|
|
|
|
|
|
|
|
|
D. Borek: Růst intravilánu Rokycan (stav z roku 1938)
|
Klikni na mapu z příslušného roku: |
|
|||||||||
|
|
||||||||||
|
|
||||||||||
 Vysvětlivky: Mapa schematicky zobrazuje černými plochami
zastavěné území (intravilán) Rokycan a Borku s mírnými přesahy na okolní
katastrální území tam, kde se jedná o lokality urbanisticky nebo historicky spjaté
s městem Rokycany (Vršíček, část Kamenného Újezdu při Veselské silnici
atd.). Černou linií jsou zobrazeny hlavní dopravní trasy (silniční i
železniční). Zelené plochy
označují lesy a parky. Hranice lesů je zakreslena dle aktuálního (r. 2020)
stavu. Ve skutečnosti se také mírně proměňovala. Modře vyznačeny vodní toky a
plochy. (Zdroj: letecké
snímkování Rokycan a Borku z července 1938, viz Ústřední archiv
zeměměřičství a katastru) |
V roce
1938 měly Rokycany cca 9500 a vesnice Borek cca 650 obyvatel. Zobrazené území
rokycanské kotliny tedy obývalo zhruba 10 150 lidí (podrobněji v tabulce
demografického vývoje). Roku 1938 už
proběhla mimořádná územní expanze zastavěného území Rokycan, která byla
výsledkem intenzivního stavebního ruchu za první republiky. Šlo převážně o
individuální výstavbu rodinných domů. Nejsilněji to je vidět na západním,
jihozápadním a jižním okraji města. Zcela nově byla založena čtvrť
Rašínov, jež během
necelých dvou dekád vyplnila celý prostor mezi Jeřabinovou ulicí, železniční tratí
a Rakovským potokem, takže již od 30. let se parcelace na rodinné domky
rozšířila i na západní břeh potoka, kde byl položen základ čtvrti
Za Rakováčkem.
Ta zatím sestávala z několika vzájemně nepropojených enkláv (na severu u
ulice K Trhovce, v centrální části podél Tymákovské cesty a na jihu
zatím jen drobnou skupinou domů při Mokroušské
ulici). Urbanisticky
důležitým krokem bylo založení
nových kasáren
v 30. letech coby plošně velkorysého areálu, před jehož hlavní branou se
z původní křižovatky cest začalo formovat jakési ústřední náměstí rodícího
se
Jižního
předměstí. Toto náměstí ovšem nebylo později nikdy dotvořeno. Jižní
předměstí navíc zůstávalo ve své části mezi novými kasárnami a historickým
jádrem Rokycan v periferní podobě. Schematické zobrazení zastavěných
ploch nerozlišuje kvalitu zástavby. V tomto případě šlo o extenzivní
dosluhující areály obecní cihelny a bývalé Hammerovy pily, které byly jen
řídce a provizorně zastavěny a vyplňovaly je vesměs prázdné plochy, teprve
čekající na skutečnou urbanizaci. Na jejich východním okraji stála nouzová
vagónová kolonie a až téměř k železniční trati tu do zastavěného území města
vnikal výběžek volné krajiny. Při Veselské silnici (Zeyerova ulice) už stojí areály
pily a nábojky (pozdější Kovohutě) severně od něj další rozsáhlý okrsek obytné
výstavby (tzv.
Hořicov a
další bloky rodinných domů odtud na sever). O nové skupiny rodinných domků se
rozrostla i
Práchovna.
Historické
Plzeňské
předměstí se šířilo západním směrem podél Plzeňské silnice. Až ke Klostermannově
ulici dospěla vilová čtvrť. Odtud dál už šlo o více mezerovitou a často jen
průmyslovou výstavbu. Naopak historické
Pražské
předměstí zaznamenalo jen skromnější územní rozmach. Vznikla zástavba
podél Dvořákovy ulice a na nedalekém nábřeží Boreckého potoka a dále jeden
blok rodinných domů v Luční ulici. První ryze obytné osídlení už dosáhlo
na
Osecký vrch,
zatím jako rozptýlené usedlosti, zčásti zemědělského charakteru. Pod Oseckým
vrchem bylo založeno městské koupaliště. U silnice na Litohlavy pak za městem
vznikl nový hřbitov. V Borku proběhla parcelace
podél dnešní ulice Na Kukačce coby nové spojení historické vesnice a nové
části Borku u Pražské silnice. Výstavba zasáhla i území jižně od trati (ulice
Ke Střelnici) a prostor pod Žďárem, kde přibyly nové izolované domky a také
komplex střenice. Nejpodstatnější změnou bylo
zahájení výstavby v prostoru mezi Borkem a Rokycany (čtvrť
Páclovna).
Obě historická sídla tak započala srůstat (zatím jen mezerovitě). |
|||||||||