Rokycanské mosty: mosty přes Klabavku 

---

Řeka Klabavka vzniká soutokem Padrťského a Boreckého potoka v Rokycanech. Většina jejího toku se ale nachází buď na okraji, nebo zcela mimo intravilán města. Z tohoto důvodu je zde relativně málo mostů, byť jejich počet postupně roste.

Na samém počátku Klabavky, bezprostředně pod soutokem obou potoků, ze kterých vzniká, stojí lávka v ulici Ke Koupališti. Vyrostla tu roku 1935 v rámci právě dokončené regulace Padrťského potoka a prostoru jeho soutoku s Boreckým potokem. Měla umožnit spojení s nově vybudovaným městským koupalištěm a rodícím se sportovním areálem v jeho sousedství. Šlo o železobetonovou konstrukci. V roce 1997 proběhla její generální rekonstrukce, při níž mostovka nahrazena novou ocelovou konstrukcí. Jenže už roku 2002 tuto lávku zcela zničila povodeň. V roce 2003 tak postavena nová lávka, opět z oceli, s prohnutou mostovkou. Před vznikem lávky v ulici Ke Koupališti existovalo asi 100 metrů dál po proudu provizorní přemostění v podobě lávky na Stráň, která vyúsťovala přímo na úpatí Husových sadů. Postavena byla počátkem 20. století. Odstraněna ve 30. letech po dokončení nové lávky. Popis obou lávek je zařazen do kapitoly „Plzeňské předměstí“, přesněji do podkapitoly o historickém sídelním jádru předměstí.

Litohlavský most spojuje město s areálem hřbitova. Původně, před výstavbou dálnice, tudy vedla silnice do Litohlav. Dlouho šlo o pouhý brod skrz koryto říčky. Někdy okolo poloviny 19. století tu vyrostla dřevěná mostní konstrukce, zaznamenaná na mapě z roku 1877. Nacházela se o několik metrů západněji od současného mostu a koryto Klabavky překonávala pod šikmým úhlem. Současný most tu byl postaven roku 1899. Jde o železnou příhradovou konstrukci, s asymetricky situovaným zděným pilířem. V letech 1973-1974 byla na jeho návodní straně postavena ještě ocelová lávka pro pěší. Starý most prošel v roce 1994 generální rekonstrukcí, která uchovala jeho původní podobu. Detailně je vývoj mostu i lávky popsán v kapitole „Plzeňské předměstí“, respektive v samostatné podkapitole o Litohlavském mostu a okolí.

Dál po proudu Klabavky se až do konce 20. století nenacházely žádné další mosty. Říčka tu procházela přírodní nivou, urbanisticky a komunikačně nedotčenou. To se ovšem změnilo výstavbou dálnice D5 a souvisejícími dopravními stavbami. Nejprve počátkem 90. let 20. století vyrostl most na dálničním přivaděči. Jde o masivní železobetonovou stavbu s dvěma středovými pilíři. Mostovka směrem k severu stoupá, protože dálniční přivaděč vystupuje na náhorní plošinu nad řekou, takže je od jihu příjezdová komunikace vedena po vysokém náspu. Podrobný popis mostu na dálničním přivaděči se nalézá v kapitole „Plzeňské předměstí“, přesněji v podkapitole o nové zástavbě při Plzeňské ulici.

V roce 1993 dokončen pak i ještě dále po proudu řeky dálniční most. Jde o největší podobné inženýrské dílo nejen v Rokycanech, ale v celém okrese. Dokonce i v kontextu české dálniční sítě jde o jednu z nejvýznamnějších staveb. Most je dlouhý přes 500 metrů. Překonává nejen vlastní tok Klabavky, ale celé její údolí, a to na několika masivních pilířích. Konstrukce mostovky železobetonová. Jde vlastně o dvě identické, vedle sebe situované mostní konstrukce pro každý dálniční směr zvlášť. Uvnitř je most průchozí, nachází se tam technický koridor. Most je směrově i výškově prohnutý. Od severu k němu vede masivní násep. Jeho popis obsahuje kapitola „dálnice D5“.

Ne přímo přes Klabavku, ale přes její bezejmenný přítok, vede unikátní mostek na staré státní silnici u Jelínkovic boudy ze sklonku 18. století, který počátkem 21. století objevil Ing. Antonín Veverka, nedaleko zdejšího nadjezdu Plzeňské silnice přes železniční trať. Kamenná stavba, datovaná do roku 1786, je dochovanou památkou na výstavbu erární silnice Rokycany-Plzeň. Uchovala se díky přeložce silnice za 1. republiky při výstavbě výše uvedeného nadjezdu. Detailní popis mostku v kapitole „Plzeňské předměstí“, respektive v podkapitole o zástavbě u Jelínkovic boudy.