|
|
|
|
|
|
|
|
|
D. Borek: Růst intravilánu Rokycan (stav z roku 1990)
|
Klikni na mapu z příslušného roku: |
|
|||||||||
|
|
||||||||||
|
|
||||||||||
 Vysvětlivky: Mapa schematicky zobrazuje černými plochami
zastavěné území (intravilán) Rokycan a Borku s mírnými přesahy na okolní
katastrální území tam, kde se jedná o lokality urbanisticky nebo historicky spjaté
s městem Rokycany (Vršíček, část Kamenného Újezdu při Veselské silnici
atd.). Černou linií jsou zobrazeny hlavní dopravní trasy (silniční i
železniční). Zelené plochy
označují lesy a parky. Hranice lesů je zakreslena dle aktuálního (r. 2020)
stavu. Ve skutečnosti se také mírně proměňovala. Modře vyznačeny vodní toky a
plochy. (Zdroj: mapa
města z roku 1990 a státní mapy z přelomu 80. a 90. let, viz
Ústřední archiv zeměměřičství a katastru) |
V roce
1990 měly Rokycany cca 14 500 a Borek cca 270 obyvatel. Zobrazené území rokycanské kotliny tedy obývalo cca 14 800 lidí
(podrobněji v tabulce
demografického vývoje). V období
mezi roky 1963 a 1990 prožilo město další vlnu stavebního rozvoje, který po
ekonomickém zakolísání v 60. letech nabral opět vyšší tempo za tzv.
normalizace. Dokončení panelového
sídliště Jižní
předměstí v 70. letech definitivně
zacelilo proluku v okolí bývalé
obecní cihelny.
Intravilán se ale touto stavební akcí rozšířil jen skromně, protože skutečně
na zelené louce proběhla jen výstavba v ulici B. Němcové (včetně areálu
kotelny). Z hlediska posunu hranic zastavěného území bylo daleko
významnější velkorysé rozšíření podniku
Kovohutě k jihu.
Rovněž
nové
kasárny prošly expanzí směrem k jihu. Kromě vlastního komplexu
kasáren zároveň vyrostly další
vojenské
areály pod Kotlem (chemické cvičiště a tzv. depozit). Významným krokem
bylo zaplňování dosud volných pozemků mezi Zeyerovou ulicí a
Práchovnou, až k Padrťskému
potoku, kde vyrostl areál uhelných skladů a další průmyslové objekty. Čtvrť
Za Rakováčkem se
na severozápadní straně rozšířila až po ulici K Trati, ve střední části
přibyl pruh panelových domů podél ulice Polní a poněkud se rozšířila i
zástavba mezi ulicemi Vysoký průhon a Mokroušská. Nejdůležitější ale byla
výstavba levobřežní Šťáhlavské ulice, podél níž byly dobudovány na dosud
neuspořádaných prolukách bloky rodinných domů. Mezi
Rašínovem a touto
novou komunikací, napojenou pod novým železničním mostem na Arbesovu ulici a
křižovatku u jatek, vznikl podél Rakovského potoka lesoparkový pás. Doslova
explozivní šíření zažila převážně rekreační výstavba v lokalitě
Pod Čilinou a
rozšířila se i chatová osada v Němčičkách. Na
Plzeňském
předměstí se převážně průmyslovými areály zaplnil takřka celý prostor až
k soutoku Rakováčku a Klabavky. Podél Rakovského potoka pak byl v roce
1990 zprovozněn dálniční přivaděč, coby příprava na teprve budovanou
dálnici D5. Po
něm vedena nově doprava na Litohlavy, zatímco původní Litohlavská silnice
byla u nového hřbitova svedena smyčkou na přivaděč. Na
Pražském
předměstí byla téměř dokončena výstavba
Na Husinci
a v jejím sousedství areál kotelny, čímž se zastavěné území posunulo až
k železniční trati. Za Boreckým potokem v ulici K Borku vznikl
pás zahrad s chatkami. Pokračovala
výstavba na
Oseckém
vrchu, kde přibyly areály rodinných domů v ulici U Hvězdárny a Pod
Nemocnicí. Značný územní rozvoj zaznamenala
Páclovna, která
nyní tvořila již téměř souvislý pás, v němž zastavěná území Borku a
Rokycan oddělovalo posledních 200 metrů volné krajiny. V
Borku probíhalo
šíření zástavby mezi Pražskou ulicí a rybníkem Kocourák a Kofroňovým rybníkem
(obnoveným roku 1976). Rozšířila se parcelace na západním břehu Boreckého
rybníka a u jeho severozápadního břehu vznikla malá chatová osada. Další
rekreační osady přibyly v izolované poloze mezi Žďárem a Rokycany.
Zahrádkářské kolonie obklopily i rybník Ježek na pomezí Rokycan a Kamenného
Újezdu a rozrostly se i plochy zabrané chatkami mezi
Kovohutěmi
a Kotlem.
|
|||||||||