Průmyslová architektura v Rokycanech: podnik Kovohutě (nábojkárna)

---

D. Borek: verze 2021/03/29

Tato kapitola má charakter rozcestníku. Nabízí stručný přehled dějin a stavebního vývoje podniku a odkaz na příslušnou kapitolu, kde je k nalezení podrobný popis.

Podnik Kovohutě se nachází na Jižním předměstí,  v lokalitě vymezené od severu Stehlíkovou ulicí, na západě ulicí V. Nového a na východě Zeyerovou ulicí.  

Podnik vznikl roku 1911 jako továrna na hospodářské stroje a slévárna železa bratrů Hudlických. Zaměřoval se tehdy na výrobu zemědělského nářadí a šlo o malou továrnu, zaujímající jen severovýchodní malou část nynějšího areálu. V roce 1912 Hudlický prodal podnik a roku 1914 tu Edwin Eisner zřídil drátovnu. Areál byl rozšířen a přivedena sem byla železniční vlečka.  Za 1. světové války zde byla zavedena válečná správa. Po válce byl dočasně obnoven provoz drátovny, ale již roku 1922 továrnu koupil Arthur Stein, který zde zřídil továrnu na nábojky a kovové zboží. Podniku se pak říkalo nábojka, nábojkárna nebo patronka. V meziválečném období prošel opakovanými přístavbami.  Za 2. světové války rozmach fabriky pokračoval díky orientaci na zbrojní produkci. Tehdy počet zaměstnanců poprvé překročil 1000. Od roku 1940 byl součástí skupiny Hermann Göring Werke. Tehdy také provedeno územní rozšíření areálu. Po válce byl znárodněný podnik roku 1949 přejmenován na Kovohutě. Už na přelomu 40. a 50. let zde probíhá masivní výstzavba nových továrních hal. Závod se rozšířil na úkor bloku obytné zástavby směrem k západu až k ulici V. Nového. Vyrostla tam vodárenská věž, hutní slévárna a obrobna ložisek.  V 60. letech přibyla ložisková slévárna, postaven vysoký centrální komín, hranice podniku posunuty k jihu a od jihu do továrny zaústěna nová železniční vlečka s dlouhou přívodní kolejí podél Zeyerovy ulice. V 70. letech začala výstavba gigantické válcovny niklových slitin o rozměrech 200 x 50 metrů. V 80. letech přibyla například panelová administrativní budova u hlavní vrátnice. Jestliže v roce 1987 měly Kovohutě přes 1100 zaměstnanců a byly největším rokycanským průmyslovým závodem, tak odobí po roce 1989 přineslo otřes. Výroba se postupně propadala. V roce 2015 měly Kovohutě už jen 105 zaměstnanců. V letech 2018-2019 proběhly v prakticky opuštěném areálu rozsáhlé demolice, při kterých zmizely některé z nejstarších továrních hal v severovýchodní části komplexu, stejně jako zástavba v nejjižnější výspě Kovohutí. Zároveň se od počátku 21. století v některých částech bývalého továrního areálu usazovaly jiné firmy, které částečně transformovaly nevyužitou plochu podniku.

Podrobný popis podniku Kovohutě a jeho stavebního vývoje se nachází v podkapitole o Kovohutích a jejich okolí v rámci Jižního předměstí.