http://encyklopedierokycan.sweb.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/zpetnahomepage.jpg

 

http://encyklopedierokycan.sweb.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

D. Borek: verze 2020/09/17

Pražské předměstí: Úvod

 

Pražské předměstí je mimořádně rozsáhlým a složitým městským útvarem. Pokud bychom jej chápali oficiálně jako celou II. rokycanskou městskou část (roku 1979 přejmenovanou na Nové Město) patřila by k němu i celá čtvrť Práchovna, Jižní předměstí, ale i Páclovna nebo Osecký vrch. V takto oficiálně vymezeném Pražském Předměstí žijí zhruba 2/3 obyvatel Rokycan a jeho populace je srovnatelná s celkovým počtem obyvatel takových měst jako jsou Domažlice nebo Čáslav. Jde ovšem pouze o administrativní dělení, které se nekryje s Pražským předměstím v jeho historickém a urbanistickém ohledu.

Prudký růst populace i zastavěného území, a tudíž geograficky neobratně působící vymezení Pražského předměstí coby II. městské části bylo už počátkem 20. století zřejmé. Počátkem 20. let 20. století dokonce městská rada pověřila obecní komise policejní a stavební vypracováním návrhu na nové rozdělení města na čtvrti. Podle stanoviska komisí nebyly žádné zásadní změny nutné. Snad jen prý možno z části Pražského předměstí mezi Šťáhlavskou silnici a Padrťským potokem vytvořit novou čtvrť.[1] Tato nová městská čtvrť by tak zahrnovala nynější území Jižního předměstí a Práchovny, ale záměr nebyl realizován. Jižní předměstí i Práchovna tak zůstalo formálně součástí Pražského předměstí, byť urbanisticky i geograficky jde o samostatné sídelní útvary, které s Pražským předměstím prakticky nic nepojí.

 

 

 

Mapa Pražského předměstí, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:

 

 

 

a)    Územní vymezení a místní pojmenování

Pro účely této studie by ale samozřejmě nebylo přehledné popisovat tak ohromnou a složitou část Rokycan v jedné kapitole. Čtvrti jako Práchovna nebo Jižní předměstí se navíc vyvíjejí nezávisle na původní urbanistické struktuře Pražského předměstí, a proto mají svoje samostatné kapitoly. Pro účely této studie omezíme Pražské předměstí na jeho historické sídelní jádro.

I toto sídelní jádro je ale rozsáhlé, jeho zastavěné území má plochu cca 77 hektarů. Za Padrťským potokem, přesněji na jeho severním, pravém břehu, se nachází největší okrsek Pražského předměstí. Vyplňuje celou sníženinu mezi Padrťským a Boreckým potokem. Hlavní dopravní osou této oblasti je Pražská ulice, na kterou je napojeno Nerudovo náměstí, starobylé prostranství, ze kterého se rozbíhají další historické cesty: na Osek (v trase dnešní Soukenické a Tomáškovy ulice), zpět do centra města (lávkou přes Padrťský potok a dále přes Spilku na Masarykovo náměstí) a do Dobříva (v trase Pivovarské a Příbramské ulice). V 19. a 20. století se čtvrť dále rozrůstala, zejména východním směrem, podél Pražské ulice k Borku a do svahů v oblasti Na Husinci. V 2. polovině 20. století, v době komunistického kultu hromadné bytové výstavby pak i zde proběhly masivní asanace. Původní zástavba tak až na menší enklávy zanikla a zástavba byla zásadně měřítkově převrstvena. To samé platí i pro menší oblast Pražského předměstí, umístěnou v prostoru severně od městských hradeb, mezi kostelem a Padrťským potokem. Úzký pruh, s drobnou polozemědělskou zástavbou, tvořil jakousi podnož historickému jádru města a jeho dominantám. Oblast Pod Kostelem neměla vlastní osu, tvořily ji spíše nesouvislé skupiny chalup a domků, na severozápadě ji od Plzeňského předměstí odděloval areál Děkanského rybníčku a přilehlých zahrad. Nejdůležitější budovou této čtvrti byl bývalý kostel sv. Petra a Pavla, dnes přestavěný na klasicistní dům čp.117/II (zvaný Klášter). Čtvrť rovněž až na výjimky zanikla během 80. let 20. století při výstavbě panelového sídliště Pod Kostelem. Obě výše uvedené oblasti Pražského předměstí se historicky nazývaly „Pátek“. V době před třicetiletou válkou se pro tu severnější objevuje i název „Zámostí“, který je výstižný, ale dnes nepoužívaný.[2] Jižní sektor se nazývá „Pod Kostelem“. Název Pátek zároveň byl dlouho společným označením celého Pražského předměstí.

V prostoru jihovýchodně od historického jádra se rozkládá ještě další skupina předměstské zástavby. Od předpolí bývalé Pražské brány se tu do několika stran rozbíhaly historické cesty, jedna z nich k severovýchodu, směrem k mostu přes Padrťský potok (Pražská ulice), druhá v trase dnešní Růžičkovy ulice spojovala Rokycany s regionem Mirošovska a třetí vedla podél městských hradeb a pak dál k jihu do prostoru nynějšího Jižního předměstí. Na tomto starobylém rozcestí vznikla poněkud živelná a chaotická sídelní situace s mnoha nepravidelnými domovními bloky a skupinami budov. Plošnými demolicemi a průmyslovou stavební činností byla i tato oblast zásadně převrstvena, svůj charakter rozcestí si ale zachovala. Podle některých pramenů lze usuzovat, že se dříve nazývala „Na Dvořišti“ nebo „Dvořiště“. Tento název je ovšem dnes již mrtvý, není navíc jisté, zda opravdu označoval tuto lokalitu. V soupisu domů před třicetiletou válkou se zdejší zástavba popisuje jako „domy u brány“.[3] Zástavba v této části nebyla často považována za součást osídlení Pátku, šlo tedy o třetí rokycanské předměstí. V roce 1651 se například v souvislosti se stavem domů v Rokycanech píše: „na předměstích všech třech.“[4]

Teprve na počátku 19. století proniklo do lokální rokycanské topografie jméno „Pražské předměstí“. Do té doby jednoznačně převládalo označení „Pátek“. Zatímco původ jména „Pražské předměstí“ je prostý a odráží technokratickou preciznost rakouských topografů, o původu označení „Pátek“ toho víme poměrně málo.  Podle Karla Hofmana a jiných pramenů, byl odvozen z toho, že vždy pátek chodila z této čtvrti tamní chudina žebrat do města.[5] Patrně jde až o druhotnou lidovou tradici, která nevysvětluje počátky tohoto jména. Může jít o pozůstatek původních předlokačních Rokycan, tedy ještě před vysazením opevněného města někdy ve 14. století. Název Pátek by tak byl ozvěnou dávných trhových výsad (pravidelné páteční trhy). Takovou možnost nevylučuje například K. Kuča.[6] Jméno Pátek se každopádně objevuje už v polovině 14. století v úředních listinách, a to v zápisu z 14. října 1368, kterým arcibiskup Arnošt z Pardubic daroval rokycanskému proboštství „role u cesty do Litohlav, pole u Volduch, role u Strašic, role za Pátkem, role kolem Újezda, role u cesty do Rakové a les Mokrouše.“[7]

Dnes oba názvy spolu koexistují. „Pátek“ bývá, jak bylo už řečeno, používán dnes spíše pro označení užší oblasti podél Padrťského potoka a mezi tímto potokem a Nerudovým náměstím („bydlím na Pátku“), pojmenování „Pražské předměstí“ se poněkud překrylo s historickým označením Pražské ulice (respektive Pražské silnice), která je nepochybně hlavní tepnou této městské části („bydlím na Pražský“). Obě tato označení tak nesplňují, aspoň v neformálním rokycanském žargonu, funkci jména, které by zahrnovalo celou oblast sídelního jádra Pražského předměstí. I to je důkazem, že tato městská čtvrť je mimořádně velká a urbanisticky nejednotná, tudíž je spontánně vnímána jako více samostatných okrsků.

 

 

 

 

b)   Demografický a urbanistický význam Pražského předměstí

Pražské předměstí představuje mezi předměstími českých měst neobvyklý urbanistický útvar. Mnohá suburbia vznikala až druhotnou parcelací oblasti vně městských hradeb a jsou jasně navázána na předpolí nějaké městské brány. V Rokycanech je toto případ Plzeňského předměstí, které až do 19. století bylo shlukem chalup, mlýnů a dalších usedlostí před Saskou branou. Jenže rokycanské Pražské předměstí patrně existovalo již před založením opevněného středověkého města Rokycan v 14. století. Svědčí o tom jeho komplikovaný, živelný půdorys, který není jednoznačně orientovaný na historické jádro Rokycan. Naopak, při analýze nejstarší katastrální mapy města z roku 1838 lze vypozorovat, že město vykazuje zvláštní, takřka polycentrický charakter. Kromě pravidelného lokačního hlavního městského rynku (Masarykovo náměstí), je v půdorysné struktuře rovněž otazníky zahalené druhé náměstí (nynější Malé náměstí) a vně pozdějších městských hradeb, relativně daleko od opevněného pozdně středověkého městského okrsku leží rozlehlá zástavba Pražského předměstí na obou březích Padrťského potoka, přičemž v prostorových vztazích lze dnešní Nerudovo náměstí interpretovat jako svébytný centrální prostor, ke kterému se z širokého okolí sbíhají četné cesty. Je tudíž pravděpodobné, že Pražské předměstí, soustředěné možná okolo Nerudova náměstí, mohlo být jedním z předlokačních jader Rokycan v raném středověku. Teprve později bylo centrum obce přesunuto na místo dnešního městského jádra okolo Masarykova náměstí. Co je ale zajímavé, ani po tomto přesunu zástavba Pražského předměstí nezanikla a předměstí si zachovalo vysoký počet domů a obyvatel. Rokycany tak připomínaly specifické troj/dvojměstí. Gotické opevněné město (samo složené možná ze dvou sídelních jader – Masarykovo náměstí a prostor okolo Malého náměstí) shlíželo z návrší nad Padrťským potokem na rozsáhlé Pražské předměstí situované podél obou břehů potoka.[8] Zatímco vlastní město mělo před třicetiletou válkou 109 domů, Pražské předměstí minimálně 61 (z toho 11 u Pražské brány a 50 na Pátku). K nim je ovšem nutno připočíst další předměstské dvory a usedlosti patřící měšťanům.[9] Roku 1651 stav zástavby dramaticky poklesl, kvůli válkám a požárů. Ve městě stálo 89 domů, na Pátku jen 20.[10] Tato aritmetická data ovšem neznamenají, že by Pražské předměstí bylo zcela rovnocenné s opevněným městem. Převládala tu spíše chudší zástavba, polozemědělského a řemeslnického charakteru.  I tak je ale evidentní, že Pražské předměstí bylo trvale významnou a svébytnou coučástí sídelní struktury rokycanské kotliny.  Roku 1784 postihl Pražské předměstí, stejně jako celé Rokycany, ničivý požár. Na tomto předměstí shořelo 88 domů. Oheň pravděpodobně ušetřil oblast před Pražskou branou (prostor u lázní, dnešní Čapkova, Růžičkova či Lázeňská ulice).[11] Ani popožárová obnova ale nevedla k nějaké zásadní přestavbě Pražského předměstí. Mapa stabilního katastru z roku 1838 zde stále zaznamenává zhruba polovinu objektu postavených ze „spalných“ materiálů, tedy ze dřeva.

V 19. století počet obyvatel Pražské předměstí podstatně vzrostl, z  1075 v roce 1838 na 1964 obyvatel v roce 1900. V roce 1930 už mělo Pražské předměstí 3 481 obyvatel. V těchto údajích se už ale výrazně projevily i zcela nové obytné okrsky Jižního předměstí, Hořicova nebo Práchovny, které urbanisticky s Pražským předměstím nesouvisely. Srovnatelná data jsou proto ve 20. století jen těžko dostupná. Lze ale přesto říci, že zejména po roce 1945 demografická váha původního Pražského předměstí v rámci Rokycan výrazně narostla. Staré Pražské předměstí se totiž stalo dějištěm téměř nepřetržité bytové výstavby, která do roku 1990 smazala prakticky úplně jeho původní ráz. To, co zbylo, jsou jen střípky starší sídelní situace, obklopené mohutnými hmotami jednotlivých sídlišť. Zánik starého předměstí proběhl ve čtyřech etapách, okolo roku 1955 (sídliště Hrudkovanka), 1968 (sídliště na Pátku), 1978 (sídliště Na Železné) a 1984 (sídliště Pod Kostelem). Na konci každé z nich zmizel kus předměstí a na jeho místě vyrostl jednotně koncipovaný obytný soubor. Vzhledem k tomu, že nové sídlištní celky z 2. poloviny 20. století tak zásadně proměnily urbanistický charakter předměstí, je i následující popis této čtvrti strukturován podle novodobých sídelních celků. Původní zástavba zaniklá i přeživší je pak popsána v rámci této struktury vyprávění.

 


[1] 12. schůze obecního zastupitelstva, 10.9.1920.

[2] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Srv. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/9, kt. 100.

[3] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Srv. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/9, kt. 100.

[4] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/9, kt

[5] Rokycanský deník, č.1, 7.ledna 1988, s.3.

[6] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s.344-345.

[7] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.3.

[8] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s.344-345.

[9] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Srv. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/9, kt. 100.

[10] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Bělohlávek, 6/1968, s. 190.

[11] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/k/6, kt. 31.