|
|
|
|
|
|
|
|
|
D. Borek: Růst intravilánu Rokycan (stav z roku 1947)
|
Klikni na mapu z příslušného roku: |
|
|||||||||
|
|
||||||||||
|
|
||||||||||
 Vysvětlivky: Mapa schematicky zobrazuje černými plochami
zastavěné území (intravilán) Rokycan a Borku s mírnými přesahy na okolní
katastrální území tam, kde se jedná o lokality urbanisticky nebo historicky spjaté
s městem Rokycany (Vršíček, část Kamenného Újezdu při Veselské silnici
atd.). Černou linií jsou zobrazeny hlavní dopravní trasy (silniční i
železniční). Zelené plochy
označují lesy a parky. Hranice lesů je zakreslena dle aktuálního (r. 2020)
stavu. Ve skutečnosti se také mírně proměňovala. Modře vyznačeny vodní toky a
plochy. (Zdroj:
letecké snímkování Rokycan a Borku z června 1947, viz Ústřední archiv
zeměměřičství a katastru) |
V roce
1947 měly Rokycany cca 7850 a vesnice Borek cca 450 obyvatel. Zobrazené území
rokycanské kotliny tedy obývalo zhruba 8300 lidí (podrobněji v tabulce
demografického vývoje). Roku 1947 už se do podoby hranic zastavěného území města promítla vlna silné výstavby na přelomu 30. a 40. let, která trvala zhruba do roku 1941. Pak byl stavební ruch na území Protektorátu prakticky zastaven a v poválečném období se jen zvolna rozbíhal. I v těch necelých 10 letech od roku 1938 ale proběhly další významné změny. Těžištěm nové výstavby se nyní stávala čtvrť Za Rakováčkem. V její severní části k původním čtyřem neúplným blokům zástavby podél ulice K Trhovce přibylo dalších šest bloků, takže zástavba nyní vyplňovala kompaktní okrsek vymezený ulicemi Šťáhlavská, Lužická, Záhumenní a K Trhovce. Další menší přírůstek zaznamenala i střední část čtvrti při Tymákovské cestě a jižní poblíž ulice Mokroušská. Jen drobnější korekce už zaznamenal Rašínov, kde byla na přelomu 30. a 40. let dokončena parcelace v jižním úseku ulic Jeřabinová, Žižkova a Šťáhlavská a osídlení se začalo, zatím formou jednotlivých domků, přelévat i do budoucí ulice Na Okrouhlici západně od areálu nových kasáren.
Na
Jižním předměstí
pokračovalo do roku 1941 rapidní budování rodinných domů podél ulice V.
Nového a v přilehlých blocích zástavby (nově vzniklé ulice Erbenova,
Muchova, U Pekáren). Jižní předměstí nyní mělo podobu dvou souvislých, k jihu
směřujících šlahounů zástavby. Jeden vybíhal podél Kotelské cesty areálem
nových kasáren,
druhý se řadil podle ulice V. Nového a Veselské silnice (Zeyerova ulice) a
tvořily ho lokality obytné i průmyslové. Na jeho jižním konci to byl areál
nábojkárny (Kovohutí)
a pily. Jižně od pily se při Veselské silnici (už na katastru Kamenného
Újezdu) rodila čtvrť rodinných domků. Mezi oběma těmito výběžky intravilánu
ale nadále hluboko do nitra Jižního předměstí vbíhalo nezastavěné území okolo
cihelny. Další čtvrtí,
kde roky 1938-1947 přinesly pozorovatelné změny, byl
Osecký vrch. Tam
významně přibylo domů, třebaže stále ještě v podobě od sebe oddělených enkláv.
O něco také pokročila parcelace na rodinné domy ve čtvrti
Páclovna a v
Borku podél Pražské
silnice. Důležitým fenoménem přelomu 30. a 40. let je počátek osidlování
odlehlých partií daleko od města formou provizorní výstavby a chatek. Hlavně v
Němčičkách
a
pod Čilinou
začala výstavba prvních chat. Izolované chatky se objevily také pod Kotlem. Šlo
o vedlejší projev výše uvedené stavební konjunktury oné doby. Nouzové stavby a
chaty byly určeny k částečnému nebo trvalému obývání pro chudší vrstvy.
Díky liberálnímu přístupu města ke schvalování takové výstavby bylo relativně
snadné postavit chatku i doslova uprostřed polí.
|
|||||||||