|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2021/03/09
Rokycany: Za Rakováčkem
2. Urbanistický a stavební vývoj čtvrti
2.1. Původní podoba oblasti
Ještě na počátku 20. století byla celá rozsáhlá oblast za Rakovským potokem zcela volná. Rozkládaly se tu pouze louky a pole v majetku rokycanských měšťanů. Šlo o historické zemědělské zázemí Rokycan rozdělené na úzké lány. Rytmus parcelace na jednotlivé polnosti mohl být velmi starého původu, protože zdejší agrární pozemky představovaly už možná při lokaci středověkého města těsný majetkový komplex s jednotlivými usedlostmi v nedalekých Rokycanech. Zajímavé je, že vedení jednotlivých polních tratí je dodnes na mnoha místech pozorovatelné, protože od 30. let bylo leckde využito při parcelaci na rodinné domy a nynější vedení ulic tak fixuje dávno zaniklé pozemkové hranice jednotlivých polí a luk. Výjimkou je střední část čtvrti (mezi ulicemi Tymákovská, Polní a Vysoký průhon), kde původní parcelní rytmus měl obloukovitou orientaci k jihozápadu, zatímco moderní parcelace na stavební pozemky sledovala východozápadní uliční rastr.
Obsah
2. Urbanistický a stavební vývoj čtvrti
2.2. Založení čtvrti za první republiky a postup parcelace do roku 1938
2.2.1. Parcelace pozemku č.kat.970 a zpracování regulačního plánu nové čtvrti po roce 1928
2.2.2. Parcelace pozemků družstva Svépomoc po roce 1929
2.2.3. Další parcelace v soukromé režii v 30. letech
2.3. Postup parcelace Za Rakováčkem od konce 30. let 20. století
2.4. Vývoj čtvrti Za Rakováčkem do roku 1989
2.4.1. Další parcelace a zpomalení tempa výstavby v 50. letech 20. století
2.4.2. Obnova masivní výstavby od 60. let 20. století
2.4.3. Příprava podrobného územního plánu oblasti a vyvlastňování nevyužitých parcel
2.5. Vývoj čtvrti Za Rakováčkem po roce 1989
2.6.1. Pokusy o regulaci Rakovského potoka
2.6.2. Most přes Rakovský potok na Tymákovské cestě a lávka v Karlíkově ulici
2.6.3. Chatová osada u Rakováčku
2.6.4. Původní dopravní síť v údolí Rakováčku
2.6.5. Příprava definitivního řešení údolí Rakováčku
2.6.7. Plány na zřízení parku podél Rakováčku
2.6.8. Výstavba parku U Rakováčku
Starobylého původu byla í síť cest, které dnešní čtvrtí procházely. Vedlo tudy několik cest ve východozápadním směru. Z nich nejvýznamnější byla Tymákovská cesta. Ta vycházela od tehdejší Plzeňské brány, krátkým úsekem vedla podél dnešní Plzeňské silnice, ale pak z ní odbočovala k jihu, respektive jihojihozápadu a pokračovala v trase dnešní Poděbradovy a Sokolské ulice na Rašínově k Rakovskému potoku. Následně vedla jihozápadním směrem v linii dnešní Tymákovské ulice až k lesu na Čilině a pak dál na Tymákov. Podobnou historickou trasu měl i Vysoký průhon, podle jména cesta určená k vyhánění dobytka na pastvu. Ten odbočoval z rozcestí před pozdějšími novými kasárnami (křižovatka dnešních ulic Jeřabinová, B. Němcové a Kotelská) a vedl k západu přes Rakovský potok, opět v trase dnešní ulice Vysoký průhon a na ni navazující polní cesty, stoupající až k okraji lesa Čilina. Severní část dnešní čtvrti byla orientována na cestu Trhovka, která ovšem vedla zcela jinou trasou než dnešní ulice K Trhovce. Sledovala Plzeňskou ulici, od níž se někde poblíž dnešní Sládkovy ulice odpojovala a pak směřovala prohnutou linií přes dnešní ulice Arbesova, Baarova a U Stromovky k západu, přecházela současnou, ovšem tehdy neexistující železniční trať a obloukem směřovala pod severní okraj Čiliny v prostoru u tzv. Jelínkovic boudy. Vzhledem k názvu mohlo jít o původní trhovou cestu, tedy starou trasu silnice od Plzně do Rokycan, před výstavbou státní silnice v nynější přímé linii koncem 18. století. Popis této cesty viz kapitola „Plzeňské předměstí“, též viz níže, v rámci popisu ulice K Trhovce). Naopak prakticky chyběly severojižně orientované cesty (s výjimkou pěšin mezi jednotlivými poli), protože dominovaly východozápadní dopravní směry (od Rokycan). Absence těchto severojižních cest se negativně projevovala ještě dlouho po začátku urbanizace oblasti, kdy zdejší zástavba měla jen obtížné a nepostačující spojení v tomto směru a byla uspokojivě vyřešena až v 70. letech 20. století výstavbou silničního tahu po levém břehu Rakovského potoka.
Prakticky veškerou plochu nynější čtvrtě Za Rakováčkem vyplňovala do 1. republiky pole a louky, v některých lokalitách, zejména podél Rakovského potoka se na obecních pozemcích nacházely ovocné sady, v 19. století osázené švestkami. Roku 1906 byly pro špatnou kvalitu stromů i plodů vykáceny.[1] Pozemky podél Rakováčku patřily historicky rokycanskému děkanství, říkalo se zde proto „Děkanka“, též „Děkanské pole“.[2] V roce 1861 se zmiňuje jakýsi můstek přes Rakovský potok u Děkanského pole.[3] Na mapě města z roku 1838 ještě přes potok žádný most zakreslen není. Na mapě katastrální evidence z roku 1877 je tu zachycena pouze dřevěná lávka na místě nynější ocelové lávky v Karlíkově ulici.[4] Mohlo jít o můstek uváděný roku 1861. Vzhledem k nízkému průtoku po většinu roku ale Tymákovská cesta vedla přímo skrz koryto potoka a dopravě to plně postačovalo. Někdy okolo roku 1913 probíhala podél tehdejší Tymákovské cesty úprava komunikace. Obecní zastupitelstvo pak kvůli tomu schválilo drobné úpravy hranic obecních pozemků.[5]
Jedinou zástavbou v celé oblasti byla malá sídelní enkláva Němčičky, s myslivnou a hájovnou (o Němčičkách viz níže, v samostatné podkapitole). Další hájovna pak stála přímo v polesí Čilina. Vedle ní ještě mapa 3. vojenského mapování okolo roku 1880 zakresluje vojenskou střelnici (fakticky jen průsek v lese). Takto stavebně nevyužitý zůstával prostor za Rakováčkem až do první republiky, kdy došlo k náhlé revoluční proměně.
2.2. Založení čtvrti za první republiky a postup parcelace do roku 1938
V době 1. republiky město prožívá několikaletý stavební boom, který se soustřeďuje do nedalekého Rašínova (na pravém břehu Rakovského potoka). Vzhledem k extenzivnímu způsobu zástavby Rašínova (rodinné domy se zahradami, četné proluky) se brzy vyčerpal tamní pozemkový fond a oblast Za Rakováčkem se logicky stala novým prostorem individuální výstavby. Přispěla k tomu i tehdejší liberální politika městské samosprávy ohledně povolování stavební exploatace zemědělských pozemků. Předpisy o ochraně zemědělské půdy ještě nebyly rozvinuty a radnice nebránila tomu, když se objevil někdo, kdo se rozhodl své pole proměnit na stavební pozemky. Přelom sice byl rychlý ale ne totální. Ještě po desítky let, hluboko do 2. poloviny 20. století za Rakováčkem vedle sebe existovala nová výstavba i přetrvávající agrární pozemky. Například roku 1927 zanikla parcela č.kat.923 (pastva, o ploše 1439 čtverečních metrů) do nové polní cesty č.kat.2830/1 k jejímu rozšíření.[6] V červnu 1933 zase zastupitelstvo odsouhlasilo prodej obecního pozemku č.kat.1152/2 a zřízení veřejné cesty na pozemcích č.kat.1152/1, č.kat.1152/2 a č.kat.1153. Do té doby totiž majitelé okolních pozemků František a J. Rajsrovi a A. a B. Šrailovi jezdili každý jinou cestou přes obecní pozemky, které tak trpěly.[7] Šlo o lokalitu uprostřed polností západně od dnešní ulice K Trati.
Ještě předtím, než tu naplno byla spuštěna výstavba rodinných domů, se objevil plán zcela jiného využití. V roce 1926 město uvažuje, že by zde (na Šťáhlavské silnici, „pod Kličkovým lesíkem“), postavilo areál nových kasáren.[8] Kličkův les č.kat.683 se nacházel mezi nynější osadou Němčičky (viz níže) a ústím Vysokého průhonu do polesí Čilina.[9] Navrhované kasárny tak měly stát na polích odtud ke Šťáhlavské silnici. 14. září 1926 se konalo komisionelní řízení, ale nakonec zvítězily pozemky pod Kotlem, kde pak kasárna skutečně postavena.[10] O nových kasárnách podrobně v kapitole „Jižní předměstí“. Oblast Za Rakováčkem tak byla uchráněna pro jiné účely.
2.2.1. Parcelace pozemku č.kat.970 a zpracování regulačního plánu nové čtvrti po roce 1928
Jako první zde vyrostly již ve 30. letech 20. století dvě skupiny domů. V severní části čtvrti to byly zhruba tři bloky rodinných domů v prostoru mezi ulicemi K Trhovce, Horymírova, Pod Čilinou a Přemyslova. V střední části pak jeden blok, vymezený ulicemi Tymákovská, Přemyslova, V Sadu, Krokova (viz níže).
Souběžně s tím započaly i regulační kroky s cílem vymezit stavební parcely, vedení a šířku budoucích ulic a celkový zastavovací plán v celé oblasti mezi tratí a Tymákovskou ulicí. Už v březnu 1928 městská rada rozhodla, že návrh regulace vlevo dráhy nad Rakovským potokem se postupuje stavební komisi.[11] Šlo o reakci na patrně první žádost o parcelaci na stavební místa v této lokalitě. Jednalo se o pozemek č.kat.970 (později blok Tymákovská, Přemyslova, V Sadu, Krokova), kde byla podána 23. července 1928 žádost o parcelaci. Řízení se nicméně zpozdilo, protože obec, konfrontovaná se zájmem o stavební využití těchto odlehlých lokalit, musela nejprve promyslet celý urbanistický koncept nové městské části.[12] V srpnu 1928 radní proto uložili městské technické kanceláři co nejrychleji najít znalce pro posouzení regulace oblasti za Rakováčkem, mezi Tymákovskou cestou a drahou.[13] Město požádalo Ústav pro stavbu měst při Masarykově akademii práce o posouzení návrhu regulace části Rokycan nad Rakovským potokem, mezi drahou a Tymákovskou cestou, který vypracovala městská technická kancelář.[14] V říjnu 1928 městská rada vzala na vědomí zprávu o jednání s ing. Josefem Chocholem (1880-1956) o regulačním plánu pro část města za Rakovským potokem, mezi Tymákovskou cestou a drahou. Návrh městské technické kanceláře upravený ing. Chocholem se doporučuje obecnímu zastupitelstvu ke schválení a je směrodatný pro parcelaci pozemku č.kat.970 na stavební místa.[15] Dne 25. října 1928 pak konáno komisionelní šetření a 3. listopadu 1928 parcelační řízení.[16] Šlo o první koncepci urbanizace této oblasti.
Urbanistická koncepce čtvrti Za Rakováčkem je vcelku jednoduchá. Vynikne to obzvlášť při srovnání s Rašínovem, kde je patrný pokus vytvořit sofistikovanější uliční síť, vzpírající se pravoúhlé šabloně, včetně formálního náznaku centrálního náměstí (Fügnerovo náměstí). Za Rakováčkem se jedná o nekomplikovaný pravoúhlý uliční rastr, bez vyšších kompozičních ambic. Uliční čáry jsou mírně prohnuté, což je pozůstatek původní lánové parcelace zemědělských pozemků v této oblasti. Čtvrti chyběl jakýkoliv ústřední prostor, žádné zvláštní urbanistické ztvárnění nemají ani hlavní komunikace, které vesměs respektují původní polní cesty, konkrétně ulice K Trhovce a Tymákovská cesta (dnes Tymákovská ulice), později i Vysoký průhon. Naopak promyšlená byla vize nového městského okrsku jako čistě obytné zóny, bez průmyslových aktivit. Vznikalo tak zdravé osídlení, jehož poněkud odlehlá periferní poloha a nižší standard bydlení s jen pomalým rozvojem městské infrastruktury byl více než vyvážen klidovým charakterem. Po masovém rozšíření automobilů v 3. třetině 20. století navíc vzdálenost od centra města přestala být limitujícím faktorem. Kompozičně nejasný byl ovšem v té prvotní fázi vztah nové městské čtvrti k nivě Rakovského potoka. Mělké, ale urbanisticky významné údolí tohoto potoka zůstalo prakticky nezastavěné. Počátkem 30. let 20. století se tu krátce uvažuje o výstavbě nového městského koupaliště (patrně mělo jít o lokalitu dále proti proudu, blíže u Němčiček), ale nakonec dostala přednost lokalita pod Husovými sady – viz kapitola „Osecký vrch“.[17] Rakovský potok v této fázi tekl nadále přírodním meandrujícím korytem. Pokusy o provedení regulace od 30. let nevyšly (viz níže).
V říjnu 1928 městská rada obecnímu zastupitelstvu doporučila stanovit výškové čáry a stavební čáry pro pozemek č.kat.970 Lva Brejchy.[18] Dne 9. listopadu 1928 na schůzi rady odložena parcelace pozemku č.kat.970, protože nebyly dodány geometrické plány.[19] Na příští schůzi rady parcelace tohoto pozemku opět odložena, protože stále nedodány parcelační plány.[20] Ani na následující schůzi v listopadu 1928 radní parcelaci pozemku č.kat.970 v majetku Heleny Králové neodsouhlasili. Městská technická kancelář totiž nedodala výpočet investičních poplatků.[21] Až 7. prosince 1928 městská rada obecnímu zastupitelstvu doporučila povolit parcelaci pozemku č.kat.970 Heleny Králové na stavební místa.[22] V prosinci 1928 schválilo obecní zastupitelstvo stavební čáru a parcelaci pozemku č.kat.970 na stavební místa.[23] Výstavba pak začala takřka ihned, dokonce tak rychle, že Lvu Brejchovi hrozil postih za porušení stavebního řádu. V prosinci 1928 ale městskou radou na návrh stavební komise zastaveno trestní řízení vůči L. Brejchovi za přestupek proti stavebnímu řádu. Zahájením výstavby 8 rodinných domů na pozemku č.kat.970 chtěl prý jen využít výhod zákona o stavebním ruchu a nešlo o zlý úmysl.[24] 17. prosince 1928 pak městská rada vydala stavební povolení pro H. Královou na 8 rodinných domů na pozemku č.kat.970.[25] Dne 6. května 1929 městská rada vydala stavební povolení Heleně Králové na 5 rodinných domků na parcelách č.kat.970/7, č.kat.970/9, č.kat.970/11, č.kat.970/13 a č.kat.970/15.[26] Na pozemku pak následovala rychlá výstavba několika rodinných domů, které vytvořily kompaktní blok vymezený nynějšími ulice Tymákovská, Přemyslova, V Sadu a Krokova (popis vzniku tohoto bloku v oddílu věnovaném Tymákovské ulici, popis jednotlivých domů v oddílech příslušných ulic).
Souběžně s touto první vlnou parcelace započaly i práce na budování inženýrských sítí. V lednu 1929 městská rada rozhodla, že se Lvem Brejchou se projedná jeho nabídka na výstavbu kanalizace a zemních prací na vodovodu při pozemku č.kat.970.[27] Na další schůzi v lednu 1929 ale radou neschválena nabídka L. Brejchy na výstavbu vodovodu a kanalizace na pozemku č.kat.970 za 60 000 Kč. Místo toho usneseno, že městská technická kancelář vypracuje projekt a Brejcha uhradí 25 % nákladů na výstavbu.[28] V květnu 1929 rada určila, že o zadání výstavby kanálu u č.kat.970 se rozhodne po vyšetření, zda městská technická kancelář stanovila L. Brejchovi příslušné hloubky domovních přípojek.[29] V září 1929 rozhodla městská rada definitivně, že výstavba kanalizace a vodovodu na pozemku č.kat.970 se zadá L. Brejchovi. Hrazeno to mělo být půjčkou z lesního rezervního fondu. Kanalizace si měla vyžádat náklady 63 000 Kč, vodovod 58 125 Kč.[30] V září 1929 povolilo obecní zastupitelstvo opatřit finance na výstavbu vodovodu a kanalizace na parcelovaném pozemku č.kat.970 výpůjčkou z lesního rezervního fondu. Náklady na vodovod odhadnuty na 58 125 Kč, na kanalizaci na 63 000 Kč. 6. září 1929 městská rada doporučila povolit výpůjčku z lesního rezervního fondu ve výši 58 000 + 63 000 Kč.[31] Dne 9. září 1929 s investicí souhlasila i obecní finanční komise, ale dala městské radě ke zvážení nepovolovat už propříště výstavbu v odlehlých částech katastru.[32] Dne 1. července 1929 provedeno stavební řízení na kanál pro parcelovaný pozemek č.kat.970. Na stavbu vypsáno ofertní řízení. Akce zadána Lvu Brejchovi. V prosinci 1929 o zakázce jedná obecní zastupitelstvo, které konstatovalo, že pokud se Brejcha nedohodne s obcí na výši investičních poplatků, bude oferta vypsána znovu.[33] V lednu 1930 deklaruje městská rada, že se obnoví jednání s L. Brejchou o investičních poplatcích za kanalizaci a vodovod na č.kat.970.[34] Verdikt městské rady z konce ledna 1930 pak zní, že L. Brejchovi se zadají pozemní práce na výstavbě kanalizace a vodovodu na č.kat.970 dle jeho nabídky.[35] Počátkem listopadu 1930 pak městská rada určila, že pro domky na č.kat.970 se prodlouží elektrická síť a zřídí se dvě uliční světla.[36] V březnu 1931 obecní správní komise k výplatě poukázala účet Lva Brejchy za výstavbu kanálu a vodovodu a za úpravu ulic pod štětování u pozemku č.kat.970 za 50 716 Kč.[37]
2.2.2. Parcelace pozemků družstva Svépomoc po roce 1929
Brzy poté, co se pro stavební využití otevřel pozemek č.kat.970 u Tymákovské cesty, schválilo v červnu 1929 obecní zastupitelstvo i parcelaci pozemků č.kat.949, č.kat.950, č.kat.953 a č.kat.979, o kterou požádalo stavební družstvo Svépomoc. Šlo o poměrně velkou plochu zemědělských polností v oblasti podél ulice K Trhovce a přilehlých úseků ulic Přemyslova, Krokova a Libušina. Dne 11. dubna 1929 se konalo komisionelní šetření.[38] Dne 26. dubna 1929 pak městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu schválit parcelaci, přičemž městské technické kanceláři uloženo stanovit šířku ulic na 10 metrů s výjimkou ulic, v nichž se předpokládal vyšší provoz.[39] Na frekventovanějších ulicích předepsána šířka 12 metrů.[40] Městská rada vyslovila souhlas s dobrozdáním městské technické kanceláře o šíři ulic na pozemcích Svépomoci za Rakovským potokem, kdy jejich šířka stanovena na 10 metrů, v září 1929.[41]
Počátkem dubna 1930 rozhodli městští radní, že prodloužení vodovodu a kanalizace pro parcelované pozemky Svépomoci se projedná při řešení úhrady obecních investic v letošním rozpočtu.[42] Na schůzi městské rady v květnu 1930 předloženy náčrty na kolonii rodinných domů za Rakovským potokem, což postoupeno zvláštní komisi.[43] Koncem srpna 1930 vyslovila obecní finanční komise souhlas s prodejem postradatelných částí cesty č.kat.2829/1 k vytvoření stavebních míst pro družstvo Svépomoc dle usnesení městské rady z 6. srpna 1930.[44] V listopadu 1930 pak o prodeji postradatelných částí veřejné cesty č.kat.2829/1 družstvu Svépomoc jedná obecní zastupitelstvo. Šlo o menší historickou polní cestu v prostoru mezi nynějšími ulicemi Tymákovská a K Trhovce. Projednání ale odloženo pro nedostatečnou účast zastupitelů.[45] Souhlas s vynětím části cesty č.kat.2829/1 o ploše 121 sáhů čtverečních, které dle schváleného parcelačního plánu měly připadnout soukromým vlastníkům na pozemcích č.kat.949/1, č.kat.950, č.kat.953 a č.kat.979 vydala až v lednu 1931 obecní správní komise, která mezitím nahradila rozpuštěné zastupitelstvo.[46] V srpnu 1931 obecní zastupitelstvo schválilo výpůjčku z mniškového fondu ve výši 610 000 Kč na úhradu investic z mimořádného rozpočtu na rok 1931. Mimo jiné i na kanalizaci k novostavbám Svépomoci na pozemcích č.kat.949 a č.kat.950 za Rakovským potokem ve výši 90 000 Kč (původní rozpočet 83 000 Kč, nová cena dle výsledku ofertního řízení). A dalších 30 000 Kč určeno na úpravu ulic na stavbách Svépomoci za Rakovským potokem.[47]
Už v červenci 1931 oznámen městské radě výsledek ofertního řízení na výstavbu kanalizace a vodovodu pro část města u dráhy za Rakovským potokem. Usneseno uhradit ji z mniškového fondu. Práce se zadaly J. Žourovi za 80 628 Kč, roury se měly objednat u firmy Poppy a spol. za 28 488 Kč a výkop pro vodovod zadán V. Včalovi za 19 880 Kč.[48] V červenci 1931 se pak městské radě sděluje, že družstvo Svépomoc přispěje obci na výstavbu kanalizace pro stavební blok nad Rakovským potokem 20 000 Kč.[49] Na schůzi v listopadu 1931 pak městskou radou k výplatě poukázány účty firmy Poppy a spol. 15 750 Kč za potrubí na kanál za Rakovským potokem.[50] V prosinci 1931 vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě kanálu v části města za Rakovským potokem na pozemcích č.kat.949 a č.kat.950. Už výše uvedeným usnesením obecního zastupitelstva z 28. srpna 1931 povolen výdaj 90 000 Kč na tuto akci. 20. listopadu 1931 konáno komisionelní řízení a řízení na prodloužení vodovodu. 1. prosince 1931 městská rada doporučila akci ke schválení.[51] V prosinci 1931 městská rada rozhodla zřídit dvě lampy veřejného osvětlení směrem k nové části města za Rakovským potokem.[52]
V lednu 1932, při projednávání obecního rozpočtu na rok 1932, na návrh J. Selementa zvýšena částka 30 000 Kč na 60 000 Kč na úpravu ulic v nové čtvrti za Rakovským potokem.[53] V březnu 1932 se městská rada usnesla, že na návrh městské technické kanceláře se urychleně začne úprava ulic v nové části města za Rakovským potokem v režii obce, do nákladu 30 000 Kč.[54] V dubnu 1932 schválen návrh městské technické kanceláře na další úpravu ulic v části města za Rakovským potokem.[55] V únoru 1932 na schůzi městské rady k výplatě poukázány účty pro městské železárny 6577,05 Kč za vodovodní potřeby pro rozšíření vodovodu za Rakovským potokem, J. Žoura 40 058,65 Kč za úpravu Tymákovské cesty a J. Žoura 28 648 Kč za kanalizaci za Rakovským potokem.[56] V prosinci 1932 J. Žourovi povolena splátka 6000 Kč za výstavbu kanalizace za Rakovským potokem a k výplatě poukázány účty pro V. Včalu ve výši 10 419,20 Kč za vodovod za Rakovským potokem.[57] V lednu 1933 pak městskou radou k výplatě poukázán účet J. Žoura 12 262 Kč za výstavbu kanalizace na parcelovaném pozemku č.kat.949 a č.kat.950.[58] V únoru 1933 pak pro firmu J. Žour poukázán účet ve výši 2865 Kč za kanalizaci za Rakovským potokem.[59]
V únoru 1930 rovněž městská rada obecnímu zastupitelstvu doporučila schválit rozdělení pozemku č.kat.974 na 4 stavební místa.[60] Šlo o pozemek v prostoru Šťáhlavské ulice, severně od křižovatky s Tymákovskou ulicí. Vzhledem k neujasněné koncepci vedení pobřežní komunikace podél Rakovského potoka, ale nakonec k zastavění pozemku č.kat.974 za první republiky nedošlo a teprve v 2. polovině 20. století tu postaveny 2 rodinné domy.
2.2.3. Další parcelace v soukromé režii v 30. letech
Stejně jako v případě sousední čtvrti Rašínov i zde Za Rakováčkem se družstevní výstavba doplňovala s výstavbou ryze individuální. Dá se říct, že soukromí investoři zde postupně zcela převládli. V prosinci 1931 se uvádí, že manželé Josef a Julie Žourovi koupili od družstva Svépomoc jeden stavební blok na pozemku č.kat.949 (u dnešní ulice K Trhovce). Dne 1. prosince 1931 konána stavební komise a předložen polohopisný plán z 30. září 1930, který se odchyluje od dříve schválené parcelace. V severní a jižní části bloku se totiž navrhovalo o 1 stavební místo navíc (původně jich tu navrženo 16, nyní 18). Městská rada schválila povolení k výstavbě rodinných domků na parcele č.kat.949/13 na základě povolení k parcelaci pro družstvo Svépomoc, bez nutnosti úhrady nového parcelačního poplatku manžely Žourovými a zastupitelstvo toto řešení vzalo na vědomí.[61]
Družstvo Svépomoc 7. července 1932 požádalo o povolení k rozdělení dalšího pozemku, tentokrát šlo o parcelu č.kat.952, kde mělo vzniknout 13 stavebních míst dle předloženého plánu, zhotoveného 23. června 1932 ing. Václavem Štěchem z Rokycan.[62] Už v září 1930 se tato parcela dostala do orbitu urbanizačních snah, když městská rada určila, že obecní komise posoudí eventuální koupi pozemku č.kat.952 od J. Šika na výstavbu rodinných domů.[63] Dne 2. srpna 1932 konáno parcelační řízení, 4. srpna 1932 městská rada doporučila ke schválení, 2. srpna 1932 také městská rada doporučila prodat postradatelné části veřejné cesty č.kat.2829/1, jakmile budou vybudovány na pozemku nové komunikace. V listopadu 1932 věc schválilo obecní zastupitelstvo.[64] Jednalo se o protáhlý pozemkový pás podél jižní strany dnešní ulice Pod Čilinou, a to od Libušiny ulice až k Záhumenní ulici.
Na téže schůzi obecního zastupitelstva schválena i další velmi rozsáhlá parcelační iniciativa. František a Anna Kraftovi požádali 20. srpna 1930 o povolení k parcelaci pozemku č.kat.981/1 u Rakovského potoka a u dráhy na 22 stavebních míst.[65] Šlo o velký pozemek na levém břehu Rakováčku, podél nynější Šťáhlavské ulice, v úseku od ústí Lužické ulice až téměř k železničnímu viaduktu, tedy dva dnešní bloky vymezené ulicemi Šťáhlavská, Lužická, Přemyslova a K Trhovce. V roce 1930 nejprve František Kraft nabídl pozemek č.kat.981/1 městu na prodej, a to za 33 Kč za čtvereční sáh. V červenci 1930 ale radní konstatovali, že nabídka se odkládá do doby, až bude projednán celkový program výstavby rodinných domů.[66] Urbanizace tu pak probíhala (ale jen ve skromné míře) v soukromé iniciativě, bez majetkového podílu města. 7. dubna 1931 doplnili manželé Kraftovi žádost o grafický plán. 11. dubna 1931 provedeno místní řízení.[67] Dne 14. dubna 1931 povolila Františku a A. Kraftovým rozdělit pozemek č.kat.981/1 na stavební místa obecní správní komise, která nahradila rozpuštěné zastupitelstvo. Zároveň vydán souhlas se zrušením části veřejného statku č.kat.2829/1. Od pozemku č.kat.981/1 k Rakovskému potoku se měla koupit plocha odříznutá regulační čarou.[68] Až 13. října 1932 ale žadatelé předložili i geometrický plán, která zahrnoval i částečnou směnu pozemků s družstvem Svépomoc. Městská rada pak doporučila ke schválení.[69]
V roce 1932 již obecní kronika poznamenává, že větší část stavebního ruchu v Rokycanech je soustředěna za Rakovský potok.[70] Tempo parcelací nepolevovalo. V dubnu 1931 obecní správní komise schválila návrh komise o místním šetření, kterým se stanovily stavební čáry, rovinná výška a šíře ulic pro pozemky č.kat.807 a č.kat.808 v majetku J. Žoura.[71] Josef a Julie Žourovi pak 4. listopadu 1932 požádali o povolení k rozdělení pozemků č.kat.807, č.kat.808 a č.kat.811 u Tymákovské cesty na stavební místa. Šlo o poměrně velké plochy jižně od Tymákovské ulice a podél přilehlé části Přemyslovy ulice. 24. listopadu 1932 provedeno parcelační řízení.[72] Dne 24. listopadu 1932 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno povolit rozdělení pozemků č.kat.807, č.kat.808, č.kat.811 J. a J. Žourových na stavební místa.[73] Dne 1. března 1933 pak městská rada doporučila ke schválení parcelaci na 21-22 stavebních míst.[74] Dne 28. dubna 1933 věc odsouhlasila i schůze obecního zastupitelstva.[75] 20. dubna 1933 městská rada nemá námitek proti výstavbě provizorní kůlny J. a J. Žourových na pozemku č.kat.808.[76]
V listopadu 1932 se na schůzi obecního zastupitelstva projednávají závazky obce k železnici kvůli pokládce vodovodu podél Rakovského potoka z Plzeňské silnice pod drahou. Město pociťovalo nutnost zajistit dostatečný přívod vody do nových částí Rokycan. Celá oblast Rašínova a Za Rakováčkem měla dosud přívod jen jedním potrubím vedeným podchodem u nového nádraží. 23. srpna 1932 proto město požádalo u ředitelství státních drah o povolení k výstavbě druhé větve Arbesovou ulicí, pod drahou u Rakovského potoka. Navrhováno potrubí o průměru 100 mm. 27. září 1932 dráhy souhlasily, ale stanovily několik podmínek.[77] 14. října 1932 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno schválit podmínky železniční správy o prodloužení vodovodu podél Rakovského potoka z Plzeňské silnice pod drahou k Rašínovu.[78] Zastupitelé dohodu schválili.[79] V květnu 1933 k výplatě poukázány účty pro městské železárny ve výši 6898,30 Kč za rozšíření vodovodní sítě z Plzeňské silnice na Rašínov.[80] Analogicky řešeno i posílení elektrické sítě. V roce 1934 město schválilo podmínky železniční správy pro položení kabelu pod drahou u Rakovského potoka k rozšíření a zesílení elektrické sítě. V říjnu 1934 městská technická kancelář požádala ředitelství státních drah o povolení k položení kabelu v kilometru 87,7/8. Dne 3. listopadu 1934 konáno místní řízení, 4. prosince 1934 ředitelství státních drah souhlasilo. Mělo jít o kabel armovaný olověným obalem a železnou pásovou armaturou, uložený v příkopu 80 cm hlubokém do písku a přikrytý vrstvou cihel. 13. prosince 1934 městská rada doporučila ke schválení a 20. prosince 1934 schváleno i zastupitelstvem.[81] V září 1933 se uvádí, že dovoz štětu na úpravu nové části města za Rakovským potokem zadán nejlevnějšímu oferentovi V. Fujarovi a dovoz štěrku F. Šaškovi.[82]
2.3. Postup parcelace Za Rakováčkem od konce 30. let 20. století
Od konce 30. let se tempo parcelace v této nové městské čtvrti výrazně zrychlilo. Do zastavení soukromé stavební aktivity na území Protektorátu v roce 1941 tu pokračovala parcelace i výstavba nových domů. Zcela nová, menší enkláva rodinných domů vznikla na úplném jihu čtvrti. V roce 1937 jedná obec o povolení k rozdělení pozemku č.kat.786 Josefa Lukeše na 18 stavebních míst. Dne 11. ledna 1937 podal Lukeš žádost o parcelaci a doplnil ji 8. března a 4. května 1937. Šlo o pozemek u Šťáhlavské silnice, v prostoru nynějších tří domovních bloků podél Mokroušské ulice, vymezených ulicemi Mokroušská, Ovesná, K Lesu a Šťáhlavská. Mělo tu vzniknout 18 stavebních míst. 16. února 1937 konáno komisionelní řízení. Zástavbu měly tvořit volně stojící rodinné domy. Zásobování vodou se předpokládalo z vlastních studen až do výstavby vodovodu. Záchody měly být svedeny do žump. 11. května 1937 městská rada doporučila věc ke schválení. Žadatel ale předložil geometrický plán jen na 13 stavebních míst. V červnu 1937 na schůzi obecního zastupitelstva proto schválena parcelace jen na 13 míst, přičemž parcela č. 6 povolena k zástavbě jen s podmínkou, že majitel pozemku prokáže nabytí nutné části pozemku č.kat.787.[83] Tím se ale asi věci zpomalily, protože Josef Lukeš 1. srpna 1938 znovu požádal o povolení k uznání části pozemku č.kat.786 za stavební místo. Nebylo ani provedeno komisionelní řízení a 4. srpna 1938 městská rada doporučila parcelaci ke schválení. V srpnu 1938 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[84]
Parcelace pozemku č.kat.786 Josefa Lukeše se na obecním zastupitelstvu projednávala znovu v roce 1940. Lukeš ve smyslu přípisu z 11. září 1939 předložil geometrické plány na rozdělení pozemku č.kat.786/1 na 7 stavebních míst. Když totiž 18. června 1937 na schůzi obecního zastupitelstva povolena na základě komisionelního řízení z 16. února 1937 parcelace na 18 stavebních míst, Lukeš tehdy nemohl zaplatit parcelační poplatky za všech 18 pozemků, tak jejich počet omezil na 13. Nyní chtěl Lukeš povolení i na zbývajících 5 parcel. 20. června 1940 to městská rada doporučila ke schválení a ještě v červnu 1940 schváleno zastupitelstvem.[85] V prosinci 1940 pak zastupitelstvo odsouhlasilo i knihovní pořádek s J. Lukešem ohledně postoupení části jeho pozemku č.kat.786/1 do veřejného statku (na budoucí ulice).[86]
V roce 1939 jedná obec taky o určení regulačních čar pro pozemek č.kat.966 Františka Provazníka. Šlo o pozemek severně od dnešní Tymákovské ulice, který umožnil parcelaci podél jižní strany ulice V Sadu, v úseku od křižovatky s ulicí Krokova a křižovatce s ulicí Libušina. Provazník si 19. května 1939 podal žádost. 28. června 1939 proběhlo komisionelní řízení. Ulice navrhovaná Mikuškovicem na východní straně pozemku č.kat.966 v šíři 25 metrů (dnešní Krokova ulice) se nakonec dle rozhodnutí města měla provést jen v šířce 12 metrů. Ulice plánovaná přes pozemek č.kat.966 se měla posunout k severu tak, aby byla pokračováním ulice navržené na severní straně pozemku č.kat.970 (tedy ulice V Sadu). Měla mít šířku 12 metrů. 30. června 1939 to městská rada doporučila ke schválení. V září 1939 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[87] Brzy na to obec povolila na pozemku č.kat.966 parcelaci na stavební místa. 20. prosince 1939 konáno komisionelní řízení, za základ vzaty regulační čáry stanovené usnesením obecního zastupitelstva z 27. září 1939. Stanoveno, že pozemek určený na zřízení nové ulice nebo na rozšíření ulice bude do šíře 6 metrů zdarma postoupen obci. Zástavbu měly tvořit rodinné domy, volně stojící nebo sdružené, přízemní nebo jednopatrové. Niveleta chodníku při stavebním bloku východně ležícího měla být stejná jako u domů čp.303/III a čp.304/III v nové ulici, procházející od západu k východu. Při nové ulice na západní straně nově vznikajícího bloku určena niveleta 30 cm nad nynější úrovní Tymákovské cesty. 21. prosince 1939 městská rada doporučila parcelaci ke schválení a v únoru 1940 ji schválilo i obecní zastupitelstvo.[88] Brzy na to si tu František Provazník (majitel řeznického závodu v Rokycanech) postavil dům čp.473/III (viz níže). Ostatní zástavba pozemku ale na sebe musela nechat čekat až do poválečné doby.
V roce 1939 také město rozhodlo o určení regulačních čar pro pozemek č.kat.797 J. Juláka a V. Nového na základě jejich žádosti podané 26. května 1939. 27. června 1939 proběhlo komisionelní řízení. Tímto rozhodnutím se pro stavební využití otevřel celý rozsáhlý pozemek č.kat.797, který umožnil zástavbu v prostoru podél severní strany ulice Vysoký průhon, od Rakovského potoka, západním směrem až k dnešní Krokově ulici, včetně ulice Nad Průhonem. Dle regulačního plánu od Aloise Mikuškovice měla východní část pozemku č.kat.797 připadnout do zeleného pásu, zástavba byla možná jen v severovýchodním rohu zahrady. 30. června 1939 městská rada doporučila ke schválení a v září 1939 připojilo souhlas i obecní zastupitelstvo.[89] V prosinci 1939 se tento pozemek dostal na pořad jednání obecního zastupitelstva znovu, kdy se rozhoduje o určení regulační čáry pro pozemek č.kat.797 Josefa Juláka. 17. října 1939 podal Julák žádost o povolení, 24. října 1939 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čáry, kterými se vytvoří nové ulice, se měly shodovat s návrhy Aloise Mikuškovice s tou změnou, že střední ulice se posunula o 10 metrů na západ. 7. prosince 1939 to městská rada doporučila ke schválení, přičemž šíře navrhované ulice dle Aloise Mikuškovice ve Vysokém průhonu měla zůstat 18 metrů. V prosinci 1939 schváleno obecním zastupitelstvem.[90] Brzy po stanovení regulačních čar následovala i parcelace pozemku č.kat.797 Josefa Juláka, který 27. května 1940 požádal o povolení k parcelaci na 27 stavebních míst. 30. května 1940 provedeno komisionelní řízení. 6. června 1940 to městská rada doporučila ke schválení. Zástavbu měly tvořit volně stojící rodinné domy, přičemž stanoveno, že do doby výstavby vodovodu a kanalizace budou u domů studny a žumpy. V červnu 1940 schváleno i na schůzi obecního zastupitelstva.[91] Zástavba se tu ale již za Protektorátu nestihla výrazněji rozvinout. Ještě na leteckém snímku z roku 1947 je zde vidět jen několik rozměřených zahrad, ale prakticky bez zástavby.[92]
Během prvních patnácti let od zahájení parcelace soukromá iniciativa vytvořila novu tvář oblasti Za Rakováčkem. Velkorysá parcelační politika obce nakloněná extenzivním záborům stávajících zemědělských pozemků, umožnila rychlé rozrůstání intravilánu Rokycan, které v této době zahájily svůj rychlý postup směrem k svahům Čiliny. Nebýt 2. světové války a poválečného útlumu individuální výstavby, vytvořila by se pravděpodobně Za Rakováčkem do konce 20. století souvislá vilková čtvrť sahající od Rakovského potoka až k okraji lesa na Čilině.
Podobu vznikající čtvrti Za Rakováčkem v této prvotní stavební fázi ukazuje letecká fotografie z roku 1947.[93] Nové bloky individuální vilkové zástavby se soustředily do dvou, respektive tří, tehdy ještě nepropojených okrsků. První z nich se rozkládal podél Tymákovské ulice. Atraktivitu této lokality podpořilo snadné napojení na stávající zástavbu Rašínova mostkem přes Rakováček do Sokolské ulice. Druhý okrsek zástavby se rozvinul v severní části oblasti, poblíž železniční trati, podél ulic Přemyslova, Krokova, Libušina a Horymírova a příčných komunikací K Trhovce, Pod Čilinou a Lužická. Zástavba končila na západě už v úrovni dnešní Záhumenní ulice, kde ovšem šlo o mezerovité stavby spíše provizorního charakteru. Prostor mezi nynějšími ulicemi Lužická a V Sadu zůstával ještě hluboko do poválečné éry nezastavěný. Výlučnou dopravní sběrnicí tohoto okrsku zástavby byla ulice K Trhovce, zaústěná u Rakováčku do železničního podjezdu a Arbesovou ulicí napojená na městskou dopravní síť. Jen sporadická byla zástavba v jižnější části čtvrti. Tento třetí sídelní okrsek se omezoval prakticky na pár izolovaných domků v dnešní Mokroušské ulici a několik vesměs nezastavěných zahrad podél ulice Vysoký průhon.
O tom, jak prudký byl vývoj osídlení oblasti Za Rakováčkem, svědčí i čísla. Počátkem 20. let byla celá lokalita ještě zcela bez zástavby. Ještě ve 2. polovině 20. let tu byl jen jeden jediný objekt (čp.208/III v Tymákovské ulici), v roce 1935 už ale stálo v této nejmladší městské čtvrti 55 domů, v roce 1938 jich bylo 80 a roku 1942 už 95 rodinných domků.
Mapa růstu zastavěného území Rokycan (včetně čtvrti Za Rakováčkem) v letech 1838-2020, klikněte pro vstup na prezentaci:
2.4. Vývoj čtvrti Za Rakováčkem do roku 1989
2.4.1. Další parcelace a zpomalení tempa výstavby v 50. letech 20. století
Výstavba Za Rakováčkem pokračovala i po roce 1945. Ale šlo o dramaticky pozměněné podmínky. Zejména došlo k opadnutí individuálního stavebního ruchu. Ekonomika i stavební průmysl prožily reorientaci k odstraňování válečných škod, popřípadě k investicím do průmyslových kapacit nebo hromadné bytové výstavby státní, podnikové či družstevní. I v této době poválečného útlumu stavební aktivity ale bylo jasné, že právě oblast za Rakováčkem na západním okraji Rokycan je jednou z perspektivních rozvojových zón. Navíc tehdy ještě jistou setrvačností pokračovala vesměs liberální politika vůči proměně zemědělských pozemků na stavební. Po roce 1945, v mezidobí, dokud nebyly uvaleny přísné limity na zábor zemědělské půdy, zde díky tomu probíhala rychlá parcelace.
Dne 28. května 1946 požádali Josef Julák a Božena Lukasová coby majitelé zdejších parcel č.kat.793 a č.kat.794 o jejich rozdělení na stavební místa. Šlo o pás podél jižní strany ulice Vysoký průhon, od křižovatky se Šťáhlavskou až po křižovatku s Novou ulicí. Původní polní cesta se tak začala přetvářet na městskou ulici. Obec stanovila regulační čáru o šířce 10 metrů. 30. listopadu 1947 s tím souhlasila rada Místního národního výboru a 28. listopadu 1947 se ve prospěch záměru vyslovilo i plénum MNV.[94] Následovala skutečně výstavba několika rodinných domů. Na letecké fotografii ze září 1951 už je vidět, že podél jižní strany ulice Vysoký průhon jsou rozměřeny jednotlivé zahrady, vesměs zatím bez dokončených domů.[95]
Významným i teoretickým a koncepčním počinem bylo rozhodnutí stavební komise MNV z roku 1946, aby byl profesor Alois Mikuškovic, autor staršího regulačního plánu města, požádán o zpracování studie rozšíření zástavby v prostoru Za Rakováčkem.[96] Město tehdy totiž mělo od Železničního bytového fondu nabídku výstavby 46 rodinných domků pro zaměstnance drah.[97] V době poválečné nouze a trvajícího poklesu bytové výstavby vedení města takový záměr uvítalo, a proto oslovilo Mikuškovice s výběrem pozemků a stanovením regulačních čar. Radnice zvažovala, že by plánovaných 46 domků bylo situováno buď severní stranu silnice do Borku (tedy v prostoru Páclovny), nebo zde, u Tymákovské cesty ve čtvrti Za Rakováčkem.[98] 28. listopadu 1946 profesor Mikuškovic pobýval v Rokycanech a vykonal obhlídku míst.[99] Po konzultaci s ním potom MNV rozhodl, že pro plánovanou čtvrť železničářských domků budou nabídnuty parcely č.kat.958 (dnešní blok mezi Zahradní a Záhumenní ulicí u Tymákovské ulice), č.kat.961 (blok mezi Libušinou a Zahradní ulicí u Tymákovské ulice), dále pětice pozemků č.kat.962, č.kat.963, č.kat.965, č.kat.967 a č.kat.968 (podél Tymákovské ulice, mezi Krokovou a Libušinou ulicí), cesta č.kat.2828/1 s pozemkem č.kat.970/1 (mezi Přemyslovou a Šťáhlavskou po severní straně od Tymákovské ulice), č.kat.956/1 (po severní straně ulice V Sadu, od Zahradní k Záhumenní), č.kat.2829/1 (polní cesta v místě dnešní ulice V Sadu, poblíž ústí Zahradní ulice), č.kat.978 (blok mezi Krokovou, Libušinou, V Sadu a Lužickou ulicí) a č.kat.966 (po jižní straně ulice V Sadu od Krokovy k Libušině ulici).[100] Jak je vidět, šlo o mimořádně rozlehlý okrsek zemědělských pozemků, který byl prakticky najednou městem uznán za možnou budoucí lokalitu výstavby.
Plán výstavby železničních domků ovšem nebyl realizován. Rozhodnutí z roku 1946 přesto má svůj význam. Vytvořilo totiž předpoklady pro rychlou parcelaci, třebaže prováděnou spíše v soukromé než podnikové režii. Plénum MNV rozhodlo 9. listopadu 1948, že bude schválena parcelace pozemku č.kat.958 u Tymákovské cesty, majitelky Boženy Julákové. 23. srpna 1948 požádali manželé Julákovi o povolení k parcelaci na stavební místa. 4. listopadu 1948 proběhlo komisionelní řízení a skutečně doporučeno rozdělit pozemek na 23 stavebních míst.[101] Šlo o rozsáhlý pozemek (jeden z těch, nabízených městem v roce 1946 pro železničářské domky), jehož parcelace vytvořila v následujících desetiletích zástavbu nově založené Zahradní ulice a bloku mezi ulicí V Sadu, Zahradní, Tymákovskou a Záhumenní (včetně přilehlé zástavby na severní straně ulice V Sadu). Dne 9. listopadu 1948 také MNV schválil parcelaci pozemku č.kat.956, rovněž v majetku Boženy Julákové. V únoru 1949 na schůzi pléna MNV pak jednáno o tom, že Juláková je nyní ochotna odprodat obci část z tohoto pozemku určenou pro zřízení komunikace. Šlo o 281,9 čtverečních sáhů. Prodej schválen.[102] Šlo o pozemek podél severní strany ulice V Sadu, v prostoru proti ústí Zahradní ulice a odtud k východu. Zformovala se tím další část uliční sítě této čtvrti. I tady již letecký snímek z roku 1951 zachytil, že celý pozemek byl rozparcelován na zahrady, vesměs bez rodinných domů, spíše s chatkami a zahradními domky.[103]
Z jiného ranku byla další velká parcelační akce, založení obytného souboru Korea počátkem 50. let, který vytvořil dva bloky zástavby podél ulic Tymákovská, Vysoký Průhon, Krokova a Stará cesta. Nešlo v tomto případě o soukromou, nýbrž podnikovou stavební akci, třebaže pro zástavbu zvolen model skromných rodinných dvojdomků se zahradami (podrobný popis obytného souboru Korea viz níže). Počet domů v oblasti Za Rakováčkem tak počátkem 50. let skokově vzrostl na 142.
Bez ohledu na působivý obytný soubor Korea je ale evidentní, že v 50. letech 20. století bytová výstavba (zejména individuálního charakteru) stagnovala. V centrálně plánované, studenoválečnické ekonomice neměla soukromá stavební iniciativa prostor. Ani schválení parcelace pozemků č.kat.958, č.kat.956, č.kat.793 nebo č.kat.794 nepřineslo do této oblasti mimořádné tempo urbanizace a většina pozemků ležela ladem nebo sloužila jen jako zahrady. Zrodil se fenomén, který bude oblast Za Rakováčkem charakterizovat ještě hluboko na sklonku 20. století, tedy řídká provizorní zástavba mnoha ulic, tvořena zahradními domky a chatkami, které jen zvolna ustupovaly regulérní výstavbě rodinných domů. Dobře to zachycuje letecké snímkování ze srpna 1957. V prostoru Za Rakováčkem vystupují již stabilizované ostrovy kompaktní domovní zástavby z doby před rokem 1941. Mezi nimi je však rozprostřena uliční sít prakticky prázdných domovních bloků, připomínajících spíš velkou zahrádkářskou osadu. To platí zejména pro velkou oblast mezi ulicemi Tymákovská, Záhumenní, Lužická a Krokova, ale taky pro celý pás podél Rakovského potoka a okolí ulice Vysoký průhon. Pouze nově zbudovaný soubor Korea vykazuje rysy již dokončeného městského organismu.[104]
2.4.2. Obnova masivní výstavby od 60. let 20. století
Teprve v 60. letech 20. století se obnovilo i tempo výstavby, nyní už převážně opět individuální. Do konce 60. let 20. století narostl počet domů v oblasti za Rakováčkem na zhruba 210 (ze 142 roku 1951). Přírůstek domovního fondu se přitom během tohoto období neustále zrychloval. Plošným rozsahem se přitom čtvrť nijak zvlášť nerozrůstala, spíše byly intenzivně zaplňovány proluky mezi stávající zástavbou a na zahradách ustupovaly chatky rodinným domků. Šlo totiž o to, že už ve 30. a 40. letech 20. století ale také v poválečné dekádě zde mnohé rodiny zakoupily stavební pozemky, ale z nejrůznějších důvodů zůstávaly tyto parcely desítky let ležet ladem. Okolo roku 1938 mnozí kupovali stavební pozemky jako investici, v obavě před válkou a válečným znehodnocením úspor. Po válce zase lidé mnohdy chtěli stavět, ale ve všeobecném nedostatku poválečné řízené ekonomiky zase nemohli s výstavbou začít. Proto teprve od 60. let mizí provizorní stavby rekreačního rázu, různé nouzové domky, chatky, sruby a kůlny.
Výjimkou, kdy proběhla i plošná expanze zastavěného území, byla koncem 60. let 20. století odstartovaná parcelace bývalé Mašatovic louky podél Přemyslovy ulice, jižně od křižovatky s Tymákovskou ulicí.[105] O parcelaci louky podrobněji viz Přemyslova ulice. Díky tomu mohl začít rozvoj zástavby v dosud prázdné oblasti východně od obytného souboru Korea, podél ulic Krokova, Přemyslova, až k okraji nivy Rakovského potoka. Od konce 60. let 20. století se také rychle expandující obytná čtvrť dočkala první takzvané občanské vybavenosti, tedy obchodní sítě. Na rohu Přemyslovy a Tymákovské a o něco později i na rohu ulice Přemyslovy a K Trhovce došlo k výstavbě dvou drobných prodejen smíšeného zboží. Byl to důležitý přelom v urbanistické a společenské historii této čtvrti. Z periferní výspy se konečně stávala rezidenční oblast, plně integrovaná do městského životního standardu. V závěru komunistického režimu se plánovala i výstavba kulturního střediska u Rakovského potoka. Výstavba sice zahájena ale po roce 1989 přerušena a objekt nakonec počátkem 21. století dostavěn jako bytový dům (viz níže).
2.4.3. Příprava podrobného územního plánu oblasti a vyvlastňování nevyužitých parcel
V následující dekádě se tempo urbanizace čtvrti Za Rakováčkem ještě zrychlilo. 70. léta 20. století v tomto ohledu představovala plný návrat k objemu individuální výstavby z předválečného období. V prosinci 1971 MěstNV deklaruje, že hodlá zpracovat zastavovací studii pro oblast Za Rakováčkem tak, aby uspokojil očekávaný zájem o individuální bytovou výstavbu.[106] V prosinci 1976 už uváděno, že pro oblast Za Rakováčkem je zpracován podrobný území plán. Umožňoval zde výstavbu 377 rodinných domů.[107] Předcházelo tomu ale značné úsilí, které nabývalo ze strany vedení města i rysů kampaně a nátlaku, což v meziválečném období nikdy uplatňováno nebylo. Město se totiž s pomocí tehdejší legislativy rozhodlo direktivně řešit otázku desítek, ne-li stovek stavebních parcel, které zůstávaly nezastavěné a měly ráz pouhé zahrady. V únoru 1972 varuje na zasedání MěstNV Václav Tábořík, že výstavba rodinných domků v Rokycanech klesá, kvůli chybějícím parcelám. Josef Bláha reaguje doporučením, že národní výbor by měl opět zadat prověrku využívání stavebních parcel ve městě a vynutit, aby do 3 let od svěření pozemku jeho majitel začal stavět.[108]
Šlo o celostátní iniciativu. Federální ministerstvo financí ČSSR rozhodlo, že majitelé stavebních parcel musí na výzvu urychleně zahájit výstavbu rodinného domku, nebo pozemek prodat. Rokycanský Městský národní výbor plánoval tímto stylem dosáhnout tempa výstavby minimálně 12 rodinných domků ročně (velká část z nich právě v oblasti Za Rakováčkem).[109] V létě 1973 (někdy mezi 19. červnem a 14. srpnem) schválila rada čistopis podrobného zastavovacího plánu města Za Rakováčkem, a to bez připomínek. Tento plán vytýčil nová území pro výstavbu v této lokalitě, čímž reagoval na postupné vyčerpání stávajících rezerv v prolukách.[110] V říjnu 1973 tento návrh podrobného územního plánu lokality Za Rakováčkem schválilo i plénum MěstNV. To zároveň vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě šlo o následující pozemky, určené k urychlenému stavebnímu využití:
|
číslo |
pozemek č.kat. |
druh pozemku |
plocha m2 |
vlastník, bydliště |
k r. 2008 zastavěno |
|
1 |
331/7 |
zahrada |
640 |
RNDr. Jan Schwarz, Brno, Rybářská 56 |
|
|
2 |
331/10 |
zahrada |
731 |
MUDr. Květa Tichá, Rokycany, 788/II |
čp.770/III, Roháčova ul. |
|
3 |
332/2 |
zahrada |
728 |
K. a B. Chvojanovi, Rokycany, 544/II |
čp.767/III, Roháčova ul. |
|
4 |
340/8 |
zahrada |
789 |
Ing. F. Brudna, JZD Vrčeň |
čp.784/III, Šťáhlavská ul. |
|
5 |
340/9 |
zahrada |
759 |
Ing. F. a ing. L. Hejrovských, Rokycany 94/I |
nedostavěn, Šťáhlavská ul. |
|
6 |
341/5 |
zahrada |
826 |
MUDr. J. a M. Blechovi, Rokycany 183/III |
nezastavěna, Korejská ul. |
|
7 |
357/7 |
zahrada |
680 |
Jar. a Anna Zátková, Rokycany 760/II |
|
|
8 |
357/8 |
zahrada |
682 |
|
čp.728/III, ul. B. Němcové |
|
9 |
358/3 |
zahrada |
881 |
PhDr. Jan a ing. Jar. Partišovi, Rokycany 3../III |
čp.882/III, Žižkova ul. |
|
10 |
358/9 |
zahrada |
1230 |
Marie Baslová, Rokycany 661/II |
čp.712/III, Žižkova ul. |
|
11 |
358/12 |
zahrada |
625 |
Ing. Ot. Seitz, Kralupy u Chomutova |
čp.748/III, Žižkova ul. |
|
12 |
358/13 |
zahrada |
625 |
MUDr. S. Obrová, Vsetín, U hřiště 1238 |
|
|
13 |
360/6 |
zahrada |
1309 |
Vojtěch a K. Šrámkovi, Rokycany 482/III |
čp.825/III, Šťáhlavská ul. |
|
14 |
380/15 |
zahrada |
1051 |
Lub. a A. Košařovi, Rokycany 359/II |
nezastavěna, Jeřabinová ul. |
|
15 |
808/2 |
zahrada |
569 |
František a A. Jonákovi, Rokycany 682/II |
čp.746/III, Tymákovská ul. |
|
16 |
941/4 |
zahrada |
1748 |
Mil. Malík, Rokycany 202/I |
čp.772/III, Záhumenní ul. |
|
17 |
941/5 |
role |
1809 |
Václav Malík, Žatec, Hájkova ul. |
čp.732/III, Záhumenní ul. |
|
18 |
942/3 |
zahrada |
979 |
Ing. František a A. Kafkovi, Rokycany 165/I |
čp.738/III, Záhumenní ul. |
|
19 |
947/10 |
zahrada |
569 |
Ing. F. Šmolík, Rokycany 182/I |
čp.821/III, Baarova ul. |
|
20 |
947/11 |
zahrada |
578 |
|
čp.821/III, Baarova ul. |
|
21 |
950/23 |
zahrada |
616 |
M. Korandová, Rokycany 406/III |
čp.737/III, Horymírova ul. |
|
22 |
952/4 |
zahrada |
709 |
Dana Tomáčková, Kout na Šumavě |
čp.766/III, Libušina ul. |
|
23 |
952/9 |
zahrada |
1043 |
Jitka Krupcová, Rokycany 457/III |
čp.779/III, Libušina ul. |
|
24 |
953/3 |
zahrada |
652 |
Marie Záhlavová, Rokycany 80/III |
čp.998/III, Lužická ul. |
|
25 |
953/11 |
zahrada |
872 |
Josef a K. Hejdovi, Rokycany 263/III |
nezastavěna, Lužická ul. |
|
26 |
953/13 |
zahrada |
1115 |
Jan a O. Jakšovi, Rokycany 14/I |
čp.985/III, Libušina ul. |
|
27 |
953/17 |
zahrada |
1055 |
ing. Mil. Jodas, Rokycany 482/II |
čp.805/III, Libušina ul. |
|
28 |
956/2 |
zahrada |
1160 |
Hedvika Šálová, Rokycany 13/II |
čp.721/III, ul. V Sadu |
|
29 |
970/23 |
zahrada |
585 |
Gallovičová Marie, Domažlice, Rudé armády 204 |
nezastavěno, Přemyslova ul. |
|
30 |
970/21 |
zahrada |
617 |
L. a V. Rudolfovi, Rokycany 211/I |
čp.1028/III, Přemyslova ul. |
|
31 |
973/4 |
zahrada |
925 |
ing. Josef Mojžíš, Rokycany 74/I |
čp.754/III, Šťáhlavská ul. |
|
32 |
974/1 |
zahrada |
920 |
M. Svobodová, Praha-Spořilov, Hlavní ul. 2930-2/7 |
čp.745/III, Šťáhlavská ul. |
|
33 |
976/3 |
zahrada |
798 |
V. Mužík Rokycany 381/III, O.Franklová Rokycany 86/III |
čp.753/III, Přemyslova ul. |
|
34 |
977/1 |
zahrada |
780 |
L. Brožíková, Plzeň, Zámečnická 36 |
čp.780/III, Krokova ul. |
|
35 |
977/5 |
zahrada |
742 |
V. Mužík, Rokycany 381/III |
čp.796/III, Lužická ul. |
|
36 |
977/6 |
zahrada |
747 |
J. Brožík (nezletilý), Plzeň, Zámečnická 36 |
nezastavěno, Lužická ul. |
|
37 |
977/7 |
zahrada |
740 |
V. Mužík Rokycany 381/III, O.Franklová Rokycany 86/III |
čp.830/III, Lužická ul. |
|
38 |
978/2 |
zahrada |
983 |
Boh. a Roz. Šmatovi, Rokycany 32/III |
čp.1010/III, Libušina ul. |
|
39 |
978/8 |
zahrada |
857 |
Fr. a H. Baťkovi, Rokycany 541/III |
čp.806/III, Libušina ul. |
|
40 |
978/18 |
zahrada |
840 |
Boh. a Mir. Nových, Rokycany 309/II |
čp.714/III, Krokova ul. |
|
41 |
979/18 |
zahrada |
595 |
Antonín Šebek, Beroun, Havlíčkova 120 |
|
|
42 |
979/21 |
louka |
1021 |
Vl. a El. Hoškovi, Rokycany 439/II |
čp.788/III, Libušina ul. |
|
43 |
981/11 |
zahrada |
518 |
Františka Fišerová, Svojkovice 93 |
nezastavěno, Lužická ul. |
|
44 |
981/14 |
zahrada |
495 |
A. Englerová, M. Stadlerová, Rokycany 96/I |
čp.838/III, Přemyslova ul. |
|
45 |
981/16 |
zahrada |
523 |
|
|
|
46 |
981/22 |
zahrada |
935 |
Jar. Žampach, Plzeň, nám. J. Krautwurma 21 |
čp.735/III, Šťáhlavská ul. |
|
47 |
2618/6 |
zahrada |
714 |
ing. V. Svobodová, H. Michálková, Rokycany 589/II |
čp.1177/II, Máchova ul. |
|
48 |
304/11 |
zahrada |
752 |
PhDr. Mil. a PhDr. V. Šmídovi, Plzeň, Na Celchu 12 |
čp.816/III, Roháčova ul. |
|
49 |
949/5 |
zahrada |
810 |
JUDr. Č. a PhMr. Zd. Chroustovi, Rokycany 543/III |
čp.749/III, ul. K Trhovce |
Z nich 10 parcel (čísla 13,17,18,33, 34,37, 41,43,46,49) již bylo převedeno na MěstNV a přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků. Dalších 22 parcel (čísla 1,2,3,7,8,9,10,15,16,21,26,27,28,29,30,31,32,39,40,42,47,48) přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72. Celkem 4 parcely (čísla 12,24,25,28) se rozhodli pro účely výstavby převést vlastníci na své příbuzné. Dalších 13 parcel (čísla 4,5,6,11,14,19,20,22,23,35,36,44,45) bylo v procesu řízení.[111] Některé z těchto parcel, například č.8 č.kat.357/8, neležely ve čtvrti Za Rakováčkem ale oblast Za Rakováčkem byla jednoznačně dominantní zónou, kde město hodlalo zaplňovat proluky.
Návrh tohoto seznamu projednala rada MěstNV 8. května 1973. Během května byli vyzváni majitelé pozemků. Projednávány byly jen pozemky v 1. etapě, tedy ty, které měly v okolí všechny inženýrské sítě. Město ale mělo zároveň už připraven i seznam 2. etapy, do níž měly spadat i odlehlejší parcely.[112] Celkem do 1. a 2. etapy zařazeno v Rokycanech 84 parcel. 14. května 1973 byl pak seznam zveřejněn.[113] V září 1974 město konstatuje, že se již podařilo přidělit soukromým stavebníkům 7 parcel za prodejnou Jednoty Za Rakováčkem.[114] Dle jiného pramene provedl v roce 1974 národní výbor inspekci nezastavěných pozemků v obvodu města a 21 parcel vykoupil.[115] V roce 1974 se rovněž uvádí, že pro oblast Za Rakováčkem již byl zpracován podrobný územní plán. Přidělování parcel pro výstavbu domů ovšem bylo podmíněno souběžným budováním inženýrských sítí.[116] Dalším problémy byly administrativního rázu. Na jaře 1975 musela rada MěstNV vyzvat pracoviště Geodézie Rokycany k urychlenému provedení vyměření parcel podle objednávek stavebníků. Ti totiž nemohli začít s výstavbou, dokud neměli úřední zaměření pozemků.[117]
V roce 1977 pak přišla další vlna vyvlastňování a tlaku na vlastníky zdejších parcel. Na základě usnesení rady ONV z 6. května 1977 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru výstavby zajistit přesnou evidenci nezastavěných parcel určených k zástavbě Za Rakováčkem podle podrobného územního plánu a zahájit jednání s jejich majiteli o jejich výkupu (pokud dosud nezahájeno).[118] Mimo jiné i díky této direktivní územně-plánovací politice komunistického vedení města probíhala Za Rakováčkem v 70. a 80. letech silná individuální výstavba rodinných domků. Jestliže roku 1970 měla čtvrť Za Rakováčkem cca 210 domů, o 10 let později už jich bylo zhruba 320, v roce 1987 vystoupal počet domů na cca 380 (kromě 8 všechny objekty spadaly do kategorie individuálních rodinných domků). Okolo roku 1990 už počet domů překročil 400. Kromě toho se od konce 70. let 20. století započalo s výstavbou sídlištních bytových domů podél západní strany Polní ulice (viz níže), čímž postupně vznikl poměrně lidnatý obytný soubor, byť urbanisticky poměrně necitlivě implantovaný do nízké individuální zástavby v okolí. Do 70. a 80. let 20. století také spadá výstavba dvou souborů řadových rodinných domků v Libušině a Tymákovské ulici, jejichž zbudování bylo motivováno potřebou hustějšího typu zastavování zbylých proluk. V 70. letech rovněž došlo k výstavbě silničního průtahu podél levého břehu Rakovského potoka (levobřežní Šťáhlavská ulice), čímž byl definitivně vymezen východní okraj celé čtvrti a hlavně vyřešen dlouhodobě chybějící severojižní dopravní spojení. O výstavbě této spojnice podrobněji viz níže.
V samotném závěru komunistické éry také došlo k cílené parcelaci prostoru jižně od ulice Vysoký průhon, kde byla stávající mezerovitá zástavba zahuštěna a vytvořen kompaktní okrsek individuální zástavby, doplněný podél nově vytýčené ulice K Lesu o skupiny řadových, jednotně koncipovaných rodinných domů (podrobný popis viz níže). Zástavba této lokality se zčásti přelila i do 90. let.
2.5. Vývoj čtvrti Za Rakováčkem po roce 1989
I po roce 1989 pokračovala Za Rakováčkem individuální výstavba. Ze zhruba 450 domů počátkem 90. let (po ukončení výstavby sídliště v Polní ulici a souboru řadových domků v ulici K Lesu) vystoupal počet domů na cca 490 v roce 2005. Přírůstek necelých 40 objektů znamenal podstatné zpomalení tempa výstavby v této části Rokycan. Nová výstavba se navíc odehrávala spíše formou zaplňování zbylých proluk než koncepční parcelací. Výjimkou byla jen enkláva luxusních vil pod vodojemem při Tymákovské ulici (i když ani tam nešlo o příliš koncepční počin), dále počínající parcelace západní strany ulice K Trati (viz níže) a založení Svatoplukovy ulice. Dalším rysem tohoto období byla vlna přestaveb, které už nezasahují jen nejstarší prvorepublikové nebo poválečné objekty a chatky, ale mění i podobu normalizačních rodinných domů. Velmi důležitou změnou byla okolo roku 2015 úprava koryta Rakovského potoka a zřízení parkového areálu v přilehlém pásu. Dosavadní spíše živelně kultivovaná proluka byla definitivně proměněna na městský park (viz níže).
Ve 2. dekádě 21. století se stavební ruch v prostoru Za Rakováčkem postupně zrychloval. Do roku 2020 se počet domů zvýšil na téměř 530.[119] Tehdy také došlo k první větší ucelené parcelaci, když byl jižně a jihozápadně od Mokroušské ulice založen nový okrsek, určený pro výstavbu rodinných domů. Souviselo to i s doladěním regulačního plánu pro oblast Za Rakováčkem, který vytýčil rozsáhlá území pro soukromou výstavbu. Zároveň s tím se detailněji řešilo budoucí trasování západního obchvatu města, který má probíhat pod svahy Čiliny (viz níže).
2.6. Údolí Rakovského potoka
Zvláštní kapitolou v dějinách urbanistického vývoje této čtvrti je údolí Rakovského potoka, respektive široká mělká niva, která lemuje jeho břehy. Ta zůstávala hluboko do 70. let v původní, nepříliš uspořádané podobě. Letecký snímek z roku 1963 ukazuje, že celý okraj zástavby čtvrti při Rakovském potoku měl neuspořádanou, periferní podobu. Neexistovala tu žádná komunikace a i zástavba se k nivě Rakováčku nepřibližovala.[120] Paradoxně tak v pásu, ve kterém měla nová čtvrť nejblíže k samotnému městu, nejdéle přežívalo provizorium.
2.6.1. Pokusy o regulaci Rakovského potoka
Město sice již ve 30. letech 20. století výhledově plánovalo úpravu celého prostoru, ale snahy o regulaci tohoto vodního toku byly opakovaně odloženy. V březnu 1933 se v prohlášení ČSSD k obecnímu rozpočtu zmiňuje, že je nutno upravit Rakovský potok a vypracovat na to projekt.[121] Rovněž při jednání o obecním rozpočtu na rok 1934 ČSSD opakuje nutnost provést regulaci Rakovského potoka.[122] V dubnu 1935 při rozpravě o obecním rozpočtu na rok 1935 kvitují sociální demokraté ústy Josefa Basáka, že obec už zadala vypracování projektu regulace tohoto vodního toku.[123] Dne 24. července 1935 městská rada navrhla, že se postará o vodoprávní a subvenční projednání otázky regulace Rakovského potoka, a doporučila, aby obecní zastupitelstvo povolilo na úhradu nákladů na vypracování projektu uzavřít půjčku cca 75 000 Kč z obecního kmenového jmění a aby zmocnilo zemský úřad vypsáním ofertního řízení a zadáním prací na regulaci. Ještě v červenci 1935 toto rozdělení kompetencí schválili zastupitelé.[124] Město sice na rok 1937 v rozpočtu vyhradilo 280 000 Kč na regulaci potoka, ale akce se neuskutečnila.[125] Stejnou částku pak město připravilo na regulaci tohoto toku i na rok 1940, opět bez výsledku.[126] Do třetice, v rozpočtu na rok 1943 počítáno s 300 000 korunami, ale ani tentokrát to kvůli válečnému omezení stavebních akcí nevyšlo.[127] Za Protektorátu ovšem probíhala regulace části koryta Klabavky, včetně Rakovského potoka.[128] Patrně ale šlo o úsek při ústí potoka do Klabavky, poblíž dnešní čističky odpadních vod na Plzeňském předměstí.
Když v srpnu 1945 rozhodlo město automaticky prodloužit pronájem všech obecních zemědělských pozemků o 6 let, učinilo výjimku právě u těchto pozemků v povodí Rakováčku, mezi novými kasárnami a Plzeňskou silnicí, které se měly posuzovat individuálně, s přihlédnutím k potřebám obce.[129] Nicméně vzhledem k poválečné ekonomické nouzi nedokázalo město ani v této době nijak koncepčně vyřešit existenci neregulovaného potoka a přilehlých zemědělských parcel, které odřezávaly čtvrť Za Rakováčkem od města. V roce 1947 sice národní výbor deklaruje regulaci Rakovského potoka jako jednu ze svých priorit.[130] V dubnu 1948 prohlásil předseda MNV J. Kulhánek, že město usiluje o provedení regulace tohoto vodního toku formou přeložení do potrubí.[131] Šlo ale jen o zbožné přání, které bylo v době komunistických investic do těžkého průmyslu odsunuto na neurčito. V tomto případě naštěstí, protože zatrubnění potoka by silně ochudilo tuto část města.
2.6.2. Most přes Rakovský potok na Tymákovské cestě a lávka v Karlíkově ulici
Nešlo ovšem jen o vodohospodářské řešení budoucnosti Rakováčku, údolní niva podél potoka byla hlavně dopravní a urbanistickou překážkou. Nedostačující byl i stav mostů před potok. V době, kdy se za Rakováčkem prostírala jen pole, procházela Tymákovská cesta coby hlavní spojnice Rokycan s touto oblastí, přímo přes koryto potoka. Ještě mapa katastrální evidence z roku 1877 s dodatečnými zákresy cca do roku 1910 zde žádné přemostění nezachycuje. Most tu vyrostl v ose dnešních ulic Sokolská-Tymákovská až ve 30. letech 20. století. V červnu 1930 městská rada postoupila oznámení hospodářské správy o nutnosti výstavby betonového můstku na obecní cestě přes Rakovský potok městské technické kanceláři.[132] Na letecké mapě z července 1938 již je vidět.[133] Byla tu úzká betonová stavba. S růstem populace Za Rakováčkem se stávala nevyhovující. Již v roce 1956 plánuje město rozšíření mostku.[134] Někdy v 80. či 90. letech 20. století nahrazen širší mostovkou. V září 1988 se uvádí, že ještě během roku 1988 začnou práce na úpravě u mostu přes Rakováček.[135]
Další spojení přes potok zajišťovala provizorní lávka pro pěší umístěná v ose ulic Karlíkova – Nad průhonem. Ta je staršího data. Už na mapě katastrální evidence z roku 1877 tu je zakreslena jakási lávka, nejspíše dřevěná.[136] Jde patrně o mostek přes Rakovský potok u Děkanského pole, zmiňovaný roku 1861.[137] V roce 1971 nahrazena novou konstrukcí (mostovka z tvarované oceli).[138] K další přestavbě lávky došlo v roce 2007. Na jaře 2007 byla uzavřena a následovala několikaměsíční přestavba. V létě roku 2007 opět otevřena. Došlo k položení nové mostní konstrukce, na rozdíl od té původní přidány podpůrné boční pilíře.[139] Důvodem k této investici byla skutečnost, že povrch lávky byl v nevyhovujícím stavu, přistoupilo se proto k rekonstrukci. Lávka demontována, odvezena a opravena. Akci provedla firma DELTAFLOR z Plzně. Náklady dosáhly cca 160 000 Kč. Zároveň opraven i chodník před lávkou.[140]
Třetí přemostění bylo na Šťáhlavské silnici (dnešní ulice B. Němcové, viz níže). Další spojení mezi městem a oblastí Za Rakováčkem zajišťovala cesta pod železničním viaduktem z Arbesovy ulice, která pak uhýbala do ulice K Trhovce (o ní také viz níže).
2.6.3. Chatová osada u Rakováčku
Při pěšině v prodloužení Karlíkovy ulice vznikla při Rakováčku chatová osada (o rozloze asi 0,45 ha[141]). Existence lávky pro pěší totiž tuto oblast přibližovala městu a vyvolala její stavební využití. Již letecký snímek z roku 1938 zde zachytil velkou zahradu, respektive ovocný sad. Okolo roku 1940 vyrostla za touto ovocnou zahradou vila čp.305/III (její popis viz níže, v rámci ulice Nad Průhonem). Ta dnes stojí na nároží ulic Šťáhlavská a Nad Průhonem, ale levobřežní Šťáhlavská ulice tehdy neexistovala, takže vila přímo navazovala na tuto zahradu. Takto je zachycena na letecké fotografii z roku 1947.[142] Ještě letecké snímkování z roku 1963 ukazuje nezměněný stav.[143] Teprve pak v 60. letech se začal ovocný sad proměňovat na chatovou osadu. Šlo o nešťastný krok, kdy do ekologicky cenné lokality, navíc uprostřed rychle mohutnící městské zástavby, byla vsazena enkláva provizorní zástavby rekreačního charakteru, na drobných parcelách. V 60. letech 20. století tu vyrostla přízemní chata čp.616/III se sedlovou střechou, situovaná na západní část pozemku zahrady. Východně od ní pak vyrostla přízemní chatka če.73 s asymetrickou sedlovou střechou. Chata je tu zakreslena již na státní mapě z roku 1987.[144] Její evidenční číslo je registrováno od 16. června 2005.[145] Do zcela absurdního kontextu se tato lokalita dostala v 70. letech, kdy po jejím západním okraji trasována nová levobřežní Šťáhlavská ulice, takže nyní po jejím okraji vede rušná dopravní tepna. Místo toho, aby tato enkláva byla městem vykoupena a zrušena, došlo ovšem na počátku 21. století k nepochopitelnému kroku, kdy na jejím západním okraji, mezi domem čp.616/III a náspem levobřežní Šťáhlavské ulice byla na pozemku č.kat.797/27 povolena výstavba rodinného domu čp.1047/III. Je to patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra, zakončená valbovou střechou. Dle stavu ke květnu 2007 objekt ještě nebyl dokončen, ale hotova byla už hrubá stavba i střecha.[146] Výstavba takto dimenzovaného objektu byla urbanistickým selháním, protože dožívající chatová osada je tak proměňována na oblast rodinných domků, přičemž snahou by mělo být naopak zdejší zástavbu postupně zrušit a lokalitu začlenit do okolního lesoparku podél Rakováčku.
2.6.4. Původní dopravní síť v údolí Rakováčku
Údolí Rakováčku bylo dlouho nedořešené nejen urbanisticky ale i dopravně. V severojižním směru podél něj vedla jen provizorní a nesouvislá komunikace po pravém břehu a žádná komunikace po levém břehu. Letecký snímek z roku 1963 ukazuje, jak neuspokojivý zde panoval stav. Na příjezdu od Šťáhlav (od Němčiček) silnice uhýbala obloukem k novým kasárnám, do dnešní ulice B. Němcové. Dnešní silniční spojení podél levého břehu Rakováčku směrem k železničnímu mostu a dál do Arbesovy ulice a na Plzeňskou ulici neexistovalo. Fyzicky tu žádná cesta nebyla, pouze v severním úseku, zhruba od Tymákovské k železničnímu mostu vedla jakási klikatá polní cesta, nevhodná pro automobilovou dopravu. Dalo se tam dojet vlastně jen po pravém břehu potoka, tedy přes Rašínov, ale ani to nebylo jednoduché. Ani pravobřežní úsek nynější Šťáhlavské ulice totiž ve své nejjižnější sekci, mezi ulicemi B. Němcové a Karlíkova, fyzicky neexistoval. Hypotetická cesta by tak vedla ulicí B. Němcové, pak pravým odbočením do Žižkovy, pak opět ostré zahnutí do Karlíkovy, sjet k Rakovskému potoku a následně k severu pokračovat po jeho pravém břehu úzkým a pro tranzitní dopravu neuzpůsobeným úsekem pravobřežní Šťáhlavské ulice. Na jejím konci u dnešní Uxovy ulice bylo nutné sjet úzkou zatáčkou dolů, k podjezdu pod železniční tratí. Zde bylo možné zabočit do podjezdu nebo pokračovat ulicí K Trhovce do čtvrti Za Rakováčkem. Druhou, už ryze hypotetickou a nepraktickou možností bylo ze silnice od Šťáhlav odbočit k západu, do dnešní ulice Vysoký průhon. Ta ale neměla zpevněný povrch. Navíc se do ní vjíždělo přímo přes Rakovský potok, jehož koryto tehdy vedlo o něco západněji. Most tu nestál. Ani pak by ale nebylo snadné se z ulice Vysoký průhon dostat k severu. Ulice Přemyslova v této části ještě neexistovala, respektive šlo o prašnou cestu, v jedné její části se jednalo spíš o pěšinu. Bylo by tak nutné pokračovat dál západním směrem podél ulice Vysoký průhon a odbočit do Krokovy ulice. Tak fyzicky existovala, ale neměla zpevněnou vozovku a bylo by tak nutno absolvovat téměř kilometrovou jízdu po bahnité cestě až na severní konec čtvrti, kde by následovala odbočka do ulice K Trhovce a pak další odbočení do železničního podjezdu směrem k Plzeňské ulici.
K tomu všemu je nutné dodat, že silnice pod železničním mostem byla tehdy úzká. Kamenný viadukt železniční trati pocházel z 60. let 19. století a nebyl disponován pro větší dopravní zátěž. Jeho původní úlohou bylo umožnit občasné projetí povozu se senem z polí do města. Jednooblouková stavba ve své době plnila tento účel dobře, protože díky ní překonala železniční trať údolí potoka a pod viaduktem se mohli od Plzeňské silnice (dnešní křižovatka u jatek – viz kapitola „Plzeňské předměstí“) dostat ke svým polím za Rakováčkem rokycanští měšťané. A to byla jediná skupina lidí, kteří toto dopravní spojení potřebovali. S nástupem automobilismu a rozvojem výstavby Za Rakováčkem bylo vše jinak. Absence kapacitního severojižního spojení podél Rakováčku a hlavně nepostačující cesta pod viaduktem dráhy ovlivňovala i sousední čtvrť Rašínov. Uxova ulice, kde se podél kolejiště trati rozkládaly uhelné sklady a překladiště zboží z nákladní přepravy, byla rovněž pro automobilovou přepravu směrem na Plzeňskou ulici odkázána na nevyhovující cestu pod železničním mostem. Ta vedla v místech dnešní cesty pro pěší od ohybu, kde se lomí Uxova a Šťáhlavská. Šlo o úzkou silnici, která vedla do zatáčky a ještě z kopce, aby zaústila pod železniční most. V roce 1973 vedle ní vyrostla přes Rakovský potok nová dřevěná lávka. Vedení stavby se ujal poslanec Zdeněk Tábořík. Lávka měla být hotova ještě před koncem roku 1973.[147] O výstavbě lávky rozhodla rada MěstNV koncem léta 1973 (v období mezi 28. srpnem a 9. říjnem). Návrh na výstavbu lávky podal předseda Občanského výboru č. 7.[148]
Už za první republiky, ještě před začátkem masivní výstavby čtvrti Za Rakováčkem, si město uvědomovalo, že chybějící spojení Šťáhlavské a Plzeňské silnice je nutno řešit. V květnu 1921 odsouhlasilo městské zastupitelstvo návrh na rozšíření plánu polohy a regulace města v části mezi Plzeňskou silnicí, Rakovským potokem a Šťáhlavskou silnicí. Plán předpokládal výstavbu zcela nového silničního průtahu, který by spojil Plzeňskou a Šťáhlavskou silnici. Tato 14 metrů široká nová ulice měla odbočovat z Plzeňské ulice k jihu na pozemku č.kat.332/1, zhruba mezi nynějším ústím ulic Roháčova a Arbesova, pak měla pokračovat přes železniční trať podél pravého břehu Rakovského potoka až ke Šťáhlavské silnici, někam k dnešní křižovatce ulic Boženy Němcové, Žižkova a Šťáhlavská, čímž by se vytvořila nová výpadovka na Šťáhlavy náhradou za historickou trasu (Jeřabinová ulice), kterou plánoval projekt státních drah zaslepit.[149] O projektu podrobněji v kapitolách „Rašínov“ a „železniční architektura“.
Projekt byl velice koncepčním počinem, který vlastně předznamenal později zvolené řešení. Ovšem s podstatným rozdílem. Podle tohoto plánu by severojižní dopravní průtah vedl po pravém břehu potoka, tedy čtvrtí Rašínov, nikoliv po levém břehu po okraji čtvrti Za Rakováčkem. Zastupitelé sice tento plán zahrnuli do regulačního výkresu, ale město projekt odmítalo, protože nechtělo zcela komunikačně odříznout dnešní Jeřabinovou ulici. Dráhy proto projekt přepracovaly a výstavba silnice podél Rakováčku se tak prozatím nerealizovala. Když ale potom v 30. letech 20. století začaly Za Rakováčkem vyrůstat rodinné domy, přestávala už kapacita viaduktu naprosto vyhovovat a otázka se vrátila v akutnější podobě. V prosinci 1934 Josef Basák upozornil na schůzi obecního zastupitelstva na špatný stav silnice pod drahou u Rakovského potoka. Starosta Zápotočný ho ujistil, že to nechá vyřídit.[150] Mezitím se dopravní toky řešily v krkolomném západovýchodním směru. Spojení střední části nové čtvrti Za Rakováčkem s městem bylo řešeno Tymákovskou ulicí přes Rakovský potok a dále Sokolskou ulicí na Rašínov a do centra města. Severní enkláva tehdejší výstavby (okolo ulice K Trhovce) využívala nadále nevyhovující cestu pod železničním viaduktem. Nepočetná jižní skupina zástavby při ulici Mokroušská a Vysoký průhon využívala pro spojení s městem ulici B. Němcové a pak dnešní Jeřabinovou do centra města. Navzájem ale nebyly propojeny. Takto atomizovaně je dopravní síť čtvrti Za Rakováčkem zachycena na leteckém snímku z roku 1947.[151] Následně se oblast Za Rakováčkem zaplňovala desítkami dalších stavebních parcel a rodinných domů a při pokračující absenci levobřežní komunikace podél Rakovského potoka působila celá čtvrť z dopravního i urbanistického hlediska jako skupina vzájemně nepropojených stavebních okrsků.
Podle směrného plánu Rokycan z konce 50. let se mělo severojižní dopravní propojení řešit Krokovou ulicí, která by se stala tranzitní tepnou.[152] Tato myšlenka přitom nebyla úplně nová. Krokovu ulici navrhoval už koncem 30. let 20. století tehdejší autor nového regulačního plánu Rokycan Alois Mikuškovic (1897-1952) pojmout jako lokální komunikační tepnu o šířce 25 metrů. Když ale v roce 1939 jednala obec o určení regulačních čar pro pozemek č.kat.966 Františka Provazníka na křižovatce dnešních ulic Krokova a V Sadu, rozhodnuto při komisionelním řízení 28. června 1939, že ulice navrhovaná Mikuškovicem na východní straně pozemku č.kat.966 v šíři 25 metrů (dnešní Krokova ulice) se má provést jen v šířce 12 metrů. 30. června 1939 to městská rada doporučila ke schválení. V září 1939 to pak bylo schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[153] Krokova ulice pak skutečně trasována v standardní šířce. Zřízení silničního tahu touto ulicí by tak vyžadovalo patrně redukci zdejších zahrad. Vzhledem k individuální výstavbě, která se tu mezitím rozvinula, by šlo o konfliktní soužití rezidenční zóny a tranzitní dopravy, které by nakonec stejně přestalo postačovat. Záměr směrného plánu nebyl realizován a Krokova ulice byla ušetřena dopravní zátěže, ale na řešení dopravy se muselo čekat až do 2. poloviny 70. let. 20. století (viz níže).
2.6.5. Příprava definitivního řešení údolí Rakováčku
V mezidobí ovšem proběhly některé drobnější akce. Někdy v letech 1957-1960 svedena část koryta Rakováčku, poblíž tehdejšího železničního mostu, do betonových skruží.[154] Šlo o část původně zamýšlené komplexní regulace toku v souvislosti se zahájenou výstavbou čističky odpadních vod.[155] V dubnu 1953 schválil MNV závazek k 8. výročí osvobození vysadit podél Rakováčku alej třešní.[156] Stromořadí nakonec podél tehdejší pravobřežní Pionýrské ulice vysazeno až na podzim 1958. Ale to je opačný břeh potoka, na straně Rašínova.[157] V roce 1959 se MNV zabýval myšlenkou zřídit v údolí Rakovského potoka vodní nádrž, která by řešila přetrvávající nedostatek vody v Rokycanech. Nápad ale zůstal jen v teoretické rovině.[158] V roce 1970 zase občanské výbory č. 7 a č. 11 požadovaly, aby v povodí Rakováčku při chystané regulaci zřízeno městské brouzdaliště.[159]
Teprve v 2. polovině 60. let vykrystalizovala definitivní koncepce celkové proměny údolí potoka po vodohospodářské, urbanistické i dopravní stránce. Dokonce to vypadalo, že s jeho realizací je začne brzy. Město ji plánovalo na 4. pětiletku (1966-1970). Mělo jít o prioritu v oblasti budování dopravních infrastruktury (nová trasa tehdejší Pionýrské ulice, napojené na výpadovku na Šťáhlavy), spojenou zároveň s regulací vodního toku.[160] Znovu se zvažovala varianta úplného zrušení Rakovského potoka a jeho svedení do podzemních rour.[161] Město uvažovalo, že by tuto investici provedlo ve spolupráci s jinými organizacemi, v duchu tehdy propagovaného „sdružování finančních prostředků“, tedy kofinancování, které mělo urychlit finančně náročné akce.[162] Dne 23. listopadu 1966 se rada Městského národního výboru usnesla projednat chystanou akci se zástupcem Vodních staveb.[163] V roce 1967 už je k dispozici i projekt regulace, vypracovaný Krajským vodohospodářským a investičním střediskem Plzeň. Město ale dodává, že vzhledem k nedostatku peněz není realizace možná.[164] V roce 1968 město při revizi územního plánu doporučuje opět provést regulaci Rakovského potoka s tím, že by v jejím rámci mohla být zřízena i požární nádrž (doporučováno ji umístit na bývalou Julákovu louku).[165] J. Julák byl majitelem pozemků č.kat.797 a dalších v okolí ulice Vysoký průhon, takže patrně šlo o lokalitu poblíž nároží dnešních ulic Vysoký průhon a Šťáhlavská, u potoka. V červnu 1969 pak plénum MěstNV potvrdilo úmysl vybudovat výhledově podél Rakováčku novou spojovací komunikaci mezi výpadovkami na Plzeň (E12) a Šťáhlavy (II/183).[166] Akci předvídalo již programové prohlášení městských složek z roku 1969.[167] Harmonogram ze září 1969 předpokládal, že stavba této spojovací silnice proběhne někdy v letech 1976-1980. Garantem této akce měla být Krajská inženýrská organizace.[168]
V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení úprav Rakovského potoka. Akci měl zajišťovat podnik Státní meliorace.[169] Podle údajů z prosince 1971 se regulace potoka už projekčně připravovala.[170] Koncem léta roku 1973 (v období mezi 28. srpnem a 9. říjnem) rada MěstNV rozhodla upozornit Oblastní správu meliorací v Plzni, aby v nejbližší době povedla melioraci Rakovského potoka tak, aby do konce pětiletky mohla začít konečná úprava tehdejší Pionýrské a Uxovy ulice.[171] Ještě v říjnu 1972 si na plénu MěstNV stěžuje pan Pěnkava, že u Rakováčku muselo město opakovaně uklízet nelegální skládku.[172]
2.6.6. Realizace přestavby údolí Rakováčku (regulace potoka a výstavba silničního průtahu - levobřežní Šťáhlavské ulice)
Celkovou změnu prodělala niva potoka až v 2. polovině 70. let 20. století, kdy byla do údolí Rakováčku vložena nová levobřežní komunikace (Šťáhlavská ulice), která propojila jižní část města s Plzeňskou ulicí. Normalizační režim tuto investici provedl neobyčejně velkorysým a koncepčně zdařilým způsobem. Zásadně se tím proměnila nejen podoba čtvrti Za Rakováčkem, ale i dopravní a prostorové vztahy v celém jižním a západním sektoru města.
Mapa vývoje dopravní sítě v jižní a západní části Rokycan, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
Součástí akce byla regulace potoka, výstavba nové komunikace a také zbudování nového mostu přes Rakováček v ulici B. Němcové a nového železničního mostu přes Šťáhlavskou ulici. V roce 1975 provedly Stavby silnic a železnic demolici původního klenutého podjezdu z 60. let 19. století a zahájily budování nové mostní konstrukce.[173] V dubnu 1976 na plénu MěstNV vystupuje Zdeněk Tábořík s tím, že původně byl slibován volný průchod staveništěm pro občany, ale to nyní není dodržováno, a město by proto mělo znovu vyjednat se stavební firmou, aby lidé nemuseli viadukt obcházet.[174] Pod nový železobetonový most se vešla nejen široká dvouproudová komunikace, ale i široké oboustranné chodníky. Součástí této stavby bylo i přemostění Rakovského potoka. Zatímco pod starým viaduktem potok vedl ve strouze podél vozovky, nyní byla vodoteč svedena do několik desítek metrů dlouhého tunelu, který podchází celý násep železniční trati. Počátkem 21. století při rekonstrukci železniční trati na průchodu městem byl most důkladně opraven, ale základní dispoziční rysy původní stavby ze 70. let 20. století si zachoval dodnes.
V roce 1976 zahájeny velkorysé regulační práce na korytu Rakovského potoka v celém jeho rozsahu v intravilánu města i výstavba nové levobřežní Šťáhlavské ulice.[175] Nová silnice protažena podél toku Rakovského potoka. Do užívání předána na konci července 1977.[176] Celé rozsáhlé inženýrské dílo, sestávající z regulovaného koryta potoka, nové silnice, železničního mostu a nového silničního mostu v ulici B. Němcové, bylo dokončeno během roku 1978.[177] Práce na nové silnici prováděla rovněž firma Stavby silnic a železnic Praha.[178]
Frekventovaná silniční tepna si vyžádala některé úpravy dopravního řešení, zejména omezení křížení s ulicemi, které k ní přicházejí od západu, ze čtvrti Za Rakováčkem. Spojení s ulicí K Trhovce bylo zachováno, naopak ulice Pod Čilinou byla zaslepena pro vozidla a ponechána na vyústění do Šťáhlavské jen pro pěší. Provoz z následující ulice Lužická byl ponechán, stejně jako v případě Tymákovské ulice, která je jednou z hlavních dopravních tahů do nitra této čtvrti. Ovšem pro dopravu bylo zaslepeno ústí ulic Stará cesta i Nad Průhonem (ta později, po roce 2010 pro dopravu nakonec otevřena, viz níže, v samostatné pasáži o této ulici). Po celé délce zároveň podél nové silnice ponechán široký trávníkový pruh, který zejména v severním úseku byl postupně zaplněn hustou hradbou keřů a stromů coby protihlukový izolační pás. Jižně od ústí ulice Vysoký průhon směrem k jihu až na tehdejší okraj zástavby u Mokroušské ulice byla vytvořena i paralelní komunikace, která umožňuje dopravní obsluhu těchto domů nezávisle na frekventované průjezdní komunikaci. Má charakter plnohodnotné samostatné ulice (byť je počítána také jako součást Šťáhlavské ulice). V 90. letech 20. století při úpravě místních komunikací byla vyasfaltována. Náznak samostatné paralelní obslužné komunikace (byť spíše v podobě cesty, nikoliv paralelní ulice) se nacházel i v úseku několik desítek metrů na sever od ulice Vysoký průhon, ale byl zrušen počátkem 21. století při přestavbě křižovatky Šťáhlavská-B. Němcové-Vysoký průhon na kruhový objezd (viz níže). Kromě dopravního významu měla nová silnice i svůj zásadní dopad urbanistický a stavební, protože umožnila naplno rozběhnout i výstavbu rodinných domů podél této nové ulice. Teprve tehdy se mohla dotvořit souvislá řada zástavby (o zástavbě ve Šťáhlavské ulici viz níže). Dopravní tepna byla položena na poměrně velkorysý násep, v oblasti u křižovatky s ulicí Vysoký průhon o výšce přes 2 metry, který ji izoluje od sousedního parku v údolí Rakováčku a dává této frekventované komunikaci pozvolnější výškový profil (i ochranu před velkou vodou). Jistá totalitní předimenzovanost se ovšem projevila marnotratnou instalací lamp veřejného osvětlení v hustých řadách po obou stranách komunikace. Po roce 1989 z úsporných důvodů osvětlovací režim redukován, stožáry lamp ponechány ale funkční jsou jen některé z nich.
Nová komunikace byla klíčovým počinem urbanistické politiky města v 2. polovině 20. století a je nutné ji ocenit jako mimořádně komplexní. Propojila totiž Šťáhlavskou a Plzeňskou silnici. Doprava od Šťáhlav tak už nemusela zajíždět složitou oklikou přes Jeřabinovou a Dukelskou ulici, podjezdem u sokolovny a teprve pak skrz centrum města na plzeňskou výpadovku. Její součástí byl i nový most přes Rakováček v ulici Boženy Němcové. V této lokalitě došlo k poměrně značné změně ve vedení komunikace. Původně totiž silnice od Šťáhlav vedla šikmo k zatáčce do dnešní ulice B. Němcové, přičemž Rakovský potok ji podcházel již několik desítek metrů předtím a silnice tak nemusela v tomto záhybu překonávat potok mostem. V rámci výstavby nové levobřežní Šťáhlavské ulice byla silnice od Šťáhlav na příjezdu do Rokycan napřímena do severojižního směru, Rakovský potok zůstal po její východní straně a teprve z křižovatky Šťáhlavská-B. Němcové pak k východu vedla ulice B. Němcové přes nový most. Zmínka o mostu a ulici B. Němcové je podstatná, protože nová komunikace nepropojila jen výpadovky na Plzeň a Šťáhlavy, ale prostřednictvím ulice B. Němcové (krátce poté rozšířené na průchodu Jižním předměstím) byla na nově vzniklou magistrálu napojena i doprava z jihovýchodního sektoru města, od Kamenného Újezdu a Hrádku. Původní územní plán z konce 50. let 20. století dokonce předvídal, že na tuto novou dopravní kostru bude napojena i Příbramská silnice, a to novou ulicí vytýčenou východně od ulice B. Němcové, s novým mostem přes Padrťský potok na Práchovně.[179] Tento záměr nicméně nerealizován.
Rakovský potok byl tehdy důsledně regulován a zaveden do hlubokého betonového koryta s vyzděnými šikmými břehy. V jižním sektoru, mezi nově zbudovaným mostem v ulici Boženy Němcové a chatovou osadou bylo zachováno paralelně i staré koryto („Starý Rakováček“), jako slepá meandrující strouha s porosty vrb. Původně se počítalo, že v další etapě bude celé koryto Rakováčku převedeno do kanalizačních rour, čímž by tento vodní tok zmizel z mapy města.[180] To se ale naštěstí nestalo, byť kvůli jeho přeregulované úpravě ze 70. let byla jeho urbanistická a ekologická role poněkud rozmlžena.
Časem ovšem regulované koryto poněkud zpustlo. Po povodni, která postihla Rokycany koncem května 2006, se 19. června 2006 sešli na schůzce zástupci města a Povodí Vltavy. Město požadovalo, v reakci na povodeň, aby Zemědělská vodohospodářská správa (jako správce drobnějších vodních toků) provedla okamžitě odstranění keřového porostu z koryta Rakovského potoka na celém území města.[181] V letech 2014-2015 bylo koryto potoka v rámci výstavby parku U Rakováčku opět výrazně upraveno a zčásti navráceno do přírodnější podoby (viz níže)
2.6.7. Plány na zřízení parku podél Rakováčku
Podél potoka pak byl i po výstavbě nové levobřežní Šťáhlavské ulice zachován poměrně široký a rozlehlý pruh veřejné zeleně. Zatímco do úprav potoka a silničních spojení investoval stát v 70. letech 20. století miliony, parkové úpravy se prakticky nekonaly. Pruh zeleně tak měl prostý ráz, severně od chatové osady se dokonce zachovala původní, zemědělsky využívaná louka. Díky živelně rostoucím skupinkám zeleně, postupně doplňovaným sporadickou výsadbou se ale přesto prostor proměnil v rekreační zónu veřejné zeleně. V červnu 1981 MěstNV zařadil mezi výhledové Akce Z na následující pětiletku (1981-1985), podmíněné dodatečným opatřením financí, i zbudování Areálu zdraví Za Rakováčkem.[182] V prosinci 1982 tento záměr znovu deklaruje národní výbor. Pozemky mezi Rakováčkem a Šťáhlavskou ulicí, dosud využívané drobnými pěstiteli a chovateli jsou prý výhledově určeny pro vybudování Areálu zdraví.[183] Roku 1983 se rada Městského národního výboru rozhodla zpracovat projekt na zřízení plnohodnotného parku podél Rakováčku.[184] V červnu 1983 se uvádí, že KPO Plzeň vypracovala studii tohoto parku.[185] Tato investice byla zmiňována jako součást volebního programu Národní fronty na 8. pětiletku (1986-1990), ovšem s tím, že půjde o postupné provádění parkových úprav.[186] V prosinci 1986 se píše, že byl sice zpracován projekt na vybudování oddechového parku u Rakováčku, práce zatím postupují pomalu.[187] Stejně nekonkrétní je zpráva z roku 1988 (připravuje se postupná realizace areálu zdraví za Rakovským potokem).[188] Prostor zůstával nadále spíše polopřírodní lesoparkovou enklávou než městským parkem.
Po roce 1989 tento pás zeleně podél potoka čelil pokusům o stavební exploataci. Tehdy projevili o tuto oblast zájem někteří investoři, kteří většinou plánovali zřízení komerčních ploch ve výhodném sousedství rušné Šťáhlavské ulice. V březnu 1992 se městské zastupitelstvo zabývalo studií ing. Brabce na výstavbu obchodních prostor v této lokalitě. Pro nesouhlas části zastupitelů návrh odložen a rozhodnuto uspořádat anketu s místními obyvateli.[189] V říjnu 1992 zase o pozemky projevila zájem německá firma TERRACONCEPT se záměrem výstavby obchodního střediska. Město to zamítlo.[190] V roce 1994 tu navrhována výstavba benzinové pumpy. V únoru 1994 i tuto myšlenku městská rada zavrhla.[191] V roce 1994 přišli s vlastním návrhem na využití ploch při Rakováčku i místní hasiči, kteří předpokládali výstavbu nové budovy Okresní správy Svazu protipožární ochrany, cvičiště a garáží. Městské zastupitelstvo ale opět tyto plány zamítlo.[192] V 90. letech 20. století se tento park dočkal přece jen jistých úprav. Po zrušení hřiště na místě rozestavěného kulturního střediska u Šťáhlavské ulice (viz níže) sem byly přemístěny některé herní prvky ze zrušeného hřiště, podél pravobřežního segmentu Šťáhlavské ulice vysázena alej stromů.
V roce 2003 tu firma S+H vysadila deset javorů jako náhradu za lípu, kterou tato stavební firma poškodila při budování bytových domů čp.1169-1170/II v Růžičkově ulici.[193] Další stromy vysazeny na účet firmy Lidl, která neoprávněně pokácela staré duby na křižovatce U Jatek (viz kapitola „Plzeňské předměstí“). V roce 2004 se společnost Lidl dohodla se sdružením Děti země a s rokycanskou radnicí, že provede v Rokycanech na vlastní náklady výsadbu 20 stromů jako náhradu za staré stromy, které byly pokáceny v zahradě u Partišovy vily, o kterou měl řetězec Lidl zájem. Byť se neprokázalo, že by společnost pokácení způsobila, byla z podobných praktik obviňována v mnoha městech v České republice. Z těchto 20 stromků mělo být dle plánu radnice 8 vysazeno v Šťáhlavské ulici.[194] Podél levobřežního úseku Šťáhlavské ulice vysazena počátkem dubna 2006 alej listnatých stromů. Směrem od železničního viaduktu ke křižovatce se Sokolskou ulicí jich je 31. Další se nacházejí v pokračování této aleje, dál směrem k jihu (severně od křižovatky s Karlíkovou ulicí – respektive s cestou okolo chatové osady u Rakováčku).[195] Dne 23. února 2006 totiž vypsalo město výběrové řízení na výsadbu dřevin ve Šťáhlavské ulici. Výsledky tendru vyhlášeny 14. března 2006. Zakázku získala firma HD STROM, s.r.o. s nabídkovou cenou 101 373 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. duben 2006. Jak cena, tak termín dodrženy.[196]
Na nároží Šťáhlavské a Sokolské ulice, u mostu přes Rakovský potok (na „rašínovské“ straně parku), se vytvořila neupravená plocha, využívaná jako občasné stanoviště cirkusů a skládka stavebního materiálu. V prosinci 1969 už zde umístěny maringotky Vodních staveb. Na plénu MěstNV si pan Preisler stěžuje na to, že z maringotek se kouří a obyvatelé okolních domků si na to stěžují. Pan Fila odpovídá, že bohužel umístění maringotek nemá alternativu, protože je zde v blízkosti elektrická přípojka.[197] V 70. letech při provádění regulace Rakováčku zde situován skladový prostor a pozemek ledabyle vyasfaltován. Pak už nebyl obnoven původní přírodní stav. Situace v tomto zákoutí se zhoršila zejména v roce 2004 v souvislosti s výstavbou dešťové stoky v nedaleké Tymákovské ulici, kdy sem ukládán stavební materiál. Rada města se podnětem zabývala v lednu 2005.[198] Po protestech místních obyvatel konstatovalo město, že stávající stav opravdu není v souladu s územním plánem, který celé území definuje jako veřejnou zeleň. Zároveň ale konstatováno, že definitivní úprava údolí potoka je zatím v nedohlednu, a proto je možné provést jen provizorní úpravu prostranství. Na rok 2005 je tak naplánováno odstranění původního asfaltového podloží, zatravnění a instalace bariér proti nepovolenému parkování.[199] V březnu 2005 vzalo petici obyvatel na vědomí městské zastupitelstvo.[200] Zastupitelé uložili odboru rozvoje města, aby zajistil aspoň provizorní úpravu lokality (zatravnění).[201] V severní části údolí Rakováčku, od křižovatky se Sokolskou ulicí k železniční trati, v závěru 20. století proběhly jisté koncepční úpravy. Na konci 80. let zde byla pravobřežní Šťáhlavská ulice, do té doby probíhající těsně podél parcel rodinných domků, které ji lemují, posunuta až k Rakovskému potoku. Komunikace, dosud nedlážděná byla opatřena asfaltovým povrchem. V prostoru mezi starou a novou trasou Šťáhlavské ulice pak zřízeny předzahrádky s volně komponovanou keřovou zelení (viz kapitola „Rašínov“). O něco později, v 90. letech 20. století, pak nově vyřešen i chodník k železničnímu mostu. Původně měl podobu hlinité ušlapané cesty, která divoce klesala po svahu k mostu. Nyní byl vydlážděn, opatřen zábradlím a propojen jak s Uxovou ulicí, tak s přechodem pro chodce přes Šťáhlavskou ulici.
Jako celek ale pás volných pozemků podél Rakováčku zůstával i na počátku 21. století značně bezkoncepční. Právě neuspokojivý a bezkoncepční vzhled proponovaného parku vyvolal v části městské reprezentace dokonce úvahy o jeho redukci a změny části údolí potoka na území výstavby rodinných domů. 24. ledna 2005 se městská rada usnesla zadat urbanistickou soutěž s uzávěrkou do 1. srpna 2005 na parcelaci těchto ploch.[202] Jediná plocha veřejné zeleně v širokém okolí, s mimořádným rekreačním a ekologickým potenciálem by tak měla být rozparcelována a proměněna na soukromé parcely. Tento absurdní návrh, který popíral půlstoletí urbanistických koncepcí, které se, ať už byly pořizovány za 1. republiky, za socialismu nebo v polistopadové éře, shodovaly v tom, že jde o cenný biokoridor, byl motivován spekulativními utilitárními zájmy. Proti plánu vystoupil autor územního plánu města Havrda. Rada města jednala o záležitost v březnu 2005.[203] Do konce listopadu 2005 mohli občané podávat připomínky k této navržené úpravě územního plánu. Výhrady k uvažované proměně údolí na stavební místa se objevily i v lokálním tisku.[204]
Dne 15. května 2006 jednala městská rada a 30. května 2006 i městské zastupitelstvo o schválení zadání změny územního plánu č.01/2005, jejímž jedním bodem měla být i proměna nivy Rakováčku, v oblasti mezi ulicemi Sokolskou a B. Němcové, po obou březích potoka (s výjimkou enklávy chatové osady) na obytnou zónu. Návrh vzbudil značný odpor. Proti se postavil odbor životního prostředí městského úřadu (lokalita je součástí prvku územní ekologické stability a tento biokoridor je významným krajinným prvkem, veškeré zásahy by naopak měly vést k posilování této funkce a zlepšování přírodního prostředí). Podobné argumenty vzneslo i ministerstvo životního prostředí. Podle něj tato zatravněná plocha se vzrostlou zelení, položená uprostřed zástavby a protékaná Rakovským potokem, je nezpochybnitelným biokoridorem, a pokud má systém biokoridorů nějakou skutečnou platnost, nesmí být narušován. Nesouhlasné stanovisko k parcelačním záměrům vydala i městská pracovní skupina pro dětská hřiště, podle níž by právě zde mohl vzniknout kvalitní sportovní areál pro všechny věkové skupiny. Protestní vyjádření předložil taky Český svaz ochránců přírody (doporučuje výstavbu hřiště a kultivaci parku). Definitivní ránu projektu výstavby rodinných domků v údolí potoka pak zasadil posudek odboru rozvoje města, v kterém zaznělo, že „předložený návrh na změnu územního plánu je popřením všech dosud zpracovaných koncepčních materiálů, které zahrnují tuto lokalitu, tj. nejen schváleného územního plánu, ale též generelu zeleně, územního systému ekologické stability i koncepce dětských hřišť.“ Odbor dodal, že v Rokycanech chybí stabilizované parkové plochy a toto je právě jedna ze tří potenciálních lokalit pro vznik městského parku. Radní a posléze i zastupitelé pak definitivně návrhy na bytovou výstavbu v této oblasti zamítli.[205]
V roce 2006 se zároveň uvádí, že Rokycany jsou jediným městem v Plzeňském kraji, které nemá svůj park. Představitelé radnice reagují s tím, že obec připravuje pro tyto účely právě lokalitu o rozloze 50 ha podél Rakováčku.[206] Dle obecního rozpočtu na roku 2007 na studie parku Šťáhlavská počítáno s částkou 300 000 Kč.[207] Dne 28. března 2007 jednala městská rada o chystaném zřízení parku podél Rakováčku.[208] Už předtím, 26. února 2007, rozhodlo zastupitelstvo města vyčlenit v obecní vyhlášce č. 2/2007 park podél Rakováčku jako zónu pro volné pobíhání psů.[209] Dne 24. září 2007 vzalo zastupitelstvo na vědomí informaci o záměru revitalizace Rakovského potoka v intravilánu města Rokycany (navrhované komisí životního prostředí) a stanovisko správce Rakovského potoka k tomuto záměru. Zastupitelé zároveň uložili odboru rozvoje města a správnímu odboru zajistit pro zastupitele a členy komise prohlídku revitalizovaného historického městského náhonu v Chrudimi a rekreační zóny v Hradci Králové.[210] Dne 2. ledna 2008 městská rada schválila revitalizaci Rakovského potoka.[211] 28. ledna 2008 se zastupitelstvo města seznámilo s návrhem komise životního prostředí na úpravu Rakovského potoka, ale nepřijalo k němu žádné usnesení.[212] Dne 21. dubna 2008 pak zastupitelé vzali na vědomí informaci odboru rozvoje města o tom, že odborníci doporučili upravit (revitalizovat) Rakovský potok v intravilánu města a realizovat úpravu potoka v Šťáhlavské ulici v úseku mezi křižovatkami s ulicemi Boženy Němcové a Tymákovská současně s vytvořením tohoto nového parku, přičemž prioritou měl být v tomto případě projekt revitalizace. Při realizaci tohoto záměru se měla využít dotace. Zastupitelstvo ale k iniciování úpravy Rakovského potoka v intravilánu (jako první etapy budování parku Šťáhlavská) nepřijalo opět žádné usnesení.[213]
2.6.8. Výstavba parku U Rakováčku
V letech 2014-2015 se mnohaleté úvahy a plány na zřízení skutečného městského parku podél Rakováčku dostaly do stádia realizace. Komplexní úprava koryta potoka a jeho okolí započala v září 2014. Město financovalo jen některé související náklady jako herní prvky na hřišti, lavičky a úpravu cest. Práce prováděla firma Stavmonta, s.r.o. Náklady dosáhly 15 657 445 Kč, z toho dotace EU měla pokrýt cca 12 900 000 Kč. Dne 30. října 2015 město hotové dílo převzalo a 5. listopadu 2015 proběhla kolaudace. Již dne 29. června 2015 zastupitelstvo města rozhodlo o pojmenování parku. Slavnostně byl park U Rakováčku otevřen 23. listopadu 2015, přístupný ale byl již od počátku listopadu.[214]
V rámci této investice došlo k celkové revizi koryta potoka. Zejména šlo o odbourání příliš utilitárního napřímení toku ze 70. let. Nyní byly naopak na potoce zřízeny meandry a tůně. Nešlo ovšem o návrat k zcela neregulovanému přírodnímu stavu. Koryto bylo vydlážděno, ale rozlišena kyneta (tedy zpevněné hlubší koryto pro běžný průtok) a berma, tedy přilehlý pás pro rozliv vody při zvýšeném průtoku. Právě berma byla novým prvkem, přírodněji komponovaným, v některých místech o šířce až 40 metrů. Délka toku Rakovského potoka v řešeném území se prodloužila z 520 na 538 metrů. Původní přímé koryto potoka ze 70. let bylo zavezeno zeminou. V okolí potoka zřízeny herní prvky jako lanová pyramida, houpací sítě, pískoviště nebo tunely z vrbového proutí. Kromě toho zřízena plocha pro míčové hry, svah pro sáňkování. Do areálu umístěny lavičky a piknikové stoly. Přes potok vedeny menší lávky. Provedeny byly rozsáhlé terénní úpravy a následně i sadové úpravy. Vysazeno tu bylo přes 70 stromů a více než 100 keřů. Před započetím prací bylo zachráněno 1508 kusů populace raka kamenáče. Během provádění úprav potoka ještě město reagovalo na zjištěný výskyt chráněného ledňáčka říčního. Provedlo proto korekci projektu (změna v opevnění koryta tak, aby byly zachovány hnízdní nory). Další dodatečnou změnou bylo odvezení části skrývky ornice, u které zjištěno, že nemůže být použita na zahradnické úpravy, takže byla odvezena a do lokality dopravena nová zemina.[215] Nový park sahá od ulice B. Němcové po proudu potoka až k silničnímu mostu mezi Sokolskou a Tymákovskou ulicí. Bohužel se opět ukázalo, jakou chybou bylo ponechání chatové osady a zejména povolení výstavby nového domu čp.1047/III v této osadě (viz výše), protože tato osada zabírá cca 50 arů plochy, které bývaly mohly být součástí parku, nyní „vykousnutého“ touto absurdní enklávou. I tak bylo zřízení byť redukovaného parku velmi koncepčním a blahodárným krokem. V duchu volnější filozofie návratu k přírodnímu stavu nejde v pravém slova smyslu o park, ale spíše o lesopark na pomezí komponované a volné krajiny. I přes masivní terénní úpravy se tu dochovala část původní vegetace.
[1] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.76.
[2] Šach, V: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 4. Rokycansko, č.42, 24.10.1991, s.3.
[3] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání obecní rady, schůze z 4.5.1861.
[4] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_6524-1A_08&extent=-438.29502159004517,-4292.205867411735,2261.019177038352,-2929.895732791466&link=ext
[5] 21. schůze obecního zastupitelstva, 30.6.1913.
[6] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.
[7] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30.6.1933.
[8] Kronika města Rokycan 1918-1937, f.79.
[9] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1934.
[10] Kronika města Rokycan 1918-1937, f.79.
[11] 57. schůze městské rady, 2.3.1928.
[12] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1928.
[13] 87. schůze městské rady, 17.8.1928.
[14] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1928.
[15] 99. schůze městské rady, 19.10.1928.
[16] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1928.
[17] Kronika města Rokycan 1918-1937, f.156.
[18] 102. schůze městské rady, 26.10.1928.
[19] 104. schůze městské rady, 9.11.1928.
[20] 105. schůze městské rady, 14.11.1928.
[21] 107. schůze městské rady, 23.11.1928.
[22] 111. schůze městské rady, 7.12.1928.
[23] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1928.
[24] 113. schůze městské rady, 17.12.1928.
[25] 113. schůze městské rady, 17.12.1928.
[26] 135. schůze městské rady, 6.5.1929.
[27] 117. schůze městské rady, 18.1.1929.
[28] 119. schůze městské rady, 28.1.1929.
[29] 141. schůze městské rady, 31.5.1929.
[30] 158. schůze městské rady, 6.9.1929.
[31] 29. schůze obecního zastupitelstva, 13.9.1929
[32] 29. schůze obecního zastupitelstva, 13.9.1929; 31. schůze obecní finanční komise, 9.9.1929.
[33] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.
[34] 179. schůze městské rady, 10.1.1930.
[35] 181. schůze městské rady, 28.1.1930.
[36] 226. schůze městské rady, 5.11.1930.
[37] 16. schůze obecní správní komise, 12.3.1931.
[38] 26. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1929.
[39] 134. schůze městské rady, 26.4.1929.
[40] 26. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1929.
[41] 161. schůze městské rady, 20.9.1929.
[42] 191. schůze městské rady, 9.4.1930.
[43] 196. schůze městské rady, 14.5.1930.
[44] 42. schůze obecní finanční komise, 25.8.1930.
[45] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14.11.1930.
[46] 9. schůze obecní správní komise, 9.1.1931.
[47] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1931.
[48] 15. schůze městské rady, 14.7.1931.
[49] 17. schůze městské rady, 23.7.1931.
[50] 39. schůze městské rady, 19.11.1931.
[51] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931; 42. schůze městské rady, 1.12.1931.
[52] 46. schůze městské rady, 17.12.1931.
[53] 51. schůze městské rady, 8.1.1932.
[54] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.
[55] 69. schůze městské rady, 28.4.1932.
[56] 59. schůze městské rady, 25.2.1932.
[57] 109. schůze městské rady, 15.12.1932.
[58] 112. schůze městské rady, 5.1.1933.
[59] 117. schůze městské rady, 16.2.1933.
[60] 185. schůze městské rady, 28.2.1930.
[61] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[62] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[63] 217. schůze městské rady, 24.9.1930.
[64] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932; 87. schůze městské rady, 4.8.1932.
[65] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[66] 207. schůze městské rady, 23.7.1930.
[67] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[68] 20. schůze obecní správní komise, 14.4.1931.
[69] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[70] Kronika města Rokycan 1918-1937, f.140.
[71] 20. schůze obecní správní komise, 14.4.1931.
[72] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.
[73] 105. schůze městské rady, 24.11.1932.
[74] 119. schůze městské rady, 1.3.1933.
[75] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.
[76] 126. schůze městské rady, 20.4.1933.
[77] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[78] 98. schůze městské rady, 14.10.1932.
[79] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[80] 128. schůze městské rady, 4.5.1933.
[81] 34. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1934.
[82] 145. schůze městské rady, 21.9.1933.
[83] 59. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1937.
[84] 1. schůze obecního zastupitelstva, 19.8.1938.
[85] 15. schůze obecního zastupitelstva, 25.6.1940.
[86] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10.12.1940.
[87] 10. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1939.
[88] 13. schůze obecního zastupitelstva, 6.2.1940.
[89] 10. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1939.
[90] 12. schůze obecního zastupitelstva, 19.12.1939.
[91] 15. schůze obecního zastupitelstva, 25.6.1940.
[92] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-808285.3843118391,-1073596.482171596,-807544.2246877601,-1073222.4281738186&link=ext
[93] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-808131.5550877791,-1073511.7506416556,-807760.9752757397,-1073324.723642767&link=ext
[94] Státní okresní archiv Rokycany, schůze pléna Místního národního výboru, 28.11.1947.
[95] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE36.09919&extent=-808467.8141912714,-1073693.5296344545,-807322.4314429857,-1073115.469278679&link=ext
[96] Státní okresní archiv Rokycany, schůze stavební komise Místního národního výboru, 2.10.1946.
[97] Státní okresní archiv Rokycany, schůze rady Místního národního výboru, 10.10.1946.
[98] Státní okresní archiv Rokycany, schůze rady Místního národního výboru, 17.10.1946.
[99] Státní okresní archiv Rokycany, slavnostní schůze Místního národního výboru, 9.3.1947.
[100] Státní okresní archiv Rokycany, schůze rady Místního národního výboru, 31.10.1946.
[101] Schůze pléna MNV, 9.11.1948.
[102] Schůze pléna MNV, 25.2.1949.
[103] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE36.09919&extent=-808732.0873982972,-1073311.138831512,-807586.7046500114,-1072733.0784757365&link=ext
[104] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-808696.8245338015,-1073725.812201818,-807197.9827761194,-1072969.3655022378&link=ext
[105] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[106] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21.12.1971.
[107] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.
[108] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1972
[109] Kronika města Rokycan 1969-1973, f.130.
[110] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[111] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[112] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[113] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[114] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[115] Kronika města Rokycan 1974-1975, f.3.
[116] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[117] 3. plenární zasedání MěstNV, 23.6.1975.
[118] 11. schůze rady MěstNV, 24.5.1977.
[119] Dle stavu k únoru 2021 se v prostoru Za Rakováčkem nacházelo celkem 515 existujících domovních čísel popisných. Dalších 11 se nacházelo v prostoru rozptýlené zástavby Pod Čilinou. Jde ale jen o orientační údaj, protože některé trvale obývané domy si ponechávaly číslo evidenční (formálně pro rekreační stavby).
[120] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02199&extent=-808797.615070954,-1073515.2458781856,-807288.3907681867,-1072753.5592378825&link=ext
[121] 21. schůze obecního zastupitelstva, 3.3.1933.
[122] 29. schůze obecního zastupitelstva, 23.3.1934.
[123] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30.4.1935.
[124] 38. schůze obecního zastupitelstva, 26.7.1935.
[125] Kronika města Rokycan 1918-1937, f.184.
[126] Kronika města Rokycan 1938-1947, f.17.
[127] Kronika města Rokycan 1938-1947, f.80.
[128] 31. schůze obecního zastupitelstva, 22.12.1942.
[129] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání užšího Místního národního výboru, schůze z 6.8.1945.
[130] Státní okresní archiv Rokycany, slavnostní schůze Místního národního výboru, 9.3.1947
[131] Schůze pléna MNV, 20.4.1948
[132] 202. schůze městské rady, 25.6.1930.
[133] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-808356.7037240132,-1073103.748565864,-807242.7252226158,-1072541.5375409399&link=ext
[134] Kronika města Rokycan 1954-1957, f.96.
[135] 14. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1988.
[136] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_6524-1A_08&extent=-438.29502159004517,-4292.205867411735,2261.019177038352,-2929.895732791466&link=ext
[137] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání obecní rady, schůze z 4.5.1861.
[138] Kronika města Rokycan 1969-1973, f.58.
[139] Založeno na osobních zápiscích autora.
[140] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[141] Materiál pro jednání rady města, 7.3. 2005, č.2099.
[142] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-808042.3843205068,-1073465.042144513,-807671.8045084674,-1073278.0151456243&link=ext
[143] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02199&extent=-807994.0710378789,-1073356.0698775032,-807616.7649621869,-1073165.6482174273&link=ext
[144] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-6_1987&extent=4985.399344523974,-4862.31133701827,7974.8837234927305,-3437.635187665971&link=ext
[146] Založeno na osobních zápiscích autora.
[147] Hlas Rokycanska, č.5, 9.11.1973, s.7
[148] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[149] 20. schůze obecního zastupitelstva, 13.5.1921.
[150] 34. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1934.
[151] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-808703.6376726151,-1073394.6898833225,-807221.3184244573,-1072646.5818877677&link=ext
[152] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[153] 10. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1939.
[154] Kronika města Rokycan 1957-1962, f.159.
[155] 1. zasedání MNV, 9.1.1956.
[156] Veřejná schůze MNV, 14.4.1953.
[157] 5. zasedání MNV, 29.6.1959.
[158] 5. zasedání MNV, 29.6.1959.
[159] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[160] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[161] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[162] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[163] 6. plenární zasedání MěstNV, 19.12.1966.
[164] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.
[165] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[166] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.
[167] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s.67.
[168] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[169] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[170] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21.12.1971.
[171] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[172] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[173] Kronika města Rokycan 1974-1975, f.103.
[174] 2. plenární zasedání MěstNV, 5.4.1976.
[175] Kronika města Rokycan 1976-1977, f.35.
[176] Kronika města Rokycan 1976-1977, f.105.
[177] Kronika města Rokycan 1978-1981, f.41.
[178] Hlas Rokycanska, č.19, 24.6.1977, s.1.
[179] Zasedání MNV, 21.12.1959.
[180] Hlas Rokycanska, č.19, 24.6.1977, s.1.
[181] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1099, ID: 5329.
[182] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23.6.1981.
[183] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1982.
[184] Kronika města Rokycan 1983, f.117.
[185] 12. plenární zasedání MěstNV, 28.6.1983.
[186] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[187] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1986.
[188] 14. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1988.
[189] Kronika města Rokycan 1992, f.27. Rokycansko, č.13, 2.4.1992, s.1.
[190] Kronika města Rokycan 1992, f.50.
[191] Kronika města Rokycan 1993-94, f.3.
[192] Rokycansko, č.18, 5.5.1994, s.1.
[193] Rokycanský deník, 20.1.2004.
[194] Zpráva ČTK, ID: 20040315F00435, 15.3.2004.
[195] Založeno na osobních zápiscích autora.
[196] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[197] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[198] Materiál pro jednání rady města, 24.1.2005, bod č.2099, ID:3490.
[199] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.3. 2005, č.1099.
[200] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2005, s.2.
[201] Rokycanský deník, 4.3.2005.
[202] Materiál pro jednání rady města, 7.3. 2005, č.2099.
[203] Materiál pro jednání rady města, 7.3. 2005, č.2099.
[204] Rokycanský deník, 22.11.2005.
[205] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1420, ID: 5180.
[206] Zpráva ČTK, ID: T200603030264901, 5.3.2006.
[207] Rozpočet na rok 2007 schválený zastupitelstvem města dne 15. 1. 2007, č. usnesení 2101, www.rokycany.cz .
[208] Rokycanský deník, 29.3.2007.
[209] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2007, s.2.
[210] Usnesení zastupitelstva města z 24.9.2007, www.rokycany.cz.
[211] Rokycanské noviny, č.1, leden 2008, s.1.
[212] Usnesení zastupitelstva města, 28.1.2008, www.rokycany.cz
[213] Usnesení zastupitelstva města, 21.4.2008, www.rokycany.cz
[214] Město Rokycany dokončilo rozsáhlou stavbu nového Parku u Rakováčku
https://m.rokycany.cz/mesto-rokycany-dokoncilo-rozsahlou-stavbu-noveho-parku-u-rakovacku/d-880200
[215] Město Rokycany dokončilo rozsáhlou stavbu nového Parku u Rakováčku
https://m.rokycany.cz/mesto-rokycany-dokoncilo-rozsahlou-stavbu-noveho-parku-u-rakovacku/d-880200