Sídliště u
Plzeňské ulice není de facto
jednolitým urbanistickým celkem. Vzniklo v 50. letech jako několik na sobě
nezávislých a územně izolovaných bytových projektů, budovaných
v stávajících prolukách podél Plzeňské ulice a v jejím sousedství.
Celkem se tu nachází 191 bytových jednotek. Bytová výstavba v této lokalitě začala roku
1955. Nejprve postaveny domy čp.536-537/III (poblíž nynější prodejny Lidl) a čp.538-539/II
(na protější straně ulice, u bývalého hřbitova u kostela sv. Trojice).
V letech 1956-1957 pak o něco dál k západu postaven při Plzeňské
ulici také mohutný komplex bytových domů čp.542-547/III (vytvářející směrem do
ulice jakési polouzavřené nádvoří) a v jeho
sousedství paralelně stavěný dům čp.540-541/III. Všechny uvedené objekty jsou
ovlivněny dobově populárním socialistickým historismem., který se projevuje
různou intenzitou v dekorativních prvcích fasád a balkonů. Hmotově jde o dvoupatrové domy
s valbovými střechami. V 2. polovině 50. let zároveň probíhala výstavba bytových domů
v Roháčově ulici. Dokončeny byly roku 1958. I zde šlo o slohový projev
socialistického historismu, byť již notně ztlumený. V letech 1959-1961 pak na nároží Sládkovy a
Plzeňské ulice postaven administrativní objekt Západočeských rozvodných závodů
a v jeho sousedství i menší obytný dům pro zaměstnance tohoto podniku. Zde
již fasády jsou zcela oproštěny od dekorativismu předchozích let.
V letech 1965-1968 vyrostly v Sedláčkově
ulici, severně od Plzeňské ulice, obytné domy čp.620-622/III. V tomto
případě již byl zvolen moderní ráz výstavby s plochou střechou, ovšem
ještě s klasickou technologií zdiva z cihel. Jistou součástí šířeji pojaté sídlištní výstavby
v této oblasti může být i skupina 10 řadových domků, které v 1. polovině
70. let 20. století vyrostly v jižní části Roháčovy ulice. Jde sice o
individuální bydlení, ale architektonicky koncipované jako jednolitý celek. V letech 1981-1983 ještě vyrostl na nároží
ulice Litohlavské a Třebízského, v předpolí bývalé
Plzeňské brány, obytný komplex čp.834-835-840/III. V tomto případě už šlo
o zcela unifikovanou panelovou výstavbu normalizační éry. Pětipatrový objekt
výrazně narušil ráz této části Plzeňského předměstí. Celkově je ovšem bilance bytové výstavby podél
Plzeňské ulice pozitivní. Nejen, že převážná většina objektů je architektonicky
přijatelná (a to včetně staveb poznamenaných socialistickým historismem 50. let),
ale kompaktní výstavba bytových domů urbanisticky scelila dosud mezerovitou
zástavbu této lokality.
Podrobný popis sídliště u Plzeňské ulice se nachází
v kapitole „Plzeňské
předměstí“, v příslušném oddílu.
