http://encyklopedierokycan.sweb.cz/vstupdofotogalerie.jpg

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/vstupmapy.jpg

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/zpetnahomepage.jpg

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/fotografieheadlineplacekzazsulicemiru.jpg

 


D. Borek: verze 2021/07/01

 

1. Urbanistický a stavební vývoj lokality

Tento kout města jako urbanisticky jednotně působící prostor prakticky vymazaly z mapy plošné demolice od 60. let do 80. let 20. století. Tehdy zmizela prakticky celá ulice Havlíčkova, Týmlova a s nimi i toto náměstíčko, s kamennou kašnou uprostřed, které se rozkládalo na západním konci Smetanovy ulice, za měšťanskou školou. Kašna sice přežila a počátkem 21. století se dočkala rekonstrukce, demolicemi zničené okolí ale přetrvává. Plácek za školou v ulici Míru je jednou z nejkrutějších ukázek estetického úpadku Rokycan v předlistopadovém období.

 

 

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj lokality. 1

2. Kašna. 1

3. Popis jednotlivých objektů. 2

3.1. Zmizelé domy na východní, jižní a severní straně plácku. 2

3.1.1. Zbořený dům čp.63/I. 2

3.1.2. Zbořené domy čp.65/I a čp.67/I. 2

3.1.3. Školní zahrada. 3

3.1.4. Zbořený dům čp.33/I. 3

3.1.5. Zbořený dům čp.32/I. 4

3.2. Plánovaná výstavba školských budov na místě plácku. 4

3.2.1. Projekt asanace a výstavby školského areálu před rokem 1989. 4

3.2.2. Plány na výstavbu školní jídelny a tělocvičny po roce 1989. 5

3.3. Západní strana plácku. 6

4. Vývoj pojmenování lokality. 6

 

 

 

 

Destrukce plácku za školou v ulici Míru:  srovnání historických snímků

Fáze 1, cca r. 1945: Za kašnou dům čp.63/I s barokním štítem. Plácek je ze všech stran lemován domy, z jihu zahradou ZŠ.  Smetanova ul. má původní úzké proporce. Drobná zástavba nechává vyniknout dominantě kostelní věže.

Fáze 2, cca 1. polovina 80. let.: Dům čp.63/I s okolím už je zbořen, slouží jako parkoviště. Odkryl se pohled na zchátralé domy čp.59/I a čp.191/I v Havlíčkově ul. V historickém jádru vznikají plošné proluky. Foto ze sbírky E. Vonáskové.

Fáze 3, cca r. 2000: V Havlíčkově ul. stojí panelový dům, nepochopitelně zbudovaný až v 90. letech. Historická dominanta kostelní věže je zakryta, celý prostor od plácku až k Havlíčkově ul. slouží jako parkoviště. Přežívají jen torza původní zástavby ve Smetanově ul.

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/pohled25nahore.jpg

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/scan-vonaskova-havlickovaulice-kasna-03.jpg

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/pohled25dole.jpg

 

 

Plácek jako takový přitom nebyl nejstaršího původu, respektive do své finální rozlohy se zformoval až v 60. letech 19. století, kdy došlo ke zboření domu čp.66/I. Ten do té doby zaujímal jeho plochu, takže tu předtím nebylo větší prostranství, jen zálom Smetanovy a Komenského ulice a na jejich nároží u domu čp.66/I ona zmíněná kašna (po demolici čp.66/I posunutá o pár metrů k východu, na místo zbořeného domku). Objekt čp.66/I je zapsán v Josefském katastru z roku 1788 jako „domek“, na rozdíl od většiny okolních staveb, které jsou označeny jako „dům“.[1] Roku 1863 jej podle Karla Hofmana město vykoupilo od soukromého vlastníka a nechalo neprodleně zbořit.[2] Podle F. Purgharta se ale město stalo majitelem pozemku, na kterém stával dům čp.66/I, už trhovou smlouvou z 16. října 1862, přičemž dům byl prý tou dobou již zbořený.[3]

Teprve tímto drobným regulačním zásahem se otevřela poněkud větší plocha o rozloze cca 10 arů, akcentovaná kašnou, nyní posunutou o několik metrů do ohniska nového prostranství. To velmi vhodným způsobem propojilo kašnu a kulisy okolních drobných domů, často barokně-klasicistního rázu, do jednoho celku, který po následujících sto let byl malebnou součástí historického jádra Rokycan. Koncem 19. století bylo toto prostranství částečně proměněno po výstavbě budovy školy v dnešní ulici Míru, která necitlivě zaujala celý původní domovní blok (kvůli škole byly roku 1897 zbořeny domy čp.65/I a čp.67/I na jižní straně tohoto plácku), ale právě do tohoto plácku se obracela školní zahradou se zelení. Celkové působení prostranství tím nebylo výrazněji umenšeno. Směrem k západu se přes střechy domů v Týmlově, Havlíčkově, Smetanově a Srbově ulici (s tehdy ještě převládající jednopatrovou výškou zástavby) otevíraly fotogenické pohledy na městské dominanty věží radnice a děkanského kostela. Šlo o jednu z nejzdařilejších ukázek maloměstského kultivovaného prostředí.

Bohužel od 60. let 20. století se tato lokalita stala obětí plošných demolic, kdy zcela zanikla její východní i severní strana a dokonce i celá zástavba odtud až na Masarykovo náměstí. Pustly i školní zahrada a kašna uprostřed náměstíčka. V závěru 80. let 20. století pak nová výstavba obchodního domu Žďár na Masarykově náměstí, sousední lékárny v Srbově ulici a hlavně naprosto podřadná novostavba sídla pojišťovny v Havlíčkově ulici svými výškovými dispozicemi rozrušily původní kvalitu panoramatu. Plácek za školou v ulici Míru byl na sklonku komunistické vlády jen rozpačitou dezurbanizovanou prolukou. Po roce 1989 došlo k některým pozitivním dílčím krokům, zejména rekonstrukce kašny a oprava školní zahrady, ale zbořená zástavba tu nebyla zatím obnovena. Revitalizace tohoto zákoutí (a celého demolovaného původního bloku zástavby až k Havlíčkově ulici a ulicí Míru) zůstává úkolem pro vedení města. Je při ní záhodno vycházet z potřeby obnovy skutečné městotvorné urbanistické struktury, tzn. nikoliv nějaké parkové úpravy popřípadě trvalé ponechání proluk coby parkovacích ploch, ale dotvoření domovní fronty, které by opět tomuto prostoru daly ráz náměstí. Naprosto klíčové je v tomto ohledu opětovně zastavění východní a severní strany tohoto plácku.  

 

 

 

2. Kašna

Kašna původně stávala o něco západněji, blíže Komenského ulici, před domem čp.31/I. Od roku 1958[4] je památkově chráněna státem, mimo jiné i proto, že průzkum zjistil, že její osmiboké kamenné ohrazení může být daleko staršího, gotického původu. Roku 1829 původní dřevěná kašna opravována.[5] Středový sloupek pochází z roku 1863 a má elegantní klasicistní tvar s kanelováním a hřibovitou vázou. Podle obecní kroniky umístěna kašna na své nynější místo v květnu 1864.[6] Přesun a přestavbu kašny prováděl kameník Tomáš Nechutný z Plzně. Město mu za to vyplatilo 600 zlatých.[7]

V této kašně končil původní městský vodovod, který vedl z rybníka Ježek dnešní Růžičkovou ulicí, přes dnešní Malé a Masarykovo náměstí až sem. Byl 2212,4 metru dlouhý a ve 20. letech 20. století byl nahrazen novým vodovodem, který také umožnil masivní zavádění domovních přípojek a tudíž konec zlaté éry veřejných kašen.[8] Právě nástup obecního vodovodu a domovních přípojek odebral kašně její smysl. V říjnu 1926 upozorňuje na schůzi zastupitelstva Rudolf Kadláček, že veřejná kašna za budovou občanské školy je silně znečištěna a měl by se zde zřídit buď vodovodní stojan, nebo kašnu zcela zrušit.[9] V březnu 1933 se pak na návrh J. Hofmana mělo zvážit odstranění kašny za měšťanskou školou, případně její úplné zakrytí na zimu tak, aby se nestávala smetištěm.[10] Na schůzi obecní okrašlovací a komunikační komise v polovině března 1933 ale nepřijato k otázce možného odstranění kašny za měšťanskou školou usnesení.[11]

V roce 1951 řeší MNV postupující chátrání kašny a jejího okolí. Vina je připisována romským přistěhovalcům, kteří obydleli okolní domy.[12] Ve zprávě z listopadu 1969 MěstNV konstatuje, že stav kašny není dobrý a je údajně nutné se rozhodnout, zda ji opravit nebo odstranit.[13] V špatném technickém stavu zůstávala kašna i přes památkovou ochranu i na počátku 21. století. Co je ale podstatné, už nestála uprostřed barokně malebného náměstí, ale ve velké nehostinné proluce, obklopené parkovištěm. V roce 2003 město uvažovalo o provedení celkové rekonstrukce plácku, spojené s obnovou kašny. Studie rekonstrukce plácku i kašny zpracována roku 2002.[14] Náklady na tuto akci byly ovšem vyčísleny na 6 000 000 Kč (podle jiného pramene dokonce 9 500 000 Kč[15]) a město by i při nejlepším využití státních dotací muselo uhradit minimálně 10 % této sumy, přičemž v rozpočtu tyto peníze nebyly.[16] Do návrhu městského rozpočtu na rok 2006 včleněna jako potenciálně potřebná investice i částka na rekonstrukci kašny a okolí, tentokrát už 8 500 000 Kč.[17] Součástí plánované rekonstrukce náměstí bylo i posunutí kašny o cca 2 metry k jihu, blíže k zahradě ZŠ v ulici Míru tak, aby byl rozšířen průjezd ze Smetanovy do Komenského ulice.[18]

O revitalizaci prostoru okolo kašny jednala rada města opět v roce 2006. Technologie pro opětovné zprovoznění kašny měla být umístěna v plánované přístavbě šaten sousední školy v ulici Míru (viz kapitola „ulice Míru“). Šatny měly vyrůst v roce 2007. Na rok 2007 měla být do programu regenerace památek i oprava samotné kašny, jejíž technický stav se počátkem 21. století dále zhoršil. Středový sloupek se začal naklánět (patrně v důsledku borcení dna kašny a zvýšeného silničního provozu v okolí stavby). Renovace okolí kašny, tedy celého plácku, měla proběhnout v letech 2008-2010, dle finančních možností obce.[19] Nakonec se ale zařazení opravy kašny do plánu akcí v rámci Programu regenerace památek na rok 2007 neprošlo. Stát totiž neposkytl potřebnou sumu peněz.[20] Dle stavu z konce května 2007 byl demontován středový sloupek kašny.[21]  

4. května 2009 rozhodlo městské zastupitelstvo o přidělení peněz z dotačního programu ministerstva kultury na regeneraci městských památkových zón. Na opravu této kašny mělo jít 370 000 Kč, přičemž dalších 573 000 Kč měl uhradit obecní rozpočet.[22] V té době už začaly práce na generální opravě této památky. Dne 21. dubna 2009 bylo provedeno stěhování kamenného ohrazení kašny. Byla posunuta o několik desítek centimetrů jižním směrem tak, aby nepřekážela dopravě. Práce prováděla skupina řemeslníků, kteří na kamennou konstrukci o váze 13-15 tun instalovali dřevěné rámy pro upevnění lan. Zbylá část kašny byla rozebrána a odvezena na restaurování do ateliéru Karla Granáta v Starém Plzenci. První etapa renovace kašny proběhla do září 2009, pak bylo ještě dokončováno restaurování přímo na místě. Náklady činily 943 940 Kč, přičemž 370 000 Kč bylo získáno v rámci dotace z programu Regenerace městských památkových zón a rezervací.[23] Komplexní renovace kašny pak byla provedena a tato technická i umělecká památka získala zpět svou funkci okrasné fontány s funkčním vodním okruhem. Okolí bylo vydlážděno. Během demontáže a přesunu kašny byly v podloží nalezeny valouny, které byly později použity při definitivní úpravě okolí kašny jako dlažba (kočičí hlavy).[24] V kombinaci s rekonstrukcí zahrady školy v ulici Míru tak vzniklo alespoň zčásti důstojné prostředí (ovšem při pokračujícím nedořešení proluk po demolicích z komunistického období, které kašnu připravily o její kulisu).

 

 

 

 

 

Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan. Zničený plácek v levé horní části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Plácek je v levé horní části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/mapacentrum-demolice.jpg

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/mapacentrum1990.jpg

 

3. Popis jednotlivých objektů

3.1. Zmizelé domy na východní, jižní a severní straně plácku

3.1.1. Zbořený dům čp.63/I

Na východě plácku stál nízký dům čp.63/I. Svým barokním prohýbaným štítem tvořil jeho pitoreskní pohledovou kulisu. Vizuálně se tu uplatňovala i věž kostela, dnes ztracená za panelovým domem čp.217-218/I (Česká pojišťovna). Dům čp.63/I vyhořel roku 1784. Kromě vlastního obytného stavení vznikly tehdy škody i na objektu stájí.[25]  V roce 1892 navrhoval B. Pek ve svém regulačním plánu Rokycan demolici tohoto domu, spolu se sousedním čp.62/I. Na jejich místě se projektovalo rozšíření Smetanovy ulice tak, aby její křižovatka s Gottliebovou ulicí odpovídala dopravním požadavkům.[26] Pekovy plány ale nepřekročily úroveň nezávazných ideálních úvah pokrokářského ražení. V roce 1949 už byl dům neobývaný. Místní organizace ČSSZ zde plánovala zřídit byty pro své zaměstnance.[27] Dům čp.63/I byl ale dále postupně devastován až počátkem 60. let 20. století zbořen. Stalo se tak patrně roku 1963, kdy proběhla i demolice sousedního domu čp.62/I ve Smetanově ulici. Právě jeho odstranění bylo největší ztrátou pro celkovou tvářnost plácku za ZŠ v ulici Míru a právě jeho obnova (možná i výstavba kopie původního objektu čp.63/I se zvlněným štítem) by měla být nejvyšší prioritou při jakémkoliv koncepčním řešení této lokality.

 

 

 

 

3.1.2. Zbořené domy čp.65/I a čp.67/I

Jižní stranu plácku tvořily domy čp.65/I a čp.67/I, které ale zanikly již koncem 19. století při výstavbě školy. V obou případech šlo o drobné stavby maloměstského charakteru. Domy čp.65/I i čp.67/I jsou v Josefském katastru z roku 1788 označeny jako „domek“, na rozdíl od většiny staveb v historickém jádru města, které byly evidovány coby „domy“.[28] 11. června 1795 požádal dosavadní majitel objektu čp.65/I Jan Mikovec o ingors na „licitando“ koupený domek čp.65/I za 263 zlatých pro jeho syna Jana Mikovce. Šlo patrně o potvrzení převodu nemovitosti na potomka. V roce 1809 vyčíslena hodnota domu na 1 000 zlatých.[29] Na mapě města roku 1838 dům čp.65/I zakreslen jako spalný, tedy zbudovaný převážně ze dřeva. Šlo o jeden z mála takových objektů v historickém jádru Rokycan. Trhovou smlouvou z 2. května 1897 se majitelem domu stalo město.[30]

Dům čp.67/I prodán roku 1799 za 335 zlatých Bernardu a Josefě Piťhovým, kteří 4. února 1799 požádali o ingors. S domem čp.67/I souviselo kovářské právo, tedy právo majitele domu vykonávat kovářské řemeslo. Jenže 30. července 1806 se na magistrát dostavila majitelka této nemovitosti Josefa Zachariášová a uvedla, že při licitaci tohoto domku jí bylo řečeno, že kovárna tu už nemůže být provozována a že jí bude pro tuto živnost vyhledáno jiné místo. Dva z radních jí prý dokonce slíbili, že osobně místo vhodné pro novou kovárnu vyberou. Když se jich ale později dotazovala, jak záležitost pokročila, odbyli ji. Zachariášová se proto obrátila na magistrát, aby jí buď povolit zřídit kovárnu přímo u čp.67/I, nebo aby skutečně pro ni nalezl jiné umístění. 1. srpna 1806 ale magistrát zopakoval svůj nesouhlas se zřizováním kovárny v této lokalitě. Je prý s tím spojeno riziko ohně. Zároveň konstatoval, že postavit kovárnu úplně jinde, tedy mimo dům čp.67/I, není výhodné. Vedení města tak majitelce domu čp.67/I doporučilo, aby kovářské právo odprodala jinému rokycanskému kováři, nebo aby postavila kovárnu u domku čp.67/I ale jako úplně novou kamennou budovu, která by zaručovala protipožární bezpečnost. Josefa Zachariášová pak skutečně kovářské právo prodala kovářskému mistru Karlu Skálovi, který byl majitelem domu čp.55/II na Pražském předměstí. V roce 1821 dům čp.67/I koupil Václav Strohschneider za 334 zlatých CW (konvenční měny) neboli 860 WW (vídeňské měny). V roce 1842 předložil magistrátu tehdejší majitel domu čp.67/I Jan Schindler soupis dříví, které bude potřebovat na krov tohoto domu a na jeho zvýšení o patro. Magistrát žádosti vyhověl a přikázal hospodářskému úřadu, aby potřebné dříví zahrnul do výkazu pro rok 1843.[31] Na mapě města z roku 1838 už dům čp.67/I zakreslen jako nespalný (tedy zděný). Trhovou smlouvou z 24. června 1897 se majitelem domu stalo město.[32]

Brzy poté, co oba domy přešly výkupem do majetku města, byly koncem 19. století zbořeny kvůli výstavbě nové měšťanské školy (nyní ZŠ v ulici Míru). Neorenesanční škola postavena roku 1898 dost nelítostně na místě demolované původní zástavby. Kvůli škole zanikl celý historický blok zástavby vymezený ulicemi Míru, Komenského, Smetanova a Týmlova. Rozsahem demolic ale i nepřiměřeným hmotovým pojetím, kdy se uprostřed drobné měšťanské zástavby zdvihl třípodlažní palácový monolit, škola tak trochu předznamenala (samozřejmě v úplně jiném historickém a slohovém kontextu) asanační zásahy komunistického režimu do organismu Rokycan v 2. polovině 20. století. Detailní popis budovy školy zařazen v kapitole „ulice Míru“.

 

 

 

 

3.1.3. Školní zahrada

Jižní stranu plácku vyplnila roku 1898, po demolici domů čp.65/I a čp.67/I a výstavbě nové školy, školní zahrada tohoto vzdělávacího ústavu, pojatá jako kultivovaný neveřejný park s kovanou mřížovou ohradou. Díky tomu nebyl dopad výstavby školy na tento plácek negativní.  V školní zahradě stávala socha bohyně Klió.

Roku 1948 byla zahrada přeměněna na hřiště, socha skončila na dvoře ZŠ Za Radnicí.[33] Na plénu MěstNV v říjnu 1974 urguje paní Budilová opravu plotu základní školy. Je prý v dezolátním stavu a hrozí úraz. František Marek z odboru ŠKZK jí odpověděl, že oprava plotu se měla provést už současně s generální opravou školy počátkem 70. let. Investor (ONV) to ale nezajistil. MěstNV prý opakovaně hledal dodavatele na provedení opravy, na rok 1975 to ale Okresní stavební podnik odmítl zařadit do svého plánu.[34] Před rokem 1989 bývalá školní zahrada dále chátrala s tím, jak její okolí postihly plošné demolice, a celá čtvrť byla připravovaná k novým stavebním akcím. Na počátku 21. století byl stav bývalé školní zahrady žalostný. Nejen, že zmizelo její okolí a malebnou maloměstskou zástavbu vystřídaly dezurbanizované proluky, ale samotná zahrada přišla v říjnu 1991 o původní kovanou hradbu. Kovaná neorenesanční mříž byla demontována, zbyla jen část podezdívky. Dočasně místo ní byl vztyčen drátěný provizorní plot, situovaný o pár metrů hlouběji do zahrady.[35] Celá zahrada byla neudržovaná, na straně ke kašně nejasně přecházela ve veřejnou komunikaci. Šlo přitom o významnou enklávu zeleně, se vzrostlými, sto let starými listnatými stromy.

Rekonstrukce školní zahrady nakonec proběhla do roku 2010, souběžně s generální opravou budovy školy v ulici Míru.  V září 2009 začali kameníci budovat zídku na hranici školní zahrady, na kterou pak byl instalován staronový ozdobný litinový plot.[36] Byla tak plně obnovena hradba s kovanou mříží, provedena parková úprava a výsadba nové zeleně (původní vzrostlé stromy musely být ovšem pokáceny).

 

 

 

 

3.1.4. Zbořený dům čp.33/I

Na severu plácku stál další pamětihodný dům čp. 33/I. Patřil mezi takzvané „polovárečné“ domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva (důležitý symbol společenského i ekonomického statusu městského domu v předindustriální éře).[37] K roku 1651 se zde jako majitel připomíná jistý Jan Bauček (patrně šlo o přistěhovalce, protože uváděn jako „nově se osazující[38]), v letech 1704-05 pak Jan Břehovský. Ten zůstává vlastníkem i v roce 1713, kdy objekt popisován jako „dům nedostavěný“. K roku 1763 zde majitelem Frantz Krafft (též Krofft).[39]  Krátce nato došlo k významné transakci, kterou usedlost čp.33/I výrazně expandovala. V březnu 1766 totiž přikoupil František Krafft ke svému domu ještě část sousedních nemovitostí. Majitel domu čp.35/I v Gottliebově ulici Jan Šperlink Krafftovi za 240 zlatých prodal „jemu dědičně připadlou stodolu s celým průjezdem vedle domu pana kupujícího a paní Zuzany Veselý /tedy čp. 34/I/ jdoucím, též s onou hned za stodolou jse vynacházející zahradou, s dílem dvorečku, tak jak roh stodoly k malej zahrádce prodávajícího ukazuje, s tím vším právem, spravedlností a příslušenstvím.“[40] Zahrada domu čp.33/I se tak rozšířila k severu a stala se jedním z nejrozsáhlejší městišť v historickém jádru Rokycan. Kromě toho k domu připadl výše uvedený průjezd, nacházející se na jeho východní straně (dosud sloužící právě jako obsluha pozemků za čp.35/I).

V květnu roku 1780 manželé František a Dorota Krafftovi také přikoupili sousední dům čp.32/I (viz kapitola „Komenského ulice“), čímž vytvořili skutečné dominium, ovládající celý severozápadní kout historického města.[41] Podle Radka Širokého a Marie Waskové právě tehdy, v době, kdy dům čp.33/I patřil Krafftovým, prošel velkou přestavbou, která jej zformovala do podoby patrového objektu s širokým průčelím. Tuto základní dispozici si měl udržet bez větších změn udržet až do svého zboření v 2. polovině 20. století.[42] Roku 1781 dům čp.33/I oceněn na 1450 zlatých a nedávno přikoupené pozemky a stodola na dalších 240 zlatých.[43]  Následujícího roku přešel do držení manželů Josefa a Doroty Hrdličkových.[44] V roce 1784 ovšem dům čp.33/I při velkém požáru města vyhořel, spolu s ním i přilehlé stáje.[45] Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k domu čp.33/I zahrada se stodolou o ploše 8 x 8 sáhů (cca 15,17 x 15,17 metrů). Majitelkou Dorota Hrdličková.[46]  V lednu roku 1793 koupil spáleniště vedle domu čp.33/I a vedle zahrady pana Jana Menšího od Josefa a Doroty Hrdličkových zednický mistr Ondřej Černý za 75 zlatých. Kromě spáleniště, na němž byla prý před ohněm vystavěna kasárna, koupil Černý i „kus dvora od 4 sáhů délky a 11 a půl lokte šířky /cca 7,59 x 8,94 m/ pro vystavení domku.“ V dubnu 1795 ovšem opět Josef Hrdlička koupil od Ondřeje Černého spáleniště ležící vedle Hrdličkova domu a vedle zahrady Jana Veselého (majitel čp.34/I), za 75 zlatých.[47]

Někdy v této době již byl dům čp.33/I opětovně vystaven, tentokrát v klasicistním slohu.  Roku 1797 při prodeji manželům Vojtěchovi a Marii Kordíkovým oceněn společně s dvorem, zahradou, stodolou a průjezdem, na 1885 zlatých. Když ale o tři roky prodáván Václavu Kličkovi, cena domu již dosáhla 5500 zlatých.[48] Mohlo to být důsledkem jeho celkové přestavby, nebo inflačních pohybů doby napoleonských válek. Roku 1814 přešel objekt čp.33/I za 4700 zlatých do držení Františka a Františky Gruberových. Gruber zároveň požádal magistrát o povolení k výstavbě zděné pavlače na tomto domě. Město souhlasilo za podmínky, že majitel postaví pavlač z kamene, klenutou a krytou taškami. Kromě toho povoleno i zřízení kotlářské dílny. I zde město požadovalo splnění bezpečnostních norem. Gruber měl mezi svým domem a sousedním čp.32/I zbudovat protipožární zeď.  V prosinci roku 1815 pak podal František Gruber na magistrát žádost o povolení ke stavbě stáje pro dobytek a kůlny na hospodářské nářadí. Obec souhlasila.  Stavební práce provedl Ondřej Černý. V jeho nákresu ovšem novostavba popisována jako „kůlna na vozy“.[49] Roku 1848 dům oceněn na 4600 zlatých konvenční měny. Potomci a dědicové rodiny Gruberových jsou tu uváděni až do roku 1863.[50] Od roku 1864 dům čp.33/I patřil Marii Hanesové, říkalo se zde proto „U Hanesů“.[51]

V dubnu roku 1906 požádala tehdejší majitelka Eliška Kočvarová o povolení ke stavbě kůlny na dřevo na dvoře domu čp.33/I. Podle zápisu z obhlídky místa pořízeného obecné komisí již nový objekt roste, a to na hranicích s pozemky u domů čp.35/I a čp.36/I v Gottliebově ulici. Šlo o zděnou stavbu se třemi odděleními a pultovou střechou. Rozměry kůlny činily 7,75 x 4,1 metrů. Město se stavbou vyslovilo souhlas. Projekt i práce provedl Bohuslav Ryšavý.  Roku 1915 naopak došlo na dvoře domu k demolici některých hospodářských budov.[52] V srpnu roku 1920 koupila dům čp.33/I Okresní nemocenská pokladna. V červnu 1921 pak zažádala o povolení k úpravě fasády tohoto domu. Projekt a vlastní práce zadány rokycanskému staviteli Josefu Benešovi.[53] Podle Radka Širokého a Marie Waskové byla oprava fasády skutečně realizována.[54] Beneš v rámci stavebních úprav domu ohlásil městu i zřízení poprsní zdi u studny na dvoře objektu, dále vyčištění studny, zřízení odpadního kanálu a vydláždění okolí. Město souhlasilo s podmínkou, že budou dodrženy hygienické normy (nadezdívka studny aspoň 50 cm nad terénem dvora, zřízení ventilačních otvorů, vydláždění výtoku pumpy).[55] Letecký snímek Rokycan z roku 1925 zachytil za domem čp.33/I rozlehlou, upravenou zahradu.[56]

Na počátku 20. let 20. století město plánovalo demolici sousedního domu čp.32/I (viz níže), který stál západně od čp.33/I, aby odtud vedlo směrem k dnešní ZŠ T. G. Masaryka novou část Komenského ulice. V únoru 1922 projednávalo obecní zastupitelstvo návrh na provedení změny regulační čáry kvůli přípravě trasování nové ulice.  Okresní nemocenská pokladna jako majitel sousedního čp.33/I o změnu regulační čáry sama požádala. Při nové ulici hodlala vybudovat jednopatrovou přístavbu v nádvorní části domu čp.33/I, který měl být do nové regulační čáry rovněž přistavěn a upraven. Zastupitelé změnu regulační čáry schválili.[57] Už v říjnu 1927 se dům čp.33/I vrací do individuálního držení, když ho koupili manželé Karel a Julie Páníkovi.[58] V červenci 1931 vydala městská rada stavební povolení pro K. Páníka na stavební úpravy čp.33/I.[59] V listopadu 1941 město povolilo Stanislavu Štěpánovi, lakýrnickému mistru, zřídit v  čp. 33/I lakýrnickou provozovnu se strojním zařízením. Následovala výstavba nové dílny na dvoře. Dokončená do jara 1942.[60]

Letecký snímek Rokycan z roku 1925 zachycuje tehdejší podobu domu čp.33/I. Šlo o patrový objekt s šestiosou uliční fasádou. Střecha na západní straně byla s polovalbou. Průčelí domu čp.33/I bylo natočeno tak, že zužovalo komunikaci v místě napojení Smetanovy ulice na ulici Komenského na prostranství u kašny. Vzhledem k rostoucí dopravě, i existenci hasičské centrály v nedalekém domě čp.29/I v Komenského ulici, to nepochybně byl faktor, který nehrál ve prospěch jeho zachování. Přesto je úpadek, chátrání a následná demolice tohoto domu spíše výsledkem neprofesionálního přístupu komunistického vedení rokycanské radnice k původní zástavbě než nějakého koncepčního ohledu na dopravní propustnost. 9. července 1984 město přidělilo zdejšímu nájemníkovi Dezideru Lučkovi náhradní byt. V říjnu 1984 stále zbývá nalézt další dva náhradní byty pro Renatu Dudovou a Jana Duždu (stejný stav platil i v říjnu 1985[61]). V říjnu 1984 město rovněž konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat obyvatelům tohoto domu přidělit celkem šest náhradních bytů.[62] V říjnu 1985 uváděno, že pro zbytek roku 1985 a rok 1986 bude lidem z tohoto objektu nutno přidělit ještě osm náhradních bytů.[63] V říjnu 1985 rovněž plénum MěstNV uložilo vedoucímu odboru místního bytového hospodářství, dopravy a obchodu do 31. března 1986 zajistit uvolnění čp.33/I.[64] V únoru 1986 ale stále zbývalo přidělit osm náhradních bytů z čp.33/I.[65] Dalších pět náhradních bytů bylo rodinám z tohoto domu přiděleno 21. února, 26. února a 13. března 1986.[66]

Do pádu normalizačního režimu i celého disfunkčního systému bytového hospodářství a stavitelství zbývaly jen tři roky, ale pro dům čp.33/I už bylo pozdě. Během roku 1986 byl objekt po desítkách let zanedbávání zbořen (K. Hofman nesprávně uvádí, že demolice provedena již v 60. letech 20. století). Demoliční práce vykonal Okresní stavební podnik.[67] Klasicistní dům měl uvolnit místo velkorysým plánům na asanaci a budování socialistických Rokycan. Tyto projekty byly naštěstí brzy po roce 1989 opuštěny, ale proluka po stavebně a zejména urbanisticky hodnotném domě tu zůstává nadále. Přes přední část původního městiště trasována rozšířená komunikace spojující Smetanovu a Komenského ulici (aniž by ovšem došlo k příslušné úpravě katastrální mapy).[68] O dalším osudu parcely zbořeného domu čp.33/I a plánech na stavební využití nyní už fakticky bývalého plácku za ZŠ v ulici Míru viz níže.

 

 

 

 

3.1.5. Zbořený dům čp.32/I

Severozápadní stranu plácku zaujímal historický dům čp.32/I, přízemní stavba se sedlovou střechou. Ten zmizel z tváře Rokycan už okolo roku 1930. Město objekt několik let předtím vykoupilo a posléze ho zbořilo, aby přes jeho parcelu vedlo novou komunikaci, která k severu prodloužila Komenského ulici až k novostavbě školy (dnešní ZŠ T. G. Masaryka). Regulační zásah nebyl příliš zásadní a tvář prostranství nenarušil. O domu čp.32/I a trasování nového úseku ulice podrobněji v kapitole „Komenského ulice“.

 

 

 

 

3.2. Plánovaná výstavba školských budov na místě plácku

3.2.1. Projekt asanace a výstavby školského areálu před rokem 1989

Co bylo důvodem plošných demolic, které prakticky plácek za školou vymazaly z tváře města? V této lokalitě mělo dle představ pozdně normalizačních projektantů po roce 1990 dojít k výstavbě nových školních objektů (jídelna apod.). Základní školy ulice Míru a Park Pionýrů (dnes ZŠ T. G. Masaryka) by byly propojeny do jednoho megalomanského komplexu. Výstavba měla začít roku 1989. Nejprve zbudováním krytu civilní ochrany, pak nové jídelny.[69] Podobné úvahy už se objevily v programovém prohlášení místní Národní fronty, KSČ a MěstNV zveřejněném v únoru 1969. Tehdy se uvažovalo, že by ZŠ T. G. Masaryka a ZŠ v ulici Míru vytvořily funkční celek. U ZŠ T. G. Masaryka měla vyrůst nová tělocvična, určená pro obě školy.[70] Projekt nebyl realizován, ale o 10 let později jej s mnohem brutálnější vizí uchopili normalizační státní projektové ústavy.

Už v roce 1977, když se na národním výboru projednávalo rozšíření areálu Strojní traktorové stanice (dnes podnik SMS) v čp.12/III na nedalekém Náměstí U Saské brány, se zmiňuje nutnost uvést případnou expanzi podniku do souladu s plánovanou výstavbou školského areálu a bytových jednotek v okolí podniku (podle studie kterou v té době mělo zpracovávat ČVUT – Stavební fakulta Praha).[71] Konečné kontury pak tomuto plánu dal plzeňský Stavoprojekt na počátku 80. let, který v zóně „Rokycany-střed“ navrhoval radikální asanaci podstatné části historického jádra. Podle vyjádření národního výboru z června 1981 měla být jednou z akcí, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981-1985), i příprava a zahájení výstavby sídliště Rokycany-střed, které mělo sestávat z bytů a z rozšíření školského areálu v ulici Míru a v tehdejším Parku Pionýrů.[72] 12. ledna 1982 rada MěstNV věc projednala a souhlasila s projektem zóny Rokycany-střed.[73] 17. srpna 1982 pak na mimořádné schůzi rada MěstNV projednala a schválila návrh územního projektu zóny Rokycany-střed a v souvislosti s tím souhlasila s návrhem změny směrného územního plánu.[74] 16. března 1982 rada MěstNV odsouhlasila vyjmutí akce výstavba mateřské školy v Tomáškově ulici (vede od mostu přes Padrťský potok v Soukenické ulici ke kapličce u koupaliště) z volebního programu. S výstavbou nové školky se totiž prý uvažuje v prostoru u základní školy Park pionýrů, v souvislosti s připravovanou přestavbou historického jádra města a se vznikem školského areálu.[75] Dle harmonogramu z roku 1982 mělo město dlouhodobě vytvářet podmínky pro realizaci projektu výstavby školského areálu, který by sestával ze dvou základních škol a z mateřské školy.[76] 19. listopadu 1985 rada MěstNV rozhodla, že do volebního programu bude zařazena výstavba nebo přístavba mateřské školy v Parku Pionýrů v hodnotě díla 2 000 000 Kčs.[77] V dubnu 1988 ale plénum MěstNV souhlasilo s vyřazením výstavby mateřské školy z volebního programu Národní fronty na 8. pětiletku z důvodu dostačující kapacity (během 80. let totiž razantně klesala porodnost a s tím i tlak na budování nových zařízení předškolní péče o děti).[78]

Plán na rozšíření školských areálů v prostoru obou existujících základních škol ale zůstával nadále v platnosti. V červnu 1986 národní výbor konstatoval, že ve městě panuje nelehká situace se školním stravováním a že prý situaci vyřeší až výstavba nového stravovacího pavilonu v rámci plánované výstavby školského komplexu mezi školami v ulici Míru a v Parku pionýrů.[79] V červnu 1987 ve spolupráci s odborem školství ONV vypracoval odbor školství, kultury, sociálních věcí a zdravotnictví MěstNV vyjádření k plánované výstavbě stravovacího pavilonu a vyslovil požadavek, aby v rámci stavby byla zahájena i výstavba nové tělocvičny a odborných učeben. Ve 3. čtvrtletí 1987 (na vyžádání od KIO Plzeň) předložil městský odbor požadavek na konkrétní vybavení stravovacího pavilonu i tělocvičny. Koncem roku 1987 pak na MěstNV předložen projektový úkol na výstavbu těchto školských zařízení. Součástí komplexu mělo být i 88 bytů a vypracovány další připomínky, které zaslány na KIO.[80]  Z propozic vyplývá, že mělo jít o rozsáhlý urbanistický soubor, včetně menšího obytného komplexu (do historického jádra by tak bylo implantováno další panelové sídliště). Dle informací z října 1988 měla začít výstavba stravovacího pavilonu v rámci školského areálu v letech 1989-90. Ve vyšším podlaží stravovacího pavilonu měly být umístěny odborné učebny pro ZŠ Park Pionýrů a pro ZŠ ulice Míru. Školský areál měl kromě toho zahrnovat i výstavbu tělocvičny, kotelny a spojovací části mezi ZŠ Park Pionýrů a ZŠ ulice Míru (v této spojovací části mělo být umístěno vedení obou škol a centrální šatny).[81]

Projekt školského komplexu ovšem nebyl realizován díky konci komunistického režimu. Program radikální přestavby historického jádra Rokycan byl uskutečněn jen zčásti. Téměř celý původní blok zástavby mezi dnešním Masarykovým náměstím a Havlíčkovou ulicí vyplnil obchodní dům Žďár, zbořenou východní frontu Malého náměstí zaujala novostavba hotelu Bílý lev a do prostoru mezi městskými hradbami a Padrťským potokem bylo situováno panelové sídliště Pod Kostelem. Ve všech případech šlo o značně rušivé, urbanisticky nezvládnuté realizace, se „sovětskou“ estetikou vykořeněných panelových měst. Nejinak by tomu bylo v případě, kdyby se podařilo končící normalizační moci stihnout i výstavbu školského areálu. Prostor plácku za ZŠ v ulici Míru, jakož i celá zástavba mezi ním a náměstím U Saské brány, Gottliebovou a Smetanovou ulicí, by byly nevratně vymazány z mapy města. V historickém jádru by vznikl měřítkově nevhodný školský komplex, naprosto popírající tradiční měřítko a charakter zástavby.

 

 

 

 

3.2.2. Plány na výstavbu školní jídelny a tělocvičny po roce 1989

Politický zvrat v roce 1989 se ale do revize projekčních a investičních plánů města promítal se zpožděním. Radnice ještě několik let s jistou setrvačností nadále počítala s realizací školského areálu, nebo přinejmenším s výstavbou školní jídelny. V roce 1993 město začalo zpracovávat pozměněný projekt této jídelny. Už nemělo jít o složitý areál propojující obě základní školy, nýbrž o samostatně stojící objekt situovaný do proluky po zbořeném domě čp.33/I na severní straně plácku za ZŠ v ulici Míru. Na zasedání městské rady 3. října 1994 se mluví o výstavbě nové jídelny v této oblasti.[82] Měla být dokončena roku 1999 a nahradila by stávající jídelnu v Základní škole T. G. Masaryka a tehdy už zcela nevyhovující jídelnu v domě čp.80/I na Masarykově náměstí.[83] 13. prosince 1994 pak rada vyslovila souhlas s definitivním výběrem vhodného pozemku pro jídelnu (nevylučovala se ovšem varianta, že by pro ni byl využit nějaký již existující objekt).[84] Na lednovém zasedání městského zastupitelstva roku 1995 se urgentnost výstavby nové jídelny ještě prohloubila. Vystoupila zde totiž ing. Hejdová z Okresní hygienické stanice s jednoznačným závěrem, že původní jídelna v domě čp.80/I se musí do 30. června 1995 uzavřít a do roku 1999 bude nutno (pokud se neprovedou zásadní investice) uzavřít i jídelnu v objektu ZŠ T. G. Masaryka.[85]

Zastupitelé proto schválili zahájení výstavby nové jídelny a zařadili ji hned do rozpočtu na rok 1995. Odhadované náklady představovaly několik milionů korun.[86] Město oslovilo z rozhodnutí městské rady z 15. února 1996 několik architektů s žádostí o zpracování předběžné objemové studie. Vybrán ateliér AIP Plzeň, ing. arch. Florián a ing. arch. Malý. Návrhy zaslali jen dva oslovení: Florián (ve spolupráci s Petrem Vágnerem) a Malý. Zadáním bylo navrhnout na pozemku na rohu Komenského a Smetanovy ulice objekt školní jídelny se stanovenou kapacitou jídelny a kuchyně.[87]

Projekt od ing. arch. Malého hodnocen jako tradičnější, ale zastaralý a obecně slabší. Floriánova studie hodnocena jako dobře dispozičně řešená, ale částí komise kritizovaná jako urbanisticky nevhodná. Šlo totiž o modernistický projekt s celoskleněnou plochou fasády. Ta podle názoru některých nerespektovala charakter historického jádra.[88] Projekt od architektů Miloše Floriána a Petra Vágnera tak neuspěl. Proti tomu protestovali jiní členové zastupitelstva (K. Novák z ODS). Ten poukazoval na příznivou recenzi, kterou na tento projekt otiskl časopis Architekt 1997 č. 12. Autor recenze Rostislav Švácha oceňoval dynamický charakter projektu, který se vymyká klasické pravoúhlosti.[89] Zastánci projektu považovali výhrady za projev úzkoprsosti. Námitky, že by objekt nezapadl do městské památkové zóny, prý nebyly relevantní; i funkcionalistická banka na náměstí 5. května podle jejich argumentace byla ve své době provokativní a přesto kvalitní architekturou. Skleněná fasáda měla údajně i velmi dobré energetické vlastnosti (úspory tepla).[90] Komise vytvořená městem každopádně nezavrhla ani jednu ze dvou předložených studií. Zformulovala připomínky a doporučení a vyzvala oba účastníky, aby vypracovali upravenou studii, oba to ale odmítli.[91] V srpnu 1996 zastupitelstvo projednávalo postup přípravy výstavby jídelny.[92]  Mnozí poslanci zastupitelstva tehdy ale vyslovili významné výhrady k celému projektu, požadovali mimo jiné zrušit výběrové řízení na zhotovení projektu.[93] Školský úřad městu zároveň sdělil, že je možné jídelnu umístit ve stávajících objektech. Ukázalo se, že náklady na výstavbu by byly příliš vysoké (60-70 000 000Kč), a to v době úsporných vládních rozpočtových škrtů znamenalo problém.[94]  26. června 1997 nakonec městská rada rozhodla práce na projektu školní jídelny pozastavit a uložila si zpracovat variantu řešení jídelny v rámci stávajících objektů.[95] Úvahy o nové jídelně jako posledním fragmentu kdysi plánovaného školského areálu tedy nakonec byly odloženy ad acta, zejména kvůli dalšímu úbytku dětí v souvislosti s poklesem porodnosti koncem 20. století.

Na místě plácku za ZŠ v ulici Míru tedy nakonec nevznikl normalizační velkokomplex, ani solitérní budova jídelny z 90. let na jeho severní straně. Bývalá parcela po zbořeném domě čp.33/II zůstává už desítky let stavebně nevyužitá. 18. prosince 1990 zde byla otevřena soukromá sběrna surovin Václava Sudy.[96] Vzniklo tak dlouhodobé provizorium naprosto nevhodného využití. Pozemek obehnán provizorním plotem, za nímž se vršily hromady odpadu. Parcela zarůstala náletovými keři. Později tu zřízeno parkoviště, další nevhodné provizorium.

Existence neestetické proluky byla neudržitelná a i po pádu projektu výstavby školní jídelny zůstávala tato lokalita v zorném poli městské reprezentace.[97] Ještě jednou se objevil konkrétní plán stavebního využití pozemku. Od roku 2005 město zvažovalo na místě domu čp.33/I výstavbu nové tělocvičny. Pro velké finanční nároky (odhad 40 000 000 Kč) byl sice plán pokládán za toliko výhledový, ale existovala možnost, že pokud by se podařilo zajistit státní dotaci, k výstavbě mohlo dojít.[98] Definitivní rozhodnutí o výstavbě padlo již roku 2006. V březnu 2006 odsouhlasilo zastupitelstvo zadání výběrového řízení na projektové práce.[99] Ještě na rok 2006 totiž město plánovalo zpracování projektové dokumentace budovy tělocvičny v Komenského ulici. 5. června 2006 jednala městská rada o tom, jaká projekční kancelář bude tímto úkolem pověřena. 18. května 2006 zadala zvláštní obecní komise tuto práci společnosti AREA-REAL, s.r.o. z Rokycan, za cenu 892 940,30 Kč. Termín dokončení projektu stanoven na 29. listopadu 2006. Podmínkou mělo být též provedení archeologického průzkumu.[100] Podle jiného pramene ale na zhotovení projektové dokumentace tělocvičny vypsáno 28. dubna 2006 výběrové řízení, na jehož základě ovšem prý získala zakázku 30. června firma SEAP ROKYCANY za nabídkovou cenu 923 440 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. listopad 2006.[101] Původní vítěz tendru tak patrně odstoupil a zakázka zadána jinému uchazeči.

3. srpna 2006 provedeny na pozemku po zbořeném domu čp.33/I dva jádrové vrty, které měly přinést předběžná orientační data z archeologického i geologicko-inženýrského hlediska.[102] V říjnu 2006 pak vypracována archeologická studie jako podklad pro chystaný výzkum tohoto městiště.[103] Vrty situovány v severojižní ose s tím, že jeden proveden v přední části a druhý v zadní části pozemku. Oba potvrdily výraznou mocnost antropogenních vrstev. Ve svrchních polohách bylo při vrtání smícháno více vrstev a nešlo proto odlišit nedávnou navážku po demolici čp.33/I od autentických vrstev. Ve vrtu č. 1 v přední části pozemku každopádně (ze svrchní vrstvy) nalezen keramický střep (okraj mísy s vnitřní olovnatou glazurou), datovaný do raného novověku (cca 16.-18. století). Antropogenní vrstvy zasahovaly až do hloubky 190 cm (hnědá jílovitá až písčitá hlína se zlomky cihel a štěrkem), dál už podloží. Ve vrtu č. 2 v zadní sekci pozemku nalezena pod svrchní vrstvou sahající do hloubky 110 cm (hnědá písčitá hlína se zlomky cihel a štěrkem) také jílovitá vrstva (oblázky, kamínky a valouny), zasahující až do 250 cm, možná rovněž antropogenního původu. Podle kontextu (poloha v blízkosti starších nálezů v sousední severní části Komenského ulice) odhadováno, že může jít o výplň středověkého zahloubeného objektu.[104] Už předtím, v roce 2001, došlo při výkopu rýhy pro kabel nízkého napětí trasované přes přední část zaniklého domu čp.33/I k archeologickému ohledání a dokumentaci, která odhalila, že masivní základové zdivo zaniklého domu je stále dobře dochováno. Základová spára se nachází v hloubce větší než 75 cm. Povrch historických vrstev se nachází v hloubce cca 25-30 cm, výš už je jen navážka stavebního odpadu z doby demolice domu. Ještě dřív, v roce 1999 se podobná odborná dokumentace prováděla i podél západní strany bývalého domu čp.33/I, v novějším úseku Komenského ulice. Byly prozkoumány tři zahloubené objekty (dvě záchodové jímky a jedna studna k jímání povrchové vody) zaniklé už ve vrcholném středověku.[105] Autoři archeologické studie z roku 2006 navrhují na ploše budoucí tělocvičny provést tři sondy. Jedna o ploše 23 x 13 metrů má postihnout přední část pozemku, v místech zbořeného domu čp.33/I, další dvě o ploše 30,5 x 2 metry měly pokrýt původní dvůr a zahradu za domem.[106] Bohaté podzemní vrstvy i po pouhých sondážních pracích ukazují, že případný komplexní archeologický průzkum na pozemku tak může být zajímavou šancí pro poznání stavebních dějin této části města.

Mezitím pokračovala příprava projektu výstavby tělocvičny. 13. října 2006 se konalo jednání mezi místostarostou města a řediteli základních škol v ulici Míru a T. G. Masaryka o chystané tělocvičně, kterou by využívala právě tato dvě školská zařízení. Zatím se prý připomínkovala rozpracovaná projektová dokumentace. Město chtělo znát požadavky škol na parametry tělocvičny, zároveň se ale chtělo vyvarovat toho, aby byla tělocvična předimenzovaná. Každopádně trvalo na tom, že projekt má být hotov do konce roku 2006 tak, aby v roce 2007 mohla obec požádat o dotaci na výstavbu.[107] Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města o pořízení změny územního plánu č. 55, která měla umožnit využití této parcely pro stavbu tělocvičny.[108] Následně 11. června 2007 odbor rozvoje města vydal vyhlášku, kterou oznámil zahájení projednávání této změny. Řešené území zahrnovalo pozemky č.kat.33, č.kat.3020 a část pozemku č.kat.83. Změna funkčního využití plochy spočívala v konverzi stávajícího všeobecného smíšeného území na plochu veřejného vybavení. Školní tělocvična měla dle tohoto záměru zabírat plochu 27 x 30 metrů + příslušenství. Pro lokalitu měl být výjimečně stanoven regulativ minimálního podílu zeleně na rostlém terénu 10 % plochy.[109] Dne 13. srpna 2007 pak zastupitelé schválili projednané zadání změny územního plánu č. 55, kterou se mělo změnit funkční využití pozemků č.kat.33, č.kat.3020 a části č.kat.83 ze stávajícího všeobecného smíšeného území na plochy veřejného vybavení, a uložili odboru rozvoje města stanoveným způsobem zpracovat a projednat návrh této změny.[110] 31. ledna 2007 vyhlásilo město zjišťovací řízení, v němž mohli občané až do 21. února 2007 podávat své případné připomínky k výstavbě tělocvičny, k jejím ekologickým a jiným dopadům.[111] V průběhu řízení zjištěno, že stavba nebude mít žádný dopad na životní prostředí. Od 27. února 2007 byly závěry zjišťovacího řízení k nahlédnutí v sekretariátu starosty města.[112]

V březnu 2007 už se výstavba tělocvičny ohlašuje jako definitivní věc. Město už prý zažádalo o změnu územního plánu a provedením změny pověřilo architekta Havrdu. Projektovou dokumentaci tělocvičny zpracovala firma SEAP, architektonický návrh byl dílem Evy Švarcové z plzeňské kanceláře AVE Architekt (podle jiného pramene ale studii zhotovil ing. arch. Štrunc[113]). Původní návrh ovšem vzbudil nesouhlas památkářů. Bylo třeba opakovaných korekcí projektu. Nakonec zástupce památkové péče s navrhovanou podobou stavby vyjádřil souhlas. Parametry tělocvičny město konzultovalo i s řediteli obou základních škol, které ji měly primárně využívat. Kvůli bezpečnému příchodu žáků ze školy T. G. Masaryka se rovněž zpracovával projekt přechodu pro chodce v severním úseku Komenského ulice (dokončení tohoto projektu plánováno na konec března 2007). Předběžný rozpočet výstavby nové tělocvičny vyčíslen na 40 000 000 Kč. Teprve po finalizaci projektové dokumentace ale měly být náklady na tuto budovu vyčísleny přesně.[114] Dne 28. března 2007 vzala projektovou dokumentaci tělocvičny na vědomí městská rada.[115] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se pak uvádí, že částka 600 000 Kč má jít jako doplatek za projektovou dokumentaci tělocvičny. Předpokládaná realizace platby byla stanovena na 1. čtvrtletí 2007. Dalších 250 000 Kč mělo ve 2. čtvrtletí 2007 jít na úpravu venkovního prostoru pro tělocvičnu.[116]  V polovině dubna 2007 začala firma SEAP Rokycany, s.r.o. pracovat na projektu ke stavebnímu řízení.[117] Poté dne 9. května 2007 vzala na své schůzi městská rada na vědomí projektovou dokumentaci tělocvičny.[118] V prosinci 2007 zastupitelstvo města schválilo smlouvu o smlouvě budoucí se společností Telefónica O2 Czech republic, a.s. o zřízení věcného břemena kvůli plánované výstavbě.[119] Zastupitelstvo města v dubnu 2008 v rámci úprav obecního rozpočtu provedených k 10. březnu 2008 provedlo přesun prostředků z rekonstrukce prostranství Spilka a z rekonstrukce veřejného osvětlení ve vnitrobloku Na Pátku na jiné investiční akce. Mimo jiné i na doplatek za projektovou dokumentaci tělocvičny, kam přesunuto 94 000 Kč.[120]

Projekt nové tělocvičny vzešlý z opakovaného jednání s památkáři vyplňoval větší část parcely. Směrem do plácku za ZŠ ulice Míru měla být novostavba natočena traktem, měřítkově imitujícím původní dům, celou původní zahradu by pak vyplnil objekt vlastní tělocvičny.[121] Kapacita tělocvičny měla být 80 žáků. Předpokládaný termín zahájení stavby uváděn (dle závěrů zjišťovacího řízení z počátku roku 2007) na říjen 2007. Akce měla být dokončena v prosinci 2010. Budova měla mít vlastní kotelnu na zemní plyn o výkonu 184 kW.[122]  Plán ale nakonec nedošel realizace. Stejně jako v případě proponované budovy školní jídelny v 90. letech i nyní zůstalo jen u projektu.

Stavební využití proluky po zbořeném domě čp.33/I zůstává úkolem pro vedení města. A půjde o velmi delikátní urbanistický počin. Obecně lze vždy uvítat zacelování proluk v městské zástavbě narušené komunistickými asanačními tlaky, ale otázkou bude zvolené měřítko i využití. Případná nezvládnutá novostavba může natrvalo zmařit naděje, že plácek za ZŠ v ulici Míru s kašnou bude obnoven ve své intimní sevřené podobě z doby před demolicemi. Projektovaná školní jídelna i pozdější plán na výstavbu tělocvičny s sebou v tomto ohledu nesly některá rizika. Snad jen mimořádné architektonické ztvárnění může vyvážit nepříliš vhodnou skutečnost, že do historického jádra Rokycan měl být implantován monofunkční školně-sportovní okrsek. Lze si rovněž snadno domyslet, že školní tělocvična svými dispozicemi nemusela odpovídat tradičním měřítkům historické zástavby města. Co je ovšem nejhorší, snění o budoucích školních jídelnách a tělocvičnách jen zdrželo přirozený rozvoj této lokality. Vždy, když potom podobný projekt selže na různých výkyvech ve státní dotační politice, se jen dál prodlužuje limbo, v němž tato urbanisticky mimořádně hodnotná parcela setrvává již po víc než 30 let. Pozemky, které by soukromí investoři dokázali během několika let zaplnit novou zástavbou, zejí prázdnotou a obec je nechala jako zbytečnou rezervu pro své koncepční, nicméně poněkud nereálné a chladné investiční počiny.

V roce 2013 vzniklo v proluce na místě domu čp.33/I parkoviště. Už předtím ho využívala firma Skanska během výstavby kruhového objezdu u Střelnice. 20. srpna 2013 odsouhlasila městská rada investici 396 666 Kč bez DPH na zřízení parkoviště. Práce provedla firma Silnice Nepomuk a parkovací plocha se otevřela v říjnu 2013. Jde o zpoplatněné parkovací stání.[123] Jde o rozpačité řešení, které nesmí být trvalé. Jizva po komunistických demolicích musí být zacelena, nikoliv legitimizována tím, že na místě měšťanského domu bude parkoviště. Na druhou stranu je správné, že městská rada v říjnu 2005 zamítla žádost Vladislava Malíka, majitele domu čp.35/I v Gottliebově ulici, který chtěl od obce odkoupit zmíněný pozemek bývalého domu čp.33/I a rozšířit sem svoji provozovnu (prodej nábytku a bytových doplňků).[124] Kvalitní parcela by neměla být využívána pro situování utilitárních provozně-obchodních staveb a přístřešků.

 

 

 

3.3. Západní strana plácku

Západní stranu plácku tvoří zástavba v Komenského ulici, jmenovitě jednopatrové domy čp.30/I a čp.230/II (dříve čp.31/I). Jejich podrobný popis se nachází v kapitole „Komenského ulice“. Jde o objekty bez výraznějších architektonických kvalit, ale měřítkově přijatelné. Po všech demolicích jsou to jediné skutečné domy, které lemují plácek a poskytují náznak toho, jak vypadal, když ještě byl městským prostorem, nikoliv prolukou u parkoviště. Dům čp.30/I dokonce postaven okolo roku 2000 na místě staršího přízemního objektu jako novostavba s historizující podobou. Právě v tomto konzervativním duchu, po vzoru domu čp.30/I by se perspektivně mohla ubírat rekonstrukce celého plácku, který je obklopen nevyužitými parcelami, na nichž by mohl vzniknout opětovně plnohodnotný městský prostor.

 

 

 

4. Vývoj pojmenování lokality

Plácek za školou v ulici Míru nemá své oficiální pojmenování. Po celou svou existenci byl počítán za součást okolních ulic, zejména nynější Komenského a Smetanovy. Na indikační skice stabilního katastru z roku 1838 označován nejzápadnější úsek dnešní Smetanovy ulice jako Alte Postgasse (Stará poštovní ulice).[125]

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova ulice na Rašínově) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[126] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž změny se týkaly i některých ulic v starších částech Rokycan. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo ulici od obchodu pana Votrubce (dům čp.34/I) k domu čp.33/I č.kat.3764/4 nazvat ulice Františka Suchého. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[127] Z dosavadní Kasperovy ulice tak od roku 1935 vyčleněn nejzápadnější úsek (od Gottliebovy ke Komenského) včetně tohoto plácku, který získal samostatné pojmenování, občas variantně uváděné jako ulice děkana Suchého (například na mapě z roku 1940), podle Františka Suchého, rokycanského rodáka (1780-1851) a dlouholetého místního děkana.[128] Dne 7. září 1953 rozhodla rada MNV  o přejmenování nejzápadnějšího úseku Smetanovy ulice, od křižovatky s Gottliebovou ulicí ke Komenského ulici, na Školní ulici.[129]  Název se příliš neujal a hlavně, po demolicích v 60. - 80. letech zdejší zástavba prakticky zanikla. Formálně je nyní tento úsek komunikace řazen ke Smetanově ulici.

 

 



[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.

[2] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 26.

[3] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[5] Ebelová, I.  - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd., sign. A/v/15, kt. 98.

[6] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 62.

[7] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 26.

[8] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 122.

[9] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1. 10. 1926.

[10] 120. schůze městské rady, 9. 3. 1933.

[11] 29. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 15. 3. 1933.

[12] 6. schůze pléna MNV, 19. 10. 1951.

[13] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[14] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2433, ID: 5038.

[15] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2433, ID: 5038.

[16] Rokycanský deník, 15. 3. 2003.

[17] Materiál pro jednání rady města, 9. 1. 2006, č. 2010, ID: 4650.

[18] Rokycanské noviny, č. 7, 20. 7. 2004, s. 5.

[19] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2433, ID: 5038.

[20] Rokycanský deník, 23. 3. 2007.

[21] Založeno na osobních zápiscích autora.

[25] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[26] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  http://encyklopedierokycan.sweb.cz/regulacniplan1892.htm

[27] veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949.

[28] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.

[29] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[30] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[31] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[32] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[33] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl II, Rokycany 1996, s. 50.

[34] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10. 1974.

[35] Založeno na osobních zápiscích autora.

[37] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 3.

[38] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[39] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 4-5.

[40] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[41] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[42] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 14.

[43] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[44] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[45] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[46] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[47] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[48] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 7.

[49] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 7.

[50] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 8.

[51] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 25.

[52] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 8.

[53] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[54] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 14.

[55] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[56] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s.14.

[57] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22. 2. 1922.

[58] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[59] 14. schůze městské rady, 9. 7. 1931.

[60] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[61] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[62] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[63] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[64] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[65] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1986.

[66] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10. 1986.

[67] Kronika města Rokycan 1986, f. 188.

[68] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[69] Kronika města Rokycan 1988, f. 187. Hlas Rokycanska, č. 22, 2. 6. 1988, s. 1.

[70] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 68.

[71] 9. schůze rady MěstNV, 26. 4. 1977.

[72] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1981.

[73] 4. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1982.

[74] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[75] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4. 1982.

[76] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[77] 27. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1985.

[78] 12. plenární zasedání MěstNV, 26. 4. 1988.

[79] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[80] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2. 1988.

[81] 15. plenární zasedání MěstNV, 25. 10. 1988.

[82] Rokycansko, č. 27, 8. 7. 1993, s. 1.

[83] Kronika města Rokycan 1994, f. 17.

[84] Kronika města Rokycan 1994, f. 25.

[85] Rokycanský deník, 26. 1. 1995, s. 9.

[86] Rokycanský deník, 26. 1. 1995, s. 9.

[87] Rokycanský deník, 2. 8. 1997, s. 15.

[88] Rokycanský deník, 2. 8. 1997, s. 15.

[89] Rokycanský deník, 12. 7. 1997, s. 13.

[90] Rokycanský deník, 23. 8. 1997, s. 12.

[91] Rokycanský deník, 2. 8. 1997, s. 15.

[92] Rokycanský deník, 6. 8. 1996, s. 9.

[93] Rokycanský deník, 12. 8. 1996, s. 9.

[94] Rokycanský deník, 8. 8. 1997, s. 12.

[95] Rokycanský deník, 12. 7. 1997, s. 13.

[96] Rokycansko, č. 3, 24. 1. 1991, s. 2.

[97] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; http://encyklopedierokycan.sweb.cz/aglomeraceindex.htm

[98] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2099.

[99] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2006, s. 1.

[100] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2431, ID: 5182.

[101] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[102] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 2.

[103] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006.

[104] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 13.

[105] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12.

[106] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 15.

[107] Rokycanský deník, 13. 10. 2006.

[108] Usnesení zastupitelstva města, 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.

[109] Oznámení o projednávání změny územního plánu č. 55, www.rokycany.cz

[110] Usnesení zastupitelstva města, 13. 8. 2007, www.rokycany.cz

[111] Zahájení zjišťovacího řízení k záměru zařazenému v kategorii II, www.rokycany.cz

[112] Oznámení veřejnosti - závěr zjišťovacího řízení Výstavba školní tělocvičny, Smetanova ul, www.rokycany.cz

[113] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2007, s. 1.

[114] Rokycanský deník, 20. 3. 2007.

[115] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2007, s. 1.

[116] Investice roku 2007, příloha č. 2 k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz

[117] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[118] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5. 2007, s. 1.

[119] Usnesení zastupitelstva města, 17. 12. 2007, www.rokycany.cz

[120] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz

[121] viz nákres Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2007, s. 1.

[122] Oznámení veřejnosti - závěr zjišťovacího řízení Výstavba školní tělocvičny, Smetanova ul, www.rokycany.cz

[124] Materiál pro jednání rady města, 3. 10. 2005, bod č. 2410, ID:4328.

[125] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 3.

[126] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[127] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[128] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 27.

[129] Kronika města Rokycan 1951-54, f. 184.