|
|
|
|
|
|
Pražské předměstí: Regulace Padrťského potoka
Padrťský potok prodělal v 19. a 20. století převratnou proměnu. Původní přírodní koryto, po staletí formované živelnými silami periodických povodní už nevyhovovalo potřebám rostoucího města. Jeho břehy proto sevřely regulační zdi, vodní tok byl napřímen (a v převážné části svého průtoku městem zúžen) a podél něj vytýčeny nové nábřežní komunikace. Tato proměna se neprojevila jen na tváři Pražského předměstí ale na celém městském celku.
Obsah
Pražské předměstí: Regulace Padrťského potoka
10.1. Nejstarší plány na regulaci potoka a dílčí regulace od 19. století
10.2.Celková regulace Padrťského potoka ve 30. letech 20. století
10.2.1. Příprava regulace Padrťského potoka
10.2.2. Průběh prací na regulaci Padrťského potoka a popis výsledného díla
10.3. Pozdější úpravy Padrťského potoka
10.3.1. Úpravy regulace Padrťského potoka do roku 1989
10.3.2. Úpravy regulace Padrťského potoka v 90. letech 20. století
10.3.3. Povodně na počátku 21. století a příprava nové regulace Padrťského potoka
10.1. Nejstarší plány na regulaci potoka a dílčí regulace od 19. století
O regulaci potoka se uvažovalo již na konci 16. století za Rudolfa II., kdy v okolí Prahy ubývalo dostupného dřeva pro potřeby stavebnictví i tehdejších řemesel. Objevil se proto návrh, aby byly zpřístupněny rozsáhlé brdské lesy. Za vlády Matyáše I. (1611-1619) ustavena komise, která předložila variantu regulace Padrťského potoka, Klabavky a Berounky. Její součástí by bylo zpevnění břehů kůly a zřízení rybníků a jezů, které by umožnily plynulé splavování vorů. Náklady měly dosáhnout 9000 kop míšeňských a hradili by je zejména ti pražští podnikatelé, kteří by pak kupovali dříví z brdských lesů. Ti ale ne zcela souhlasili. Po vypuknutí třicetileté války pak celý projekt zapomenut.[1] Není jasné, jak by vypadala konkrétní technická řešení úpravy Padrťského potoka na průchodu městem Rokycany, ale vzhledem k tehdejším inženýrským možnostem by nejspíš nešlo o nějaké zásadní změny srovnatelné s říčními regulacemi.
Na skutečnou regulaci muselo město čekat dalších tři sta let. V prvním územním (regulačním) plánu Rokycan z roku 1892 se naléhavě doporučuje regulace potoka v 450 metrů dlouhém úseku od mostu v Pražské ulici až k dnešnímu mostu v Soukenické ulici a výstavba nábřežních zdí. Svoji roli tu sehrála zejména vzpomínka na katastrofální povodeň z roku 1872, která celou nivu Padrťského potoka v Rokycanech zaplavila. Nábřežní zdi tak měly být minimálně tak vysoké, jako zmíněná velká voda. Vzhledem k tomu, že taková investice byla finančně náročná (odhadována na 16 000 zlatých), doporučoval regulační plán její postupné provádění, doslova metr po metru. A přesně tímto stylem město v následujících 30 letech postupovalo.
Už roku 1888 zřízena několik desítek metrů dlouhá nábřežní zeď s promenádou a malým parkem na levém břehu potoka, u nového železného mostu v Pražské ulici (viz níže). V roce 1893 pak vyrostla nábřežní zeď na stejném břehu Padrťského potoka také před domy čp.137/II a 26/II v Rokycanově ulici (u lávky přes potok u Rokycanova domku). I zde šlo ovšem jen o úsek dlouhý několik desítek metrů. Projekt nábřežní zdi vypracoval Jan Srůček a 15. června 1893 jej předložil ke schválení městské radě.[2] Dne 19. června 1893 pak na výstavbu nového nábřeží vypsána veřejná obchodní soutěž. Vlastní stavba proběhla v krátkém období mezi 10. červencem a 19. srpnem 1893.[3] Použito kamene z obecního lomu na vrchu Kotel. Výstavbou této nábřežní zdi byl příznačně zrušen dosavadní vjezd pro povozy do koryta Padrťského potoka před domem čp.26/II.[4] V moderní éře se už měl přechod přes vodní tok ubírat výhradně po lávkách a mostech. Podobnou, spíše dílčí akcí byla i výstavba nábřežní zdi v pravobřežním úseku Padrťského potoka naproti Rokycanovu domku čp.26/II, v sekci od lávky až k domu čp.49/II v ulici Na Pátku. Zeď nechala zbudovat roku 1930 obec, v rámci programu nouzových prací na řešení nezaměstnanosti.[5] Koncem srpna 1930 městská rada rozhodla na návrh R. Kadláčka, že do tarasu Padrťského potoka na Pražském předměstí se vloží jedny schůdky.[6] V polovině září 1930 už na zasedání městské rady mohlo být oznámeno, že na tarasu na pravém břehu Padrťského potoka, v úseku od lávky u Rokycanova domku k domu čp.49/II, byly zřízeny dvoje schůdky.[7] V tomto úseku měla regulace i komunikační aspekt, protože před její realizací zde vedle živelného koryta potoka zůstávala na pravobřežní cestu (dnešní ulice Na Pátku) jen minimální šířka, v podstatě šlo o pěšinu. V srpnu 1930 taky městská rada rozhodla na upozornění J. Dobromysla, že se opraví poškozené železné zábradlí u Rokycanova domku.[8] V září 1930 nejprve rada města stanovila, že dodání železného zábradlí na taras od lávky u Rokycanova domku k domu čp.49/II bude zadáno J. Splítkovi za 5400 Kč.[9] O týden později se ale usnesení městské rady z 19. září 1930 o zadání zábradlí u Padrťského potoka ruší, vyčká se prý ještě nabídky městských železáren.[10] Počátkem října 1930 pak skutečně rozhodnuto, že městská technická kancelář zadá výstavbu železného zábradlí na znovuzřízeném tarasu u Padrťského potoka městským železárnám.[11] V srpnu 1931 obecní zastupitelstvo schválilo výpůjčku z mniškového fondu ve výši 610 000 Kč na výstavbu tarasu na nábřeží Padrťského potoka před domem M. Hrdličky (čp.71/II, stál na rohu ulice Na Pátku a komunikace, která z ní vybíhala k Nerudovu náměstí) za 12 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v tomto prostoru ale nebylo možno taras postavit bez nákladného výkupu nemovitostí, rozhodnuto, že částka se použije na výstavbu tarasu na protějším levobřežním úseku Padrťského potoka, od domu čp.31/II k bývalé okresní stravovně čp.4/III (tedy od Rokycanova domku k severu k nynější Soukenické ulici).[12] Už v září 1928 městští radní uložili městské technické kanceláři opravit náhon a taras pod železničním viaduktem.[13] V této době se taky řešila oprava tarasu u městských lázní (na levém břehu, poblíž mostu v Pražské ulici). V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce. V jejím rámci ale znovuzřízení poškozených tarasů, zůstane v rozpočtu jako nezbytné, ve výši 10 487 Kč. I v rozpočtu na rok 1928 se oprava tarasu u lázní ponechává v rozpočtu jako nezbytná investice, 10 000 Kč.[14] V červenci 1929 se městská rada na návrh J. Mouchy usnesla začít opravu tarasu u lázní už příští týden.[15]
10.2.Celková regulace Padrťského potoka ve 30. letech 20. století
10.2.1. Příprava regulace Padrťského potoka
Předchozí akce měly spíše ráz dílčích a velmi pozvolně postupujících investic. Řešením ovšem měla být komplexně pojatá úprava celého vodního toku na průchodu městem. Už roku 1906 jedná obec o provedení celkové regulace Padrťského potoka. V roce 1911 objednáno vypracování detailního projektu. V roce 1912 jej vypracoval ing. Aulický.[16] Kvůli vypuknutí 1.světové války ale práce na regulaci nebyly zahájeny. V roce 1920 se téma regulace vrátilo na pořad jednání radních, ale odhadovaná cena (3 220 000 Kč za úsek od pivovaru na Práchovně k soutoku a dále koryto Klabavky až k Litohlavskému mostu) nebyla ve finančních silách obce.[17]
Skutečně koncepční řešení bylo realizováno ve 30. letech 20. století. Už 1. září 1923 vytvořeno Vodní družstvo jako zájmové sdružení pro regulaci vodních toků v Rokycanech.[18] Konkrétnějších obrysů začala regulace nabývat o pár let později. Definitivní projekt vypracoval roku 1931 ing. Jizba.[19] V září 1931 městskou radou přijata nabídka ing. J. Jizby z Karlína na doplnění projektu na regulaci Padrťského potoka za honorář 4000 Kč.[20] V červenci 1931 čte na zasedání obecního zastupitelstva František Zrzavecký prohlášení ČSNS k prioritám v novém volebním období. Na prvním místě zmiňuje potřebu prosadit regulaci Padrťského potoka a Klabavky a řešit tak hygienické problémy i nezaměstnanost. Spis i plány na regulaci jsou prý na zemském úřadu u technického rady pana Pánka, který jeví pro projekt velké porozumění.[21] Dne 24. listopadu 1931 se konala veřejná schůze, kde jsou občané seznámeni s blížícím se zahájením prací.[22] Schůzi svolal ředitel hospodářské školy A. J. Vít.[23] Šlo o projekt mimořádně drahý a inženýrsky náročný. Obec jej nemohla financovat sama. Šlo totiž o zhruba 10 kilometrů vodních toků. Jen v zastavěném území města šlo o tři úseky, a to Padrťský potok od jezu na Práchovně až k soutoku (odhadované náklady 2 700 000 Kč), Borecký potok od tlukárny čp.159/II až k soutoku (náklady odhadovány na 417 000 Kč) a Klabavka (náklad odhadován na 4 300 000 Kč).[24] Obsáhle se regulačními projekty zabývalo obecní zastupitelstvo v prosinci 1931. Projekt regulace Padrťského potoka je tehdy v revizi ing. J. V. Jizby z Prahy-Karlína. Ve 2. polovině roku 1932 a v roce 1933 měla být regulace Padrťského potoka provedena, přičemž práce měly mít i dopad na snížení nezaměstnanosti. Očekávala se státní subvence ve výši 55 % a zemská subvence ve výši 25 %. Aspekt regulačních investic jako nástroje řešení nezaměstnanosti byl aktuální i proto, že během 1. poloviny roku 1932 se očekávala dostavba kasáren a pokud by pak nezačaly práce na regulaci, hrozil nárůst počtu lidí bez práce.[25]
Padrťský potok měl být dle údajů z prosince 1931 regulován v délce 1,4 km od jezu na Práchovně k soutoku, přičemž náklady odhadovány na 2 700 000 Kč. Borecký potok měl být regulován v délce 760 metrů, od tzv. Sýkorovny k soutoku, kromě regulace se tu měla jako samostatný projekt provést výstavba nového železobetonového mostu na okresní silnici (most v Dvořákově ulici, viz výše). Náklady odhadovány na 370 000 Kč + 44 000 Kč na meliorace 10 hektarů přilehlých pozemků. V návrhu obecního rozpočtu na rok 1932 je 2 800 000 Kč na regulaci Padrťského potoka, 500 000 Kč na regulaci Boreckého potoka. Očekávala se subvence 2 240 000 Kč na regulaci Padrťského potoka a 400 000 Kč na regulaci Boreckého potoka.[26] Dne 24. listopadu 1931 proběhlo jednání na zemském úřadě se zástupci obce. Na základě této schůzky měla obec vyslat dva zástupce do přípravného výboru pro regulaci Klabavky, Padrťského a Boreckého potoka. 1. prosince 1931 navrhla městská rada jmenovat do výboru Josefa Selementa a Josefa Varvařovského (ředitele měšťanské školy) a dodatečně navržen i A. J. Vít. Obecní zastupitelstvo pak při prosincovém zasedání schválilo jmenování 4 členů, kromě výše uvedených ještě František Nový.[27] V lednu 1932 městské radě oznámeno, že revidovaný rozpočet na regulaci Padrťského potoka je 2 352 070 Kč. 18. ledna 1932 měla Padrťský a Borecký potok shlédnout komise zemského úřadu.[28] 18. ledna 1932 skutečně konali členové zemského úřadu obhlídku vodních toků přímo na místě, v Rokycanech. 28. ledna 1932 na schůzi rady byla na vědomí vzata zpráva starosty o intervenci 20. ledna 1932 u zemského úřadu v otázce projektu regulace Padrťského a Boreckého potoka a zpráva o pochozí komisi k tomuto projektu z 18. ledna 1932.[29] Dne 21. února 1932 se pak Přípravný výbor pro regulaci Klabavky přeměnil na stálý „Brdský vodohospodářský sbor“ (ustavující schůzi měl 23. dubna 1933).[30] Návrh regulace tehdy předpokládal její provedení ve 4 částech:[31]
- 1. část, úprava Klabavky od Ejpovic k mostu na silnici Klabava-Litohlavy v délce 4263 m
- 2. část, úprava tzv. „Rokycanské Klabavky“, od mostu na silnici Klabava-Litohlavy k soutoku Boreckého a Padrťského potoka v délce 4957 m
- 3. část, úprava Padrťského potoka v Rokycanech od soutoku Boreckého a Padrťského potoka k jezu u bývalého obecního pivovaru v délce 1420 m
- 4. část, úprava Boreckého potoka od soutoku Boreckého a Padrťského potoka k tlukárně v délce 760 m
Podle jiného dobového pramene ale po 18.lednu 1932, kdy provedena prohlídka Klabavky a Padrťského i Boreckého potoka od Chrástu do Rokycan, následovalo 2. února 1932 jednání městské rady, která projednala v základních rysech otázku regulace. Oznámen jí byl výsledek prohlídky obou potoků 18. ledna 1932 a podána zpráva o intervenci v otázce regulace provedené na zemském úřadu. Ředitel přípravného výboru pro regulaci Klabavky A. J. Vít doporučil pro urychlení prací, aby město regulaci obou potoků začalo. Usneseno bylo také poskytnout J. V. Jizbovi 4000 Kč za revizi projektu regulace Padrťského potoka. Obecnímu zastupitelstvu doporučeno provést regulaci Padrťského a Boreckého potoka, pokud město dostane od státu a země minimálně 70% subvenci. S okresním výborem se měla projednat brzká výstavba mostu na okresní silnici osecko-voldušské přes Borecký potok.[32] Dle informace získané 3. února 1932 od zemského úřadu se očekávala výplata subvence od státu i země ještě v roce 1932. Poněkud jinak v tomto konceptu vypadala etapizace prací. Město chtělo už v roce 1932 provést regulaci Boreckého potoka v délce 760 metrů, „od lávky přes potok k vodnímu dílu, kde měl závod pan František Havelka, k soutoku“. A regulaci Padrťského potoka chtěla obec realizovat v roce 1933 a případně i v dalších letech.[33] 11. února 1932 podána městské radě zpráva o intervenci A. J. Víta 3. února 1932 u zemského úřadu v otázce regulace Boreckého a Padrťského potoka.[34] Koncem března 1933 se pak městská rada seznámila se zprávou o intervencích A. J. Víta z 10. března, 22. března a 30. března 1932 u zemského úřadu a na ministerstvu zemědělství v otázce regulace potoků. Radním oznámeno, že do 4 týdnů vykonají zástupci zemského úřadu a ministerstva místní prohlídku, pak podrobí projekt regulace revizi.[35] 28. dubna 1932 vykonal zemský úřad a ministerstvo zemědělství ekonomickou revizi projektu regulace Padrťského a Boreckého potoka.[36]
Dne 12. května 1932 přečten městské radě protokol o technicko-ekonomické revizi projektů regulace Boreckého a Padrťského potoka. Obec v té době stále zvažovala různé varianty provedení regulačního díla. Usneseno tedy vyžádat si výši nákladů při variantě výstavby břehových tarasů v části Padrťského potoka od Prácheňského jezu, případně od železničního viaduktu až ke státnímu mostu, pak se mělo rozhodnout, zda obec uhradí výstavbu nábřežních zdí sama.[37] O výstavbu pobřežních zdí se zasazovali obyvatelé přilehlých částí města. V červnu 1932 sděluje městská rada k žádosti obyvatel Pražského předměstí o vybudování tarasních zdí při regulací Padrťského potoka od erárního mostu k železničnímu viaduktu sděleno, že náklady na regulaci by se tak zvýšily asi o 400 000 Kč. Rada se ale usnesla, že samospráva zakročí v otázce získání půjčky v potřebné výši na úpravu potoka.[38] Další alternativní návrh vyplynul z žádosti Sokola o prodloužení regulace Padrťského potoka až k Pražákovu mlýnu (mlýn Korečník čp.104/II jižně od tenisových kurtů). V září 1932 městská rada ale stanovila, že tato žádost se projedná později.[39] Dne 27. května 1932 radě oznámen výsledek technicko-ekonomické revize projektů regulace Boreckého a Padrťského potoka dle rozhodnutí ministerstva zemědělství, žádost o vodoprávní povolení už prý je podána.[40] 21. července 1932 podána městské radě zpráva o výsledku vodoprávního řízení 8. července 1932 v otázce regulace Padrťského potoka. Oznámeno, že až rozhodnutí nabude právní moci, podá se žádost o státní a zemskou subvenci.[41]
Nakonec jako první schválena regulace Padrťského potoka. Šlo totiž o úsek, který nejvíce protékal zastavěným územím města a regulace zde proto byla urgentní. 21. září 1932 město požádalo zemský úřad o zemskou a státní subvenci na regulaci.[42] Počátkem října 1932 vzata městskou radou na vědomí zpráva o intervenci 26. září 1932 u Zemského úřadu v Praze v otázce subvence na regulaci Padrťského potoka.[43] Koncem října 1932 podána městské radě zpráva o intervenci starosty 26. října 1932 u zemského úřadu v otázce regulace Padrťského potoka.[44] Dne 26. října 1932 oznamuje zemský úřad, že souhlasí s rozpočtem akce (1 550 000 Kč) a přizná subvenci 25 % celkových nákladů, maximálně ale 387 500 Kč.[45] Podle obecní kroniky schválil regulaci zemský výbor 24. října 1932.[46] Ve prospěch regulačních prací hrál společný zájem státní správy i samosprávy na provádění podobných projektů, které v době vrcholící hospodářské krize mohly snížit nezaměstnanost. 8. listopadu 1932 ještě delegace města jednala na zemském úřadu a taky na ministerstvu zemědělství, kde prosazovala brzké přidělení státního příspěvku, přičemž zástupcům obce neoficiálně naznačeno, že příspěvek bude 45 %.[47] Zpráva o intervenci 8. listopadu 1932 u zemského úřadu v otázce regulace pak podána členům městské rady. Usneseno, aby obec u zemského úřadu opatřila překreslení projektu a aby buď sama, nebo za pomoci zemského úřadu připravila vypsání ofertního řízení.[48] V listopadu 1932 se na schůzi obecního zastupitelstva jedná o závazcích obce vzhledem k úpravě Padrťského potoka v Rokycanech. Šlo o finanční a právní povinnosti města jako příjemce dotací. Zastupitelé vše odsouhlasili.[49] Dne 9. prosince 1932 pak na schůzi městské rady přečten výnos ministerstva zemědělství, kterým projekt regulace Padrťského potoka s rozpočtem 1 550 000 Kč schválen.[50] Na schůzi prezídia městské rady 21. prosince 1932 oznámeno, že zemský úřad zaslal překreslený projekt regulace Padrťského potoka za 1600 Kč, teď se mělo rozhodnout, zda obec sama vypíše a zadá stavbu, nebo zda k tomu zmocní zemský úřad.[51]
Naplno se koncem roku 1932 rozběhla i jednání o finančním zajištění investice ze strany města, tedy kromě dojednaných dotací. Počátkem září 1932 městská rada oznamuje, že u Ústřední sociální pojišťovny se zakročí za povolení půjčky na regulaci Padrťského potoka.[52] V polovině října 1932 konstatuje městská rada, že městské spořitelně budou oznámeny podmínky Občanské záložny o půjčce 1 600 000 Kč na regulaci Padrťského potoka.[53] Počátkem listopadu 1932 v městské radě na návrh J. Selementa usneseno podat u Ústřední sociální pojišťovny žádost o půjčku na regulaci Padrťského potoka.[54] Brzy na to na zasedání městské rady podána zpráva o intervenci 8. listopadu 1932 u Ústřední sociální pojišťovny v otázce půjčky 2 600 000 Kč na regulaci Padrťského a Boreckého potoka a na výstavbu vodojemu.[55] V lednu 1933 pak schválilo zastupitelstvo uzavření půjčky 470 000 Kč na regulaci Padrťského potoka u Ústřední sociální pojišťovny. Obec už dříve žádala o půjčku 2 660 000 Kč (z toho 1 600 000 Kč na regulaci Padrťského potoka, 500 000 Kč na Borecký potok a 560 000 Kč na výstavbu vyrovnávacího vodojemu). 23. prosince 1932 ale povolena půjčka jen 470 000 Kč, čímž byl její účel omezen na Padrťský potok. 5. ledna 1933 městská rada doporučila ke schválení.[56] Souhlas s uzavřením půjčky 470 000 Kč u Ústřední sociální pojišťovny na regulaci Padrťského potoka vydala v lednu 1933 i obecní finanční komise. Zemský úřad podle ní má být zmocněn vypsat ofertní řízení a zadat práce.[57]
10.2.2. Průběh prací na regulaci Padrťského potoka a popis výsledného díla
Práce na regulaci Padrťského potoka započaly roku 1933. Obecní rozpočet na tento účel vyhradil 1 600 000 Kč. Dalších 500 000 Kč připravil na regulaci Boreckého potoka (zde šlo o práce v souvislosti s výstavbou nového koupaliště pod Husovými sady).[58] Dne 5. ledna 1933 na schůzi městské rady oznámeno, že na regulaci Padrťského potoka nelze dodat z městských lomů potřebný kámen. V případě štěrku a písku bude firma Žour a Wolf dotázána na použitelnost písku z Vršíčku k betonářským účelům. 11. ledna 1933 prý také prohlédne městské lomy zástupce zemského úřadu. Obecnímu zastupitelstvu doporučeno zmocnit zemský úřad k zadání a vypsání ofertního řízení na regulaci Padrťského potoka.[59] Na schůzi městské rady v polovině února 1933 oznámeno, že zemský úřad vypsal veřejnou soutěž na úpravu Padrťského potoka a že 15. března 1933 budou otevřeny nabídky. Zemský úřad prý je ochoten prodloužit regulaci Padrťského potoka k továrnímu jezu firmy Hirsch (tedy v úseku říčky Klabavky). Obec rozhodla, že dodá figuranty pro zaměření.[60] Na schůzi městské rady 23. února 1933 informováni její členové o intervenci J. Alferiho konané 7. února 1933 u zemského úřadu v otázce vypsání ofertního řízení na regulaci Padrťského potoka a na ministerstvu financí v otázce příspěvku ze státního vodohospodářského fondu na regulaci Padrťského potoka.[61]
V polovině března 1933 starosta městskou radu informoval o intervenci 15. března 1933 u zemského úřadu v otázce otevírání ofert na regulaci Padrťského potoka. Došlo prý celkem 44 nabídek, cenově se pohybují od 803 412,50 Kč do 1 307 075 Kč. Opakuje se, že nyní je nutno vznést požadavek na prodloužení regulace i na další úsek Klabavky.[62] Veřejnou soutěž na regulaci potoka vypsal zemský úřad do 14. března 1933. Vyhrály ji firmy ing. Jelínka z Berouna a Lva Brejchy z Rokycan.[63] 23. března 1933 městskou radou zemskému úřadu doporučeno zadat regulaci Padrťského potoka spojené firmě ing. Jelínek a Lev Brejcha.[64] Zemský úřad pak 21. dubna 1933 oznámil, že hodlá navrhnout zadat regulaci Padrťského potoka sdruženým firmám ing. Josef Jelínek a arch. Lev Brejcha dle jejich nabídky z 13. března 1933, tedy za cenu 864 836 Kč. 27. dubna 1933 městská rada doporučila ke schválení jako pilný návrh a o den později záležitost schválilo i obecní zastupitelstvo.[65] Dne 11. května 1933 podána městské radě zpráva starosty o jeho intervenci 9. května 1933 u zemského úřadu v otázce regulace Padrťského potoka. Podle informací získaných v Praze prý navrhuje ministerstvo zemědělství zadat investici firmě ing. Karel Holeček z Klatov místo spojeným firmám Jelínek a Brejcha navrhovaných zemským úřadem.[66] Nakonec ale tento záměr nebyl prosazen a zakázka zůstala firmám Jelínek a Brejcha. 30. května 1933 městské radě oznámeno, že zemský úřad zadal úpravu Padrťského potoka firmě Jelínek a synové a L. Brejcha za 864 836 Kč, přičemž příští čtvrtek (8. června 1933) měl vytýčit zástupce zemského úřadu staveniště.[67] Výkopové práce začaly 6. června 1933.[68] Dne 8. června 1933 městské radě oznámen výsledek komisionelního řízení, kterým 7. června 1933 předána úprava Padrťského potoka firmě J. Jelínek a L. Brejcha.[69]
Regulovaný úsek začínal u starého pivovaru čp.98/II v Příbramské ulici na Práchovně a oproti původnímu projektu byl úsek prodloužen z 1420 na 1600 metrů (nově přidána i krátká část od soutoku Boreckého a Padrťského potoka k lávce přes Klabavku v ulici Ke Koupališti).[70] Od Práchovny k mostu v Pražské ulici (650 metrů) byl regulovaný potok pojat jako otevřené koryto se skloněnými břehy vydlážděnými kameny a vyspárovanými drny. Od mostu k soutoku (680 metrů) provedena regulace formou kolmých kamenných nábřežních zdí o maximální výšce 2,15 m. Původní nepravidelné koryto potoka napřímeno a regulováno na šířku 17,8 m (pouze v úseku před soutokem s Boreckým potokem zvolena šířka 22 metrů).[71] Dno potoka sestává z vlastního, mělce zahloubeného koryta, dlážděného kamenem a bočních pásů, rovněž dlážděných nicméně zarůstaných travou, které jsou zaplavovány jen při vyšším stavu vody. Naproti Rokycanovu domku čp.26/II postavena v rámci této investice nová železobetonová lávka (viz vpředu). Další podobná lávka postavena přes Klabavku nedaleko soutoku Padrťského a Boreckého potoka v ulici Ke Koupališti (viz kapitola „Plzeňské předměstí“). Na nábřeží instalováno betonové zábradlí. V červenci 1933 městskou radou na vědomí vzat výsledek jednání s tenisovým a bruslařským klubem (sídlil v prostoru nynějšího Ostrůvku na soutoku Boreckého a Padrťského potoka – viz výše) o dispozicích ohledně regulace Padrťského potoka v sousedství jeho pozemku.[72] Koncem srpna 1933 se uvádí, že městská technická kancelář obstará dobrozdání ing. J. Dědečka o zkoušce betonu a malty na regulaci Padrťského potoka.[73]
Regulace byla dokončena roku 1934. Náklady města na její provedení dosáhly 1 304 655 Kč.[74] Obec ale nebyla jediným sponzorem této investice. Regulace Padrťského potoka kolaudována vodoprávně výměrem okresního úřadu 31. března 1935.[75] Dílo bylo naprojektováno na úroveň padesátileté vody.[76] V důsledku toho nedokázalo v následujících desetiletích vždy ochránit Rokycany před rozlitím povodňových vod. Naposledy v roce 2002 a 2006. Koncem března 1933 městskou radou na vědomí vzata zpráva o intervenci 28. března 1933 u ministerstva financí v otázce státního příspěvku od ministerstva zemědělství na regulaci Padrťského potoka. Projekt regulace prý státem pojat do přednostního pořadí investic, které se mají provádět letos, do 14 dnů by mělo ministerstvo financí oznámit výsledek.[77] V květnu 1933 oznámeno že ministerstvo zemědělství vyměřilo za určitých podmínek subvenci až 45 % na regulaci Padrťského potoka.[78] 1. června 1933 městské radě oznámeno, že do 30. června 1933 nutno požádat Ústřední sociální pojišťovnu o výplatu půjčky 470 000 Kč na úpravu Padrťského potoka, která byla v minulých dnech zadána zemským úřadem.[79] V srpnu 1933 na vědomí vzata zpráva o intervenci u ministerstva vnitra v otázce změny použití půjčky práce ve výši 560 000 Kč na stavbu vodojemu a 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí a eventuálně i 400 000 Kč na regulaci Padrťského potoka na jiné účely. Oznámen zároveň výnos zemského úřadu o přidělení 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí.[80] Dle rozhodnutí městské rady v srpnu 1933 se firmě Jelínek a synové poukáže 1. splátka 103 000 Kč za regulaci Padrťského potoka a zemský výbor se požádá o 1. třetinu zemského příspěvku. [81] V polovině září 1933 firmě Jelínek a synové poukázáno za regulaci Padrťského potoka 196 000 Kč.[82] Počátkem října 1933 rozhodnuto, že firmě Jelínek a synové se poukáže 118 000 Kč jako 3.splátka za regulaci Padrťského potoka.[83] V polovině října 1933 pak následovala výplata 87 000 Kč coby 4.splátky za regulaci Padrťského potoka pro firmu Jelínek a synové.[84] V červnu 1934 jedná obecní zastupitelstvo o uzavření půjčky 750 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen (Sporobanka) k úhradě investic mimořádného rozpočtu na rok 1934. Už 26. října 1933 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno uzavření půjčky u tohoto ústavu ve výši 1 500 000 Kč, později ale půjčka snížena na 750 000 Kč a v této výši 6. prosince 1933 schválena okresním výborem. Teprve nyní vyřízena další půjčka u tohoto ústavu ve výši 750 000 Kč, 22. května 1934 ji městská rada doporučila ke schválení. Půjčka se měla mimo jiné použít na výstavbu železobetonové lávky přes Padrťský potok (250 000 Kč) a na úpravu nábřeží regulovaného Padrťského potoka (50 000 Kč).[85] V roce 1935 město posuzuje uzavření půjčky 5-6 000 000 Kč na úhradu investic, koupě lesů a na konverzi nevýhodných půjček. 3. dubna 1935 projednala městská rada možnost půjčky od advokáta Josefa Vlčka z Počapel u Berouna, který ji nabídl 2. července 1934. 11. dubna 1935 městská rada doporučila půjčku ke schválení půjčku. Měla být použita mimo jiné na dokončení úprav nábřeží u regulovaného Padrťského potoka za 50 000 Kč.[86] V roce 1935 ještě ex post provedeno schválení podmínek železniční správy pro úpravu Padrťského potoka pod železničním viaduktem. 17. května 1935 schválilo ředitelství státní železnice návrh na regulaci potoka pod viaduktem a udělilo dodatečné stavební povolení. 23. května 1935 městská rada doporučila ke schválení podmínky státních drah. V červenci 1935 věc odsouhlasena na schůzi obecního zastupitelstva. [87] V roce 1936 jedná obec o použití nevyčerpaných 250 000 Kč z původní půjčky od Ústřední banky československých spořitelen na výstavbu železobetonového mostu přes Padrťský potok na úhradu jiných investic. Část zbylých peněz z půjčky se měla použít na úhradu úpravy nábřeží Padrťského potoka (na mzdy a materiál) ve výši nákladů 7200 + 7040 Kč.[88]
Regulací navždy zmizela některá zákoutí, která Padrťský potok do té doby vytvářel. Například pod železničním viaduktem se potok rozléval do značné šířky, vytvářeje tak jakousi iluzi velké řeky nebo rybníku.[89] V místech, kde je dnes most v Soukenické ulici, naproti restauraci Hradčany čp.59/II, zase regulací zanikl starobylý brod. V místech, kudy se pozvolně vjíždělo do koryta potoka, vztyčeny nekompromisní nábřežní zdi. V letech 1936-37 tu pak postaven most, čímž vznikl nový severní dopravní obchvat historického jádra (viz kapitola „Plzeňské předměstí“ – Soukenická ulice). Kvůli regulaci potoka se nemusely provádět žádné demolice, protože stávající zástavba byla situovaná v jistém odstupu od dosavadního koryta. Snad jen dvorky domů v ulici Na Pátku musely být nově založeny na nábřežní zdi.
10.3. Pozdější úpravy Padrťského potoka
10.3.1. Úpravy regulace Padrťského potoka do roku 1989
Po několika letech se na provedeném regulačním díle objevily některé závady. Když v prosinci 1938 jednalo obecní zastupitelstvo o připravované regulaci Klabavky, vystoupil s příspěvkem do debaty i Václav Krátký, který upozorňuje, že na akci bude nutno mít řádný stavební dohled, aby práce nebyly provedeny tak špatně jako kynety v Padrťském potoce. Obecní zapisovatel pak reaguje, že o opravě kynet v Padrťském potoce se prý jedná se zemským úřadem a se státem.[90] Dne 31. srpna 1939 konstatovala obecní rada, že regulace potoka byla provedena nekvalitně. Město nechalo na Vysokém učení technickém v Praze přezkoušet použitý beton a vyšetřit, kdo prováděl technický dozor.[91] V roce 1940 pak obec jedná o převzetí funkce stavebníka při opravě regulace Padrťského potoka a o úhradě potřebných nákladů příspěvkem od Zemského úřadu. Regulaci potoka, kterou provedla v letech 1933-34 firma J. Jelínek a synové, prý postupem času poškodila eroze, na četných místech rozrušen beton v patkách kynety následkem rozkladného vlivu odpadních vod ze Škodových závodů a ze Šternbergského pivovaru. Na inženýrském díle se dále projevil i vliv povodní. Obec nemohla opravu hradit sama. Městská technická kancelář vypracovala projekt opravy, který předložen zemskému úřadu ke schválení subvence, přičemž rozpočet opravy dosáhl 474 000 K. Od ministerstva zemědělství očekávána subvence 50-55 %, od země 25 %, na obec by zbývalo 20-25 %, tedy cca 100 000 K. 7. listopadu 1940 městská rada doporučila tento záměr ke schválení. V debatě na schůzi zastupitelstva opět upozorňuje Václav Krátký, že bude nutno zajistit dobrý stavební dozor, hlavně nad mícháním betonu. Na to reaguje starosta Hejrovský. Opravy prý budou provedeny z kamene a budou tedy trvalejší. V prosinci 1940 zastupitelstvo záměr opravy a jejího financování schválilo.[92] Jenže na další schůzi, ještě v prosinci 1940, bylo toto rozhodnutí zastupitelstvem revidováno. Poté, co totiž 10. prosince 1940 na schůzi obecního zastupitelstva rozhodnuto, že obec přispěje 20 % a bude stavebníkem při opravě regulace potoka, byla proti tomu podána námitka členem obecního zastupitelstva Arnoštem Jonášem, pokladníkem ONP. Podle něj se nejedná o novou investici, ale pouze o opravu provedeného díla, přičemž při provedení regulace v roce 1932 obec přispěla značnou částkou 30 % nákladů. Závady na regulaci jsou podle Jonáše významné a obec má povinnost provádět pouze běžnou údržbu. Jonáš navrhl, aby stavebníkem byla země a aby obec neplatila 20 % nákladů. 27. prosince 1940 městská rada uznala závažnost argumentů Arnošta Jonáše a doporučila zastupitelstvu ke schválení jeho návrh, což se také stalo.[93]
Na schůzi 17. ledna 1946 rozhodl Místní národní výbor požádat státní správu o novou úpravu Padrťského potoka.[94] Mělo jít o udržovací opravy, které měly odstranit následky několikaleté zanedbávané údržby regulačního díla během 2. světové války. Město se totiž smlouvou s ministerstvem zemědělství z 23. března 1935 a se zemským výborem z 1. února 1935 zavázala, že bude regulační dílo pravidelně udržovat.[95] Do rozpočtu na rok 1947 město na tuto investici vyčlenilo 100 000 Kčs.[96] Nakonec si obec půjčila u Občanské záložny na opravu regulace 120 000 Kčs.[97] Šlo o jednu z investičních priorit města v době první dvouletky.[98] Akci prováděly Československé stavební závody, n.p. Dne 15. května 1949 ale práce přerušeny, protože investice byla vyškrtnuta z dvouletého plánu.[99] Regulační práce přesunuty na rok 1950.[100] Regulace Padrťského potoka byla znovu zahájena počátkem července 1950. Kromě běžné údržby již regulovaného koryta byly prováděny i úpravy v úseku od tenisového hřiště V Alejích na Práchovně směrem po proudu (začalo se u starého pivovaru, nad železničním viaduktem).[101] V roce 1955 započato s čištěním koryta u soutoku Boreckého a Padrťského potoka.[102] V roce 1957 nový Místní národní výbor ohlašuje jako svůj záměr na příští roky dokončit rekonstrukci Padrťského potoka.[103] V červenci 1957 se v korytu naplno pracuje. Původní, betonem krytý a již zchátralý střední pruh koryta (kyneta) předlážděn žulovými kameny. Koryto se kromě toho místy prohloubilo.[104] Někdy v srpnu 1957 musely být kvůli vysokému stavu vody práce s bagrem v korytu potoka přerušeny. Město toho využilo a bagr nasadilo na pár dní na odklízení sutin po demolovaných domech čp.14/II a čp.112/II na křižovatce Růžičkovy a Jiráskovy ulice (viz níže).[105] V říjnu 1958 se uvádí, že práce na úpravě regulace stále pokračují.[106] Každopádně ani tyto investice z 50. let nezměnily zásadním způsobem podobu regulace provedené v 30. letech 20. století. Celou investici pouze postihovalo mírné chátrání s tím, jak betonové prvorepublikové zábradlí podléhalo erozi a vandalismu. Koryto se navíc postupně plnilo nánosy, které obrůstaly bujnou vegetací.
10.3.2. Úpravy regulace Padrťského potoka v 90. letech 20. století
V březnu roku 1991[107] a dále od podzimu 1995 do roku 1996 probíhaly v Padrťském potoce práce na rekonstrukci koryta.[108] Během 60 let od dokončení regulace totiž nánosy bahna, erozní činnost vody i zub času poškodily původní dlažbu dna potoka. Poslední ránu pak omšelé regulaci zasadila letní povodeň v červnu 1995.[109] Práce začaly na podzim 1995 (v říjnu 1995 už se naplno pracuje[110]), prováděly je VODNÍ STAVBY PRAHA, a.s., Divize Plzeň. Odhadovaný náklad na tuto investici vyčíslen na 12 500 000 Kč. Plánovaný termín dokončení stanoven na 31. srpna 1996.[111] Kvůli tuhé zimě na přelomu let 1995-96 se sice práce prakticky zastavily, ale nakonec byl termín dokončení v zásadě dodržen. Počátkem září 1996 se konala kontrolní obhlídka staveniště a ještě v září provedeno oficiální předání.[112]
Opravy se týkaly cca 350 metrů dlouhého úseku od mostu v Pražské ulici k mostu v Soukenické ulici. Úsek rozdělen na 2 etapy: 1.od mostu v Pražské k lávce v Rokycanově ulici, 2. od lávky k mostu v Soukenické ulici. Cílem opravy mělo být zvýšení průtoku, prohloubení a vyčištění koryta. Přitom došlo k výrazné proměně inženýrského řešení regulace. Až do té doby byly postranní části regulovaného koryta, takzvané „bermy“ neboli „lavičky“ pouze osazeny na suchu položenými kameny, na nichž spočívala vrstva zeminy porostlá travou. Nyní byly postranní pásy zpevněny betonovým podkladem, do kterého zapuštěna kamenná dlažba. Travnatý kryt pomocí bagrů odstraněn. V obdobném stylu upravena i střední část koryta (takzvaná „kyneta“). Ta ovšem byla dlážděná již předtím. Součástí investice byla i oprava spárování opěrných zdí regulace.[113] Tento zásah, z hlediska inženýrského nepochybně oprávněný, ovšem z estetického hlediska potoku neprospěl, protože jen znásobil chladné a odtažité působení regulovaného vodního toku. Kolmé nábřežní zdi a hojné užívání kamenných a betonových dlažeb je překonaným řešením, které v době první republiky mohlo imponovat svou hygienickou strohostí, ale řeku spíše městu odcizuje, místo toho, aby ji vtáhlo do života.
10.3.3. Povodně na počátku 21. století a příprava nové regulace Padrťského potoka
Už v roce 1996 při předávání prvního opraveného úseku se uvažovalo o vypracování projektu na úpravu dalších úseků prvorepublikové regulace.[114] Příležitost k pokračování v pracích přišla počátkem 21. století a impulsem byla živelná katastrofa, která ukázala, že ani prvorepubliková, velkoryse koncipovaná investice, nedokázala ochránit město před extrémním zvýšením průtoku vody. V srpnu roku 2002 totiž poničily koryto Padrťského potoka povodně a voda se rozlila do širokého okolí. Na mnoha místech velká voda zcela rozmetala regulační dlažbu. Samotné nábřežní zdi ale vesměs odolaly. Podnik Povodí Vltavy, s.p. pracoviště Plzeň pak provedl v letech 2003-2004 opravy koryta v délce 665 metrů od Práchovny k mostu v Pražské ulici (foto z r.2003). Akce spočívala zejména v obnovení kamenné dlažby. Náklady na ni dosáhly cca 30 000 000 Kč.[115] V květnu 2004 se uvádí, že úprava koryta v Rokycanech je největší podobnou akcí v Plzeňském kraji na odstraňování škod po povodních v roce 2002. Délka úseku uváděna 660 metrů, náklady na 30 000 000 Kč.[116]
Další povodeň zažilo město už koncem května 2006. Opět se ukázalo, že původní regulační systém nepostačuje. 19. června 2006 se sešli na schůzce zástupci města a Povodí Vltavy. Město požadovalo, v reakci na povodeň, aby Povodí Vltavy do poloviny července 2006 proměřilo podélný spád odtoku vody v korytě potoka v prostoru nad a pod mostem v Soukenické ulici a navrhlo řešení.[117] Právě tato oblast, kde pod silničním mostem regulované koryto potoka uhýbá k severozápadu, se totiž, jak v roce 2002 tak roku 2006, ukázala jako mimořádně náchylná k povodňovým škodám. Už v listopadu 2005 se přitom Rokycany zařazují mezi 15 lokalit, kde Povodí Vltavy hodlalo provést protipovodňové investice na zvýšení průtočnosti koryt.[118] Podle studie protipovodňových opatření, kterou nechal v roce 2004 zpracovat krajský úřad v Plzni, patřily Rokycany mezi 52 lokalit, které neměly dostatečnou ochranu proti velké vodě. Patřily dokonce do skupiny 13 lokalit s nejkritičtější absencí protipovodňových investic. Studii zpracoval Hydroprojekt a kraj přišla na 1 500 000 Kč milionu korun.[119] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 105 000 Kč do akce „projektová dokumentace rekonstrukce koryta Padrťského potoka“ (původně plánované náklady byly 200 000 Kč).[120] Dne 6. října 2006 se měla uskutečnit schůzka zástupců města s projektanty z HYDROPROJEKTU, kteří měli seznámit radnici s koncepcí zkapacitnění koryta Klabavky. Šlo ale o šířeji pojatý úsek vodního toku, včetně Padrťského potoka na průtoku městem.[121] Počátkem března 2007 se konala veřejná schůze občanů s představiteli města, firmy HYDROPROJEKT (autor projektu), firmy ŠINDLAR (autor předběžné studie) a POVODÍ VLTAVY (prováděcí organizace). Odhadované náklady na provedení všech protipovodňových úprav se pohybovaly kolem 140 000 000 Kč.[122] Město z toho mělo uhradit jen 400 000 Kč na vyřízení územního rozhodnutí.[123] Dne 26. února 2007 zastupitelstvo města odsouhlasilo úhradu 400 000 Kč na projektovou dokumentaci akce „Klabava Rokycany – zkapacitnění koryta“.[124] V roce 2006 obec investovala do studie protipovodňových opatření téměř 200 000 Kč.[125]
Stále se ale ještě upřesňoval seznam prací, probíhalo vyřizování územního rozhodnutí. Pro případné získání dotace od Ministerstva pro místní rozvoj se pracovalo i na podrobné projektové dokumentaci pro stavební povolení. Úpravy, rozsahem srovnatelné s původní regulací z 30. let 20. století, měly zahrnout celý tok Padrťského potoka v zastavěné oblasti Rokycan, tedy od oblasti Pod Starou Hutí na Práchovně až k soutoku s Boreckým potokem. V rámci úprav měla být v některých úsecích zvýšena regulační zeď nábřeží. Jinde, například u mostu přes Padrťský potok v Soukenické ulici, se plánovalo prohloubení koryta, a to tak, že 50 metrů před mostem by bylo dno potoka pozvolna prohloubeno až o 90 cm oproti stávajícímu stavu. Od mostu po proudu by se zase postupně prohloubení snižovalo. Projekt kromě toho řešil širší aspekty vodohospodářské a ekologické, mimo jiné se zabýval regulací odtoku vod z Brdské vrchoviny.[126] Do 27. března 2007 měl být, dle dohody města, Hyproprojektu a Povodí Vltavy, hotov projekt pro územní rozhodnutí.[127] Koncem března 2007 město oznamuje, že projekt se posunul kupředu, protože po schůzce mezi Povodím Vltavy a ministerstva zemědělství 9. března 2007 dohodnuto, že město už nebude muset žádat stát o zařazení této investice do seznamu prioritních akcí, protože ministerstvo ji tam zařadilo rovnou.[128] 2. června 2008 pobývali v Rokycanech pracovníci Povodí Vltava a seznámili starostu města Jana Balouna s postupem prací na protipovodňových opatřeních. Probíhá prý kontrola projektu výpočtem. Jeho dokončení předpokládáno do konce června 2008. V případě kladného výsledku pak mělo na řadu přijít posouzení ekonomických aspektů chystané investice.[129] Do konce března 2007 se také předpokládalo osadit na Padrťském potoce, v prostoru u sídliště Na Pátku, povodňové čidlo s automatickým hlášením nárůstu průtoku. Společně s dalšími dvěma zařízeními tohoto typu, která měla být umístěna ve Strašicích a na Boreckém potoce poblíž rokycanského koupaliště, přišla tato investice město na 300 000 Kč (bez stavebních nákladů).[130] Nákup těchto měřících aparatur schválilo zastupitelstvo města 22. srpna 2006.[131] V rozpočtu na rok 2007 město na měřící stanice LEC 3000 v ulicích Na Pátku a Mládežníků počítalo s částkou 270 000 Kč, z čehož nakonec utraceno 126 950 Kč.[132]
[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.8-9.
[2] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.
[3] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.
[4] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.
[5] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.118.
[6] 213. schůze městské rady, 27.8.1930.
[7] 216. schůze městské rady, 19.9.1930.
[8] 213. schůze městské rady, 27.8.1930.
[9] 216. schůze městské rady, 19.9.1930.
[10] 217. schůze městské rady, 24.9.1930.
[11] 219. schůze městské rady, 8.10.1930.
[12] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1931.
[13] 94. schůze městské rady, 27.9.1928.
[14] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1928.
[15] 147. schůze městské rady, 2.7.1929.
[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.9.
[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.9.
[18] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.132.
[19] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.9.
[20] 25. schůze městské rady, 10.9.1931.
[21] 3. schůze obecního zastupitelstva, 10.7.1931.
[22] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.132.
[23] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[24] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.132.
[25] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[26] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[27] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[28] 52. schůze městské rady, 14.1.1932.
[29] 54. schůze městské rady, 28.1.1932.
[30] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.139.
[31] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.139.
[32] 55. schůze městské rady, 2.2.1932.
[33] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[34] 57. schůze městské rady, 11.2.1932.
[35] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.
[36] 69. schůze městské rady, 28.4.1932.
[37] 71. schůze městské rady, 12.5.1932.
[38] 80. schůze městské rady, 23.6.1932.
[39] 91. schůze městské rady, 1.9.1932.
[40] 75. schůze městské rady, 27.5.1932.
[41] 84. schůze městské rady, 21.7.1932.
[42] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[43] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[44] 101. schůze městské rady, 27.10.1932.
[45] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[46] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.139.
[47] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[48] 103. schůze městské rady, 10.11.1932.
[49] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[50] 108. schůze městské rady, 9.12.1932.
[51] Schůze prezídia městské rady, 21.12.1932.
[52] 92. schůze městské rady, 8.9.1932.
[53] 98. schůze městské rady, 14.10.1932.
[54] 102. schůze městské rady, 3.11.1932.
[55] 103. schůze městské rady, 10.11.1932.
[56] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20.1.1933; 112. schůze městské rady, 5.1.1933.
[57] Schůze obecní finanční komise, 17.1.1933.
[58] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.142.
[59] 112. schůze městské rady, 5.1.1933.
[60] 117. schůze městské rady, 16.2.1933.
[61] 118. schůze městské rady, 23.2.1933.
[62] 121. schůze městské rady, 16.3.1933.
[63] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.158.
[64] 122. schůze městské rady, 23.3.1933.
[65] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933; 127. schůze městské rady, 27.4.1933.
[66] 129. schůze městské rady, 11.5.1933.
[67] 131. schůze městské rady, 30.5.1933.
[68] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.158.
[69] 133. schůze městské rady, 8.6.1933.
[70] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.158.
[71] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.158.
[72] 136. schůze městské rady, 13.7.1933.
[73] 142. schůze městské rady, 31.8.1933.
[74] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.66.
[75] 36. schůze obecního zastupitelstva, 31.3.1944.
[76] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1099, ID: 5329.
[77] 123. schůze městské rady, 30.3.1933.
[78] 129. schůze městské rady, 11.5.1933.
[79] 132. schůze městské rady, 1.6.1933.
[80] 141. schůze městské rady, 24.8.1933.
[81] 141. schůze městské rady, 24.8.1933.
[82] 144. schůze městské rady, 14.9.1933.
[83] 148. schůze městské rady, 5.10.1933.
[84] 151. schůze městské rady, 19.10.1933.
[85] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19.6.1934.
[86] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[87] 38. schůze obecního zastupitelstva, 26.7.1935.
[88] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.
[89] viz fotografie z roku 1925 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[90] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1938.
[91] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.16.
[92] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10.12.1940
[93] 19. schůze obecního zastupitelstva, 30.12.1940.
[94] Schůze Místního národního výboru 17.ledna 1946.
[95] Schůze pléna MNV, 11.8.1947.
[96] Schůze pléna MNV 28.2.1947.
[97] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[98] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[99] Schůze pléna MNV, 17.6.1949.
[100] veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949
[101] 1. schůze pléna MNV, 7.7.1950.
[102] 1. zasedání MNV, 9.1.1956.
[103] 1. zasedání MNV, 28.5.1957.
[104] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[105] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[106] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.
[107] Rokycansko, č.9, 7.března 1991, s.2.
[108] Kronika města Rokycan, 1996, f.102.
[109] Rokycanský deník, 19.6.1996, s.9.
[110] Rokycanský deník, 19.10.1995, s.9.
[111] Rokycanský deník, 19.6.1996, s.9.
[112] Rokycanský deník, 7.9.1996, s.9.
[113] Rokycanský deník, 19.6.1996, s.9; Rokycanský deník, 7.9.1996, s.9.
[114] Rokycanský deník, 7.9.1996, s.9.
[115] Rokycanské noviny, č.11, 20.listopadu 2004, s.5.
[116] Zpráva ČTK, ID: 20040521E02014, 21.5.2004.
[117] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1099, ID: 5329.
[118] Zpráva ČTK, ID: 20051107F00741, 7.11.2005.
[119] Zpráva ČTK, ID: 20040604E01095, 4.6.2004.
[120] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf
[121] Rokycanský deník, 4.10.2006.
[122] Rokycanský deník, 3.3.2007.
[123] Rokycanský deník, 16.2.2007.
[124] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.
[125] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13.2.2007.
[126] Rokycanský deník, 3.3.2007.
[127] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13.2.2007.
[128] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2007, s.1.
[129] Rokycanské noviny, č.6, červen 2008, s.1.
[130] Rokycanský deník, 17.1.2007.
[131] Rokycanské noviny, č.9, 20.9.2006, s.1.
[132] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz