|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2021/03/09
Rokycany: Za Rakováčkem
1. Úvod
Čtvrť Za Rakováčkem je jednou z nejmladších v Rokycanech. Vznikla až v 2. třetině 20. století, kdy zde „přelivem“ stavebního ruchu ze sousedního, právě budovaného Rašínova, začaly také rychle vyrůstat rodinné domky. Po roce 1945 stavební tempo opadlo, respektive bylo nahrazeno méně systematickým budováním různých chatek a zahradních domků, takže velké plochy čtvrtě měly dočasně spíše charakter příměstské chatové osady. Od 60. let 20. století se obnovovala rychlá výstavba, která nepolevila až do současnosti. Poté, co byly v 70. a 80. letech z velké většiny zaplněny dosud nezastavěné zahrady, se začalo stavět i na zemědělských plochách v okolí. V té době se také na okraji lesa Čilina začal rychle formovat pruh chatové kolonie Pod Čilinou a podobný proces probíhal i v lokalitě Němčičky. Až na pár výjimek tvoří individuální domy veškerou zdejší zástavbu, čímž se tato čtvrť řadí mezi urbanisticky nejhomogennější městské okrsky. Vlastní intravilánová část této čtvrti měla počátkem 21. století rozlohu cca 60 hektarů (v roce 2020 už cca 70 hektarů).
Obsah
1.1.Územní vymezení
Územní vymezení čtvrti je poměrně jednoznačné. Na východě ji ohraničuje koryto Rakovského potoka s pruhem veřejné zeleně a tranzitní komunikací (levobřežní Šťáhlavská ulice), na severu je to železniční trať na Plzeň, na západě okraj souvisle zastavěného území města (tedy ulice K Trati, Svatoplukova, Tymákovská a Polní), na jihu okraj zástavby (dlouho jím byla Mokroušská ulice, po roce 2015 zde zastavěné území města rozšířeno další parcelací na rodinné domky až k nové ulici K Němčičkám). Od tohoto souvisle osídleného okrsku se pak západním směrem k okraji lesa na Čilině šíří ještě nespojité enklávy domů a velké kolonie rekreačních domků. Volnější součástí čtvrti je o něco dále k jihozápadu izolovaná sídelní skupina Němčičky, kterou je ale taky možno považovat za přidruženou součást oblasti Za Rakováčkem.
Mapa čtvrti Za Rakováčkem, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
1.2. Pojmenování
Z hlediska názvosloví je nutno uvážit, že dlouho do 20. století šlo o zcela nezastavěnou zemědělskou krajinu, která byla intenzivně rozměřena na jednotlivé polnosti v majetku rokycanských měšťanů. Na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 tak území dnešní čtvrti Za Rakováčkem nemá nějaký souhrnný název, ale spíše různá místní označení podle jednotlivých polních cest a tratí. Jižní sektor dnešní zástavby se tam uvádí jako „Vysoký průhon“ (zhruba prostor mezi současnými ulicemi Tymákovská a Vysoký průhon). Jižně od něj, zhruba v prostoru mezi nynějšími ulice Vysoký průhon a Mokroušská, vidíme krkolomné místní jméno „V Němčičkách Nad Vysokým průhonem“ (v tomto případě nemuselo jít o organicky užívané místní jméno, ale spíše o zkomolení autora mapy). Střední části dnešní čtvrti je označena jako „Podle Tymákovský cesty“. Na severozápadě lokality, zhruba podél nynějšího oblouku železniční trati v místech, kde opouští zastavěné území města, se vyskytuje místní jméno „V Trhovce“, upomínající na původní cestu. Nedaleké území pod okrajem lesa Čilina se nazývá nikterak originálně „Pod Čilinou“. Prakticky stejný toponymický rejstřík přináší i mapa katastrální evidence z roku 1877.
Současné jméno čtvrti „Za Rakováčkem“ je mladého původu, ale je odvozeno od starobylého lidového pojmenování Rakovského potoka, jenž protéká po jejím východním okraji. Není oficiálního charakteru, ale je spontánně užíváno. Formálně je celé území této městské čtvrti součástí 3. městské části, nazývané Plzeňské Předměstí. To je ale jen statistický a administrativní útvar, vzniklý už středověkým rozdělením Rokycan na část uvnitř hradeb a dvě části vně hradeb (dvě historická předměstí). Pozdější expanze zastavěného území města od 2. poloviny 19. století mnohonásobně přesáhla původní rámec historického Plzeňského předměstí a dělit město podle tohoto kritéria by bylo umělé, protože z urbanistického hlediska jde o soubor několika zcela odlišných městských čtvrtí.
Dokonce ani na úrovni základních sídelních jednotek není označení Za Rakováčkem formalizováno. Podle této klasifikace se Plzeňské Předměstí coby 3. rokycanská městská část dělí na následující základní sídelní jednotky: Plzeňské Předměstí, Rašínov díl 1, V Drahouši, Čilina, Němčičky a Pod Čilinou, přičemž vymezení oblasti Za Rakováčkem se nejvíce kryje se základní sídelní jednotkou Pod Čilinou.[1] V neformálním úzu je sice označení „Pod Čilinou“ užíváno, ale méně často. Mívá většinou poněkud užší vymezení. Označuje spíše zónu převážně rekreačních objektů bezprostředně pod okrajem lesa Čilina, nebo západnější partie čtvrti Za Rakováčkem (dejme tomu ulice K Trati, Záhumenní apod.), které skutečně leží již „pod Čilinou“.
Častější, byť patrně ustupující, je naopak zahrnování této lokality pod „Rašínov“, který leží na protějším, pravém břehu Rakovského potoka. Občas to dokonce proniká do formálních mapových podkladů. Například na státní mapě z roku 1991 je označení Rašínov společné pro obě čtvrti na levém i pravém břehu potoka.[2] Čtvrť Za Rakováčkem skutečně zpočátku vznikla jako přirozené pokračování čtvrti Rašínov západním směrem, s podobným rázem zástavby. Kupříkladu v materiálech městské rady z června 1932, kterými schválena výstavba uliční kanalizace pro domy čp.371/III a čp.372/III, se uvádí, že jde o domy „na Rašínově“.[3] Z hlediska urbanistického však je logičtější považovat zdejší zástavbu za samostatnou čtvrť, nikoliv za součást prvorepublikového Rašínova. Údolí Rakovského potoka je jednak výrazným terénním předělem, jednak tato čtvrť nenavazuje na meziválečnou koncepci Rašínova, coby jednotně řešeného středostavovského zahradního města. Kromě několika bloků zástavby, kterou tu ve 30. letech skutečně realizovalo stavební družstvo Svépomoc, coby jasné rozšíření jím budovaného Rašínova na levý břeh Rakovského potoka, vznikala převážná část zástavby Za Rakováčkem už na převážně individuálním základě, bez vyšších urbanistických a často ani architektonických ambic. Dalším důvodem proč je stále více vnímána jako samostatná čtvrť, je i její plošný nárůst. Označení Rašínov mohlo postačovat v době, kdy šlo o pár bloků rodinných domků za potokem, dokonce ještě v 60. letech 20. století, kdy už měla daleko větší rozlohu, ale kvůli řídké zástavbě stále jen nedůležitou periferii města. Jenže exploze zástavby na levém břehu Rakovského potoka tu postupně vedla k vytvoření sídelního útvaru se stovkami domů (a několika tisíci obyvatel), takže její demografický význam se logicky projevuje v tom, že je považována za samostatnou čtvrť. Jistou roli v tom mohlo hrát i vybudování silničního průtahu po levém břehu Rakováčku (levobřežní Šťáhlavská ulice) v 70. letech, kterým byl zesílen prvek předělu mezi Rašínovem a zástavbou za potokem.
Občas se objevuje i pojmenování „Korea“, rozšířené zejména v 2. polovině 20. století, ale tento název se vztahuje k úžeji vymezené podoblasti. Korea je několik bloků typizované zástavby dvojdomků z 50. let 20. století v jihozápadním sektoru čtvrti, mezi ulicemi Krokova a Polní.