Rondokubismus neboli obloučkový
dekorativismus je unikátní ale poněkud efemérní etapou dějin české
architektury. Krátký rozmach prožil ve 20. letech 20. století. Mělo jít o
specificky československý umělecký sloh, spojující modernistickou avantgardu a
„národní“ slovanské motivy.
V Rokycanech
se rondokubismus takřka neprojevil. Částečně lze jeho stopy nalézt na novém
vlakovém nádraží čp.309/II na náměstí 5. května. Postaveno bylo v letech
1929-1931. Projekt vypracovala firma dr. J. Pštrosse z Prahy v režii
ministerstva železnic. Slohově leží objekt skutečně na pomezí funkcionalismu,
art-deco a staršího rondokubismu, ten se uplatňuje v detailu řešení říms a
zábradlí (podrobněji v kapitole „železniční
architektura“). Rondokubistické motivy lze
vysledovat i na budově okresních úřadů čp.68/I z let 1925-1927
v ulici Svazu bojovníků za svobodu, a to v řešení přístřešku nad
hlavním vchodem či na římsách v parteru (viz kapitola „okružní
třída-Jiráskova ulice“), nebo na hlavní budově bývalých nových kasáren
čp.474/II v ulici B. Němcové, kde sice převládalo klasicizující
konzervativní pojetí, přiměřené k seriózní, erární budově tohoto typu, ale
na rondokubismus upomínalo původní barevné řešení fasády v národních
červeno-bílých barvách. Budova byla bohužel počátkem 21. století zbořena (viz
kapitola „Jižní
předměstí“). Jistá inspirace tímto stavebním
slohem se projevuje i na dvojici vilek čp.201/III a čp.202/III, postavených
ve 20. letech 20. století podél Karlíkovy ulice dle návrhu architekta J. Pacla,
nebo na vile čp.172/III ve Štefánikově ulici (o nich podrobněji
v kapitole „Rašínov“).
