|
|
|
|
|
|
Pražské předměstí: Čtvrť Na Husinci
Oblast známá jako „Na Husinci“ nebo „Husinec“, podél dnešních ulic Na Husinci, Kotyzova, Na Vinici, Na Svahu a přilehlého úseku ulice Pražská zůstávala ještě do 1. poloviny 20. století téměř nezastavěná. Na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 se nazývá „Za třema kříži“. Název „Husinec“ podle V. Šacha odkazuje na to, že se na zdejší louky kdysi vyháněly na pastvu husy.[1] V 19. století se pod označením „Na Husinci“ rozuměla i oblast podél dnešní Pivovarské ulice.[2]
Nachází se na okraji Pražského předměstí, na mírném návrší, které se zvedá severovýchodně od Nerudova náměstí a je na východě ohraničeno zářezem železniční trati Praha-Plzeň. Jde vlastně o první výběžek masivu, který kulminuje vrchem Žďár a který zde vystupuje ze sníženiny na soutoku Padrťského a Boreckého potoka a postupně se zvedá do monumentálního finále. Přitom nelze říci, že by zdejší pozemky nebyly vhodné pro zástavbu. Naopak, na rozdíl od záplavové sníženiny, na které leží historická zástavba Pražského předměstí, je oblast Na Husinci chráněna před povodněmi. Parcelace tu i přesto proběhla až ve 20. století. Vznikl zde pak urbanistický okrsek, který má v rámci Pražského předměstí neobvyklý charakter. I v podmínkách socialistického masového stavebnictví zde byla hromadně rozvinuta soukromá iniciativa a výstavba individuálních rodinných domů.
Obsah
Pražské předměstí: Čtvrť Na Husinci
6.1. Urbanistický a stavební vývoj oblasti Na Husinci do roku 1945
6.1.1. Dům čp.96/II, bývalá provizorní nemocnice
6.1.2. Parcelace Kotyzovy ulice před rokem 1945
6.1.3. Technický vývoj Kotyzovy ulice a vývoj pojmenování
6.2. Stavební vývoj oblasti Na Husinci po roce 1945
6.2.1. Příprava a průběh parcelace oblasti Na Husinci
6.2.2. Technický vývoj oblasti Na Husinci
6.2.3. Zástavba ulice Na Husinci a její pojmenování
6.2.4. Zástavba ulice Na Vinici a její pojmenování
6.2.5. Zástavba ulice Na Svahu a její pojmenování
6.2.6. Zástavba Pražské ulice (v úseku přiléhajícím k oblasti Husince)
6.3. Zástavba severně od oblasti Na Husinci (ulice Pražská, Luční)
6.3.1. Původní podoba oblasti (mýtnice) a plány na výstavbu nemocnice
6.3.2. Parcelace bloku mezi Pražskou a Luční ulicí za 1. republiky
6.3.3. Další parcelace v Pražské a v Luční ulici po roce 1945
6.3.4. Technický vývoj Luční ulice a vývoj pojmenování
6.1. Urbanistický a stavební vývoj oblasti Na Husinci do roku 1945
6.1.1. Dům čp.96/II, bývalá provizorní nemocnice
Katastrální mapa z roku 1838 ukazuje tuto lokalitu jako zcela zemědělskou. Kromě pár stodol na severní straně dnešní Kotyzovy ulice se tu rozkládala jen pole.
Na mapě z roku 1907 se stav prakticky nezměnil, jen podél Pražské ulice přibyla řada stodol a v Kotyzově ulici usedlost čp.96/II. Původně šlo o zemědělskou usedlost, kterou zde někdy v 19. století postavil poštmistr Poppy (na mapě z roku 1838 ještě nestála). Umístil sem chov prasat, lokalitě se proto říkalo „V Prasečníkách“. Součástí statku byl i domek pro kočího čp.96/II.[3] Právě sem umístilo město provizorně obecní nemocnici, respektive jakési zdravotnické středisko pro chudé. Takto skromný rozsah lékařské péče samozřejmě nevedl k žádným velkým investičním akcím, šlo vlastně stále o jeden malý dům, jen zběžně upravený pro zdravotnické účely. Obec v domě čp.96/II byla v nájmu od roku 1904, a to za 700 Kč na rok.[4] V srpnu 1913 jednalo město o možnosti dům čp.96/II získat do svého majetku (dosud zde nemocnice jen v pronájmu). Pozůstalí po Ludvíku Poppym usedlost nabízeli za 17 500 K. Obecní rada souhlasila s tím, aby ji město koupilo. Trvalé vlastnictví mělo být výhodnější. Někteří členové zastupitelstva ale namítali, že je to zbytečná investice, protože brzy měl být v Rokycanech postaven vodovod, který měl umožnit stavbu trvalé nemocnice. Objekt prozatímní nemocnice v čp.96/II by pak neměl využití. Někteří vystupující se také obávali toho, že v takovém případě by byl objekt čp.96/II využit jako ubytovna pro chudé, což by mohlo poškodit pověst této části města. Návrh rady na odkup proto nebyl schválen.[5] V listopadu 1914 se na schůzi obecního zastupitelstva zmiňuje, že provizorní nemocnice v čp.96/II byla obcí opravena, ale i tak nepostačuje. Město se proto rozhodlo vybudovat novou nemocnici u Litohlavské silnice nad Klabavskou strání (poblíž nynějšího hřbitova).[6]
Nová nemocnice ale i kvůli vypuknutí války nevznikla a využití domu čp.96/II zůstalo zachováno. V prosinci 1920 se uvádí, že obec se dohodla s Františkem Kraftem na nové nájemní smlouvě na dům čp.96/II, kde je prozatímní nemocnice. Nájem platný od 1. května 1920 na 6 let.[7] Dne 14. července 1927 městská rada rozhodla, že opravy v provizorní nemocnici se provedou dle usnesení městské rady z 13. října 1926 v stanoveném rozsahu. Uhradit se měly z lesního rezervního fondu.[8] Vztahy mezi obcí a majiteli domu čp.96/II se ale pak zhoršily. Dle informací z roku 1929 už manželé František a A. Kraftovi několikrát soudně usilovali o výpověď města coby nájemníka. To se jim nepodařilo, nicméně nájem měl stejně vypršet k 1. říjnu 1930. Kraftovi proto zároveň požadovali, aby obec uvedla budovu do pořádku, protože střecha je porušená, a aby znovu postavila hradební zeď. Alternativně požadovali výplatu 10 000 Kč na provedení těchto oprav. Podle městské technické kanceláře by ale na nutné opravy stačilo 3500 Kč. Do rozpočtu na rok 1929 každopádně zařazena částka 5000 Kč na úpravy čp.96/II. Nakonec dosažena dohoda s Kraftovými, obec jim slíbila vyplatit 5000 Kč, pokud bude objekt vyklizen v roce 1929, nebo 6000 Kč, pokud by k vyklizení došlo až v roce 1930.[9] Mezitím v únoru 1929 městská rada rozhodla, že náklad na nutné opravy domu čp.96/II se vyšetří při komisionelním řízení.[10] V březnu 1929 městská rada navrhuje, že obec provede dle návrhu městské technické kanceláře opravu střechy a ohradní zdi u prozatímní nemocnice za cca 3500 Kč. Nabídka F. Krafta, aby mu obec vyplatila na opravy 10 000 Kč a nájem ukončila k 30. září 1930, radou nepřijata.[11] Dne 11. dubna 1929 doporučila městská rada tuto dohodu schválit (obec by uhradila 5000 Kč, respektive 6000 Kč za opravu domu).[12] 10. května 1929 ji odsouhlasilo i zastupitelstvo města.[13] V červnu 1929 usnesení obecního zastupitelstva z 10. května 1929 o výplatě náhrady Františku a A. Kraftovým za udržování izolačních místností v čp.96/II schválila i obecní finanční komise.[14]
V srpnu 1930 se uvádí, že dům čp.96/II má být Kraftovým vrácen do konce roku 1930.[15] Roku 1930 se podle obecní kroniky musela nemocnice z domu čp.96/II vystěhovat a byla přemístěna do domu čp.4/III v Soukenické ulici (bývalá okresní stravovna).[16] Podle jiného dobového pramene se ale až 14. ledna 1932 usnesla definitivně městská rada vyklidit izolační místnosti v čp.96/II s termínem do konce června 1932.[17] Tomu by napovídalo i rozhodnutí obecní správní komise z února 1931, kdy schválena dohoda s F. a A. Kraftovými o dalším pronájmu čp.96/II na izolační nemocnici za dosavadní činži + 500 Kč.[18] A ještě koncem prosince 1931 městská rada ohlašuje, že s Kraftovými se projedná otázka činže v domě čp.96/II, dokud nebude hotova adaptace čp.4/III.[19] Dne 14. ledna 1932 vydala městská rada souhlas s výsledkem ústního jednání s F. a A. Kraftovými, podle kterého měla obec vyklidit objekt čp.96/II do konce července 1932.[20]
V lednu 1932 prohlásil na schůzi obecního zastupitelstva komunista Zdeněk Bluďovský, že vykonal návštěvu v provizorní nemocnici a poměry jsou tam prý hrozné, schází prádlo, rozbitá kamna, slamníky prohnilé. Starosta Josef Zápotočný reaguje s tím, že nechápe, proč si Bluďovský stěžuje, městská rada se nedávno usnesla upravit pro účely nemocnice bývalou okresní stravovnu, ale nelze ji vyklidit hned, jsou tam nájemníci.[21] V únoru 1932 měla věc ještě dohru. Na schůzi zastupitelstva prohlásil František Zrzavecký, že zjištěno, že stav nemocnice je v pořádku, jen jedna místnost zakouřená a Bluďovský prý přeháněl.[22] V červenci 1932 posuzuje obecní zastupitelstvo povolení k parcelaci pozemku č.kat.526 s domem čp.96/II a stodolou na 3 stavební místa. František a Anna Kraftovi 15. června 1932 požádali o parcelaci a komisionelní řízení se konalo 7. července 1932. Navrhován vznik nových parcel A, B, C – celkem o ploše 800 čtverečních metrů. Parcela A orientována do Pražské ulice o šířce 18 metrů, do ulice na č.kat.2911/3 (nynější Kotyzova ulice) 31 metrů. Hloubka pozemku na východě 5,12 metrů a 8 metrů v lomené hranici. Parcela B: k dnešní Kotyzově ulici navržena v šířce 11,63 metrů, na severu 12,83 metrů, na východě 7,4 a 1,18 metrů. Parcela C měla mít do dnešní Kotyzovy ulice šířku 9,44 metrů, na východě 6,86 metrů a 5,15 metrů. Komise, která parcelaci posuzovala se, ale domnívala, že návrh neodpovídá předpisům, hloubka parcel prý příliš malá a doporučeno jednat s majiteli okolních pozemků č.kat.2223 a č.kat.2220 o rozšíření nových parcel. Kraftovi ale reagovali s tím, že nechtějí parcelaci provést kvůli výstavbě nového domu, ale jen, aby mohli knihovně oddělit dům čp.96/II od stodoly. Zbytek domu pak prý chtějí rozdělit na 2 části: západní, respektive střední část (2 místnosti v přízemí + 1 záchod) a východní část (1 místnost v přízemí, 1 místnost v 1. patře a 2 záchody). Komise pak navrhla městské radě výjimečně povolit parcelaci. 7. července 1932 městská rada doporučila věc ke schválení a plán odsouhlasilo pak i zastupitelstvo.[23] V listopadu 1932 pak městská rada vydala stavební povolení pro Františka a A. Kraftovi na oplocení pozemku č.kat.2220 připojeného k východní části stavební parcely č.kat.526.[24]
Dům čp.96/II se zachoval až do počátku 21. století, byť s naprosto pozměněným okolím a šlo o nejstarší obytný objekt v této lokalitě Rokycan. Západní polovina tohoto patrového podlouhlého stavení s plochou střechou a věncem drobných kůlen při okraji ulice měla samostatné číslo popisné čp.613/II. V roce 2008 ale provedena demolice objektu čp.96/II. Dle stavu ke konci března 2008 už zbořena většina jižní části domu (blíže k ulici Na Husinci). V polovině srpna 2008 je pozemek, na kterém stál objekt čp.96/II, stále prázdný a stojí zde jen torzo severní části původního domu čp.96/II. Na místě uvolněném demolicí ale jsou znát výkopové práce a už provedeno i betonování základů nové stavby.[25] 22. května 2008 vydal městský úřad územní rozhodnutí na stavbu rodinného domu na stavební parcele č.kat.526/3 a na pozemkových parcelách č.kat.2223/3 a č.kat.2220/2 (tedy na ploše uvolněné zbořením čp.96/II) dle žádosti Františka Pavelka. Novostavba měla být nepravidelného půdorysu o zastavěné ploše 185 čtverečních metrů a výšce 9,73 metrů.[26] Vyrostla tu pak skutečně novostavba patrového rodinného domu, který nijak nepřipomíná stavební dějiny tohoto místa.
6.1.2. Parcelace Kotyzovy ulice před rokem 1945
Proměna zemědělsky využívaného návrší v zastavěnou součást Rokycan začala v 1. polovině 20. století, kdy se pomalu rozvíjela parcelace podél dnešní Kotyzovy ulice.
Okolo roku 1910 tu přibyl objekt čp.265/II, patrový dům městského typu se sedlovou střechou. V březnu 1923 povolila obecní správní komise Barboře Svobodové nástavbu prvního patra na dům čp.265/II, dle podmínek protokolu stavební komise z 12. března 1923. [27] V lednu 1929 městská rada rozhodla, že nelze vyhovět žádosti B. Svobodové o vybudování kanalizace k domu čp.265/II, protože by nebyla využita jinými stavbami.[28] V květnu 1929 vydala městská rada stavební povolení na prádelnu a chlév v čp.265/II dle žádosti B. Svobodové.[29] V únoru 1932 městská rada nevyhověla žádosti majitelů domů čp.226/II a čp.265/II (majitelka B. Svobodová) o zřízení uliční kanalizace.[30] Za Protektorátu přiděleno samostatné popisné číslo i přízemní nádvorní přístavbě s plochou střechou čp.623/II. V 90. letech 20. století se objekt čp.265/II rozšířil i o samostatnou přízemní budovu s plochou střechou, restaurace Oáza. Populární pohostinství procházelo opakovanými přístavbami, jde nyní o poměrně rozsáhlý komplex několika místností a další restaurace situované v suterénu.
V polovině 20. let požádali majitelé pozemků podél této rodící se městské ulice (v ose původní polní cesty č.kat.2911/3) o její rozšíření. V březnu 1926 pak za tím účelem projednávalo obecní zastupitelstvo návrh na směnu obecních pozemků č.kat.2215/1-3 za část pozemku Františka a Anny Kraftových č.kat.2223/1. Obec totiž dojednala, že rodina Kraftových postoupí městu část pozemku č.kat.2223/1 nutnou pro zábor do nové regulační čáry (určena jako přímka od stodoly Kraftových na č.kat.526 k domu čp.265/II). Výměnou za to měla obec Kraftovým poskytnout obecní pozemky v prodloužení východní hraniční čáry jejich pozemku č.kat.2216, čím mělo dojít k zarovnání pozemkové državy Kraftových. Zastupitelstvo tento záměr schválilo.[31] Kotyzova ulice sice fixuje trasu staré polní cesty a zpočátku to byla ona, kde se rozvíjela první zástavba, nicméně nakonec se tato komunikace nestala páteří nové městské čtvrti, spíše zůstala nedořešenou přechodovou zónou.
Jižní strana Kotyzovy ulice se vyvíjí spíš jako součást sídliště Na Železné a představuje již jiný urbanistický okrsek. V nejvýchodnějším úseku Kotyzovy ulice, od restaurace Oáza k trati, proběhla dodatečná, byť jen letmá parcelace. Ulice jinak slouží spíš jako zadní obslužná komunikace pro rodinné domy stojící v ulici Na Husinci. Nalézá se tu pouze domek čp.186/II, postavený až někdy v 70. nebo 80. letech 20. století. Číslo popisné sem přeneseno druhotně ze zbořeného objektu na Jižním předměstí (bývalá Hammerova pila). Jde o patrový objekt se sedlovou střechou. Dále tu vyrostl rodinný dům čp.1116/II z konce 90. let 20. století, patrová stavba se sedlovou střechou.
6.1.3. Technický vývoj Kotyzovy ulice a vývoj pojmenování
V roce 1965 provedena částečná oprava vozovky v Kotyzově ulici.[32] Na rok 1970 pak zde plánována výstavba veřejného osvětlení.[33] Tyto akce vesměs probíhaly souběžně s úpravami sousední ulice Na Husinci. V září 1969 harmonogram dalších prací uvádí, že v roce 1970 chtěl MěstNV provést výstavbu veřejného osvětlení v Kotyzově nákladem 20 000 Kčs. Téhož roku také měl být zpracován projekt na úpravu komunikace Kotyzova-Na Husinci nákladem 26 000 Kčs a v letech 1973-74 by nákladem 850 000 Kčs byla provedena vlastní úprava obou ulic.[34] V únoru 1971 se uvádí, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci Kotyzovy ulice.[35] Podle harmonogramu z července 1971 zde rekonstrukce vozovky plánována na 5. pětiletku (1971-75).[36] Podle návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (z prosince 1969) do něj zařazena výstavba veřejného osvětlení v Kotyzově ulici. Předpokládaná hodnota akce 20 000 Kčs. [37] V září 1970 se píše, že probíhá výstavba osvětlení v Kotyzově ulici.[38]
Původní název komunikace zněl ulice Na Husinci. Takto ji pojmenovali obecní zastupitelé 14. července 1922.[39] Zastupitelstvo města tehdy projednalo a schválilo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo ulic s nevhodnými názvy, přičemž „ulice u zatímní obecní nemocnice“ pojmenována ulice Na Husinci.[40] Uváděna tak ještě v seznamu při celoměstské rekodifikaci uličních názvů dle usnesení MNV z 25. července 1946. [41] Po roce 1950 přejmenována na Kotyzovu ulici, respektive ulici Františka Kotyzy.[42] Přejmenování schválila na svých zasedáních 15. května a 15. června 1951 rada MNV na počest 30. výročí založení KSČ.[43] Ulice pojmenována podle Františka Kotyzy. Ten se narodil 22. března 1890 v Rosičce (okres Kamenice). Povoláním byl truhlář. Angažoval se jako funkcionář KSČ. Za 2. světové války působil v odboji a byl vězněn. Pro těžkou chorobu propuštěn z vězení. Zemřel 6. února 1944 v Rokycanech. Bytem byl v domě čp.477/II na rohu nynější ulice Kotyzova a Na Husinci.[44] Původní název Na Husinci nadále nese ulice kolmá na Kotyzovu, takže je nutné v historických pramenech pečlivě sledovat, z jakého období je užití tohoto názvu.
6.2. Stavební vývoj oblasti Na Husinci po roce 1945
Devadesát procent rozlohy oblasti Na Husinci se zaplnilo až po roce 1945. V době, kdy se Pražské předměstí intenzivně proměňovalo vlivem masové bytové výstavby, se investiční aktivita přelila i sem. Osou nové čtvrti je ulice Na Husinci, nově natažena zhruba prostředkem oblasti. Vybíhá z Kotyzovy ulice a pak se dvojím zalomením stáčí k východu, kde slepě končí před tělesem železniční trati. Mezi ní a Pražskou ulicí vytvořeny dvě spojovací ulice, a to krátká ulice Na Vinici (někdy bývá za její součást považován i úsek ulice Mládežníků na protější straně Pražské ulice) a ulice Na Svahu.
6.2.1. Příprava a průběh parcelace oblasti Na Husinci
V roce 1957 komise Místního národního výboru vybrala volné pozemky v oblasti Na Husinci pro stavbu 21 rodinných domků.[45] V lednu rada MNV oficiálně tuto lokalitu schválila jako stavební obvod.[46] Na podzim 1958 pak po dohodě s Krajským národním výborem povolila rokycanská radnice parcelaci této oblasti.[47] V únoru 1959 již probíhá zpracovávání zastavovací studie.[48] V prosinci 1959 město ohlašuje, že lokalita Na Husinci bude dominantní zónou individuální bytové výstavby v Rokycanech pro III. pětiletku.[49] Parcelace ale pak postupovala jen částečně, protože v roce 1960 zde národní výbor dočasně vyhlásil stavební uzávěru. O oblast Na Husinci měl v té době totiž zájem podnik ŽDH Ejpovice, a to pro výstavbu rodinných domků pro své zaměstnance.[50] Společně s krachem 3. pětiletky ale ejpovické hrudkovny ztratily prakticky veškerou investiční sílu a z projektu sešlo. Proluky se pak v 60. letech 20. století zaplnily individuálně pojatou výstavbou rodinných domů (foto z r.2004).[51] Na rozdíl od čtvrti Za Rakováčkem, kde mnohé stavební parcely zůstávaly po desítky let nevyužité, popřípadě zastavěné jen kůlnami a provizorními chatkami, zde město podmiňovalo nákup pozemků brzkým zahájením výstavby.[52] Díky této koncepční metodě proběhla zástavba lokality poměrně rychle a jde o ucelený soubor, dokumentující úroveň individuální architektury v období od 60. let 20. století. Město zde navíc výstavbu podporovalo výkupy a převody pozemků. V září 1969 vyslovila rada MěstNV souhlas, aby pozemek č.kat.2207 o rozloze 1 937 čtverečních metrů v majetku paní Heřmanové byl zakoupen za 9175 Kčs pro výstavbu rodinných domků. Šlo o parcelní pruh na východním okraji lokality, jižně od Pražské ulice, zhruba naproti dnešní čerpací stanici.[53] Celkem vzniklo v oblasti Husince do konce 80. let téměř 50 stavebních míst. Specifikem této lokality je, že zdejší domy dostávaly často přidělená popisná čísla z demolovaných starších objektů na Pražském předměstí.
Výstavba soukromých vilek dokonce překonala původní skromnější odhady plánovačů. Podle směrného územního plánu Rokycan z konce 50. let totiž měla část oblasti Na Husinci sloužit pouze jako prostor pro zahrádky a užitkové sady, nikoliv jako obytné území rodinných domků. V roce 1968 při revizi územního plánu MěstNV tuto novou realitu uznává a pro zahrádky vyčleňuje prostor za trati, podél Žďárské cesty (viz výše).[54] V létě roku 1973 (v období mezi 19. červnem a 14. srpnem) posuzovala rada MěstNV územní plán pro další část lokality Na Husinci a doporučila plénu schválit variantu č. 1.[55] V říjnu 1973 tuto variantu podrobného územního plánu lokality schválilo i plénum.[56] Otevřel se tak prostor pro další pokračování parcelace.
6.2.2. Technický vývoj oblasti Na Husinci
Ruku v ruce s parcelací a s budováním rodinných domů šel i rozvoj technické infrastruktury. 14. září 1966 přijala rada MěstNV návrh pana Stuchlíka a paní Ježákové, aby byl do nové čtvrti zaveden vodovod a kanalizace a pověřila komisi pro výstavbu vypracováním projektové dokumentace. Práce měly začít v roce 1967 v Akci Z. 12. října 1966 pak rada pověřila pana Zemana zhotovením investičního úkolu na prodloužení inženýrských sítí k novým rodinným domkům. Termín stanoven do konce měsíce.[57] 21. prosince 1966 rada MěstNV schválila tento investiční úkol.[58] 7. června 1967 pak rada MěstNV schválila zadání projektové dokumentace dle přijatého investičního úkolu.[59] Podle zprávy ze srpna 1967 už probíhá pokládka jedné z větví kanalizace v této oblasti.[60] V listopadu 1967 se uvádí, že v uplynulém volebním období národního výboru (od roku 1964) už provedena část plynovodu v oblasti Na Husinci.[61] Plynové potrubí prováděno dle jiného údaje i v roce 1967, a to v režii Městského národního výboru. V témž roce rovněž prováděna elektrická přípojka v této ulici.[62] V roce 1968 se prý už zároveň připravuje projekt celkové úpravy povrchu ulice.[63] Na rok 1969 naplánována projekce RPZ v oblasti Na Husinci (v hodnotě 5 000 Kčs) a inženýrské sítě (12 000 Kčs).[64] Z 5 000 Kčs přidělených v roce 1969 na pořízení projektu RPZ a inženýrských sítí Na Husinci bylo ve skutečnosti za 1. pololetí 1969 proinvestováno 4100 Kčs a v září 1969 se uvádí, že úkol je již splněn. V té době (září 1969) již rovněž započata výstavba vodovodu Na Husinci. Ze 400 000 Kčs, určených na tento účel za rok 1969, ovšem zatím prostavěna jen minimální suma 12 000 Kčs. V jiném pramenu se ale předpokládaná hodnota vodovodu na Husinci (s termínem realizace v roce 1969) udává jako 37 000 Kčs.[65] V září 1969 se taky zmiňuje harmonogram dalších prací, podle kterého ještě v roce 1969 chtěl MěstNV provést výstavbu veřejného osvětlení Na Husinci. V roce 1971 měla být nákladem 26 000 Kčs zpracována projektová dokumentace na úpravu komunikace (včetně Kotyzovy ulice), jejíž provedení plánováno na roky 1973-74 (nákladem 850 000 Kčs).[66]
Od roku 1969 nově zastavěná oblast Na Husinci skutečně připojena na obecní vodovod.[67] V 2. čtvrtletí 1969 započata dokončovací etapa výstavby vodovodu Na Husinci. Termín dokončení stanoven na 2. čtvrtletí 1970. Celkové náklady vyčísleny na 37 000 Kčs (z toho na rok 1970 12 000 Kčs), dle údajů z února 1970 prostavěno 25 000 Kčs.[68] Jiné údaje uvádí za rok 1969 sumu 25 185 Kčs.[69] Roku 1970 rozvod vody dokončen.[70] Podle zprávy ze září 1970, ale práce na vodovodu začaly až v červenci 1970 a v září 1970 již hotovo.[71] Ve 4. čtvrtletí 1969 tu začala i montáž veřejného osvětlení. Termín dokončení stanoven na 2. čtvrtletí 1970. Celkové náklady 110 000 Kčs (z toho pro rok 1970 70 000 Kčs). V únoru 1970 uváděno, že už prostavěno 40 000 Kčs.[72] V dubnu 1970 se zmiňuje, že veřejné osvětlení v této ulici je rozpracováno.[73] Roku 1970 instalace veřejného osvětlení dokončena.[74] Celkem tu utraceno za osvětlení a sekundární rozvody elektřiny 107 569 Kčs.[75] Na rok 1970 stanovil ONV investiční limit na budování občanské vybavenosti na 450 000 Kčs. V září 1970, ale uvádí, že čerpáno bylo jen 42 000 Kčs. Na Husinci započato jen s elektrifikací a veřejným osvětlením.[76] V dubnu 1972 se píše, že veřejné osvětlení Na Husinci provedeno roku 1971.[77] V roce 1970 dokončena i instalace plynovodu.[78] Práce na plynovém potrubí začaly Na Husinci v 2. čtvrtletí 1969 a dokončení plánováno na 2. čtvrtletí 1970. Celkové náklady 67 000 Kčs. V únoru 1970 ale uváděno, že na stavbě ještě nebylo proinvestováno nic.[79] V dubnu 1970 se průtahy trvají a připisují se nedostatečné kapacitě podniku Západočeské plynárny.[80] V září 1970 se uvádí, že během 1. pololetí 1970 práce na plynovodu nezačaly. Měly odstartovat až ve 3. čtvrtletí 1970 a prováděcí firmou se nově měly stát Plynárny Klatovy.[81] Za rok 1970 uváděny náklady na plynovod na 41 864 Kčs.[82]
Pokládka kanalizačních rozvodů v roce 1970 prozatím odložena, na trhu totiž chyběly kameninové roury.[83] Kanalizace v oblasti Na Husinci zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota akce 234 000 Kčs.[84] Podle údajů z února 1970 ovšem celkové náklady měly dosáhnout 254 000 Kčs. Práce měly začít v 1. čtvrtletí 1970 a skončit ve 4. čtvrtletí stejného roku. V únoru 1970 ještě na kanalizaci neproinvestováno nic.[85] V dubnu 1970 se stále zmiňuje nedostatek kameninových rour.[86] Ten trval po celé 1. pololetí 1970, takže práce na kanalizaci nezačaly.[87] V dubnu 1972 se píše, že část kanalizace Na Husinci provedena roku 1971.[88] V září 1972 se uvádí, že kanalizace Na Husinci dokončena během 1. pololetí 1972.[89] Mělo za ní být v onom roce utraceno 69 500 Kčs.[90] Dle jiného pramene zde zase kanalizace plně položena až roku 1973.[91]
V dubnu 1970 se uvádí, že je také již zajištěna projektová dokumentace na úpravu komunikace v této ulici.[92] V únoru 1971 se zmiňuje, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci ulice Na Husinci.[93] Podle harmonogramu z července 1971 zde ale rekonstrukce vozovky plánována na 5. pětiletku (1971-75).[94] V roce 1971 provedena projekční příprava na 2. část komunikace Na Husinci.[95] V 1. pololetí 1972 práce na budování vozovky Na Husinci začaly.[96] V prosinci 1972 se na komunikaci Na Husinci stále pracuje. Akce rozvržena na 2 roky.[97] Práce pokračovaly i během roku 1973, výstavbu komunikace prováděl Okresní stavební podnik, ale v prosinci 1973 uváděno, že akce přejde i do následujícího roku.[98] V létě 1973 (někdy v období od 19. června do 14. srpna) vyzvala rada MěstNV k urychlení prací na komunikaci Na Husinci.[99] V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do budování komunikace Na Husinci v roce 1973 163 774 Kčs (plán 200 000 Kčs).[100] Na podzim 1973 (v období mezi 23. říjnem a 4. prosincem) uložila rada MěstNV odboru výstavby, aby ve spolupráci s místní komisí výstavby zajistil pochozí komisi na komunikace na Husinci a zároveň do 6. listopadu 1973 radě MěstNV předložil návrh na realizaci další části této komunikace.[101] Na přelomu let 1973-74 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) se výstavbou komunikace zabývala rada MěstNV opět. Uložila vedoucímu odboru výstavby provést kontrolu dodržení projektu komunikace Na Husinci.[102] Během roku 1974 měla být 2. etapa úpravy komunikace Na Husinci dokončena.[103] V září 1974 se uvádí, že na komunikaci se ještě pracuje.[104] Podle zprávy ze září 1974, investovalo za 1. pololetí 1974 do komunikace město 71 000 Kčs (plán za celý rok 260 000 Kčs). V září 1974 již prý připraveny chodníky a provádí se odkop zeminy.[105] Za celý rok 1974 nakonec na komunikaci Na Husinci prostavěno 297 882,30 Kčs.[106] Pokračování v úpravě komunikace tu město plánovalo i na rok 1975.[107] Jenže podle zprávy ze září 1975 zde došlo k problémům. Město rozhodlo svolat schůzi za účasti občanů, aby se vyřešily problémy s nedodržováním termínů. Za 1. pololetí 1975 zde prostavěno jen 318 300 Kčs, k září 1975 pak už přece jen vyšší částka 1 206 000 Kčs.[108] Podle jiného pramene ale za 1. pololetí 1975 na komunikaci Husinec prostavěno jen 38 518 Kčs (oproti plánu na celý rok 302 600 Kčs, patrně to byla jiná účetní metodika, nebo časové vymezení). Během 1. pololetí 1975 zde provedena část kanalizace k rodinnému domu pana Wolmutha a Kolihy, do betonového lože osazeny obrubníky. Akce ale nabrala zpoždění. V září 1975 ještě zbývalo dokončit vpusti, zemní úpravy a návoz štěrku do horní části ulice. Pak mělo proběhnout válcování a penetrační postřik.[109] Dokončení úprav ulice Na Husinci (v hodnotě 400 000 Kčs) zařazeno do plánu úprav komunikací na rok 1976.[110] Podle jiného údaje plánované náklady na rekonstrukci této ulice na rok 1976 stanoveny na 300 000 Kčs ale ve skutečnosti prostavěno jen 269 300 Kčs. Dle údajů z února 1977 už zbývalo jen položit na vozovku asfaltový povrch.[111] Podle jiného pramene ovšem budování komunikace Na Husinci dokončeno už v roce 1976 (možná tisková chyba, míněn patrně rok 1977).[112]
Na rok 1977 plánovalo město (v rámci výstavby technické vybavenosti k rodinným domům) budování chodníků v ulici Na Husinci.[113] To pak skutečně v roce 1977 prováděno.[114] Na rok 1971 město nárokovalo u ONV investiční limit na výstavbu inženýrských sítí ve výši 504 000 Kčs, většina z této sumy měla být použita právě Na Husinci.[115] Roku 1984 v ulici Na Husinci upravena Technickými službami komunikace (vyasfaltování).[116]
6.2.3. Zástavba ulice Na Husinci a její pojmenování
Ulice Na Husinci měří na délku téměř 400 metrů a je v celém svém průběhu zastavěna rodinnými domy. Ve směru od křižovatky s Kotyzovou ulicí k východu se zde nacházejí následující domy: na jižní straně je tu směrem od křižovatky s Kotyzovou nejprve skupina prvorepublikových staveb, tedy malý pozůstatek předválečné parcelace. Manželé František a Anna Kraftovi požádali 5. října 1932 o povolení k parcelaci pozemku č.kat.2220 a č.kat.2221 na Husinci na 7 stavebních míst. 18. října 1932 konáno komisionelní řízení, 27. října 1932 doporučila městská rada ke schválení, přičemž dle finální verze mělo vzniknout 6 stavebních míst. V listopadu 1932 to schváleno i na schůzi obecního zastupitelstva.[117] Na počátku 30. let zde skutečně vyrostl dům čp.454/II, roku 1933 čp.477/II a okolo roku 1935 i objekt čp.488/II. Rohový dům čp.477/II a sousední čp.454/II jsou postaveny dle identického projektu. Jde o patrové domky s obytným 1. patrem v polovalbové střeše se zděným vikýřem otočeným do ulice. 9. listopadu 1933 vydala městská rada stavební povolení pro B. Čihulkovou a Marii Paulovou na rodinný dům na parcele č.kat.2220/8.[118] Božena Čihulková byla potom dle seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1945 vlastníkem domu čp.454/II. Stavební povolení pro Františka a M. Kotyzovi na rodinný dům a truhlářskou dílnu na č.kat.2220 vydáno městskou radou 15. prosince 1932.[119] 27. července 1933 pak vydáno obývací a užívací povolení pro F. Kotyzu na rodinný dům a dílnu na č.kat.2220.[120] František Kotyza se pak uvádí jako majitel objektu čp.477/II. V domě čp.477/II sídlí místní ústředí KSČM. Oba se uchovaly v takřka nezměněné podobě, bez rušivých modernizací. Dům čp.477/II už má jen modernější okna, dům čp.454/II je takřka intaktní, včetně původních okenních rámů. Podobně možná vyhlížel dříve i vedlejší objekt čp.488/II. Prošel ale v éře socialismu kompletní přestavbou. Došlo nejen k výměně stavebních detailů a estetiky fasády, ale i k zásadní hmotové proměně budovy. Prvorepublikový domek se proměnil na socialistickou patrovou vilu s plochou střechou. V létě roku 2005 požádal Miroslav Dohnal, majitel objektu čp.488/II obec o půjčku z Fondu rozvoje bydlení na plánovanou opravu střechy domu (nový krov a krytina). Městská rada 1. srpna 2005 schválila na tento účel 25 000 Kč s podmínkou, že investice musí být realizována do 31. prosince 2008.[121] Dne 9. srpna 2005 půjčku odsouhlasilo i zastupitelstvo.[122]
Dále už tvoří jižní uliční frontu takřka výhradně zástavba novějšího data, vzniklá během plánovité parcelace v 50. - 70. letech 20. století. Vilka čp.792/II s obytným podkrovím v 1. patře stojí proti ústí ulice Na Vinici. Byla zbudována okolo roku 1960. Zaujme členitou stanovou střechou s vikýři a cihlovými komíny a jistou hmotovou elegancí. Objekt nezapře dobu svého vzniku. Vedlejší rodinný dům čp.841/II z počátku 60. let je jednoduchou patrovou stavbou se sedlovou střechou, s hřebenem orientovaným souběžně s ulicí. Objekt čp.622/II zde postaven rovněž za socialismu. Jde o mohutnou patrovou stavbu se sedlovou střechou. Řešení stavebních detailů a fasády je typické pro typizované tvarosloví předlistopadového stavitelství. Dům čp.853/II pochází z počátku 60. let. Částečně dřevěná jednopatrová stavba se sedlovou střechou a uličním štítem má zčásti charakter rekreační chaty, byť trvale obývané. Možná ukazuje původní plynulý vývoj regulativů v této lokalitě, od zamýšlené oblasti rekreačních chat k trvale obývaným rodinným domkům. Z počátku 60. let pochází i sousední čp.849/II, jednopatrový, s valbovou střechou. Počátkem 21. století prošel zajímavou rekonstrukcí s výrazně řešeným vchodovým traktem. Zajímavou konstrukci má objekt čp.976/II, umístěný proti ústí ulice na Svahu. Jde o přízemní montovaný domek s plochou střechou, stojící na zvýšeném zděném suterénu. Dům z konce 70. let je ukázkou dobových tendencí k ještě výraznějšímu zprůmyslnění individuální bytové výstavby, ale zároveň působí v kontextu tehdejšího stavitelství jako osobitější a elegantnější dílo než mnohé svépomocně navrhované a budované rodinné domy. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.2213/7 bylo manželům Eibichovým (bytem Rokycany, čp.805/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[123] Za domem ve vnitrobloku vznikl dodatečně ještě rodinný dům čp.1332/II. Menší přízemní dům s pultovou střechou. Dostavěn 4. listopadu 2016.[124]
Vedlejší robustní patrová vila s nízkou stanovou střechou čp.893/II postavena okolo roku 1970. Obklady oken z černých dlaždic, brizolitová fasáda a eternit jako střešní krytina jsou klasickou ukázkou normalizačního rejstříku stavebních detailů. Bizarně je ztvárněn vedlejší dům čp.55/II. Patrová vila se sedlovou střechou se do ulice natáčí masivní štítovou stěnou. Nezvládnutá hmotová i osová kompozice, naddimenzovaná měřítka a další až komické, rádoby okázalé detaily ukazují, jak vypadaly slepé uličky tehdejších svépomocných stavebních akcí. Šlo o dobu, kdy nefungoval skutečný profesionální projekční trh, a kdy pak často architektonickou podobu svých obydlí vytvářeli lidé bez erudice a kritického vkusu. Jako doklad podivné doby ale má dům po víc než půlstoletí už svou hodnotu. Postaven byl asi v 60. letech. Rada MěstNV 1. září 1965 souhlasila s převodem pozemku č.kat.2213/9 (role) se započatou stavbou za 10 000 Kčs od Vladimíra Čermáka na Josefa Šeffla ze Stříbra.[125] Z doby okolo roku 1970 pochází dům čp.889/II na vedlejším pozemku. Je to jednopatrová stavba se stanovou střechou. Ještě okolo roku 2005 měla socialistickou brizolitovou fasádou, později fasáda prošla rekonstrukcí a novým opláštěním. Dvojdům čp.42-41/II vznikl v 70. letech. V roce 1970 zahájili manželé Urbanovi výstavbu rodinného domu na parcele č.kat.2211/4, ale dům nebyl během roku 1970 ještě dokončen.[126] Jde o dva identické vedle sebe umístěné patrové objekty se sedlovou střechou. Na přelomu 20. a 21. století prošel dvojdům zásadní přestavbou a modernizací.
Sousední parcelu zaujímá patrový domek čp.581/II. Jako jediný tu stál už před zahájením masivní parcelace. Dne 11. července 1938 požádal Leopold Toman o povolení k rozdělení pozemku č.kat.2210 na stavební místo a určení stavebních čar. 27. září 1938 proběhlo komisionelní řízení. Stanoveno, že je nutno dodržet regulační čáru tak, jak ji navrhuje architekt regulačního plánu města A. Mikuškovic. Mělo jít o volně stojící dům. 29. září 1938 městská rada doporučila ke schválení a v listopadu 1938 záměr schválen i na schůzi obecního zastupitelstva.[127] Dům čp.581/II pak postaven ještě za 2. světové války. Číslo popisné přiděleno 7. května 1940. Jde o zajímavý doklad doby. V letech 1938-40 vypukla v Rokycanech stavební horečka, kdy desítky rodin narychlo převáděly v obavě z války a inflace své úspory na nemovitosti. Druhým zajímavým kontextem je, že obec schválila výstavbu domku, ačkoliv tehdy stál v polích za městem. Je to připomínka extrémně liberální a extenzivní politiky vedení města v meziválečném období, kdy bylo takto relativně snadné stavět i zcela mimo intravilán. Objekt s polovalbovou střechou se uchoval v původní podobě skromného domku, dnes značně omšelého. Vedlejší dům čp.614/II postaven asi v 60. nebo 70. letech a jeho číslo popisné sem přesunuto z jiného zbořeného objektu. Jde o patrový domek se stanovou střechou. Ještě okolo roku 2005 měl brizolitovou fasádu, pak prošel celkovou rekonstrukcí. Posledním rodinným domem této jižní straně ulice Na Husinci je vila čp.1080/II z konce 80. let. Jednopatrová stavba s valbovou střechou je do ulice obrácena téměř holou fasádou, dům je svými obytnými a společnými prostory orientován do zahrady. Posledním objektem na jižní straně ulice, poblíž tělesa železniční trati, je drobný patrový domek se sedlovou střechou. Nemá číslo popisné, nýbrž evidenční (jako pro rekreační objekty) če.124. Svými měřítky se ale blíží spíše rodinnému domu.
Nyní následuje popis severní strany ulice Na Husinci. I zde převládají rodinné domky. Směrem od křižovatky s Kotyzovou ulicí k východu stojí nejprve rohový rodinný dům čp.96/II, kde stávala bývalá provizorní nemocnice (viz výše, popsán v rámci zástavby Kotyzovy ulice). Vedlejší parcelu zaujímá rodinný dům čp.56/II patrně z 60. nebo 70. let. Patrová stavba se sedlovou střechou prošla počátkem 21. století celkovou a vkusně provedenou rekonstrukcí. Ze stejného období pochází i sousední čp.45/II, patrová vila se sedlovou střechou. Proporčně zvládnutá stavba prošla rovněž kvalitní rekonstrukcí.
Následující pozemek po obou stranách vyústění ulice Na Vinici zaujímají dva dvoupatrové bytové domy čp.46/II a čp.47/II z přelomu 60. a 70. let 20. století (foto z r.2004). Šlo o družstevní výstavbu a jediný prvek bytového domu v ulici Na Husinci, kterou jinak plně tvoří individuální zástavba. Uměřené proporce těchto domů ale do uličního organismu nevstupují rušivě. Jejich detailní popis viz níže, v pasáži o zástavbě ulice Na Vinici, kam jsou řazeny. V ulici Na Husinci se potom opět vrací individuální vilková zástavba. Uliční fronta pokračuje rodinným domem čp.48/II. Rada MěstNV 3. března 1965 vyslovila souhlas s předáním pozemku č.kat.2213/15 o rozloze 815 čtverečních metrů do trvalého užívání manželům Františkovi a Alici Segmüllerovým (bytem Rokycany čp.804/II).[128] Ale 8. prosince 1965 rada MěstNV určila, že pozemek č.kat.2213/15 (role) se dá do trvalého užíván manželům Pužmanovým z Mýta.[129] Pužmanovi tu pak skutečně postavili patrový objekt čp.48/II se sedlovou střechou. Ze stejné epochy pochází i vedlejší patrová vilka čp.123/II se stanovou střechou. Vznikla patrně koncem 60. let. Rada MěstNV 7. července 1965 nedoporučila dát do trvalého užívání role č.kat.2213/14 Václavu Švábovi, protože není sám stavebníkem plánovaného rodinného domu.[130] 18. srpna 1965 pak rada doporučila do trvalého užívání předat role č.kat.2213/14 manželům Václavu a Květě Baťkovým (bytem Kamenný Újezd čp.91).[131] Pak tu vyrostl rodinný dům čp.123/II, který ukazuje v krystalické podobě estetiku socialistického stavebnictví, jakýsi bruselský sloh pro český venkov. Zajímavá je šikmá zeď schodiště, prolomená třemi kruhovými okénky, aneb dobová představa lidí v podmínkách omezeného stavebního a projekčního trhu o tom, jak vypadá mondénní novostavba. Architektura tohoto domu se dochovala zcela intaktně a její hodnota stále poroste. I to, co může působit jako naivní dobový nevkus a bizarnost, má své kvality, dokumentární ale i obecně estetické. V podobné době postaven i vedlejší rodinný domek čp.37/II, přízemní stavba se stanovou střechou. Rada MěstNV 28. dubna 1965 souhlasila s předáním pozemku č.kat 2?13/13 (role) snoubencům Františku Bejčkovi a Marii Lisé k postavení rodinného domu.[132] Na nároží ulice Na Svahu stojí patrová vilka čp.898/II s valbovou střechou a uličním zděným vikýřem. Postavena okolo roku 1970. Rada MěstNV 23. června 1965 doporučila dát do trvalého užívání a ke stavbě rodinného domu parcelu č.kat.?213/12 (role) manželům Josefu a Věře Vosmíkovým (bytem Rokycany čp.788/II).[133] Za křižovatkou pokračuje domovní fronta objektem čp.858/II z poloviny 60. let. Rada MěstNV 7. července 1965 doporučila dát do trvalého užívání k výstavbě rodinného domu role č.kat.2213/11 o rozloze 1 099 čtverečních metrů Janu Blechovi (bytem Rokycany čp.183/III).[134] Je to patrová stavba s valbovou střechou prolomenou několika zděnými vikýři v obytném podkroví. Opět jsou tu k vidění některé ryze dobové stavební detaily, jako například brizolitová fasáda nebo obklady okenních otvorů černými dlaždicemi. Tento prvek se v Rokycanech v té době, patrně nápodobou mezi sousedy, poměrně značně rozšířil. V chudičkých podmínkách sortimentu stavebních prvků to patrně bylo řešení, jak ozvláštnit fasádu. V listopadu 1977 jedná rada MěstNV o rozdělení zdejšího pozemku č.kat.2212/1 a přidělení jeho části do osobního užívání manželům Václavu a Růženě Šlehoferovým (bytem čp.41/I). Rada uložila vedoucímu odboru finančního a plánovacího předložit plánek, zda zamýšlené výstavba na oddělené části bude v souladu s podrobným územním plánem.[135] V listopadu 1977 pak rada souhlasila s rozdělením č.kat.2212/1 a předáním jeho části manželům Šlehoferovým.[136]
Následující část uliční fronty je mladšího data. Parcelace tu probíhala ještě na přelomu 20. a 21. století. Patrový dům čp.1101/II vznikl na počátku 90. let. Svoji architekturou ale ještě odkazoval na předchozí socialistické období. Fasáda domu v roce 2005 byla stále nedokončena a vnější plášť tvořen jen neomítnutými tvárnicemi. Později byl aspoň na straně do ulice omítnut. Jde o mohutný patrový dům na zvýšeném suterénu, s polovalbovou střechou a masivním uličním štítem, kterým v úrovni přízemí i 1. patra procházejí balkony. 22. června 2007 zahájeno spojené územní a stavební řízení ohledně přístavby a nástavby domu čp.1101/II. 30. května 2007 o to požádala Karolina Šlehoferová. Projektová dokumentace řešila přístavbu schodiště k východní straně stávajícího rodinného domu a nástavbu domu o podkroví obsahující jeden byt. Přístavba je navržena na hranici s vedlejším pozemkem č.kat.2212/7.[137] Dne 30. července 2007 městský úřad tuto přístavbu povolil. Projekt počítal s přístavbou chodby a schodiště k východní straně domu čp. 1101/II a s nástavbou domu o podkroví s jedním novým bytem. Přístavba navržena na hranici s pozemkem č.kat.2212/7. Výška přístavby měla být 6,07 m, výška celého objektu včetně nástavby pak 10,97 metrů až po hřeben střechy. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2009.[138]
Na vedlejší parcele až do počátku 21. století stál pouze drobný přízemní objekt, charakteru chaty nebo nouzové stavby. Dle stavu k březnu 2006 byl stále obývaný, ale neměl číslo popisné ani evidenční. V roce 2008 už na domě je označení če.143. Později ale v zahradě za ním postaven větší rodinný dům čp.1330/II. Patrová vilka s 1. patrem v obytném podkroví s polovalbovou střechou byla dokončena 17. října 2016.[139] Stojí tu tak nyní za sebou dva domy. To je v této nejvýchodnější části ulice Na Husinci častější věc. Regulativy zástavby zde byly v 2. polovině 20. století zanedbány, čímž byl ponechán v těchto místech mezi ulicemi Pražská a Na Husinci velmi široký blok, který měl být raději rozdělen vložením paralelní ulice. To se nestalo, a tudíž zde vznikly mimořádně protáhlé parcely. Když pak na sklonku 20. století došlo k zahušťování zdejší dosud spíše mezerovité zástavby, objevily se tu domy řazené za sebou, kvůli nimž tu muselo vyrůst několik spíše privátních bezejmenných uliček, zabíhajících k severu, do nitra vnitrobloku tak, aby k těmto domům byl zajištěn přístup. Vznikla tak poněkud nedotažená parcelní struktura.
Jedna taková „privátní“ ulička vybíhá hned u vedlejšího pozemku. V jeho přední části, poblíž ulice Na Husinci byl v době okolo roku 1990 dobudován rodinný dům čp.1092/II, ukázka pozdně normalizační architektury. Patrová stavba se sedlovou střechou je do ulice otočena rozložitou štítovou stěnou. Podél západního okraje jeho zahrady vybíhá příjezdová cesta do vnitrobloku, kde dodatečně vyrostl další rodinný dům čp.1164/II. Dostavěn 23. prosince 2002.[140] Sousední pozemek směrem do ulice zaujímá dům čp.99/II, zbudovaný asi v 60. nebo 70. letech. Masivní objekt s brizolitovou fasádou, typickou pro dobovou estetiku, zakončen nízkou stanovou střechou. Uliční fasádou probíhají velké balkóny. Vedle tohoto domu pak z ulice vybíhá k severu další privátní bezejmenná ulička. Má na délku zhruba 70 metrů a propojuje dokonce tři domy, které tu vyrostly v řadě za sebou. Nejblíže k ulici Na Husinci je to přízemní vila čp.1184/II s nízkou valbovou střechou. Dobudována byla 27. října 2004.[141] Za ní stojí rodinný dům čp.1150/II (dostavěn 27. února 2001).[142] Je to patrová vila s polovalbovou střechou, zbudovaná podle „katalogového“ projektu v nepříliš nápaditém a zbytečně ornamentálním stylu. A ještě dál v hloubi vnitrobloku se nachází rodinný dům čp.1156/II (dokončen 19. prosince 2001).[143] Jde o patrový dům s polovalbovou střechou.
Nová výstavba v této části ulice si vyžadovala i doprovodné investice do inženýrských sítí a komunikační sítě. V červenci 2004 přidělila městská rada firmě Silba, a.s. Plzeň zakázku na prodloužení ulice Na Husinci směrem k východu do oblasti nově stavěných domů, včetně pokládky kanalizace za nabídkovou cenu 926 620 Kč.[144] Firma Silba ale svůj zájem o provedení této akce odvolala, město proto vybralo náhradního zhotovitele, firmu Silnice Klatovy, a.s.. Vzhledem k vzniklému zdržení ale rozhodnuto, že bude provedena jen část plánované investice, a to prodloužení kanalizace za cenu 339 891 Kč.[145] Akce dokončena ještě v létě roku 2004.[146] Další fáze, prodloužení komunikace a instalace veřejného osvětlení s náklady asi 400 000 Kč, měla být provedena až v roce 2005.[147] Práce skutečně provedeny, a to firmou CESSMA Malecha za nabídkovou cenu 491 843 Kč. Město ovšem nakonec vyfakturovalo 524 482 Kč.[148] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „dokončení komunikace Na Husinci“ celkem 349 690 Kč (původně plánováno 350 000 Kč).[149] Pro přístup k domům čp.1150/II a čp. 1156/II slouží výše popsaná cesta, která vybíhá z ulice Na Husinci. Projekt jejího technického řešení vypracoval ing. Petr Zítek.[150] Majitelé těchto domů ale v prosinci 2004 oslovili městský úřad s tím, že se jim náklady na provedení přístupové cesty ve shodě s projektem zdají být příliš vysoké a požádaly obec o spolufinancování.[151] Ještě v březnu 2006 ale tato příjezdová cesta zůstává stále nedlážděná, jen osetá trávníkem.[152]
7. září roku 1953 získala ulice Na Husinci své nynější jméno.[153] Předtím oficiální pojmenování neměla. Pod názvem Na Husinci byla do té doby známa dnešní Kotyzova ulice. Jde o případ, kdy uliční jméno „přeskočilo“ na sousední ulici. Při studiu dobových písemností je nutné tuto zčásti matoucí skutečnost brát na zřetel.
6.2.4. Zástavba ulice Na Vinici a její pojmenování
Ulice Na Vinici je urbanistickým charakterem spíše součástí sídliště Hrudkovanka a vzhledem k její nevelké délce (necelých 100 metrů) plní jen roli krátké spojnice mezi ulicí Na Husinci a Pražskou ulicí. Do Pražské ulice ústí mezi bytovými domy čp.805-806/II (dokončený roku 1960[154]) a čp.807/II. Oba vznikly jako součást sídliště Hrudkovanka (viz výše).
Jediné objekty, které jsou oficiálně řazeny do ulice Na Vinici, jsou dva identické bytové domy čp.46/II a čp.47/II, postavené na přelomu 60. a 70. let 20. století na protějších nárožích ulic Na Vinici a Na Husinci. Jde o poměrně zdařilý příklad netypizované architektury na pomezí činžovní vily a bytového domu (foto z r.2004). Dvoupatrové domy mají valbové střechy. Od uličních prostor odděleny plotem a zahradou. Šlo o družstevní bytovou výstavbu, která volně navázala na vedlejší sídliště Hrudkovanka. Pro družstevní výstavbu byly typické osobitější a uměřenější stavební realizace. Tyto zdařilé domy jsou toho ukázkou. Kdyby celá poválečná hromadná výstavba v Rokycanech probíhala v takovýchto dimenzích, byla by tvář města v roce 1989 v daleko lepším stavu. Dne 13. května 1969 souhlasila rada MěstNV s tím, aby bytové družstvo SBDO při podniku OSP (Okresní stavební podnik) zbudovalo na pozemku č.kat.2216 bytové jednotky.[155] V prosinci 1971 již uváděno, že výstavba obou domu započata. Mělo tu vzniknout 12 bytových jednotek pro zaměstnance OSP. Dokončeno plánováno na rok 1973, náklad na výstavbu 2 231 000 Kčs.[156]
Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[157] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo nazvat komunikaci vedoucí vlevo od Pražské silnice ulice Na Vinici. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[158] V rámci širší kodifikace uličních názvů usnesením MNV 25. července 1946 toto pojmenování potvrzeno. Tehdy ale ještě čtvrť Na Husinci nestála. Název se týkal jen úseku severně od Pražské ulice až k Boreckému potoku a svahům Kalvárie.[159] Právě na nich se totiž v minulosti pěstovala vinná réva, která dala ulici její jméno. Tento severní úsek ale v současnosti bývá považován za součást ulice Mládežníků. 12. září 1972 totiž odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací došlo i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající ulice Na Vinici připojena k ulici Mládežníků. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[160] Jižní úsek ulice, v prostoru individuální zástavby Na Husinci, si ovšem své jméno podržel. Z historického hlediska je to chyba, protože v jižním úseku žádná vinice nebyla.
6.2.5. Zástavba ulice Na Svahu a její pojmenování
Ulice Na Svahu není na západní straně takřka zastavěna. Parcelace tu vzhledem k malé hloubce bloku nebyla provedena a zasahují sem jen boční strany parcel ze sousedních ulic, popřípadě rohové domy jako vilka čp.878/II na rohové parcele při křižovatce s Pražskou ulicí (její popis viz níže). Teprve roku 1999 zde byl postaven rodinný dům čp.1122/II. Patrový objekt se sedlovou střechou.
Protější východní strana ulice má oproti tomu souvislou zástavbu individuálními rodinnými domky. Od jihu k severu je to nejprve rohový dům čp.858/II (viz výše, v popisu zástavby ulice Na Husinci). Následuje patrový dům čp.44/II se sedlovou střechou a zděným, do ulice obráceným vikýřem. Postaven asi v 60. letech 20. století. Rada MěstNV totiž 15. září 1965 doporučila dát č.kat.2214/5 (role) za 1039,60 Kčs do užívání k výstavbě rodinného domu ing. Jiřímu a Olze Stránských.[161] Rada MěstNV 22. prosince 1965 doporučila přidělit bezúročnou půjčku 10 000 Kčs stavebníkům rodinného domu ing. Jiřímu a Blance Stránských.[162] Vedlejší parcelu zaujímá zajímavý patrový dům čp.916/II s valbovou střechou a proskleným průčelím, od ulice oddělen hradbou zeleně. Tvarosloví předlistopadové éry se u něj spojuje s jistou měřítkovou elegancí. Sousední patrový dům čp.892/II z počátku 70. let má sedlovou střechu. Jde o průměrnou ukázku svépomocného stavitelství z časů normalizace. Bizarní architekturu prezentuje vedlejší objekt čp.57/II, patrně ze 60. let. Patrový dům se stanovou střechou má fasádu obloženou několika druhy lesklých barevných dlaždic, patrně výraz estetického cítění tehdejšího stavebníka. Na křižovatce s Pražskou pak stojí dům čp.628/II (jeho popis viz níže).
Název ulice vznikl až poté, co zde byly postaveny první domy. 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud bezejmenné komunikace na ulici Na Svahu. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[163] Jméno upomíná na svažitý charakter komunikace.
6.2.6. Zástavba Pražské ulice (v úseku přiléhajícím k oblasti Husince)
Současně s dostavbou oblasti Na Husinci se nově zformovala i zástavba podél přilehlého úseku Pražské ulice. Řeč je o zástavbě podél jižní strany této ulice, v sekci od okraje posledních domů sídliště Hrudkovanka (čp.807/II a čp.808/II) k východu, směrem k okraji zastavěného území města v prostoru U Tří křížů. Zde všude došlo od 60. let taktéž k výstavbě rodinných domků. Koncepčním rozhodnutím bylo posunout hranice zahrad těchto domů dále od ulice, čímž se vytvořil izolační protihlukový pás s trávníky, keřovou zelení a ve východně od ústí ulice Na Svahu i s paralelní nedlážděnou cestou, umožňující dopravní obsluhu a parkování v této zóně nezávislé na frekventovaném tělese Pražské ulice. Tato paralelní komunikace i odstup zástavby od vlastní výpadovky na Prahu jsou pozůstatkem původní komunikační situace zachycené již na katastrální mapě z roku 1838. Pro spojení z Pražské ulice směrem do prostoru pod Žďárem (U Třech křížů) sloužila cesta č.kat.2903/1, jejíž trasu nynější obslužní komunikace víceméně fixuje. Uvádí se tu ještě roku 1921, kdy se ale vedle ní už před časem vytvořila nová cesta, v terénu níže položená podél Pražské silnice.[164] Cesta vedla přes trať a teprve při rozšiřování železniční trati ve 20. letech 20. století byla dána přednost nové cestě vyústěné z podjezdu U Třech křížů kolmo na Pražskou silnici v prostoru východněji odtud (viz kapitola „Páclovna“).
S odstupem času, zejména poté, co se postupně propojila zástavba podél Pražské ulice v dlouhém, několikakilometrovém úseku až do Borku, je možná chybou, že tyto pozemky při důležité městské tepně byly ve 2. polovině 20. století využity pro spíše řídkou individuální zástavbu, navíc nepříliš architektonicky kvalitní (vzhledem k často neprofesionálnímu, svépomocnému charakteru tehdejšího rodinného stavebnictví). To, co na první pohled vypadá jako správné řešení, tedy oddálení zástavby od silnice, vedlo navíc k pohledovému rozvolnění ulice a k posílení jejího venkovského charakteru. Nepříliš městsky také působí fakt, že v tomto prostoru je ulice ještě nyní (roku 2020) lemována nekanalizovanou strouhou (myšlena severní strana Pražské ulice vedle bývalého autoservisu čp.844/II). V ideálním případě patrně měl být podél Pražské ulice rezervován pruh pro intenzivnější zástavbu bytových domů a teprve ve svazích nad nimi by se zvedaly rodinné domky. Je to ale jen zpětné hodnocení regulačních kroků, které byly činěny v úplně jiném politickém i stavebním kontextu. Zastavět pás podél Pražské ulice bytovými domy mohlo také znamenat, že by zde vyrostly mnohapodlažní paneláky. V tomto ohledu je individuální, byť lehce neuspořádaná, zástavba rodinnými domy nakonec docela přijatelným výsledkem,
Stojí tu (od západu k východu) tyto domy: čp.793/II, patrový objekt na zvýšeném suterénu. Dům má valbovou střechu. Byl postaven okolo roku 1960. V uličním průčelí vybíhá do výše 1. patra zděný trakt. Následuje masivní patrový dům čp.915/II z počátku 70. let se stanovou střechou. Rada MěstNV 3. března 1965 vyslovila souhlas s předáním pozemku č.kat.2214/8 o rozloze 797 čtverečních metrů Vladislavu Čapkovi (bytem Rokycany čp.85/II) k výstavbě rodinného domku.[165] Na domě čp.899/II zaujmou vysoké cihlové komíny na valbové střeše s obytným 1. patrem v podkroví. Dům stojí také na zvýšeném suterénu. Vznikl okolo roku 1970 a stále si nese estetiku normalizačního stavitelství, s brizolitovým pláštěm fasády a typizovanými trojdílnými okny. I sousední dům čp.878/II se stanovou střechou je ovlivněn tvaroslovím socialistické éry. Zbudován byl taktéž okolo roku 1970. Fasáda i ona ale později vyměněny. Následuje ústí ulice Na Svahu, na jejímž protějším nároží pokračuje zástavba rodinným domem čp.628/II, který pochází patrně ze 70. nebo 80. let 20. století. Patrová stavba má stanovou střechu a v ní zděný vikýř. Vedlejší parcelu zaujímá patrový objekt s valbovou střechou čp.1161/II. Číslo popisné mu bylo vydáno 17. dubna 2002. Přesto jde o objekt staršího data, protože jeho architektura odkazuje ještě na předlistopadové období. Fasáda pokryta plastickými štukovými vrásy. Vedlejší pozemek vyplnil přízemní rodinný dům se stanovou střechou čp.1338/II. Dostavěn 2. října 2017.[166] Pak odbočuje z Pražské ulice k jihu úzká soukromá cesta, okolo roku 2005 ještě otevřená, později zahrazená vraty, která slouží jako přístup k parcele situované hluboko ve vnitrobloku. Je to stejný model, jako ve východní části ulice Na Husinci. Blok je tu prostě natolik hluboký, že v jeho nitru logicky vznikají samostatné domy a ty pak musí takto neelegantním způsobem získávat spojení s ulicí. V hloubi bloku zde stojí dům čp.809/II, sice evidovaný jako trvale obývaný, ale architektonicky jde spíše o patrovou rekreační dřevěnou chatu s vysokou sedlovou střechou. Postavena někdy na přelomu 50. a 60. let. 20. století.
Vraťme se zpět na Pražskou ulici. Zde na sousedním pozemku v 70. letech zbudován dům čp.142/II. Je to patrová vilka s valbovou střechou. V roce 1972 zahájil na pozemku č.kat.2212/5 Ivo Šterner výstavbu rodinného domu. Objekt ale během roku 1972 nebyl ještě dokončen.[167] Z 60. let pochází vedlejší objekt čp.859/II, patrový, se stanovou střechou a uličním vikýřem. Následuje domek čp.606/II, původem asi rovněž z 60. let, číslo popisné přeneseno ze staršího zbořeného objektu v Jiráskově ulici. Jde o přízemní stavbu s plochou střechou. Následuje komerční přízemní stavba pneuservisu a za ní rodinný dům čp.1103/II z počátku 90. let 20. století. Sousední domek čp.353/II je výjimečný tím, že tu vyrostl již ve 20. letech 20. století. Bylo to tehdy zcela izolované obytné stavení, daleko za městem. Skromný patrový dům s polovalbovou střechou má nad částí uličního průčelí zděný štít. V detailu již je zmodernizován, ale hmotově se zachoval. V roce 1921 oznámil městu Jan Černý, že chce na pozemku č.kat.2207 postavit dvojdomek a požádal proto o stanovení stavební čáry. 19. září 1921 se konalo komisionelní šetření a stavební čára stanovena jako rovnoběžná s osou erární silnice ve vzdálenosti 5 metrů od severozápadního rohu dotyčného pozemku. Šlo ale o poměrně izolovanou stavbu, daleko za okrajem intravilánu. Stanovení stavební čáry v celém úseku od tehdejších stodol na Pražské ulice až k tomuto projektovanému domku tak podle města ještě nebylo možné, čekalo se totiž i na vyjádření státních drah, které hodlaly provést rozšíření trati pro 2. kolej a vyřešit přejezd U Třech křížů. Teprve až dráhy předloží projekt, bude prý možno vytýčit stavební čáru pro celý blok a bude možno dořešit i komunikační spojení z Pražské silnice za dráhu (prozatím spojení zajišťovala cesta č.kat.2903/1, vedle které se časem vytvořila nová cesta, v terénu níže položená, podél Pražské silnice) V září 1921 zastupitelstvo parcelaci pozemku na dům pana Černého schválilo.[168] Z 60. let 20. století pochází vedlejší rodinný dům čp.847/II. Jde o jednopatrový objekt se sedlovou střechou, do ulice obrácený štítovou stěnou. Sousední parcelu zaujímá mohutná patrová vila s plochou střechou čp.963/II z konce 70. let. V roce 1972 rozestavěli manželé Hoškovi na parcele č.kat.2205/3 rodinný dům. Objekt nebyl ještě během roku 1972 dokončen.[169] Objekt si nese typické znaky stavitelství z doby svého vzniku, ale z hlediska proporcí je zvládnutý.
Následuje odbočka další úzké bezejmenné cesty, která musela být zanořena skoro 100 metrů do vnitrobloku, aby se vůbec mohla provést parcelace pozemků v hloubi bloku. Už v roce 1985 se pozornost městských plánovačů obrátila na louku při železniční trati v nejvýchodnější sekci celé oblasti. V době, kdy se městu jinak nedostávalo pozemků pro individuální parcelaci (z důvodů přehnané ochrany zemědělské půdy mimo zastavěné území obce), byly tyto pozemky zařazeny do seznamu lokalit uvažovaných pro budoucí výstavbu rodinných domků.[170] Výstavba se tu ale rozběhla až o více než 10 let později. Územní plán města z roku 2000 zde předpokládal výstavbu rodinných domků, podmínkou ale bylo zajištění dopravní obslužnosti. Tehdy, okolo roku 2000 pak byla skutečně výše uvedená louka rozparcelována, prostředkem pozemku protažena od severu, z Pražské ulice, tato bezejmenná cesta (foto z r.2003). Okamžitě zde začala výstavba několika rodinných domů (foto z r.2001). A souběžně s tím probíhalo i zastavování celého vnitrobloku i od jihu, z ulice Na Husinci, kde taky vznikly takovéto přístupové úzké cesty (viz výše). Během následujících dvou dekád byly zdejší pozemky zaplněny. Cesta vede nejprve k chatce na malé zahradě. Ta je volně majetkově propojena s domem čp.963/II. Dál pak pokračuje k přízemnímu rodinnému domu čp.1333/II se stanovou střechou, který byl dokončen 30. května 2017.[171] O pár metrů jižním směrem ještě stojí na konci cesty rodinný dům čp.1188/II s polovalbovou střechou. V březnu 2006 již v podstatě dobudován a obýván. Číslo popisné získal už předtím 3. února 2004.[172] Na opačné straně této uličky pak stojí i přízemní dům čp.1307/II, postavený ze dřeva, s nízkou stanovou střechou. Dokončen 10. července 2015.[173] Kromě toho zde už roku 2000 přibyl rodinný dům čp.1145/II, patrová stavba se stanovou střechou. Číslo popisné mu přiděleno 26. září 2000. 12. září 2008 městský úřad vydal územní rozhodnutí na garáž na pozemku č.kat.2205/8 u domu čp.1145/II dle žádosti podané 21. července 2008 (řízení zahájeno 30. července 2008, ústní jednání svoláno na 21. srpna 2008).[174] Garáž měla být umístěna v jihovýchodním rohu parcely, půl metru od její jižní hranice. Projektována na přízemní volně stojící objekt s dvěma místnostmi (vlastní garáž a sklad) na lichoběžníkovém půdorysu o ploše 35,76 čtverečních metrů a výšce 4 metry. Projekt garáže zhotovila Alena Smetanová z Březiny.[175] Na rohu této bezejmenné cesty a Pražské ulice je pak nárožní rodinný dům čp.1119/II. Vyrostl zde okolo roku 1999. Jde o patrový objekt se stanovou střechou a střešními vikýři. Pražská ulice, respektive prašná cesta, která tu vede nezávisle na ni, pak pokračuje ještě několik posledních desítek metrů k východu. Vyrostl tu na stavební parcele č.kat.5312 rodinný dům čp.1237/II. Číslo popisné mu bylo přiděleno 3. března 2008. Na samotném konci ulice se nacházela ještě okolo roku 2005 hned vedle náspu železniční trati poněkud nepatřičná rekreační chatka če.103 se zahradou. Byl to dřevěný přízemní objekt s šikmou sedlovou střechou, dosahující až na zem. Později zbořen a v roce 2018 již na jeho místě vyrůstá novostavba rodinného domu.
6.3. Zástavba severně od oblasti Na Husinci (ulice Pražská, Luční)
V 60. letech 20. století se proměnila i zástavba protější, severní strany Pražské ulice, východně od sídliště Hrudkovanka. I zde šlo zčásti o individuálně budované rodinné domky. Ovšem vznikly tu i významné stavby veřejného charakteru, například autoservis, benzinová čerpací stanice nebo prodejna potravin.
6.3.1. Původní podoba oblasti (mýtnice) a plány na výstavbu nemocnice
Ještě počátkem 20. století ležely tyto pozemky v pruhu mezi Pražskou silnicí a Boreckým potokem mimo zastavěné území Rokycan a pokrývala je výlučně zemědělsky obdělávaná půda. Jedinou stavbou tu (na samém okraji popisované lokality) byl nevelký objekt situovaný při Pražské silnici, bývalá mýtnice čp.142/II, zvaná též „Pražské mýto“.[176] V minulosti se zde vybíralo od povozníků, kteří přijížděli od Prahy do Rokycan mýtné.[177] Stavba tak symbolicky ohraničovala tehdejší rozsah města. Roku 1838 zobrazena už jako nespalná budova. Roku 1861 předložil stavitel Josef Partiš radnici návrh na její rozšíření a přestavbu.[178] Ta pak provedena a mýtnice tehdy dostala i samostatné popisné číslo. V roce 1894 mýtnice opět rozšířena. Objekt tehdy patřil Františku Veselému.[179] Dům zbořen po 2. světové válce (na mapě z roku 1968 už nestál), jeho pozemek je dnes zastavěn rodinným domem čp.1065/II. Jde o mohutný patrový dům s plochou střechou. Jeho výstavba začala roku 1970, kdy se uvádí, že manželé Kotorovi rozestavěli rodinný dům na parcele č.kat.1862/4. Objekt ale nebyl během onoho roku ještě dokončen.[180]
Na místě, kde později vyrostl autoservis a benzinová stanice se také na začátku 20. století uvažovalo o výstavbě městské nemocnice. Vážnější úvahy o výstavbě tohoto zařízení začaly roku 1901. Roku 1903 vypracovány plány.[181] Dne 2. června 1905 komise zemského výboru vybrala 2 lokality, a to u Osecké silnice, nebo zde u Pražské silnice (na místě pozdějšího autoservisu).[182] Pro účely stavby měl být vykoupen pozemek od Marie Somolíkové, Aloise a Růženě Weingartlových, a to za cenu 2 K/čtvereční sáh.[183] Nemocnice měla mít 50 lůžek + dalších 10 pro infekční pacienty. Podle okresního lékaře by pro chirurgické oddělení postačovala 4 lůžka, tuberkulózní pacienti měli být odděleni v zvláštním sektoru budovy. V jednom pavilonu nemocnice měl být byt pro lékaře, malá kancelář, ordinace, dva chirurgické pokoje, operační sál, síň pro sterilizaci s koupelnou pro lékaře, denní místnost s koupelnou, záchodem atd. V pravém křídle by byly byty pro zdravotní sestry, v suterénu místnosti pro ústřední topení, skladiště uhlí a nářadí, popřípadě byt pro domovníka. V druhém pavilonu, propojeném s prvním pomocí kryté spojovací chodby, situoval projekt kuchyni, prádelnu a dezinfekční stanici. V třetím pavilonu mělo působit infekční oddělení, celkem tři oddělení po dvou pokojích, pokoj pro opatrovníka a kuchyňka. Kolem budov se měla rozkládat zahrada.[184] Roku 1906 zadáno ofertní řízení na dodávku vody do chystaného objektu nemocnice.[185] A právě na tom nakonec celý projekt selhal. V době, kdy Rokycanům ještě scházel moderní obecní vodovod, musela každá stavba podobných rozměrů a důležitosti zajišťovat svou potřebu vody vlastní studnou, popřípadě lokální vodovodní sítí. V případě nemocnice se proto v okolí prováděly hloubkové vrty pro zřízení studny. Z ní by se voda hnala benzinovým nebo teplovzdušným čerpadlem do nádrže nad prvním patrem nemocnice a rozváděla do jednotlivých místností. Na vydatné zdroje vody se ovšem nenarazilo (povrchová voda z Boreckého potoka nebyla z hygienických důvodů použitelná) a nemocnice tak nebyla postavena.[186] I po následující desítky let se tak v tomto prostoru rozkládala jen pole. V prosinci 1919 rozhodlo zastupitelstvo města o úpravě katastrálních hranic. K veřejné cestě č.kat.2891/1 (dnes komunikace z Pražské ulice k mostu přes Borecký potok do ulice K Borku) totiž už před delší dobou spontánním užíváním připadly i části č.kat.1860/3 (29 čtverečních metrů) a č.kat.1860/2 (28 čtverečních metrů).[187]
6.3.2. Parcelace bloku mezi Pražskou a Luční ulicí za 1. republiky
Nakonec se ale blízkost rostoucího města přece jen prosadila a už za první republiky tu došlo k zahájení parcelace na stavební místa. Mezi pozdější areály autoservisu a sídliště Hrudkovanka se tak vklínil jeden blok individuální zástavby rodinných domků, vymezený dnešními ulicemi Pražská, Mládežníků a Luční. Tyto domky vytvořily novou regulační čáru, na severu zformovaly nynější Luční ulici, na západě přilehlý úsek nynější ulice Mládežníků (býval také řazen do ulice Na Vinici). Je ale nutné si uvědomit, že dnešní ulice Mládežníků tehdy ústila do Pražské ulice blíže městu, takže nová ulice vytýčená touto prvorepublikovou zástavbou rodinných domků byla úplně samostatnou komunikací. Ukazuje to ještě mapa města z 50. let. Teprve pak při výstavbě sídliště Hrudkovanka byla ulice Mládežníků posunuta a zaústěna do Pražské ulice zde. V roce 1929 majitelé zdejších pozemků, konkrétně Anna Veselá (majitelka č.kat.1843, č.kat.1860/5, a stavební parcely č.kat.419, tedy budovy mýtnice) Anna Veselá (majitelka č.kat.1849/1), Anna Šašková (majitelka č.kat.1862), Adolf a Karol Ledererovi (majitelé č.kat.1863) požádali o povolení k rozdělení na stavební místa. Dne 7. listopadu 1929 konáno komisionelní šetření, 8. listopadu 1929 městská rada doporučila parcelaci schválit a 20. prosince 1929 parcelaci odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo.[188] V 30. letech tento blok částečně zastavěn jednotně pojatým souborem rodinných domků. Šlo tehdy v předválečné době o poměrně vzácný příklad plánovitého rozšíření zástavby Pražského předměstí, které jinak územně spíše stagnovalo. V roce 1932 tu vybudováno podle jednotného projektu sedm rodinných domků, některé z nich sdružené po dvou. Jsou to čp.447/II, čp.448-449/II, čp.464/II, čp.466-467/II a čp.468/II (foto z r.2003). Roku 1933 se ještě k domu čp.464/II připojil slohově identický objekt čp.479/II.
Dům čp.447/II (označen i číslem orientačním čo.14) stojí na rohové parcele ulic Pražská a Mládežníků. Prodělal četné modernizační zásahy. Okolo roku 2005 dokonce měl podobu přízemního objektu s plochou střechou a hladkou fasádou. Jen cihlová stěna na severní straně domu tehdy prozrazovala, že zdivo je skutečně prvorepublikové. Později prošel rekonstrukcí, při které dostavěno 1. patro v obytném podkroví a do ulice se zděným vikýřem. Výstavbě domu předcházelo v červenci 1929 vydání stavebního povolení na zámečnickou dílnu na č.kat.1860/5, tedy na pozemku u dnešního čp.447/II, přičemž mělo jít o provizorium maximálně na 5 let.[189] Dne 5. listopadu 1930 pak městská rada vydala stavební povolení pro A. Bumbálkovou na výstavbu dílny a obytné místnosti na č.kat.1860/5.[190] Tehdy patrně došlo k výstavbě objektu trvalejšího rázu, který dostal i číslo popisné. Novostavba obytné budovy Aloisie Bumbálkové na č.kat.1860/5 získala obývací a užívací povolení 11. února 1932.[191] Patrový dvojdomek čp.448-449/II je situován poblíž nároží ulic Mládežníků a Luční. Zachoval si v podstatě původní proporce drobné stavby s polovalbovou střechou. Obzvlášť na severní polovině (čp.449/II) je prakticky intaktně dochován i stavební detail fasády. Jižnější z obou domů (čp.448/II) už má průčelí zmodernizované, patrně za socialismu, kdy přišla o původní texturu fasády a do průčelí vsazena moderní okna. Dne 26. března 1931 schváleno obecní správní komisí rozdělení jedné stavební parcely na pozemcích č.kat.1843 a č.kat.1862 (dle původního parcelačního výměru z 20. prosince 1929) na dvě stavební místa a rovnou vydáno povolení na výstavbu sdruženého rodinného domu pro J. a P. Velínských na č.kat.1843/2 (čp.449/II) a pro Františka a B. Kubovi na č.kat.1843/3 (čp.448/II).[192] 23. června 1932 vydáno obývací a užívací povolení pro Františka a B. Kubovi na rodinný dům na č.kat.1843/3.[193] 21. července 1932 pak obývací a užívací povolení získali i J. a P. Velínských na rodinný dům č.kat.1843/2.[194] Dvojdům čp.466-467/II v Luční ulici má podobu dvou osově souměrných patrových vilek s štítovou stěnou s polovalbou, otočenou do ulice, spojených úzkým krčkem se sedlovou střechou. Obě se dochovaly v mimořádně autentické podobě, přičemž u západního z nich (čp.466/II) se dá mluvit o absolutním zachování prvorepublikových detailů stavby, včetně tak zřídka dochovaných prvků jako dřevěná pavláčka u vchodu, dveře, okenní rámy, komíny, možná i střešní krytina. V případě rekonstrukce, kterou dříve nebo později bude objekt vyžadovat, by bylo dobré ji koordinovat za pomoci odborníka tak, aby nedošlo k zbytečným ztrátám těchto už unikátních detailů. Stavební povolení pro A. Čmolíka na rodinný dům na č.kat.1862/2 (čp.466/II) a R. Mühlbachera na rodinný dům č.kat.1862/3 (čp.467/II) vydala městská rada 14. dubna 1932.[195] Dne 6. října 1932 pak vydáno užívací a obývací povolení pro A. Čmolíka na rodinný dům č.kat.1862/2 (čp.466/II) a pro R. Mühlbachera na rodinný dům č.kat.1862/3 (čp.467/II).[196] Vedlejší dům čp.468/II stojí v Luční ulici samostatně. Jde o patrový objekt s uličním štítem s polovalbou. Průčelí již v detailu zmodernizováno a kompozičně rozbito neústrojnými vestavbami, patrně svépomocí navrhovanými, za socialismu. Stavební povolení pro Františka Lukeše na rodinný dům č.kat.1863/2 (čp.468/II) vydala městská rada 14. dubna 1932.[197] 6. října 1932 František Lukeš získal na rodinný dům na č.kat.1863/2 (čp.468/II) užívací a obývací povolení.[198] Sousední dvojdům čp.464-479/II v Luční ulici působí poněkud nesourodě. Zatímco západnější polovina (čp.464/II) prodělala za socialismu razantní přístavbu zděného uličního průčelí v prvním patře, východní polovina (čp.479/II) se uchovala prakticky bez novějších zásahů. Dle stavu k roku 2018 prochází čp.479/II rekonstrukcí, ale citlivou k původní hmotové dispozici. Výstavbu toho dvojdomu posuzovalo obecní zastupitelstvo v listopadu 1932. Marie Balounová a Václav Hořice tehdy koupili od paní Ledererové jedno stavební místo na parcelovaném pozemku č.kat.1863 za účelem výstavby dvojdomku. 21. července 1932 proto požádali o povolení rozdělit pozemek na 2 stavební místa. 2. srpna 1932 konáno parcelační řízení. 4. srpna 1932 doporučili věc ke schválení členové městské rady. Zastupitelé pak modifikaci parcelačního plánu schválili.[199] Dne 8. září 1932 městská rada na základě schválené parcelace vydala stavební povolení pro Kateřinu Balounovou na výstavbu rodinného domu na pozemku č.kat.1863/4 a pro Václava Hořice na rodinný dům č.kat.1863/5.[200] Dne 17. srpna 1933 vydáno užívací a obývací povolení pro V. Hořice na rodinný dům č.kat.1863/5.[201] 7. září 1933 získala obývací a užívací povolení Kateřina Balounová pro rodinný dům č.kat.1863/4.[202] Jako majitelka čp.464/II se pak uvádí Kateřina Balounová, dům čp.479/II patřil Václavu Hořicovi.
Směrem do Pražské ulice vyrostly v téže době, tedy po roce 1930, dva domky čp.455/II a čp.478/II. Dům čp.455/II je patrový, se sedlovou střechou, počátkem 21. století upravenou, včetně nově zbudovaného zděného vikýře v obytném podkroví. Sousední dům čp.478/II je patrová stavba se stanovou střechou. V podkroví obytné 1. patro a zděný vikýř s polovalbou, obrácený do ulice. V srpnu 1932 vydáno stavební povolení pro Boh. Aubrechta na rodinný dům na č.kat.1863/III.[203] V listopadu 1932 se městská rada usnesla, že na návrh V. Laipolda se vyšetří možnost připojení novostavby B. Aubrechta na č.kat.1863 k vodovodní síti.[204] V prosinci 1932 pak městská rada deklaruje, že žádost B. Aubrechta o připojení jeho novostavby na vodovod se vyšetří, zda budou náklady pokryty investičními poplatky a spotřebou vody.[205] Koncem ledna rozhoduje samospráva, prodloužení vodovodu k novostavbě B. Aubrechta na č.kat.1863 se provede jako nouzová práce, pokud vlastníci sousedních pozemků budou souhlasit s položením potrubí.[206] V lednu 1933 získal B. Aubrecht stavební povolení na kolničky u novostavby na č.kat.1863/3 a na odvodňovací kanál do cesty č.kat.2891/1.[207] Dne 10. srpna 1933 vydáno obývací a užívací povolení pro B. Aubrechta na rodinný dům č.kat.1863/3.[208]
6.3.3. Další parcelace v Pražské a v Luční ulici po roce 1945
Výše popsaný soubor rodinných domků z 30. let sestával jen z 10 objektů. Zformoval sice jižní stranu Luční ulice a východní frontu dnešního koncového úseku ulice Mládežníků, ale teprve od 60. let tu proběhla další parcelace na rodinné domky, čímž byl celý blok dotvořen a to včetně severní strany Luční ulice. Další zahušťování zde probíhalo až do počátku 21. století.
Už v 50. letech 20. století regulační čáru na severní straně Luční ulice definovaly dva menší bytové domy čp.708/II a čp.709/II, budované jako součást sídliště Hrudkovanka (viz vpředu, v popisu tzv. Malého sídliště na Hrudkovance). Zbylá uliční fronta severní strany Luční ulice byla následně vyplněna rodinnými domy. Směrem od západu k východu je to patrová vila čp.962/II se sedlovou střechou, otočená do ulice štítovou stěnou. Postavena na konci 70. let. Vedle ní objekt čp.1039/II, rovněž patrová vila se sedlovou střechou, otočená do ulice štítem, která zde byla zbudována v polovině 80. let. Sousední parcelu zaujímá patrový domek čp.871/II se sedlovou střechou a také se štítovou orientací do ulice. Pochází z konce 60. let 20. století. Zachoval si dobově příznačné stavební detaily, brizolitovou fasádu členěnou rustikou a motivy paprsků na vrcholu štítové stěny. V květnu 2002 zastupitelé schválili Jaroslavě Mrázové přidělení půjčky z Fondu rozvoje bydlení ve výši 50 000 Kč na vestavbu bytu do půdního prostoru objektu čp.871/II.[209] Mezi okrajem zástavby sídliště Hrudkovanka a rodinným domem čp.962/II vybíhá z Luční ulice k severu polní cesta. Vede k rodinnému domu čp.631/II, který je situován u břehu Boreckého potoka. Podle čísla popisného měl vzniknout někdy za Protektorátu, ale domovní číslo sem asi bylo druhotně přeneseno později, z nějakého zbořeného objektu. Na státní mapě z roku 1952 totiž zde zástavba není zakreslena.[210] Za domem čp.1039/II je poblíž potoka zase rekreační objekt če.80. I v případě Luční ulice se bohužel potvrdila obecný deficit rokycanského územního plánování ve 20. století, tedy neschopnost provázat novou zástavbu s vodními toky. Přírodně a urbanisticky velmi zajímavá niva Boreckého potoka je tak z ulice prakticky nepřístupná.
Doplňování zástavby probíhalo i v bloku zformovaném již za první republiky. V Luční ulici je to rohový dům čp.1252/II, menší přízemní objekt s plochou střechou. Dokončený byl 17. června 2009.[211] Na východní straně bloku, naproti vstupní bráně bývalého autoservisu, stála ještě počátkem 21. století rekreační chata če.E57. V polovině listopadu 2005 ale na jejím místě už roste nový rodinný dům čp.1203/II. Jde o úsporně dimenzovanou přízemní stavbu s nízkou stanovou střechou. Zatím hotova hrubá stavba a střecha. Zdivo z tvárnic. Práce prováděla firma Lubomír Kesner, Stavby a interiéry z Oseka. V březnu 2006 už dům obýván, ovšem stále nedokončena povrchová úprava fasády. [212] Číslo popisné přiděleno 20. března 2006. Na nároží Pražské ulice před výjezdem z bývalého autoservisu zase v 2. polovině 80. let vyrostl rodinný dům čp.1064/II. Je to patrový modernistický objekt s plochou střechou, takzvaný „šumperák“, typizovaný ale ve své době populární produkt normalizační architektury. Parcelu poblíž nároží ulice Pražské a Mládežníků zase v 2. polovině 80. let vyplnil objekt čp.1065/II, patrový rodinný dům s plochou střechou, postavený na místě zbořené mýtnice.
Celkově tento blok individuální zástavby působí poněkud nepatřičně, zejména pro sousedství frekventované Pražské ulice, bývalého autoservisu i lidnatého sídliště Hrudkovanka. Severně od autoservisu vyrostl rovněž u cesty k mostku přes Borecký potok (ulice K Borku) menší soubor individuálních garážových kójí. Ve dvou na sebe kolmých řadách jich tu je 13. Tento plevelný způsob zástavby jen podporuje urbanistickou bezradnost této lokality.
6.3.4. Technický vývoj Luční ulice a vývoj pojmenování
V souvislosti s parcelací bloku mezi Pražskou a Luční ulicí ve 30. letech rozhodla v srpnu 1932 městská rada, na žádost V. Hořice a spol., že se zavede vodovod k 13 domům u Pražské silnice v délce cca 250 metrů.[213] V prosinci 1932 k výplatě poukázány účty pro městské železárny ve výši 8 225 Kč za vodovod u kolonie na Pražské silnici.[214] V roce 1967 v rámci zvelebování města k 50. výročí VŘSR (mimo původní plán) provedena úprava cesty okolo autoservisu.[215] V dubnu 1968 se uvádí, že výstavba veřejného osvětlení v Luční ulici bude pokračovat v roce 1968 v Akci Z.[216] Ve skutečnosti ale dle zprávy z června 1968 teprve chystáno zadání projektu na tuto akci, a to na rok 1969 (nákladem 5 000 Kčs). V roce 1970 pak měla výstavba osvětlení proběhnout nákladem 25 000 Kčs. Práce by zajišťovala Vnější úprava města. [217] V únoru 1969 se ale v plánu na rok 1969 už zahrnuje výstavba veřejného osvětlení v Luční v hodnotě 15 000 Kčs.[218] V roce 1969 v Luční ulici instalovány celkem 3 lampy veřejného osvětlení.[219] Na rok 1977 plánovalo město investovat 43 000 Kčs do penetračního nástřiku vozovky v Luční ulici. Během 1. pololetí ale neprostavěno nic.[220] Podle plánu výstavby technické vybavenosti měla v roce 1979 proběhnout výstavba komunikace u autoservisu.[221] Šlo o pokládku nového asfaltového koberce vozovky v Luční ulici. Provedly ji Technické služby jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[222] Roku 1984 Luční ulice opět vyasfaltována Technickými službami města Rokycan.[223] V prosinci 1984 se uvádí, že rekonstrukce ulice právě probíhá.[224] V 1. pololetí 1985 oprava Luční ulice dokončena.[225] Položen tu nový asfaltový koberec.[226]
V prosinci 1980 kritizuje na plénu MěstNV Bohuslav Opp postup napojování kanalizace za autoservisem.[227] Vedení města odpovídá v obsáhlé zprávě. Akce kanalizace u servisu prý povolena odborem VHZL Okresního národního výboru 14. září 1978. Uvažovaný kanalizační sběrač měl být provizorně zaústěn do stávající stoky v Luční ulici. K tomu ale byla nutná přeložka plynovodu v místě křížení v Luční ulici. Provedení přeložky objednáno u Západočeských plynáren, plynárny ale 2. února 1979 napsaly, že práce neprovedou, po urgencích stanovily plynárny termín provedení na duben 1980, ani nový termín ale nesplněn. Pak se termín posunul na říjen 1980 s tím, že současně měly plynárny provádět plynofikaci na sídlišti Na Železné. Postup prací na sídlišti se ale opozdil v důsledku neplnění plánu komplexní bytové výstavby a práce v Luční ulici tak prý budou provedeny až počátkem roku 1981.[228] V roce 1980 také měla probíhat výstavba plynovodu u autodružstva. Podle dat z prosince 1980 na ni pro rok 1980 plánován objem investic 21 000 Kčs, z něhož ale ke konci října 1980 neprostavěno vůbec nic.[229] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 29 750 Kč do akce „Luční ulice-odvod dešťových vod“ (původně plánovány náklady 50 000 Kč).[230]
Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova ulice na Rašínově) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[231] Dne 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo komunikaci rovnoběžnou s Pražskou silnicí za domem pana Horna (dnes již zbořený původní dům čp.56/II, jeho popis viz výše, v popisu původní zástavby na místě sídliště Hrudkovanka) nazvat Luční ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[232] Jméno pak potvrzeno usnesením MNV z 25. července 1946. Název odůvodněn tím, že po její severní straně jsou pouze louky (dnes už to neplatí).[233]
V prosinci 1982 se uvádí, že MěstNV vlastní louku č.kat.2022 o ploše 11 440 čtverečních metrů, která je dle směrného územního plánu určena k zástavbě rodinnými domy a na části tohoto pozemku povolena navážka.[234] Šlo o pozemek přiléhající k jižnímu břehu Boreckého potoka, východně od Luční ulice. Územní plán z roku 2000 navrhoval prodloužení Luční ulice směrem k východu, do prostoru čtvrti Páclovna. Ulice se měla výhledově stát jakousi hranicí zastavěného území a přírodně udržované nivy meandrujícího Boreckého potoka. Nebylo to ale realizováno.
6.3.5. Bývalý autoservis
O pozemcích východně od Luční ulice v roce 1946 město krátce uvažovalo s tím, že by je vyhradilo pro zamýšlenou výstavbu 46 rodinných domků pro železniční zaměstnance. Po konzultaci s autorem regulačního plánu města prof. Aloisem Mikuškovicem ale rozhodnuto situovat rodinné domky do prostoru Za Rakováčkem (projekt se stejně nakonec neuskutečnil).[235] Nakonec zde byl situován areál autoservisu čp.844/II. V létě roku 1958 rada MNV vydala předběžný souhlas s žádostí Západočeského autodružstva v Plzni o výstavbu „autoservice“.[236] Zahájení jeho výstavby naplánoval Místní národní výbor na rok 1959. Investorem měl být Svazarm.[237] Investice měla mít přímou návaznost na právě dokončované sídliště Hrudkovanka, jehož obyvatelům měl servis sloužit.[238] Stavět se nakonec začalo až poté, co 5. září 1960 schválila komise MěstNV pro výstavbu umístění a podobu autoservisu. Práce prováděl Okresní stavební podnik.[239] Podle zprávy z roku 1961 je ale ještě stavba autoservisu stále v plánu. Nicméně v srpnu 1961 už se určitě staví.[240] Kvůli tehdy panujícím problémům s kapacitou městského vodovodu byl areál servisu napojen na vlastní zdroj vody z Boreckého potoka.[241] Servis otevřen pro veřejnost 22. října 1962.[242] Koncem 60. let plánuje okresní podnik Restaurace zprovoznit v okolí servisu malý prodejní kiosk do doby, než by byl postaven objekt bufetu plánovaný zde současně s rozšířením autoservisu. Náklady na stavbu kiosku odhadnuty na 20 000 Kčs.[243]
V 90. letech 20. století, v souvislosti s privatizací a celkovou změnou kvality služeb poskytovaných pro motoristy, byl objekt několikrát upraven. Na jaře 1996 nechala firma AUTOMONTI, prodejce vozů Škoda, přestavět hlavní vchod, který opatřen podle jednotného designu společnosti Škoda prosklenými plochami.[244] V roce 2005 objekt autoservisu změněn na velkoobchod s keramikou firmy B&B Keramika. 28. ledna 2008 revokovalo městské zastupitelstvo své usnesení z 13. srpna 2007 a neschválilo záměr směny pozemkové parcely č.kat.2025/1 o ploše 713 čtverečních metrů ve vlastnictví firmy B + B Keramika (šlo o pruh pozemku podél jižního okraje areálu bývalého servisu, při Pražské ulici) za stejně velkou část parcely č.kat.833 (pole jižně od Tymákovské ulice Za Rakováčkem) ve vlastnictví města.[245]
6.3.6. Čerpací stanice
Souběžně se servisem vyrůstala při Pražské ulici i čerpací stanice pohonných hmot čp.1200/II. Její výstavbu schválil Městský národní výbor 22. srpna 1960. Projekt vypracoval samotný podnik Benzina.[246] Stavbu provedl rovněž podnik Benzina,[247] podle jiného pramene ale Okresní správa silnic.[248] Stanice zprovozněna na konci prosince 1961.[249] Spolu s benzinovou stanicí v Plzeňské ulici postavenou roku 1954, to byla jediná zařízení tohoto druhu v Rokycanech. Nahradila dosavadní soukromé menší čerpací stanice, rozmístěné porůznu po městě.
Benzinová stanice v Pražské ulici představovala poměrně elegantní ukázku funkcionalistické architektury, která v Československu nastoupila na troskách socialistického realismu od konce 50. let. Její budova s pokladnou a zázemím pro prodejce pohonných hmot byla umístěna v odstupu od ulice, u samostatné vozovky, na které umístěny čerpací stojany. Sem najížděly automobily. Proti dešti byl prostor chráněn lehkou, do oblouku vyklenutou střechou, opřenou o kovové sloupy.[250] Dle harmonogramu z listopadu 1969 plánoval podnik Benzina Třemošná v roce 1972 provést u této čerpací stanice výstavbu veřejných záchodků.[251] Okolí benzinové stanice, směrem k Boreckému potoku mělo dlouho charakter neupravené periferie. V říjnu 1972 si na plénu MěstNV stěžuje pan Pěnkava, že město muselo opakovaně uklízet divokou skládku za servisem.[252] Ještě počátkem 80. let 20. století sloužilo jako dočasná, ale legální skládka stavební suti a materiálu pro podnik Pozemní stavby.[253] Město zde hodlalo podpořit návoz sutin, aby zvýšilo niveletu této lokality. Během 1. pololetí 1986 MěstNV investoval do urovnání plochy této skládky.[254] V roce 1990 podepsali lidé z okolních domů petici, v níž si stěžují na provoz této čerpací stanice, protože z ní prosakují ropné látky.[255] Na rozdíl od stanice v Plzeňské ulici, která na základě podobných petic zrušena jako nevhodná z urbanistického i hygienického hlediska, zůstala benzinová stanice v Pražské ulici zachována. Její umístění shledáno jako vhodné, zejména proto, že tvořila logický funkční celek se sousedním autoservisem. V 90. letech 20. století byla ovšem zcela přestavěna. Původní objekt z 60. let 20. století zbořen a nahrazen moderní, ovšem unifikovanou architekturou (foto z r.2003). 20. února 2006 přiděleno dosud neoznačenému objektu samostatné číslo popisné čp.1200/II.
Prostor severně od pumpy, směrem k Boreckému potoku, do té doby jen louka, byl v 90. letech 20. století zaplněn areálem autolakovny čp.1106/II. A vedle něj později přibyl další podnikatelský objekt čp.1178/II (firma BERDYCH plus s.r.o.). Číslo popisné mu přiděleno 19. ledna 2004. Vznikl tak společně s benzinovou stanicí a areálem bývalého servisu celý okrsek průmyslového, komerčního charakteru, nepříliš vhodně situovaný na dotyku s přírodně cennou nivou Boreckého potoka. Do budoucna je nutné tuto podnikatelskou zónu aspoň jasně oddělit od břehů Boreckého potoka a zpřístupnit je formou veřejné cesty nebo jiné komunikace.
6.3.7. Prodejna potravin
Východně od čerpací stanice pohonných hmot vyrostl v 80. letech 20. století objekt prodejny potravin čp.981/II, nepříliš vzhledná patrová stavba v stylu socialistického funkcionalismu. Výstavbu prodejny poblíž benzinové stanice plánovala Jednota již na rok 1974.[256] Dne 1. března 1977 rada MěstNV souhlasila s výstavbou prodejny potravin u benzinové pumpy na Pražské silnici s tím, že o investiční limit požádá podnik Potraviny Plzeň.[257] V červnu 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informativní zprávu o výstavbě prodejny (měla nahradit provizorní řešení obchodní sítě, v podobě kiosku u nedaleké benzinové pumpy) a souhlasila postoupit na ONV k rozhodnutí, zda výstavba bude předána podniku Potraviny nebo Jednota.[258] Původní příslib, kterým tento plánovaný objekt na parcele č.kat.2028/1 přidělen Jednotě, ale rada MěstNV musela v srpnu 1977 zrušit. Jednota totiž mohla stavět jen mimo okresní město. MěstNV proto stanovil, že bude o přidělení pozemku jednat s n.p. Potraviny.[259] Investice do samotné výstavby prodejny měla začít roku 1978 a byla zařazena do plánu Akcí Z.[260] V 1. pololetí roku 1978 zde prostavěno jen 1 000 Kčs.[261] Podle plánu z února 1979 měla výstavba prodejny začít ještě v roce 1979.[262] Dne 23. srpna 1979 se konala schůze finanční a plánovací komise. Ta uložila vedoucím odborů, aby do konce září 1979 byly vyklizeny panely u benzinové stanice, kde má být započato s výstavbou nové prodejny.[263] Výstavba pak skutečně začala ještě v roce 1979 (v prosinci 1979 uváděna již jako rozestavěná).[264] Na rok 1979 přidělen na tuto akci limit 600 000 Kčs, prostavěno 250 000 Kčs. Prodejna budována dodavatelsky, Okresním stavebním podnikem Rokycany. Během roku 1979 se ovšem nepodařilo splnit plán, ale stavební podnik slíbil, že skluz vyrovná v roce 1980. Celková rozpočtová cena 1 367 000 Kčs, k únoru 1980 ještě zbývá prostavět 1 117 000 Kčs.[265] Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 1 367 000 Kčs, přidělen limit 617 000 Kčs. Zůstatek po roce 1980 měl činit 500 000 Kčs.[266] V září 1980 uváděno, že stavba pokračuje a trvá termín jejího dokončení ještě přec závěrem roku. [267] Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 plánován na objem investic 1 017 000 Kčs, z něhož ke konci října 1980 prostavěno 907 000 Kčs. Akce není dokončena, protože uváděn zůstatek 100 000 Kčs. [268] Prodejna nakonec byla otevřena počátkem roku 1981. 13. ledna 1981 vzala informaci o zahájení provozu na vědomí rada MěstNV.[269] Kromě vlastního obchodu tu ještě v přístavku vzniklo „agitační středisko“, tedy společenské prostory určené pro veřejné akce, přednášky, školení a výstavy, vesměs související s vládnoucí komunistickou ideologií. Náklady na výstavbu této budovy dosáhly 1 500 000 Kčs. Stavěla se dva a půl roku.[270] Objekt sloužil jako středisko občanské vybavenosti nejen pro obyvatele oblasti Na Husinci, ale hlavně pro lidi ze čtvrti Páclovna – viz samostatná kapitola.
V roce 1991 zařazena prodejna v čp.981/II jako jedna z prvních do takzvané malé privatizace, s vyvolávací cenou 1 246 000 Kčs a vydražena do soukromých rukou.[271] V červnu 1993 pak městské zastupitelstvo odsouhlasilo i odprodej bývalého agitačního střediska, které koupil pan Brož, majitel přilehlé prodejny.[272] Agitační středisko se poté proměnilo na diskotéku. Západní část objektu získala dodatečně samostatné číslo popisné čp.1149/II. Přiděleno 12. ledna 2001. V roce 2006 požádali majitelé objektu čp.981/II, manželé Iveta a David Brožovi, o odkoupení části městského pozemku č.kat.2028/1 o ploše cca 500 čtverečních metrů před tímto domem tak, aby zde mohli zřídit oplocenou soukromou zahradu. 17. července 2006 městská rada odložila rozhodnutí v této věci a uložila odboru rozvoje města, aby předložil studii budoucích záměrů města s tímto prostorem. Městská architektka Ing. arch. Hana Przygrodská transakci doporučila ke schválení. 7. srpna 2006 jednala o prodeji městská rada znovu.[273] Zastupitelstvo města pak 21. května 2007 skutečně schválilo záměr prodeje části č.kat.2028/1 o ploše 532 čtverečních metrů. 4. června 2007 městský úřad zveřejnil tento záměr a určil termín do 20. června 2007 pro případné zájemce.[274] Dne 13. srpna 2007 pak zastupitelé schválili prodej části parcely č.kat.2028/1 označené nově jako č.kat.2028/13 o výměře 532 čtverečních metrů za 700 Kč/metr čtvereční, tedy celkem za 372 400 Kč manželům Ivetě a Davidu Brožovým.[275]
[1] V. Šach: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 6.: Rokycansko, č.44, 7.listopadu 1991, s.6.
[2] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.61.
[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s.27.
[4] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[5] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1913.
[6] 5. schůze obecního zastupitelstva, 3.11.1914.
[7] 15. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1920.
[8] 5. schůze městské rady, 14.7.1927.
[9] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[10] 124. schůze městské rady, 22.2.1929.
[11] 126. schůze městské rady, 12.3.1929.
[12] 131. schůze městské rady, 11.4.1929.
[13] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[14] 29. schůze obecní finanční komise, 13.6.1929.
[15] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29.8.1930
[16] Kronika města Rokycan 1918-37, f.117.
[17] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10.6.1932.
[18] 13. schůze obecní správní komise, 5.2.1931.
[19] 49. schůze městské rady, 30.12.1931.
[20] 52. schůze městské rady, 14.1.1932.
[21] 8. schůze obecního zastupitelstva, 29.1.1932.
[22] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[23] 15. schůze obecního zastupitelstva, 29.7.1932; 82. schůze městské rady, 7.7.1932.
[24] 105. schůze městské rady, 24.11.1932.
[25] Založeno na osobních zápiscích autora.
[26] Veřejná vyhláška návrh výroku územního rozhodnutí, Rodinný dům v katastrálním území Rokycany, www.rokycany.cz
[27] 3. schůze obecní správní komise, 14.3.1923.
[28] 119. schůze městské rady, 28.1.1929.
[29] 141. schůze městské rady, 31.5.1929.
[30] 59. schůze městské rady, 25.2.1932.
[31] 28. schůze obecního zastupitelstva, 12.3.1926.
[32] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.
[33] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[34] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[35] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[36] 3. plenární zasedání MěstNV, 5.7.1971.
[37] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[38] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[39] Kronika města Rokycan 1918-37, f.52.
[40] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.
[41] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.100.
[42] Kronika města Rokycan 1947-51, f.197.
[43] 4. schůze pléna MNV, 26.6.1951.
[44] Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8.5.1965.
[45] Kronika města Rokycan 1957-62, f.14.
[46] 1. zasedání MNV, 6.1.1958.
[47] Kronika města Rokycan 1957-62, f.72; 8. zasedání MNV, 13.10.1958.
[48] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[49] Zasedání MNV, 21.12.1959.
[50] Kronika města Rokycan 1957-62, f.160.
[51] Kronika města Rokycan 1965-68, f.351.
[52] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.
[53] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[54] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[55] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[56] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[57] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[58] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1967.
[59] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1967.
[60] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.
[61] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[62] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[63] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[64] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[65] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[66] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[67] Kronika města Rokycan 1969-73, f.26.
[68] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[69] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[70] Kronika města Rokycan 1969-73, f.26.
[71] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[72] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[73] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[74] Kronika města Rokycan 1969-73, f.26.
[75] 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.
[76] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[77] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[78] Kronika města Rokycan 1969-73, f.26.
[79] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[80] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[81] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[82] 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.
[83] Kronika města Rokycan 1969-73, f.10.
[84] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[85] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[86] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[87] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[88] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[89] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[90] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[91] Kronika města Rokycan 1969-73, f.126.
[92] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[93] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[94] 3. plenární zasedání MěstNV, 5.7.1971.
[95] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[96] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[97] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[98] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[99] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[100] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[101] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[102] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[103] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[104] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[105] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[106] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[107] 1. zasedání MěstNV, 24.2.1975.
[108] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[109] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[110] 1. plenární zasedání MěstNV 23.února 1976.
[111] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.
[112] 8. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1977.
[113] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.
[114] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[115] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.
[116] Kronika města Rokycan 1984, f.212.
[117] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932; 101. schůze městské rady, 27.10.1932.
[118] 154. schůze městské rady, 9.11.1933.
[119] 109. schůze městské rady, 15.12.1932.
[120] 138. schůze městské rady, 27.7.1933.
[121] Materiál pro jednání rady města, 1.srpna 2005, č.2001.
[122] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1001, ID:4131.
[123] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[125] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[126] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[127] 2. schůze obecního zastupitelstva, 8.11.1938.
[128] 2. plenární zasedání MěstNV, 15.3.1965:
[129] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.
[130] 5. plenární zasedání MěstNV, 2.8.1965.
[131] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[132] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[133] 5. plenární zasedání MěstNV, 2.8.1965.
[134] 5. plenární zasedání MěstNV, 2.8.1965.
[135] 22. schůze rady MěstNV, 8.11.1977.
[136] 23. schůze rady MěstNV, 22.11.1977.
[137] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení spojeného územního řízení o umístění stavby, stavebního řízení a řízení o povolení výjimky z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Přístavba, nástavba a stavební úprava rodinného domu čp. 1101, ul. Na Husinci, Rokycany-Nové Město, www.rokycany.cz
[138] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Přístavba, nástavba a stavební úprava rodinného domu čp. 1101, ul. Na Husinci, Rokycany-Nové Město na pozemcích: stavební parcely 5115 a pozemkové parcely 2212/6 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[144] Rokycanské noviny, č.7, 20.července 2004, s.1.
[145] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2431.
[146] Materiál pro jednání rady města, 24.ledna 2005, č.2099.
[147] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2431.
[148] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2324, ID: 4655.
[149] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[150] Materiál pro jednání rady města, 24.ledna 2005, č.2099.
[151] Materiál pro jednání rady města, 24.ledna 2005, č.2099.
[152] Založeno na osobních zápiscích autora.
[153] Kronika města Rokycan 1951-54, f.184.
[154] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.
[155] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.
[156] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21.12.1971.
[157] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12.10.1934.
[158] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[159] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.100.
[160] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[161] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[162] 1. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1966.
[163] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979
[164] 23. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1921.
[165] 2. plenární zasedání MěstNV, 15.3.1965.
[167] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[168] 23. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1921.
[169] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[170] Kronika města Rokycan 1985, f.52.
[173] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/80017011
[174] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Garáž v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[175] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Garáž v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[176] Rokycansko, č.1,9.ledna 1992, s.6.
[177] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.26-27.
[178] Schůze městské rady, 1.září 1861.
[179] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.
[180] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[181] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.27.
[182] 10. schůze pléna MNV, 8.7.1952.
[183] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.27.
[184] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.27.
[185] 10. schůze pléna MNV, 8.7.1952.
[186] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.27.
[187] 4. schůze obecního zastupitelstva, 18.12.1919.
[188] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929; 168. schůze městské rady, 8.11.1929.
[189] 151. schůze městské rady, 31.7.1929.
[190] 226. schůze městské rady, 5.11.1930.
[191] 57. schůze městské rady, 11.2.1932.
[192] 18. schůze obecní správní komise, 26.3.1931.
[193] 80. schůze městské rady, 23.6.1932.
[194] 84. schůze městské rady, 21.7.1932.
[195] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.
[196] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[197] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.
[198] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[199] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932; 87. schůze městské rady, 4.8.1932.
[200] 92. schůze městské rady, 8.9.1932.
[201] 140. schůze městské rady, 17.8.1933.
[202] 143. schůze městské rady, 7.9.1933.
[203] 87. schůze městské rady, 4.8.1932.
[204] 105. schůze městské rady, 24.11.1932.
[205] 108. schůze městské rady, 9.12.1932.
[206] Schůze prezídia městské rady, 31.1.1933.
[207] 112. schůze městské rady, 5.1.1933.
[208] 139. schůze městské rady, 10.8.1933.
[209] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.
[212] Založeno na osobních zápiscích autora.
[213] 90. schůze městské rady, 25.8.1932.
[214] 109. schůze městské rady, 15.12.1932.
[215] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[216] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[217] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[218] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[219] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[220] 6. plenární zasedání MěstNV, 5.9.1977.
[221] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979
[222] 7. schůze rady MěstNV, 8.4.1980.
[223] Kronika města Rokycan 1984, f.212; 21. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1984.
[224] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1984.
[225] 25. plenární zasedání MěstNV, 27.8.1985.
[226] 29. plenární zasedání MěstNV, 22.4.1986.
[227] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[228] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[229] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[230] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[231] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12.10.1934.
[232] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[233] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.106.
[234] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1982.
[235] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání rady Místního národního výboru, schůze ze 17.října.1946.
[236] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[237] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.
[238] Kronika města Rokycan 1957-62, f.68.
[239] Kronika města Rokycan 1957-62, f.160.
[240] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[241] 7. plenární zasedání MěstNV, 2.10.1961.
[242] Kronika města Rokycan 1962-65, f.28.
[243] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[244] Rokycanský deník, 14.5.1996, s.9.
[245] Usnesení zastupitelstva města, 28.1.2008, www.rokycany.cz
[246] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.
[247] Kronika města Rokycan 1957-62, f.160.
[248] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.
[249] Kronika města Rokycan 1957-62, f.283.
[250] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.
[251] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.
[252] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[253] 6. schůze rady MěstNV, 25.3.1980.
[254] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1986.
[255] Hlas Rokycanska, č.15, 12.4.1990, s.1.
[256] 3. plenární zasedání MěstNV, 25.6.1973.
[257] 5. schůze rady MěstNV, 1.3.1977.
[258] 12. schůze rady MěstNV, 7.6.1977.
[259] 17. schůze MěstNV, 30.8.1977.
[260] 8. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1977.
[261] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.
[262] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979
[263] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.9.1979.
[264] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.
[265] 4. schůze rady MěstNV, 26.2.1980.
[266] 5. schůze rady MěstNV, 11.3.1980.
[267] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.
[268] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[269] 27. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1981.
[270] Hlas Rokycanska, č.5, 5.února 1981, s.3.
[271] Rokycansko, č.3, 24.ledna 1991, s.1. Rokycansko, č.12, 29.března 1991, s.3.
[272] Rokycansko, č.26, 1.7.1993, s.1.
[273]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2410, ID: 5384.
[274] Informace o záměru města Rokycany prodat nemovitý majetek, Záměr prodeje části pozemkové parcely parcelní číslo 2028/1 , označené v geometrickém plánu č. 4248-012/2007 parcelním číslem 2028/13 o výměře 532 m2 v k.ú. Rokycany, www.rokycany.cz
[275] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz