|
|
|
|
|
|
|
|
|
D. Borek: Růst intravilánu Rokycan (stav z roku 1877)
|
Klikni na mapu z příslušného roku: |
|
|||||||||
|
|
||||||||||
|
|
||||||||||
 Vysvětlivky: Mapa schematicky zobrazuje černými plochami
zastavěné území (intravilán) Rokycan a Borku s mírnými přesahy na okolní
katastrální území tam, kde se jedná o lokality urbanisticky nebo historicky spjaté
s městem Rokycany (Vršíček, část Kamenného Újezdu při Veselské silnici
atd.). Černou linií jsou zobrazeny hlavní dopravní trasy (silniční i
železniční). Zelené plochy
označují lesy a parky. Hranice lesů je zakreslena dle aktuálního (r. 2020)
stavu. Ve skutečnosti se také mírně proměňovala. Modře vyznačeny vodní toky a
plochy. (Zdroj:
mapa katastrální evidence
z r. 1877 pro Rokycany a Borek, viz Ústřední archiv zeměměřičství a
katastru) |
V roce
1877 měly Rokycany cca 4500 a vesnice Borek cca 500 obyvatel. Zobrazené území
rokycanské kotliny tedy obývalo zhruba 5000 lidí (podrobněji v tabulce
demografického vývoje). Roku 1877 je
nejzásadnější pozorovanou změnou výstavba železniční tratě Praha-Plzeň (v
roce 1862), která z jihu míjela vesnici Borek a od severovýchodu se
blížila k Rokycanům. Historické město železnice minula po jižní straně a
pokračovala na západ, k Plzni. V pravidelných rozestupech trať
lemovaly strážní domky. Jižně od města vzniklo kolejiště železniční stanice s nádražím
(šlo o staré nádraží na konci dnešní ulice Svazu bojovníků za svobodu).
Prostor mezi železniční stanicí a městem zůstával převážně stavebně
nevyužitý. Přetrvávaly tu zbytky hradebních zdí a příkopů. Ještě před koncem
60. let 19. století přibyla i železniční trať z Rokycan do Mirošova,
vybíhající z železniční stanice Rokycany k jihovýchodu. Zde vznikly
první moderní průmyslové areály (Bedřichova huť a koksárna), čímž započalo
formování industriálního pásu na
Jižním předměstí.
Areály továren vznikly i při Plzeňské silnici (cukrovar a plynárna) na
Plzeňském
předměstí. Ve všech případech ale nové industriální komplexy ležely za
městem a nebyly urbanisticky ještě propojovány do městského celku. Rozvíjela
se i řemeslnická malovýroba (izolované usedlosti tlukáren u Boreckého potoka
pod Oseckým vrchem či valchy pod strání u silnice na Litohlavy). Samotné
město Rokycany a jeho dvě historická předměstí zůstávají územně prakticky
beze změn. Výjimkou je řada domů podél Madlonovy
ulice na
Plzeňském
předměstí, jeden z prvních příkladů nově založeného obytného
souboru. Rozšířen byl hřbitov u kostela sv. Trojice před Plzeňskou branou. Naprostá
většina plochy rokycanské kotliny nicméně zůstávala zemědělským zázemím
Rokycan Výraznou
změnou prošel
Osecký
vrch, kde obec započala plánovité ozeleňování a přetváření strání nad
městem na lesoparkový pás (Kalvárie a dnešní Husovy sady). Jinak si ale plocha
Oseckého vrchu zachovávala svůj zemědělský charakter volné krajiny, bez
zástavby. Poměrně
důležitou změnou prošel
Borek,
kde vznikla řada domů při Pražské silnici a těžiště výstavby se tak začalo
přesouvat z historické vesnice u Boreckého rybníka sem, k státní silnici.
Pod lesem Žďár přibyl další areál cihelny.
|
|||||||||
