|
|
|
|
|
|
5. Okolí Litohlavského mostu a regulace Klabavky
Litohlavská ulice překonává řeku Klabavku stejnojmenným „Litohlavským mostem“. V této údolní poloze, při komunikačně významném přemostění a pod svahy nedalekých Husových sadů, se zformovala zejména v 19. a 20. století specifická enkláva předměstské zástavby, spíše venkovského charakteru. Jakob by ani nešlo o součást okresního města. Litohlavský most pochází z roku 1899. Je to inženýrsky zajímavá železná, příhradová konstrukce, dnes jeden z nejstarších dochovaných rokycanských mostů (foto z r. 2003), foto z r. 2004). V této části Rokycan výrazně život i urbanizaci ovlivňovala řeka Klabavka, která se postupně dočkala částečné regulace.
Obsah
5. Okolí Litohlavského mostu a regulace Klabavky
5.1.1. Výstavba Litohlavského mostu a jeho popis
5.1.2. Výstavba lávky pro pěší a úprava okolních komunikací
5.1.3. Rekonstrukce Litohlavského mostu
5.2. Zástavba v okolí Litohlavského mostu
5.2.1. Zástavba na jižním předpolí mostu
5.2.2. Zástavba na severním předpolí mostu (bývalá valcha)
5.2.3. Technický vývoj ulice Klabavská stráň a její pojmenování
5.2.4. Silnice ke hřbitovu (bývalá Litohlavská silnice)
5.2.5. Chatová osada a lukostřelecká louka za Litohlavským mostem
5.3.1. Regulační práce na Klabavce ve 20. století
5.3.2. Chystané regulační práce na Klabavce po roce 2002
5.1. Litohlavský most
5.1.1. Výstavba Litohlavského mostu a jeho popis
Na Litohlavské silnici vedl přes řeku Klabavu již v 19. století dřevěný most.[1] Musel vyrůst až po roce 1838, protože na mapě stabilního katastru překonávala silnice na Litohlavy v tomto místě řeku pouze brodem. Až evidenční katastrální mapa z roku 1877 zde již zakresluje dřevěnou mostní konstrukci. Nacházela se o několik metrů západněji od nynějšího železného mostu a řeku překonávala v poněkud jiném úhlu v prostoru nynější zahrady u domu čp.996/III. Ostatně silnice na Litohlavy tehdy za řekou vedla mírně odlišnou trasou.[2] Na schůzi okresního zastupitelstva 30. července 1898 rozhodnuto, aby si okres vzal úrok 40 000 zlatých na 25 let u Zemské banky. Půjčka měla posloužit na financování dvou důležitých akcí: stavbu okresní stravovny a nového mostu přes Klabavku. Odhadovaný náklad na stavbu mostu byl 30 936 zlatých a 20 krejcarů.[3] V únoru 1899 se oznamuje, že výstavba nového mostu bude zadána okresním výborem v březnu 1899. Podle projektu měla jeho konstrukce mít rozpětí 29 metrů a spočívat měl na pobřežních pilířích. Celkový rozpočet mostovky i zděných pilířů vyčíslen na již dříve odhadovaných 30 939 zlatých 20 krejcarů.[4] V březnu 1900 se v místním tisku uvádí, že demolice starého dřevěného mostu zadána staviteli H. Šmolíkovi (nákladem 301,02 K) a tesařskému mistru Janu Vraštilovi z Oseka (nákladem 100 K).[5] Už v březnu 1899 okresní výbor zadal výstavbu nového mostu pražské firmě První česko-moravská továrna na stroje, respektive její filiálce Pražská mostárna (viz tabulka umístěná na jižním vjezdu na most).[6]
Most o délce 29 metrů spočívá na dvou zděných pobřežních pilířích. V severní třetině jej ještě podepírá další zděný pilíř (foto z r. 2004). Vlastní konstrukce mostovky je železná, spojovaná nýtováním (foto z r. 2003, foto z r. 2003).[7] Poměrně nízko usazený most často sužují povodně, které jej tak opakovaně vyřazovaly z provozu, čímž byla ochromena doprava z Rokycan do Litohlav. To se stalo například mezi 22. - 25. červnem 1909, kdy navíc velká voda přerušila i dopravu přes most na Voldušské silnici, v Tomáškově ulici na Pražském předměstí, což ještě více zkomplikovalo dopravu z a do okresního města.[8]
5.1.2. Výstavba lávky pro pěší a úprava okolních komunikací
Poctivě ovšem skromně disponovaný most z konce 19. století musel být na počátku 70. let 20. století doplněn o lávku pro pěší (foto z r. 2004). V listopadu 1970 navrženo zařadit nově do Akce Z na rok 1971 jako součást celoměstského závazku na počest 50. výročí založení KSČ i výstavbu lávky, s tím že roku 1971 by byl zpracován projekt a vlastní výstavba měla proběhnout roku 1972. Na lávku měl být poveden sběr šrotu na výměnu za potřebný materiál na její zhotovení[9] Celkem za rok 1971 proinvestoval MěstNV na pořízení projektu nové lávky 16 000 Kčs (původní rozpočet s touto položkou nepočítal). Vytvořena hodnota díla 16 000 Kčs.[10] V plánu výstavby na rok 1973 mělo být na lávce prostavěno 384 000 Kčs a vytvořena hodnota díla 483 000 Kčs.[11] Za 1. pololetí 1973 na lávce odpracováno 6 978 brigádnických hodin (z toho 377 zdarma), vytvořena hodnota 164 000 Kčs a prostavěna suma 132 000 Kčs.[12] Díky výstavbě lávky byl původní most ušetřen nevhodných přestaveb i demolice, která by mu pro nevyhovující provozní parametry nepochybně hrozila. S tím, jak rostl městský hřbitov nad městem v Litohlavské ulici, stoupala i frekvence chodců přes původní most, a to při jeho šířce nebylo slučitelné s automobilovou dopravou. V září roku 1973 je už lávka před dokončením.[13] Podle K. Hofmana byla otevřena v říjnu 1973.[14] Podle materiálu z prosince 1973 rovněž uváděno, že výstavba přemostění dokončena.[15] Rovněž tak materiál MěstNV z dubna 1974 počítá lávku (včetně chodníku) mezi akce dokončené roku 1973 (celková hodnota 770 000 Kčs).[16] Za rok 1973 na lávce prostavěno 253 000 Kčs (původní plán 384 000 Kčs, upravený rozpočet 280 000 Kčs).[17] Nicméně dobový tisk uvádí, že lávka se dokončovala ještě na jaře roku 1974.[18] Na stavbě lávky se brigádnicky podílel podnik Škoda Rokycany – strojírna, který zhotovil vlastní konstrukci.[19]
Součástí investice bylo i položení chodníku od křižovatky Litohlavské a Klostermannovy ulice k nové lávce. V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 10 000 Kčs. Práce měl zajistit MěstNV a závazky místních podniků. V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení výstavby této pěšiny. Jako sponzoři se uvádějí podnik Škoda a MěstNV společně s ONV.[20] Během 1. pololetí 1971 na úpravě chodníku odpracováno 268 brigádnických hodin. Práce měly pokračovat v roce 1972.[21] Celkem za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě chodníku k mostu 5 000 Kčs (původní rozpočet 10 000 Kčs). Vytvořena hodnota díla 25 000 Kčs (rovněž původní plán počítal s touto hodnotou).[22] První část chodníku prý dokončena ještě v roce 1971.[23] V následujícím roce ovšem tempo prací značně povolilo. Za rok 1972 vytvořeno při výstavbě chodníku dílo v hodnotě pouhých 7300 Kčs (původní plán 145 000 Kčs) a prostavěno rovněž 7 300 Kčs (oproti plánovaným nákladům 70 000 Kčs).[24] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 221 000 Kčs a vytvořením hodnoty 277 700 Kčs. [25] V 1. pololetí roku 1973 bylo na výstavbě chodníku proinvestováno 132 000 Kčs[26] Podle jiných dobových pramenů, ale v 1. pololetí 1973 prostavěno jen 8 000 Kčs, vytvořena hodnota díla 11 500 Kčs a odpracováno 793 brigádnických hodin (z toho 377 zdarma).[27] Nakonec za rok 1973 skutečné náklady na zmíněný chodník dosáhly 55 000 Kčs (oproti původnímu plánu 221 000 Kčs a upravenému rozpočtu 90 000 Kčs). [28] Výstavba chodníku pak pro skluz přešla do plánu Akcí Z na rok 1974.[29] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 zde mělo být prostavěno 136 100 Kčs, přičemž hodnota vytvořeného díla vyčíslena na 195 000 Kčs.[30] V září 1974 se uvádí, že v 1. pololetí 1974 prostavěno na chodníku jen 4000 Kčs, ačkoliv plán zněl na 135 000 Kčs. [31] Za rok 1974 tu celkem prostavěno 8621,40 Kčs.[32] Celkový náklad na postavení nové lávky se odhadoval na 483 000 Kčs + dalších 277 000 Kčs za chodník.[33] V dobových podmínkách, s výrazným étosem brigádnické dobrovolné (a tudíž nehonorované práce) ale kalkulace nákladů neodpovídala vždy skutečné hodnotě díla, protože podstatnou část nákladů na práci vždy poskytli brigádníci, ti dobrovolní, i ti méně dobrovolní. Státní banka československá poskytla na tuto investici úvěr 253 000 Kčs.[34] 10. prosince 1973 přitom plénum MěstNV rozhodlo požádat o úvěr ve výši 384 000 Kčs.[35] Lávka přes Klabavku v Litohlavské ulici překonává koryto řeky jedním polem o délce 42 metrů. Stavba má ocelovou konstrukci, na obou březích ukotvenou do betonových pilířů. Mostovka je 2,2 metru široká.[36] Konstrukci a montáž zajistily podniky Škoda Plzeň, n.p. a Škoda-strojírna Rokycany.[37]
5.1.3. Rekonstrukce Litohlavského mostu
Technický stav Litohlavského mostu se na konci 20. století už dal nazvat havarijním. Měření v roce 1990 prokázalo, že nosnost konstrukce je pouhých 5 tun (10 tun při jediném vozidle). V době jeho zbudování v roce 1899 měl přitom nosnost 6 tun. Uvažovalo se o demolici a výstavbě zcela nového přemostění, ale nakonec rozhodnuto původní konstrukci zachovat. Jednak šlo o pozoruhodnou technickou památku, jednak s otevřením dálnice přestala Litohlavská ulice sloužit pro stávající dopravu směrem na Litohlavy a severozápad okresu, změnila se na pouhou místní komunikaci k městskému hřbitovu. V tomto světle už nízká nosnost a skromné dimenze nevadily. V květnu 1994 proto začala generální rekonstrukce Litohlavského mostu s odhadovanými náklady 1 000 000 Kč. Do 31. července 1994 už bylo z této sumy prostavěno 424 000 Kč.[38]
Plán rekonstrukce vypracovala firma Projektové a inženýrské stavby ing. Antonína Pechala z Brna. Práce prováděla společnost Stavby mostů Praha, a.s. základna Rokycany. V první fázi obnažena původní konstrukce, zbavena otryskáním původních vrstev starého laku. Poté aplikovány vrstvy speciálního nového nátěru. Celá mostovka nadzdvihnuta, ložiska vyčištěna a nakonzervována. Poté mostovka uložena na původní místo. Položena na ni železobetonová základní deska, na ní izolace, ochranná vrstva a finální asfaltový povrch.[39] Termín dokončení oprav původně stanoven na konec listopadu 1994, ale předpokládalo se, že práce mohou být hotovy o něco dříve.[40] Oprava nakonec skončila už v září 1994. Teprve v listopadu 1994 ale proběhla kolaudace.[41] Dopadla bez problémů. Oficiální kolaudační výměr vydán do konce listopadu 1994.[42]
5.2. Zástavba v okolí Litohlavského mostu
5.2.1. Zástavba na jižním předpolí mostu
Roku 1970 byla oficiálně uzavřena neregulovaná skládka, která se do té doby rozrůstala v sousedství Litohlavského mostu.[43] Návrh na zrušení skládky vypracovalo město už roku 1966.[44] Je vůbec s podivem, že existenci skládky v takto citlivé poloze v záplavové zóně, se všemi estetickými důsledky i důsledky pro případnou propustnost koryta Klabavky, město tolerovalo. V červnu 1968 si na existenci divoké skládky stěžuje na plénu MěstNV pan Svoboda. Josef Pěnkava z národního výboru mu odpověděl obecně v tom smyslu, že město už dva roky apeluje na její zrušení a že občané mohou odpad vyvážet do Němčiček.[45] 27. května 1969 jednala o problému rada MěstNV a uložila příslušným odborům národního výboru vyřešit zavážku u Litohlavského mostu.[46] 24. června 1969 pak rada MěstNV uložila zavezení skládky řediteli Technických služeb.[47] V prosinci 1970 se uvádí, že Technické služby v následujícím roce provedou dokončení úpravy skládky materiálu u Litohlavského mostu.[48] Ještě v říjnu 1972 si ale na plénu MěstNV stěžuje pan Pěnkava, že skládka u Litohlavského mostu musela být opakovaně uklízena.[49] Někdy mezi červnem a počátkem září 1975 se jednalo o skládce znovu na radě MěstNV. Radní vzali na vědomí rozhodnutí okresního hygienika ohledně zákazu skládky po levé straně Litohlavského mostu. S účinností od 23. června 1975 opět oficiálně zakázána skládka s výjimkou stavebních materiálů.[50] Ani to ale příliš nepomohlo. V červnu 1976 se na národním výboru opět řeší porušování zákazu skládky.[51] V září 1976 představitelé města sdělili, že na místo byly už osazeny výstražné cedule.[52] Ani pak ale problémy neustaly. 27. března 1979 rada MěstNV uložila řediteli Technických služeb, aby koňský povoz nevozil na skládku k Litohlavskému mostu organický materiál.[53] Existence skládky se nakonec uzavřela až počátkem 80. let, kdy zde město povolilo návoz zeminy vytěžené při srovnávání pozemků pro výstavbu řadových domků v ulici Pod Nemocnici na Oseckém vrchu. Dle zpráv z března 1980 již zavážka provedena, ale stavebníci domků stále nesplnili slib, že plochu urovnají.[54] V červnu 1980 už se uvádí, že stavebníci bytových jednotek pod nemocnicí navážku rozhrnuli. MěstNV poté přestal definitivně povolovat skládku zeminy v tomto prostoru.[55]
Na jižním předpolí mostu stál ještě dle mapy města z roku 1940 objekt chaty čp.449/III, později zbořený.[56] Vznikl krátce předtím. Václav Brabec získal stavební povolení 26. září 1939 na stavbu chaty na pozemku č.kat.277 a č.kat.279. Kolaudace provedena 15. ledna 1940.[57] Urbanistické využití ploch jižně od mostu tehdy ještě nebylo definitivně rozhodnuto a lokalita byla v období stavebního boomu a laxních regulačních pravidel města na počátku Protektorátu atraktivní. Ještě v seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1945 se u čp.449/III uvádí Václav Brabec.[58] Krátce poté byla chata zbořena, protože na leteckém snímku z června 1947 už chata nestojí a v ulici Vysoký průhon ve čtvrti Za Rakováčkem naopak stojí rodinný dům čp.449/III, který toto číslo popisné druhotně získal.[59] Objekt čp.449/III mohl souviset i s tím, že na jižní straně mostu se rozkládalo zahradnictví. V polovině 50. let 20. století je muselo město zrušit, protože přes něj trasována příjezdová cesta k nově budované čističce odpadních vod (viz níže).[60]
Budoucnost této lokality ovšem bylo spíše utilitární průmyslové využití. V roce 1985 zbudoval Okresní stavební podnik na jižním předpolí mostu v Litohlavské ulici objekt výrobny polotovarů čp.912/III (foto z r. 2004).[61] Oficiální otevření objektu, určeného jako okresní velkovýrobna polotovarů a lahůdek pro podnik Restaurace Rokycany, se konalo 1. dubna 1986.[62] V bilanci volebního období 1981-86 uváděno, že na stavbu výrobny polotovarů šlo celkem 4 000 000 Kčs.[63] Při Litohlavské ulici tu také vyrostl na trojúhelníkové parcele komplex garáží. V roce 1965 se uvádí, že na MěstNV převedeny kvůli výstavbě garáží pozemky od Marily.[64] V říjnu 1972 MěstNV doporučuje využít pro stavbu garáží pozemky u Litohlavského mostu (navážka) č.kat.279/1, č.kat.283/1, č.kat.284/1, č.kat.287/1. Dle rozhodnutí rady MěstNV č.69/72 už prý probíhá jejich výkup a na vedlejších pozemcích je už realizována výstavba družstevních garáží. Výměra pozemků činila cca 53 arů.[65]
5.2.2. Zástavba na severním předpolí mostu (bývalá valcha)
Za Litohlavským mostem odbočuje vlevo cesta vedoucí podél břehu Klabavky. Oficiálně se tato komunikace jmenuje ulice Klabavská stráň. Stojí tu skupina domů, jejímž jádrem je historický objekt čp.50/III, bývalá valcha z doby okolo poloviny 19. století (foto z r. 2004). Okolní oblasti se někdy říká „Na Valše“[66] Na mapě z roku 1838 je lokalita nazývána Pod horou. Jan Šára sem omylem situuje takzvaný „Podhorní mlýn“, který byl doložen již roku 1787.[67] Jedná se o chybu, protože toto označení se týkalo historického mlýna, stojícího o několik set metrů proti proudu Klabavky, na místě pozdějších Hirschových železáren (viz výše). Naopak zde, při dnešním Litohlavském mostě, se ještě na mapě stabilního katastru z roku 1838 rozkládala jen volná nezastavěná krajina. Teprve originální mapa stabilního katastru v dodatečných zákresech ukazuje novostavbu čp.50/III.[68] V 19. století tu fungovala valcha v majetku soukenického cechu. I. Ebelová a M. Ebel uvádějí, že byl dům postaven soukenickým cechem roku 1882.[69] Myšlena patrně přestavba již existujícího objektu. Valcha těžila z polohy na řece Klabavce s relativně silným a stabilním průtokem vody. Součástí bylo i stavidlo a náhon, které sem přivádělo vodu z řeky. Toto vodní dílo se zachovalo dodnes. Stojí i původní dům čp.50/III. Je to přízemní stavení se sedlovou střechou, ve východní části s novodobou necitlivou přístavbou 1. patra.
V roce 1898 dům po zániku tohoto řemesla koupila obec a pronajímala zájemcům.[70] Prvním nájemcem tu byl Josef Sedlák (za 1000 K ročně), od roku 1912[71] manželé Malíkovi (za 810 K ročně).[72] V roce 1926 požádal Vladislav Malík, syn nájemce Josefa Malíka, o odkup valchy za 50 000 Kč. Městská rada s tím nesouhlasila a v červenci 1926 obecní zastupitelstvo schválilo výpověď Malíka z objektu (výnos z pronájmu byl příliš malý).[73] Malík ale odmítl výpověď a městská rada na podzim 1926 posunula termín výpovědi nájmu do 1. ledna 1927.[74] V červenci 1927 městská rada rozhodla, že valcha čp.50/III bude od J. Malíka převzata komisionelně. Pak měl být vypsán její nájem nebo prodej, přičemž se prý bude zvažovat, jestli objekt nelze využít i na byty.[75] Dne 30. června 1927 skončil nájem. Obec od té doby uvažovala o prodeji, protože kvůli špatnému stavu objektu a vodního díla by pronájem nebyl výhodný. Nejvyšší nabídku dal Alois Kunc 67 000 Kč, obci se to ale zdálo málo a trvala na minimální částce 70 000 Kč (odhadní cena).[76] V srpnu 1927 radní rozhodli, že záměr prodeje valchy čp.50/III se zveřejní vyhláškou a inzeráty.[77] Na schůzi rady koncem srpna 1927 pak otevřeno 7 nabídek na odkup čp.50/III.[78] O týden nato pak radní rozhodli, že uchazeči o odkup valchy A. Kuncovi se sdělí, že obec požaduje 70 000 Kč.[79] V září 1927 radou schváleny podmínky prodeje domu čp.50/III s pozemkem č.kat.1517/2 A. a Fr. Kuncovým, a to nakonec za 75 000 Kč.[80] Tím, že městská rada 21. září 1927 rozhodla do prodeje zařadit i obecní louku č.kat.1517/2, která se již předtím omylem dostala do soupisu nemovitostí prodávaných společně s domem čp.50/III, totiž celkem hodnota rozšířené usedlosti vyčíslena na 75 000 Kč. Jenže uchazeč Vladislav Malík nabídl pak taky 75 000 Kč. Obec mezitím měla do poloviny října 1927 zajistit vyklizení domu od dětí bývalého nájemce. Kupující strana měla mít právo používat sklep ve stráni proti čp.50/III. Městská rada s návrhem na prodej souhlasila a souhlas dalo i zastupitelstvo, které o věci jednalo v září 1927. Pouze zastupitel Zdeněk Bluďovský (KSČ) se vyslovil pro prodej domu panu Malíkovi.[81] 20. října 1927 nakonec předán dům čp.50/III A. Kuncovi s tím, že nabyvatel provede adaptaci domu ještě před schválení prodeje v okresní správní komisi.[82] K. Hofman chybně uvádí, že valchu koupil Alois Kunc se ženou Františkou, který zde provozoval truhlářskou dílnu, až roku 1929.[83]
Okolo bývalé valchy se postupně zformovala další zástavba. V roce 1928 byla nádvorní stavba, blíže k řece, přeměněna v obytný dům. 10. února 1928 vydáno městskou radou stavební povolení Františku a A. Kuncovým na adaptaci nádvorní budovy u čp.50/III k obytným účelům.[84] Tento objekt pak až mnohem později, počátkem 40. let 20. století získal samostatné číslo popisné čp.466/III. Jde o patrový rodinný domek s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Původní valcha se tak proměnila na soubor několika usedlostí (foto z r. 2004). 23. března 1939 rozhodla městská rada vypsat veřejnou soutěž na osazení stavidlového zařízení u valchy čp.50/III.[85] Stavidlo bylo předáno do užívání v září 1939.[86] Za druhé světové války byla v sousedství valchy postavena dřevěná chata čp.484/III. Číslo popisné dostala někdy před rokem 1945. Patřila firmě ing. Pažouta. Po válce ji koupil Josef Pech, který roku 1948 požádal obec o pronájem pozemků okolo chaty. MNV to v dubnu 1948 schválil s tím, že stavba musí být i nadále vedena jako provizorní.[87] V současnosti již zde není toto číslo popisné evidováno. Bylo oficiálně zrušeno 4. června 2013.[88] Počátkem 21. století ovšem východně od bývalé valchy přibyl rodinný dům čp.996/III, situovaný na rohu ulice Klabavská stráň a Litohlavské silnice, poblíž mostu. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou číslo popisné získal 2. května 2001.Letecké fotografie ze 40. a 50. let zobrazují v této ulici kromě areálu valchy již jen jakousi zástavbu na místě dnešního čp.996/III. Původní chata čp.484/III nejspíše stávala právě zde.
Proti valše, v příkré stráni, byla ještě koncem 19. století studánka, dnes už zaniklá, nad kterou byla kaplička.[89] Ještě evidenční katastrální mapa z roku 1877 zde ale zakresluje pouze jakýsi kříž nebo boží muka. Stával na rozcestí silnice na Litohlavy a cesty na Klabavu. Toto rozcestí bylo ovšem tehdy položeno západněji než v současnosti. Ve svahu naproti objektu bývalé valchy je dodnes dochován kamenný sklep, zanořený do stráně.
5.2.3. Technický vývoj ulice Klabavská stráň a její pojmenování
Ulice vedoucí okolo valchy se je historickou cestou, lemující severní břeh Klabavky. Vedla z Rokycan směrem pod Vršíček a dál do Klabavy. Nejde v pravém smyslu o městskou ulici, za tu je možno nanejvýš označit cca 200 metrů od Litohlavského mostu, pak už vede přírodním prostředím jako cesta. Roku 1906 město nechalo dosavadní pěšinu rozšířit a vysázelo odtud až pod Vršíček alej 180 dubů, dodnes částečně dochovaných, čímž vznikla promenáda spojující město s oblíbeným poutním kostelem na Vršíčku (viz kapitola „Vršíček“).[90] V červnu 1920 zmiňuje na zasedání zastupitelstva města Jan Bauer, že cesta pod Klabavskou strání k Vršíčku potřebuje opravu. Starosta reaguje s tím, že už nařízeno městskému zahradníkovi opravu provést.[91] V červnu 1926 starosta města slibuje vyhovět návrhu Václava Bodláka na úpravu pěšiny od Litohlavského mostu pod Klabavskou strání.[92] Na počátku 20. století tu rovněž stála řada vysokých topolů. Když zestárly, byly pokáceny a na jaře 1930 místo nich vysazeny lípy (rovněž částečně dochované).[93] Už v březnu 1928 městská rada rozhodla, že na podzim 1928 se provede obhlídka bílých topolů podél Klabavské stráně za účelem zjištění, zda místo nich možno vysadit nové stromy.[94] V říjnu 1928 pak na schůzi obecní okrašlovací komise usneseno doplnit alej bílých topolů pod Klabavskou strání novými bílými topoly.[95] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 pan Mašek doporučil prosekat Klabavskou stráň. Usneseno provést obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka k předloženým návrhům.[96] V lednu 1930 se pak městská rada usnesla vykácet všechny bílé topoly pod Klabavskou strání, protože jsou přestárlé a cesta je kvůli nim vlhká. Rozhodnuto, že místo nich se ihned řídce vysadí lípy.[97] V únoru 1930 pak radní rozhodli, že část dříví z poražených stromů pod Klabavskou strání se prodá Františku Novému z Březiny, zbytek stromů se prodá v dražbě.[98] Počátkem dubna 1930 pak radní určili, že zbylé dříví ze sadů na Klabavské stráni se nabídne V. Novému z Březiny za 100 Kč za metr kubický, pařezy se darují A. Šperglovi, který je ale na vlastní náklad vykope. Zároveň na návrh J. Selementa usneseno z polní cesty od Litohlavského mostu pod Klabavskou strání odklidit odpadky u mostu a instalovat tu tabulku, že skládka není povolena.[99] V srpnu 2006 požádal obec Radek Benesch z Rokycan o povolení k využití několika suchých vyvrácených kmenů dubů, ležících podél Klabavské cesty. Stromy (2 duby, několik dubových špalků a 1 bříza) tu ležely několik let, protože městu by se nevyplatilo investovat do jejich odklizení. Benesch hodlal využít zejména dubové dřevo na opravu svého domu čp.91/I v historickém jádru města. 28. srpna 2006 žádost odsouhlasila městská rada.[100]
V listopadu 1931 se městská rada na návrh V. Vorla usnesla, že se opraví chodník pod Klabavskou strání od Litohlavského mostu.[101] Na návrh Františka Nového a V. Vorla se městská rada v prosinci 1931 usnesla, že se má přikročit k úpravě cesty pod Klabavskou strání od čp.50/III. Zaměstnají se tak prý lidé bez práce.[102] V březnu 1932 rozhoduje městská rada, že z peněz na komunikační práce zřídí městská technická kancelář 3 metry široký chodník nad Husovými sady podél okresní silnice k obecnímu hřbitovu.[103] V 30. letech 20. století se uvažuje v této lokalitě o výstavbě nové silnice z Rokycan do Klabavy. Souhlas s návrhem obce Klabava na výstavbu okresní silnice Rokycany-Klabava vyslovila rokycanská městská rada v březnu 1932. Podmínkou bylo, že okresní výbor zdarma vypracuje projekt a rozpočet. Městská technická kancelář odhaduje náklady na 107 000 Kč. Usneseno, že se to zařadí do rozpočtu na rok 1933.[104] Městská rada v květnu 1932 obecnímu zastupitelstvu doporučila vložit do rozpočtu obce na rok 1933 10 000 Kč na vyhotovení silničního projektu silnice Rokycany-Klabava.[105] V říjnu 1932 městská rada doporučuje do rozpočtu na rok 1933 zařadit 120 000 Kč na výstavbu okresní silnice Rokycany-Klabava.[106] V červnu 1933 už oznamuje městská rada, že okresnímu úřadu se vyplatí 4 122,70 Kč za vypracování projektu okresní silnice Rokycany-Klabava.[107] V červnu 1934 jedná obecní zastupitelstvo o uzavření půjčky 750 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen (Sporobanka) k úhradě investic mimořádného rozpočtu na rok 1934. Už 26. října 1933 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno uzavření půjčky u tohoto ústavu ve výši 1 500 000 Kč, později ale půjčka snížena na 750 000 Kč a v této výši byla 6. prosince 1933 schválena okresním výborem. Teprve nyní vyřízena další půjčka u tohoto ústavu ve výši 750 000 Kč, 22. května 1934 ji městská rada doporučila ke schválení. Půjčka se měla mimo jiné použít na výstavbu okresní silnice do Klabavy (50 000 Kč, přičemž celkem náklady na silnici odhadovány na 120 000 Kč).[108] Plány na novou silnici, která by výrazně obohatila komunikační síť v rokycanské aglomeraci a která měla z města vycházet v trase nynější ulice Klabavská stráň, podél severního břehu Klabavky, se znovu oživily po Mnichovu, kdy stát alespoň verbálně podporoval podobné investice do infrastruktury (viz samostatná kapitola o Rokycanech za druhé republiky). 23. února 1939 městská rada doporučila projednat jako pilný návrh věnování pozemků v katastrálním území Rokycany, Litohlavy, Klabava a Ejpovice na výstavbu silnice Rokycany-Klabava-Ejpovice. Už 9. února 1939 se okresní výbor usnesl požádat ministerstvo veřejných prací o výstavbu této silnice o délce 5,320 km s tím, že by měla být ministerstvem zařazena do investic prováděných pracovními útvary. Na katastru Rokycan se v trase zamýšlené silnice nacházely tyto obecní pozemky: č.kat.1516/3 (poblíž severního předpolí Litohlavského mostu), č.kat.1546 (dál od města při cestě do Klabavy) a č.kat.1394/1 (na okraji katastru, pod Vršíčkem). Hned 24. února 1939 věnování těchto parcel pro účely trasování silnice podpořilo i obecní zastupitelstvo.[109] Na jaře 1939 pak obec jedná i o výkupu soukromých pozemků v katastrálním území Rokycan pro výstavbu silnice Rokycany-Klabava. Pro zařazení investice do programu pracovních útvarů totiž bylo nejdříve nutno věnovat eráru pozemky pro silnici včetně soukromých parcel. V rozpočtu obce z roku 1938 zbylo 6 000 Kč, což se mělo použít na výkupy. 21. dubna 1939 to městská rada doporučila ke schválení a v květnu 1939 záměr schválen i na schůzi obecního zastupitelstva.[110] Investice ale po vypuknutí války nebyla realizována a údolí Klabavky pod městem nemá dodnes silniční spojení.
V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození některých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých by se to týkalo, se zmiňuje i č.kat.1518 o ploše 16 062 čtverečních metrů. Evidován jako pastvina, ve skutečnosti parková plocha. Šlo o vlastní zalesněný svah Klabavské stráně. To samé platilo i pro parcelu č.kat.1394/1 o ploše 20 791 čtverečních metrů (prodloužení Klabavské stráně dál směrem pod Vršíček). 2. prosince 1937 městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak obecní zastupitelstvo potvrdilo charakter těchto pozemků.[111] Vlastní zalesněný svah lemující cestu je součástí chráněného území Rokycanská stráň. Roku 2001 do něj Okresní úřad Rokycany začlenil i část louky na protější straně cesty, blíže k řece, a to č.kat.1411/26. Její majitel, Matěj Kepka, proti tomu protestoval, protože ochranný statut považoval za omezení svých vlastnických práv. Městu proto navrhoval směnu pozemku za jiný a předložil zájem o pozemky č.kat.2082/2, č.kat.2082/3 a č.kat.2083/3 jižně od Pražské ulici, v prostoru U Tří křížů na pomezí Pražského předměstí a Páclovny. 5. června 2006 o návrhu jednala městská rada.[112] Rozhodla nepřistupovat na směnu pozemků. 11. července 2006 o věci jednalo i městské zastupitelstvo.[113]
Pojmenování ulice Klabavská stráň je novějšího data. Již odedávna se sice této komunikaci říkalo Klabavská cesta, ale k oficiálnímu pojmenování došlo pravděpodobně až v 70. a 80. letech 20. století.
5.2.4. Silnice ke hřbitovu (bývalá Litohlavská silnice)
Silnice k novému hřbitovu a na Litohlavy původně vedla mírně odlišnou trasou než v současnosti. Vytvářela zde poměrně ostrou zatáčku, blíže k hraně stráně. Kvůli strmému svahu se tu říkalo „Pod Horou“ nebo „V Hoře“.[114] Koňské povozy tu prý často uvízly. Roku 1885 mělo dojít k přestavbě cesty na okresní silnici. Ta skutečně provedena.[115] V této souvislosti došlo k změnám hranic veřejného statku, soukromého pozemku obce a děkanského pozemku č.kat.1697. Teprve v prosinci 1927 schválilo obecní zastupitelstvo úpravy hranic a jejich zaknihování.[116] Tato vlna pozemkových transferů v návaznosti na výstavbu silnice roku 1885 formálně provedena v roce 1934. Zbývalo vyřídit majetek Vojtěcha Šedivce (měl postoupit zdarma od svého pozemku č.kat.1696/3 část o ploše 48 čtverečních metrů do polní cesty č.kat.2869/2), Františka a Magdalény Nových (postoupí zdarma od č.kat.1577/1 část o ploše 21 čtverečních metrů do polní cesty č.kat.2867/2, a obce (postoupit měla z č.kat.1696/1 část o ploše 111 čtverečních metrů do polní cesty č.kat.2868). V červenci 1934 vše schváleno obecním zastupitelstvem.[117]
V roce 1940 povolila obec pronájem obecních pozemků č.kat.1594 a č.kat.1593/2 u Husových sadů firmě František Slavík z Hrochova Týnce na těžbu hlíny. Když v prosinci 1940 o věci jedná obecní zastupitelstvo, vyslovil František Lorenz názor, že vožení hlíny poškodí už tak špatnou Litohlavskou silnici. Starosta Hejrovský reaguje s tím, že Litohlavskou silnici musí opravit okres a není to v kompetenci obce.[118] Stále i po rekonstrukci roku 1885 ale šlo o poměrně strmou komunikaci. Trasa se změnila v 70. letech 20. století, kdy zatáčka zarovnána a silnice rozšířena. V dubnu 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informaci o změně charakteru území v prostoru Stráně, kde mělo dojít k přebudování zatáčky silnice do Litohlav.[119] V září 1979 už se píše o „nově zřízené silnici na Litohlavy“.[120] V roce 1983 Technické služby vyasfaltovaly chodník podél této nové silnice od mostu až na hřbitov.[121] V bilanci volebního období 1981-86 uváděno, že na asfaltování chodníku ke hřbitovu a na hřbitově šlo celkem 135 000 Kčs.[122]
Při chodníku od Litohlavského mostu na nový hřbitov stojí dřevěný kříž. V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil jeho případný majitel. Šlo o nutné vyjasnění majetkoprávních vztahů před dalšími investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil své vlastnictví) mělo dílo přejít do majetku města. [123] V roce 2007 V Litohlavské ulici za mostem bylo vysázeno šest javorů babyka.[124]
5.2.5. Chatová osada a lukostřelecká louka za Litohlavským mostem
Na opačné straně se za Litohlavským mostem, na severním břehu Klabavky rozkládá louka, která byla v období komunistické vlády zastavěna menší chatovou osadou (foto z r. 2003). Už na topografické mapě z konce 50. let 20. století jsou tu zachyceny zahrady, zatím bez chatek.[125] Jde o drobné bodové objekty s malými zahradami. Povolení k výstavbě chatové osady v této části města, na dotyku s ekologicky cennou oblastí Husových sadů (Rokycanská stráň) a v záplavové nivě Klabavky, bylo urbanistickou chybou. Tento omyl je patrně nezvratný, protože již jednou rozparcelované pozemky není snadné zpětně získat. Město nemá v rámci svých finančních priorit možnost provádět nákladné výkupy těchto parcel. V roce 2002 byla chatová osada postižena povodněmi, mnohé zahradní domky poškozeny ale postupně jsou opravovány.
Na zbylé části louky postaven v 70. letech 20. století[126] areál lukostřeleckého oddílu, sestávající z klubovny a volné plochy s terči. V červnu 1972 se na MěstNV mluví o tom, že by měl být vybudován nový areál lukostřeleckého oddílu náhradou za stávající lukostřelnici (v prostoru takzvaného Ostrůvku, na soutoku Boreckého a Padrťského potoka, západně od Tomáškovy ulice, viz kapitola „Pražské předměstí“) rušenou kvůli nové výstavbě.[127] Na podzim 1974 rada MěstNV schválila, aby lukostřeleckému oddílu byla pronajata louka č.kat.247 pod Husovými sady.[128] Ještě v dubnu 1977 rada MěstNV souhlasila s dočasným propůjčením zahrady č.kat.183/6 u domu čp.100/II v Tomáškově ulici oddílu lukostřelby.[129] Šlo ale patrně jen o provizorium. Někdy později pak vyrostl areál lukostřelby u Litohlavského mostu. V roce 1977 přispěl ONV městu jistou částkou na výkup „zahrady pro lukostřelce“.[130] Ještě v říjnu 1978 se ovšem na plénu MěstNV mluví o tom, že v Rokycanech chybí lukostřelnice.[131] 29. června 1999 rozhodlo zastupitelstvo města o přijetí dotace 10 000 Kč, která měla být použita na úpravy na lukostřelecké louce.[132]
I tento areál byl poškozen při povodních roku 2002. V říjnu 2002 odsouhlasila městská rada poskytnutí dotace 60 000 Kč na úklid naplavenin z lukostřelecké louky.[133] Na jaře pak naplaveniny za pomoci těžké techniky (bagr) odstraněny.[134] Dalších 5 000 Kč na odstranění následků velké vody přidělilo lukostřelcům městské zastupitelstvo v květnu 2003.[135] Původní klubovna pobořená velkou vodou odstraněna a nahrazena novostavbou. Jen pár let nato, ale areál lukostřeleckého oddílu opět doplatit na blízkost vodního toku. Během povodně, která postihla Rokycany koncem května 2006, došlo k jeho vážnému poškození. Budova klubovny uvnitř vyplavena. Přístřešek, který k ní přiléhal pobořen a ještě v polovině července 2006 stál zhroucený u boku objektu. Vlastní plocha louky zůstala relativně netknuta, odplaven ale plot, který ji odděloval na východní straně a koryto Klabavky se při průtoku okolo lukostřelecké louky posunulo o pár metrů na její úkor. Stromy, které lemovaly řeku, musely být odstraněny.[136] V reakci na druhou přírodní pohromu tohoto typu během tak krátkého časového období začal Lukostřelecký klub uvažovat o přemístění svého areálu na jiné místo a zahájil ještě roku 2006 jednání s městem o výpůjčku pozemků u nového hřbitova (viz níže). Nový lukostřelecký areál přitom město potřebovalo. V roce 2007 se dokonce, v souvislosti s úvahami o kandidatuře České republiky na pořádání letních olympijských her v roce 2016 zmiňuje plán Českého olympijského výboru, podle kterého by právě v Rokycanech mohlo být zázemí pro olympijskou lukostřelbu.[137]
5.3. Regulace Klabavky
5.3.1. Regulační práce na Klabavce ve 20. století
Klabavka jako řeka napájená vydatnými brdskými potoky je náchylná k náhlým povodním a silné erozní aktivitě. Proto se zde už od 19. století uvažovalo o regulaci. Na počátku 20. let 20. století vzniklo v Rokycanech lokální Vodní družstvo jako zájmový spolek zaměřený na inženýrské a investorské zajištění chystaných regulačních prací na místních vodních tocích (tedy nejen Klabavce). 24. listopadu 1931 se v Rokycanech konala veřejná schůze místních organizací, kde je nastíněn podrobnější plán regulace. Schůzi svolal do sokolovny ředitel hospodářské školy A. J. Vít.[138] Úsek Klabavky od soutoku za město měl být regulován nákladem 4 300 000 Kč, tedy více než celkový rozpočet Padrťského a Boreckého potoka.[139] Snad právě pro finanční náročnost se ale nakonec regulace Klabavky nekonala. Dalším důvodem bylo, že Klabavka zde neprotékala intenzivně zastavěnou oblastí, nýbrž jen předměstskou rozptýlenou zástavbou. Jediní, kdo zde regulaci opravdu potřeboval, byly Hirschovy železárny a pak obecní valcha čp.50/III. V červenci 1931 čte na zasedání obecního zastupitelstva František Zrzavecký prohlášení ČSNS k prioritám v novém volebním období. Na prvním místě zmiňuje potřebu prosadit regulaci Padrťského potoka a Klabavky a řešit tak hygienické problémy i nezaměstnanost. Spis i plány na regulaci jsou prý na Zemském úřadu u technického rady pana Pánka, který jeví pro projekt velké porozumění.[140] Obsáhle se regulačními projekty zabývalo obecní zastupitelstvo v prosinci 1931. Projekt regulace Padrťského potoka je tehdy v revizi ing. J. V. Jizby z Prahy-Karlína. Ve 2. polovině roku 1932 a v roce 1933 měla být regulace Padrťského potoka provedena, přičemž práce měly mít i dopad na snížení nezaměstnanosti. Očekávala se státní subvence ve výši 55 % a zemská subvence ve výši 25 %. Aspekt regulačních investic jako nástroje řešení nezaměstnanosti byl aktuální i proto, že během 1. poloviny roku 1932 se očekávala dostavba kasáren a pokud by pak nezačaly práce na regulaci, hrozil nárůst počtu lidí bez práce.[141]
Padrťský potok měl být dle údajů z prosince 1931 regulován v délce 1,4 km od jezu na Práchovně k soutoku, přičemž náklady odhadovány na 2 700 000 Kč. Borecký potok měl být regulován v délce 760 metrů, od tzv. Sýkorovny k soutoku, kromě regulace se tu měla jako samostatný projekt provést výstavba nového železobetonového mostu na okresní silnici. Náklady odhadovány na 370 000 Kč + 44 000 Kč na meliorace 10 hektarů přilehlých pozemků. V návrhu obecního rozpočtu na rok 1932 je 2 800 000 Kč na regulaci Padrťského potoka, 500 000 Kč na regulaci Boreckého potoka. Očekávala se subvence 2 240 000 Kč na regulaci Padrťského potoka a 400 000 Kč na regulaci Boreckého potoka.[142] 24. listopadu 1931 proběhlo jednání na zemském úřadě se zástupci obce. Na základě této schůzky měla obec vyslat dva zástupce do přípravného výboru pro regulaci Klabavky, Padrťského a Boreckého potoka. 1. prosince 1931 navrhla městská rada jmenovat do výboru Josefa Selementa a Josefa Varvařovského (ředitele měšťanské školy) a dodatečně navržen i A. J. Vít. Obecní zastupitelstvo pak při prosincovém zasedání schválilo jmenování 4 členů, kromě výše uvedených ještě František Nový.[143] Dne 18. ledna 1932 konal zemský úřad obhlídku místních vodních toků navržených pro regulaci. Výsledkem bylo rozdělení této masivní investice na čtyři samostatné stavby: regulace Padrťského potoka, Boreckého potoka, Rokycanské Klabavky a Klabavky pod městem. Rokycanskou Klabavkou byl myšlen úsek této řeky od soutoku Padrťského a Boreckého potoka k mostu na silnici Klabava-Litohlavy v obci Klabav. Celkem se úpravy měly dotknout 4957 metrů.[144] Podle dobového pramene po 18. lednu 1932, kdy provedena prohlídka Klabavky a Padrťského i Boreckého potoka od Chrástu do Rokycan, následovalo 2. února 1932 jednání městské rady, která projednala v základních rysech otázku regulace a usnesla se předložit obecnímu zastupitelstvu tyto návrhy. Město mělo provést regulaci Padrťského a Boreckého potoka na základě hotových projektů, které ještě zreviduje zemský úřad, a to pokud získá aspoň 70% subvenci od státu a země. S okresním výborem se měla projednat brzká výstavba mostu na okresní silnici osecko-voldušské. Dle informace získané 3. února 1932 od zemského úřadu se očekávala výplata subvence od státu i země ještě v roce 1932. Etapizace prací podle tohoto konceptu vypadala takto: město chtělo už v roce 1932 provést regulaci Boreckého potoka v délce 760 metrů, „od lávky přes potok k vodnímu dílu, kde měl závod pan František Havelka, k soutoku“. A regulaci Padrťského potoka chtěla obec realizovat v roce 1933 a případně i v dalších letech.[145] V červenci 1932 s ohledem na námitky J. Varvařovského, majitele louky č.kat.231, proti projektu regulace Boreckého potoka, usneseno městskou radou žádat při zítřejším vodoprávním řízení o prodloužení projektu regulace až k lávce do Husových sadů (stávala o několik desítek metrů po proudu od nynější lávky v ulici Ke Koupališti).[146] V září 1932 deklaruje městská rada, že manželům J. a M. Varvařovským, kteří podali odvolání proti vodoprávnímu výměru o regulaci Padrťského potoka, se zaručí, že levý břeh Klabavky bude v rámci regulačních prací zabezpečen u jejich pozemku č.kat.231 až k lávce do Husových sadů.[147] Zemský výbor ovšem 24. října 1932 schválil jako první regulaci Padrťského potoka[148], která pak proběhla v letech 1933-34. Borecký potok přišel na řadu v roce 1935, zatímco Klabavka nadále protékala přírodním korytem s nezpevněnými erozními břehy. Jistý úsek této říčky se ale regulace dočkal už souběžně s Padrťským potokem. V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi obecního zastupitelstva návrh programu boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje urychlit jednání o regulaci Klabavy.[149] Na schůzi městské rady v polovině února 1933 oznámeno, že zemský úřad vypsal veřejnou soutěž na úpravu Padrťského potoka a že 15. března 1933 budou otevřeny nabídky. Zemský úřad prý je ochoten prodloužit regulaci Padrťského potoka k továrnímu jezu firmy Hirsch (tedy v úseku říčky Klabavky). Obec rozhodla, že dodá figuranty pro zaměření.[150] V polovině března 1933 starosta městskou radu informoval o intervenci 15. března 1933 u zemského úřadu v otázce otevírání ofert na regulaci Padrťského potoka. Došlo prý celkem 44 nabídek, cenově se pohybují od 803 412,50 Kč do 1 307 075 Kč. Opakuje se, že nyní je nutno vznést požadavek na prodloužení regulace i na další úsek Klabavky.[151]
V březnu 1933 se pak v prohlášení ČSSD při projednávání obecního rozpočtu mluví o nutnosti zahájit přípravu investic na rok 1934 včetně regulace Klabavy od soutoku k Hirschově továrně nebo až k Litohlavskému mostu.[152] V březnu 1933 městskou radou na vědomí vzata zpráva o intervenci 28. března 1933 u Zemského úřadu, po níž obecnímu zastupitelstvu doporučeno požádat zemský úřad o revizi projektu regulace Klabavky tak, aby byl projekt připraven k realizaci. Usneseno, že bude také žádáno o urychlení revize projektů na regulaci Boreckého potoka. Radní ale informováni, že nelze požadovat provedení regulace části Klabavky od továrny Hirsch na účet regulace Padrťského potoka.[153] V srpnu 1933 městskou radou na vědomí vzata zpráva o intervenci u zemského úřadu v otázce prodloužení regulace Padrťského potoka k jezu u čp.50/III.[154] V listopadu 1933 na schůzi městské rady podány informace o intervenci 7. listopadu 1933 u zemského úřadu a na ministerstvu zemědělství v otázce dalších regulačních prací na Klabavce.[155] Práce na regulaci horního úseku Klabavky na průtoku městem pak skutečně provedeny. Jediná část řeky, která se ale tehdy dočkala skutečně inženýrsky výrazné regulace, byl krátký úsek od soutoku Padrťského a Boreckého potoka k lávce v ulici Ke Koupališti a ještě pár desítek metrů po proudu, až k úpatí Husových sadů, celkem asi 200 metrů dlouhý. Dodnes tu je patrné celkové řešení. Regulace Klabavky neměla mít podobu vybetonovaného koryta s kamennými nábřežními zdmi jako v případě Padrťského potoka protékajícího intravilánem, mělo se jednat především o napřímení koryta, doplněného o šikmé zpevněné břehy, potažmo protipovodňové hráze apod.
Při jednání o rozpočtu na rok 1935 v dubnu 1935 ČSSD opakuje, že v roce 1936 by měla být provedena i regulace Klabavy od firmy Hirsch k Litohlavskému mostu.[156] V roce 1936 měla regulace Klabavky konečně začít, a to v úseku od Hirschových železáren k soutoku s Rakovským potokem. Aspoň tak to pochopili účastníci schůze Brdského vodohospodářského sboru 17. listopadu 1935.[157] Stejné očekávání vyslovil Brdský vodohospodářský sbor i na dalších schůzích 26. dubna a 25. listopadu 1936[158], nicméně stavět se nezačalo.[159] V červnu 1936 jedná obecní zastupitelstvo o schválení půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren na úhradu některých investic v rozpočtu na rok 1936. 12. května 1936 městská rada doporučila tuto půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo použít část půjčky na nouzové práce, třeba na úpravu Klabavky od již hotové úpravy až za ústí Rakovského potoka v délce 1000 metrů, na což mělo jít 150 000 Kč, tedy 20 % celkových nákladů. Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat jednotlivými volebními skupinami. Obecní zapisovatel ale reagoval, že půjčku lze schválit s tím, že městská rada bude pak moci posoudit jednotlivé položky, na které má být částka použita, což nakonec schváleno.[160] Někdy v červnu 1936 městská rada doporučila zastupitelstvu, aby jako pilný návrh projednalo a schválilo podání žádosti k zemskému úřadu, aby provedl úpravu Padrťského potoka od již hotové úpravy až za ústí Rakovského potoka, v délce cca 1 km. Už 2. června 1936 se městská rada usnesla použít na tuto investici 150 000 Kč z půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren. Koncem června to schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[161] Svými usneseními z 2. června a 24. června 1936 obecní zastupitelstvo sice rozhodlo uzavřít půjčku 476 200 Kč, z čehož 200 000 Kč určeno na nouzové práce, konkrétně na úpravy Klabavky 150 000 Kč, ale jak v září 1936 konstatovala obec, využití peněz na tuto investici záviselo na rozhodnutí vyšších úřadů. Nebylo jisté, kdy se začne s realizací. Město se proto rozhodlo zařadit náhradní využití těchto peněz. [162] V červnu 1937 vedení města už poměrně konkrétně projednalo opatření částky 11 000 Kč do rozpočtu na rok 1938 na vyhotovení projektu další úpravy Klabavky. Brdský vodohospodářský sbor v Rokycanech totiž hodlal požádat zemský úřad, aby země opatřila projekt na úpravu Klabavky od ústí Rakovského potoka až do ústí do Berounky. K žádosti ale bylo nutno připojit prohlášení zainteresovaných obcí, že přispějí na projekt do 20 % nákladů. Pro Rokycany tato suma činila cca 11 000 Kč. 3. června 1937 městská rada doporučila zařadit tuto částku do rozpočtu a ještě v červnu 1937 svůj souhlas připojilo i obecní zastupitelstvo.[163]
Na podzim 1937 se příprava regulace dostala do další fáze. 29. října 1937 proběhlo informativní řízení a jednání o výkupu pozemků. 25. listopadu 1937 se uskutečnilo vodoprávní řízení na říční kilometr 0,000 – 0,900. 24. listopadu 1937 zemský úřad oznámil, že schválil projekt a přislíbil subvenci. Na akci počítáno se subvencí 25%, maximálně 171 750 Kč. Ministerstvo zemědělství zároveň požádáno, aby taky poskytlo subvenci 50 %, maximálně 343 500 Kč. Obec už měla na regulaci vyčleněno 150 000 Kč dle usnesení obecního zastupitelstva z 2. června, 24. června a 30. září 1936, což schváleno okresním výborem 24. listopadu 1936. Z toho 100 000 Kč mělo jít z půjčky z penzijního fondu úředníků městských železáren a 50 000 Kč z půjčky z fondu na výstavbu a údržbu sirotčince. Odhadované celkové náklady regulačních prací v tuto dobu vyčísleny na 687 000 Kč.[164] 21. srpna 1937 schválen rozpočet na regulaci, náklady 687 000 Kč včetně rekonstrukce jezu na km 0,840 u železáren Františka Hirsche za 123 572 Kč. 29. října 1937 při jednání na městském úřadě ale už se mluví o zvýšení rozpočtu, protože náklady na nový jez mají být vyšší o 25 244,48 Kč. Následovala dohoda s Hirschem, že uhradí polovinu.[165] Současně s regulací se skutečně měla změnit i některá vodní díla. Na místě jezu pod Litohlavským mostem v říčním kilometru 0,840 se plánovalo zřídit nový jez v kilometru 0,822 s jalovou výpustí u levého břehu. Manželé Alois a Františka Kuncovi z čp.50/III měli přispět 7 000 Kč na zřízení tohoto nového jezu stejně jako František Hirsch z čp.21/III, který měl uhradit polovinu nákladů na zřízení nového jezu na kilometru 0,305 ((tedy 12 620 Kč) u Hirschových železáren. Zároveň mělo dojít k některým úpravám pozemkových hranic. Mimo jiné z pozemku č.kat.1516/1 se mělo zabrat 1 740 čtverečních metrů. 9. prosince 1937 tyto technické a finanční proposice městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 na schůzi obecního zastupitelstva skutečně vše schváleno.[166] V této době vyčíslen celkový rozpočet na 712 244,48 Kč, z toho 25 % tvořila zemská subvence 171 750 Kč, 50 % státní subvence 340 000 Kč, příspěvek Kuncových 7000 Kč, příspěvek Hirsche na jez 12 620 Kč, příspěvek obce na jez 12 620 Kč, příspěvek ministerstva práce a sociálních věcí z politiky boje s nezaměstnaností 35 000 Kč a příspěvek obce 133 254,48 Kč.[167]
Na rok 1937 si už město dokonce na regulaci Klabavky v rozpočtu vyhradilo 600 000 Kč, ale ani teď se práce nerozběhly.[168] Důvodem mohlo být přeskupení státních priorit (a Rokycany byly v tomto ohledu na státu závislé, protože nákladný projekt regulace nemohlo město financovat samo, bez zemských a státních subvencí). Na konci 30. let má erár přednostní zájem o výstavbu obranných a vojensko-strategických zařízení, zejména v pohraničí. I civilní výstavba se přesouvá do pohraničí, kde mají tyto investice snížit nezaměstnanost a uklidnit tak autonomistické nálady českých Němců. Obce v povodí Klabavky se dokonce v roce 1936 zavazují uhradit až 20 % všech nákladů, stát ale peníze neposkytl.[169] V roce 1938 se aspoň projednala smlouva s Terezií Partišovou o výkupu části pozemku č.kat.288 a č.kat.291 na zřízení cesty při upraveném toku Klabavky. Šlo o pozemky na levém břehu Klabavky, v úseku pod Litohlavským mostem směrem k ústí Rakováčku. 13. prosince 1937 totiž Partišová zpochybnila povolení, které obec získala rozhodnutím okresního úřadu 1. prosince 1937 na úpravu Klabavky, jímž se zřizovalo věcné břemeno v podobě cesty na severní straně pozemku č.kat.288 a č.kat.291. Tato cesta byla důležitá, protože měla poskytnout přístup na pozemek V. Runtové, jejíž louka měla být přeložením ústí Rakovského potoka rozdělena na dvě části. 1. února 1938 pak uzavřena dohoda s Partišovou dle návrhu městské rady z 20. ledna 1938. Obec se zavázala koupit 3 metry široký pruh z pozemků č.kat.288 a č.kat.291 o ploše 195 čtverečních metrů pro zřízení cesty s tím, že obec zřídí na hranici cesty zábradlí. 18. února 1938 zemský úřad požádal, aby dohodu s Partišovou projednalo i obecní zastupitelstvo, což se stalo v květnu 1938.[170] 25. srpna 1938 zemský úřad vypsal ofertní řízení, do kterého se přihlásili 4 uchazeči. Nejlevnější nabídka pocházela od firmy ing. Pažout z Prahy, která byla ochotna provést regulaci za 802 024,90 Kč. V této nabídce se počítalo variantně se zřízením nového jezu na km 0,840 za 182 044 Kč nebo s rekonstrukcí jezu, která by vyšla na 120 892,65 Kč. Na základě výsledků ofertního řízení rozpočet odhadován na podzim 1938 na 888 000 Kč, příspěvek obce tak musel podle propočtů stoupnout na 167 630 Kč. 9. prosince 1938 konáno místní řízení. 15. prosince 1938 pak městská rada doporučila ke schválení zařadit do rozpočtu na rok 1939 40 000 Kč na zvýšení nákladů na regulaci. Před obecní zastupitelstvo se tento návrh dostal v prosinci 1938. Jan Kůs kritizuje, že obec spolufinancuje i výstavbu nového jezu, která je prý soukromou záležitostí majitelů vodního díla a obec by tím neměla být zatěžována. V. Krátký doporučuje, že na akci bude nutno mít řádný stavební dohled, aby práce nebyly provedeny tak špatně jako kynety v Padrťském potoce. Obecní zapisovatel pak reaguje, že v této části regulovaného toku nebudou a že stavební dohled zajistí země. O opravě kynet v Padrťském potoce se prý jedná se zemským úřadem a se státem. Zvýšení nákladů pak schváleno.[171]
Nová příležitost se naskytla po Mnichovu. Bez zátěže pohraničních pevností a horečného zbrojení se měl v státním rozpočtu uvolnit prostor pro regulační projekty. Ty navíc v oné době měly poskytnout práci nezaměstnaným a stabilizovat otřesenou ekonomiku. 22. června 1939 vyslechli obecní radní s uspokojením zprávu Zemského úřadu, který nedlouho předtím zadal regulaci koryta Klabavky firmě ing. V. Pažouta. Mělo jít o úsek od Hirschových železáren až k Litohlavskému mostu a dál k valše. Právě u valchy práce na regulaci začaly kácením vrbin a olší. Obec měla ve svém rozpočtu na rok 1940 na regulaci 350 000 K, ale právě v roce 1940 celá investice ustrnula. V souvislosti s přechodem na válečnou ekonomiku se na podobné práce nedostávalo pracovních sil. Na jaře 1940 se navíc korytem Klabavky prohnala jedna z mnoha povodní, čímž neúnosně narostl plánovaný rozpočet. Ještě roku 1943 prosadilo město do svého rozpočtu na regulaci Klabavky aspoň 80 000 protektorátních korun, ale k žádnému posunu nedošlo.[172]
Jak poznamenává městský kronikář, ještě roku 1948 zůstal tento úsek Klabavky neregulovaný.[173] To ale neznamená, že se před rokem 1945 na korytu Klabavky žádné práce neprováděly. Naopak, v roce 1942 jedná město o uzavření půjčky 54 621 K z obecního fondu pro mimořádná vydání městských železáren na úhradu 25% příspěvku obce na regulaci Klabavky a Rakovského potoka. Vzhledem k tomu, že v roce 1937 se obec zavázala přispět na tuto akci 25 % nákladů, bylo nutné pravidelně s postupem prací hradit tuto 25% kvótu. 23. června 1939 obec zemskému úřadu uhradila 165 868,80 K, přičemž do 20. února 1942 tato částka narostla o úroky na 172 699 K. Bývalé ministerstvo sociální a zdravotní správy za obec uhradilo 35 000 K, celkem tedy zaplaceno 207 699 K. Zemský úřad oznámil 11. listopadu 1942, že celkové náklady na regulaci Klabavky a Rakovského potoka činily do 30. září 1942 1 049 283,65 K a požádal proto o doplacení zbytku z 25% příspěvku obce, tedy 54 621 K. 17. prosince 1942 to městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1942 schváleno na schůzi městského zastupitelstva.[174] V roce 1944 pak město opět projednává úhradu příspěvku na regulaci Klabavky a Rakovského potoka, tentokrát 27 936,30 K. Celkové náklady na tuto akci dosáhly k 31. prosinci 1943 už 1 161 025,15 K. Vzhledem k závazku obce přispět 25 % to představovalo 290 256,30 K. Z toho hotově už zaplaceno 227 320 K a příspěvek od státu 30 000 K. Zbývalo 27 936,30 K. Zemský úřad požádal o zaplacení sumy do konce října 1944. V roce 1943 bylo v mimořádném rozpočtu obce 80 000 K na eventuální příspěvek na regulaci. 17. srpna 1944 městská rada doporučila úhradu podílu ke schválení, což schváleno v srpnu 1944 městským zastupitelstvem.[175] V roce 1946 místní národní výbor navrhl kolaudovat stávající úpravy Klabavky a části Rakovského potoka.[176] Šlo patrně o kolaudaci částečné regulace provedené za Protektorátu. V roce 1947 se tu plánovala po jedné straně řeky výsadba pyramidálních topolů.[177] Téhož roku si město půjčilo od Občanské záložny 60 000 Kčs na další úpravy Klabavky, ale jak je vidět i z poměrně malých částek, šlo o víceméně dílčí úpravy, spíše udržovacího charakteru.[178] V dubnu 1948 ohlašuje nový předseda MNV J. Kulhánek, že regulace Klabavky v úseku od Hirschových železáren k domu čp.50/III bude dokončena v nejbližší době.[179] V lednu 1957 se uvádí, že se regulace řeky právě provádí.[180] V úseku od Hirschových železáren k Litohlavskému mostu prohluboval koryto buldozer. V červenci 1957 již prý hotovo.[181]
5.3.2. Chystané regulační práce na Klabavce po roce 2002
V srpnu 2002 se Klabavkou prohnala pětisetletá voda. Koryto řeky se změnilo mocnými nánosy. V roce 2004 podnik Povodí Vltavy, a.s. zpracovával studii na úpravu toku Klabavky v úseku od soutoku Padrťského a Boreckého potoka až k Litohlavskému mostu.[182] Tuto investici z jedné třetiny mělo financovat město, zbytek stát (Povodí Vltavy).[183] V roce 2004 starosta města Jan Baloun uvádí, že se v rámci popovodňových investic podaří upravit i úsek od soutoku Padrťského a Boreckého potoka až ke Klabavské přehradě. Na rozdíl od tehdy souběžně prováděné opravy Padrťského potoka měly být úpravy více šetrné a ekologičtější a koryto se nemělo obkládat kameny. Cena i způsob financování ale ještě nebyly jasné.[184] Nestihlo se ale nic reálně postavit a koncem května 2006 se korytem Klabavky prohnala další velká voda, tentokrát způsobena lokálními srážkami v Brdech. Tehdy se již uvádí, že na projektu „zkapacitnění“ Klabavky se pracuje. Mělo jít o úsek od soutoku Padrťského a Boreckého potoka až k dálničnímu mostu u vodní nádrže Klabava. Realizace se předpokládala v roce 2010. [185] Už v listopadu 2005 se přitom Rokycany zařazují mezi 15 lokalit, kde Povodí Vltavy hodlalo provést protipovodňové investice na zvýšení průtočnosti koryt.[186] Podle studie protipovodňových opatření, kterou nechal v roce 2004 zpracovat krajský úřad v Plzni, patřily Rokycany mezi 52 lokalit, které neměly dostatečnou ochranu proti velké vodě. Patřily dokonce do skupiny 13 lokalit s nejkritičtější absencí protipovodňových investic. Studii zpracoval Hydroprojekt a kraj přišla na 1 500 000 Kč milionu korun.[187] Povodeň z roku 2006 zastáncům tohoto projektu dodala další argumenty.
6. října 2006 se měla uskutečnit schůzka zástupců města s projektanty z HYDROPROJEKTU, kteří měli seznámit radnici s koncepcí zkapacitnění koryta Klabavky. Šlo ale o šířeji pojatý úsek vodního toku, včetně Padrťského potoka na průtoku městem.[188] 11. října 2006 jednal starosta města Jan Baloun o protipovodňových úpravách Klabavky v oblasti u Litohlavského mostu, zejména o kácení náletových dřevin v korytě.[189] V rámci studie se uvažovalo o zásadnější změně podoby koryta řeky u Litohlavského mostu, kde se navrhovalo obejít most dvěma rameny koryta tak, aby se zvýšila kapacita průtoku. Větší úpravy se předpokládaly také za bývalými Hirschovými železárnami.[190] Počátkem března 2007 se konala veřejná schůze občanů s představiteli města, firmy HYDROPROJEKT (autor projektu), firmy ŠINDLAR (autor předběžné studie) a POVODÍ VLTAVY (prováděcí organizace). Odhadované náklady na provedení všech protipovodňových úprav (včetně úseků na Padrťském a Boreckém potoce) se pohybovaly kolem 140 000 000 Kč.[191] Město z toho mělo uhradit jen 400 000 Kč na vyřízení územního rozhodnutí.[192] 26. února 2007 zastupitelstvo města odsouhlasilo úhradu 400 000 Kč na projektovou dokumentaci akce „Klabava Rokycany – zkapacitnění koryta“.[193] V roce 2006 ale obec investovala do studie protipovodňových opatření téměř 200 000 Kč.[194] Stále se ale ještě upřesňoval seznam prací, probíhalo vyřizování územního rozhodnutí. Pro případné získání dotace od Ministerstva pro místní rozvoj se pracovalo i na podrobné projektové dokumentaci pro stavební povolení.[195] Do 27. března 2007 měl být, dle dohody města, Hyproprojektu a Povodí Vltavy, hotov projekt pro územní rozhodnutí.[196] V rámci úprav se například počítalo s odstřelem části skály pod Rokycanskou strání tak, aby se v tomto úseku vytvořil větší prostor pro koryto Klabavky. Předpokládalo se také přestěhování lukostřeleckého areálu, protože v jeho místech se v projektu zmiňuje prostor pro rozliv Klabavky do luk. Výše uvedené úpravy u Litohlavského mostu si zase měly vyžádat značné náklady na přemístění potrubí vysokotlakého plynovodu, který prochází souběžně s mostem a snižuje kapacitu koryta.[197] V jiném pramenu se mluví o přeložce regulační stanice plynu u Litohlavského mostu.[198] V úseku pod Litohlavským mostem se měl rovněž snížit levý břeh Klabavky tak, aby se voda při zvýšeném stavu nevylévala do obytných domů na pravém břehu (v ulici Klabavská stráň). Dál po proudu mělo vzniknout suché boční rameno usnadňující rozliv.[199] Projekt kromě toho řešil širší aspekty vodohospodářské a ekologické, mimo jiné se zabýval regulací odtoku vod z Brdské vrchoviny.[200] Koncem března 2007 město oznamuje, že projekt se posunul kupředu, protože po schůzce mezi Povodím Vltavy a ministerstva zemědělství 9. března 2007 dohodnuto, že město už nebude muset žádat stát o zařazení této investice do seznamu prioritních akcí, protože ministerstvo ji tam zařadilo rovnou.[201] Na akci „Rokycany-Klabava zkapacitnění koryta: dokumentace pro územní řízení“ vydalo město v roce 2007 ze svého rozpočtu 392 700 Kč.[202]
Zamýšlená investice vyvolala ale silný odpor některých místních obyvatel a environmentalistů. V lednu 2016 zrušilo ministerstvo životního prostředí výjimku z ochrany chráněných živočišných druhů, kterou Povodí Vltavy původně roku 2015 obdrželo. Celý projekt se tak na několik dalších let zdržel. Místní sdružení Český svaz ochránců přírody Kulíšek verdikt ministerstva přivítalo s tím, že nejsou a priori proti regulačním pracím, ale má se tak stát citlivějším způsobem. Vadily jim zejména plánované zdi podél řeky a omezení rekreačního využívání okolí vodního toku. Naopak starosta Rokycany Václav Kočí upozornil na to, že celý projekt byl od roku 2002 důkladně zvažován a podrobován posudkům a není realistické ho nyní takto zbrzdit.[203] V červenci 2018 se uvádí, že projekt se kvůli těmto koncepčním sporům zastavil. Týkal se i úprav koryta Padrťského potoka na průchodu městem. Odpůrci projektu navrhovali rozšíření a parkovou úpravu řečiště. A argumentovali tím, že obyvatelé bezprostředně podél řeky chtějí za veřejné peníze ochránit svůj soukromý majetek, přičemž veřejnost má tedy právo požadovat korekce projektu tak, aby sloužil i jí.[204]
[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.25.
[2] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_03&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8864,0
[3] Rokycanské listy, č.15, 1.8.1898.
[4] Rokycanské listy, č.4, 15.2.1899.
[5] Rokycanské listy, č.5, 1.3.1900.
[6] Rokycanské listy, č.15, 1. srpna 1898.
[7] Rokycanské listy, č.15, 1. srpna 1898.
[8] Kronika města Rokycan 1907-18, f.72.
[9] 5. plenární zasedání, 2.11.1970.
[10] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[11] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.
[12] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[13] Hlas Rokycanska, č.2, 28.9.1973.
[14] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.25.
[15] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[16] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[17] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[18] Hlas Rokycanska, č.2, 15.3.1974, s.2.
[19] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[20] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[21] 4. plenární zasedání MěstNV, 27.9.1971.
[22] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[23] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[24] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[25] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.
[26] Dalších 32 000 Kčs bylo ušetřeno díky brigádnické práci vykonávané zadarmo. /Hlas Rokycanska č.3, 12.10.1973, s.2./
[27] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[28] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[29] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[30] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[31] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[32] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[33] Hlas Rokycanska, č.5, 9.11.1973, s.7
[34] Kronika města Rokycan, 1969-73, XII., f.126.
[35] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[36] Hlas Rokycanska č.5, 9.11.1973, s.7
[37] Kronika města Rokycan, 1969-73, XII., f.133.
[38] Rokycanský deník, č.21.9.1994, s.9.
[39] Rokycanský deník, č.21.9.1994, s.9.
[40] Rokycanský deník, č.21.9.1994, s.9.
[41] Rokycanský deník, 17.11.1994, s.9.
[42] Rokycanský deník, 21.11.1994, s.9.
[43] Kronika města Rokycan, 1969-73, XII., f.29.
[44] 2. plenární zasedání MěstNV, 18.4.1966.
[45] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[46] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.
[47] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[48] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.
[49] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[50] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[51] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.
[52] 4. plenární zasedání MěstNV, 6.9.1976.
[53] 16. plenární zasedání MěstNV, 24.4.1979.
[54] 6. schůze rady MěstNV, 25.3.1980.
[55] 11. schůze rady MěstNV, 3.6.1980.
[56] Objekt čp.449/III doložen na mapě města z roku 1940 uložené v Státním okresním archivu v Rokycanech. Číslo poté přeneseno na rodinný dům v ulici Vysoký průhon.
[57] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[58] SokA, fond Archiv města Rokycan, č.kart.140.
[59] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807802.149050103,-1072314.2577083663,-807431.5692380636,-1072127.2307094776&link=ext
[60] 3. zasedání MNV, 12.3.1956.
[61] Kronika města Rokycan, 1985, f.75.
[62] Kronika města Rokycan, 1985, f.78. a Kronika města Rokycan, 1986, f.185.
[63] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[64] 7. plenární zasedání MěstNV, 8.11.1965.
[65] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[66] V.Šach: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 2, Hlas Rokycanska, č.40, 10.10.1991, s.3.
[67] Jan Šára: Rokytské mlýny v 16. století (relace o mlýnech z r.1600), Státní okresní archiv Rokycany, č.kart.134.
[68] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/omc/omc_pom/omc_wms_01.html?mapfile=6274_03&image_dir=6274&maxextent=0,-6901,8421,0
[69] Ebelová, I.- Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, III. oddělení, i.č. 2568, sign. XIV/17, kt. 149.
[70] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.25.
[71] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.25.
[72] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.238.
[73] 31. schůze obecního zastupitelstva, 13.7.1926.
[74] 35. schůze obecního zastupitelstva, 11.11.1926.
[75] 4. schůze městské rady, 8.7.1927.
[76] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[77] 9. schůze městské rady, 10.8.1927.
[78] 13. schůze městské rady, 31.8.1927.
[79] 14. schůze městské rady, 7.9.1927.
[80] 15. schůze městské rady, 21.9.1927.
[81] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[82] 24. schůze městské rady, 21.10.1927.
[83] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.25.
[84] 52. schůze městské rady, 10.2.1928.
[85] Kronika města Rokycan 1938-47, f.14.
[86] Kronika města Rokycan 1938-47, f.14.
[87] Schůze pléna MNV, 20.4.1948.
[89] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.26.
[90] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.255.
[91] 10. schůze obecního zastupitelstva, 25.6.1920.
[92] 30. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1926.
[93] Kronika města Rokycan 1918-37, f.109.
[94] 56. schůze městské rady, 1.3.1928.
[95] 3. schůze obecní okrašlovací komise. 4.10.1928.
[96] 4. schůze obecní okrašlovací komise, 3.9.1929.
[97] 179. schůze městské rady, 8.1.1930.
[98] 184. schůze městské rady, 26.2.1930.
[99] 190. schůze městské rady, 2.4.1930.
[100] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č.2099, ID: 5489.
[101] 36. schůze městské rady, 5.11.1931.
[102] 42. schůze městské rady, 1.12.1931.
[103] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.
[104] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.
[105] 75. schůze městské rady, 27.5.1932.
[106] 98. schůze městské rady, 14.10.1932.
[107] 134. schůze městské rady, 16.6.1933.
[108] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19.6.1934.
[109] 4. schůze obecního zastupitelstva, 24.2.1939.
[110] 7. schůze obecního zastupitelstva, 16.5.1939.
[111] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1937.
[112] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2413, ID: 5195.
[113] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1413, ID: 5283.
[114] Rokycansko, č.1,9. ledna 1992, s.6.
[115] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1934.
[116] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9.12.1927.
[117] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1934.
[118] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10.12.1940.
[119] 9. schůze rady MěstNV, 26.4.1977.
[120] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.9.1979.
[121] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.
[122] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[123] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2006, s.3.
[124] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[125] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/topos52/topos52_data/010k/M_33_76_C_c_2_index.html
[127] 4. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1972.
[128] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[129] 9. schůze rady MěstNV, 26.4.1977.
[130] 8. schůze rady MěstNV, 13.9.1977.
[131] 13. plenární zasedání MěstNV, 24.10.1978.
[132] Usnesení zastupitelstva města z 29.6.1999, www.rokycany.cz.
[133] Rokycanský deník, 1. listopadu 2002.
[134] Rokycanský deník, 29. března 2003.
[135] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[136] Založeno na osobních zápiscích autora.
[137] Právo, 3.4.2007, Západní Čechy, s.12.
[138] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[139] Kronika města Rokycan 1918-37, f.132.
[140] 3. schůze obecního zastupitelstva, 10.7.1931.
[141] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[142] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[143] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[144] Kronika města Rokycan 1918-37, f.139.
[145] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[146] 82. schůze městské rady, 7.7.1932.
[147] 92. schůze městské rady, 8.9.1932.
[148] Kronika města Rokycan 1918-37, f.139
[149] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20.1.1933.
[150] 117. schůze městské rady, 16.2.1933.
[151] 121. schůze městské rady, 16.3.1933.
[152] 21. schůze obecního zastupitelstva, 3.3.1933.
[153] 123. schůze městské rady, 30.3.1933.
[154] 141. schůze městské rady, 24.8.1933.
[155] 154. schůze městské rady, 9.11.1933.
[156] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30.4.1935.
[157] Kronika města Rokycan 1918-37, f.170.
[158] Kronika města Rokycan 1918-37, f.184.
[159] Kronika města Rokycan 1918-37, f.176.
[160] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.
[161] 52. schůze obecního zastupitelstva, 24.6.1936.
[162] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30.9.1936.
[163] 59. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1937.
[164] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1937.
[165] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1938.
[166] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1937.
[167] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1938.
[168] Kronika města Rokycan 1918-37, f.184.
[169] Kronika města Rokycan 1918-37, f.184.
[170] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18.5.1938.
[171] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1938.
[172] Kronika města Rokycan 1938-47, f.80.
[173] Kronika města Rokycan 1938-47, f.15.
[174] 31. schůze obecního zastupitelstva, 22.12.1942.
[175] 39. schůze obecního zastupitelstva, 18.8.1944.
[176] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání místního národního výboru, schůze z 17.1.1946.
[177] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[178] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[179] Schůze pléna MNV, 20.4.1948
[180] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.
[181] 2. zasedání MNV, 5.7.1957; 1. zasedání MNV, 6.1.1958.
[182] Rokycanské noviny, č.11, 20. listopadu 2004, s.5.
[183] Rokycanské noviny, č.2, 20. února 2004, s.1.
[184] Zpráva ČTK, ID: 20040521E02014, 21.5.2004.
[185] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1099, ID: 5329.
[186] Zpráva ČTK, ID: 20051107F00741, 7.11.2005.
[187] Zpráva ČTK, ID: 20040604E01095, 4.6.2004.
[188] Rokycanský deník, 4.10.2006.
[189] Rokycanský deník, 12.10.2006.
[190] Rokycanský deník, 20.7.2006.
[191] Rokycanský deník, 3.3.2007.
[192] Rokycanský deník, 16.2.2007.
[193] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.
[194] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13.2.2007.
[195] Rokycanský deník, 3.3.2007.
[196] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13.2.2007.
[197] Rokycanský deník, 3.3.2007.
[198] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13.2.2007.
[199] Rokycanský deník, 16.2.2007.
[200] Rokycanský deník, 3.3.2007.
[201] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2007, s.1.
[202] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[203] Budování protipovodňových opatření v Rokycanech se o rok odkládá, Idnes.cz, 26.1.2016, https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/protipovodnova-opatreni-reka-klabava-rokycany-povoden.A160126_134408_plzen-zpravy_pp
[204] Protipovodňová opatření v Rokycanech se opět odkládají, kvůli ekologům, Idnes.cz, 30.7.2018, https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/rokycany-reka-klabava-koryto-protipovodnova-opatreni-spor.A180727_417229_plzen-zpravy_vb