|
|
|
|
|
|
Plzeňské
předměstí: Úvod
Plzeňské předměstí je druhým historickým předměstím Rokycan. Zatímco ale Pražské předměstí se vyvinulo už v předlokační době v rozsáhlý a do jisté míry autonomní urbanistický útvar, jakousi vesnici vedle opevněného města, Plzeňské předměstí mělo jen doplňkový ráz. Šlo prakticky jen o seskupení několika usedlostí v předpolí Saské brány. Vzniklo někdy ve středověku, a to až druhotnou parcelací vně městských hradeb jako převážně rurální a řemeslnický doplněk patricijské zástavby uvnitř hradeb.
Obsah
Mapa Plzeňského předměstí, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
1.1. Vývoj pojmenování
Starší historický název předměstí zní „Kamení“, „Na Kamení“ nebo „Kamenské předměstí“. Poprvé se uvádí v městských knihách k roku 1447 („Michal kovář kamenský“), ale pravděpodobně se užíval už dřív. Etymologicky lze tento název odvodit od kamenité, neúrodné půdy. V. Šach vidí souvislost s častými nánosy kamenů a štěrku při povodních na Klabavce.[1] Podle Karla Hofmana bylo původní pojmenování Kamení vystřídáno názvem Plzeňské předměstí až na přelomu 18. a 19. století, a to v souvislosti se zaváděním standardizovaných oficiálních jmen městských čtvrtí. Schallerova topografie Čech z roku 1788 ještě uvádí názvy oba.[2] Pojmenování Kamení přežívalo hluboko do 20. století, ale v posledních desetiletích už ztrácí, zejména pro mladší generace, srozumitelnost.
1.2. Demografický vývoj
Během třicetileté války bylo Plzeňské předměstí, stejně jako celé Rokycany, zničeno. V soupisu obyvatel Rokycan podle víry z roku 1651 se tu uvádějí jen 4 usedlosti a dodává se: „ostatek předměstí popáleného pustotinou leží.“[3] Během 18. století se zástavba postupně obnovovala, ale zápis v městské knize z roku 1775 mluví neúprosně: „předměstí Kamenské tvoří jen několik domků za Saskou branou, mezi nimiž jako větší usedlost se jmenuje dvorec Cihlářovský.“ Ještě roku 1830 tu stálo pouhých 39 domů, roku 1838 44 domů s 414 obyvateli. V téže době už počet obyvatel Rokycan dosahoval 3000 (na Pražském předměstí žilo přes 1000 obyvatel a historické jádro obývalo téměř 1400 lidí). Plzeňské předměstí tak na prahu průmyslové revoluce bylo jen marginální čtvrtí. Růst zastavěné plochy předměstí se dostavil až na konci 19. století. Tehdy se i zde objevily průmyslové podniky (Hirschovy železárny nebo továrny podél Plzeňské ulice), které stimulovaly vznik specifických dělnických kolonií, jakož i individuální zástavby. Roku 1890 vzrostl počet domů na 73, o deset let později na 102. V roce 1900 mělo Plzeňské předměstí už 1268 obyvatel. Nová zástavba rychle expandovala západním směrem, a to jednak v historické části předměstí (obytná čtvrť Nový Svět), tak odtud směrem k západu, na dosavadních polích podél dnešní Plzeňské ulice. Po roce 1920 se Plzeňské předměstí mimořádným způsobem rozšířilo i za železniční trať, kde vyrostly vilové čtvrti Rašínov (viz samostatná kapitola) a Za Rakováčkem (viz samostatná kapitola). Po roce 1945 navíc došlo podél Plzeňské ulice k zástavbě některých volných ploch bytovými domy, které zahustily stávající osídlení.
V roce 1980 obývalo Plzeňské předměstí 2939 obyvatel v 712 domech. Roku 1991 tu bylo napočteno už 3251 obyvatel a růst této městské části se nezastavil ani v následující dekádě. Při sčítání lidu v roce 2001 dosáhl počet obyvatel Plzeňského předměstí 3396.[4] V roce 2011 šlo už o 3486 obyvatel.[5] Plzeňské předměstí se stalo rozsáhlým městským obvodem, který na rozdíl od jiných částí Rokycan nebyl zdaleka tolik vystaven destruktivním urbanistickým a sociálním účinkům masivní sídlištní zástavby a plošným demolicím. Plzeňské předměstí je proto dnes v Rokycanech symbolem dobrého bydlení, většinou v individuálních rodinných domech.
1.3. Územní vymezení
Podstatné je ale zdůraznit, že předmětem této kapitoly není celé Plzeňské předměstí coby 3. rokycanská městská část ve své plné rozloze. Z hlediska urbanistického nemají čtvrti Rašínov (viz samostatná kapitola) a Za Rakováčkem (viz samostatná kapitola) s historickým Plzeňským předměstím příliš velkou sounáležitost a jejich vývoj probíhá odděleně. Následující popis se proto zaměřuje na historickou část Plzeňského předměstí před bývalou Saskou branou a dále na zástavbu podél Plzeňské ulice, tedy zjednodušeně na část Plzeňského předměstí ležící na sever od železniční trati. Na východě je popis čtvrti omezen tokem Padrťského potoka a ulicí pod Kostelem (přičemž zástavba na místě bývalého Děkanského rybníku již počítána k „Pražskému předměstí“). Hranice pak vede dále ulicí Dolní příkopy a Třebízského (přičemž zástavba na vnitřní, do centra města obrácené, straně Třebízského ulice je zařazena do kapitoly „okružní třída“. Do popisu Plzeňského předměstí včleněn i kostel nejsvětější Trojice s okolím (bývalý obecní dvůr). Jižní hranicí Plzeňského předměstí je v této kapitole železniční trať Plzeň-Rokycany. Na západě se popisovaná oblast kryje s hranicí intravilánu města.
Na severu ohraničuje popisovanou oblast tok řeky Klabavky, ovšem s výjimkou oblasti ulice Klabavská stráň, jakož i chatové osady na severním břehu Klabavky. Tyto lokality zahrnuty do této kapitoly, stejně jako okolí Litohlavské silnice s novým hřbitovem, dálničním přivaděčem a průmyslovou zástavbou mezi dálnicí D5 a Klabavkou (firma Prowell). Samotné Husovy sady, které pokrývají nejvyšší partie svahů na severním břehu Klabavky, jsou pojaty do kapitoly „Osecký vrch“. Takto vymezená oblast Plzeňského předměstí má rozlohu (pouze intravilán) cca 72 hektarů.
[1] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 10. Rokycansko, 1991, č.48, s.6.
[2] Hlas Rokycanska, č.2, 14.1.1988, s.3.
[3] Minulostí Rokycanska, 6, 1970, s.16.
[4] Výsledky sčítání lidu, bytů a domů 2001 pro okres Rokycany na internetových stránkách ČSÚ, http://www.czso.cz/kraje/pl/sldb/soubory/326c01.xls