---

Socialistický realismus, též nazývaný socialistickým historismem nebo neformálněji „stalinskou renesancí“ nebo „sorelou“ (zkratka socialistického realismu), představuje zvláštní a relativně krátké období v dějinách české architektury, kdy došlo pod přímým vlivem Sovětského svazu k přerušení dosavadního vývoje moderní architektury a místo ní v poměrně nedlouhém období převládla inspirace historickými stavebními slohy, především renesancí, která ovšem byla v uměleckém ztvárnění inspirována tvaroslovím komunistické propagandy, s důrazem na ideologické zobrazení pracujícího lidu, budování socialismu apod. Zajímavé je, že socialistický realismus v architektuře se omezoval spíše na vnější dekor, na vlastní fasádu, zatímco samotné technické řešení stavby bylo pojato moderním způsobem. Socialistický realismus nastoupil do Českých zemí počátkem 50. let a odezněl ještě před koncem dekády. Vystřídal ho návrat k funkcionalistickým a konstruktivistickým inspiracím levicové avantgardy z předválečné éry, ovšem v pojetí komunistických plánovačů tato avantgarda degradovala do podoby odlidštěných sídlit, betonových krabic nákupních středisek a kulturních domů. Z tohoto důvodu se koncem 20. století socialistický realismus dočkal jisté rehabilitace. Navzdory bizarnímu ideologickému kontextu je na něm zpětně oceňován smysl pro detail, hmotová uměřenost a větší cit pro tradiční městskou strukturu osídlení.

V Rokycanech se socialistický realismus projevil poměrně silně. Právě v 50. letech 20. století totiž město prožilo mimořádně silný demografický a stavební rozmach. Tato stavební aktivita byla živená masivní industrializací Rokycan i okolního regionu. Klíčové byly zejména hrudkovny v Ejpovicích. Tehdejší státní vedení rozhodlo, že bytová výstavby pro tento gigantický metalurgický kombinát bude umístěna právě v Rokycanech. Velmi rychle začala na několika místech v Rokycanech hromadná bytová výstavba pro hrudkovny ale i další lokální podniky. Na mapě města přibyla nová sídliště Hrudkovanka, U Václava a menší obytné soubory podél Plzeňské ulice nebo v Jeřabinové ulici (viz kapitola „Rašínov“).

Příkladem socialistického realismu je takzvaný sedmidům čp.697-693/II z roku 1953 v ulici Mládežníků na sídlišti Hrudkovanka. Tento masivní obytný blok je silně ovlivněný socialistickým historismem s bohatou historizující fasádou. Nad vchody do jednotlivých sekcí domu jsou umístěny plakety od Václava Koukolíčka s ideologickými motivy dělníků apod. Podobnou tvář má i vedlejší takzvané Malé sídliště, skupina 8 drobných jednopatrových obytných domů podél severní strany ulice Mládežníků a Luční, které je rovněž součástí sídliště Hrudkovanka. V tomto případě ukázal socialistický historismus svou přívětivou tvář, uměřené činžovní bydlení takřka soukromého rázu, zasazené do zeleně (o sídlišti Hrudkovanka podrobněji v kapitole „Pražské předměstí“). Ukázkou socialistického realismu je i pás obytných domů čp.715-720/II na nároží ulic Na Pátku a Pražská. Výstavba proběhla v letech 1955-1958. V nárožní sekci je přízemí domu protnuto masivním průjezdem do dvora. Jde o jeden z nejčistších příkladů bombastické až komické monumentality architektury 50. let (viz kapitola „Pražské předměstí“, respektive samostatná podkapitola). Socialistický štukový dekor zdobí také činžovní dům čp.536-537/II z doby okolo roku 1955 v Plzeňské ulici, nebo obytné domy v Barákově ulici na sídlišti U Václava (detailní popis v kapitole „Jižní předměstí“, přesněji v podkapitole o tomto sídlišti).

V 2. polovině 50. let 20. století postupně socialistický realismus odezníval a s každým rokem klesala míra dekorativismu na domovních fasádách. Příkladem je výše uvedený sedmidům čp.697-693/II v ulici Mládežníků z roku 1953, který byl ještě obtěžkán hmotným štukovým balastem a doplněn reliéfy, dům čp.536-537/II v Plzeňské ulici z roku 1955 má už dekor omezený na korunní římsu nebo na pseudorenesanční suprafenestry, nedaleký pás domů čp.542-543-544-545-546-547/III v Plzeňské ulici, budovaných v letech 1956-1957 už má jen plastické vlysy pod korunní římsou a dům čp.578/III v Sládkově ulici z let 1959-1961 má zcela hladké průčelí. Z celého socialistického realismu tak na počátku 60. let 20. století zbyla jen tradicionalistická měřítka výstavby, tedy bytové domy z cihlového zdiva a valbovou střechou. A i ty byly bohužel během pár let vystřídány příklonem k panelovému stavitelství a plochým střechám.

Socialistický realismus v Rokycanech manifestoval svůj potenciál takřka výlučně na nájemních bytových domech, skoro nepronikl do sféry veřejných budov. Ne že by ovšem takové plány neexistovaly. V 50. letech 20. století se rovněž uvažovalo o výstavbě kulturního domu na Malém náměstí. Bombastický projekt měl zcela vyplnit východní stranu tohoto náměstí, posunout původní uliční čáry a přeorganizovat okolní komunikační síť. Rokycanští představitelé se dokonce vydali za inspirací do Ostrova nad Ohří na Karlovarsku, kde skutečně vyrostl takový pompézní kulturní dům v centru nového sídliště. Projekt byl ale opakovaně odkládán a nakonec nerealizován. Naštěstí pro Rokycany tak bylo centrum města ušetřeno násilné implantace cizorodého stavebního slohu do historické zástavby (na místě zamýšleného kulturního domu ovšem v 80. letech stejně vyrostl necitlivý monolit hotelu Bílý lev). Socialistickým realismem ovšem byla inspirována i stavba okresní nemocnice (viz kapitola „Osecký vrch“), která vyrostla v letech 1952-1957. Zde ovšem již tento architektonický sloh neovlivnil vnější dispozici objektu nemocnice, která má podobu moderního plochostřechého komplexu. Socialistický realismus je znát pouze v některých ozdobných prvcích fasád, reliéfů a soch. Socialistický realismus také ovlivnil podobu dětských jeslí v Kozlerově ulici na sídlišti Hrudkovanka.

V následujících dekádách v Rokycanech zcela převládl moderní sloh socialistického období, příznačný použitím panelové technologie, plochých střech, hladkých fasád nebo železobetonových konstrukcí. Ukázkou stavební produkce této doby jsou sídliště v Knihově ulici, Na Pátku, Jižní předměstí, Na Železné nebo Pod Kostelem. Příznačné jsou brutální předimenzovaností budov, nerespektováním měřítek okolní zástavby ani tradiční formy domovního bloku. O sídlištích podrobněji v příslušných kapitolách nebo v souhrnné kapitole zaměřené výlučně na tento typ hromadné bytové výstavby. V této době také vznikla v Rokycanech řada budov veřejného charakteru. Jednou z prvních realizací objektu veřejného charakteru, který již nebyl pojat v historizujícím slohu stalinské renesance, byla mateřská škola čp.829/II z roku 1961 v Raisově ulici, střídmá patrová budova s plochou střechou a zejména pak areál Základní školy Jižní předměstí v Čechově ulici, dokončený roku 1962 (detailní popis v kapitole „Jižní předměstí“). V tomto případě již byla jasná inspirace předválečným funkcionalismem a vznikl poměrně elegantní moderní komplex, později dotvářený další výstavbou vzdělávacích zařízení: mateřské školy Jižní předměstí a zvláštní školy, obě ze 70. let 20. století.