D. Borek: Rokycany, další průmyslové stavby

Průmyslová architektura v Rokycanech: ostatní průmyslové stavby

D. Borek: verze 2021/03/30

Tato kapitola má charakter rozcestníku. Nabízí stručný přehled dějin a stavebního vývoje dalších průmyslových podniků v Rokycanech a odkaz na příslušné kapitoly, kde je k nalezení podrobný popis.

V letech 1871-1872 byla při Plzeňské silnici, tehdy za okrajem města, postavena obecní plynárna, jejíž hlavní budova byla pojata v historizujícím slohu. Postupně procházela četnými přestavbami a technologickými proměnami. Velké investice sem byly směřovány i za Protektorátu, kdy plynárna měla svůj význam i pro místní zbrojní průmysl. V roce 1945 byla znárodněna. Poté, co byly v 50. letech 20. století dokončeny dálkové plynovody z Plzně a Kladna, ztratila původní výrobní charakter a roku 1957 zde přestala výroba svítiplynu. V 80. letech 20. století byla zbořena původní správní budova a nahrazena novostavbou. Počátkem 21. století byl celý areál zbořen a na jeho místě roku 2006 otevřen supermarket firmy Lidl. O plynárně podrobněji v podkapitole o nejstarších průmyslových podnicích u Plzeňské ulice.

Při dnešní Plzeňské ulici se rozkládá ještě jeden průmyslový komplex staršího data. Počátkem 20. století tu firma Poppy založila cementárnu. Nacházela se v prostoru mezi Plzeňskou ulicí a železniční tratí Praha-Plzeň, západně od hřbitova u kostela sv. Trojice. Po 1. světové válce areál koupilo Hospodářské družstvo, které obchodovalo se zemědělskými produkty. Provedlo zde výstavbu nových objektů, z podstatné části dodnes dochovaných. Podnik se napojil na železniční vlečku, zbudovanou jíž předtím do nedaleké továrny Marila. Po roce 1950 bylo Hospodářské družstvo zrušeno a areál pak využíval Zemědělský a zásobovací podnik. Výraznější investice do jeho modernizace nenastaly. Po roce 1989 areál spíše chátrá a čeká na své využití. Díky tomu se ale uchoval v poměrně původní meziválečné podobě. Detailně je o něm pojednáno také v podkapitole o nejstarších průmyslových podnicích u Plzeňské ulice.

Ve své době velmi významným ale v současnosti zcela zaniklým rokycanským průmyslovým podnikem byla Hammerova pila. Zaujímala prostor jižně od železniční stanice, zhruba mezi dnešními ulicemi Dukelská, Švermova, Čechova a Pod Ohradou. Velký areál pily vznikl v roce 1878, prodělal několikeré rozšíření, v 80. letech přebudován na parní pohon. Využíval blízkost železniční stanice a vzhledem k neexistenci dnešní Dukelské ulice přímo sousedil s kolejištěm. Majitel továrny si v roce 1899 postavil na jejím okraji luxusní novorenesanční vilu čp.195/II, dodnes dochovanou. V roce 1916 pila vyhořela. Později ji převzala Pražská společnosti pro průmysl dřevařský. V meziválečném období již se pila výrazněji nerozvíjela, navíc její umístění poblíž rychle se rozrůstající zástavby Rašínova a Jižního předměstí bylo pociťováno jako stále více rušivé. Ve 30. letech areál koupilo město. Okolo roku 1940 byla celá plocha pily srovnána se zemí a na základě regulačního plánu zde začala výstavba honosných činžovních vil, dodnes stojících ve Školní a Dukelské ulici. O tomto zaniklém podniku podrobněji v podkapitole o bývalé Hammerově pile v rámci popisu Jižního předměstí.

Jiná pila přežila do současnosti a nadále si udržela svou výrobní náplň. Jedná se o obecní pilu ve Veselské ulici. Nachází se při východní straně Veselské ulice, jižně od železniční tratě Rokycany-Mirošov. Leží již na katastru Kamenného Újezdu, ale je majetkově i historicky spojena s dějinami Rokycan. Byla založena za 1. republiky Rokycanskou dřevařskou společností. V roce 1997 areál koupily Lesy města Rokycan. Podrobně v podkapitole o zástavbě okolo Kovohutí v rámci popisu Jižního předměstí.

Důležitým průmyslovým provozem bývaly cihelny. Obecní cihelna na Jižním předměstí je doložena již v 18. století. Vedle ní přibyla v 2. polovině 19. století i soukromá cihelna Nových, která později splynula s obecní cihelnou. Ta byla zbořena v 50. letech 20. století a na jejím místě následně vyrostl školský areál a sídliště Jižní předměstí. Architektura obecní cihelny beze zbytku zanikla, jedinou připomínkou její existence je terénní zlom v místech bývalého odtěženého hliniště. O něco dál k východu, při dnešní Zeyerově ulici, fungovala od 19. století také Páníkovic cihelna. I v tomto případě její objekty zcela zanikly v 50. letech 20. století. V Borku fungovala minimálně od 1. poloviny 19. století Panská cihelna poblíž dnešní ulice Ke Střelnici pod Žďárem.

Na území města Rokycan se historicky nacházelo několik malovýrobních hutních podniků, hamrů. Na Práchovně to byla Stará huť. Na pomezí Rokycan a Kamenného Újezd fungoval hamr Ježek (viz podkapitola o zástavbě okolo Kovohutí v rámci popisu Jižního předměstí). V Borku se zase pod hrází Boreckého rybníka rozkládal Borecký hamr, založený v 17. století. Byl v majetku města Rokycan. Za první republiky už byl zastaralý podnik trvale pronajímán a roku 1940 zbořen. Po původním hamru nezůstaly žádné stavební stopy. V Borku ještě fungovala nad Boreckým rybníkem lopatárna čp.32/IV. Ta také prodělala v meziválečném období postupný úpadek. Ve 30. letech 20. století tu ustala výroba. Za 2. světové války tu fungovala výrobna dřevité vlny a heraklitových desek. Pak už zde průmyslové využití skončilo. Historický objekt lopatárny se dochoval do současnosti.

Do podobné kategorie jako hamry, tedy raně industriální malovýroba, patřily i rokycanské historické mlýny. Směrem po proudu Padrťského potoka to byly na Práchovně mlýn Korečník čp.104/II (zbořen) a mlýn Práchovna čp.101/II (dochovalý), v části Pražského předměstí před Pražskou branou stojí nadále Hořejší mlýn čp.8/II v Lázeňské ulici, nedaleký Chvátalův mlýn čp.18/II byl zbořen již v 19. století. Ve čtvrti pod kostelem stojí do současnosti bývalý Podkostelní mlýn čp.89/I (viz kapitola plácek Spilka). Na Plzeňském předměstí pak na náhonu fungovaly tři dodnes dochované mlýny: čp.1/III na Dolních příkopech (pozdější tiskárna, viz níže), čp.12/III na náměstí U Saské brány (pozdější Guthovy železárny) a Dolní mlýn čp.14/III v ulici Ke Koupališti (o všech třech podrobněji v podkapitole o sídelní jádru Plzeňského předměstí). Na Klabavce fungoval Podhorní mlýn čp.21/III (viz Hirschovy železárny) a daleko za městem ještě zbořený mlýn pod Vršíčkem. Na Boreckém potoku stojí mlýn čp.53/IV v Borku, postavený v 1. polovině 19. století. Vodní energii využívaly i různé tlukárny a valchy. Až na výjimky (tiskárna, Guthovy a Hirschovy železárny) se ale tyto mlýny nestaly základem moderní průmyslové produkce a ustrnuly v řemeslnickém stádiu malovýroby.

V jednom z výše uvedených mlýnů čp.1/III na Dolních příkopech se etablovala ve své době významná průmyslová firma, kterou byla tiskárna Zápotočných. Historický mlýn byl ve 2. polovině 19. století zmodernizován, postaveny nové výrobní objekty v historizujícím slohu a podnik doplněn o parostrojní pohon. Okolo roku 1900 byl pak areál adaptován na tiskárnu. Ta byla zrušena roku 1957. Od té doby v objektu sídlila truhlárna. Postupně chátrala. Ačkoliv byl dům vrácen po roce 1989 potomkům původních majitelů, zatím své využití nenašel a je silně ohrožen. O tiskárně více v podkapitole o zástavbě sídelního jádra starého Plzeňského předměstí.

Hluboko do 20. století přežívaly některé průmyslové závody přímo v centru města. To je případ areálu situovaného do vnitrobloku mezi Knihovou ulicí a Masarykovým náměstím, kde se za domem čp.5/I, nejprve v drobné dílenské podobě ale v meziválečném období již ve formě většího průmyslového komplexu, rozkládal areál továrny na jízdní kola Tripol. Počátkem 30. let už měl plochu přes 30 arů a víc než 70 zaměstnanců. Roku 1934 se firma rozdělila. Značka Tripol se odstěhovala do nového závodu na Jižním předměstí (pozdější Favorit), zde v Knihově ulici zůstala výroba kol pod značkou Tudor. Výroba tu byla ukončena v roce 1952. V 60. letech 20. století tovární objekty zcela zanikly při demolicích kvůli výstavbě sídliště v Knihově ulici. O zaniklé fabrice podrobněji v kapitole Knihova ulice.

Průmyslový areál se během 20. století rozvinul podél západní strany Tomáškovy ulice, poblíž soutoku Boreckého a Padrťského potoka. Na místě stávajících zahrad a usedlosti čp.100/II se v poválečném období usadil Okresní průmyslový podnik. V 80. letech 20. století vyrostla jeho administrativní budova při Tomáškově ulici, po roce 2000 adaptována na sídlo Okresní správy sociálního zabezpečení. Po roce 1989 byl areál rozdělen do užívání několika samostatných firem. Na jeho severovýchodním okraji, poblíž lávky přes Borecký potok, zůstal zachován secesní domek čp.105/II. Zde byla již za 1. republiky dílna a autoopravna. O tomto areálu j pojednáno detailně v podkapitole o zástavbě Pražského předměstí západně od sídliště Hrudkovanka.

Průmyslové aktivity se rozvíjely také podél dnešní Uxovy ulice, která po prodloužení železniční stanice Rokycany probíhala po okraji kolejiště, využívaného pro nakládku zboží. Za první republiky zde fungovaly uhelné sklady. Přemístěny byly až po výstavbě moderního areálu uhelných skladů na Práchovně v 80. letech 20. století. Areál je nadále využíván pro komerční účely, dokonce se dochovaly některé objekty původního uhelného skladiště (například čp.993/III). O uhelných skladech v Uxově ulici podrobněji v kapitole Rašínov.

Novým průmyslovým areálem je továrna firmy Prowell, zprovozněná roku 2002. Je situována do blízkosti dálniční křižovatky a přivaděče, na severní hraně stráně nad údolím Klabavky. Moderní závod na výrobu lepenky vyrostl na dosud zemědělských pozemcích a je prvním příkladem dramatických změn v urbanistickém organismu města po výstavbě dálnice D5. O továrně detailně v podkapitole o zástavbě v extravilánu Plzeňského předměstí.