. 7. 1933.

[524] 140. schůze městské rady, 17. 8. 1933.

[525] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.

[526] 142. schůze městské rady, 31. 8. 1933.

[527] 144. schůze městské rady, 14. 9. 1933.

[528] 145. schůze městské rady, 21. 9. 1933.

[529] 32. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 22. 9. 1933.

[530] 150. schůze městské rady, 16. 10. 1933.

[531] 153. schůze městské rady, 2. 11. 1933.

[532] 156. schůze městské rady, 23. 11. 1933.

[533] 142. schůze městské rady, 31. 8. 1933.

[534] 144. schůze městské rady, 14. 9. 1933.

[535] 150. schůze městské rady, 16. 10. 1933.

[536] 150. schůze městské rady, 16. 10. 1933.

[537] Schůze obecní finanční komise, 17. 10. 1933.

[538] 25. schůze obecního zastupitelstva, 26. 10. 1933.

[539] 25. schůze obecního zastupitelstva, 26. 10. 1933.

[540] 137. schůze městské rady, 20. 7. 1933.

[541] 145. schůze městské rady, 21. 9. 1933.

[542] 150. schůze městské rady, 16. 10. 1933.

[543] 25. schůze obecního zastupitelstva, 26. 10. 1933.

[544] Kronika města Rokycan, 1938-47, f. 66.

[545] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2004, s. 3.

[546] Rokycany město a okres, Praha 1938, s. 15.

[547] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[548] 156. schůze městské rady, 23. 11. 1933.

[549] O stavbě koupaliště viz Rokycany historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 23-24.

[550] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[551] Kronika města Rokycan, 1918-37, f. 156.

[552] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.