D. Borek: verze 2021/03/09

Rokycany: Za Rakováčkem

 

3. Popis zástavby ve  čtvrti Za Rakováčkem

Obsah

Rokycany: Za Rakováčkem.. PAGEREF _Toc66302682 \h 1

3. Popis zástavby ve  čtvrti Za Rakováčkem.. PAGEREF _Toc66302683 \h 1

3.1. Tymákovská ulice. PAGEREF _Toc66302684 \h 1

3.1.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Tymákovské ulice. PAGEREF _Toc66302685 \h 1

3.1.2. Zástavba v Tymákovské ulici PAGEREF _Toc66302686 \h 1

3.1.3. Prodejna čp.612/III. PAGEREF _Toc66302687 \h 3

3.1.4. Vývoj pojmenování Tymákovské ulice. PAGEREF _Toc66302688 \h 3

3.1.5. Technický vývoj Tymákovské ulice. PAGEREF _Toc66302689 \h 4

3.2. Ulice K Trhovce. PAGEREF _Toc66302690 \h 6

3.2.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice K Trhovce. PAGEREF _Toc66302691 \h 6

3.2.2. Zástavba v ulici K Trhovce. PAGEREF _Toc66302692 \h 6

3.2.3. Prodejna Trhovka čp.650/III. PAGEREF _Toc66302693 \h 7

3.2.4. Vývoj pojmenování ulice K Trhovce. PAGEREF _Toc66302694 \h 8

3.2.5. Technický vývoj ulice K Trhovce. PAGEREF _Toc66302695 \h 8

3.3. Přemyslova ulice. PAGEREF _Toc66302696 \h 9

3.3.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Přemyslovy ulice. PAGEREF _Toc66302697 \h 9

3.3.2. Zástavba v Přemyslově ulici PAGEREF _Toc66302698 \h 9

3.3.3. Vývoj pojmenování Přemyslovy ulice. PAGEREF _Toc66302699 \h 13

3.3.4. Technický vývoj Přemyslovy ulice. PAGEREF _Toc66302700 \h 13

3.4. Krokova ulice. PAGEREF _Toc66302701 \h 14

3.4.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Krokovy ulice. PAGEREF _Toc66302702 \h 14

3.4.2. Zástavba v Krokově ulici PAGEREF _Toc66302703 \h 15

3.4.3. Vývoj pojmenování Krokovy ulice. PAGEREF _Toc66302704 \h 18

3.4.4. Technický vývoj Krokovy ulice. PAGEREF _Toc66302705 \h 18

3.5. Libušina ulice. PAGEREF _Toc66302706 \h 20

3.5.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Libušiny ulice. PAGEREF _Toc66302707 \h 20

3.5.2. Zástavba v Libušině ulici PAGEREF _Toc66302708 \h 20

3.5.3. Vývoj pojmenování Libušiny ulice. PAGEREF _Toc66302709 \h 22

3.5.4. Technický vývoj Libušiny ulice. PAGEREF _Toc66302710 \h 23

3.6. Horymírova ulice. PAGEREF _Toc66302711 \h 23

3.6.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Horymírovy ulice. PAGEREF _Toc66302712 \h 23

3.6.2. Zástavba v Horymírově ulici PAGEREF _Toc66302713 \h 23

3.6.3. Vývoj pojmenování Horymírovy ulice. PAGEREF _Toc66302714 \h 25

3.6.4. Technický vývoj Horymírovy ulice. PAGEREF _Toc66302715 \h 25

3.7. Zahradní ulice. PAGEREF _Toc66302716 \h 26

3.7.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Zahradní ulice. PAGEREF _Toc66302717 \h 26

3.7.2. Zástavba v Zahradní ulici PAGEREF _Toc66302718 \h 26

3.7.3. Vývoj pojmenování Zahradní ulice. PAGEREF _Toc66302719 \h 26

3.7.4. Technický vývoj Zahradní ulice. PAGEREF _Toc66302720 \h 27

3.8. Záhumenní ulice. PAGEREF _Toc66302721 \h 27

3.8.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Záhumenní ulice. PAGEREF _Toc66302722 \h 27

3.8.2. Zástavba v Záhumenní ulici PAGEREF _Toc66302723 \h 27

3.8.3. Vývoj pojmenování Záhumenní ulice. PAGEREF _Toc66302724 \h 30

3.8.4. Technický vývoj Záhumenní ulice. PAGEREF _Toc66302725 \h 30

3.9. Ulice K Trati PAGEREF _Toc66302726 \h 31

3.9.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice K Trati PAGEREF _Toc66302727 \h 31

3.9.2. Zástavba v ulici K Trati PAGEREF _Toc66302728 \h 31

3.9.3. Vývoj pojmenování ulice K Trati PAGEREF _Toc66302729 \h 33

3.9.4. Technický vývoj ulice K Trati PAGEREF _Toc66302730 \h 33

3.10. Svatoplukova ulice. PAGEREF _Toc66302731 \h 34

3.10.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Svatoplukovy ulice. PAGEREF _Toc66302732 \h 34

3.10.2. Zástavba ve Svatoplukově ulici PAGEREF _Toc66302733 \h 34

3.10.3. Vývoj pojmenování a technický vývoj Svatoplukovy ulice. PAGEREF _Toc66302734 \h 34

3.11. Ulice Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66302735 \h 34

3.11.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66302736 \h 34

3.11.2. Zástavba v ulici Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66302737 \h 35

3.11.3. Vývoj pojmenování ulice Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66302738 \h 36

3.11.4. Technický vývoj ulice Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66302739 \h 36

3.12. Lužická ulice. PAGEREF _Toc66302740 \h 37

3.12.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Lužické ulice. PAGEREF _Toc66302741 \h 37

3.12.2. Zástavba v Lužické ulici PAGEREF _Toc66302742 \h 37

3.12.3. Vývoj pojmenování Lužické ulice. PAGEREF _Toc66302743 \h 39

3.12.4. Technický vývoj Lužické ulice. PAGEREF _Toc66302744 \h 40

3.13. Ulice V Sadu. PAGEREF _Toc66302745 \h 40

3.13.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice V Sadu. PAGEREF _Toc66302746 \h 40

3.13.2. Zástavba v ulici V Sadu. PAGEREF _Toc66302747 \h 41

3.13.3. Vývoj pojmenování ulice V Sadu. PAGEREF _Toc66302748 \h 43

3.13.4. Technický vývoj ulice V Sadu. PAGEREF _Toc66302749 \h 43

3.14. Bytový dům čp.1033/III (původně plánované kulturní středisko). PAGEREF _Toc66302750 \h 44

3.14.1. Bývalá Prajzlerovic zahrada. PAGEREF _Toc66302751 \h 44

3.14.2. Příprava a průběh výstavby kulturního střediska. PAGEREF _Toc66302752 \h 44

3.14.3. Zastavení výstavby po roce 1989 a neúspěšné plány na využití objektu   PAGEREF _Toc66302753 \h 45

3.14.3. Přestavba objektu na bytový dům čp.1033/III. PAGEREF _Toc66302754 \h 45

3.15. Šťáhlavská ulice (levobřežní). PAGEREF _Toc66302755 \h 46

3.15.1. Urbanistický popis a stavební vývoj levobřežní Šťáhlavské ulice. PAGEREF _Toc66302756 \h 46

3.15.2. Zástavba v Šťáhlavské ulici PAGEREF _Toc66302757 \h 47

3.15.3. Vývoj pojmenování Šťáhlavské ulice. PAGEREF _Toc66302758 \h 50

3.15.4. Technický vývoj Šťáhlavské ulice. PAGEREF _Toc66302759 \h 50

3.16. Obytný soubor Korea. PAGEREF _Toc66302760 \h 51

3.16.1. Příprava výstavby obytného souboru. PAGEREF _Toc66302761 \h 52

3.16.2. Průběh výstavby obytného souboru Korea a jeho plánované rozšíření PAGEREF _Toc66302762 \h 52

3.16.3. Popis zástavby obytného souboru Korea. PAGEREF _Toc66302763 \h 53

3.16.5. Technický vývoj obytného souboru Korea. PAGEREF _Toc66302764 \h 54

3.17. Sídliště v Polní ulici PAGEREF _Toc66302765 \h 55

3.17.1. Dům čp.783/III. PAGEREF _Toc66302766 \h 55

3.17.2. Dům čp.802-803-804/III. PAGEREF _Toc66302767 \h 55

3.17.3. Dům čp.876-877/III. PAGEREF _Toc66302768 \h 56

3.17.4. Domy čp.951-952-953-954/III a čp.955-956-957-958/III z 90. let 20. století PAGEREF _Toc66302769 \h 56

3.17.5. Urbanistická a architektonická bilance sídliště v Polní ulici PAGEREF _Toc66302770 \h 56

3.17.6. Úprava okolí sídliště v Polní ulici (park, hřiště, plánované garáže). PAGEREF _Toc66302771 \h 57

3.17.7. Plánovaná další výstavba bytových domů západně od Polní ulice. PAGEREF _Toc66302772 \h 57

3.17.8. Vývoj pojmenování Polní ulice. PAGEREF _Toc66302773 \h 58

3.17.9. Technický vývoj Polní ulice. PAGEREF _Toc66302774 \h 58

3.18. Ulice Stará cesta. PAGEREF _Toc66302775 \h 58

3.18.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Stará cesta. PAGEREF _Toc66302776 \h 58

3.18.2. Zástavba v ulici Stará cesta. PAGEREF _Toc66302777 \h 59

3.18.3. Vývoj pojmenování ulice Stará cesta. PAGEREF _Toc66302778 \h 59

3.18.4. Technický vývoj ulice Stará cesta. PAGEREF _Toc66302779 \h 59

3.19. Ulice Nad Průhonem.. PAGEREF _Toc66302780 \h 60

3.19.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Nad Průhonem.. PAGEREF _Toc66302781 \h 60

3.19.2. Zástavba v ulici Nad Průhonem.. PAGEREF _Toc66302782 \h 60

3.19.3. Vývoj pojmenování ulice Nad Průhonem.. PAGEREF _Toc66302783 \h 61

3.19.4. Technický vývoj ulice Nad Průhonem.. PAGEREF _Toc66302784 \h 61

3.20. Dodatečná parcelace oblasti okolo Vysokého průhonu. PAGEREF _Toc66302785 \h 62

3.21. Ulice Vysoký průhon. PAGEREF _Toc66302786 \h 63

3.21.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Vysoký průhon. PAGEREF _Toc66302787 \h 63

3.21.2. Zástavba v ulici Vysoký průhon. PAGEREF _Toc66302788 \h 63

3.21.3. Vývoj pojmenování ulice Vysoký průhon. PAGEREF _Toc66302789 \h 64

3.21.4. Technický vývoj ulice Vysoký průhon. PAGEREF _Toc66302790 \h 64

3.22. Mokroušská ulice. PAGEREF _Toc66302791 \h 65

3.22.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Mokroušské ulice. PAGEREF _Toc66302792 \h 65

3.22.2. Zástavba v Mokroušské ulici PAGEREF _Toc66302793 \h 65

3.22.3. Vývoj pojmenování Mokroušské ulice. PAGEREF _Toc66302794 \h 66

3.22.4. Technický vývoj Mokroušské ulice. PAGEREF _Toc66302795 \h 67

3.23. Ulice K Lesu. PAGEREF _Toc66302796 \h 67

3.23.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice K Lesu. PAGEREF _Toc66302797 \h 67

3.23.2. Zástavba v ulici K Lesu. PAGEREF _Toc66302798 \h 67

3.23.3. Vývoj pojmenování ulice K Lesu. PAGEREF _Toc66302799 \h 68

3.23.4. Technický vývoj ulice K Lesu. PAGEREF _Toc66302800 \h 68

3.24. Klidná ulice. PAGEREF _Toc66302801 \h 68

3.24.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Klidné ulice. PAGEREF _Toc66302802 \h 68

3.24.2. Zástavba v Klidné ulici PAGEREF _Toc66302803 \h 68

3.24.3. Vývoj pojmenování Klidné ulice. PAGEREF _Toc66302804 \h 69

3.24.4. Technický vývoj Klidné ulice. PAGEREF _Toc66302805 \h 69

3.25. Nová ulice. PAGEREF _Toc66302806 \h 69

3.25.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Nové ulice. PAGEREF _Toc66302807 \h 69

3.25.2. Zástavba v Nové ulici PAGEREF _Toc66302808 \h 69

3.25.3. Vývoj pojmenování Nové ulice. PAGEREF _Toc66302809 \h 70

3.25.4. Technický vývoj Nové ulice. PAGEREF _Toc66302810 \h 70

3.26. Prostřední ulice. PAGEREF _Toc66302811 \h 70

3.27. Slepá ulice. PAGEREF _Toc66302812 \h 70

3.27.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Slepé ulice. PAGEREF _Toc66302813 \h 70

3.27.2. Zástavba v Slepé ulici PAGEREF _Toc66302814 \h 71

3.27.3. Vývoj pojmenování Slepé ulice. PAGEREF _Toc66302815 \h 71

3.27.4. Technický vývoj Slepé ulice. PAGEREF _Toc66302816 \h 71

3.28. Nová parcelace jižně od Mokroušské ulice po roce 2017. PAGEREF _Toc66302817 \h 71

3.28.1. Urbanistický popis a stavební vývoj lokality jižně od Mokroušské ulice  PAGEREF _Toc66302818 \h 71

3.28.2. Zástavba v lokalitě jižně od Mokroušské ulice. PAGEREF _Toc66302819 \h 71

3.28.3. Vývoj pojmenování ulic v lokalitě jižně od Mokroušské ulice. PAGEREF _Toc66302820 \h 72

3.28.4. Technický vývoj lokality jižně od Mokroušské ulice. PAGEREF _Toc66302821 \h 72

 

 

 

 

3.1. Tymákovská ulice

3.1.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Tymákovské ulice

Tymákovská ulice je významnou komunikační osou čtvrtě Za Rakováčkem. Vybíhá k západu ze Šťáhlavské ulice, přes mostek přes Rakovský potok je napojena na čtvrť Rašínov. Ulice vede západním směrem, mírně zakřivenou trasou, danou historickou existencí Tymákovské cesty, která tudy vedla dávno před zahájením parcelace. Po jižní straně se zástavba vyvinula jen v délce tří bloků (cca 350 metrů), vyplněných individuální zástavbou, a zastavěné území města zde končí Polní ulicí. Podél severní strany pokračuje ale zastavěné území obce daleko dál a končí až po sedmi blocích rodinných domů, takže na severní straně prochází ulice intravilánem v délce cca 900 metrů. Ale i pak pokračuje dál k lesu Čilina skrz rozptýlenou zástavbou v lokalitě Pod Čilinou (viz níže). V Tymákovské ulici vlastně ryze formálně parcelace celé čtvrti Za Rakováčkem začala. Úplně první stavbou v této části města totiž byl domek čp.208/III, postavený v 1. polovině 20. let 20. století na dolním konci ulice, poblíž Rakovského potoka (o něm viz níže). Ještě během 1. republiky zde došlo k rychlému postupu parcelace.  Kompletní domovní blok vyrostl naráz, počátkem 30. let na sever od Tymákovské ulice, mezi ústím Přemyslovy a Krokovy, až k ulici V Sadu. Z Tymákovské ulice zároveň vyrašily i k jihu příčné šlahouny, zárodky pozdější Přemyslovy a Krokovy ulice. Po celou 2. polovinu 20. století docházelo k postupnému přirůstání domovních bloků a zahušťování existující zástavby. Tento proces není ještě zcela ukončený.

 

 

 

3.1.2. Zástavba v Tymákovské ulici

Podél jižní strany ulice se směrem od východu (od Rakováčku) nacházejí tyto objekty. Nejprve rohový rodinný dům čp.911/III (jeho popis viz Šťáhlavská ulice). Vedle něj stojí výše uvedený první rodinný dům v této čtvrti čp.208/III, postavený v 1. polovině 20. let 20. století. V srpnu 1924 jedná zastupitelstvo města o určení regulační čáry pro novostavbu, projektovanou na č.kat.805 u Tymákovské cesty. Josef a Anežka Mašátovi (bytem v čp.119/II) se zde rozhodli pro výstavbu rodinného domku s chlévem pro dvě krávy a kolnou. Měl mít půdorys 10,5 x 8,1 metrů. Šlo by o přízemní stavbu, umístěnou 4 metry od regulační čáry. 5. května 1924 se konala stavební komise. Problém byl, že v této lokalitě tehdy ještě nebyl zpracován regulační plán. Stavební komise proto, aby nezkomplikovala možný budoucí vývoj uliční sítě, navrhla posunout stavební čáru zamýšleného domu na 10 metrů od jižní strany příkopu u Tymákovské silnice a dále umístit i jeho západní průčelí (minimálně 6 metrů od hraniční čáry pozemku). Niveleta pozemku stanovena dle roviny spojující severozápadní roh chodníku na č.kat.352 a meze na styku parcel č.kat.972 a č.kat.973. Do doby stanovení definitivního regulačního plánu měl být dům jen provizorně oplocen. Zastupitelstvo pak regulativy schválilo.[1] Objekt čp.208/III s nízkým podkrovím v 1. patře pod polovalbovou střechou se dochoval naprosto intaktně do současnosti. Zajímavé je, že na rozdíl od pozdější prvorepublikové zástavby je ještě obklopen hospodářskými budovami. Model ryze obytného zahradního předměstí tehdy na počátku 20. let ještě nebyl jasně definován a tento průkopník osidlování oblasti Za Rakováčkem tak částečně připomíná vesnickou hospodářskou usedlost. V červenci 1931 vydala městská rada stavební povolení pro J. a A. Mašatovi na kolnu u čp.208/III.[2] Na sousední parcele stojí prodejna smíšeného zboží čp.612/III (o ní, coby stavbě jiného než obytného charakteru, viz níže, v samostatné pasáži).

Následuje ústí Přemyslovy ulice.  Za ním stojí prvorepublikový domek čp.318/III. Rohový dům měl podle čísla popisného vzniknout okolo roku 1930. Ve skutečnosti se tak stalo později. Na leteckém snímku z července 1938 byl teprve spolu se sousedním čp.320/III stavěn, nebo krátce po dostavbě (chybělo ještě ohrazení pozemku i jakákoliv vegetace na okolní zahradě).[3] Jde o patrovou stavbu s obytným podkrovím 1. patra a valbovou střechou. V roce 2000 byl obestavěn lešením a procházel opravou fasády.[4] Šlo ale jen o nový nátěr průčelí. Dům se jinak dochoval prakticky intaktně. Vedlejší parcelu zaujímá novější vilka čp.746/III ze 70. let 20. století, přízemní objekt s plochou střechou. V říjnu 1973 vzalo plénum MěstNV na vědomí postup záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě předložilo seznam několika desítek pozemků v Rokycanech, určených k zrychlenému stavebnímu využití, i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše). Mimo jiné v tomto seznamu uvedena i zahrada č.kat.808/2 o ploše 569 čtverečních metrů, s majitelem Františkem a A. Jonákovými, bytem Rokycany čp.682/III. Uvádí mezi těmi pozemky, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník v termínu dle §10 zmíněné vyhlášky.[5] Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.808/2 bylo manželům Jonákovým (bytem Rokycany, čp.716/III) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[6] Dobu svého vzniku jasně ukazující, ale proporčně zvládnutý dům se uchoval prakticky v původní podobě, pouze někdy před rokem 2018 prošel výměnou oken a přístavbou stříšky nad schodištěm ke vchodovým dveřím. Následuje prvorepublikový rodinný dům čp.322/III z doby okolo roku 1930. Alespoň by tomu napovídalo číslo popisné. Ovšem archiv městské technické kanceláře má podle archivářského katalogu obsahovat dokumenty o tom, že Josef Žour získal stavební povolení 6. dubna 1937 a kolaudace proběhla 31. srpna 1937.[7] Tak či onak, na letecké fotografii z července 1938 již dům stojí.[8] Patrová stavba s obytným podkrovím měla ještě v roce 2000 původní podobu.[9] Šlo o malý domek, orientovaný do ulice štítovou stěnou. Střecha byla s polovalbou. Pak, někdy před rokem 2005 dům prošel kompletní přestavbou, která nezměnila pouze jeho stavební detaily ale i celou hmotovou dispozici. Objekt byl zvýšen, proměnila se orientace střechy. Nová střecha je sedlová, do ní jsou vsazeny zděné vikýře. Dál k západu stojí na nároží Tymákovské a Krokovy rodinný dům čp.428/III z konce 30. let. Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a polovalbovou střechou byl postaven koncem 30. let 20. století a to podle stejného projektu jako předchozí domek čp.322/III. Zatímco čp.322/III byl změněn k nepoznání, jeho zaniklou podobu tak vidíme zprostředkovaně na čp.428/III, který se dochoval v téměř původní podobě. Julie a Josef Žourovi získali stavební povolení 30. listopadu 1937. Dům čp.428/III dle stavebních plánů Josefa Žoura z Rokycan byl kolaudován 7. června 1938.[10] Někdy počátkem 21. století (před rokem 2018) dům prošel opravou fasády a výměnou oken. V následujícím úseku, mezi křižovatkou s Krokovou a Polní ulicí, tvoří zástavbu jižní strany Tymákovské ulice skupina dvojdomků z 50. let 20. století, tedy tzv. sídliště Korea. Jeho popis viz níže.

Podél severní strany ulice otevírá uliční frontu na rohu u křižovatky se Šťáhlavskou ulicí patrová vilka čp.573/III s obytným podkrovím, stanovou střechou a masivním zděným vikýřem. Pochází z konce 50. let, ale svými proporcemi navazuje na prvorepublikovou rokycanskou architekturu. Na letecké fotografii ze srpna 1957 je vidět ještě jako rozestavěný, bez střechy.[11] Na leteckém snímku z května roku 1963 už zde stál.[12] Uchoval se v podobě z doby svého vzniku. Vedle se rozkládá prázdná nárožní zahrada č.kat.970/23, příslušející k domu čp.323/III v Přemyslově ulici. Když v říjnu 1973 plénum MěstNV řešilo program záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů, byla do 1. etapy mezi několik desítek jiných pozemků, navrhovaných k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.970/23 o ploše 585 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla Marie Gallovičová z Domažlic. Uvádí se mezi těmi, kterou slíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[13] Žádný dům tu ale nevznikl.

Následuje ústí Přemyslovy ulice.  Na opačné straně této křižovatky začíná blok domů na pozemcích původního pole č.kat.970, vymezený nynější ulicí Tymákovskou, Přemyslovou, V Sadu a Krokovou, který byl kompletně dokončen již za první republiky, jako jeden z prvních souvislejších urbanizačních aktů v této části města (viz výše). Z této stavební vlny stojí v Tymákovské ulici rohový dům čp.319/III, jehož popis je zařazen níže, do pasáže o Přemyslově ulici.  Následuje patrový dům čp.314/III s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou.  6. května 1929 městská rada vydala stavební povolení Heleně Králové na 5 rodinných domků na parcelách č.kat.970/7, č.kat.970/9, č.kat.970/11, č.kat.970/13 a č.kat.970/15. Dům čp.314/III vyrostl na parcele č.kat.970/13.[14] Obývací povolení na rodinný dům na č.kat.970/13 vydala městská rada 20. srpna 1931.[15] Uchoval si prakticky kompletně svou původní podobu. Výstavbu sousedního dvojdomu čp.312-310/III umožnila rovněž městská rada, když 6. května 1929 vydala stavební povolení Heleně Králové na pět rodinných domků na parcelách č.kat.970/7, č.kat.970/9, č.kat.970/11, č.kat.970/13 a č.kat.970/15. Dům čp.310/III vyrostl na parcele č.kat.970/9 a čp.312/III na č.kat.970/11.[16] Dne 9. ledna 1931 obecní správní komise vydala obývací a užívací povolení pro 4 domy Heleny Králové, mimo jiné i pro objekty na pozemku č.kat.970/9 (čp.310/III) a č.kat.970/11 (čp.312/III).[17] Zatímco východní polovina (čp.312/III) se vlivem modernizačních zásahů v době socialismu změnila na brizolitovou kostku s plochou střechou, západní část (čp.310/III) si udržela zcela intaktně podobu fasády, včetně detailů oken a dveří, byť za cenu jisté zchátralosti. Jde tedy o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a mansardovou střechou s polovalbou. Rohový dům čp.308/III na nároží Krokovy ulice také podlehl socialistickým utilitárním přestavbám a jde nyní o patrový plochostřechý objekt s nuznou estetikou svépomocného brizolitového kutilství.  I on byl postaven na základě stavebního povolení, jež 6. května 1929 vydala městská rada Heleně Králové na pět zdejších rodinných domků na parcelách č.kat.970/7, č.kat.970/9, č.kat.970/11, č.kat.970/13 a č.kat.970/15. Dům čp.308/III vyrostl na parcele č.kat.970/7.[18] 6. října 1932 vydáno užívací a obývací povolení pro Helenu Královou, mimo jiné na rodinný dům na č.kat.970/7.[19] Popis dalších domů z tohoto bloku, které stojí v jiné ulici, se nachází v příslušných pasážích níže. 

Za ústím Krokovy ulice se charakter zástavby mění. Tady ještě letecký snímek z roku 1963 ukazuje jen pole.[20] K stavebnímu využití zde docházelo až od 70. let 20. století. Stojí zde vila čp.794/III (o ní podrobněji v pasáži o Krokově ulici). Západně od ní se pak nachází přízemní objekt čp.897/III s plochou střechou, datovaný zhruba do poloviny 80. let 20. století. Vcelku elegantně proporčně zvládnutá stavba, která je navíc rámována pečlivě kultivovanou zahradou, je dokladem, že modernistický přístup k individuálnímu nemusel apriori připomínat panelová sídliště. Vedle stojí přízemní montovaný dům na zvýšeném suterénu s plochou střechou čp.722/III. Postaven byl v 70. letech.  Ještě v dubnu 2000 se nacházel v původním stavu,[21] ale někdy v následujících letech (před rokem 2005) prodělal celkovou rekonstrukci, při níž zbaven socialistické montované estetiky. Vedlejší pozemek obsadil v 70. letech 20. století patrový dům čp.759/III se stanovou střechou. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.968/3 bylo manželům Zeithamlovým (bytem Rokycany, čp.760/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[22] Stavba odpovídala době svého vzniku. Ještě v roce 2000 měla původní vzhled.[23] Pak prodělala celkovou rekonstrukci, opravu fasády, střechy a výměnu všech stavebních detailů při zachování původní hmotové dispozice. Výsledkem je moderní dům, zbavený odéru brizolitového stavitelství. Následuje rovněž patrový dům čp.781/III s valbovou střechou. Postaven také v 70. letech 20. století. Ten si podržel víceméně původní podobu (až na výměnu oken).

V 70. letech 20. století, kdy roste tlak na intenzivní využití volných parcel v intravilánu českých měst, se Za Rakováčkem objevují i dvě kolonie řadových domků. Nejprve postaven soubor 10 řadových domů v Libušině ulici (viz níže). Druhý podobný obytný celek se objevil zde, v Tymákovské ulici, a to východně od křižovatky s Libušinou ulicí. Šlo o osm pilovitě v ustupující frontě řazených, identicky navržených řadových domů, patrových, plochostřechých, s úzkými soukromými zahradami. Konkrétně to jsou objekty čp.833/III, čp.847/III, čp.813/III, čp.818/III, čp.810/III, čp.811/III, čp.812/III a čp.842/III. Na rozdíl od řadových domků v Libušině ulici se zde vidět jistý pokrok směrem k stylovějšímu architektonickému řešení, byť v mezích konvenčního socialistického „funkcionalismu“.  Výstavba jednotlivých objektů probíhala nestejnoměrným tempem, podle investiční síly jednotlivých rodin. V červnu 1977 rada MěstNV přidělila tři parcely na výstavbu řadových domků na Tymákovské cestě (Andrej Giňa, Milan Giňa, Dezider Giňa).[24] V roce 1979 vydal národní výbor povolení k výstavbě skupinových rodinných domů Milanu Charouzovi, manželům Benešovým (na dům čp.842/III), manželům Zdvořákovým (na dům čp.812/III) a Jaroslavu Kuncovi (na dům čp.810/III).[25] V říjnu 1979 uváděno, že 8 bytů na Tymákovské cestě se již staví.[26] V roce 1981 již jsou všechny zdejší objekty prakticky hotové.[27] V prosinci 1981 uváděno, že výstavba 8 bytů na Tymákovské ulici probíhá a že by měly být dokončeny v roce 1982.[28] Vyplňují celý úsek uliční fronty až k ústí Libušiny ulice. Zpočátku byly zcela identické. Postupně se ale vlivem dodatečných oprav a přestaveb jejich podoba mírně rozrůzňuje. Zatímco pět z nich na východní straně tohoto souboru (čp.833/III, čp.847/III, čp.813/III, čp.818/III, čp.810/III) prošly jen kosmetickými změnami, tři domy na západním okraji (čp.811/III, čp.812/III a čp.842/III) jsou pozměněny více. U všech tří proběhla oprava fasády a výměna oken. U krajního domu čp.842/III zrušen i uliční balkon.

Za křižovatkou s Libušinou ulicí pokračuje ovšem opět řada individuálně budovaných domků. Jednopatrový plochostřechý dům čp.855/III původně nesl socialistickou estetiku dobu vzniku (1. polovina 80. let). Někdy počátkem 21. století ovšem prošel opravou fasády. Zmizela brizolitová krusta průčelí a zrušeno bylo luxferové fasádní okno. Na vedlejší parcele stojí patrový rodinný dům čp.1048/III s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, asymetricky posazenou a orientovanou štítovou stranou do ulice. Dlouho šlo o nedokončené, neobývané torzo rozestavěného domu. Dle stavu ke květnu 2007 byl objekt stále hrubou stavbou, byť do něj již byla vsazena okna a položena nová střecha.[29] Teprve pak byl dobudován a číslo popisné získal 23. června 2011.[30] I sousední dům čp.970/III se dlouhou dobu nacházel v nedokončené, nezkolaudované podobě. Je výstavba patrně začala již před rokem 1989. Zdá se, že je zakreslen už na státní mapě z roku 1987.[31] Ostatně by tomu nasvědčovala jeho architektonická podoba. Jde o patrovou, plochostřechou stavbu, příznačnou pro normalizační stavitelství. Číslo popisné obdržel někdy v 90. letech. V roce 2000 už byla hotova hrubá stavba, okna, dveře, ovšem chyběly některé úpravy a dům nebyl kolaudován.[32] I dle stavu v květnu 2007 byl dosud nedokončený. Dojem jisté nedostavěnosti přetrvává ještě dle stavu z roku 2018. Následuje patrový plochostřechý dům čp.914/III. Postaven byl koncem 80. let 20. století. Sousední rodinný dům čp.667/III postaven někdy počátkem 70. let. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Stojí už v pásu pozemků podél nároží Tymákovské a východní strany Zahradní ulice. Zde bylo na přelomu 40. a 50. rozměřeno několik parcel (doloženy již na leteckém snímku z roku 1951[33]), dlouho poté využívaných jen jako zahrady pouze s malými chatkami. To byl případ i této rohové parcely, kde vyrostla chatka čp.614/III (o ní viz níže, v rámci Zahradní ulice). Později byla zahrada šikmo rozdělena na dva pozemky. Rozdělení už bylo zobrazeno na státní mapě z roku 1974.[34] Na tom východněji položeném někdy v té době postaven dům čp.667/III. Počátkem 21. století prošel celkovou opravou, kdy došlo k obměně fasády, střechy a dalších detailů.

Následuje ústí Zahradní ulice, na jejímž nároží stojí objekty čp.614/III a čp.907/III (oba viz níže, v rámci popisu Zahradní ulice). Úsek Tymákovské ulice mezi ulicemi Zahradní a Záhumenní byl utvořen na přelomu 40. a 50. let 20. století, kdy Za Rakováčkem proběhla plošně rozsáhlá přeměna zemědělských pozemků na stavební parcely. Dle stavu z roku 1951 již tu byl vytvořen celý domovní blok (mezi budoucími ulicemi Záhumenní, Tymákovská, Zahradní, V Sadu).[35] Jednalo se ale jen o zahrady, často zcela bez zástavby popřípadě toliko s chatkami. Proces proměny na kompaktní domovní frontu tu trval daleko déle. Například na místě současného rodinného domu čp.736/III, což je masivní socialistická vila, jednopatrová s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, orientovanou štítovou stěnou do ulice, stávala už podle stavu z roku 1951 zahradní chata.[36] Teprve někdy v 70. letech byla zbořena a na jejím místě postaven současný objekt čp.736/III. Ještě mladšího data je vedlejší rodinný dům čp.994/III. Vznikl počátkem 21. století na východní části nově rozdělené rohové parcely u domu čp.822/III na nároží Tymákovské a Záhumenní ulice, popis objektu čp.822/III  viz níže). Domu čp.994/III bylo číslo popisné přiděleno 2. května 2001. Jde o přízemní menší dům s valbovou střechou, nadále zahradou propojený se sousedním čp.822/III.

U ústí Záhumenní ulice stojí domy čp.822/III a čp.799/III (popis obou níže, v pasáži o Záhumenní ulici). Následuje masivní jednopatrová vila s valbovou střechou čp.618/III. Parcely v Tymákovské mezi ústím ulic Záhumenní a K Trati byly rozměřeny na stavební parcely na přelomu 50. a 60. let. Už je zachycuje letecký snímek z roku 1963.[37] Pozemek, na kterém stojí čp.618/III byl tehdy ještě prázdný a sloužil jako zahrada. Dům čp.618/III byl postaven někdy v 2. polovině 60. let 20. století, ale tehdy šlo asi o drobnější objekt. Dům čp.618/III totiž uváděn v lednu 1980 mezi objekty, které nedávno prošly kolaudací nové bytové jednotky (možná přístavba).[38] Následuje rohová parcela na styku ulic Tymákovská a K Trati, kterou zaujímá drobný domek čp.642/III s dřevěnými stěnami, který připomíná spíše chatku. I tady podle analýzy leteckého snímkování proběhlo vyměření stavební parcely někdy mezi roky 1957[39] a 1963.[40] Tehdy ještě ale šlo o prázdnou zahradu bez zástavby. Číslo popisné bylo domu čp.642/III přiděleno okolo roku 1970. Uchoval se v nezměněné podobě dosud jako pitoreskní ukázka bývalých proporcí zástavby v okrajových partiích této čtvrti.

Na protější straně ústí ulice K Trati se nalézá domek čp.435/III. Je to drobný přízemní objekt. Dům je staršího data. Vznikl již v závěru 30. let 20. století. Zachycuje ho letecká fotografie z července 1938.[41] Tehdy šlo o izolovanou usedlost daleko od okraje města. Původní domek byl situován na jižní okraj nynější stavby a měl sedlovou střechu. Takto je ještě zachycen na snímkování z roku 1957.[42] Letecká fotografie z května 1963 už zachytila jeho novou podobu.[43] Došlo patrně ke zboření původní stavby a zbudování nového rodinného domku, který se uchoval v téměř nezměněné podobě do současnosti. Stojí na čtvercovém půdorysu. Má stanovou střechu. Fasáda zdobena dlaždicovými poli okolo oken, známka svépomocné socialistické estetiky z 60. let. Teprve tehdy také k domu od východu dospěla výstavba čtvrti Za Rakováčkem a dosud izolované stavení se integrovalo do uličního rastru. Jeho starší datum vzniku ale nadále prozrazuje široký volný pruh podél ulice K Trati, připomínka toho, že byl postaven dávno před trasováním této ulice.

Západně od domku čp.435/III ještě počátkem 21. století končilo zastavěné území města. Teprve pak tu došlo k zřízení nové kolmé ulice (Svatoplukova ulice, o ní viz níže). Za jejím ústím stojí další původně izolovaný domek, až dodatečně začleněný do uliční struktury. Jde o objekt čp.276/III s hrázděným zdivem (kombinace cihel a dřevěných trámů) s podkrovím a sedlovou střechou. Podle čísla popisného by se zdálo, že vyrostl již v 2. polovině 20. let, čímž by byl druhým nejstarším objektem v oblasti Za Rakováčkem vůbec. Ve skutečnosti k jeho výstavbě došlo zhruba o dekádu později. J. Veselý obdržel 23. června 1936 stavební povolení na výstavbu chaty podle plánů Václava Fajfra Dýšiny. Kolaudace proběhla 6. října 1937. V roce 1937 ještě předložil J. Veselý plánky na výstavbu kůlny.[44] Zajímavé je, že v seznamu majitelů domů v Rokycanech cca z roku 1929 chybí záznamy o majitelích domů čp.276/III – 282/III na Plzeňském předměstí, zatímco domy před a po nich mají své vlastníky uvedeny.[45] Je možné, že město v rámci hromadného přidělování čísel popisných novostavbám na Rašínově vynechalo několik čísel, popřípadě čísla původně rezervovaná pro Rašínov nebyla nakonec využita. Tím by se vysvětlovalo, že několik z těchto domů vzniklo o něco později, než by napovídalo jejich číslo popisné. Dům se uchoval až do počátku 21. století v intaktní podobě hrázděné chatky.[46] Okolo roku 2005 již prochází citlivou přestavbou, při níž dům zachován a respektována jeho estetika, pouze do střechy vsazeny nové vikýře.[47]

Dál k západu pokračuje již rozvolněná zástavba mimo intravilán. Její popis viz níže, v rámci pasáže „Oblast Pod Čilinou“.

 

 

 

3.1.3. Prodejna čp.612/III

Postupně došlo Za Rakováčkem i k výstavbě objektů takzvané občanské vybavenosti, zejména prodejen. Byl to důležitý přelom v urbanistické a společenské historii této čtvrti. Z periferní výspy se konečně stávala rezidenční oblast, plně integrovaná do městského životního standardu. Jako první vyrostla přízemní prodejna čp.612/III na rohu ulice Tymákovská a Přemyslova. Dne 2. února 1966 schválila rada MěstNV investiční úkol výstavby panelové prodejny typu P83 na pozemcích č.kat.808/3,13,14,15. Investorem mělo být Lidové spotřební družstvo Jednota. To zároveň připravovalo výstavbu podobné prodejny v Čelakovského ulici (čp.861/II, viz kapitola Práchovna).[48] Výstavba měla začít v 4. čtvrtletí 1966 a prodejna se měla otevřít pro zákazníky v 4. čtvrtletí 1967. Společně s prodejnou na Práchovně mělo jít o investici za 900 000 Kčs, prováděnou mimo plán, z iniciativy Jednoty.[49] Hodnota této prodejny odhadnuta na 326 000 Kčs.[50] V říjnu 1966 už náklady odhadnuty na 417 000 Kčs.[51]  Podle zápisu z jednání národního výboru ze srpna 1966 se už s budováním obchodu začalo.[52] Podle jiného pramenu, ale začala vlastní výstavba až roku 1967, konkrétně měla být povolena až během 1. pololetí 1967.[53] Jednoduchý skelet typu T80 postaven nakonec nákladem 480 000 Kčs. Prodej zahájen 15. října 1967.[54] Přízemní stavba se uchovala do současnosti v původním stavu, bez větších stavebních změn v exteriérech i interiérech. Majitelem je i dle stavu z roku 2021 Jednota, konzumní družstvo Rokycany.

 

 

 

3.1.4. Vývoj pojmenování Tymákovské ulice

Jméno Tymákovské ulice je založeno na historickém názvosloví této oblasti. Už na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 se tato část krajiny západně od tehdejších Rokycan označuje jako „Podle Tymákovský cesty“.  Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[55] Dne 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo takzvanou Tymákovskou cestu č.kat.2826/1 v zastavěné části i nadále nazývat stejně, tedy Tymákovská cesta.  Josef Selement ale před zastupiteli navrhl Tymákovskou cestu pojmenovat Tymákovská ulice. A zastupitelstvo tento návrh schválilo.[56] Na mapě města z roku 1940 sice komunikace označena Tymákovská cesta ale šlo patrně o setrvačnost v označení. I Petros Cironis k roku 1940 uvádí název Tymákovská ulice.[57] Označení se od té doby nezměnilo.

 

 

 

 

3.1.5. Technický vývoj Tymákovské ulice

V lednu 1929, tedy na samotném počátku urbanizace této oblasti, se na zasedání obecní hospodářské komise uvádí, že mnozí hospodáři si stěžují na špatný stav Tymákovské cesty. Navrženo ji proto mezi můstkem přes Rakovský potok a novostavbami pana Brejchy (na pozemku č.kat.970) vyštětovat a vyštěrkovat. Městská technická kancelář by měla vytýčit potřebnou šířku cesty, aby se mohlo začít s úpravou terénu.[58] V červnu 1929 obecní hospodářská komise doporučila, aby z peněz na opravy polních cest v rozpočtu obce na rok 1929 byla opravena Tymákovská cesta za 2000 Kč (rozhodnuto ale dát ale dotaz městské technické kanceláři, kudy povede kanalizace a vodovod).[59] Zájem na úpravě komunikace měli nejen hospodáři, kteří tudy jezdili ke svým polím, ale i vlastníci prvních zde dokončovaných rodinných domků, zejména na parcele č.kat.970, jejíž stavební exploataci inicioval Lev Brejcha (viz výše). V březnu 1930 městskou radou nepřijata nabídka L. Brejchy na úpravu části Tymákovské cesty za Rakovským potokem a usneseno místo toho vypsat na úpravu ofertní řízení.[60] Počátkem dubna 1930 městská rada konstatuje, že pro rozšíření Tymákovské cesty a její úpravu štětem nad Rakovským potokem se projedná získání dílu pozemku Marie Břehovské.[61] V červnu 1930 pak na schůzi městské rady usneseno odkoupit od Josefa Grubra a Marie Břehovské část pozemku č.kat.973 k úpravě Tymákovské cesty za 4 679,90 Kč.[62] V listopadu 1930 zase radní obecnímu zastupitelstvu doporučili koupit část pozemku č.kat.973/1 o ploše 171,8 čtverečních sáhů za 20 Kč za čtvereční sáh za účelem rozšíření ulice.[63] Místo rozpuštěného zastupitelstva pak o věci definitivně rozhodla v lednu 1931 obecní správní komise, která se usnesla, že 171,8 čtverečních sáhů od pozemku č.kat.973/1 na rozšíření Tymákovské cesty do regulační čáry se koupí za 3 436 Kč.[64] V březnu 1931 vzat obecní správní komisí na vědomí výsledek ofertního řízení na úpravu Tymákovské cesty u nových domků za Rakovským potokem a usneseno zadat práce J. Žourovi za 39 340 Kč.[65] V květnu 1931 poukázala městská rada k výplatě účet pro J. Žoura ve výši 20 000 Kč za úpravu Tymákovské cesty.[66] Koncem července 1931 povolena městskou radou splátka J. Žourovi 5 000 Kč za úpravu Tymákovské cesty.[67]

Obecní hospodářská komise v říjnu 1931 doporučila vyštěrkovat Tymákovskou cestu, a to ještě v roce 1931. Mělo se na to vynaložit 6000 Kč, úprava cesty měla probíhat ve směru od lesa.[68] Vzhledem k agendě hospodářské komise se dá předpokládat, že navrhovaná úprava komunikace se týkala spíše úseku Tymákovské cesty mimo zastavěné území obce. Na návrh Františka Nového a V. Vorla se městská rada v prosinci 1931 usnesla, že se má přikročit k štětování a úpravě části Tymákovské cesty. Zaměstnají se tak prý lidé bez práce.[69] V únoru 1932 na schůzi městské rady k výplatě poukázány další účty pro J. Žoura 40 058,65 Kč za úpravu Tymákovské cesty.[70] Dle rozhodnutí městské rady ze září 1932 se J. Žourovi vydá kauce 4006 Kč za opravu Tymákovské cesty.[71] Dle rozhodnutí městské rady z prosince 1932 se má vyhovět žádosti obyvatel u Tymákovské cesty o zlepšení veřejného osvětlení a zřídí se tři nové elektrické lampy.[72]

Ve své horní části, nad křižovatkou s Polní ulicí, má Tymákovská ulice stále charakter úzké cesty, jen provizorně pokryté asfaltovou vrstvou. V letech 1946-1947 osázena po jedné straně alejí javorů.[73] Chybí tu chodník a ulici lemuje podél jižní strany původní strouha lemovaná porostem stromů a křovin. Dolní část už je stabilizovaná.

V roce 1956 počítalo město, v návaznosti na soubor Korea, s úpravou Tymákovské ulice, která neměla dosud zpevněný povrch.[74] V stejném roce se měly dočkat úpravy i vozovky v samotném sídlišti Korea.[75] V roce 1967 provedena v Tymákovské ulici výstavba vodovodu.[76] V listopadu 1967 uváděn jako již dokončený.[77] Akci prováděl MěstNV ve vlastní režii.[78] V únoru toho roku se na zasedání MěstNV objevuje kritika stavu vozovky v této ulici (údajná nepřiměřená zátěž nákladními automobily, patrně myšlena stavební technika).[79]  Ve zprávě zdravotní komise pro zasedání pléna MěstNV z února 1967 se píše o tom, že v Tymákovské ulici učiněny některé přípravné práce na bezprašné úpravě vozovky.[80] V listopadu 1967 se ale na zasedání MěstNV ozývají hlasy kritizující stav vozovky směrem do sídliště Korea. Josef Kebrle požaduje, aby tato komunikace byla vyasfaltována současně s plánovanou rekonstrukcí vozovek na Rašínově. Na to ale reagoval za město Ludvík Koštejn s tím, že na úpravu Tymákovské nejsou peníze. Náměstek předsedy MěstNV rovněž mluvil o finanční tísni, ale oznámil, že vyasfaltování bude provedeno aspoň k nové prodejně, tedy od Rakováčku až na roh Tymákovské a Přemyslovy ulice.[81] O rok později pak v Tymákovské ulici skutečně provedena úprava komunikace.[82] V roce 1972 zde pak Technické služby postavily chodník.[83] V jiných pramenech se zmiňuje, že v 1. pololetí 1972 provedly Technické služby i úpravu vozovky v této ulici.[84] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení běžné úpravy Tymákovské ulice s tím, že celková úprava plánována na rok 1974.[85] V roce 1975 tu město plánovalo také výstavbu vodovodu.[86]

Od konce 60. let se taky začal národní výbor zajímat o rozšíření sítě veřejného osvětlení v oblasti Za Rakováčkem, kde dosud síť osvětlovacích těles byla torzovitá. Dle harmonogramu z června 1968 měl být projekt osvětlovací sítě Za Rakováčkem zajištěn v roce 1969. Výstavba osvětlení měla začít v režii Vnější úpravy města v letech 1970-1972.[87] V září 1968 se zmiňuje, že v Záhumenní ulici již zabudovány 3 lampy veřejného osvětlení.[88] V září 1969 se v materiálech MěstNV uvádí, že výstavba veřejného osvětlení v prostoru Za Rakováčkem už probíhá. Na rok 1969 na tento účel přiděleno 250 000 Kčs. Za 1. pololetí 1969 proinvestováno jen skromných 48 600 Kčs.[89] Pořízení projektu osvětlovací sítě v prostoru vymezeném ulicemi K Trhovce, Záhumenní, Tymákovská a nábřežím Rakovského potoka zařazeno skutečně do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota projektu 10 000 Kčs.[90] Dle informací ze září 1970 už na projektu osvětlení pracuje Okresní stavební podnik.[91] V listopadu 1970 navrženo zařadit nově do Akce Z na rok 1971 jako součást celoměstského závazku na počest 50. výročí založení KSČ i výstavbu veřejného osvětlení Za Rakováčkem.[92] V prosinci 1970 zadalo plénum MěstNV odboru výstavby připravit (projekčně a dokumentačně) provedení veřejného osvětlení Za Rakováčkem ulici v rámci Akce Z.[93] V únoru 1971 se uvádí, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektové dokumentace na výstavbu veřejného osvětlení v bloku K Trhovce, Záhumenní, Tymákovská a tok Rakovského potoka.[94]  V září 1971 uváděno, že na osvětlení se pracuje, mělo být dokončeno ještě roku 1971.[95] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě osvětlení Za Rakováčkem 71 000 Kčs (původní rozpočet jen 36 000 Kčs). Vytvořena hodnota díla 106 000 Kčs (oproti plánované hodnotě 52 000 Kčs).[96] Práce tedy výrazně překročily původní harmonogram. V roce 1972 proběhla instalace veřejného osvětlení v bloku mezi ulicemi K Trhovce, Záhumenní, Tymákovská a Zahradní.[97]  V září 1972 národní výbor konstatoval, že akce veřejné osvětlení Za Rakováčkem byla dokončena s předstihem 2 let, zejména díky iniciativě pan Táboříka z občanského výboru č.7.[98] Práce na osvětlení konkrétně dokončeny v červnu 1972, přičemž plánovaný termín dokončení stanoven až na rok 1974.[99] Za 1. pololetí 1972 odpracováno na akci veřejné osvětlení Rašínov II 599 brigádnických hodin, vytvořena hodnota 75 000 Kčs. Na akci veřejné osvětlení Rašínov I odpracováno 2 021 brigádnických hodin, vytvořena hodnota 186 000 Kčs.[100] V prosinci 1972 uváděno, že akce veřejné osvětlení Rašínov I, II a III hotovy.[101]

V roce 1976 v Tymákovské ulici probíhala v rámci akce „Plynovod Rašínov“ pokládka plynového potrubí. Šlo o rozsáhlou investici, která se neomezovala jen na tuto ulici, ale byla souběžně prováděna i v ulici Polní, Přemyslově a Vysoký průhon. Prostavěno na ní 106 302 Kčs (plánované náklady ovšem byly vyšší – 351 000 Kčs). Akce přešla jako nedokončená do roku 1977.[102] Další akce v rámci budování technické vybavenosti probíhala v Tymákovské ulici v roce 1979.[103] Šlo o úpravu komunikace. Na rok 1979 zde přidělen limit 239 000 Kčs, prostavěno 239 000 Kčs. Práce zajistil dodavatelsky podnik Silnice Plzeň. Dle informací z února 1980 již akce hotova (nový koberec vozovky).[104] Šlo o operativně zařazenou investici prováděnou coby náhrada za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[105] V 2. polovině 70. let byla Tymákovská ulice poškozena společně s Polní ulicí při výstavbě zdejších bytových domů. V roce 1977 povolen v rámci překopů veřejného prostranství překop Tymákovské ulice pro napojení vodovodu a kanalizace z nově budovaných domů v Polní ulici.[106] Na říjnovém plénu v roce 1977 MěstNV si na to stěžuje František Jirka. Viníky prý byla Okresní vodohospodářská správa a Okresní stavební podnik.[107]  František Jirka opakoval svou stížnost i v únoru 1979. Tymákovská ulice prý zůstává neprůjezdná a škody, které způsobil OSP nejsou opraveny.  Vozovka je údajně zaplavována vodou nebo zalita ledem. Město se pak snažilo celou situaci vyřešit. 21. března 1979 se konalo komisionelní řešení na místě a dohodnuto, že OSP i ZVAK do 30. dubna 1979 stav napraví. ZVAK měl provést nový rigol po levé straně od Krokovy k Polní ulici a OSP měl zřídit otevřený odpadový příkop kolem Polní k Tymákovské ulici a také sedimentační přepadovou jímku. 4. dubna 1979 se ale konalo další jednání, protože OSP stále nedokončil slíbené úpravy a byl varován, že termín se blíží.[108] V červnu 1979 už se uvádí, že závada na komunikaci byla odstraněna. Po dohodě s OSP prý došlo k rekonstrukci zachycení povrchových vod a jejich svedení do kanalizačního systému.[109]

Roku 1980 zde měla probíhat i výstavba dalšího úseku kanalizace a vodovodu. Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 plánován objem prací 50 000 Kčs, ale ke konci října 1980 neprostavěno vůbec nic. Do příštích let uváděn zůstatek 365 000 Kčs.[110] V červnu 1981 zmiňována kanalizace v Tymákovské ulici jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti, zároveň plánována pokládka elektrického kabelu a vodovodu v této ulici.[111] Během 1. pololetí 1981 již práce na kanalizaci v této ulici probíhají.[112] V roce 1982 v Tymákovské ulici prováděna stavba vodovodu a kanalizace. Spolu s elektrickými rozvody si měly tyto úpravy v roce 1982 vyžádat 70 000 Kčs (plán byl 60 000 Kčs).[113] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla akce pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 143 000 Kčs.[114] V 1. pololetí 1983 pracovalo na budování plynovodu v Tymákovské ulici.[115] V roce 1983 provedeno zatrubnění k přípravě chodníku v Tymákovské ulici.[116] Dle jiného pramene v roce 1983 rozestavěny v Tymákovské ulici inženýrské sítě (nové elektrické vedení, vodovod a kanalizace). Z plánovaných 80 000 Kčs tu mělo být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) prostavěno 116 000 Kčs.[117]  Výstavba vodovodu a kanalizace tu měla pokračovat i roku 1984.[118] V roce 1984 město investovalo do výstavby kanalizace a sekundárních elektrických rozvodů v Tymákovské  2000 Kčs (oproti plánovaným 21 000 Kčs).[119]  V 1. pololetí 1985 použita na pokládku elektrického kabelu v Tymákovské účelová dotace.[120]  Výstavba vodovodu, kanalizace a elektrických rozvodů tu v roce 1985 naplánována na částku 20 000 Kčs.  K 30. září 1985 z toho prostavěno 7500 Kčs.[121] Do konce roku 1985 se už tuto částku nepodařilo zvýšit.[122] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici kanalizace Tymákovská 325 000 Kčs (plán 300 000 Kčs) a do elektrorozvodů v této ulici 122 000 Kčs (plán byl 120 000 Kčs).[123] Dne 19. listopadu 1985 rada MěstNV doporučila zařadit do rezervy volebního programu Národní fronty výstavbu chodníku v Tymákovské ulici.[124] Stavba chodníku plánována na rok 1986.[125] Mělo jít o 500 běžných metrů v hodnotě díla 500 000 Kčs.[126] Pomáhali na ní i místní lidé z občanského výboru č. 7.[127] Práce na chodníku v této ulici (1. a 2. část) probíhaly i v 1. pololetí 1987.[128]

V roce 1986 provedena v Tymákovské ulici plynofikace.[129] Během 1. pololetí 1986 prý pokračovaly práce na Tymákovské ulici.[130] V 1. pololetí 1986 si ale stěžovala Zdeňka Šejbalová a další obyvatelé řadových domů v Tymákovské ulici, že prostor před jejich domy byl upraven a nyní nehospodárně rozkopán pro plynové potrubí a veřejné osvětlení.  Stížnost ovšem uznána jako neoprávněná.[131] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí komunikace Tymákovská s investicí ve výši 200 000 Kčs a s akcí vodovod Tymákovská, kde mělo jít o investici za 110 000 Kčs.[132]  Během roku 1988 prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti i úprava komunikace v Tymákovské ulici. Práce začaly v březnu 1988 a skončily v prosinci 1988. Z plánovaných finančních nákladů prostavěno v roce 1988 jen 35 000 Kčs.[133] V dubnu 1989 se uvádí, že na rok 1989 město mimo jiné plánuje výstavbu komunikace v Tymákovské ulici.[134] V roce 1989 proto úprava komunikace v ulici Tymákovská pokračovala.[135] Práce na výstavbě komunikací v této ulici probíhaly během 1. pololetí 1989.[136] Na komunikaci Tymákovská během roku 1989 dosáhly finanční náklady 220 000 Kčs (plán byl jen 165 000 Kčs). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na 200 000 Kčs. Práce, které začaly již v březnu 1988, měly termín dokončení prosinec 1989.[137] V polovině 90. let 20. století Tymákovská ulice dostala nový povrch. Zkušebně tu byl použit koberec z recyklované živičné drti, zpevněný penetrací. Nabídková cena z roku 1994 zněla na 287 000 Kč.[138] V září 1995 městské zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 500 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na financování dokončení úpravy této ulice.[139]

Tymákovskou ulicí původně protékala vodoteč. V horním úseku ulice, nad křižovatkou s Polní ulicí, se doposud zachovala coby strouha po jižní straně komunikace. V dolním úseku byla v 70. letech 20. století svedena do kanalizace. Popudem k tomu byla průtrž mračen 10. června 1970, kdy tento jinak nepatrný potůček přetekl a zatopil své okolí.[140] Dne 22. června 1970 uložilo plénum MěstNV předsedovi komise výstavby a vedoucímu odboru výstavby, aby na příští plenární zasedání předložili návrh na vyřešení odvodnění čtvrtě pod Čilinou, aby se zabránilo škodám, které vznikly povodněmi.[141] Na podzim 2004 pak zahájena výstavba dešťové stoky zaústěné do Rakovského potoka, která kanalizaci, zatěžované povrchovou vodou, ulehčila.[142] Jímací šachta vybudována naproti ústí Libušiny ulice a odtud až k Rakovskému potoku vede podzemní stoka. V březnu 2005 již zbývalo dokončit jen nejvyšší a poměrně krátký úsek mezi ústím Libušiny a Polní ulice. Kvůli nepřízni počasí ale termín předání stavby posunut do konce dubna 2005.[143] V prosinci 2004 pak peníze původně určené na dokončení této akce ve výši 326 000 Kč přesunuty na jiné investice.[144] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření ale investovalo už během roku 2004 město 4 109 920 Kč do akce „dešťová stoka Tymákovská“ (původně plánovány náklady 5 914 000 Kč). Nicméně suma 712 000 Kč určená na tento účel přesunuta do roku 2005.[145] Práce dokončeny v roce 2005. Prováděla je firma SsaŽ z Plzně. Město za dešťovou stoku v Tymákovské zaplatilo 712 131 Kč.[146] Odbor rozvoje města zároveň plánuje, že v úseku od jímací šachty nahoru až k lesu Čilina nechá prohloubit stávající příkop zarostlý plevelem a živelně rostlou vegetací.[147]

Dne 25. října 2007 požádáno firmou ČEZ Distribuce, a.s. o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení na akci „Rokycany, Tymákovská ulice, distribuční kabelové vedení nízkého napětí“. Investice měla probíhat na pozemkových parcelách č.kat.872/10, č.kat.874/1, č.kat.881/1, č.kat.886, č.kat.887/1, č.kat.889/1, č.kat.889/3, č.kat.890/1, č.kat.892, č.kat.923/1, č.kat.931, č.kat.932/8, č.kat.939/7, č.kat.939/8, č.kat.939/9, č.kat.939/10, č.kat.939/11, č.kat.939/12, č.kat.939/13, č.kat.939/14, č.kat.939/15, č.kat.939/16, č.kat.939/17, č.kat.839/19 a č.kat.2826/1. 30. listopadu 2007 proběhlo místní šetření a 4. února 2008 územní rozhodnutí i stavební povolení městský úřad vydal. Termín pro dokončení stavby stanoven do 31. prosince 2008.[148]

Dle stavu z roku 2018 má Tymákovská ulice ve východním úseku mezi ulicemi Šťáhlavská a Přemyslova asfaltovou vozovku a oboustranný chodník, na severní straně i s úzkým trávníkovým pruhem. V úseku od Přemyslovy k Polní ulici je vozovka asfaltová, chodník ovšem vede pouze po jižní straně ulice. Od vozovky ho odděluje trávníkový pruh, ovšem nijak neudržovaný a bez stromů. V úseku od Polní k Libušině ulici se asfaltován vozovka poněkud zužuje. Chodník nyní vede jen po severní straně ulice, podél řadových domků. V úseku od Libušiny ulice k západu je vozovka nadále asfaltová, ale opět se zužuje a mizí chodník. Po jižní straně ji lemuje strouha s neudržovaným stromořadím a porostem keřů. V takovéto podobě prochází zbytkem intravilánu a pokračuje dál až k lesu Čilina.

 

 

 

 

3.2. Ulice K Trhovce

3.2.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice K Trhovce

Ulice K Trhovce vznikla už za první republiky. Stejně jako Tymákovská ulice i ona je jednou z výrazných urbanistických os zástavby v této oblasti a i ona odbočuje západním směrem ze Šťáhlavské ulice a probíhá tímto směrem skrz celou čtvrť v délce šesti domovních bloků (cca 520 metrů). Ulice K Trhovce zároveň vyznačuje severní hranici čtvrti Za Rakováčkem. Její trasa není historická, pouze svým jménem odkazuje na zaniklou cestu Trhovka, která ale vedla poněkud jinou trasou, fakticky mimo oblast Za Rakováčkem (viz níže, v rámci popisu vývoje pojmenování této ulice). Ulice se začala náznakovitě formovat ve 2. polovině 19. století, kdy tudy vedena železniční trať na Plzeň. Přes Rakovský potok se trať přenesla po kamenném mostě. Pod ní vedla od Plzeňské silnice nově příjezdová cesta k polím za Rakováčkem (nynější Arbesovou ulicí). Ta pak za mostem odbočila a po kratší úsek vedla podél jižního okraje železničního náspu. Šlo o cestu č.kat.3003, která se ale po cca sto metrech odkláněla k jihozápadu do zcela jiné trasy (č.kat.2829/1). Takto je zachycena na mapě katastrální evidence z roku 1877. Jednalo se o polní cestu, bez zástavby, byť poměrně důležitou pro příjezd zemědělských povozů k polím v severní části dnešní čtvrti Za Rakováčkem. Ale nadále šlo jen o krátký úsek nynější ulice K Trhovce, sahající zhruba do poloviny délky bloku mezi dnešní Přemyslovou a Krokovou ulicí. Dál k západu žádná cesta nebyla.

K finální stabilizaci trasy nové ulice došlo až na přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy si tu regulaci vyžádala rekonstrukce železniční trati ve 20. letech 20. století, kdy byla přidávána 2. kolej.  V lednu 1928 doporučila obecní hospodářská komise, že státní dráha se má vyzvat, aby dala do pořádku cestu od podjezdu u jatek k Trhovce, která je ve velice špatném stavu.[149] Dne 10. května 1929 schválilo zastupitelstvo směnu části veřejné cesty č.kat.3003 (v prostoru dnešní ulice K Trhovce) za stejný díl č.kat.981/1 za účelem úpravy veřejného statku pro rozšíření dráhy. V souvislosti s výstavbou druhé koleje totiž zabrala železniční správa část veřejné cesty č.kat.3003 o ploše 740 čtverečních metrů a nahradila ji výstavbou nové cesty na části pozemku č.kat.981/1, který vykoupila od Františka a Anny Kraftových. Nyní obec vyměnila č.kat.3003 za č.kat.981/1.[150] Městská rada obecnímu zastupitelstvu doporučila schválit tuto smlouvu s ředitelstvím státních drah v Plzni o úpravě veřejného statku č.kat.3003 koncem dubna 1929.[151] V polovině června 1929 usnesení obecního zastupitelstva z 10. května 1929 o směně veřejné cesty č.kat.3003 za stejný díl č.kat.981/1 kvůli rozšíření dráhy odsouhlasila i obecní finanční komise.[152]  V listopadu 1930 pak městskou radou schválen návrh F. Krafta na regulační čáru pro č.kat.981/1.[153]

Brzy poté v souvislosti se zahájením parcelace byl stávající pahýl cesty podél trati protažen k západu a vznikla ulice K Trhovce. Již do roku 1938 ulice K Trhovce dosáhla až na úroveň Záhumenní ulice.[154] Někdy mezi roky 1952[155] a 1957[156] provedena parcelace dalšího nového bloku, takže ulice dosáhla nynější délky, kdy končí na křižovatce s ulicí K Trati. Ještě desítky let ovšem trvalo zahušťování zdejší zástavby a proměna zahrad či chatek na zástavbu rodinných domů. 

 

 

 

3.2.2. Zástavba v ulici K Trhovce

Směrem od Rakovského potoka zde stojí následující objekty. Dům čp.477/III na křižovatce se Šťáhlavskou ulicí je dochovaný rodinný dům s obytným podkrovím 1. patra a střechou s polovalbou. Ještě v roce 1938[157] byl celý nynější blok mezi ulicemi K Trhovce, Šťáhlavská, Pod Čilinou a Přemyslova nezastavěný, přičemž západně odtud již stálo několik bloků rodinných domů. K stavebnímu využití zde došlo až následně.  V období od 16. května 1940 do 18. srpna 1940 městská rada na svých schůzích vydala stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.981/5 (majitel A. Šimůnek).[158] Archiv městské technické kanceláře uvádí, že Antonín Šimůnek získal stavební povolení 15. května 1940. Novostavba podle plánů Václava Včaly z Rokycan byla kolaudována 7. května 1942.[159] Šlo tak o jednu z posledních staveb, dokončených před praktickým vymizením stavebního ruchu v záběru Protektorátu. Ještě v roce 2000 byl dům dochován v původním stavu.[160] Počátkem 21. století prodělal opravu fasády, výměnu oken, střešní krytiny a některých dalších detailů. V základních obrysech si ale udržel původní podobu.

Na nároží ulice K Trhovce a Přemyslova následuje přízemní stavba prodejny Trhovka čp.650/III, která tu vyrostla počátkem 70. let 20. století jako jedna z mála staveb takzvané občanské vybavenosti v celé čtvrti (viz níže, v samostatné pasáži). Za ústím Přemyslovy ulice pokračuje zástavba ulice K Trhovce domem čp.749/III, jednopatrový rodinný dům s plochou střechou. Vznikl až v 70. letech 20. století. Ačkoliv blok mezi ulicemi K Trhovce, Přemyslova, Pod Čilinou, Krokova byl rozparcelován již ve 30. letech, tento stavební pozemek zůstával nevyužitý, respektive rozkládala se zde jen zahrada. Takto je zachycena ještě na letecké fotografii z roku 1963.[161] V říjnu 1973 projednalo plénum MěstNV situaci okolo záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů.  Šlo o dobový legislativní nástroj, který měl umožnit zesílit tlak na stavební využití volných parcel. V 1. etapě figurovala v seznamu několika desítek pozemků v Rokycanech, u kterých město hodlalo vynutit výstavbu i pod hrozbou vyvlastnění, i zahrada č.kat.949/5 o ploše 810 čtverečních metrů, s majiteli JUDr. Č. Chroustem a PhMr. Zd. Chroustovou, bytem Rokycany čp.543/III. Zároveň se u této zahrady uvádělo, že již byly převedeny na MěstNV a jsou přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[162] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.949/5 pak bylo vydáno manželům Kosovým (bytem Rokycany, čp.205/I) mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[163] Dům čp.749/III pak skutečně postaven ještě v 70. letech. Na přelomu 20. a 21. století opravena fasáda a zbavena normalizační estetiky. Vedle stojí rovněž později vyrostlý rohový dům čp.729/III (popsán níže, v pasáži o Krokově ulici). Na protějším rohu ulic K Trhovce a Krokova vyrostl počátkem 21. století rodinný dům čp.1046/III. I jeho podrobný popis viz níže, v rámci Krokovy ulice.

Dál k západu stojí rodinný domek čp.364/III, prvorepubliková vilka s obytným podkrovím v 1. patře, střechou s polovalbou a dekorativním zděným vikýřem s balustrádou, postavená okolo roku 1930. Dne 19. září 1930 vydala městská rada J. a O. Pluhařovým stavební povolení na rodinný dům č.kat.949/29.[164] 23. června 1932 vydáno obývací a užívací povolení pro J. a O. Pluhařovi na rodinný dům na parcele č.kat.949/4.[165] Objekt se uchoval v původní podobě. Sousední pozemek na nároží ulic K Trhovce a Libušina zůstal hluboko do 2. poloviny 20. století stavebně nevyužitý. Rozkládala se zde pouze oplocená zahrada.[166] Až poté tu vyrostl objekt čp.843/III. Masivní patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou pochází z počátku 80. let 20. století. Dobu svého vzniku si stále nese s sebou, v podobě eternitové střechy a fasádní krusty z brizolitu.

Zástavba dalšího bloku směrem k západu, mezi ulicemi Libušina a Horymírova, byla plně dotvořena již za meziválečné republiky. Je to dům čp.394/III, patrová vilka z poloviny 30. let s podkrovím 1. patra a stanovou střechou, na níž jsou vikýře se zajímavými půlkruhovými okny. Ještě v roce 2000 se nacházela v původním stavu.[167] Pak prošla opravou fasády, při níž do průčelí vsazena nevhodná okna z bílého plastu, s odlišným dělením. Vedle stojí dům čp.401/III, patrový objekt z poloviny 30. let. 14. září 1933 vydáno stavební povolení pro B. a R. Kindlovi na rodinný dům č.kat.949/20.[168] Novostavba Bohumila a Růženy Kindlových z Kocandy, zbudovaná podle projektu Josefa Žoura, byla kolaudována 19. června 1934.[169] Šlo o patrový domek s obytným podkrovím v 1. patře a valbovou střechou, v níž se nacházel trojúhelníkový zděný vikýř. V tomto stavu se dům uchoval do počátku 21. století.[170] Někdy mezi roky 2011 a 2015 prošel celkovou přestavbou, při níž zvýšeno podkroví, nově proveden krov s polovalbou a štítovou uliční stěnou. Podoba domu i jeho hmotová dispozice se zcela proměnily. Následuje dům čp.403/III (jeho popis viz níže, Horymírova ulice).

Za ústím Horymírovy ulice se nachází stavebně nevyužitá zahrada. Následuje dům čp.371/III, prvorepubliková vilka „JARKA“. Jednopatrový objekt má obytné podkroví v 1. patře a do ulice obrácený zděný vikýř. 5. listopadu 1931 vydáno městskou radou stavební povolení pro J. Šternera (zastoupen J. Kraftem) na rodinný dům na pozemku č.kat.949/21.[171] V červnu 1932 schválena městskou radou výstavba uliční kanalizace pro dům J. Šternera. Popisován jako „novostavba“.[172] Obývací a užívací povolení pro J. Šternera na jeho rodinný dům č.kat.949/21 vydala městská rada 8. září 1932.[173] Projekt rodinného domu pro Josefa Šternera ze Zvěstova zpracoval Václav Lopata z Milínova.[174] Téměř intaktně do současnosti dochovaný dům prošel někdy počátkem 21. století opravou fasády, ale svou podobu si podržel. Další stavbou je na rohové parcele na křižovatce ulic K Trhovce a Záhumenní nízký patrový domek čp.623/III s obytnými prostory v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou. Číslo popisné mu bylo přiděleno v 60. letech 20. století. Na leteckém snímku z května 1963 ještě zachycen nebyl. Rozkládala se tu jen prázdná zahrada.[175] Dochoval se intaktně.

Ulicí Záhumenní ještě dle stavu z roku 1952 končila ulice K Trhovce a začínala pole a louky.[176] Již v roce 1957 ale přibyl celý nový blok až k ulici K Trati.[177] Jednalo se nicméně o velmi provizorní zástavbu. Sestávala z jednotlivých zahrad a občasného zahradního domku nebo chatky. Ukázkou této prvotní stavební fáze je zahrada s chatkou če.193 na nároží ulic Záhumenní a K Trhovce. Přízemní dřevěný objekt se sedlovou střechou je tu zachycen už na leteckém snímkování v srpnu 1957.[178] Zachoval se do současnosti coby pozoruhodný anachronismus. Číslo evidenční je registrováno od 21. července 2005.[179] Dál k západu stojí ještě patrový dům s obytným podkrovím 1. patra a stanovou střechou čp.602/III. Postaven v 60. letech. Na leteckém snímku z roku 1957 se tu rozkládala jen zahrada a na jejím jižním konci malý zahradní domek.[180] Letecká fotografie z května 1963 už ukazuje, jak vedle této chatky vyrůstá současný dům, zatím jen výkop základů a hrubá stavba.[181] Fasádu zdobí kosočtvercový dlaždicový dekor okolo oken, dobově oblíbené řešení svépomocných stavebníků, jak ozvláštnit v podmínkách chudého sortimentu své domy. Dům se zachoval beze změn do současnosti. Následuje nárožní dům čp.814/III. Je to socialistická vila s rovnou střechou a hladkou fasádou. Zbudována byla někdy okolo roku 1980. Ještě letecký snímek z roku 1963 zde zachytil jen prázdnou zahradu.[182] Tímto domem končí zástavba ulice K Trhovce i intravilán Rokycan. Následuje kolmá odbočka ulice K Trati a za ní už jen pole.

 

 

 

3.2.3. Prodejna Trhovka čp.650/III

V roce 1970 se začala v akci Z stavět Za Rakováčkem druhá prodejna (první byla prodejna v Tymákovské ulici, viz výše), a to objekt prodejny Trhovka čp.650/III na rohu ulic K Trhovce a Přemyslova.[183]  Už roku 1966 družstvo Jednota naznačilo, že vzhledem k rychle rostoucímu počtu obyvatel oblasti Za Rakováčkem bude nutné přikročit k výstavbě dalšího prodejního objektu.[184] V materiálech MěstNV se ovšem výstavba prodejny smíšeného zboží za železničním podjezdem v oblasti Za Rakováčkem plánuje až na roky 1976-1980.[185] Pak ovšem došlo k podstatnému urychlení investice. V únoru 1970 se zmiňuje, že členové občanského výboru č. 7 se zavázali k brigádnické výpomoci na stavbě prodejny Pramene (slíbeno odpracovat 2000 brigádnických hodin).[186] V dubnu 1970 pak MěstNV uvádí, že obdržel 111 000 Kčs od podniku Potraviny (v rámci sdružených finančních prostředků na výstavbu obchodu).[187] Dle zprávy z června 1970 již stavba prodejny Za Rakováčkem zajištěna a zahájena.  Práce prováděli i brigádnici z řad občanského výboru č. 7. Na rozdíl od původních plánů nakonec prodejnu zřídil podnik Potraviny.[188]

Z obecního rozpočtu za 1. pololetí 1970 na zbudování této prodejny použito 216 000 Kčs. Stavba v Akci Z měla být hotova v roce 1971. Do konce června 1970 již provedeny výkopy základů a zabetonování do terénu. Původně měla být stavba financována ze sdružených finančních prostředků, nakonec ji platil rozpočet MěstNV (byť s využitím dobrovolné brigádnické výpomoci v Akci Z). Původní příspěvek od podniku Potraviny ve výši 311 000 Kčs určen na jiné účely.[189] Do konce roku 1970 na prodejně v hodnotě 720 000 Kčs prostavěno 500 000 Kčs. Scházelo provést jen výstavbu plynového vytápění a dokončit elektroinstalaci.[190] V prosinci 1970 zadalo plénum MěstNV odboru výstavby připravit (projekčně a dokumentačně) dokončení výstavby prodejny potravin občanského výboru č. 7. Pan Václav Tábořík zároveň na této schůzi MěstNV poděkoval všem, kteří na výstavbě prodejny pomáhali.[191] Pro výstavbu obchodu zvolen typizovaný projekt panelového skeletu P80.[192] V roce 1971 mělo na dokončení této investice jít z obecního rozpočtu 126 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 7 ze sdružených finančních prostředků.[193] Nakonec za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě této prodejny jen 59 000 Kčs (původní rozpočet 126 000 Kčs). Vytvořena ale hodnota díla 109 000 Kčs (oproti plánované hodnotě 106 000 Kčs).[194] Za rok 1971 obdržel MěstNV na výstavbu této prodejny příspěvek 119 195, 78 Kčs.[195]

Kolaudace prodejny provedena 19. února 1971.[196] Montovaný přízemní objekt dán do provozu 8. března 1971.[197] Náklady na zbudování Trhovky dosáhly 700 000 Kčs.[198] Na jaře 1991 byl objekt Trhovky zařazen do první vlny malé privatizace ve městě a nabídnut v dražbě soukromých zájemců za vyvolávací cenu 788 000 Kčs.[199] I po prodeji do soukromého vlastnictví se výrazně stavebně nezměnil. Funguje tu prodejna biopotravin.

 

 

 

3.2.4. Vývoj pojmenování ulice K Trhovce

Ulice K Trhovce podle Václava Šacha získala název podle staré cesty Trhovka, které měli dát jméno venkovští trhovci, kteří se zde v 19. století řadili ráno před zahájením trhů ve městě.[200] Poblíž skutečně vedla cesta Trhovka, ovšem její trasa se s nynější ulicí neprotínala, jen letmo tečovala na jejím západním konci. Původní Trhovka totiž vedla podél Plzeňské ulice a za Rakovským potokem se od ní vzdalovala. Přecházela napříč bloky zástavby v dnešních ulicích Baarova a U Stromovky. Část její trasy odtud na západ je dodnes zachována. Jde o bezejmennou cestu, vybíhající z ulice U Stromovky k západu, která pak končí na loukách u železniční trati. V minulosti ale pokračovala dál. Trať překračovala zhruba v místech dnešního severního konce ulice K Trati a obloukem se stáčela podél úbočí Čiliny k prostoru nad Jelínkovic boudou (nad železničním přejezdem Plzeňské silnice západně od Rokycan). Takto je zachycena například na mapě z roku 1877, ale pozorovatelná byla ještě na státní mapě z roku 1954.[201] Teprve ve 2. polovině 20. století její trasu překrylo scelování polí. Není dokonce vyloučeno, že nešlo jen o jakési „ranní seřadiště trhovců“ ale o původní trasu silnice od Plzně do Rokycan, před výstavbou nynější přímé erární silnice koncem 18. století. I název Trhovka by tomu mohl nasvědčovat. Podrobněji o této historické cestě taky v kapitole „Plzeňské předměstí“, viz též speciální mapa vývoje dopravních tras na jihu a západě od Rokycan. V posledních dnech 2. světové války, kdy přes Rokycany prchají německá vojska do západního zajetí, se oblasti Za Rakováčkem a západní okraj Plzeňského Předměstí staly chaotickou a nebezpečnou zónou. Národní výbor proto zakázal civilistům vstup do prostoru západně od okraje zástavby a zemědělský referent Bureš žádá, aby obec urychleně zajistila odstřelení granátů a jiné munice pohozené v prostoru „U Trhovky“.[202] Šlo patrně o louky západně od nynější ulice. Ještě 24. září 2006 nalezen na poli pod Čilinou, v prostoru u chatové osady granát ráže 45 mm z 2. světové války. Pyrotechnik, přivolaný na místo, munici zajistil.[203]

Současná ulice ve čtvrti Za Rakováčkem získala pojmenování v polovině 30. let 20. století. Tehdy se město rozhodlo provést komplexní úpravu a aktualizaci uličního názvosloví.[204] Dne 4. ledna 1935 se konala porada o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo ulici „od viaduktu dráhy na Rašínov, podél trati a podél vily pana Pluhaře“ nazvat ulice K Trhovce. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[205]

 

 

 

3.2.5. Technický vývoj ulice K Trhovce

V roce 1959 ještě nebyla vozovka v této ulici upravena. Na listopadové schůzi MNV se za provedení této akce přimlouvá člen národního výboru Václav Pohan.[206] Na jaře 1963 ulice aspoň vyspravena škvárou a štěrkem.[207] Další úpravu pomocí štěrku a „šmandy“ plánuje MěstNV na rok 1968.[208] V září 1968 už uváděno, že oprava provedena.[209] Dle plánu investic MěstNV ze září 1969 plánováno na rok 1975 pořízení projektu kanalizace, komunikace a chodníku v ulici K Trhovce (nákladem 25 000 Kčs). V roce 1976 mělo navázat vlastní provedení rekonstrukce (plocha 2520 čtverečních metrů, náklady 400 000 Kčs).[210] Podle zprávy z července 1971 už ale zadáno zpracování projektu na rekonstrukci komunikace a osvětlení v této ulici.[211] Na úpravu ulice K Trhovce (úprava koberce vozovky) vyčlenil na rok 1975 MěstNV 109 000 Kčs. Akci měl provést podnik Silnice Plzeň.[212] Jenže v září 1975 se uvádí, že podnik Silnice Plzeň neprovedl v Rokycanech v 1. pololetí 1975 ani jednu ze slibovaných akcí, včetně úpravy této ulice a úkol se přesouvá na 2. pololetí (má být provedeno počátkem října 1975).[213] Jinde ale v pramenech uváděno, že na vozovku v ulici K Trhovce položen penetrační makadam už roku 1974.[214]

V roce 1983 zbudována v ulici K Trhovce část chodníku.[215] O výstavbě chodníku v této ulici se mluví i při bilancování činnosti Technických služeb za rok 1985.[216] V roce 1986 na úpravě komunikaci v této ulici prostavěno 36 000 Kčs (původní limit byl 37 000).[217] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí komunikace K Trhovce s investicí ve výši 51 000 Kčs.[218] Během roku 1988 opravdu prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti úprava komunikace v této ulici. Práce začaly v březnu a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 87 000 Kčs nakonec prostavěno daleko víc, 149 000 Kčs.[219] Dne 6. února 2008 město zveřejnilo, že v roce 2008 hodlá zpracovat projektovou dokumentaci na rekonstrukci vodovodu a kanalizace v ulici K Trhovce v délce cca 530 metrů. Zájemci o zhotovení této projektové dokumentace se měli přihlásit do 4. března 2008.[220]

Dle stavu k dubnu 2007 i v srpnu 2018 je ulice v celé své délce vyasfaltovaná. Ovšem pouze v nejzápadnějším úseku (od křižovatky se Záhumenní ke křižovatce s ulicí K Trati) má po jižní straně i asfaltový chodník. V nejvýchodnějším úseku (od křižovatky se Šťáhlavskou ke křižovatce s Přemyslovou) je pak novější chodník z přelomu 20. a 21. století z betonových prefabrikátů. Střední část ulice, od Přemyslovy k Záhumenní nemá chodník a po jižní straně ji lemuje jen obtížně schůdný pás trávníku s alejí vzrostlých lip. Ty zde byly vysazeny již patrně koncem 30. let. Na letecké fotografii z roku 1947 je zde toto stromořadí vidět.[221]

 

 

 

3.3. Přemyslova ulice

3.3.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Přemyslovy ulice

Parcelační osnova čtvrti Za Rakováčkem má v podstatě šachovnicový charakter. Východozápadně trasované hlavní komunikace (v severní části lokality je to ulice K Trhovce, ve střední Tymákovská ulice a v jižní ulice Vysoký průhon) doplnily jednotlivé severojižní kolmé ulice, do nichž je orientována převážná většina zdejší zástavby. Nejblíže městu to je levobřežní Šťáhlavská ulice. Ta ovšem vznikla až dodatečně v 70. letech, kdy bylo dořešeno silniční spojení podél břehů Rakovského potoka, a její popis se nachází níže v této kapitole. Po dlouhou dobu byla první kolmou komunikací Přemyslova ulice. Začíná na severním okraji čtvrti u ulice K Trhovce a probíhá lehce zahnutou trasou v délce šesti bloků (cca 850 metrů) až do jižní části čtvrti, kde končí na křižovatce s ulicí Vysoký průhon.

Přemyslova ulice se utvořila zárodečně již za první republiky. V roce 1938 existovala ve dvou vzájemně nepropojených úsecích. Šlo o jeden blok na severu, mezi ulicemi K Trhovce a Pod Čilinou, a jeden blok v střední části, mezi ulicemi V Sadu a Tymákovská. Zástavba byla zatím převážně jednostranná, pouze po její západní straně (dál od města).[222] Do roku 1947 se její severní část prodloužila o další blok, na úroveň Lužické ulice. Zároveň tu proběhla i parcelace podél její východní strany (dosud ale jen zahrady a chaty, takřka bez skutečné zástavby). Střední část Přemyslovy ulice povyrostla o půl bloku jižně od Tymákovské. Stále šlo o dva nespojité úseky, mezi nimiž se rozkládalo zahradnictví rodiny Prajzlerových a ovocný sad rodiny Mužíkových (viz níže). Kromě toho se zcela zárodečně objevil i náznak budoucí Přemyslovy ulice na jejím nynějším jižním konci u ulice Vysoký průhon, zatím jen několik oplocených zahrad s chatkami. I tento třetí úsek nebyl propojen s těmi předchozími.[223] Prakticky nezměněnou situaci ukazuje o deset let později letecký snímek z roku 1957. Od jihu, od Vysokého průhonu se zástavba o něco rozšířila k severu, ale nadále ve formě řídké struktury zahrad a zahradních domků. Mezi jižní a střední částí ulice vedla pouze pěšina. Mezi střední a severní částí nadále průjezd i průchod blokovalo zahradnictví a ovocná zahrada.[224] Do roku 1963 se tato základní situace neproměnila.[225]

Byl to jistý paradox, kdy jedna z ulic nejblíže k městu ve svém rozvoji zcela ustrnula. Mělo to ale své jasné důvody. Pruh pozemků mezi Přemyslovou ulicí a Rakováčkem totiž odrazoval potenciální stavebníky celkovou neujasněností definitivního vedení komunikační sítě. V jižní části navíc parcelace Přemyslovy ulice kolidovala s historickým směrem plužiny, obloukovitě prohnuté k jihozápadu, takže snímek z roku 1963 ukazuje, že část zdejší prvotní parcelace na zahrady, v úseku mezi ulicemi Nad Průhonem a Stará cesta se rozvíjela tímto směrem, který ovšem nebyl udržitelný při budoucím vedení severojižní komunikace.  Jinými slovy, pro vedení ulice nebylo možné použít hranice stávajících polí a celá regulační osnova se musela komplexně řešit. Koncem 60. let 20. století přikročilo město k parcelaci bývalé Mašatovic louky podél Přemyslovy ulice, jižně od křižovatky s Tymákovskou ulicí.  V roce 1969 měla být louka rozparcelována na individuální bytovou výstavbu. Na rok 1969 zařazeno o plánu investic MěstNV řešit občanskou vybavenost v novém zastavovacím obvodu Mašatovic louka nákladem 20 000 Kčs.[226] MěstNV zahájil jednání s paní Křížovou a pozůstalými po paní Mašatové k odprodeji jejich pozemku na výstavbu rodinných domků.[227]  Počátkem 70. let byla rozparcelována i plocha Mužíkovic ovocného sadu (viz níže). Definitivně pak byla regulace dořešena v 70. letech zřízením nové levobřežní Šťáhlavské ulice a regulací Rakováčku (viz výše). Teprve tehdy se mohla i Přemyslova ulice zformovat v celé své délce, propojením tří dosud nespojitých úseků a oboustrannou parcelací na stavební pozemky.

 

 

 

3.3.2. Zástavba v Přemyslově ulici

Východní stranu Přemyslovy otevírá od severu, od ulice K Trhovce, stavba prodejny Trhovka čp.650/III (popis viz výše, ulice K Trhovce). Pak následuje dům čp.661/III, patrový typizovaný objekt takzvaného „šumperáku“, tedy modernistický dům s plochou střechou a zešikmeným průčelím, postavený okolo roku 1970. Uchoval si víceméně svou původní podobu. Ještě v roce 1963 se na jeho místě rozkládala pouze stavebně nevyužitá zahrada.[228] Vedlejší dvojdům čp.637-638/III je patrový  plochostřechý objekt z konce 60. let, postavený ve stylu kvazifunkcionalistické socialistické sídlištní architektury. Proporčně zvládnutý. I zde ještě 1963 existovala jen prázdná zahrada.[229] Rada MěstNV 2. března 1966 doporučila dát do trvalého užívání pozemek č.kat.981/21 (zahrada) manželům Eduardu a Vlastě Maškovým a pozemek č.kat.981/23 (zahrada) manželům Vlastimilu a Marii Maškovým k postavení rodinného dvojdomku.[230] I tento dům si podržel vzhled z doby svého vzniku.

Za křižovatkou s ulicí Pod Čilinou pokračuje východní domovní fronta objektem čp.681/III, patrová vila ze 70. let s obytným podkrovím v 1. patře a asymetricky skloněnou sedlovou střechou. Tady naopak svépomocné „kutilské“ budování domu vytvořilo proporčně nezvládnutou stavbu, s těžkopádnou uliční fasádou. Do současnosti si podržel původní vzhled. V roce 1963 zde letecká fotografie zachytila pouze oplocenou zahradu, bez zástavby.[231] Na něm až později vyrostl objekt čp.838/III. I v tomto případě došlo k výstavbě na místě s předem již po delší dobu existující, stavebně nevyužitou zahradou, která zde je vidět na leteckém snímkování z roku 1963.[232]  V 70. letech město vyvinulo nátlak na zaplnění této parcely. Když v říjnu 1973 jednalo plénum MěstNV o programu záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů, jsou zařazeny do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků, navrhovaných k zrychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), i zahrady č.kat.981/14 o ploše 495 a č.kat.981/16 o ploše 523 čtverečních metrů, jejímiž majiteli byly A. Englerová a M. Stadlerová, bytem Rokycany čp.96/I. Dodává se u nich, že patří mezi ty, které už byly v procesu řízení.[233]  Stavební povolení na rodinný dům na parcelách č.kat.981/14-16 bylo A. Englerové a M. Stadlerové (bytem Rokycany, čp.96/I) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[234] Nakonec obě parcely zaplnil jediný objekt, a to výše uvedená vila čp.838/III. Jde o masivní jednopatrový rodinný dům z počátku 80. let s rovnou střechou, další ukázka socialistické „moderny“. Ale měřítkově profesionálně zvládnutá. Počátkem 21. století prošla opravou fasády, při níž se zbavila brizolitového fasádního pláště. Na křižovatce s Lužickou ulicí stojí drobný objekt čp.585/III (popis viz níže, Lužická ulice).

Následující blok za ústím Lužické ulice nejprve vyplňuje bytový dům čp.1033/III který tu byl zřízen v letech 2006-2007 z nedostavěného torza plánovaného společenského střediska, a vedle něj další dvě novostavby bytových domů z počátku 21. století (viz níže, v pasáži „Plánované kulturní středisko“). Teprve odtud dál k jihu znovu začíná obytná individuální zástavba. Dům čp.413/III byl postaven v 2. polovině 30. let 20. století pro rodinu Prajzlerových, která na sousední ploše (tam, kde dnes stojí výše uvedený bytový dům čp.1033/III) vlastnila velký pozemek se zahradnictvím. Po čase se Prajzlerovi rozhodli, že si přímo u své zahrady postaví i domek. V roce 1936 město řeší uznání části pozemku č.kat.975 Františka a Anny Prajzlerových za stavební místo a určení stavební čáry.  Na pozemku v té době stále provozováno zahradnictví, ale v jihovýchodní části hodlali Prajzlerovi postavit rodinný dům.  Dne 7. února 1936 podána žádost, 13. února 1936 proběhlo komisionelní řízení a ještě 13. února 1936 městská rada doporučila ke schválení.  V březnu pak parcelace schválena obecním zastupitelstvem.[235] Na leteckém snímku z července 1938 již byl domek zachycen.[236] Vymykal se z okolní, ryze rezidenční zástavby tím, že fakticky šlo o zemědělskou usedlost, byť dům samotný měl plně městský charakter. Prajzlerovic zahrada (o ní podrobněji viz níže) se rozkládala v prostoru severovýchodně od domu (tedy v severní části bloku mezi ulicemi Přemyslova, Lužická a Šťáhlavská). Východně od ní celý nynější městský blok ohraničený ulicemi Přemyslova, Lužická, Krokova a V Sadu vyplňovala velká čtvercová zahrada rodiny Mužíkových (viz níže), která až do 60. let přehrazovala Přemyslovu ulici. Až poté byla rozparcelována na rodinné domy. Domek čp.413/II se postupným odejmutím okolních zahradních pozemků stal běžnou městskou vilkou s malou zahradou. V stavební historii této čtvrti ale hrál důležitější roli, než by se mohlo jevit. Je to patrová stavba s obytným podkrovím pod střechou s polovalbou. Podržela si svou původní podobu prakticky beze změn.

Vedlejší dům čp.374/III by sice podle čísla popisného mohl být datován do 30. let 20. století, ale je mnohem mladšího původu. Ještě letecký snímek ze srpna roku 1952 zde nezaznamenal žádnou zástavbu.[237] V srpnu 1957 tu letecká fotografie města už ukazuje dokončenou nebo právě dokončovanou novostavbu.[238] Číslo popisné sem buď bylo přeneseno z jiného zbořeného objektu, nebo pravděpodobněji nebylo nikdy předtím přiděleno a bylo neobsazené. Seznam majitelů domů cca z roku 1929 a opět z doby okolo roku 1945 totiž u čp.374/III neuvádí žádné majitele.[239] Domek z 50. let ale byl patrně menší než nynější patrový objekt s plochou střechou, ve stylu normalizační moderny. Letecké fotografie napovídají spíše na nižší stavbu se sedlovou střechou, která až dodatečně prošla nástavbou. Ještě v roce 2000 se nacházela v této stavební fázi.[240] Někdy počátkem 21. století prošla rekonstrukcí, při níž místo brizolitu aplikován na fasády klasický barevný nátěr. Oddělením jižní části pozemku u čp.374/III vznikl nový rodinný dům čp.992/III. Číslo popisné mu předáno 12. ledna 2001. Jde o nevelký objekt s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Na sousední parcele po desítky let existovala stavebně nevyužitá zahrada č.kat.970/21. V říjnu 1973 plénum MěstNV probíralo plány na zábor nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy tohoto programu zařadila mezi desítky jiných pozemků, určených k rapidnímu stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), i zahradu č.kat.970/21 o ploše 617 čtverečních metrů, jejímiž majiteli byli L. a V. Rudolfovi, bytem Rokycany čp.211/I. Parcela se uvádí mezi těmi, kterou přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[241] Jenže proluka se zaplnila až počátkem 21. století, kdy tu postaven dům čp.1028/II. Stavební povolení vydáno 22. září 2004, termín dokončení stanoven na 31.prosinec 2007.[242] V prosinci 2005 už je hotova hrubá stavba. Během roku 2006 výstavba domu dokončena. Číslo popisné předáno 1. září 2006. Patrová stavba je do ulice natočena štítovou stěnou. Má střechu s polovalbou a pod ní obytné podkroví 1. patra. Následuje dům čp.323/III při nároží s Tymákovskou ulicí. Jde o jednopatrovou stavbu z doby okolo roku 1930, s obytným podkrovím 1. patra v mansardové střeše. Výrazně byla narušena za socialismu amatérsky provedenou přístavbou. Tento kompoziční defekt neodstraní pouhá oprava fasády a střechy, jakou dům prošel počátkem 21. století, ale případná hlubší revize. Zejména absurdně působící holá fasáda s luxfery směrem do ulice přímo volá po razantní úpravě.

Protější západní strana Přemyslovy ulice má v úseku od křižovatky s ulicí K Trhovce ke křižovatce s Tymákovskou ulicí ucelenější charakter s hustější a starší zástavbou, často meziválečného původu. První stavbou ve směru od severu je ovšem mladší dům čp.749/III (jeho popis viz výše, ulice K Trhovce). Sousední objekt čp.395/III je intaktně dochovaná prvorepubliková patrová vilka z poloviny 30. let s obytným podkrovím 1. patra ve stanové střeše, do níž je vestavěn zděný uliční vikýř.  13. července 1933 vydala městská rada stavební povolení A. a J. Valentovým na rodinný dům č.kat.949.[243] 12. října 1933 pak vydáno obývací a užívací povolení pro J. a A. Valentovi na rodinný dům č.kat.979/A /sic!/.[244]  Vedlejší dům čp.356/III má také podobu patrové vilky s obytným podkrovím 1. patra, polovalbovou střechou a zděným uličním vikýřem. Postaven byl počátkem 30. let. Dne 8. října 1931 vydáno stavební povolení na rodinný dům Ferdinanda Vacína na č.kat.950/2.[245] Obývací a užívací povolení pro Ferdinanda Vacína na jeho rodinný dům č.kat.950/2 vydala městská rada 24. listopadu 1932.[246] Někdy na přelomu 20. a 21. století byla vilka vkusně opravena. Po opravě je už zachycena ve fotodokumentaci města z roku 2000.[247] Následuje dům čp.535/III. Na leteckém snímku ze září 1951 ještě na jeho místě je jen prázdná zahrada.[248] Ovšem již fotografie ze srpna 1952 ukazuje dokončený či dokončovaný dům.[249] V oné době vrcholící studené války se jednalo o jednu z mála podobných individuálních novostaveb. Architektonickým výrazem se přidržoval předchozích meziválečných vzorů. Jde o patrový dům z 50. let s obytným podkrovím v 1. patře, sedlovou střechu a zděným vikýřem. Dům na přelomu 20. a 21. století razantně pozměněn amatérským přílepkem zděné vestavby 1. patra, naštěstí orientované směrem do zahrady, takže vesměs skryté při pohledu z ulice. Na fotografii z dubna 2000 už je provedena hrubá stavba této přístavby. Zároveň provedeno vyzdění horní části štítové stěny (nejspíše zrušení původní polovalby).[250] V dubnu 2000 městské zastupitelstvo schválilo poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení ve výši 50 000 Kč Mgr. Evě Manclové na vestavbu bytu do půdního prostoru.[251]

Za ústím ulice Pod Čilinou stojí rodinný domek čp.355/III (jeho popis viz níže, ulice Pod Čilinou). Vedle stojí dům čp.369/III, jednopatrový objekt s obytným podkrovím 1. patra pod stanovou střechou. Číslo popisné by napovídalo vzniku na počátku 30. let, ale ve skutečnosti tu ještě letecké snímkování z července 1938 ukazuje jen prázdnou plochu.[252] Teprve dne 21. dubna 1939 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.981/9 u budoucího domu čp.369/III (majitelé K. a A.Taušovi).[253] Kolaudace provedena 16. prosince 1939.[254] Dům se dochoval prakticky v původní podobě. Ze stejné doby pochází i sousední dům čp.368/III, situovaný na nároží ulic Přemyslova a Lužická. Pravomila Háková z Plzně obdržela stavební povolení 16. května 1939. Novostavba dle stavebních plánů Václava Včaly prošla kolaudací 12. ledna 1940.[255] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a střechou s polovalbou. Dochoval zcela intaktně, kromě přízemního přístavku s plochou střechou a suterénní garáží, dodatečně napojeného k severní domovní stěně.

Až k Lužické ulici sahala od severu vilová zástavba dokončená do 40. let 20. století. Dál k jihu se charakter zástavby zcela mění. Celý nynější městský blok, ohraničený ulicemi Přemyslova, Lužická, Krokova a V Sadu, totiž dlouho vyplňovala Mužíkovic zahrada s ovocným sadem, dosahující plochy cca 110 arů. V červenci 1933 povoleno městem A. Mužíkovi provizorní oplocení pozemku č.kat.977 dle návrhu městské technické kanceláře.[256] Tehdy to byl okraj Rokycan a ovocný sad tu byl zcela přirozenou věcí. Jenže zahradu postupně obrostla po všech stranách (kromě východní, kde bylo zahradnictví Prajzlerových, o něm viz níže) městská zástavba. Ohrazená zahrada přerušovala Přemyslovu ulici. Šlo o zajímavý anachronismus, enklávu venkovského sadařství uprostřed okresního města. Takto je tu zahrada zachycena ještě dle stavu z roku 1963.[257] Teprve v 70. letech její existence skončila. V říjnu 1972 MěstNV uvádí, že v rámci kampaně za zajištění nových parcel pro výstavbu rodinných domů je nutné provést dokončení výkupu pozemků č.kat.977/1, č.kat.977/5, č.kat.977/8 o výměře cca 40 arů, v Krokově ulici od V. Mužíka.[258] Seznam, pořízený městem v roce 1973 pro 1. vlnu výstavby rodinných domů (i za cenu vyvlastnění), obsahuje celkem tři parcely v této lokalitě, jejichž vlastníkem byl stále V. Mužík, bytem Rokycany čp.381/III (u dvou z nich jako spolumajitelka uváděna i O. Franklová, bytem Rokycany čp.86/III).[259] Státní mapa z roku 1974 zachycuje na celé ploše bývalé zahrady vyměřené jednotlivé stavební parcely.[260] Poté na místě zahrady skutečně realizována výstavba rodinných domů.

Jedním z nich je nárožní objekt čp.692/III, postavený v 70. letech 20. století. Na svou dobu elegantně navržená vila se zvýšeným suterénem má rovnou střechu a hladkou „funkcionalistickou“ fasádu. Ještě v roce 2000 se nacházela v intaktní podobě.[261] Počátkem 21. století prošla rekonstrukcí, citlivě provedenou, po níž ještě více vynikly zvládnuté proporce původního projektu. Jde rovněž o dobrou ukázku toho, že právě proporce a celková kompozice, je to co rozhoduje o estetickém účinku stavby, respektive to, co je schopno jakoukoliv stavbu trvale narušit, pokud autor projektu proporce nezvládne. Sousední dům čp.753/III už představuje profánnější tvář normalizační architektury, ale i on je v základních kompozičních ohledech zvládnutý. Jde o patrový objekt s plochou střechou. Jeho výstavba byla výsledkem tlaku vedení města, které v říjnu 1973 probíralo postup záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Mezi oněch několik desítek pozemků na území Rokycan, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), město zařadilo i zahradu č.kat.976/3 o ploše 798 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl V. Mužík z Rokycan, bytem čp.381/III a O. Franklová z Rokycan z čp.86/II. Parcela se uvádí mezi těmi, které již převedeny na MěstNV a přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[262] Zástavbu tohoto bloku pak uzavírá velká nárožní vila čp.760/III ze 70. let, klasická vícegenerační naddimenzovaná patrová stavba se stanovou střechou. Uchovala se v původní podobě.

Následuje ústí ulice V Sadu a za ním je další blok zaplněn opět starší prvorepublikovou zástavbou, která tu vznikla jednorázově počátkem 30. let, kdy rozparcelován blok zástavby vymezený ulicemi Tymákovská, Přemyslova, V Sadu a Krokova. Na nároží stojí domek čp.315/III. Jeho detailní popis se nalézá níže, v rámci popisu ulice V Sadu. Sousední dům čp.316/III  je patrový s obytným podkrovím 1. patra v mansardové střeše s polovalbami. 6. května 1929 městská rada vydala stavební povolení Heleně Králové na 5 rodinných domků na parcelách č.kat.970/7, č.kat.970/9, č.kat.970/11, č.kat.970/13 a č.kat.970/15. Dům čp.316/III vyrostl na parcele č.kat.970/15.[263] V květnu 1930 vydáno městskou radou stavební povolení pro Helenu Královou na výstavbu otevřené kůlny na č.kat.970/15. Komisionelní řízení proběhlo 15. května 1930.[264] Dne 9. ledna 1931 obecní správní komise vydala obývací a užívací povolení pro Marii Meissnerovou na rodinný dům na č.kat.970/15.[265] Dochoval se zcela intaktně, kromě obměny oken, provedené počátkem 21. století. U křižovatky s Tymákovskou ulicí následuje rohový dům čp.319/III, patrový s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Taky jde o součást tohoto jednotně parcelovaného domovního bloku z počátku 30. let.  20. srpna 1931 vydala městská rada stavební povolení pro rodinný dům na č.kat.970/18.[266] Obývací a užívací povolení pro H. Královou na její rodinný dům na parcele č.kat.970/18 vydala městská rada 24. listopadu 1932.[267] V tomto případě byla původní stavba radikálně přebudována za socialismu. Zvýšena, vyzděno zčásti 1. patro a budova zakryta sedlovou střechou. V rámci svépomocných snah o zdobnost obdržela štítová stěna, otočená do Tymákovské ulice, zčásti dřevěné obložení a trojúhelníková okénka do podkroví. Jde o až úsměvnou připomínku dob nuzného stavebního sortimentu a kultu svépomocných kutilů.

Přemyslova ulice mezitím vstupuje do prostoru jižně od Tymákovské ulice. Při západní straně ji ještě v délce poloviny domovního bloku lemuje starší meziválečná zástavba. Nejprve je to rohový objekt čp.318/III  (podrobný popis viz výše, v rámci Tymákovské ulice). Vedle něj stojí dva identické domky čp.320/III a čp.441/III. Dům čp.320/III by podle čísla popisného měl pocházet z doby okolo roku 1930. Jenže jeho vznik je nutno datovat do poněkud pozdějšího období konce 30. let. Na leteckém snímku z července 1938 je teprve spolu se sousedním čp.318/III stavěn, nebo krátce po dostavbě (chybí ještě ohrazení zahrady i jakákoliv vegetace na pozemku).[268] Patrně zde bylo číslo popisné předem vyhrazeno pro budoucí stavbu už v době, kdy severně od Tymákovské ulice vznikal blok rodinných domů. Čísla popisná zde navazují na sebe. Dům čp.320/III je skromná patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu.  Dochoval se v původní podobě. Někdy po roce 2000 ovšem k jeho severní straně přistavěn přízemní přístavek garáže podobný spíše předlistopadovým svépomocným akcím. Vedlejší domek čp.441/III je identický jako předchozí čp.320/III. Josef Žour získal stavební povolení 17. listopadu 1938. Novostavba podle jeho vlastního projektu byla zkolaudována 17. července 1939.[269] I on se zachoval takřka neporušeně v původní podobě. Relativně starého původu je i vedlejší rodinný dům čp.454/III. Jeho majiteli byli Jaroslav Žour a ing. Jager. Projekt roku 1939 vyhotovili dr. Ivan Šula a dr. Jarmila Lisková z Prahy. Kolaudace provedena 10. září 1940.[270] Patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou má do ulice natočenou štítovou stěnu, ve které se poněkud nestřídmě doplňují okenní otvory, kulaté půdní okénko a ještě dvě malá okna boční půdních prostorů. Tato vilka se ještě dle stavu z roku 2000 dochovala intaktně.[271] Okolo roku 2010 prošla rekonstrukcí, opravou fasády, výměnou oken, střechy a většiny stavebních detailů a také stavbou nového plotu. Základní dispozice stavby ale byla zachována.

Až k domu čp.454/III dosáhla urbanizace v 1. polovině 20. století. Ulehčovala ji blízkost Tymákovské ulice, která komunikačně tuto novou zástavbu napojovala na městskou uliční síť. Dál k jihu se na zástavbu čekalo několik dalších desetiletí a zdejší domovní fronta má tudíž zcela odlišný charakter. Stojí tu dům čp.846/III, patrový s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Již v roce 1947 se na místě domu rozkládala jen oplocená prázdná zahrada.[272] Ještě dle stavu z roku 1963 zůstávala nezastavěná.[273] Současný dům postaven počátkem 80. let 20. století. Vedlejší přízemní objekt čp.823/III má plochou střechu a stojí na vyvýšeném suterénu. Zde ještě v roce 1947 bylo jen pole.[274] Podle leteckého snímku ze září 1951 již zde byla oplocená parcela se zahradou, společnou i pro dnešní pozemek jižně od domu čp.823/III.[275] Již letecká fotografie ze srpna 1952 ukazuje, že zahrada již byla rozdělena plotem na dvě samostatné stavební parcely.[276] Nic se ale nedělo. Snímkování z roku 1963 ukázalo opět jen oplocenou zahradu.[277] Nynější dům pochází z doby okolo roku 1980. Dle stavu z roku 2000 byl v původním stavu.[278] Následně prošel opravou fasády a výměnou oken. Sousední parcelu zaujímá vysoký rodinný dům čp.751/III. Na jeho místě existovala ona výše uvedená zahrada, doložená roku 1951,[279] společná pro parcely dnešních domů čp.823/III a čp.751/III, jež byla do srpna 1952 rozdělena na dva stavební pozemky.[280] Letecké snímkování z května 1963 tady zaznamenalo nadále jen zahradu, ovšem s malou stavbou zahradního domku či kůlny.[281] Stavební povolení na rodinný dům čp.751/III na parcele č.kat.807/8 bylo manželům Musilovým (bytem Rokycany, čp.211/I) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[282] Patrový objekt pak kolaudován roku 1977.[283] Stojí na zvýšeném suterénu (de facto další podlaží) a je zakončen plochou střechou s přesahem a dřevěnými podhledy. Projekt vily vypracoval architekt Lukeš.[284] I tato stavba se ještě na přelomu století nacházela v intaktní podobě.[285] Pak provedena oprava fasády a oken. Následuje vila čp.896/III, patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra pod asymetrickou sedlovou střechou. Štítová stěna je orientována do ulice. I zde je k roku 1951 doloženo vytýčení oplocené zahrady.[286] Ta ale ještě v roce 1963 zůstávala nezastavěná.[287] Dům čp.896/III vyrostl v 80. letech 20. století. Majetkově je propojen se starším sousedním domkem čp.568/III na nároží ulice Přemyslovy a Stará cesta. Jde o nízký přízemní dům, vzniklý postupnou přestavbou starší chatky, přičemž si zachoval drobné rozměry. Na místě domu čp.568/III byla rozměřena zahrada už dle stavu z roku 1951. A již tehdy na jižní straně pozemku je zachycen menší objekt, patrně první chatka.[288] Ta do roku 1957 rozšířena směrem k východu.[289] A podle stavu z roku 1963 opět prodloužena východním směrem, takže soustava chatky, jejích přístavků a kůlen dosahovala až k Přemyslově ulici.[290] Pitoreskní objekt čp.568/III získal číslo popisné okolo roku 1960. Prošel mnoha přestavbami, ale v základních hmotových dispozicích nadále připomíná původní podobu zdejší zástavby. Mezi domy čp.568/III a čp.896/III stojí přízemní přístavba bez čísla popisného, kde ještě v roce 2012 fungovala soukromá cukrárna Orchidej, později prodejna pekařství Sýkora.

Protější východní fronta Přemyslovy ulice se v úseku Tymákovská-Stará cesta zaplnila až za socialismu. Nejsou tady žádné stavby z 1. poloviny 20. století a ani zde v 50. a 60. letech neproběhla provizorní parcelace na zahrady. Ještě letecký snímek z roku 1963 zde ukazuje zemědělský pozemek.[291] Šlo o Mašatovic louku (viz výše, v rámci úvodní pasáže o postupu zástavby čtvrti Za Rakováčkem), která byla na stavební pozemky proměněna až koncem 60. let 20. století. Severní nároží zaujímá přízemní objekt prodejny smíšeného zboží (její popis viz výše, Tymákovská ulice). Dál k jihu proběhla poměrně rychle výstavba rodinných domů, jejichž architektonické řešení odpovídá době vzniku (ploché fasády pokryté brizolitem, podřadné unifikované stavební detaily, typizovaná okna apod.). Většina jich má obdobnou dispozici. Jde o robustní celozděné patrové vily s plochými nebo nízkými stanovými střechami. Objekt čp.750/III je patrový, se stanovou střechou. Mohutná stavba vznikla v 70. letech 20. století. V roce 1972 zahájili manželé Steifovi výstavbu rodinného domku na parcele č.kat.806/1. Objekt ale nebyl ještě během roku 1972 dokončen.[292] Dům se udržel beze změn do současnosti. Z konce 70. let 20. století pochází vedlejší čp.790/III, původně patrová robustní vila s plochou střechou. Kolaudován byl 19. prosince 1979. Nacházely se v něm 2 byty).[293] Ještě v roce 2000 ho fotodokumentace města zachytila v původním stavu jako holou, normalizační architekturu.[294] Někdy mezi roky 2012 a 2015 prodělal celkovou přestavbu, při níž nad 1. patro přistavěna stanová střecha. Dům obdržel novou fasádu, okna a razantně byly obměněny všechny stavební detaily. Směrem do ulice přistavěna k západní fasádě přízemní stavba zimní zahrady. Rekonstrukce zdařile korigovala chudé stavební výrazivo ze 70. let a naopak vynikly v zásadě správně pojaté proporce původní stavby. Jediným původním detailem tak zůstává dobově populární plechový plot s drátěným výpletem. Sousední patrová vila čp.789/III se stanovou střechou byla v lednu 1980 uváděna mezi objekty, které nedávno kolaudovány.[295] Tento dům naopak zůstává nadále v původní podobě. Následuje podobně robustní patrový objekt čp.25/III s plochou střechou. Číslo popisné sem druhotně přeneseno ze zrušeného domu v Madlonově ulici na starém Plzeňském předměstí. Vznik tohoto rodinného domu lze podle jeho slohového výrazu zařadit taktéž do 70. let 20. století. Do současnosti se uchoval v intaktní podobě. Sousední parcelu zaujímá rodinný dům čp.716/III ze 70. let 20. století. Patrová stavba je zakončena stanovou střechou. I tento objekt si podržel podobu z doby svého vzniku. Dále k jihu stojí vila čp.741/III, taktéž ze 70. let 20. století. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.806/6 bylo manželům Vokounovým (bytem Rokycany, čp.675/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[296] Původní patrový objekt s plochou střechou se v této podobě zachoval ještě v roce 2000.[297] Brzy poté byl počátkem 21. století přestavěn, přičemž došlo nejen k odstranění původních normalizačních detailů fasády, ale i k hmotové proměně (zřízení segmentovitě zakončeného uličního traktu a zastřešení zbylé části uliční terasy v 1. patře). Následuje rohový dvojdům čp.792-815/III. Jde o patrový plochostřechý objekt, složený ze dvou identických částí. Západní část (čp.792/III) vznikla okolo roku 1980, východní polovina (čp.815/III) o pár let později. Neprošel výraznější dodatečnou změnou a má původní podobu, kromě výměny oken.

Nejjižnější sekce Přemyslovy ulice, mezi ulicemi Stará cesta a Vysoký průhon), se také definitivně zformovala regulačními zásahy v 70. letech 20. století, ale již předtím zde existovala volná a mezerovitá struktura zahrad a chatek. Parcelaci tu komplikovalo vedení původních zemědělských pozemků č.kat.799, č.kat.800 a č.kat.801, jejichž historické hranice byly obloukovitě prohnuté k jihozápadu, takže se dostávaly do kolize s převážně severojižním a východozápadním zastavovacím rastrem nové čtvrti. Letecký snímek z roku 1963[298] ukazuje, že část zdejších zahrad a chatek skutečně začala vznikat na obloukovité šabloně, která pak musela být měněna a reorganizována, když došlo na definitivní parcelaci na stavební pozemky. Podél západní strany zde uliční frontu otevírá patrový plochostřechý dům čp.1023/III na nároží ulic Přemyslova a Stará cesta. Podle jeho architektonické podoby zde začal vyrůstat již za socialismu, ale ještě v roce 2000 je zachycen jako neobývaná hrubá stavba s okny, ale bez fasády a vnitřního vybavení.[299] Číslo popisné dostal až 16. listopadu 2005 ale ještě dle stavu z května 2007 zůstával nedokončený, chyběla fasáda.[300] Dne 21. dubna 2008 schválilo městské zastupitelstvo poskytnutí půjček z Fondu rozvoje bydlení. Mimo jiné půjčku dostal i Milan Vacka z domu čp.1023/III na zateplení obvodového pláště domu, a to ve výši 40 000 Kč, s úrokem 2 % a splatností do 31. prosince 2012.[301] Pak byla vnější úprava průčelí dokončena. Následuje patrová vila s plochou střechou čp.832/III, postavená počátkem 80. let 20. století. Uchovala se v původní podobě, pouze někdy po roce 2012 prošla výměnou oken. Vedlejší parcelu zaujímá velká patrová plochostřechá vila čp.852/III, stojící na zvýšeném suterénu. Pochází z poloviny 80. let 20. století. Dle stavu z května 2012 dům pochází opravou fasády, při níž zakryt původní brizolit, položena zateplovací izolační vrstva a průčelí získalo barevný nátěr.

Sousední pozemek uchovával až do počátku 21. století původní dřevěnou chatku če.12. Na leteckém snímkování z roku 1951 je zde zachycena již vyměřená zahrada. Měla k západu trojúhelníkový tvar, ovšem nestála na ní zatím žádná stavba.[302] Stejný stav panoval i podle letecké fotografie z roku 1952.[303] Teprve letecký snímek pořízený v srpnu 1957 zde ukázal tuto malou dřevěnou stavbu. Šlo o přízemní celodřevěný objekt s nízkou sedlovou střechou, obklopený malou zahradou s ovocným sadem. Po jižní straně zahrady vedla pěšina v pokračování nynější ulice Nad Průhonem směrem k novým domkům tzv. Korea v Polní ulici.[304] Obyvatele Koreje tudy chodili do města po lávce přes Rakováček a dál do Karlíkovy ulice a na Rašínov. Stejný stav panoval v roce 1963.[305] Teprve v 70. letech vyrostl na místě pěšiny na jižní straně zahrady rodinný dům čp.727/III (viz níže), se kterým byla zahrada s chatkou majetkově propojena. Chata tak zůstala jen zahradním domkem u novostavby rodinného domu, připomínajícím zaniklé časy, kdy Za Rakováčkem stály desítky takových provizorních staveb a kdy tato čtvrť v některých svých partiích připomínala spíše zahrádkářskou kolonii. Chata je ještě doložena na snímkování Streetview z května 2012. Bohužel se nezachovala. Dle stavu z července 2015 už neexistovala a na jejím místě stojí dokončovaný rodinný domek čp.1067/III. Ten získal číslo popisné 26. srpna 2017.[306] Jedná se o menší přízemní stavbu se sedlovou střechou. Zajímavou stavební historii této lokality připomíná dodnes trojúhelníkový tvar zadní části parcely č.kat.797/37. Zde stojí dům čp.727/III, patrový s plochou střechou, který tu byl zbudován v 70. letech 20. století. Už někdy v 90. letech prošel opravou a barevným nátěrem fasády. Takto ho zaznamenala fotodokumentace města z dubna roku 2000.[307] Dům stojí proti ústí ulice Nad Průhonem, která ale nepokračuje dál k západu. Vedla tudy výše zmíněná pěšina k domkům na Koreji, doložená ještě v roce 1957. V roce 1963 již její trasa mizí, protože i podél Krokovy ulice ji od západu začala blokovat parcelace na rodinné domy.[308] Definitivně se pak fyzicky spojení tímto směrem přerušilo výstavbou domu čp.727/III. Následuje patrový dům čp.567/III s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. I zde sahá stavební historie hlouběji do minulosti. Letecký snímek z června 1947 zde zachytil dvě oplocené úzké zahrady (tehdy na okraji města, či spíše za jeho okrajem) a na severní z nich malou chatku se sedlovou střechou.[309] Stejný stav panoval ještě dle snímku z roku 1952.[310] Letecká fotografie ze srpna 1957 již ukazuje, že chatka byla zbořena a na zahradě vyrůstá nebo již vyrostl nový rodinný dům čp.567/III. V té době šlo o jednu z prvních řádných staveb v této části ulice. Z jihu ji ze západu ji ještě lemovaly zemědělské pozemky a dál na západ kolonie dvojdomků Korea. Dnešní Přemyslova ulice měla v okolí domu ráz pouhé travnaté cesty či pěšiny.[311] Stejný stav panoval ještě dle snímkování v roce 1963.[312] V roce 1963 rada MěstNV doporučila plenárnímu zasedání, aby schválilo prodej části veřejné cesty č.kat.2825/1 o výměře 139 metrů čtverečních manželům Janu a Anně Brožovým z domu čp.567/III). Šlo o zbytek nevyužívané veřejné cesty (ona výše uvedená cesta v pokračování dnešní ulice Nad Průhonem k západu, jež vedla po severní straně parcely). Cena stanovena na 3 Kčs/čtvereční metr.[313]

V uliční frontě následuje vila čp.844/III. Na jejím místě se rozkládala druhá z oněch zahrad doložených zde již roku 1947.[314] Ještě roku 1963 jí pokrýval jen ovocný sad, bez jakékoliv zástavby.[315] Rodinný dům čp.844/III tu vyrostl až na počátku 80. let 20. století. Rozsáhlá dvoupatrová stavba má předstupující uliční trakt a plochou střechu. Proporčně zvládnutý i v detailu vkusně pojatý objekt se uchoval beze změn do současnosti. Další tři domy jsou mladšího původu. Stojí na pozemku, který ještě v roce 1963 byl zemědělsky využívaný.[316] Jedná se o robustní rodinný patrový dům čp.743/III ze 70. let 20. století, stojící na zvýšeném suterénu. Má rovněž plochou střechu. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.797/28 bylo manželům Brožíkovým (bytem Rokycany, čp.677/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[317] Udržel si původní podobu, v níž se tehdejší stavebník relativně úspěšně pokusil o osobitější výraz i v podmínkách omezeného dobového sortimentu. Fasádu člení kruhové otvory, luxferové okno i kamenem vykládané pásy. Sousední parcelu zaujímá velký jednopatrový dům čp.785/III s plochou střechou. V lednu 1980 byl uváděn mezi objekty, které nedlouho předtím kolaudovány.[318] I v tomto případě se v řešení průčelí uplatňují kamenem vykládané vertikální pruhy. Uliční fasáda je holá, ale proporčně zvládnutá. Vila si zachovala intaktní vzhled z doby svého vzniku. Poměrně masivně působí i sousední čp.776/III z 2. poloviny 70. let. V tomto případě ale už nejde o náznaky elegance, nýbrž o standardní naddimenzovaný objekt, těžkopádně pojatý s brizolitovými nečleněnými fasádami, připomínající svými typizovanými detaily estetiku soudobých sídlišť. Patrový objekt je zakončen valbovou střechou. I on se uchoval prakticky beze změn.  Na rohu u ulice Vysoký průhon končí domovní fronta starším rodinným domem čp.555/III. Oplocená zahrada s jakousi malou chatkou je zde zobrazena již na leteckém snímkování z června 1947. Tehdy šlo o konec města, na západ a na jih už se prostírala jen pole a zemědělské pozemky se nacházely i severně od této zahrady.[319] V srpnu 1957 letecká fotografie ukazuje, že zde již vyrostl nynější dům čp.555/III.[320] Vilka s obytným podkrovím 1. patra má do ulice zděný vikýř. Fasáda je obložena dřevem.  Jižně od domu stojí objekt garáže, která dle stavu ze srpna 2018 prošla nástavbou 1. patra a dosáhla tak rozměrů spíše samostatného domu.

Na protější východní straně otevírá domovní frontu na nároží ulic Přemyslova a Stará cesta objekt čp.848/III, zajímavě řešená patrová vila s obytným podkrovím 1. patra pod asymetrickou sedlovou střechou, která spadá téměř kolmo do ulice a vytváří tak netradiční mansardu. Masivní stavba se provedením vymyká průměrnosti doby svého vzniku, tedy 1. polovině 80. let 20. století. Někdy počátkem 21. století prošla rekonstrukcí, při níž byla vyměněna původní nuzná střešní krytina. Vedle stojí dům čp.913/III, patrový rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, štítem otočený do ulice. Pochází z 2. poloviny 80. let. Původní stavba byla zachycena ještě v roce 2000.[321] Někdy mezi roky 2012-2015 prodělala razantní proměnu v podobě přidání zcela nového předsunutého přízemního uličního traktu. Původní objekt ale hmotově zůstal zachován. Následuje podobně řešený dům čp.972/III z 90. let 20. století, ukrytý v hloubi vnitrobloku. Stavba s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou je rovněž otočena štítovou stěnou do ulice. Vedle stojí rohový dům čp.662/III na křižovatce s ulicí Nad Průhonem (jeho popis viz níže). Za ústím ulice Nad Průhonem je to pak dům čp.858/III (i jeho popis zařazen níže). Dál k jihu se nachází objekt čp.613/III. V tomto případě jde opět o stavbu s poněkud starší historií. Již na leteckém snímku z roku 1947 zde byla zachycena oplocená zahrada s ovocným sadem, ale bez zástavby.[322] Letecký snímek z roku 1957 není příliš průkazný,[323] ale na fotografii z května 1963 už tu je vidět stavba domku čp.613/III.[324] Vzniku v té době by odpovídalo i jeho číslo popisné. Tehdy šlo o okraj Rokycan, periferii lemovanou zahradami a chatkami. I novostavba se příliš neodlišovala. Jde o drobný přízemní domek se stanovou střechou, spíše podobný chatě. Zachoval se v téměř původní podobě jako nyní již cenný anachronismus, připomínka bývalých měřítek zdejší zástavby. Sousední objekt čp.697/III stojí rovněž na místě starší zahrady, zachycené zde už roku 1947.[325] Ta byla původně větší a zahrnovala i dnešní samostatnou parcelu jižně od domu čp.697/III. Takto je podoba zahrady ještě doložena leteckým snímkováním v roce 1963, přičemž výstavba domu ještě nezačala.[326] Podle čísla popisného vyrostl až v 70. letech. Jde o menší stavbu s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Později prošla několika svépomocně provedenými a navrženými přístavbami. Patrový zděný trakt se pojí k východní straně domu. V této stavební fázi se objekt nacházel ještě dle stavu z května 2012. Později proběhla i přístavba přízemního traktu na severní a západní stěně. Výsledkem je až bizarní slepenec různých hmot, připomínající venkovské stavby v postsovětských zemích. Sousední vila čp.969/III byla zbudována zhruba v polovině 90. let 20. století na místě jižní části bývalé zahrady, která tu je zobrazena již v roce 1947.[327] Jde o stavbu s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, orientovanou hřebenem kolmo k ulici. V 90. letech byl směrem do ulice k domu připojen přízemní přístavek s prodejními prostory (v současnosti firma Interceramica). Tento přístavek tu je doložen už k roku 2000.[328] Poslední stavbou je rohový rodinný dům čp.641/III (jeho podrobný popis viz níže, v rámci pasáže o ulici Vysoký průhon).

 

 

 

3.3.3. Vývoj pojmenování Přemyslovy ulice

Rapidní rozvoj výstavby v meziválečném období si už tehdy vynutil pojmenování této komunikace, ačkoliv neexistovala v ucelené trase v dnešním rozsahu.   V polovině 30. let město přikročilo ke komplexní aktualizaci uličního názvosloví.[329] Dne 4. ledna 1935 se na radnici jednalo o návrzích zvláštní komise. 25. dubna 1935 tyto návrhy posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné bylo navrženo tři nové ulice, vzniklé novostavbami, které prováděl pan Brejcha na č.kat.2828/2  za Rakovským potokem, nazvat Přemyslova ulice, Krokova ulice a Libušina ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[330] Jméno Přemyslovy ulice se pak objevuje na mapě města z roku 1940. Dne 7. září 1953, když byly rozhodnutím městské rady pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice Za Rakováčkem, bylo pojmenování Přemyslova ulice potvrzeno.[331] Od té doby neprošlo změnou.

 

 

 

3.3.4. Technický vývoj Přemyslovy ulice

I Přemyslova ulice prošla velkou proměnou, od původní blátivé cesty, s minimální infrastrukturou. Dle harmonogramu ze září 1969 měl být v roce 1970 zajištěn projekt kanalizace, vodovodu a úpravy komunikace. Mělo jít o úpravu komunikace na ploše 600 čtverečních metrů. Náklady na projekt odhadnuty na 20 000 Kčs.[332] Pořízení projektu skutečně zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota projektu zůstala na 20 000 Kčs.[333] Dle informací ze září 1970 je už projekt pokládky kanalizace i úpravy komunikace hotov.[334]  V roce 1970 provedeno rovněž rozšíření sekundární sítě u rodinných domků v Přemyslově ulici, a to nákladem 4830 Kčs.[335] V roce 1971 provedena projekční příprava na kanalizaci Přemyslovy ulice.[336] V roce 1973 zde měly provádět Technické služby města výstavbu kanalizace[337] Dle informace z prosince 1973, ale stavba kanalizace nerealizována pro nedostatečné kapacity. Městu se nepodařilo sehnat dodavatelský podnik.[338] V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do budování kanalizace v Přemyslově ulici v roce 1973 jen 29 848,54 Kčs (plán 30 000 Kčs).[339] Podle zprávy ze září 1974, investovalo za 1. pololetí 1974 do kanalizace v této ulici město jen 5000 Kčs (plán za celý rok 200 000 Kčs). Zároveň se ale uvádí, že Zemědělské stavby Plzeň ještě během roku 1974 budování kanalizace v této ulici dokončí.[340] Nakonec za rok 1974 na kanalizaci Přemyslova prostavěno 450 714,40 Kčs.[341] V roce 1975 tu město plánovalo také výstavbu vodovodu.[342] Dle zprávy ze září 1975 probíhají práce na kanalizaci v Přemyslově ulici podle plánu.[343]  Na kanalizaci mělo být za rok 1975 prostavěno 30 000 Kčs (za 1. pololetí proinvestováno 21 648 Kčs). Akce hotova koncem března 1975. Prováděl ji n.p. Zemědělské stavby Plzeň.[344]  Výstavba kanalizace v Přemyslově ulici pokračovala i roku 1976. Na ten plánovány náklady 90 000 Kčs. Ve skutečnosti tu ale roku 1976 prostavěno jen 88 767 Kčs. Práce prováděly i v tomto roce Zemědělské stavby, n.p.[345] Podle jednoho pramene ovšem budování kanalizace v Přemyslově ulici dokončeno už v roce 1976 (možná tisková chyba – míněn patrně rok 1977).[346]

V roce 1976 v této ulici prováděna výstavba veřejného osvětlení. Šlo o součást šířeji pojaté investice rekonstrukce osvětlovací sítě v prostoru Za Rakováčkem (součást Akce Z). Kromě Přemyslovy prováděna například i v ulici Vysoký průhon. Během roku 1976 tu oproti plánu 175 000 Kčs vytvořena skutečná hodnota díla 175 000 Kčs. Náklady dosáhly 85 700 Kčs (plán 122 500 Kčs). Odpracováno 1990 brigádnických hodin (z toho 1646 zdarma). Při výkopu rýhy pro kabel vypomáhaly Technické služby.[347] Zároveň v roce 1976 v Přemyslově ulici probíhala v rámci akce „Plynovod Rašínov“ pokládka plynového potrubí. Šlo o rozsáhlou investici, která se neomezovala jen na tuto ulici, ale byla souběžně prováděna i v ulici Polní, Tymákovské a Vysoký průhon. Prostavěno na ní 106 302 Kčs (plánované náklady ovšem byly vyšší, 351 000 Kčs). Akce přešla jako nedokončená do roku 1977.[348] Na rok 1977 plánovalo město (v rámci výstavby technické vybavenosti k rodinným domům) budování vodovodu v Přemyslově ulici.[349] Výstavba vodovodu zde v plánu figurovala i na rok 1978.[350] V září 1978 skutečně zmiňováno, že v Přemyslově ulici se provádí výstavba vodovodního potrubí.[351] Dle zpráv ze září 1978 ale už akce hotova.[352] Roku 1978 zde dokončena úprava komunikace.[353] V červnu 1981 ale zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti, i výstavba komunikace v Přemyslově ulici (1. část). Zároveň mělo dojít k výstavbě plynovodu v této ulici.[354] V 1. pololetí 1982 práce na komunikaci i plynovodu v Přemyslově probíhají.[355] Místní obyvatelé z občanského výboru č. 7 vypomohli při pokládce obrubníků.[356] V roce 1982 do plynovodu (společně ale s ulicí V Sadu a Zahradní) investováno 320 000 Kčs (plán byl 355 000 Kčs). Do komunikace v Přemyslově investováno za rok 1982 860 000 Kčs (plán přitom počítal jen se 100 000 Kčs).[357] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla úprava komunikace v Přemyslově ulici pokračovat i v roce 1983, nákladem 172 000 Kčs. Výstavba plynovodu pak nákladem 102 000 Kčs.[358] V 1. pololetí 1983 se na budování plynovodu skutečně pracovalo.[359] V roce 1983 plynovod v Přemyslově ulici dokončen.[360] Plán ve výši 54 000 Kčs tu měl být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) splněn.[361] Celkem ve volebním období 1981-86 šlo na investici plynovod Přemyslova 409 000 Kčs (plán 322 000 Kčs).[362]

V roce 1983 dobudována levá část Přemyslovy ulice.[363] Dle údajů z prosince 1983 tu z plánovaných 172 000 Kčs mělo být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) prostavěno 154 000 Kčs.[364] V prosinci 1984 se uvádí, že v období od roku 1981 se v Rokycanech mimo jiné vybudovaly obrubníky po celé délce Přemyslovy ulice, na jiném místě uváděno, že v roce 1984 v Přemyslově ulici provedena úprava komunikace.[365] V roce 1984 město investovalo do výstavby 3. etapy komunikace v Přemyslově ulici 400 000 Kčs (oproti plánovaným 300 000 Kčs).[366] V 1. pololetí 1985 dokončena oprava Přemyslovy ulice.[367] Výstavba komunikace tu v roce 1985 naplánována na částku 800 000 Kčs.  K 30. září 1985 už prostavěno 898 000 Kčs.[368] Za celý rok 1985 tu prostavěno 1 173 000 Kčs.[369] Práce zahrnovaly pokládku asfaltového koberce.[370] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici „komunikace Přemyslova, 1. etapa“ 1 020 000 Kčs (plán 1 014 000 Kčs) a „komunikace Přemyslova, 2. etapa“ 1 300 000 Kčs.[371] V 1. pololetí 1985 rovněž použita účelová dotace na výstavbu kanalizace v Přemyslově ulici.[372]

Podle stavu ze srpna roku 2018 je Přemyslova ulice v celé své délce opatřena zpevněnou vozovkou, krytou asfaltovým kobercem. V celé trase ji zároveň lemují oboustranné asfaltové chodníky. Trávníkový pás ani veřejná pouliční zeleň zde zřízeny nebyly.

 

 

 

3.4. Krokova ulice

3.4.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Krokovy ulice

Druhou severojižní komunikací Za Rakováčkem je Krokova ulice. I ona probíhá v dlouhém úseku šesti bloků od ulice K Trhovce až ke křižovatce s Vysokým průhonem. Její značné délce cca 850 metrů odpovídá i složitý a postupný průběh parcelace, kdy se původní prvorepublikové úseky zástavby doplňovaly v poválečných dekádách.

Zajímavé je, že Krokovu ulici navrhoval koncem 30. let 20. století tehdejší autor nového regulačního plánu Rokycan Alois Mikuškovic pojmout jako lokální komunikační tepnu o šířce 25 metrů. Už tehdy bylo pociťováno jako budoucí úkol zajistit v nově rostoucí městské čtvrti severojižní komunikační spojení, protože oblast Za Rakováčkem podle leteckého snímku z roku 1938 tvořily tři okrsky zástavby, z nichž každý byl na město napojen samostatně, ve východozápadním směru (podrobněji viz úvodní pasáže této kapitoly o urbanistickém vývoji).[373]  Když ale v roce 1939 jednala obec o určení regulačních čar pro pozemek č.kat.966 Františka Provazníka na křižovatce dnešních ulic Krokova a V Sadu, bylo nakonec rozhodnuto při komisionelním řízení 28. června 1939, že ulice navrhovaná Mikuškovicem na východní straně pozemku č.kat.966 v šíři 25 metrů (dnešní Krokova ulice) se má provést jen v šířce 12 metrů. 30. června 1939 to městská rada doporučila ke schválení. V září 1939 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[374] Krokova ulice pak skutečně trasována v standardní šířce.  Návrh na její proměnu v dopravní osu této čtvrti se ale objevil i v dalším územním plánu koncem 50. let 20. století (viz výše). Ani tentokrát nebyl záměr realizován. Jistá regulační liknavost pak celkové řešení nalezení severojižního silničního spoje odsunula až do 70. let, kdy vyrostla nová levobřežní Šťáhlavská ulice podél Rakovského potoka (viz výše). Pro Krokovu ulici to ale mělo pozitivní dopad v tom, že si zachovala klidný, ryze obytný charakter.

Podobně jako v případě Přemyslovy ulice i v Krokově ulici trvalo hluboko do 2. poloviny 20. století její dotvoření. Dle stavu z roku 1938 existovala v nejsevernějším úseku v délce dvou bloků, od ulice K Trhovce k Lužické ulici. V následujícím bloku od Lužické k ulici V Sadu neexistovala, po polích tu vedla jen pěšina. Následoval jeden blok od ulice V Sadu k Tymákovské, kde opět ulice již zárodečně existovala, ovšem spíš jako polní cesta na okraji zástavby. Jižně od Tymákovské ulice vůbec neexistovala ani v podobě pěšiny. Rozkládala se tam naprosto neurbanizovaná zemědělská krajina.[375] Podobný stav ukazuje i letecké snímkování z roku 1947.[376] Dle stavu z roku 1951 se oba stávající úseky propojily. Dosud jen v podobě pěšiny existující sekce mezi ulicemi Lužická a V Sadu se nyní změnila na polní cestu, vedoucí podél okraje Mužíkovic ovocné zahrady (viz výše, v rámci popisu Přemyslovy ulice). Fyzické spojení tedy již existovalo, ovšem stále šlo o naprosto periferní komunikaci. Důležitou změnou v roce 1951 bylo i to, že ve srovnání s rokem 1947 se začal formovat i její úsek jižně od Tymákovské. Tam tehdy totiž právě probíhalo budování dvou bloků dvojdomků (tzv. Korea, viz níže) a východní okraj tohoto jednotně stavěného obytného souboru zároveň vytýčil trasu jižního prodloužení Krokovy ulice. A na protější straně budoucí ulice se tehdy rychlou parcelací zformovala uliční čára v bloku od ulice Tymákovská k ulici Stará cesta. V roce 1951 se nicméně jednalo jen o čáru na katastrální mapě, žádná komunikace tu nebyla. I pěšiny vedly jinými trasami.[377] Tento stav přetrvával i v roce 1957. Na letecké fotografii je sice vidět, že v úseku mezi Tymákovskou a Vysokým průhonem se už zčásti rýsuje linie budoucí Krokovy ulice, ale v úseku od Tymákovské k ulici Stará cesta její budoucí vozovku pokrývala tráva a v ní vyšlapaná pěšinka, v úseku od Staré cesty k Vysokému průhonu ani to ne.[378]  Až snímek z roku 1963 ukazuje, že tudy už vedla komunikace, byť v podobě nezpevněné blátivé cesty. A ani zástavba podél ulice ještě zdaleka nebyla dotvořena. V úseku od ulice K Trhovce k Lužické šlo o dvoustrannou nicméně stále mezerovitou zástavbu, v úseku od Lužické k ulici V Sadu tu byly po západní straně jen zahrádky a občasné chatky či kůlny, po východní straně dožívající ovocný sad Mužíkovic zahrady. V úseku od ulice V Sadu k Tymákovské šlo o jednostrannou zástavbu po východní straně, zatímco západní strana se teprve rodila. Od Tymákovské ulice k Vysokému průhonu lemovala Krokovu ulici po západní straně již stabilizovaná zástavba souboru Korea, po východní straně to byly od Tymákovské ulice k ulici Stará cesta jen řídce zastavěné zahrádky, od Staré cesty k Vysokému průhonu dokonce takřka úplně chyběla i pouhá parcelace na stavební pozemky.[379] Doplňování parcelačního rastru a samotné zaplňování jednotlivých pozemků rodinnými domy v Krokově ulici pokračovalo ještě v 70. i 80. letech 20. století.

 

 

 

3.4.2. Zástavba v Krokově ulici

V nejsevernějším úseku (mezi ulicemi K Trhovce a Pod Čilinou) začíná západní fronta Krokovy ulice rohovým domem čp.1046/III. Až do počátku 21. století se tu rozkládala volná parcela, využitá jako zahrada.  Roku 2008 už tu vyrůstal rodinný dům. Počátkem dubna 2008 byla hotová hrubá stavba, položena střecha i střešní krytina a zčásti instalována okna. Dle stavu k počátku srpna 2008 výstavba domu stále probíhala.[380] Číslo popisné získal 16. září 2010.[381] Jde o patrový dům s podkrovím v 1. patře, sedlovou střechou a střešními vikýři. Následuje dvojdům čp.730-731/III, elegantní patrový objekt vzniklý v 70. letech 20. století. Již v roce 1938 tu existovala zahrada, respektive dvě zahrady.[382] Nebyly ale po dlouhou dobu stavebně využity. Stavební povolení na nový dvojdům na parcelách č.kat.949/7 a č.kat.949/8 vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. Stavitelem byli manželé Auingerovi z čp.152/III a další manželé Auingerovi z čp.783/II. V novostavbě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[383] Jedná se o neobvykle dobře zvládnutou stavbu, která se výrazně vymyká z úrovně tehdejšího stavitelství. Zachovala se intaktně do současnosti. Dne 21. dubna 2008 schválilo městské zastupitelstvo poskytnutí půjček z Fondu rozvoje bydlení. Mimo jiné půjčku dostali i Jindra a Oldřich Auingerovi z čp.730/III a Jiří a Anna Auingerovi z čp.731/III na obnovu střechy, a to ve výši 40 000 Kč na každý z domů, s úrokem 2 % a splatností do 31. prosince 2011.[384]  Sousední parcelu zaujímá typický reprezentant socialistické architektury, typizovaný rodinný dům čp.713/III, takzvaný „šumperák“. Patrový objekt s plochou střechou a zešikmeným průčelím. Postaven také v 70. letech 20. století na místě dřívější prázdné zahrady. Jeho výstavba začala roku 1971, kdy manželé Mikolášovi rozestavěli na parcele č.kat.950/3-7 rodinný dům. Objekt ale nebyl ještě během roku 1971 dokončen.[385] V roce 2000 byl dům v původním stavu.[386] Později prošel opravou fasády. Následuje starší vilka čp.336/III. Patrový objekt s podkrovními obytnými prostory v 1. patře a strmou střechou byl zbudován okolo roku 1930. Ještě v červnu městská rada konstatovala, že žádost Karla a Anežky Brabencových o povolení k výstavbě rodinného domu na č.kat.940/20 se zatím odkládá.[387] Již dne 30. července 1930 ovšem rada vydala stavební povolení pro Karla a Anežku Brabencovi na rodinný dům na č.kat.950/3.[388] Obývací povolení pro Karla Brabence na rodinný dům na č.kat.940/20 vydala městská rada 8. října 1930.[389] Dům se zachoval v téměř původní podobě, pouze prošel výměnou oken, bohužel s ahistorickým dělením okenních tabulek. Rohový dům čp.367/III je řazen k ulici Pod Čilinou (tam i jeho popis, viz níže).

Jižně od křižovatky s ulicí Pod Čilinou stojí při západní uliční frontě objekt čp.443/III. V obecní kronice se uvádí, že stavební povolení na dům na pozemku č.kat.952/2 bylo vydáno 21. dubna 1939.[390] Toto parcelní číslo dnes nese dům čp.443/II, ale mohlo jít o původní číslo pozemku, před rozdělením na jednotlivé podčásti. V archivu městské technické kanceláře se totiž uvádí, že Karel a Božena Opoleckých získali stavební povolení už 30. srpna 1938. Novostavba podle projektu Václava Včaly byla kolaudována 25. července 1939.[391] Ještě počátkem 21. století to byla intaktně dochovaná patrová vila se stanovou střechou a střešními vikýři. V přízemí vybíhá na východní straně půlkruhový trakt, na němž umístěna v 1. patře terasa. Podle stavu ze srpna 2018 dům prochází opravou fasády. Původní fasáda osekána až na cihlové zdivo. Ze stejného období pochází i sousední dům čp.444/III. Aloisi a Boženě Kozlíkovým bylo vydáno stavební povolení 1. srpna 1939. Kolaudace proběhla 16. srpna 1939. Autorem projektu je Václav Včala.[392] Jedná se o jednopatrový objekt s obytným podkrovím 1. patra pod stanovou střechou. Počátkem 21. století prošel úpravou a zateplením fasády. Přišel o veškeré členění fasády a do domu vsazena nevhodně dělená plastová okna. Jedná se o jeden z mnoha případů „sterilizace“ původní zástavby kvůli dobové módě polystyrenového opláštění budov. Základní hmotové dispozice si ale vilka uchovala. Na následující parcele se již v roce 1947 rozkládala zahrada, bez zástavby.[393] Stejný stav je tu doložen i v roce 1963.[394] Teprve pak tu byl postaven rodinný dům čp.648/III na protáhlém půdorysu. Dne 7. února 1968 rada MěstNV schválila výkup dosud nevyužité parcely č.kat.979/1 (zahrada) od Věry Blechové (bytem Rokycany čp.51/III) a svěření pozemku Václavu a Zdeňce Novákovým (bytem Rokycany čp.44/II).[395] Jde o patrový objekt s obytnými prostory v podkroví 1. patra se sedlovou střechou. Kompozičně těžkopádný objekt s plným dobovým rejstříkem stavebních technologií (brizolit, luxfery, střešní eternit) se uchoval do současné doby v intaktní podobě. Dále k jihu ještě stojí rohová vila čp.375/III z počátku 30. let. V polovině července 1931 odsouhlasila městská rada, že Marii Třeškové se prodá na výstavbu rodinného domu 20 000 kusů cihel na úvěr.[396] Dne 23. července 1931 pak městská rada Marii Třeškové vydala stavební povolení na rodinný dům na č.kat.979/8.[397] 2. února 1933 vydáno obývací a užívací povolení pro M. Třeškovou na její rodinný dům č.kat.979/8.[398] Autorem projektu byl stavitel Josef Beneš z Rokycan.[399] Původní stavba ale byla zcela proměněna patrně v 80. letech při přestavbě. V současnosti jde o moderní vilu s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Tímto domem na úrovni Lužické ulice v roce 1947 končila zástavba města i trasa severního úseku Krokovy ulice. Dál k jihu vedla jen pěšina směrem k Tymákovské ulici, lemovaná po východní straně ovocným sadem (zahrada Mužíkových), po západní straně poli.[400]

Protější východní strana Krokovy ulice je v úseku K Trhovce-Lužická rovněž prakticky celá zaplněna řadou rodinných domů. Od severu je to nejprve objekt čp.729/III. Stojí na nároží ulice K Trhovce. Tato parcela zůstala ve 30. a 40. letech stavebně nevyužita. Letecký snímek z roku 1938 tu ukazuje jen zbytek pole.[401] V roce 1947 již zde aspoň byla ohrazená zahrada, zatím zcela bez vegetace.[402] Prázdná zahrada se sporou vegetací je tu zachycena ještě na letecké fotografii z roku 1963.[403] Teprve v 70. letech 20. století tu vyrostl patrový plochostřechý rodinný dům čp.729/III. Dochoval se víceméně v původní podobě, pouze prošel opravou a novým nátěrem fasády. Sousední dům čp.362/III je patrová prvorepubliková vilka s obytným podkrovím 1. patra, polovalbovou střechou a zděným vikýřem. Postavená byla počátkem 30. let. Dne 8. října 1931 vydala městská rada stavební povolení na rodinný dům Antonína Špicla na pozemku č.kat.949/10.[404] Dne 25. srpna 1932 pak vydáno obývací a užívací povolení na rodinný dům č.kat.949/10 A. Špicla.[405] Projekt domu je dílem Václava Lopaty z Milínova.[406] Dochoval se skoro v původním vzhledu. Prošel ovšem výměnou oken a dalších stavebních detailů. Následuje přízemní plochostřechý kvádr čp.881/III z poloviny 80. let, přilepený neústrojně na sousední čp.362/III. Vedlejší patrový objekt čp.360/III s podkrovními prostory v 1. patře pod sedlovou střechou a velkým trojúhelníkovým zděným vikýřem pochází z počátku 30. let.  Dne 5. června 1931 získal J. Košař od městské rady stavební povolení na rodinný dům na č.kat.950/13.[407] Dne 1. prosince 1931 pak pro Josefa a Marii Košařovi vydáno na rodinný dům č.kat.950/13 obývací povolení.[408] Zachoval si takřka původní podobu, do fasády ovšem vsazena okna s ahistorickým dělením.  Vedle něj se nachází dům čp.359/III. Dne 8. října 1931 městská rada vydala E. a A. Bryndovým stavební povolení na rodinný dům na pozemku č.kat.950/9.[409] Dne 4. srpna 1932 získali Emil a A. Bryndovi na jejich rodinný dům na parcele č.kat.950/9 užívací a obývací povolení.[410]  Obývací a užívací povolení pro Emila a A. Bryndovi na rodinný dům na č.kat.950/9 vydáno znovu 1. září 1932.[411] Šlo o drobný přízemní domek se sedlovou střechou. Takto je zachycen ještě v roce 2000.[412] Někdy před rokem 2011 prošel přestavbou, kdy do střechy vloženo obytné podkroví a vikýře. Dál k jihu ještě stojí nárožní čp.358/III a za ulicí Pod Čilinou ještě čp.389/III (popis obou domů viz níže, v rámci ulice Pod Čilinou).

Sousední pozemek zaujímá těžkopádný jednopatrový objekt s brizolitovou fasádou a podkrovními místnostmi v 1. patře pod sedlovou střechou čp.580/III. Je datovaný do doby okolo roku 1960. Na leteckém snímku z května 1963 už je zachycen.[413] Na pozemku byla předtím po delší dobu stavebně nevyužitá zahrada. Ta je zde zobrazena už na leteckém snímkování v roce 1938.[414] Dům čp.580/III si nadále uchovává původní podobu. Na vedlejší parcele byl dodatečně postaven rodinný dům čp.1056/III. Patrová stavba s podkrovím 1. patra, sedlovou střechou a uličním štítem získala číslo popisné 16. října 2013.[415] Uliční fronta pokračuje nárožním domem čp.581/III, který je patrový s obytným podkrovím 1. patra pod stanovou střechou a zděnými vikýři. Vyrostl dle čísla popisného okolo roku 1960. Letecká fotografie z července 1963 ho již zachytila.[416] I zde se po desítky let předtím rozkládala jen zahrada. Dům má původní podobu, pouze prošel počátkem 21. století výměnou střešní krytiny.

Jižně od Lužické ulice vstupuje Krokova ulice do své střední části, kde se zástavba rozvíjela až opožděně. Na křižovatce s Lužickou ulicí stojí při západní straně Krokovy ulice rohový objekt čp.714/III. Ještě v roce 1947 bylo na jeho parcele jen pole.[417] Letecký snímek z roku 1951 zde již zachytil vytýčenou parcelu s plotem, využívanou ovšem jen jako zahrada.[418] V tomto stavu se nacházel i podle stavu z roku 1963.[419] Současný dům zde vyrostl až v 70. letech po tlaku ze strany města. V říjnu 1973 vzalo plénum MěstNV na vědomí zprávu o postupu záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy této akce byla mezi několik desítek dalších pozemků, určených k urychlenému stavebnímu využití včetně možnosti vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.978/18 o ploše 840 čtverečních metrů, jejímiž majiteli byli  Boh. a Mir. Nových, bytem Rokycany čp.309/II.  Parcela se uvádí mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[420] Stavební povolení na rodinný dům čp.714/III na parcele č.kat.978/11 bylo vydáno manželům Jágrovým (bytem Rokycany, čp.309/II) mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout jedna bytová jednotka.[421] Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře pod vysokou sedlovou střechou. Vertikalitu domu umocňuje jeho posazení na zvýšený suterén. Zachoval se téměř v původní podobě. Počátkem 21. století pouze prošel nátěrem fasády a výměnou oken. Dům čp.761/III pochází také ze 70. let 20. století. Pozemek má podobnou historii. I zde je v roce 1951 už zachycena oplocená zahrada,[422] která ale ještě v roce 1963 zůstávala bez zástavby.[423] Dům s podkrovními prostory v 1. patře a sedlovou střechou byl patrně dodatečně zvýšen o střešní vestavbu otočenou do ulice. Až pak proběhla výstavba rodinného domu čp.761/III. Uchoval se intaktně. Sousední vilka čp.563/III s obytným podkrovím 1. patra má stanovou střechu. Do ulice hledí zděným vikýřem. Již v roce 1951 tu existovala oplocená zahrada s menší stavbou zahradního domku či kůlny na západním okraji parcely.[424] Podle čísla popisného pochází dům z 2. poloviny 50. let. Letecký snímek ze srpna roku 1957 ho zobrazuje dokončený nebo těsně před dokončením.[425] Podržel si do nynějška svou podobu. Vedlejší parcelu vyplňovala také zahrada. Poprvé je tu ohrazený pozemek, ovšem bez zástavby i vegetace, doložen v roce 1957.[426] Stejný stav, jen s prvními vyššími stromy, zachytilo i letecké snímkování roku 1963.[427] Nynější jednopatrový dům čp.724/III se stanovou střechou zde vyrostl až v 70. letech 20. století. Je dochován beze změn v podobě z časů svého vzniku.  Sousední rohový dům čp.609/III je nízká stavba se sedlovou střechou. Ještě v roce 1957 tu nebyla ani oplocená zahrada, jen volný neohrazený pozemek.[428] Letecká fotografie z května 1963 ukazuje už oplocený pozemek s malou stavbou chatky či kůlny v severozápadním rohu. Výstavba současného domu čp.609/III tehdy ještě ani nezačala.[429] Vznikl až následně, někdy v 60. letech. Typově šlo o stavbu na pomezí chaty a rodinného domu. Měla dřevěnou konstrukci. Takto je zachycena ještě ve fotodokumentaci Rokycan z dubna 2000.[430] Počátkem 21. století prošla rekonstrukcí, při níž byla fasáda pokryta izolací, omítkou a vnějším nátěrem. Hmotově ale domek rozšiřován nebyl.

Jižně od křižovatky s ulicí V Sadu stojí podél západní strany rohová vila čp.473/III. Patrová stavba s podkrovím 1. patra a stanovou střechou tu vyrostla už v letech 1940-1941. V roce 1939 řeší obec určení regulačních čar pro pozemek č.kat.966 Františka Provazníka, který 19. května 1939 podal žádost. 30. června 1939 městská rada doporučila ke schválení regulační čáry a v září 1939 je schválilo obecní zastupitelstvo.[431] Dne 4. dubna 1940 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.966/5 (majitel pan Provazník).[432] 18. prosince 1941 na schůzi obecní rady pak vydáno obývací povolení pro dům na pozemku č.kat.966/5 (majitel pan Provazník).[433] Objekt s rozsáhlou zahradou doplňuje i velká hospodářská budova se sedlovou střechou. Dům se uchoval prakticky v původní podobě, počátkem 21. století prošel opravou fasády. Následuje dům čp.586/III. Na jeho místě se ještě v roce 1952 prostíralo pole.[434] Letecký snímek ze srpna 1957 tu ukazuje už oplocenou zahradu, zatím bez zástavby.[435] Teprve na letecké fotografii z května 1963 je vidět, že zde stojí dokončený anebo právě dokončovaný rodinný dům.[436] Někdy později ale dům přestavěn. V současnosti je to masivní patrová vila s podkrovními obytnými prostory 1. patra pod sedlovou střechou a s fasádou z neomítnutých bílých cihel. Takto už je zachycena v roce 2000.[437] Na rohu s Tymákovskou ulicí ještě stojí vysoká jednopatrová vila s plochou střechou čp.794/III z konce 70. let. Vznikla na nárožním pozemku, který zůstával ještě roku 1963 jen prolukou.[438] Pro její výstavbu byla zabrána i jižní část zahrady u výše jmenovaného domu čp.586/III.

Úsek zástavby při protější východní straně Krokovy ulice v její sekci mezi ulicemi Lužická a V Sadu vznikl až později, po parcelaci Mužíkovy zahrady (viz výše, v rámci popisu Přemyslovy ulice), která ještě v 60. letech zabírala celý tento domovní blok. Teprve pak byla ovocná zahrada o ploše přes 100 arů parcelována na stavební pozemky.  Uliční fronta začíná nárožním domem čp.780/III. Jde o přízemní, atypicky pojatý objekt s plochou střechou a rohovými partiemi zanořenými do hloubky průčelí. Je to poměrně zdařilá ukázka možností, jak i v časech normalizace udržet osobitější a přitom profesionální úroveň individuálního stavitelství.  Výstavbě domu předcházel tlak národního výboru na stavební využití pozemku. V říjnu 1973 plénum MěstNV probíralo postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V seznamu desítek rokycanských pozemků, navrhovaných k rapidnímu stavebnímu využití včetně možnosti vyvlastnění (seznam viz výše), byla v 1. etapě zařazena i zahrada č.kat.977/1 o ploše 780 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla L. Brožíková z Plzně. Uvádí se mezi těmi, které již byly převedeny na MěstNV a jsou přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[439] Novostavba čp.780/III tu vyrostla koncem 70. let. Do současnosti se uchovala prakticky beze změn. Vedle se nachází patrový objekt čp.723/III. V tomto případě jde o konvenční stavbu s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Pochází ze 70. let 20. století. Počátkem 21. století dům prošel opravou fasády a výměnou stavebních detailů. Zásadněji ale proměněn nebyl. Na nároží s ulicí V Sadu stojí montovaný rodinný dům čp.1008/III, jedna z nemnohých rokycanských ukázek typizovaného objektu OKAL, symbolu dobových pokusů o netradiční spojení masové výroby a individuálního stavitelství. Ač postaven již v 80. letech 20. století, číslo popisné dostal až 10. března 2004. Objekt s obytným podkrovím v 1. patře má sedlovou střechu. Ještě v roce 2000 se nacházel v původním stavu.[440] Později byla fasáda zateplena, zakryta a získala nový nátěr.

Jižně od ulice V Sadu vstupuje východní domovní fronta Krokovy ulice do úseku starší meziválečné zástavby. Šlo o jednotně prováděnou parcelaci celého domovního bloku severně od Tymákovské ulice (viz výše, v rámci úvodních pasáží této kapitoly), jednu z prvních stavebních akcí v této městské čtvrti. Rohový dům čp.303/III je patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra, polovalbovou střechou a zděným vikýřem na severní straně. Lev Brejcha a Helena Králová získali stavební povolení 14. prosince 1928. Projekt byl dílem Lva Brejchy.[441] V listopadu 1929 byl ještě rozestavěný, protože městská rada 15. listopadu 1929 rozhodla, že nelze vydat užívací a obývací povolení pro rodinný dům na č.kat.970/2, jelikož není dokončen.[442] Dne 9. ledna 1931 obecní správní komise vydala obývací a užívací povolení pro čtyři domy Heleny Králové, mimo jiné i pro objekt na pozemku č.kat.970/2.[443] Archiv městské technické kanceláře nicméně uvádí datum kolaudace až 30. září 1932.[444] V roce 1942 provedena přístavba dřevníku, chlévku a komory.[445] Dům se uchoval v základních obrysech do současnosti. Okna i fasády již modernizovány. Sousední parcelu zaujímá dům čp.304/III. Lev Brejcha, František a Josefa Kraftovi získali stavební povolení 14. prosince 1928. Stavební plány vypracoval Lev Brejcha.[446] Dne 8. listopadu 1929 vydáno obývací a užívací povolení městskou radou pro Františka a J. Kraftovi na rodinný dům na č.kat.970/3. Stanoveno zároveň, že chodník u domu bude převzat do správy obce, protože nebyl vybudován podle předpisů.[447] Ještě v roce 2000 byl dům v původní podobě. Šlo o přízemní objekt s polovalbovou střechou a uličním zděným štítem trojúhelníkového tvaru.[448] Někdy mezi roky 2011 a 2015 prošel celkovou přestavbou. Dům byl zvýšen o podkroví 1. patra, nově zastřešen mansardovou střechou a do ulice do podkroví vsazen zděný vikýř. Ačkoliv šlo o radikální stavební úpravu, byla provedena citlivě, v tradicionalistickém stylu, který se blíží výtvarnému uvažování meziválečné doby. Následuje domek čp.317/III. Jeho výstavba proběhla o něco později. Lvu Brejchovi bylo vydáno stavební povolení 25. června 1937. Kolaudace provedena 27. září 1938.[449] Na leteckém snímku v červenci 1938 už byl domek zachycen.[450] Patrový objekt s obytnými místnostmi v podkroví 1. patra má sedlovou střechu. Počátkem 21. století prošel opravou fasády a střechy. Základní dispozice měněna nebyla. Další v uliční řadě je dvojdům čp.306-307/III. Dne 8. listopadu 1929 vydala městská rada obývací a užívací povolení pro J. a A. Brožovi na rodinný dům na č.kat.970/5 (tedy čp.306/III). Rozhodla zároveň, že chodník u domu bude převzat do správy obce, protože nebyl vybudován podle předpisů.[451] 5. října 1939 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na nástavbu domu čp.306/III (majitelé J. a M. Brožovi).[452] Objekt čp.307/III byl v listopadu 1929 ještě rozestavěný, protože městská rada 15. listopadu 1929 rozhodla, že nelze vydat užívací a obývací povolení pro rodinný dům na č.kat.970/6, jelikož není dokončen.[453] Dne 9. ledna 1931 obecní správní komisí vydáno obývací a užívací povolení pro Františka Poncara na rodinný dům č.kat.970/6 (tedy čp.307/III).[454] Archiv městské technické kanceláře ovšem uvádí, že Helena Králová získala stavební povolení na dům čp.307/II 14. prosince 1928 a stavba podle projektu Lva Brejchy byla kolaudována 14. listopadu 1929.[455] Šlo o dvojdomek se sedlovou střechou, v níž možná až dodatečně zřízeny obytné podkrovní prostory 1. patra. Obě poloviny domku již ztratily četnými modernizacemi původní podobu. Popis rohového domu čp.308/III je zařazen do Tymákovské ulice (viz výše).

Následně vstupuje Krokova ulice do svého jižního úseku, od Tymákovské ulice k Vysokému průhonu. Po západní straně ji v celé této sekci lemují rodinné dvojdomky obytného souboru Korea z 50. let 20. století, které vesměs procházejí postupnými přístavbami a modernizacemi (jejich popis viz níže, v samostatné podkapitole o obytném souboru Korea). Podél východní strany Krokovy ulice pak stojí souvislá řada individuálně budovaných rodinných domků, jejichž původ většinově spadá do 70. a 80. let 20. století. Na nároží s Tymákovskou ulicí je to vilka čp.428/III (viz výše, v rámci popisu Tymákovské ulice). Sousední pozemek zaujímá rodinný dům čp.800/III. Na jeho místě se původně nacházela zahrada, poprvé zde zachycená na leteckém snímkování v roce 1951.[456] Ještě v roce 1963 zůstával nezměněný stav, kdy šlo o nezastavěnou parcelu, využívanou jen jako zahrada s ovocnými stromy.[457] Dnešní dům vznikl až okolo roku 1980. Je to pro dobu svého vzniku typický jednopatrový objekt masivních, ale zvládnutých proporcí, s plochou střechou. Dochoval se v původní podobě. Vedle něj stojí starší domek čp.556/III. I zde se v roce 1951 prostírala zahrada. V srpnu 1952 zůstávala situace beze změny.[458] Krátce poté zde započalo budování domu. V srpnu 1954 už uváděno, že Ludvík Matoušek si staví v rámci Akce 10 000 bytových jednotek svůj dům.[459]  V září 1956 se objekt uvádí jako „novostavba pana Matouška“.[460] Na letecké fotografii ze srpna 1957 byl zachycen jako dokončený.[461] Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou orientovanou hřebenem kolmo k ulici má skromné proporce a konzervativní podobu. Udržel si svůj vzhled prakticky bez pozdějších přestaveb. Pouze proběhla výměna střešní krytiny. Následuje dům čp.627/III. Dle stavu z roku 1951 zde již byla vyměřena zahrada, ovšem bez zástavby a ještě i bez vegetace.[462] Prakticky ve stejném stavu byl pozemek ještě v roce 1963. Pouze jeho plochu zčásti pokrylo vzrostlé stromoví.[463] Dům, mající podobu přízemního kvádru s plochou střechou, zde byl postaven v letech 1969-1970.[464] Zachovává si svou podobu i do současnosti. Vedlejší pozemek byl k roku 1951 také už vyměřen na zahradu. Na její přední straně, blíže k severnímu okraji parcely, byl zobrazen i jakýsi menší objekt (možná chatka nebo kůlna).[465] Stejnou situaci tu zachytila i letecká fotografie z května 1963.[466] Výstavba rodinného domu čp.756/III na této parcele č.kat.807/5 začala roku 1966, kdy dům uváděn jako rozestavěný, ale nebyl během onoho roku ještě dokončen.[467] Podle čísla popisného byl dobudován až v polovině 70. let 20. století. Je to robustní patrová stavba s prostory obytného podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Štítová stěna je obrácena do ulice. V roce 2000 měl objekt ještě původní vzhled.[468] Pak prošel opravou fasády, čímž byl zakryt brizolitový plášť, a výměnou střešní krytiny. Původní půdní trojúhelníkové okénko ve štítové stěně bylo změněno na obdélné. Vedlejší pozemek obsadil dům čp.879/III. Na jeho místě byla rovněž od roku 1951 zachycena zahrada s malou stavbou zahradního domku či kůlny.[469] Rodinný dům zde byl postaven až polovině 80. let 20. století. Je to přízemní plochostřechý objekt, proporčně zvládnutý, s pokusem o nápaditější hmotovou kompozici nižšího a vyššího traktu na půdorysu písmene L, což mu dává jistou eleganci, inspirovanou meziválečným funkcionalismem. Je to další důkaz toho, že za normalizace bylo možné stavět kvalitně a že dokonce i tehdejší modernistická architektura nemusela vždy nutně evokovat nuzný urbanismus panelových sídlišť. Dům čp.879/III si uchoval původní podobu takřka beze změn až do nynější doby.  Následuje rohový dům čp.726/III u nároží ulice Stará cesta. Na tomto místě je rovněž v roce 1951 zachycena na leteckém snímkování oplocená zahrada, bez zástavby a ještě bez vegetace. Šlo o větší zahradu, která zahrnovala i nynější pozemek sousedního domu čp.980/III v ulici Stará cesta (detailně o něm viz níže).[470] Ještě dle stavu z roku 1963 to byla zahrada prázdná zahrada s ovocným sadem.[471] Současný plochostřechý patrový dům čp.726/III tady byl zbudován až v 70. letech 20. století. Výstavba začala roku 1971, kdy manželé Vodiškovi rozestavěli na parcele č.kat.812/5 rodinný dům. Objekt ale nebyl během roku 1971 dokončen.[472] Od svého vzniku nebyl významněji stavebně upravován.

Za ústím ulice Stará cesta byla zástavba prováděna až v 60. a 70. letech 20. století. Na rozdíl od předchozích domů jim zde nepředcházela delší existence zahrad. Ještě letecká fotografie z roku 1963 ukazuje, že východní uliční čára nebyla od Staré cesty k Vysokému průhonu vůbec stabilizována a teprve rodící se ulici lemovaly jen zbytky zemědělských pozemků.[473] U ústí ulice Stará cesta stojí objekt čp.829/III. Jeho popis viz níže, v podkapitole o Staré cestě. Následuje jednopatrová vila s plochou střechou čp.795/III z konce 70. let 20. století.  Dodnes se zachovala prakticky beze změn. Vedlejší parcelu zaujímá dům čp.617/III. Podle čísla popisného by měl pocházet z 2. poloviny 60. let 20. století. Letecký snímek z května 1963 zde zobrazuje pouze pole.[474] Podle dobových pramenů ale jeho výstavba začala až roku 1972, kdy rozestavěn, ale během roku 1972 nedokončen a zůstával rozestavěný. Stavebníky domu na pozemku č.kat.798/31 byli manželé Reiterovi.[475] Je možné, že původní menší objekt čp.617/III z 60. let byl v 70. letech rozšiřován. Jedná se o masivní dvoupatrový objekt s 2. patrem v podkroví, sedlovou střechou a robustním, do ulice orientovaným štítem. Kompozičně je stavba nezvládnutá, zbytečně naddimenzovaná, jakási nepatřičná zvětšenina menších staveb, uliční štít pokrývá chaotická změť různě velkých okenních otvorů. Celkově jde o ukázku rozpačitých konců domácího kutilství za časů socialismu. Proporční defekt je natolik hluboký, že ani nátěr původní brizolitové fasády klasickou barevnou omítkou nebo výměna oken a dalších detailů provedené počátkem 21. století na tom příliš nezměnily. Následuje rozsáhlý jednopatrový rodinný dům čp.657/III z konce 60. let 20. století se stanovou střechou. Dodnes se uchoval prakticky beze změn. Vedle něj stojí patrová vila čp.983/III s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Číslo popisné sice bylo domu přiděleno 17. července 2002, ale jde o starší objekt. Už letecký snímek z května 1963 zachycuje, že na pozemku probíhá jakási skrývka zeminy a výkopové práce.[476] Podle fotodokumentace z roku 2000 šlo o již dokončený objekt. Byl obývaný. Chyběla mu fasáda. Nešlo ale patrně o dokončování novostavby, ale o starší zdivo.[477] Podle stavu z roku 2018 už má dům fasádu a novou krytinu střechy. Dále k jihu pokračuje zástavba rodinným domem čp.625/III, což je jednopatrový objekt s obytnými místnostmi v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou. I na jeho pozemku ukazuje letecký snímek z roku 1963 zemní práce.[478] Podle čísla popisného byl skutečně postaven v 2. polovině 60. let 20. století. Dispozičně je podobný výše uvedenému domu čp.983/III. Uchoval se v původní podobě. Patrový rodinný dům čp.733/III s plochou střechou ze 70. let 20. století je typickým reprezentantem normalizační estetiky, inspirované sídlištním stylem. Proporčně je ale zvládnutou stavbou. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.797/33 bylo manželům Koreckým z Hrádku vydáno mezi 1.lednem a 15.listopadem 1974. V domě měla vzniknout jedna bytová jednotka.[479] Sousední vilka čp.819/III s plochou střechou vznikla počátkem 80. let 20. století, tedy také v období „panelového“ urbanismu, ale i v tomto případě jde o profesionálně zvládnutou stavbu, která navazuje spíše na elegantní tradice předválečného funkcionalismu. Kvalitní vyznění architektury podporuje i profesionální úprava předzahrádky. Ze 70. let pochází vedlejší rodinný dům čp.752/III, patrový s plochou střechou). Výše uvedené domy čp.733/III, čp.819/III a čp.752/III vznikly díky tlaku města na stavební využití dosud nezastavěných parcel. V říjnu 1972 na schůzi MěstNV předložen seznam pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných, k parcelaci na rodinné domy. Mezi nimi se nacházel i pozemek č.kat.797/14 o výměře 2141 čtverečních metrů Za Rakováčkem, který byl v té době v majetku MěstNV. Šlo o tři potenciální stavební parcely.[480] Na rohu ulic Vysoký průhon a Krokova býval dlouho stavebně nevyužitý pozemek č.kat.797/19. Dne 11. listopadu 1980 na své 21. schůzi rada MěstNV nesouhlasila s přidělením pozemku č.kat.797/19 na výstavbu rodinného domu pro syna J. Chlebníčka, protože směrný územní plán pozemek prý určuje k okamžité zástavbě rodinným domem a nelze tedy čekat, až syn bude ochoten začít se stavbou.[481] Až na konci 80. let 20. století zde vyrostla vila čp.906/III. Na státní mapě z roku 1987 ještě není zobrazena.[482] Rozsáhlý patrový objekt má charakter takřka mediteránní usedlosti. Dům vytváří společně s kolmo na něj napojeným přízemním traktem polouzavřené prostranství. Střechu ozvláštňují vysoké zdobné komíny. Jde o další ukázku toho lepšího z dobové architektury.

 

 

 

3.4.3. Vývoj pojmenování Krokovy ulice

Počátkem 30. let 20. století, když stavební růst Rokycan akceleroval, se vedení města rozhodlo pozastavit ad hoc schvalování nových uličních názvů a celé názvosloví řešit najednou.[483] 4. ledna 1935 se jednalo na radnici o návrzích zvláštní komise. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo tři nové ulice vzniklé novostavbami, které prováděl pan Brejcha na č.kat.2828/2  za Rakovským potokem, nazvat Přemyslova ulice, Krokova ulice a Libušina ulice.  Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[484] Název Krokova ulice byl potvrzen roku 1946, kdy v rámci širší rekodifikace uličních názvů usnesením MNV 25. července 1946 uváděn v oficiálním seznamu ulic.[485] Dne 7. září 1953 jej městská rada znovu potvrdila.[486]

 

 

 

3.4.4. Technický vývoj Krokovy ulice

Až do výstavby pobřežní silniční tepny ve Šťáhlavské ulici v 70. letech 20. století (viz výše) hrála Krokova ulice roli jedné z mála severojižních spojek zástavby ve čtvrti Za Rakováčkem. Průjezdná byla pro automobily již dle stavu z roku 1963.[487] Teoreticky sjízdná byla i předtím v roce 1957, ale v jejím úseku jižně od Tymákovské šlo o spíše o travnatou pěšinu.[488] Ale i v jiných úsecích z již existující zástavbou šlo dlouho o nedlážděnou ulicí, která jen velmi pozvolna získávala urbánní charakter. Už od roku 1949 probíhaly úpravy povrchu Krokovy ulice (tehdy šlo o brigádnickou práci členů KSČ).[489] V 50. a 60. letech ovšem teprve práce dokončeny (myšlen její severní úsek). Na rok 1959 město plánuje zpracování projektové dokumentace rekonstrukce Krokovy ulice. Šlo o její napojení na Tymákovskou ulici, protože až do té doby byla celá severní část této městské části dopravně závislá na železničním podjezdu do Arbesovy ulice. Krokova ulice měla navíc dle směrného plánu města hrát roli dopravní osy celé této oblasti (teprve později převládla myšlenka paralelní levobřežní komunikace, podél Rakovského potoka, nynější levobřežní Šťáhlavská ulice).[490] Úprava vozovky v části Krokovy ulice zařazena do plánu Akce Z na rok 1960.[491] Vyasfaltovat celou Krokovu ulici ale trvalo podstatně déle.

V září 1956 se uvádí, že bude zahájeno prodloužení vodovodu v Krokově ulici k novostavbě pana Matouška (čp.556/III).[492] V prosinci 1958 probíhá výstavba kanalizace v Lužické ulici.[493] Ta měla pokračovat i v roce 1959, společně s kanalizací v Krokově a Libušině ulici.[494] Město na tuto akci hodlalo v roce 1959 utratit 242 000 Kčs.[495] Podle jiného pramene zahájena nejdříve kanalizace Krokovy ulice, teprve v roce 1959 v ulici Libušině a Lužické.[496] Každopádně v únoru 1959 se už v Libušině a Lužické ulici staví a v Krokově měla začít během několika dnů.[497] Akci prováděl podnik Pozemní stavby. Kvůli nedostatku materiálu se ale práce opožďovaly, jak konstatováno na zasedání MNV v dubnu 1959.[498] Během 1. pololetí 1959 kanalizace v Krokově i Libušině dobudována a v červenci 1959 se provádějí povrchové úpravy.[499] Ještě v roce 1966 se píše o zahájení úprav zdejší komunikace (do té doby prý byla v „hrozném stavu“). Práce měly pokračovat ještě v roce 1967.[500] V roce 1966 na to město chtělo použít 10 000 Kčs.[501] Práce ale vázly a v říjnu 1966 uložilo plénum MěstNV komisi pro výstavbu okamžitě zajistit provádění úprav komunikace tak, aby byla vyčerpána částka přidělená v rozpočtu.[502] V prosinci 1966 se už na úpravě Krokovy ulice pracuje.[503] Akce zařazena do oficiálního závazku národního výboru k 50. výročí komunistického převratu v Rusku (VŘSR). Práce měla provést dodavatelským způsobem stavební firma, svépomocně se měly provést ostatní úkony (upravení makadamu, rozházení štěrku, vyzdění kanalizačních šachet).[504] Během roku 1966 se ale podařilo provést jen „základní zemní práce“ nákladem 11 000 Kčs, v dubnu 1967 už se prý pracuje znovu. K poskytnutí brigádnických pracovních sil se zavázaly občanský výbor č. 1 a uliční organizace KSČ č. 7.[505] Během 1. pololetí provedena plánovaná rekonstrukce zčásti. Pro malý zájem občanů prý práce pokračovaly jen pomalu.[506] V únoru 1968 konstatováno, že tato část závazku nebyla splněna a národní výbor vyzval podnik Vnější úprava města, aby zajistit dokončení prací.[507] Kompletní projekt výstavby vodovodu, kanalizace a úpravy komunikace v Krokově měl být hotov roku 1969.  Další etapa rekonstrukce Krokovy ulice pak měla začít v letech 1970-1972. Náklady odhadnuty na 600 000 Kčs.[508] Mezitím se v dubnu 1968 uvádí, že v roce 1968 bude pokračovat v Krokově ulici výstavba veřejného osvětlení v Akci Z.[509] V září 1968 MěstNV zmiňuje, že kanalizace v Krokově ulici dosud nebyla provedena, ale že prý je už zadáno zpracování příslušné projektové dokumentace.[510] Na rok 1969 měl MěstNV zajistit projekt rekonstrukce Krokovy ulice (chodníky a veřejné osvětlení, nákladem 15 000 Kčs a kanalizace, nákladem 10 000 Kčs).[511] V září 1969 již údajně zpracovávání dotyčného projektu (veřejné osvětlení a kanalizace Krokova) probíhá. [512]

Podle zpřesněného harmonogramu ze září 1969 měl být v letech 1969-1970 pořízen projekt rekonstrukce ulice na ploše 5470 čtverečních metrů (komunikace, chodník, veřejné osvětlení i kanalizace), a to nákladem 20 000 Kčs. V roce 1971 měl být ještě pořízen nákladem 5000 Kčs projekt plynofikace ulice. Roku 1972 měla následovat pokládka kanalizace, plynovodu a instalace veřejného osvětlení, a to nákladem 400 000 Kčs. V následujících letech pak měly etapově probíhat vlastní práce na úpravě ulice. V roce 1973 se předpokládala rekonstrukce úseku od křižovatky s ulicí K Trhovce ke křižovatce s ulicí V Sadu nákladem 430 000 Kčs (plocha 2520 čtverečních metrů). V roce 1974 měl přijít na řadu úsek od křižovatky s ulicí V Sadu k Tymákovské ulici (náklady odhadovány na 340 000 Kčs, plocha 1620 čtverečních metrů). Roku 1975 se plánovala úprava úseku Krokovy ulice od křižovatky s Tymákovskou ke křižovatce s ulicí Stará cesta (náklady 300 000 Kčs, plocha 1400 čtverečních metrů). Až po roce 1976 měl rekonstrukcí projít i nejjižnější úsek, od křižovatky se Starou cestou k Vysokému průhonu, a to nákladem 300 000 Kčs (plocha 1400 čtverečních metrů).[513] Pořízení projektu nové komunikace, chodníku a osvětlení ulice v Krokově ulici už zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota projektu vyčíslena na 20 000 Kčs.[514] V dubnu 1970 se uvádí, že projektová dokumentace na tuto akci již zajištěna.[515] Dle informací ze září 1970 je už projekt kanalizace hotov.[516] V únoru 1971 se uvádí, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektové dokumentace na inženýrské sítě a rekonstrukci komunikace v Krokově ulici.[517] Podle harmonogramu z července 1971 tato akce plánována etapově na 5. pětiletku (1971-1975).[518]

Na konci 50. let rovněž provedena výstavba významné vodovodní větve, která propojila ulice Krokova a U Stromovky (viz kapitola „Plzeňské předměstí“), včetně inženýrsky náročného podkopu železniční trati.[519] V únoru 1959 ještě práce nezačaly, ale očekává se jejich brzký start. Mělo být prováděno v Akci Z.[520] V červnu 1959 se uvádí, že bude pokračovat prodlužování vodovodního řadu v Krokově ulici (v úseku mezi ulicemi Lužická a V Sadu).[521] Výše uvedené sítové stavby umožnily v následujících dekádách rozmach výstavby Za Rakováčkem. V září 1972 se ale výstavba kanalizace v Krokově ulici uvádí jako akce, jejíž dokončení je ohroženo. Prováděcí firma totiž po seznámení se s projektem odmítla práce provést.  Potrubí kanalizace mělo být uloženo v hloubce přes 3 metry pod povrchem vozovky, což vylučovalo provádění v brigádnické režii. Město proto urychleně hledalo náhradní prováděcí firmu. Podalo si dokonce inzerát v deníku Rudé právo.[522] Akce pak jako skluzová přešla do plánu na rok 1973.[523] V roce 1972 provedena také plynofikace Krokovy ulice.[524] Za celý rok 1972 investovalo město do úprav této ulice 90 300 Kčs. Dalších 27 600 Kčs také utraceno za různé projektové práce na úpravě komunikací (kromě Krokovy ulice též v Horákově, Libušině, B. Němcové a V Sadu).[525] V roce 1973 prováděna výstavba kanalizace v ulicích Krokova a Pod Čilinou.[526] 

Roku 1973 zahájena úprava komunikace v Krokově ulici.[527] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce (Krokova – 1. část) s náklady 556 600 Kčs.[528] Jinde se uvádí suma 650 000 Kčs. Z ní během 1. pololetí proinvestováno 245 000 Kčs. V září 1973 se také uvádí, že v 1. pololetí 1973 rekonstrukce Krokovy ulice již provedena (myšlen patrně jen nějaký podúsek). I přes značnou rozpracovanost se výstavba nové komunikace a inženýrských sítí vlekla, a to kvůli kritickému nedostatku kvalifikovaných pracovníků. V září 1973 v Krokově ulici v 1. úseku (od křižovatky s ulicí K Trhovce, ke křižovatce s ulicí Pod Čilinou) osazeny obrubníky, upraveny chodníky pod asfalt a vozovka připravena k navážení makadamu. V 2. úseku (od křižovatky s ulicí Pod Čilinou ke křižovatce s Lužickou ulicí) vybagrováno cca ze 2/3 podloží.[529] Dle zprávy z prosince 1973 práce stále pokračují, ale jen etapovitě.[530] Celkem za rok 1973 proinvestováno na rekonstrukci ulice 511 000 Kčs.[531]  V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do budování kanalizace v Krokově ulici v roce 1973 172 933,55 Kčs (plán 175 000 Kčs).[532] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 mělo být v této ulici prostavěno 180 000 Kčs (asfaltový koberec a chodník).[533] Kromě nové komunikace mělo dojít i k provedení oboustranných asfaltových chodníků.[534] Ulice včetně chodníku dostala nový asfaltový povrch, dokončený ve 3. čtvrtletí roku 1974.[535] Během letních prázdnin 1974 prý práce v Krokově ulici dokončeny. Konkrétně práce hotovy v červenci 1974.[536] Podle zprávy ze září 1974, investovalo za 1. pololetí 1974 do kanalizace v Krokově město 53 000 Kčs (plán za celý rok 143 000 Kčs).[537] Nakonec za celý rok 1974 na kanalizaci Krokova prostavěno 132 245 Kčs.[538]

Práce probíhaly v rámci Akce „Za Rokycansko krásnější“ a na základě dohody mezi MěstNV a občanským výborem v oblasti Za Rakováčkem se na nich brigádnicky podíleli místní obyvatelé.[539] V roce 1975 pak navázala 2. etapa úpravy Krokovy ulice, společně s úpravou vozovky v ulici Pod Čilinou.[540] Na úpravu Krokovy ulice vyčlenil na rok 1975 MěstNV 237 000 Kčs. Akci měl provést podnik Silnice Plzeň.[541] Město tu zároveň plánovalo v roce 1975 pokračování výstavby kanalizace a částečně i vodovodu.[542] Na úpravě ulice Pod Čilinou mělo být v roce 1975 prostavěno 200 000 Kčs (hrazeno z úvěru). Práce měly začít v únoru 1975 a skončit do dubna 1976.[543] Jenže v září 1975 se uvádí, že podnik Silnice Plzeň neprovedl v Rokycanech v 1. pololetí 1975 ani jednu ze slibovaných akcí, včetně 3. etapy úpravy Krokovy ulice a úkol se přesouvá na 2. pololetí (má být provedeno počátkem října 1975).[544] Ve skutečnosti práce na Krokově ulici začal už v únoru 1975 n.p. Zemědělské stavby. Šlo o úpravu úseku od křižovatky s ulicí V Sadu ke křižovatce s Lužickou. Po dvou týdnech ale práce opustil. Práce prováděly pak Technické služby. V září 1975 prý už provedeny zemní práce a rozprostřen štěrkopísek. Na převážné části chodníků hotova podkladová vrstva pod asfalt. Zbývalo osadit vpusti, pak se staveniště mělo předat n.p. Silnice Plzeň.[545] V únoru 1977 se píše, že Technické služby budou během onoho roku provádět 3. část rekonstrukce Krokovy ulice.[546] Podle dobových údajů akce provedena ještě během roku 1977.[547] Roku 1976 také prováděna výstavba vodovodu v Krokově ulici, a to nákladem 251 428 Kčs (plán 252 000 Kčs). Šlo o pokládku vodovodu v úseku od křižovatky s Tymákovskou ke křižovatce s ulicí Vysoký průhon. Akce dokončena během 2. pololetí 1976.[548] Za 1. pololetí 1977 do rekonstrukce Krokovy ulice investováno 31 000 Kčs. Splněn tak plán na 1.polovinu roku. Celkem sem mělo být vloženo v roce 1977 613 000 Kčs.[549] V září 1977 si na plénu MěstNV pan Sýkora stěžuje na pomalý postup při budování Krokovy ulice, navíc je tam prý špatný výškový tvar chodníků. Vedení města mu odpovědělo, že to nebylo možné provést jinak, protože terén ulice je složitý a bylo nutno respektovat různě uložené inženýrské sítě a vjezdy do domů. Výstavba Krokovy ulice měla termín dokončení 31. prosince 1977. Podle ujištění národního výboru termín měl být splněn.[550]

Dle stavu ze srpna 2018 má Krokova ulice v celé své délce asfaltovou vozovku a oboustranný asfaltový chodník bez trávníkového pásu. Výjimkou je úsek mezi ulicemi V Sadu a Tymákovská, kde probíhá chodník jen po východní straně. V nejjižnějším úseku od Staré cesty k Vysokému průhonu je zase při východním chodníku úzký trávníkový pruh, ovšem neudržovaný. V ulici není nikde vysazena veřejná zeleň.

 

 

 

 

3.5. Libušina ulice

3.5.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Libušiny ulice

Třetí severojižní komunikace Za Rakováčkem nese jméno Libušina ulice. Odbočuje k jihu z ulice K Trhovce ale na rozdíl od Přemyslovy a Krokovy končí už po čtyřech blocích u  Tymákovské ulice. Délka ulice činí cca 480 metrů.

 I zde začala urbanizace už za první republiky, zejména v nejsevernějším úseku, a i zde probíhalo postupné doplňování uliční fronty hluboko do 2. poloviny 20. století. V roce 1938 ulice existovala pouze v nejsevernější partii, v délce jednoho bloku od ulice K Trhovce k ulici Pod Čilinou. Jižně odtud se prostírala jen pole.[551] Do roku 1947 přibyl úsek mezi ulicemi Pod Čilinou a Lužická, ale jeho zástavba byla jen mezerovitá.[552] Dle stavu z leteckého snímkování z roku 1951 se ulice prodloužila o další blok mezi ulicemi Lužická a V Sadu. Měla ale charakter spíše polní cesty, kterou po obou stranách lemovaly jen prázdné zahrady bez zástavby. Mezi ulicemi V Sadu a Tymákovská ulice neexistovala a rozkládaly se tu jen zemědělské pozemky.[553] Stejný stav přetrvával ještě v roce 1963, byť v nejjižnějším úseku už tedy od ulice V Sadu k Tymákovské vedla přes pole aspoň pěšina v trase budoucí ulice.[554] Definitivně se trasa ulice v celé své délce dotvořila až v 70. letech, přičemž proměna poloprázdných parcel se zahradami a chatkami na regulérní městskou zástavbu trvala ještě déle.

 

 

 

3.5.2. Zástavba v Libušině ulici

V nejsevernějším úseku ulice (od křižovatky s ulicí K Trhovce ke křižovatce s ulicí Pod Čilinou) stojí podél západní strany souvislá řada meziválečných domků. Uliční frontu tu otevírá patrová vilka čp.380/III s obytným podkrovím 1. patra pod stanovou střechou. Postavena byla v 1. polovině 30. let. Dne 1. prosince 1931 vydáno stavební povolení pro J. a J. Žourovi na rodinný dům na parcele č.kat.949/13. Obecnímu zastupitelstvu se zároveň oznámila změna parcelace tohoto stavebního bloku, na jehož jižní a severní frontě se projektuje nově o jedno staveniště navíc.[555] Projekt domu byl dílem Josefa Žoura. Kolaudace proběhla 10. srpna 1932.[556] Někdy před rokem 2000 prošel dům celkovou opravou, v jejímž rámci byla nově řešena fasáda, vyměněna střešní krytina, okna a další detaily.[557] V základních obrysech se dům uchoval. Sousední patrový domek čp.390/III s obytnými prostory v podkroví 1. patra a polovalbovou střechou je orientován užší štítovou stranou do ulice. Byl postaven rovněž v 1. polovině 30. let.  6. října 1932 vydáno stavební povolení pro Veroniku Caletkovou na rodinný dům č.kat.949/1.[558] Dne 30. května 1933 vydáno obývací a užívací povolení pro Veroniku Caletkovou na její rodinný dům na pozemku č.kat.949/14. Novostavba prý bude označena číslem popisným čp.390/III.[559] Stavební plány vypracoval Josef Žour.[560] Fasáda domu ovšem byla asi až později, někdy za socialismu, pokryta brizolitem. V tomto stavu se dům dochoval bez dalších změn do současné doby. Vedlejší patrová vilka čp.409/III s obytným podkrovím v 1. patře má stanovou střechu a v ní dřevěný vikýř. Zbudována byla v 2. polovině 30. let.  Podržela si víceméně původní vzhled. Dům čp.414/III postaven také v 2. polovině 30. let. V roce 1946 povolila rada Místního národního výboru přístavbu verandy k domu čp.414/III.[561] Jde o jednopatrovou stavbu s podkrovím a dříve s polovalbovou střechou, otočenou do ulice užší štítovou stěnou. Dle stavu ke květnu 2007 už na domě probíhá přístavba, zatím s neomítnutou fasádou.[562] Dům byl rozšířen směrem do vnitrobloku. Zároveň upravena střecha, nově zřízena v uličním štítu polovalba. Vyměněna okna a další stavební detaily. Dům pak natřen sytě modrou barvou. Výsledek se už značně vzdaluje od původní podoby objektu.  Dva následující domky čp.418/III a čp.420/III vyrostly podle identického projektu. Oba pocházejí z 2. poloviny 30. let. Jde o patrové stavby s obytným podkrovím v 1. patře, se střechou s polovalbou. Do ulice jsou obráceny úzkou štítovou stranou. Dům čp.418/III v dubnu 2000 procházel přestavbou. Do fasády již byla vsazena nová okna z bílého plastu s ahistorickým dělením. K severní straně domu přistavěna garáž, další přízemní přístavby provedeny i na jižní straně a také západním směrem, do zahrady. Rozšířen pak na ně krov střechy. Dům zatím neměl dokončenou novou fasádu.[563] Rekonstrukce pozměnila značným způsobem podobu i dispozici objektu. Dům čp.420/III se uchoval téměř v původní podobě. Na rohové parcele u křižovatky s ulicí Pod Čilinou pak stojí ještě dům čp.408/III s obytným podkrovím 1. patra. Zbudován byl v 2. polovině 30. let. Počátkem 21. století prošel opravou fasády, výměnou střešní krytiny i oken (opět dobová móda bílých plastových oken), svůj vzhled si ale víceméně uchoval.

Protější východní stranu Libušiny ulice na severu otevírá objekt čp.843/III (jeho popis viz výše, ulice K Trhovce). Následuje skupina tří identických domků čp.365/III, čp.337/III a čp.338/III. Všechny vznikly podle stejného projektu. Jde o menší patrové domy s obytným podkrovím 1. patra a polovalbovou střechou. Do ulice jsou orientovány kratší štítovou stěnou. Dům čp.365/III měl podle čísla popisného vzniknout někdy okolo roku 1930. Tomu by odpovídala informace, že 30. července 1930 vydáno stavební povolení pro Josefa a Barboru Sazimovi na rodinný dům na pozemku č.kat.949/6.[564] Právě toto parcelní číslo má pozemek u domu čp.365/III. Podle dalšího dobového zdroje dne 5. listopadu 1931 vydala městská rada obývací a užívací povolení pro J. a B. Sazimovi na rodinný dům č.kat.950/27.[565] Jenže pozemek č.kat.950/27 leží v sousední Horymírově ulici a žádný dům tam za 1. republiky nevyrostl. Navíc majiteli domu čp.365/III byla v 30. letech rodina Tichotových, nikoliv Sazimových. Václav Tichota získal 12. října 1937 stavební povolení na prádelnu, chlívec a kůlnu u domu čp.365/III.[566] Dům prošel asi za socialismu přístavbou přízemního traktu na severní straně. Jinak se dochoval v takřka původní podobě. Dům čp.337/III vznikl také počátkem 30. let. 19. září 1930 městskou radou vydáno stavební povolení pro L. Bauera na rodinný dům č.kat.949/11 (čp.337/III).[567] Obývací a užívací povolení pro L. Bauera na rodinný dům č.kat.949/11 vydala obecní správní komise 9. ledna 1931.[568]  Majitelka domku čp.337/III Marie Lišková obdržela 12. listopadu 1937 stavební povolení na výstavbu kůlny a prádelny.[569] Objekt se dochoval v intaktní podobě do současnosti. Ve stejné době vznikl i domek čp.338/III. Dne 19. září 1930 městská rada udělila stavební povolení J. Škorcovi na rodinný dům č.kat.950/10 (čp.338/III).[570] Obývací a užívací povolení pro J. Škorce na rodinný dům na č.kat.950/10 obecní správní komise vydala 9. ledna 1931.[571] Dům prošel za socialismu neústrojnou přístavbou traktů na jižní a severní straně objektu. Původní stavba se ale víceméně uchovala. Z první republiky, přesněji z doby okolo roku 1930, pochází i sousední objekt čp.321/III, jedna z nepříliš častých ukázek čisté funkcionalistické architektury v této části Rokycan. Patrová vila s plochou střechou se dochovala intaktně, někdy počátkem 21. století pouze provedena výměna oken. Následuje nárožní přízemní domek čp.339/III z počátku 30. let, s valbovou střechou. Stavební povolení na tento objekt na pozemku č.kat.950/12 vydala městská rada Heleně Kraftové 19. září 1930.[572] Dne 5. února 1931 pak obecní správní komise udělila Heleně Kraftové užívací a obývací povolení na rodinný dům na č.kat.950/12.[573] Objekt si podržel svůj původní vzhled. S jednou podstatnou výjimkou. Již dle stavu z roku 2000 do fasády vsazena nová okna, zcela nevhodně zvolená, bez dělení okenních tabulek.[574]

Jestliže v nejsevernější části Libušiny ulice zcela převládají stavby z 1. poloviny 20. století, v dalším úseku (od křižovatky s ulicí Pod Čilinou ke křižovatce s Lužickou ulicí) je již zástavba vesměs mladšího původu. Na západní straně komunikace stojí nárožní dům čp.766/III. Dlouho zde bývala jen velká zahrada. Je zde vidět již na letecké fotografii z roku 1947.[575] Nestála na ní žádná stavba, pouze postupně rostoucí ovocný sad. Takto je vidět ještě na leteckém snímku z roku 1963.[576] Pak zesílil tlak města na stavební využití parcely. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o získávání pozemků na výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), byla zařazena i zahrada č.kat.952/4 o ploše 709 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla Dana Tomáčková z Koutu na Šumavě. Parcela se uvádí mezi těmi, které již byly v procesu řízení.[577] Současná patrová vila s plochou střechou čp.766/III tu vyrostla někdy v 70. letech 20. století. I v případě sousední vilky čp.779/III byla zástavba stávající zahrady vynucena vedením města. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.952/9 o ploše 1043 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla Jitka Krupcová, bytem Rokycany čp.457/III.  Parcela se uvádí mezi těmi, které již byly v procesu řízení.[578] Skutečně tu pak proběhla výstavba rodinného domu. Parcela č.kat.952/9 se zmiňuje mezi těmi, kde mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974 vydáno stavební povolení. Získala ho Jitka Krupcová, bytem čp.457/III. V novém rodinném domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[579] Přízemní vilka s plochou střechou má díky zvládnutým proporcím téměř funkcionalistické kvality. Ve fasádě se uplatňuje kombinace zdiva a dřevěných obkladů. Počátkem 21. století ovšem prakticky celou fasádu postupně obrostla popínavá rostlina, která podobu domu zakrývá. Naopak dále k jihu stojící rodinný dům čp.985/III je rozpačitou montovanou stavbou z podřadného materiálu. Nacházela se tady po desítky let zahrada. Poprvé doložena na leteckém snímku z roku 1947.[580] V roce 1963 už byla rozdělena na dvě poloviny, ovšem obě stále stavebně nevyužité.[581] Na severní z nich následně na nátlak radnice započala výstavba rodinného domu čp.985/III. I v případě této parcely č.kat.953/13 vzalo v říjnu 1973 plénum MěstNV na vědomí stav akce na zábor nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů.  Zahrada o ploše 1115 čtverečních metrů patřila Janovi a O. Jakšovým, bytem Rokycany čp.14/I, kteří už ji prý přislíbili zastavět obytným domem v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[582] Patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou dostala sice číslo popisné přiděleno až někdy koncem 90. let 20. století, ale svou podobou se řadí spíše mezi ukázky normalizačních architektonických kompromisů. Fotodokumentace z roku 2000 ji zachycuje již jako dávno stojící objekt.[583] V tomto případě jde navíc o jakousi lacinou variaci na montovaný dům typu OKAL s eternitovou střechou, neudržovanou zahradou a celkovým dojmem klubovny v kempu nikoliv městského domu. Vedlejší dům čp.805/III je přízemní stavba s velmi nízkou, spíše plochou střechou. Proporčně je ale zvládnutá. Objekt byl postaven někdy okolo roku 1980 na jižní z dvou dodatečně rozdělených parcel původní zahrady (viz výše). I zde došlo k zástavbě až po tlaku MěstNV, který zahradu č.kat.953/17 o ploše 1055 čtverečních metrů zařadil do seznamu pozemků určených k zástavbě i za cenu vyvlastnění. Majitelem pozemku byl ing. Mil. Jodas, bytem Rokycany čp.482/II, který už ji prý přislíbili zastavět obytným domem v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[584] Uliční frontu uzavírá rohová masivní vila čp.457/III z doby okolo roku 1940. Dne 17. srpna 1939 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu rodinného domku na pozemku č.kat.953/16 (majitel I. Jášová).[585] Patrový objekt je zakončen sedlovou střechou. Původní podoba byla zčásti setřena aplikací brizolitové krusty na fasádu a výměnou stavebních detailů, asi někdy za socialismu. V tomto narušeném stavu setrvává objekt do současnosti.

Při východní straně Libušiny ulice v úseku od ulice Pod Čilinou k Lužické se nalézá dům čp.281/III (jeho podrobný popis viz níže, ulice Pod Čilinou). Následuje objekt čp.445/III, patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra, stanovou střechou a zděným obdélným vikýřem. Byl postaven okolo roku 1940. Ještě v roce 2000 se nacházel v intaktní podobě.[586] Dle stavu ze srpna 2018 dům procházel opravou fasády. Již měl vyměněnou střešní krytinu. Do průčelí vsazena nová okna. Použit ovšem typizovaný model, neodpovídající dělením okenních tabulek ale ani velikostí okenního otvoru. Celkové vyznění domu ale nebylo zásadněji změněno. Následující parcelu zaujímá vila čp.788/III. Na jejím místě je v roce 1947 doložena velká zahrada, zaujímající i dnešní parcelu jižně od tohoto domu. Tehdy šlo jen o prázdný ohrazený pozemek, bez zástavby i vegetace.[587] Takto to zůstalo ještě podle stavu z roku 1963. Pouze zahradu pokryla vegetace a v jejím středu vyrostl menší objekt, patrně chatka či kůlna.[588] V následující dekádě zesílily i v případě tohoto pozemku snahy rokycanské radnice nějak přinutit majitele zahrady k jejímu zastavění rodinným domem. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí stav záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. fáze tohoto programu zařadilo mezi několik desítek jiných pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), i louku č.kat.979/21 o ploše 1021 čtverečních metrů. Jejími majiteli byli Vl. a El. Hoškovi, bytem Rokycany čp.439/II. Parcela se uvádí mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[589] Teprve pak tu proběhla výstavba vily. V lednu 1980 uváděn dům čp.788/III mezi objekty, které nedávno kolaudovány.[590] Jde o těžkopádný patrový objekt s nízkou stanovou střechou. Nadále si drží svou podobu.  Na místě rodinného domu čp.680/III  se rozkládala výše uvedená velká zahrada, dodatečně rozdělená na dva stavební pozemky. Dům byl postaven počátkem 70. let 20. století. Má obytné místnosti v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou. Do ulice je obrácen vysokou štítovou zdí, umocněnou strmým sklonem střechy. Jakousi až naivně působícím svépomocným dekorativismem jsou trojúhelníková půdní okénka. Uliční frontu uzavírá nárožní dvojdům čp.675-676/III (jeho popis viz níže, Lužická ulice).

Libušina ulice dál vstupuje do úseku od Lužické k ulici V Sadu. Zde mají plnou převahu novější rodinné domky, protože ačkoliv již v roce 1951 je tu doložena existence vyměřených a ohrazených parcel,[591] trvalo to i několik desítek let, než se spíše rekreační zahrádky proměnily na pozemky okolo rodinných domů. Západní uliční frontu zahajuje v tomto úseku dům čp.1010/III, nárožní novostavba u křižovatky s Lužickou ulicí. Patrový objekt s obytnými prostory v podkroví 1. patra a sedlovou střechou dostal číslo popisné přiděleno 10. března 2004. Na jeho místě bývala dlouho jen zahrada, vzniklá někdy před rokem 1951.[592] O stavebním využití této prázdné zahrady se uvažovalo už v 70. letech 20. století. Když v říjnu roku 1973 plénum MěstNV projednávalo zábor nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů, figurovala na seznamu zvažovaných pozemků i zahrada č.kat.978/2  o ploše 983 čtverečních metrů. Patřila  Boh. a Roz. Šmatovým, bytem Rokycany čp.32/III, kteří se rozhodli pro účely výstavby převést pozemek na své příbuzné.[593] Na sousedním pozemku č.kat.978/3 byla také před rokem 1951 vyměřena zahrada. Ještě v roce 1963 byla bez zástavby.[594] Někdy v 60. letech tu ale vyrostl domek, respektive malá chatka čp.615/III. Zbytek pozemku nadále vyplňovala pouze zahrada. Takto je situace zobrazena ještě na letecké mapě z roku 2003. Krátce poté začal na zahradě vyrůstat zcela nový rodinný dům, který přejal číslo popisné starší chatky, jež ale nadále zůstala stát v zadní části pozemku. Novostavba byla dokončena 25. ledna 2005.[595] Na leteckém snímku z října 2005 už je zachycena.[596] Jedná se o přízemní domek s valbovou střechou. Dle stavu ke květnu 2007 byl dům stále rozestavěný, chybělo omítnutí fasády, ale byl již obýván.[597] Na sousední parcele stojí domek čp.669/III. I zde probíhala transformace z pouhé zahrady na městskou zástavbu pozvolna. Zahrada tu byla vytýčena někdy před rokem 1951. Již na letecké fotografii z onoho roku je zde v zadní části zahrady zachycen jakýsi objekt se sedlovou střechou.[598] Stejnou situaci zachytilo i letecké snímkování v roce 1963.[599] Dům čp.669/III získal číslo popisné někdy počátkem 70. let, ale svou polohou i půdorysem navazuje na tuto starší chatu. Ostatně tento nízký patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou má podobu na pomezí chaty a rodinného domu. Následující pozemek zaujímá objekt čp.564/III. I tady došlo k vytýčení ohrazeného pozemku se zahradou někdy před rokem 1951. Již v srpnu 1957 ale je tu zobrazen dokončený nebo právě dokončovaný rodinný dům.[600] Číslo popisné by odpovídalo výstavbě v 2. polovině 50. let. Dům má v 1. patře obytné podkrovní místnosti pod sedlovou střechou. Do ulice je otočen vysokým zděným vikýřem. Svým architektonickým a hmotovým řešením navazuje na tradice meziválečné individuální výstavby. Nárožní dům čp.565/III má podobnou historii. Již letecká fotografie v srpnu roku 1957 zde zachytila dokončenou nebo těsně před dokončením se nacházející novostavbu.[601] I v tomto případě je možné vysledovat inspiraci meziválečnou architekturou, ale spíše vilového, zámožnějšího charakteru. Dům má podobu masivní jednopatrové vily s plochou střechou. Dochoval se prakticky v původní podobě.

Podél východní strany tvoří domovní frontu nejprve objekt čp.584/III (je řazen do Lužické ulice, viz níže, tam se nachází i jeho popis). Sousední dům čp.806/III stojí na místě starší zahrady vyměřené někdy krátce před rokem 1951.[602] Ještě v roce 1963 byla bez zástavby, porostlá jen ovocnými stromy.[603] V říjnu 1973 se jednalo na plénu MěstNV ohledně záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů.  Zahrada č.kat.978/8  o ploše 857 čtverečních metrů tehdy patřila Fr. a H. Baťkovým, bytem Rokycany čp.541/III, kteří údajně přislíbili zastavět obytným domem pozemek v termínu dle §10 vyhlášky 66/7.[604] Dům zde vyrostl okolo roku 1980. Má podobu typické robustní normalizační vily s brizolitovou fasádou. Patrový objekt je zakončen stanovou střechou. Dochoval se prakticky v původní podobě, prošel pouze výměnou oken. Vedlejší parcelu zaujímá rodinný dům čp.656/III. Také tady byla krátce před rokem 1951 vyměřena zahrada, toho roku zachycena již sice ohrazená, ale bez zástavby i bez vegetace.[605] V roce 1963 pouze na pozemku vyrostly stromy, jinak zůstával stavebně nevyužitý.[606] Dům čp.656/III vznikl okolo roku 1970. Je to masivní stavba s obytným podkrovím a sedlovou střechou otočenou do ulice štítovou stěnou. Kompozičně neladná, těžkopádná hmota je ukázkou svépomocných experimentů. Kromě výměny oken dům neprošel žádnými dodatečnými stavebními úpravami. Následuje rohový dům čp.699/III (jeho popis viz níže, ulice V Sadu).

Nejjižnější úsek Libušiny ulice, od ulice V Sadu k Tymákovské, se odlišuje dobou vzniku i charakterem zástavby. Parcelace tu proběhla až v 70. letech. Předtím zde přetrvávaly zemědělské pozemky. Celou východní stranu ulice vyplnil soubor řadových domků ze 70. let 20. století. Šlo o projev snah o intenzifikaci bytové výstavby s využitím jednotně navržených obytných souborů na drobných parcelách, které v této době ovlivňovaly územní plánování. V říjnu 1972 se v seznamu pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci na rodinné domy uvádí i pozemek č.kat.961/1 o výměře 6000 čtverečních metrů u Tymákovské cesty, kde už uváděna budoucí družstevní výstavba.[607] Před rokem 1972 povolena výstavba kolonie 10 řadových domků v Libušině ulici pro SBPO.[608] Tyto objekty pak skutečně postaveny. Jde o 10 domů čp.682/III, čp.683/III, čp.684/III, čp.685/III, čp.686/III, čp.687/III, čp.688/III, čp.689/III, čp.690/III a čp.691/III. Dokončeny roku 1975.[609] Architektura řadových domů nezapře svými nevýraznými stavebními detaily dobu svého vzniku, ale celek působí jako zajímavý akcent jinak až příliš rozvolněné a individualizované zástavby této čtvrti. Zajímavé je rovněž, že vesměs odolaly dodatečným přestavbám a tak se i desítky let od svého vzniku tento soubor vyznačuje působivou jednolitostí. K jistým stavebním úpravám zde přece jen došlo. Krajní domek čp.682/III získal někdy před rokem 2018 novou fasádu. To samé platí pro objekty čp.686/III, čp.687/III, čp.688/III a čp.690/III. Většina domků prošla výměnou oken, dveří apod. Základní dispozice si ale všechny z nich podržely.

Na protější východní straně ulice stojí individuálně budované domky.  Popis nárožního domu čp.849/III  se nalézá v rámci pasáže o ulici V Sadu (viz níže). Vedle něj ještě stojí patrová vila s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou čp.919/III. Pochází z přelomu 80. a 90. let 20. století. Má těžkopádnou uliční štítovou stěnu. Vedle ní už pak uliční nároží zaujímají řadové domy v Tymákovské ulici (viz výše).

 

 

 

3.5.3. Vývoj pojmenování Libušiny ulice

Když se počátkem 30. let 20. století rozhodlo vedení rokycanské radnice celkově vyřešit uliční názvosloví, bylo to motivováno hlavně rapidním růstem města a vznikem četných nových ulic, jež neměly své jméno.[610] Dne 4. ledna 1935 se na toto téma konala porada, kde se vedení města zabývalo návrhy speciální komise. 25. dubna 1935 její návrhy posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo tři nové ulice vzniklé novostavbami, které prováděl pan Brejcha na č.kat.2828/2  za Rakovským potokem nazvat Přemyslova ulice, Krokova ulice a Libušina ulice.  Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[611] Název se od té doby neměnil. V prostoru Za Rakováčkem se vytvořil celý soubor uličních jmen odkazujících na postavy z české mytologie.

 

 

 

3.5.4. Technický vývoj Libušiny ulice

V roce 1947 měla Libušina ulice parametry městské ulice (byť s nezpevněným povrchem) jen v úseku od ulice K Trhovce k ulici Lužické. Jižně odtud fyzicky žádná, byť sebemenší komunikace neexistovala.[612] V roce 1951 již přibyl úsek od Lužické k ulici V Sadu, ale připomínal spíše cestu v zahrádkářské kolonii.[613] Do roku 1963 se i zde komunikace trochu posílila, i kvůli počínající výstavbě domů v této uliční sekci.[614] Jižně odtud, směrem k Tymákovské ulici komunikace neexistovala, jen pěšina přes pole. Teprve v 70. letech 20. století dosáhla Libušina ulice současné délky a nabyla charakteru městské veřejné komunikace.

V prosinci 1958 probíhá výstavba kanalizace v Lužické ulici.[615] Ta měla pokračovat i v roce 1959, společně s kanalizací v Krokově a Libušině ulici.[616] Město za tuto akci hodlalo v roce 1959 utratit 242 000 Kčs.[617] Podle jiného pramene zahájena nejdříve kanalizace Krokovy ulice, teprve v roce 1959 v ulici Libušině a Lužické.[618] Každopádně v únoru 1959 se už v Libušině a Lužické ulici staví a v Krokově měla začít během několika dnů.[619] Akci prováděl podnik Pozemní stavby. Kvůli nedostatku materiálu se ale práce opožďovaly, jak konstatováno na zasedání MNV v dubnu 1959.[620] Během 1. pololetí 1959 kanalizace v Krokově i Libušině dobudována a v červenci 1959 se provádějí povrchové úpravy.[621]

V únoru 1971 se na plénu MěstNV dotazuje pan Václav Tábořík, zda se počítá i s výstavbou veřejného osvětlení v Libušině ulici. Odpověděl mu pan Preisler, podle nějž je na veřejné osvětlení v Libušině ulici už hotov projekt. Osvětlení mělo sestávat z 12 lamp, náklad odhadnut na 36 000 Kčs a akce měla být realizována.[622]  V roce 1971 mělo na výstavbu osvětlení Za Rakováčkem jít z obecního rozpočtu 36 000 Kčs. Práce měly zajistit Technické služby a občanský výbor č. 7.[623] V roce 1971 skutečně probíhá v Libušině ulici výstavba veřejného osvětlení, prováděna v Akci Z (brigádnická práce místních obyvatel).[624] V dubnu 1972 se uvádí akce veřejné osvětlení Libušina jako hotová, provedena prý byla ještě v roce 1971.[625] V roce 1972 provedena plynofikace Libušiny ulice.[626] Téhož roku město utratilo jistou sumu za různé projektové práce na úpravě komunikací v Rokycanech. Celková suma 27 600 Kčs použita mimo jiné na projekt Libušiny ulice (dále Krokovy, Horákovy, B. Němcové a V Sadu).[627] Podle zprávy ze září 1974, neinvestovalo za 1. pololetí 1974 do vodovodu v Libušině ulici město žádnou sumu ačkoliv plán na celý rok stanoven na 231 000 Kčs). Uvádí se, že práce nakonec provedou brigádnicky místní obyvatelé. Šlo o úsek poblíž nově budovaných řadových domků.[628] Nakonec za rok 1974 na vodovodu v Libušině ulici prostavěno jen 53 242 Kčs.[629] Město tu plánovalo pokračování výstavby vodovodu i v roce 1975.[630] Dle zprávy ze září 1975 probíhaly v onom roce v Libušině ulici nejen práce na vodovodu ale i na kanalizaci.[631] Na vodovodu v Libušině ulici plánováno v roce 1975 prostavět 231 000 Kčs, akce měla skončit do 2. pololetí. Práce provádělo Stavební bytové družstvo občanů (za pomoci stavebníků zdejších rodinných domků). Kanalizace v Libušině ulici už dle zprávy ze září 1975 hotová ale ještě nefakturována (rovněž prováděna za pomoci stavebníků rodinných domků).[632]  Do plánu úprav komunikací na  rok 1976 zařazena i rekonstrukce Libušiny ulice (v hodnotě 300 000 Kčs).[633] Náklady na budování komunikace v této ulici pro rok 1976 stanoveny na 385 400 Kčs. Ve skutečnosti ale proinvestováno jen 294 242 Kčs. Dle údajů z února 1977 zbývalo ještě položit asfalt na chodníky (roku 1976 nedokončeno pro nepřízeň počasí). Akce měla být hotova během roku 1977.[634] Podle jiného pramene ovšem budování komunikace v Libušině ulici provedeno už v roce 1976 (možná tisková chyba – míněn patrně rok 1977).[635] Na rok 1977 plánovalo město (v rámci výstavby technické vybavenosti k rodinným domům) budování chodníků v Libušině ulici.[636] To pak skutečně v roce 1977 prováděno.[637] Dle zpráv z prosince 1980 občanský výbor č. 7 svépomocí zabezpečuje v roce 1980 rekonstrukci Libušiny ulice.[638] V červnu 1981 ovšem zmiňováno dokončení komunikace v Libušině ulici za jednu z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti.[639] Během 1. pololetí 1981 už práce na komunikaci v této ulici probíhají.[640] Práce pokračovaly i v 1. pololetí 1982.[641] V roce 1982 do úprav ulice investováno 33 000 Kčs (plán byl 70 000 Kčs).[642] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla úprava komunikace v Libušině ulici pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 143 000 Kčs.[643] V prosinci 1983 se uvádí, že úprava komunikace v Libušině už je hotova. Plán ve výši 143 000 Kčs tu měl být za rok 1983 (dle předběžných kalkulací) splněn.[644] V roce 2005 zadána firmě ZAJÍČEK zakázka na výstavbu veřejného osvětlení v Libušině ulici. Městu fakturováno v roce 2005 za tuto akci 49 894 Kč.[645]

Podle stavu ze srpna 2018 je ulice v celém svém průběhu vyasfaltovaná. Lemuje ji oboustranný asfaltový chodník. Trávníkové pásy ani veřejná zeleň se zde nevyskytují.

 

 

 

3.6. Horymírova ulice

3.6.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Horymírovy ulice

Horymírova ulice je čtvrtou severojižní komunikací Za Rakováčkem. Vybíhá přímou jižní trasou z ulice K Trhovce, ale končí už po dvou blocích, na úrovni Lužické ulice. Má délku jen cca 250 metrů. Zástavba v této ulici počala rovněž již za první republiky. V roce 1938 už existovala v severním úseku, od ulice K Trhovce k ulici Pod Čilinou. Její východní domovní fronta byla tehdy již prakticky dostavěna, zatímco při západní straně byla zástavba mezerovitá.[646] Do roku 1947 se už ulice posunula do plné délky, tedy dosáhla k Lužické ulici. Zástavba v novém úseku, stejně jako v západní části staršího severního úseku, ale nadále vykazovala značnou mezerovitost.[647] Tento zpola dokončený charakter domovní fronty přetrvával ještě na letecké fotografii z roku 1963.[648] Domy tu často mívaly poněkud chudší charakter a zčásti tu přežíval přechodný typ zástavby, na pomezí rekreačních a trvale obývaných objektů. Od 60. let se pak jednotlivé proluky postupně zaplňovaly novostavbami rodinných domků.

 

 

 

3.6.2. Zástavba v Horymírově ulici

V severnějším úseku (od křižovatky s ulicí K Trhovce ke křižovatce s ulicí Pod Čilinou) začíná podél východní strany ulice zástavba nárožním objektem čp.403/III. Byl postaven v polovině 30. let.  Josefu Žourovi bylo vydáno stavební povolení 7. listopadu 1933. Projekt novostavby vyhotovil sám Josef Žour (šlo o „developerský“ model výstavby, kdy dokončené domky byly až následně odprodávány soukromým zájemcům). Kolaudace proběhla 30. srpna 1934.[649] Jde o patrový domek s obytným podkrovím 1. patra a zděným trojúhelníkovým vikýřem. Zachoval se zcela intaktně, ovšem dle stavu z roku 2018 je omšelý a neudržovaný. Následuje dvojice identických rodinných domů čp.404/III a čp.405/III. Jsou patrové s obytnými prostory v podkroví 1. patra pod valbovou střechou. Na ní mají, směrem do ulice, obdélný zděný vikýř. Byly postaveny dle typizovaného projektu Žourovy stavební firmy v polovině 30. let. Josef a Julie Žourovi získali stavební povolení na dům čp.404/III dne 27. března 1934. Kolaudován byl 12. října 1934.[650] Ještě v roce 2000 byl dům dochován v intaktní podobě z doby své výstavby.[651] Někdy mezi roky 2011 a 2015 prošel zásadní přestavbou. Do střechy vsazeny nové větší vikýře, nově provedena fasáda, okna, střešní krytina i další detaily. Stavební povolení na domek čp.405/III bylo Josefu a Julii Žourovým uděleno 12. dubna 1934. Kolaudace provedena 9. listopadu 1934.[652] I tento objekt byl ještě v roce 2000 zachycen jako intaktně dochovalý.[653] Také v tomto případě proběhla někdy okolo roku 2010 přestavba. Vikýř v podkroví byl zvýšen a nově zakončen. Provedena byla výměna stavebních detailů. Následuje domek čp.406/III. Vznikl také někdy v polovině 30. let. Patrová stavba s podkrovím 1. patra pod valbovou střechou má uliční zděný vikýř, trojúhelníkově zakončený. Na rozdíl od předchozích dvou domků se tento zachoval bez větších změn do současnosti.  Jižně od něj se v 70. letech 20. století do této prvorepublikové zástavby vklínil patrový dům čp.737/III. Dlouho tu bývala stavebně nevyužitá zahrada. Takto je vidět již na snímku z roku 1938.[654] V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup při záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, zamýšlených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), byla zařazena i tato zahrada č.kat.950/23 o ploše 616 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla M. Korandová ze sousedního domu čp.406/III.  Parcela se uvádí mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[655] Došlo zde pak skutečně k výstavbě nového domu. Parcela č.kat.950/23 se uvádí mezi těmi, na které vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974 stavební povolební na rodinné domy. Povolení obdrželi manželé Korandovi, bytem Rokycany čp.406/III. V domě měla vzniknout jedna bytová jednotka.[656] Patrový dům s nízkou stanovou střechou a brizolitovou normalizační fasádou si udržuje svou podobu ze 70. let do současnosti. Sousedním domem čp.407/III opět pokračuje série prvorepublikových staveb z 30. let. Jde o jednopatrový objekt s obytnými místnostmi v 1. patře, v podkroví pod sedlovou střechou. Fasáda nověji upravena. Fotodokumentace Rokycan z roku 2000 ukazuje, že do fasády již vsazena nová okna.[657] Později vyměněna střešní krytina a další detaily. Jinak si ale dům udržel víceméně původní podobu. Dům čp.422/III je architektonicky podobný s výše uvedeným domům čp.404/III, čp.405/III a čp.406/III. Je to patrový objekt s podkrovím 1. patra pod valbovou střechou se zděným uličním vikýřem. Postaven v 2. polovině 30. let. Josef Žour získal stavební povolení 8. září 1936. Kolaudace proběhla 2. července 1937.[658] Počátkem 21. století prošel opravou fasády, výměnou oken a střešní krytiny, ale nejednalo se o zásadní změny jeho podoby. Na nároží s ulicí Pod Čilinou pak stojí rodinný dům čp.426/III, rovněž z konce 30. let. Josef Žour získal stavební povolení 8. září 1936. Kolaudací novostavba prošla 11. ledna 1938.[659] Jde o robustní patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra v sedlové střeše. Uchoval se víceméně v původní podobě.

Protější západní strana Horymírovy ulice je v tomto úseku o poznání řidčeji zastavěná. Rohový pozemek vyplňuje zahrada příslušející k objektu čp.371/III v ulici K Trhovce (viz výše). Následuje rodinný dům čp.372/III. Postavený byl počátkem 30. let jako vůbec první dům v této ulici.  Stavební povolení pro Františka a B. Havlovi na rodinný dům č.kat.949/22 vydala městská rada 10. března 1932.[660] V červnu 1932 schválena městskou radou výstavba uliční kanalizace pro dům Františka Havla. Popisován tehdy jako „novostavba“.[661] Obývací a užívací povolení pro Františka a B. Havlovi na rodinný dům na parcele č.kat.949/22 vydala městská rada 8. září 1932.[662]  V srpnu 1933 deklaruje městská rada, že o úpravě ulice k domům Františka Havla (čp.372/III) a E. Sudy (čp.387/III) se může uvažovat až poté, co zaplatí investiční poplatky.[663]  Původní domek byl zásadně přebudován na konci 20. století. Podle stavu z roku 2000 prochází nástavbou 1. patra, zatím jen hrubá stavba z tvárnic, bez vnější úpravy fasády.[664] Dle stavu ke květnu 2007 procházel nadále dům čp.372/III rekonstrukcí a okolo fasády bylo instalováno lešení.[665] Po dokončení úprav jde o mohutný celozděný jednopatrový objekt s plochou střechou. Původní architektura byla zcela převrstvena. Vedlejší dům čp.562/III stojí na místě velké prázdné zahrady, která tu byla doložena již v roce 1947.[666]  Letecká fotografie ze srpna 1957 ukazuje, že na pozemku již je v pokročilé, možná finální fázi, budování novostavby rodinného domu.[667] Číslo popisné by odpovídalo vzniku ve 2. polovině 50. let 20. století. Dům je jednou z nejzřetelnějších ukázek rozkladu trhu s profesionálním bytovým návrhářstvím v socialistickém Československu. Rodinné domy si tak stavebníci často navrhovali sami a na jejich výtvorech se projevovala směs amatérské pompéznosti, disproporcionality, nebo dobově populární materiály inspirované sídlištní výstavbou. Všechny tyto charakteristiky vystihují tento robustní patrový dům s podkrovím v 1. patře pod vysokou sedlovou střechou. Do ulice je otočen ponuře velikášskou štítovou stěnou s balkonem a chaotickou směsí okenních otvorů různých rozměrů. Uchoval se v takřka nezměněné podobě a s odstupem času se stává zajímavou ukázkou estetického cítění své doby. Na nároží s ulicí Pod Čilinou pak ještě stojí vilka čp.387/III. 23. června 1932 vydáno stavební povolení pro E. a J. Sudovi na rodinný dům č.kat.950/24.[668] V červenci 1932 městská rada rozhoduje, že podmínky pro zřízení kanálu k novostavbě rodinného domu Sudových na č.kat.950/24 se zjistí při projednání parcelace pozemku č.kat.952 družstva Svépomoc.[669] Obývací a užívací povolení uděleno E. a J. Sudovým na jejich rodinný dům na č.kat.950/24 10. listopadu 1932.[670] V 2. polovině listopadu 1932 pak městská rada uvádí, že vlastníkům novostaveb na Rašínově E. Sudovi a spol. se vyhoví v jejich žádosti o prodloužení elektrické sítě k jejich domům, s náklady cca 16 000 Kč.[671] Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a polovalbovou střechou má na jižní straně půlkruhový vystupující trakt, na němž je v 1. patře situována terasa. Dům byl mírně upraven při dodatečných opravách, ale v zásadě si podržel svůj původní vzhled.

Jižnější polovina Horymírovy ulice, tedy jižně od křižovatky s ulicí Pod Čilinou až k ústí do Lužické ulice, má odlišný charakter. Zástavba je tu řidší, novější a v mnoha ohledech podřadnější než v severní části. Stále tu ještě doznívá přechodný charakter čtvrti Za Rakováčkem jako oblasti rekreačních chatek a nouzových domků.  Podél východní strany ulice tu stojí objekt čp.836/III, nízká přízemní chata se sedlovou střechou. Číslo popisné získala někdy počátkem 80. let 20. století. Může být o něco starší, ale na leteckém snímku z roku 1963 ještě zachycena není. Tehdy se tu rozkládala jen zahrada bez zástavby.[672] Zahrada tu je doložena již k roku 1947, byla ale patrně součástí větší zahrady okolo domu čp.370/III v Lužické ulici.[673]  Jižně odtud byla rovněž už v roce 1947 zobrazena větší oplocená čtvercová zahrada.[674] Ještě v roce 1957 byla zcela bez zástavby.[675] Na leteckém snímkování z roku 1963 je na ní vidět několik drobnějších objektů, patrně zahradní domky či kůlny.[676] Pak v její severní části k ulici vyrostl dům čp.628/III, nevelká přízemní stavba s plochou střechou a brizolitovou fasádou. Podle čísla popisného byl postaven koncem 60. let. V této podobě existoval ještě v roce 2000.[677] Někdy mezi roky 2015-2016 prošel celkovou přestavbou. Byl nově zastřešen valbovou střechou. Přestavba byla dokončena 22. prosince 2016.[678] Jižně od domu se rozkládá zahrada, ve které stojí v odstupu od komunikace nízká dřevěná chatka se sedlovou střechou, dochovaná prakticky intaktně v podobě původní nouzové zástavby této bývalé periferie města. Je označena číslem če.5 (ale v oficiální evidenci již toto číslo neexistuje). Z analýzy leteckých map vyplývá, že musela být postavena někdy mezi roky 1957 a 1963, kdy už zde prokazatelně stála.[679] Na sousedním rohovém pozemku se pak rozkládá další nouzový objekt, přízemní konglomerát zděné chatky čp.485/III se sedlovou střechou a s různými přístavky. I v tomto případě jde o pozůstatek původní zástavby. Chata vznikla ve 40. letech, bezprostředně po 2. světové válce.  Na schůzi užšího MNV 15. listopadu 1945 konstatováno, že  MNV nemá námitek proti stavbě nouzového obydlí na pozemku č.kat.953/5A. Majiteli byli manželé Jar. a Růžena Červenkovi.[680]Na leteckém snímku z června 1947 již je zachycena. Šlo tehdy o nejzazší okraj Rokycan. K jihu i západu se táhla jen pole.[681] Možnost dlouhodobého udržení takovéhoto, spíše chudinského objektu, je nízká, ale domek je cennou ukázkou původní tváře této městské čtvrti.

Protější uliční frontu otvírá vilka čp.447/III (její popis viz níže, ulice Pod Čilinou). Vedle ní stojí pitoreskní patrový domek čp.592/III z počátku 60. let, s obytným podkrovím 1. patra pod strmou sedlovou střechou. Architektonicky i měřítkově stojí na pomezí rekreační chaty a trvale obývaného domu. Zahrada zde byla vyměřena již někdy před rokem 1947 a už tehdy na ní je viditelný jakýsi menší objekt.[682] Vedlejší pozemek zaplnila nově vila čp.1026/III. Jednopatrový objekt s obytnými prostory v podkroví 1. patra pod robustní valbovou střechou, s integrovaným průjezdem. Číslo popisné dostal 20. února 2006. Na pozemku za domem stojí objekt če.23, patrně původní zahradní domek. Na letecké fotografii z roku 1963 je zde skutečně zobrazena zahrada a v její jihozápadní části několik drobných staveb.[683] Podle databáze stavebních objektů katastrálního úřadu, ale byl objekt če.23 dne 21. března 2016 zrušen.[684]  Uliční zástavbu pak uzavírá rohový čp.902/III na křižovatce s Lužickou. Patrový objekt s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou byl postaven koncem 80. let 20. století. Dochoval se v původní podobě. Předtím se zde rozkládala velká zahrada, která byla vytýčena někdy před rokem 1947 a původně vyplňovala celou jižní část bloku mezi ulicemi Horymírova, Pod Čilinou, Záhumenní a Lužická.[685] Teprve postupně byla dělena na menší podčásti.

 

 

 

 

 

3.6.3. Vývoj pojmenování Horymírovy ulice

Své jméno získala Horymírova ulice 3. září 1940 rozhodnutím obecního zastupitelstva.[686] Její název, přejatý z české bájné historie, doplnil podobná pojmenování sousedních ulic. Za Rakováčkem tak vznikl v rokycanských poměrech nepříliš častý soubor jednotně koncipovaného uličního názvosloví (Přemyslova, Krokova, Libušina, Horymírova, později i Svatoplukova).

 

 

 

3.6.4. Technický vývoj Horymírovy ulice

Ulice měla již dle stavu z roku 1938 ve své severní polovině charakter městské komunikace, byť nedlážděné.[687] V roce 1947 přibyla regulační čárou a ploty okolních zahrad vymezená i jižní polovina. Šlo ale o travnatou cestu, prakticky bez zástavby.[688] Do roku 1963 se to výrazněji nezměnilo.[689] V roce 1967 se dočkala Horymírova ulice kanalizace.[690] Projekt vypracovala OVHS. Materiál za 100 000 Kčs (určený ovšem i pro kanalizaci v ulicích Záhumenní a Muchova) dodal národní výbor. Šlo o součást brigádnické Akce Z.[691] V dubnu 1967 ale hodnota díla (opět pro všechny tři ulice dohromady) uváděna na 95 500 Kčs. Nové úseky kanalizace měly měřit 295 metrů. Akce začleněna do celoměstského závazku k 50. výročí VŘSR.[692] Podle zprávy ze srpna 1967 už pokládka kanalizace v Horymírově probíhá. Předpokládalo se její dobudování ještě před koncem roku.[693] V listopadu 1967 uváděna jako hotová.[694] Akce prováděna výlučně v režii Městského národního výboru.[695] Na rok 1969 plánoval MěstNV úpravu Horymírovy ulice nákladem 3000 Kčs.[696] V roce 1972 provedena plynofikace Horymírovy ulice.[697] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí komunikace Horymírova s investicí ve výši 100 000 Kčs.[698] V dubnu 1989 se uvádí, že na rok 1989 město mimo jiné plánuje výstavbu komunikace v Horymírově ulici.[699] Práce na úpravě komunikace v této ulici skutečně probíhaly během 1. pololetí 1989.[700]

Horymírova ulice zůstávala až do počátku 21. století nedlážděná. Šlo o jednu z posledních ulic ve čtvrti Za Rakováčkem, kde přetrvávalo provizorium z časů jejího vzniku. Byl zde pouze pruh uježděné země a po stranách živelně rostoucí trávník. Už v roce 1995 město uvažovalo o úpravě zdejší komunikace a navrhlo zpracování projektové dokumentace.[701] V roce 2003 plánovala obec úpravu komunikace.[702] Ovšem kvůli tomu, že velkou část rozpočtu města pohltila oprava čističky odpadních vod, odložilo město akci na rok 2004, ale to pouze pokud se podaří v rozpočtu ušetřit nějaké peníze. Podle projektu měla ulice získat asfaltový povrch. Délka opravovaného úseku činila 250 metrů, plocha 2500 čtverečních metrů. Odhadované náklady 4 100 000 Kč. Akce se ale nerealizovala. Během roku 2005 tak zůstalo vše při starém.[703] Projektová dokumentace už ale k lednu 2005 byla hotova. Podle návrhu aktualizovaného harmonogramu opravy ulice projednávaného v lednu 2005 předpokládána realizace v roce 2006.[704] Podle upřesněného harmonogramu měla tato komunikace 7. - 8. pozici v aktualizovaném pořadníku městských investic do oprav ulic.[705] Podle zprávy z tisku z listopadu 2005 ovšem Horymírova ulice byla stále na 1. místě priorit.[706] V prosinci 2005 se aspoň mluví o tom, že společnost VOSS se rozhodla rekonstruovat v Horymírově ulici vodovodní vedení a krom toho též osadit nadzemní sloupkové hydranty.[707] V roce 2006 pak začal odbor rozvoje města připravovat provedení celkové rekonstrukce ulice. Odhadované finanční náklady vyčísleny nyní už na 5 200 000 Kč. Dne 7. srpna 2006 jednala městská rada o sestavení komise na posouzení výběrového řízení. Mělo být vyhlášeno v srpnu-září 2006.[708]  Tak rychle to ale nešlo. Teprve v  únoru 2007 rada města členy výběrové komise na provedení rekonstrukce ulice schválila.[709] Pro rok 2007 totiž zařazena rekonstrukce Horymírovy ulice do zásobníku investičních akcí, které město hodlalo realizovat (byť ne nezbytně už v roce 2007). V lednu 2007 tento seznam odsouhlasilo i zastupitelstvo.[710] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na rekonstrukci Horymírovy půjde ve 2. pololetí 2007 částka 7 000 000 Kč.[711] Nakonec ale pro rok 2007 počítáno v rozpočtu města s výdaji na tuto investici ve výši 5 140 000 Kč. Nakonec utraceno v roce 2007 jen 4 440 340 Kč, protože cena zakázky vzešlá z veřejné soutěže byla nižší, než se čekalo.[712]  Během roku 2007 tak ulice získala novou vozovku (místo původní hliněné), nově zbudována i část kanalizace a došlo k instalaci nového veřejného osvětlení. Kromě toho provedena výměna plynovodu, kvůli čemuž prodloužen i termín realizace. Práce ale nakonec dokončeny ještě v roce 2007.  Zakázka přidělena firmě Strabag a.s., České Budějovice za 4 757 000 Kč.[713] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007, kdy částku 300 000 Kč ušetřenou na rekonstrukci Horymírovy ulice převedlo na jiné investice.[714] Během roku 2007 skutečně celá rekonstrukce Horymírovy ulice provedena a dokončena. Dne 6. října 2008 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu rozpočtu na rok 2008, v jejímž rámci došlo k přesunu prostředků ušetřených na výstavbě kruhové křižovatky Na Železné mimo jiné i na úhradu pozastávky na Horymírovu ulici, a to ve výši 80 000 Kč.[715] Podle stavu z roku 2018 má tedy ulice v celé délce asfaltovou vozovku a oboustranné, betonovými prefabrikáty kryté chodníky. Trávníkové pásy ani veřejná pouliční zeleň tu nejsou.

 

 

 

3.7. Zahradní ulice

3.7.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Zahradní ulice

Po 2. světové válce přibyla v komunikační síti Za Rakováčkem i krátká ulice Zahradní.  Prochází v délce jednoho bloku od severu k jihu. Vybíhá z ulice V Sadu a ústí do ulice Tymákovské. Dosahuje délky jen cca 140 metrů.

Ještě v roce 1947 letecké fotografie ukazují na místě této komunikace jen volnou krajinu, pokrytou zemědělskými pozemky.[716] Brzy ale došlo ke změně. Plénum MNV 9. listopadu 1948 schválilo parcelaci pozemku č.kat.958 u Tymákovské cesty, majitelky Boženy Julákové. Dne 23. srpna 1948 požádali manželé Julákovi o povolení k parcelaci na stavební místa. Dne 4. listopadu 1948 proběhlo komisionelní řízení a skutečně doporučeno rozdělit pozemek na 23 stavebních míst.[717] Šlo o rozlehlý pozemek, jehož parcelace vytvořila v následujících desetiletích nejen zástavbu nově založené Zahradní ulice ale i celého bloku mezi ulicemi V Sadu, Zahradní, Tymákovskou a Záhumenní (včetně přilehlé zástavby na severní straně ulice V Sadu). Letecké snímkování ze září 1951 už ukazuje, že ulice je vytýčena a po obou stranách ji lemují vyměřené stavební parcely. Šlo ale zatím pouze o prázdné zahrady.[718] V tomto stavu pak setrvávala ještě dle fotografie z roku 1963. Fakticky se jednalo o cestu v zahrádkářské osadě, nikoliv městskou komunikaci.[719] Teprve postupně zahrádky a drobné zahradní domky ustupovaly regulérním rodinným domkům a tento proces nebyl zcela ukončen ani na přelomu 20. a 21. století.

 

 

 

3.7.2. Zástavba v Zahradní ulici

Podél západní strany ulice, směrem od severu lemují ulici novostavba rodinného domu čp.1018/III, což je přízemní nízký dům s valbovou střechou. Číslo popisné mu bylo přiděleno 11. ledna 2005. Na pozemku kromě toho stojí starší objekt zděné chatky če.41, přizemní stavba s nízkou asymetrickou sedlovou střechou. Zahrada tu byla vytýčena již před rokem 1951. A již tehdy je zde zachycen objekt na místě této chatky, s přístupovou cestou od severu, z ulice V Sadu.[720] Na pozemku tak koexistují dvě odlišné stavební fáze ulice (zahrádkářská osada versus vilová městská čtvrť). Následuje dům čp.583/III, nevelký patrový domek s podkrovím pod sedlovou střechou a fasádou obloženou dřevem. Uchoval se v původní podobě, až pitoreskně anachronické stavby z časů, kdy toto ještě nebylo skutečně městské prostředí. Postavený byl v 60. letech 20. století jako stavba na pomezí chatky a obytného domu. Zachycuje ho již letecký snímek z května 1963.[721] Ještě v roce 1957 se tu rozkládala velká zahrada bez jakékoliv zástavby, která sahala na západě až k Záhumenní ulici.[722] Vedle stojí dům čp.890/III, jednopatrový s plochou střechou, postavený v 2. polovině 80. let. Počátkem 21. století prošel opravou fasády a některých detailů, nicméně podržel si původní proporce. Jde o kompozičně zvládnutou stavbu. Ještě v roce 1963 se na tomto pozemku rozkládala jen zahrada s ovocným sadem.[723] Na sousední zahradě stojí patrová chatka čp.328/III s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Zahrada zde byla vyměřena před rokem 1951 a již tehdy je zde vidět na jejím zadním okraji malý objekt zahradního domku či kůlny.[724] Teprve v roce 1957 už má tento objekt půdorysné rozměry současného domku.[725] Jeho číslo popisné by sice nasvědčovalo vzniku okolo roku 1930, ale ve skutečnosti byl postaven až v 50. letech 20. století. Číslo popisné čp.328/III sem bylo druhotně přeneseno ze zrušeného objektu v jiné části města. Po roce 2010 byla mezi ulicí a domkem čp.328/III zbudována podlouhlá přízemní stavba s asymetrickou sedlovou střechou, působící jako nový obytný dům. Západní uliční fronta končí nárožním objektem čp.907/III. Patrová vila s obytnými prostory 1. patra v podkroví pod vysokou sedlovou střechou byla patrně zbudována koncem 80. let. Na státní mapě z roku 1987 ještě zakreslena není.[726] Na mapě z roku 1991 již ano.[727]

Uliční frontu na východní straně otevírá novostavba rozlehlého domu čp.1027/III (jeho popis níže, v podkapitole o ulici V Sadu). Následuje vila čp.960/III. Někdy před rokem 1951 byla i zde vytýčena zahrada, která ale bývala větší a zahrnovala i rohový pozemek u dnešního domu čp.1027/III. Takto je zahrada (bez zástavby) zachycena na leteckém snímkování z roku 1963.[728] Nynější dům čp.960/III byl postaven počátkem 90. let. Na státní mapě z roku 1991 ještě zakreslen nebyl.[729] Je to patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou orientovanou do ulice.  V exteriéru již naznačuje vliv polistopadového stavitelství s bohatší nabídkou jednotlivých stavebních detailů, ale hmotově jde spíše o setrvačný doběh normalizačního typu rodinného sídla. Sousední parcelu zaujímá jednopatrový dům čp.862/III.  I zde se dlouho rozkládala pouze zahrada, poprvé zachycená na letecké fotografii v roce 1951. V té době byla bez zástavby a ještě i bez vegetace.[730] V roce 1957 na ní stál jen ovocný sad.[731] Až letecké snímkování v květnu 1963 tady ukazuje i malý objekt, blíže ulici, patrně zahradní domek.[732] Současná vila čp.862/III ho nahradila zhruba v polovině 80. let. Má plochou střechu a odpovídá době svého vzniku. Na státní mapě z roku 1987 už je zakreslena.[733]  Vedlejší pozemek nadále zaujímá pouze stavebně nevyužitá zahrada. Na ní stojí přízemní dřevěná chata se sedlovou střechou, neoznačená číslem. Poslední parcela na této straně ulice je rovněž vyplněna z velké části jen zahradou a na ní stojí chata čp.614/III. Zde se od roku 1951 prostírala větší zahrada, která zahrnovala i nyní samostatné parcely v Tymákovské ulici.[734] V roce 1957 je na její severní straně zachycena jakási drobná stavba, ale na jiném místě než současný domek, jenž stojí blíže ulici.[735] Letecký snímek z května 1963 už zachycuje na místě domku patrně jeho počínající výstavbu.[736] Jednoduchý zděný přízemní objekt s nízkou stanovou střechou získal číslo popisné koncem 60. let 20. století. Uchoval se v intaktní podobě do současnosti. Kromě této chaty stojí na neuspořádaném a vegetací porostlém pozemku ještě několik dalších podobných objektů.

 

 

 

3.7.3. Vývoj pojmenování Zahradní ulice

Název Zahradní ulice ještě počátkem 70. let označoval zcela jinou ulici, byť ve stejné čtvrti. Šlo o komunikaci poblíž Rakovského potoka. Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV. Podle tohoto návrhu byla Zahradní ulice zrušena a začleněna do tehdejší Pionýrské ulice (dnes Šťáhlavská). Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973. Na několik let název Zahradní ulice zmizel.[737] Pak ale 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud bezejmenné komunikace na ulici Zahradní. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[738] Od té doby se název nemění. Připomíná minulost této městské komunikace, jež až do 60. a 70. let 20. století byla spíše lemována zahradami než obytnými domy.

 

 

 

3.7.4. Technický vývoj Zahradní ulice

Ulice vznikla naráz po roce 1948. V roce 1951 už má stabilizovanou regulační čáru. Ta se pouze na severovýchodním nároží s ulicí V Sadu mírně odlišovala od té současné, protože ulice V Sadu zde byla o několik metrů rozšířena. Z hlediska technické úpravy se jednalo o pouhou cestu v zahrádkové osadě, porostlou travou.[739] Stejný stav zachycuje letecké snímkování z roku 1963.[740] V 1. pololetí 1982 údajně probíhaly v Zahradní ulici práce na úpravě komunikace a také pokládka plynového potrubí.[741] V roce 1982 do plynovodu (společně ale s ulicí Přemyslovou a V Sadu) investováno 320 000 Kčs (plán byl 355 000 Kčs).[742] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla akce pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 102 000 Kčs.[743] V 1. pololetí 1983 se na budování plynovodu skutečně pracovalo.[744] V roce 1983 plynovod v Zahradní ulici dokončen.[745] Plán ve výši 54 000 Kčs tu měl být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) splněn.[746]

Vzhledem k nevýznamné poloze i mezerovité a druhořadé zástavbě zůstávala ulice dlouho nedlážděná. V roce 1995 město uvažuje o urychlené úpravě Zahradní ulice, dosud nedlážděné a zamýšlí vypracovat projektovou dokumentaci.[747] Ještě před koncem století pak komunikace skutečně vydlážděna. Vozovka vyasfaltována, na chodníky položena dlažba z betonových prefabrikátů. V tomto stavu setrvává ulice i dle situace z roku 2018.

 

 

 

3.8. Záhumenní ulice

3.8.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Záhumenní ulice

Pátou severojižní komunikací Za Rakováčkem je Záhumenní ulice. Začíná u ulice K Trhovce a běží v délce čtyř bloků (cca 520 metrů) až k ulici Tymákovské. Zárodečně se utvořila už během zrychlené parcelace za první republiky. Dle stavu z roku 1938 ovšem šlo pouze o její nejsevernější úsek (mezi ulicemi K Trhovce a Pod Čilinou), kde vznikla regulační čára, zatím jen po východní straně. Komunikace tu v pravém slova smyslu neexistovala. Jednalo se jen o tehdejší okraj zastavěného území města, kde za hranicí nově vytýčených pozemků okamžitě začínala pole.[748] V následující dekádě se parcelace posunula o další blok jižním směrem (až k Lužické ulici). V roce 1947 nicméně stále šlo jen o mezerovitou zástavbu a místo městské ulice zde po okraji zahrad probíhala pouze pěšina.[749] Během několika následujících let pak byly rozparcelovány i pozemky v dalších dvou blocích, od Lužické k Tymákovské ulici. Takto vypadala situace v září roku 1951. V celé své trase tak Záhumenní ulice měla zformovanou po své východní straně regulační čáru. Západní regulační čára neexistovala a v celé délce tak neexistovala ulice v pravém slova smyslu, jen travnatá cesta s pěšinou. Zástavba byla výlučně jednostranná, při východní straně ulice a i tam šlo v naprosté většině jen o prázdné zahrady, bez zástavby.[750] O rok později, dle stavu ze srpna 1952, přeskočilo vyměřování parcel poprvé i na budoucí západní stranu ulice, a to v jejím středním úseku, v bloku mezi ulicemi Lužická a V Sadu. Zatím tu ale probíhalo jen vytyčování hranic pozemků v dosavadních polích. O žádné zástavbě nemohla být ani řeč.[751] Letecká fotografie ze srpna 1957 ukazuje další posun. Přibyly vyměřené parcely podél západní strany ulice i v délce dvou severnějších bloků, mezi ulicemi K Trhovce a Lužická. S výjimkou nejjižnějšího úseku (V Sadu-Tymákovská) tak Záhumenní ulice měla po obou stranách dotvořenou regulační čáru. Zástavba tu byla stále jen velmi řídká a většinu pozemků pokrývaly pouze zahrady a různé zahradní domky či chatky. Ulice samotná měla ráz cesty v zahrádkářské kolonii.[752] Ještě podle leteckého snímkování z roku 1963 nebyla situace příliš odlišná. Ovšem u jižního konce ulice se vytvořily stavební parcely i po západní straně. Pole tak lemovaly západní stranu ulice už jen v kratší sekci v délce necelého jednoho bloku.[753] Tato poslední proluka se zacelila v následujících letech, jak ukazuje státní mapa z roku 1974.[754] Teprve v 70. letech ale začal proces zahušťování zástavby a proměny zahrad a chatek na rodinné domky. Trval až do sklonku 20. století.

 

 

 

3.8.2. Zástavba v Záhumenní ulici

Východní stranu ulice tvoří (od severu) nejprve domek čp.623/III na nárožní parcele (viz výše, jeho popis v rámci ulice K Trhovce). Následuje rodinný dům čp.769/III. Přízemní stavba s plochou střechou vznikla v 70. letech 20. století. Původně tu byla jen zahrada porostlá stromy. Takto doložena ještě na letecké fotografii z roku 1963.[755] Státní mapa z roku 1974 zde neevidovala rodinný dům.[756] Sousední dům čp.437/III je staršího data. Jeho právě probíhající výstavbu zaznamenalo letecké snímkování Rokycan z počátku července 1938.[757] Josef Ranc kolaudoval novostavbu svého rodinného domu, stavěného dle projektu Josefa Šlaufa z Mirošova, dne 28. března 1939.[758] Patrový objekt s podkrovím 1. patra má střechu s polovalbou. Do ulice je natočen užší štítovou stranou. Na jižní straně vybíhá z podkroví zděný vikýř. Dům se dochoval prakticky intaktně. Šlo o první skutečný městský rodinný dům zbudovaný v této ulici. V době svého vzniku stál na samém okraji Rokycan a hleděl do polí. U ústí ulice Pod Čilinou stojí elegantní rodinný dům čp.459/III. Dne 5. října 1939 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.950/26. Majiteli byli Antonín a Marta Urbanovi.[759] Novostavba podle projektu architekta Františka Urbana z Prahy a Jaroslava Žoura z Rokycan byla kolaudována 17. prosince 1940.[760] V té době to byla nejzazší výspa města. Šlo o jednu z posledních vilek dokončenou v Rokycanech před zastavením stavebních aktivit v pozdějších letech existence Protektorátu. A byl to velmi zdařilý epilog meziválečné výstavby. Elegantní jednopatrová stavba s obytným podkrovím 1. patra pod strmou a poměrně úzkou sedlovou střechou ukazuje na profesionální architektonický projekt. Jihovýchodní roh s velkými plochami oken je zvýrazněn sloupem režného cihlového zdiva. Dům si udržel bez větších změn původní podobu do současnosti. Počátkem 21. století prošel novým nátěrem fasády, výměnou střešní krytiny a oken.

Za ústím ulice Pod Čilinou se při východní straně Záhumenní ulice nalézá zahrada, patřící k domu čp.579/III. Na zahradě stojí starší chatka bez číselného označení (popis domu i chatky viz níže, v rámci ulice Pod Čilinou). Sousední dům čp.427/III je patrovým objektem z konce 30. let 20. století. Na leteckém snímku z počátku července 1938 je už vidět jeho probíhající výstavba. Byla hotová hrubá stavba i střecha. Dům byl buď dokončen, nebo právě dokončován.[761] Má obytné podkroví 1. patra a sedlovou střechu. Fasáda je zdobena štukováním, patrně výsledek stavebních úprav za socialismu, kdy taky směrem do zahrady provedeno vyzdění části 1. patra. V této podobě se objekt uchoval do současnosti. Vedlejší parcelu zaujímá dům čp.673/III. Předtím tu dlouho byla jen zahrada, doložená zde již v roce 1947.[762] Státní mapa z roku 1974 zde ještě nový rodinný dům nezakresluje.[763] Vznikl v 70. letech. Šlo o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. V roce 2000 se nacházel v původním stavu.[764] Krátce poté prošel rekonstrukcí, kdy zároveň na místě nuzného socialistického plechového přístřešku u jižní stěny domu zřízen dlouhý přízemní trakt spojený s prodlouženým krovem střechy. Rohová parcela při nároží Lužické ulice zůstává ještě dle stavu z roku 2019 stavebně nevyužitá. Nachází se tu jen zahrada. Ta zde existuje od 50. let a jako jedna z mála ukazuje původní charakter této části města, kdy šlo de facto o zahrádkářskou kolonii.

Za ústím Lužické ulice následuje rodinný dům čp.534/III (jeho popis viz níže, v rámci pasáže o Lužické ulici). Sousední parcelu zaujímá dům čp.950/III. Předtím zde byla zahrada. Ta vznikla o něco později než ostatní, respektive dlouho byla součástí dlouhého pásu, jenž procházel středem bloku. Takto je vidět na snímku z roku 1963.[765] A ještě na státní mapě z roku 1974. Na ní zde ovšem byl zakreslen menší objekt poblíž Záhumenní ulice, patrně původní zahradní domek.[766] Dům čp.950/III zde byl zbudován až počátkem 90. let 20. století. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Domovní fronta pokračuje objektem čp.775/III. Zde se počátkem 50. let 20. století utvořila parcela se zahradou. Na ní je dle letecké fotografie ze srpna 1952 zachycena malá stavba, patrně chatka.[767] Tu zde zobrazuje ještě státní mapa z roku 1974.[768] Současný dům čp.775/III vyrostl krátce poté, zhruba v 2. polovině 70. let na jejím místě. Jde o patrovou stavbu s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou.

Následuje křižovatka s ulicí V Sadu a za ní je pozemek s novějším rodinným domem čp.959/III. Před rokem 1951 zde byla vytýčena zahrada. Již tehdy v její severní části stála jakási menší stavba (zahradní domek či kůlna).[769] Je tu zachycena ještě na leteckém snímkování z roku 1963.[770] Později ji nahradila patrová stavba čp.959/III s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Vznikla počátkem 90. let 20. století a ve své estetice spojuje vlivy končící normalizace a nastupujícího polistopadového období. Na státní mapě z roku 1991 ještě zachycena není.[771] Následuje objekt čp.837/III, což je robustní patrová vila s podkrovními prostory 1. patra. Má asymetrickou sedlovou střechu. Do ulice je obrácen štítovou stěnou. Postaven byl v 1. polovině 80. let. Ještě v roce 2000 se nacházela v původní podobě.[772] Brzy poté, někdy počátkem 21. století prošla přístavbou na severní straně. K asymetrické střeše přibyla nová část prodloužení krovu nad tímto přístavkem, mající jiný sklon. Výsledkem je nepříliš sourodý útvar. Sousední dům čp.826/III je patrovým objektem skromných proporcí se sedlovou střechou. Připomíná spíše chatu. Číslo popisné získal někdy počátkem 80. let 20. století. Stavba je ale staršího data. Na letecké fotografii z roku 1951 je zde zobrazena zahrada, na níž probíhá výstavba tohoto objektu.[773] Dle leteckého snímkování ze srpna 1952 už chatka stála.[774] Je viditelná i na státní mapě z roku 1974.[775] Patrně až dodatečně byla opatřena číslem popisným a prošla možná některými stavebními úpravami, či přístavbou. Následuje dům čp.966/III. Masivní patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře a asymetricky posazenou sedlovou střechou. Pochází z 90. let 20. století. Předtím šlo o prázdnou zahradu. Dále je to patrový rodinný dům čp.808/III s plochou střechou, postavený okolo roku 1980. I na tomto pozemku byla již dle stavu z roku 1951 vytýčena zahrada. V její zadní části stál menší objekt zahradní chatky či kůlny.[776] Byl tu zakreslen ještě na státní mapě z roku 1974.[777] Mapa z roku 1987 už zde zachytila nynější rodinný dům, ale starší menší stavbu v zadní části zahrady také.[778] Východní uliční frontu uzavírá nárožní rodinný dům čp.822/III. Je to patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra a asymetrickou sedlovou střechou. Původní rodinný dům z počátku 80. let prodělal na přelomu 20. a 21. století celkovou rekonstrukci, při níž ztratil rysy normalizační architektury.

Západní strana Záhumenní ulice vznikla zcela až v poválečném období. Směrem od severu začíná na rohové parcele u křižovatky s ulicí K Trhovce dřevěnou chatou če.193 (viz výše, v rámci popisu ulice K Trhovce). Pak tu stojí nevelký přízemní domek se sedlovou střechou čp.646/III. Číslo popisné mu bylo přiděleno okolo roku 1970. Pochází ale ze staršího období. Zahrada tu byla vyměřena někdy před rokem 1957. V srpnu téhož roku letecký snímek ukazuje na této zahradě (byla větší, západním směrem sahala až k dnešní ulici K Trati) menší stavbu, stejného půdorysu jako čp.646/III.[779] Stejná situace panovala dle stavu k roku 1963.[780] Dům tak fixuje (pochopitelně po různých dílčích přestavbách) původní tvář této části města, v níž převládaly velké zahrady s drobnou sporadickou zástavbou chatek či malých domků. Dle stavu z roku 2000 šlo o objekt na jednoduchém obdélném půdorysu.[781] Někdy před rokem 2011 byl rozšířen o severní křídlo, patrové s plochou střechou a prošel opravou fasády i střechy. Před rokem 2015 potom ještě přibyla na severním okraji pozemku podlouhlá přízemní technická budova s garáží. Původní jádro domku čp.646/III ale bylo uprostřed zachováno. Sousední objekt čp.875/III je patrový dům s plochou střechou, postavený v polovině 80. let. Jeho výstavba ale začala už roku 1970, kdy Pavla Ernestová zahájila na pozemku č.kat.942/4 výstavbu rodinného domu. Objekt ale nebyl během roku 1970 dokončen.[782] V roce 1975 vydalo město povolení pro provedení překopu veřejné komunikace Pavle Ernestové pro novostavbu v Záhumenní ulici.[783] Dům je zakreslen na státní mapě z roku 1987.[784] Dle stavu ze srpna 2018 prochází přístavbou předsunutého uličního traktu nad vchodem, kde v 1. patře zrušena původní terasa. I zde se od 50. let rozkládala zahrada. A i v tomto případě dlouho sahala na západní straně až k ulici K Trati. Takto doložena je ještě na mapě z roku 1974.[785] Následuje rohový dům čp.738/III. Někdy krátce před rokem 1957 zde byla zřízena zahrada, sahající k západu až k ulici K Trati.[786] Nebyla ale stavebně využita po následující dvě dekády. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k rychlému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), byla zařazena i zahrada č.kat.942/3 s plochou 979 čtverečních metrů, jejímž majitelem byli Ing. František a A. Kafkovi, Rokycany čp.165/I.  Parcela se uvádí mezi těmi, které již byly převedeny na MěstNV a jsou přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[787] K výstavbě tu pak skutečně došlo. Parcela č.kat.942/3 se uvádí mezi těmi, na kterých od 1. ledna do 15. listopadu 1974 vydáno stavební povolení na výstavbu rodinného domku. Dostali ho manželé Pidaničovi, bytem Rokycany čp.542/III. V domě měly vzniknout dvě bytové jednotky.[788] Postavena tu patrová vila čp.738/III se stanovou střechou, datovaná do 70. let 20. století.

Rohovou parcelu za křižovatkou s ulicí Pod Čilinou, vyplňuje zahrada. Vznikla tu někdy před rokem 1957. Tehdy sahala v dlouhém pruhu až k dnešní ulici K Trati.[789] Zahrada je bez zástavby, ovšem někdy před rokem 2015 na ní byl umístěn malý montovaný dřevěný domek, bez číselného označení. Vedlejší pozemek zaujímá rodinný dům z poloviny 60. let 20. století čp.603/III, patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a stanovou střechou. Do ulice hledí zděným vikýřem. Na leteckém snímku z května 1963 je vidět jeho počínající výstavba, zatím spíše zemní práce na výkopu základů.[790] Dům si uchoval původní podobu. Pouze prošel počátkem 21. století výměnou oken a střešní krytiny. Následuje dům čp.772/III. Postaven na místě zahrady, která tu byla vytýčena někdy před rokem 1957.[791] Šlo ale o stavebně nevyužitý pozemek. V 70. letech vedení města vyvinulo na jeho majitele nátlak s cílem parcelu zastavět rodinným domem. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. A prezentovalo v 1. etapě seznam několika desítek pozemků v Rokycanech určených k urychlenému stavebnímu využití, i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše). Mimo jiné v tomto seznamu uvedena i zahrada č.kat.941/4 o ploše 1748 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl Mil. Malík, bytem Rokycanech čp.202/I.  Parcela se uvádí mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[792] Je to nízká přízemní stavba s plochou střechou, datovaná do konce 70. let. Uchovala se prakticky v původní podobě. Parcela u domu čp.772/III jako jedna z mála nebyla druhotně rozdělena a ještě dle stavu z ledna 2021 probíhá celou hloubkou bloku k západu až do ulice K Trati. Podobně byla disponována v ještě v 70. letech většina parcel při západní straně této části Záhumenní ulice. Na křižovatce s Lužickou ulicí se nalézá dům čp.732/III. Jde o robustní patrovou vilu ze 70. let se stanovou střechou. Klasická ukázka těžkopádné normalizační architektury známé z československého venkova, kdy mnoha lidem nechyběly peníze, ale chyběl trh s projekčními službami. Výsledkem byly takovéto ponuře naddimenzované hmoty. Dům neprošel od svého vzniku prakticky žádnými dalšími stavebními úpravami. Jeho výstavba byla rovněž výsledkem nátlaku vedení radnice na majitele zdejších zahrad, existujících tu od 50. let. Když v říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů, byla do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k rapidnímu stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.941/5 o ploše 1809 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl Václav Malík z Žatce.  Parcela se uvádí mezi těmi, které již převedeny na MěstNV a přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[793] Na pozemku pak skutečně vyrostl dům čp.732/III, zatímco na jeho západní polovině (směrem do ulice K Trati) postaven později, po jejím oddělení do samostatné stavební parcely, rodinný dům čp.901/III (viz níže).

Na nároží za Lužickou ulicí stojí rodinný dům čp.698/III, patrový objekt ze 70. let 20. století s rovnou střechou.  Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.941/6 bylo manželům Moulisovým z Nevida vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[794] Vedle domu, směrem do Lužické ulice, dožívala ještě počátkem 21. století původní chata čp.624/III. Šlo o ukázku původního polovenkovského charakteru zástavby v této čtvrti před tím, než ji vytlačily nové rodinné domy. Vytýčení jednotlivých stavebních parcel na místě polí proběhlo patrně roku 1952. Zde vznikl dlouhý pruh zahrady, sahající jako v jiných případech v této ulici až k ulici K Trati.[795] Letecký snímek z května 1963 zde ukazuje, že na místě čp.624/III už stojí stavba chatky.[796] Získala číslo popisné koncem 60. let 20. století. Byla to přízemní dřevěná stavba se sedlovou střechou. Doložena tu byla ještě v listopadu 2003.[797]  A viditelná byla i na leteckém snímkování z října 2005.[798] V květnu 2008 už neexistovala.[799] Krátce poté došlo západně od zbořené chaty, k nástavbě dosud přízemní stavby garáže se sedlovou střechou (doložená tu na fotodokumentaci města v roce 2000).[800] Byla zvýšena o patro a pojata jako kvádrová moderní stavba s plochou střechou, mající rozměry samostatného rodinného domu, ačkoliv nemá vlastní číslo popisné, není ani evidována v katastru nemovitostí coby samostatný objekt a je majetkově propojena s domem čp.698/III. Na sousední parcele pokračuje západní domovní fronta Záhumenní ulice objektem čp.870/III. V roce 1952 tu byla vyměřena zahrada. Šlo o prázdný pozemek (a tehdy ještě i bez vegetace).[801] Stejnou situaci zachycuje i letecký snímek z roku 1963 (s výjimkou vzrostlých stromů na této zahradě).[802] Státní mapa z roku 1987 stále zakresluje tento pozemek coby nezastavěný. Ovšem již byl rozdělen a jeho západní polovina u ulice K Trati byla oddělena.[803] Nynější rodinný dům čp.870/III byl tehdy pravděpodobně už ve výstavbě, protože dle čísla popisného vznikl okolo poloviny 80. let. 20. století. Je to modernisticky pojatý přízemní plochostřechý objekt, posazený na zúženém a vyvýšeném soklu technického suterénu. Uchoval se bez větších změn do současnosti. Vedle domu stojí zahrada s chatkou če.36. Takto označena ještě počátkem 21. století, dle stavu z roku 2021 už evidenční číslo 36 neexistuje. V registru objektů byla stavba če.36 zrušena k 23. květnu 2013.[804] Chata ale stojí nadále při jižní hranici pozemku (na stavební parcele č.kat.1651/2). I tento pozemek byl z původního pole vyměřen v roce 1952.[805] Letecké snímkování v roce 1957 už zde tuto chatku zobrazilo.[806] Jde o přízemní zděný objekt malého půdorysu, který se na sousedním pozemku dotýká vedlejší chatky če.37 (viz níže). Společně jsou zastřešeny nízkou sedlovou střechou. Jedná se o jeden z mála případů, kdy se starší vývojová fáze této ulice (tedy nezastavěné zahrady se zahradními domky) dochovala až do 21. století. I následující zahrada jižně odtud měla podobný stavební vývoj. Na jejím severním okraji stojí zahradní domek če.37, který přímo sousedí s výše popsanou chatkou če.36.  Vyrostly patrně společně, i tento objekt je poprvé zaznamenán na letecké mapě z roku 1957.[807] Obě chatky byly budovány najednou, podle identického projektu, jako dvojdomek, symetricky posazený na hranici dvou zahrad. V případě této jižnější zahrady ovšem již došlo k jejímu stavebnímu využití, když zde vyrostl nízký dům čp.986/III se sedlovou střechou a štítovou stěnou otočenou do ulice. Číslo popisné získal 1. září 1999. U křižovatky s ulicí V Sadu stojí rodinný dům čp.758/III. Také v tomto případě předcházela výstavbě domu delší existence samotné zahrady, vyměřené roku 1952.[808] Na jižním okraji zahrady, směrem do ulice V Sadu zachycuje letecká fotografie ze srpna 1957 menší objekt zahradního domku.[809] Ten je vidět ještě na státní mapě z roku 1974.[810]  Tehdy v 70. letech zde došlo k výstavbě současného rodinného domu čp.758/III. Byl to patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra, s asymetrickou sedlovou střechou a dominantním balkonem v štítové stěně obrácené do ulice. Šlo o příklad spíše svépomocné kompozičně a esteticky problematické stavby, typické pro onu dobu. V dřevem obloženém balkonu v uličním průčelí jako by se ještě projevovaly dozvuky architektury chatových osad. Ještě v roce 2000 si uchovával tuto svou podobu.[811] Dle stavu ze srpna 2018 prochází dům přestavbou, při níž balkon v 1. patře zrušen, dřevěné obložení demontováno, balkonová nika vyzdívána tvárnicemi a místo ní zřízena dvě okna do podkroví. Z kompozičního hlediska tato korekce domu spíše prospěla.

Za ulicí V Sadu vstupuje západní strana Záhumenní ulice do svého nejjižnějšího úseku, který vznikl až později. Zde v 50. letech neproběhla parcelace na zahrady, takže tu chybí onen mezistupeň v podobě zahradních domků a chat. Ještě v květnu 1963 celou tuto uliční stranu lemovala jen pole (kromě dvou zahrad na jižním konci, u ústí do Tymákovské ulice).[812] Teprve státní mapa z roku 1974 již zachycuje existenci pravidelného rytmu stavebních pozemků, vyměřených podél západní strany ulice. Tehdy ještě zde nestál ani jeden rodinný dům.[813] K výstavbě tu došlo až během 70. a 80. let 20. století. Město zde plánovitě prosadilo jednotný styl nově budovaných rodinných domků, které se vyznačují plochou střechou, modernistickým pojetím a jednoduchými fasádami. V rámci možností socialistické architektury jde o koncepční a elegantní soubor. Tvoří ho osm rodinných domů. Nárožní objekt čp.734/III stojí u ulice V Sadu. Patrový dům s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou pochází ze 70. let.  Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.941/20 bylo manželům Gärtnerovým (bytem Rokycany, čp.552/III) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. Měla tu vzniknout jedna bytová jednotka.[814] V dubnu 2000 městské zastupitelstvo schválilo poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení ve výši 130 000 Kč Zdeňce Gärtnerové na obnovu střechy, fasády a na zřízení půdní nástavby.[815] Dle stavu z dubna 2000 už prochází dům opravou. Byla vyměněna střešní krytina, nově vyzděna severní štítová zeď a k severní straně domu přidán patrový trakt nad vchodem, samostatně zastřešený sedlovým krovem. Zatím nebyl dokončen, měl podobu hrubé stavby z tvárnic, bez vnější úpravy fasády.[816] Vedlejší parcelu zaujal objekt čp.853/III, patrový rodinný dům s plochou střechou. Postaven byl v 80. letech. Na státní mapě z roku 1987 již byl zachycen.[817] Uchoval se v původní podobě dodnes. Následuje objekt čp.967/III, patrový plochostřechý dům z počátku 90. let, který ale architektonicky ještě odpovídá estetice normalizačního období (ovšem s relativně zvládnutými proporcemi). Vedlejší dům čp.857/III pochází z 1. poloviny 80. let. Státní mapa v roce 1987 už ho zde eviduje.[818] Je jednopatrový, s rovnou střechou. Uliční průčelí je členěno dlouhým balkonem. I tento objekt si uchoval původní podobu, bez větších druhotných stavebních úprav. Dům čp.739/III vznikl v 70. letech 20. století. Stavební povolení na dům na parcele č.kat.941/24 bylo manželům Opatrných z Kařezu vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. Měla zde vzniknout jedna bytová jednotka.[819] Jedná se o mohutnou patrovou vilu, komponovanou jako soustava pravoúhlých hmot. Střecha je plochá. Dům se blíží svými měřítky spíše menšímu bytovému domu, ale kompozičně je zvládnutý. Podržel si svou původní podobu. Sousední dům čp.765/III vznikl rovněž v 70. letech. V tomto případě jde o minimalistický patrový plochostřechý kvádr, dodnes dochovaný bez zásadnějších pozdějších úprav. Vedlejší dům čp.744/III ze 70. let je patrový, také s plochou střechou. Jde ale o rafinovanější projekt, ve kterém je v uličním průčelí uplatňuje motiv kamenného zdiva komína a podezdívky suterénu. Fasádu dynamizují a odlehčují předstupující balkony se sloupy. Objekt patří k tomu lepšímu, co dobové stavitelství přineslo Rokycanům v oblasti individuální architektury. Profesionálním pojetí a prací s hmotou se přibližuje vlivům meziválečného funkcionalismu. Poslední stavbou je objekt čp.799/III na nároží s Tymákovskou ulicí. Jde o patrový dům s plochou střechou. I zde byla přiznána a do vnějšího působení stavby začleněna vertikála komína, obloženého kamenem.  Stavební povolení vydal MěstNV v roce 1979.[820] Po roce 2002 prošel celkovou rekonstrukcí, při níž provedena nová fasáda a na jižní straně přidána zastřešená terasa a přístavek nad vchodem a nad vjezdem do garáže. Tvarově i barevně výrazná přestavba, kvalitně provedená, posunula dům slohově od funkcionalismu k postmoderně.

Ještě k roku 2005 bylo v Záhumenní ulici evidováno dalších 5 rekreačních objektů če.27, če.28, če.29, če.30 a če.40. Dle stavu z roku 2008 už neexistovaly. Dále zde tehdy ještě stál dům čp.640/III. I on už v roce 2008 není registrován.

 

 

 

3.8.3. Vývoj pojmenování Záhumenní ulice

Dne 7. září 1953 byly rozhodnutím městské rady pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice Za Rakováčkem. Pojmenování získala i Záhumenní ulice.[821] Název poměrně přesně odráží její tehdejší charakter, protože se jednalo o poslední ulici na okraji zástavby Rokycan, za „humny“. Od 70. či 80. let 20. století byly umístěny v této ulici cedule s chybným označením, kde uváděno gramaticky nesprávně „Záhumení ulice“. Dne 23. března 2006 rozhodl městský úřad na základě připomínek občanů k některým nesrovnalostem v označení ulic v Rokycanech o nápravě omylu a přislíbil ceduli odstranit.  24. dubna 2006 změnu potvrdila rada města.[822]

 

 

 

3.8.4. Technický vývoj Záhumenní ulice

Záhumenní ulice prodělala poměrně rychlé vytýčení trasy a regulační čáry. Zabralo to necelých 20 let. V roce 1938 šlo jen o pěšinu s jednostrannou zástavbou, omezenou na nejsevernější úsek mezi ulicemi K Trhovce a Pod Čilinou.[823] V roce 1947 zůstávala situace stejná, jen s tím rozdílem, že tato pěšina porostlá travou se rozšířila na úkor polí i o úsek mezi ulicemi Pod Čilinou a Lužická.[824] V roce 1951 pak došlo i k rozšíření o zbylý úsek od Lužické k Tymákovské.[825] Do roku 1957 proběhlo vytýčení stavebních parcel podél větší části i po západní straně ulice, čímž se konečně pěšina změnila v komunikaci vymezenou ploty okolních zahrad do šířky nynější ulice.[826] Byla ale nadále nezpevněná a komunikace měla charakter prašné cesty v zahrádkářské kolonii. Takto je zachycena ještě na leteckém snímku z roku 1963.[827]

Daleko pozvolnějším procesem byla proměna této blátivé či trávou zarostlé cesty do podoby městské komunikace a také budování inženýrských sítí. V roce 1967 připravena v Akci Z mj. výstavba kanalizace v Záhumenní ulici. Projekt vypracovala OVHS. Mělo jít o společnou akci pro ulice Muchova, Horymírova a Záhumenní. Materiál v hodnotě 100 000 Kčs dodal národní výbor. Projekt vypracovala OVHS.[828] V dubnu 1967 hodnota díla (opět pro všechny tři ulice dohromady) uváděna na 95 500 Kčs. Nové úseky kanalizace měly měřit 295 metrů. Šlo o součást celoměstského závazku k 50. výročí VŘSR.[829] Kanalizace v Záhumenní měla být hotova ještě do konce roku 1967.[830] V únoru 1968 ale ještě potrubí nepoloženo a MěstNV vyzval komunální podnik Vnější úprava města, aby provedení prací zajistil.[831] V dubnu 1968 MěstNV ohlašuje, že kanalizaci chce provést v roce 1968.[832] V červnu téhož roku se už realizace této akce odsouvá na rok 1969. Měla si vyžádat 40 000 Kčs.[833] V září 1968 MěstNV uvádí, že kanalizace v Záhumenní ulici dosud nebyla provedena, ale že prý je už zadáno zhotovení příslušné dokumentace.[834]  Akce posunuta na rok 1969, náklady měly dosáhnout 29 000 Kčs.[835] V září 1969 se ale ještě v materiálech MěstNV mluví o zajištění projektu kanalizace v Záhumenní ulici jako plánované akci pro rok 1970. Mělo si to vyžádat náklady 15 000 Kčs. Šlo o úsek 300 metrů.[836] Pořízení projektu nové kanalizace v Záhumenní zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota projektu 15 000 Kčs.[837] V dubnu 1970 se uvádí, že provedení kanalizace v této ulici je opět ohroženo, tentokrát nedostatkem kameninových rour.[838] Dle informací ze září 1970 je už aspoň hotov projekt kanalizace.[839] V dubnu 1972 se píše, že kanalizace v Záhumenní provedena roku 1971.[840] Dle zprávy ze září 1975 probíhají v tomto roce v Záhumenní ulici opět jakési práce na kanalizaci.[841] Plánované náklady na rok 1975 vyčísleny na 239 000 Kčs. Za 1. pololetí prostavěno 152 727 Kčs. Akce dokončena v červenci 1975. Prováděl ji n.p. Zemědělské stavby Plzeň.[842]

Na rok 1977 plánovalo město (v rámci výstavby technické vybavenosti k rodinným domům) budování vodovodu v Záhumenní ulici.[843] To pak skutečně v roce 1977 prováděno, společně s výstavbou komunikace v téže ulici.[844] I v plánu na rok 1978 zařazena výstavba komunikace v Záhumenní.[845] V roce 1978 zde pak skutečně probíhají úpravy komunikace. Prováděny brigádnickou formou za účasti místních občanů.[846] Dle zpráv ze září 1978 měla být akce v Záhumenní ulici dokončena (není ale specifikováno, o jakou akci mělo jít).[847] V září 1978 také zmiňováno, že v Záhumenní ulici se provádí výstavba plynového potrubí.[848] Podle plánu výstavby technické vybavenosti mělo v roce 1979 proběhnout dokončení výstavby komunikace v Záhumenní.[849] Další akce v rámci budování technické vybavenosti probíhala v Záhumenní ulici skutečně v roce 1979.[850] Dle údajů z února 1980 na budování komunikace v Záhumenní pro rok 1979 přidělen limit 5000 Kčs, prostavěno 27 000 Kčs a zbývá prostavět 227 000 Kčs. Dokončení plánováno v roce 1980, chybělo dokončit úsek mezi ulicemi Pod Čilinou  a K Trhovce.[851] Kromě toho v roce 1979 realizována v této ulici pokládka asfaltového koberce na chodníky. Provedly ji Technické služby jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[852] Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u výstavby komunikace v Záhumenní s rozpočtovou cenou 744 000 Kčs, přidělen limit 227 000 Kčs.[853] V dubnu 1980 uváděna akce jako dokončená.[854] V červnu 1981 ovšem zmiňováno dokončení komunikace v Záhumenní ulici za jednu z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti.[855] Výstavba komunikace tu probíhala v roce 1982. Místní obyvatelé z občanského výboru č.7 vypomohli při pokládce obrubníků.[856] V roce 1982 do úprav ulice investováno 60 000 Kčs (plán byl 70 000 Kčs).[857] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla úprava komunikace v Záhumenní pokračovat i v roce 1983, kdy měla být úprava dokončena, a to nákladem 65 000 Kčs.[858] V 1. pololetí 1983 se na této akci skutečně pracovalo.[859] V prosinci 1983 už uváděno, že poslední úsek Záhumenní byl upraven. Z plánovaných 65 000 Kčs tu mělo být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) prostavěno 64 000 Kčs.[860] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici komunikace v Záhumenní ulici 251 000 Kčs (plán 200 000 Kčs).[861]

Podle stavu ze srpna 2018 je v celém průběhu ulice zpevněná asfaltová vozovka a oboustranný asfaltový chodník. Trávníkové pásy ani pouliční zeleň zde zřízeny nebyly.

 

 

 

3.9. Ulice K Trati

3.9.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice K Trati

Tato další severojižní komunikace odbočuje k jihu z ulice K Trhovce a končí na křižovatce s Tymákovskou ulicí.  Vede v délce cca 550 metrů přes čtyři domovní bloky. Utváření ulice a hlavně její zástavba zde bylo výrazně opožděné za sousedními partiemi města a probíhá vlastně do současnosti. Začalo v naprosto zárodečné podobě v roce 1952. Tehdy byly na místě dosavadních polí vyměřeny zahrady v dnešním bloku zástavby, ohraničeném ulicemi K Trati, Lužická, Záhumenní a V Sadu. Nemůže být ani řeči o vzniku skutečné ulice. Spíše se v délce jednoho bloku zformovala regulační čára její východní strany. Parcelace ale měla extenzivní charakter a vesměs šlo o založení zahrad při vedlejší Záhumenní ulici (viz výše), přičemž tyto zahrady tehdy procházely západním směrem až k dnešnímu okraji ulice K Trati.[862] Letecká fotografie ze srpna roku 1957 již ukazuje, že tento proces vyměřování zahrad v Záhumenní ulici, sahajících západními hranicemi do linie budoucí ulice K Trati, pokročil i v bloku severně a jižně odtud, takže kromě nejjižnějšího úseku (mezi ulicemi V Sadu a Tymákovská) už existovala regulační čára východní strany dnešní ulice K Trati. Chyběla tu ale prakticky jakákoliv zástavba a dnešní ulicí nevedla žádná cesta ani pěšina. Jednalo se pouze o hranici plotů zdejších sporadicky zastavěných zahrad, za nimiž začínala pole pod Čilinou.[863] V roce 1963 je vidět, že tento stav zůstával bez kvalitativní změny, pouze se parcelace podél východní strany budoucí ulice objevila i na jejím jižním konci u ulice Tymákovská.[864]

Státní mapa z roku 1974 pak zachycuje, že poslední zemědělské pozemky podél jižního úseku východní strany dnešní ulice K Trati již také byly rozměřeny na jednotlivé parcely. Ale ani tehdy zde nestál jediný dům a neexistovala zde skutečná komunikace. Budoucí ulici lemovaly toliko zahrady, výjimečně zde stál nějaký zahradní domek. I v takovém případě ale většinou šlo o zahrady orientované do Záhumenní ulice.[865] Teprve potom, od 2. poloviny 70. let a nejsilněji v 80. letech, zde došlo k výstavbě rodinných domů. Pořád ale šlo jen o jednostrannou zástavbu. Po západní straně ulici lemoval ostrý okraj intravilánu města a začínala tu pole. Výjimkou byl jen starší nárožní domek čp.435/III u Tymákovské ulice (viz výše), který ale vyrostl v zcela jiném kontextu, původně jako izolované stavení za městem. Tato situace trvala zhruba do roku 2000. Brzy poté začala od jihu při západní straně ulice parcelace i výstavba rodinných domů. Dle stavu z roku 2021 zde bylo evidováno již sedm rodinných domů a v převážné části ulice již dle katastru nemovitostí byly původní zemědělské pozemky vyměřeny na pravidelné stavební parcely (s výjimkou nejsevernějšího úseku, mezi ulicemi K Trhovce a Pod Čilinou, kde je nadále poblíž výměníkové stanice plynu registrován zemědělský pozemek).

 

 

 

 

3.9.2. Zástavba v ulici K Trati

Na východní straně ulice stojí směrem od jihu k severu následující objekty. Na křižovatce s Tymákovskou  je to čp.642/III, nízký přízemní domek z přelomu 60. a 70. let (detailní popis viz výše, v rámci Tymákovské ulice). Sousední pozemek byl ještě na počátku 21. století nezastavěný, rozkládala se na něm jen zahrada. Pak zde byl postaven rodinný dům čp.1068/III. Dokončen byl 13. listopadu 2017.[866] Jde o přízemní objekt pod valbovou střechou. Následuje souvislá řada rodinných domů ze 70. a 80. let 20. století, které byly koncipovány podle podobných regulativů. Vesměs jde o „funkcionalistické“ objekty s plochou střechou. Dům čp.845/III je masivní patrový objekt s plochou střechou, kompozičně zvládnutý. Postaven byl v 1. polovině 80. let 20. století. Je zachycen už na státní mapě z roku 1987.[867] Někdy počátkem 21. století prošel opravou a novým nátěrem fasády. Barevná omítka zakryla původní brizolit. Jinak se jeho podoba zásadněji nezměnila. Dále k severu stojí čp.791/III, opět patrový plochostřechý objekt z konce 70. let. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.941/26 bylo manželům Burdovým (bytem Rokycany, čp.679/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[868] Původní brizolitová krusta fasády byla i zde počátkem 21. století eliminována při opravě průčelí. Dům získal netradiční barevné řešení v odstínu sytě hnědé. Ale díky odstranění stavebních prvků a materiálů socialistické provenience lépe vynikly dobře provedené proporce původního projektu. Podobný je i vedlejší masivní dům čp.915/III, rozsáhlá jednopatrová plochostřechá vila stojící na zvýšeném suterénu. Stavební povolení na nový dům na parcele č.kat.977/5 vydáno už mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. Stavitelem byli manželé Šafaříkovi z čp.330/II. V novostavbě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[869]  Číslo popisné bylo objektu ale přiděleno až v polovině 80. let 20. století a ještě státní mapa z roku 1987 ho zde nezachycuje.[870] Dům si udržel prakticky původní podobu, pouze při opravě fasád počátkem 21. století byla setřena podoba architektonizovaného komína, který ještě dle stavu z roku 2000 procházel průčelím a měl keramický odklad.[871] Sousední vila čp.764/III je jednopatrová s plochou střechou. Zbudována byla v 70. letech. Objekt je do ulice orientován užší stranou. Jižní domovní stěnou prochází v 1. patře výrazný prvek balkonu s dřevěným podbitím stropu. Dům neprošel výraznějšími pozdějšími úpravami, jen na počátku 21. století získal nový nátěr fasády v odstínu světle okrové místo původní bílé barvy. Na křižovatce s ulicí V Sadu stojí objekt čp.771/III. V tomto případě šlo o jednopatrový kvádr s nízkou stanovou střechou, typická stavba normalizační provenience ze 70. let 20. století. Dle stavu k dubnu 2007 procházel původní socialistický dům čp.771/III výraznější přestavbou. Byl snesen původní krov a provedena nástavba nové pultové střechy. Do objektu vsazena nová okna. Fasáda ještě nebyla dokončena.[872] Díky této úpravě se dům slohově posunul od nuzné typizované socialistické estetiky k moderní architektuře.

Za ústím ulice V Sadu pokračuje v následujícím bloku fronta čtyř rodinných domků. Zde již od roku 1952 existovaly rozměřené a později i oplocené soukromé zahrady, které procházely celou hloubkou bloku od Záhumenní ulice až sem.[873] Ještě dle stavu z roku 1963 ale při dnešní ulici K Trati na těchto zahradách nestál žádný dům ani menší objekt typu chatky.[874] Nezměněnou situaci zachytila i státní mapa z roku 1974.[875] Všechny čtyři zdejší domy jsou až pozdějšího data. Na nárožní parcele zde stojí objekt čp.851/III. Jde o jednopatrový plochostřechý rodinný dům z 1. poloviny 80. let 20. století. Je již zakreslen na státní mapě z roku 1987.[876] Zachoval se v původní podobě. Severně od něj zbývá ještě nezastavěný pozemek se zahradou. Je to jedna z mála původních zahrad, jež nebyly dodatečně rozděleny, takže probíhá celým blokem až do Záhumenní ulice, kde při ní stojí dům čp.986/III (viz výše, v rámci pasáže o Záhumenní ulici). Do ulice K Trati vede do této zahrady vjezd a u něj přízemní stavba garáže. Následuje patrový dům čp.872/III s rovnou střechou, dokončený v polovině 80. let. Na státní mapě z roku 1987 není zakreslen.[877] Počátkem 21. století prošel opravou fasády, kdy místo dosavadního brizolitu aplikován fasádní nátěr v odstínu tehdy módní „meruňkové“ barvy. Ze stejné doby pochází i sousední plochostřechý objekt čp.871/III, který je ovšem jen přízemní. Ani on ještě nebyl zakreslen do státní mapy z roku 1987.[878] Nachází se dosud v původním stavu, nezměněném pozdějšími zásahy. Na křižovatce s ulicí Lužická stojí novější patrová vila čp.990/III s obytným podkrovím v 1. patře. Dle stavu z dubna 2000 už byla stavba dokončena.[879] Číslo popisné dostala 26. září 2000. Na rozdíl od okolních staveb má klasickou, ovšem asymetrickou sedlovou střechu. Jde o kompozičně nezvládnutý projekt. Zejména chaotická západní uliční fasáda se svou změtí různých okenních a dveřních otvorů a asymetrickou střechou blíží spíše k svépomocné produkci předlistopadového období. 

Za ústím Lužické pokračuje domovní fronta objektem čp.901/III. Jedná se o patrový plochostřechý objekt socialistické provenience, zbudovaný někdy v polovině 80. let 20. století.  Na státní mapě z roku 1987 je zakreslen.[880] Počátkem 21. století opravena fasáda, která získala temnější odstín červenohnědé barvy, namísto dosavadního šedavého brizolitu. Zrušeno bylo bizarní velké luxferové okno na jižní fasádě do Lužické ulice. Proporce domu jsou ovšem mírně těžkopádné (zejména nepochopitelně vysoký úsek zdiva nad okny v 1. patře).  Sousední pozemek je dosud nezastavěný a tvoří ho okraj nerozdělené zahrady u domu čp.772/III v Záhumenní ulici (viz výše). Vedlejší parcelu tvoří taky jen zahrada, tentokrát už oddělená od původně společné zahrady sahající k Záhumenní ulici. Na ní je situován objekt garáže a zahradního domku (č.kat.4113), neoznačeného domovním číslem. Jde o nevelký přízemní domek, zděný, s plochou střechou. Na státní mapě z roku 1987 není zakreslen.[881] Stál tu již v roce 2000.[882] Sousední rohovou parcelu zaujímá rodinný dům čp.885/III na nároží s ulicí Pod Čilinou, kam je zařazen i jeho podrobný popis (viz níže).

I v posledním úseku, mezi ulicemi Pod Čilinou a K Trhovce, převládají rodinné domy, které vznikly v době pozdního socialismu. Na nároží ulice Pod Čilinou je to vila čp.831/III (její popis viz níže, v rámci ulice Pod Čilinou). Vedle je to patrová vila s nízkou sedlovou střechou čp.867/III. Ještě počátkem 21. století měla fasádu pokrytou plastickým štukováním. Hřeben střechy je kolmý k ulici. Byla postavena v polovině 80. let 20. století. Na státní mapě z roku 1987 je už zobrazena.[883] Počátkem 21. století prošla celkovou přestavbou, při níž původní západní fasáda nově řešena zrušením vchodového přístavku s balkonkem a proražením nových oken do průčelí 1. patra. Zásah zpřehlednil kompozičně do té doby nepříliš elegantní dispozici. Plastické štukování fasády bylo zároveň odstraněno a dům získal fialovohnědý odstín omítek. Sousední patrový objekt čp.909/III z 2. poloviny 80. let má zvýšený suterén a asymetricky skloněnou sedlovou střechu, rovněž orientovanou štítovou stěnou do ulice. Udržel se v původní podobě. Posledním rodinným domem v této uliční frontě je nárožní čp.814/III (viz výše, v rámci popisu ulice K Trhovce).

Podél západní strany ulice se rozkládaly ještě počátkem 21. století zemědělské pozemky a intravilán Rokycan tu ostře končil. Jedinou výjimkou byl objekt čp.435/III na jižním konci ulice u křižovatky s Tymákovskou ulicí (jeho podrobný popis viz výše, v rámci Tymákovské ulice). Okolo roku 2000 se ale podoba západní strany ulice K Trati začala dramaticky proměňovat.  Poblíž jižního konce ulice vyrostl rodinný dům čp.1005/III. Číslo popisné mu bylo přiděleno 23. prosince 2002. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím 1 patra a sedlovou střechou. Hřeben střechy je orientován souběžně s ulicí. V roce 2005 pak tempo parcelace zrychlilo a prakticky naráz se na západní straně ulice začaly stavět tři rodinné domy čp.1030/III, čp.1032/III a čp.1037/III. Další domy přibývaly v následujících letech. Vedle domu čp.1005/III stojí objekt čp.1061/III. Jeho stavba byla dokončena 10. března roku 2015.[884] Jedná se o patrový dům s pultovou střechou. Vedlejší parcela není dle stavu ze září 2019 ještě stavebně využita. Nachází se tu zahrada. Na rohovém pozemku při budoucím prodloužení ulice V Sadu vyrostla v rámci této vlny masivní moderně pojatá vila čp.1030/III s plochou střechou. V prosinci 2005 už je v pokročilém stádiu výstavby, s dokončenou hrubou stavbou i střechou.[885] Počátkem dubna 2006 měla osazena okna. V 2. polovině srpna 2006 již je stavba vily s plochou střechou téměř hotova. Okolo objektu instalováno lešení, zatím ale neprovedena finální úprava fasády.[886]  Koncem roku 2006 již je objekt hotov a v prosinci probíhá nastěhování jeho obyvatel. [887] Autorem interiérového řešení luxusně řešené vily čp.1030/III byla Eva Švarcová.[888] Číslo popisné přiděleno 8. února 2007.

V těchto místech má podle územního plánu pokračovat k západu nový úsek ulice V Sadu. Ovšem dle stavu ze září 2019 není ještě postaven a na místě budoucí komunikace se tak rozkládá jen travnatá proluka. Severně od budoucí ulice se nachází dle stavu ze září 2019 ještě nezastavěná stavební parcela. Je již oplocena a udržována jako trávníková zahradní plocha. Vedle stojí rodinný dům čp.1032/III s tradiční sedlovou střechou s podkrovím 1. patra. Štítové stěny 1. patra jsou pokryty dřevem, přízemí je zděné. Výstavbu povolil stavební úřad 26. července 2005, termín dokončení objektu stanoven na 31. prosince 2006.  Projektantem tohoto domu byl Ing. Václav Kebrle z Plzně. 13. dubna 2006 doručen na městský úřad návrh smlouvy o budoucím zřízení věcného břemene od společnosti ČEZ. Při budování přípojky elektřiny k novému domku totiž budou dotčeny i městské pozemky (komunikace v ulici K Trati). 15. května 2006 s tímto břemenem souhlasila městská rada a 30. května 2006 i zastupitelstvo.[889] V prosinci 2005 probíhala výstavba domu naplno, objekt měl dokončenou hrubou stavbu i střechu. Počátkem dubna 2006 už má dům hotovou i barevnou fasádu (zatím ovšem nebyl neobýván). V 2. polovině srpna 2006 výstavba domu opět pokročila, byl prakticky hotový a obyvatelný.[890] Číslo popisné domu bylo přiděleno 21. května 2007. Následuje stavební pozemek, který ještě dle snímkování ze září 2019 nebyl stavebně využit ani oplocen. Vedle něj potom rohový pozemek u budoucího prodloužení Lužické ulice zaujal rodinný dům čp.1064/III. Patrový objekt se sedlovou střechou a obytnými místnostmi v podkroví byl dokončen 22. června 2016.[891]

Rovněž projektované prodloužení Lužické ulice na západ od ulice K Trati zůstává zatím jen záměrem. Pozemkový pruh tu dokonce ještě dle stavu z ledna 2021 ani nebyl oddělen, takže na místě, kudy má vést ulice se rozkládá oplocená soukromá zahrada, majetkově propojená s vedlejším domem čp.1064/III. Další dvě stavební parcely, vyměřené při západní straně ulice odtud severním směrem, zůstávají stavebně nevyužité. Dle stavu ze září 2019 nebyly ani oplocené a pokrývaly je náletové dřeviny. Na vedlejším pozemku stojí rodinný dům čp.1037/III. Dle stavu z prosince 2005 se jeho výstavba dostala do pokročilé fáze, s dokončenou hrubou stavbou i střechou. Počátkem dubna 2006 byl stále rozestavěný.[892] Dne 27. února 2008 vydalo město územní povolení na oplocení parcely č.kat.923/35 okolo této novostavby, které mělo dle projektu být provedeno z kovových sloupků a dřevěných výplní, to vše na betonové podezdívce. Dům na této parcele byl ještě v dubnu 2008 v katastru nemovitostí evidován jako rozestavěný.[893] Číslo popisné mu bylo přiděleno 13. května 2008. Jedná se o patrovou stavbu. Obytné prostory 1. patra se nacházejí v podkroví. Střecha je s polovalbou. Během prvních měsíců roku 2007 pak započala na sousední parcele rychlým tempem i výstavba rodinného domu čp.1036/III. Je situován na budoucí křížení ulic K Trati a Pod Čilinou. Koncem dubna 2007 již měl hotovu hrubou stavbu i střechu. Nebyl zatím obýván.[894] Jde o nízký přízemní objekt. 12. května 2008 mu bylo přiděleno číslo popisné.

Odtud k severu, v místech budoucího prodloužení ulice Pod Čilinou i celého plánovaného bloku zástavby podél západní strany nejsevernějšího úseku ulice K Trati, nebylo podle stavu z ledna 2021 ještě provedeno rozdělení na stavební parcely. Ulici zde tak formálně lemuje zemědělský pozemek evidovaný coby orná půda. Ve skutečnosti dle stavu ze září 2019 není tento několik desítek metrů široký pruh při západní straně ulice zemědělsky využíván. Pokrývá ho porost živelně rostoucích křovin a stromů.

Budoucí vedení ulice zde musí počítat s existencí objektu regulační plynové stanice. Je to přízemní stavba s plochou střechou a malým oploceným pozemkem, umístěná před domem čp.909/III v trase ulice. Je tu zakreslena již na státní mapě z roku 1987.[895] Vznikla na přelomu 70. a 80. let 20. století. V bilanci práce MěstNV za rok 1979 se uvádí vysokotlaková přípojka pro regulační stanici. Akce uváděna jako hotová, s hodnotou díla 369 000 Kčs. Na samotnou regulační stanici plynu byl přidělen limit 50 000 Kčs a prostavěno jen 8000 Kčs. Chybělo dokončit oplocení a terénní úpravy. Akce byla realizována dodavatelsky (Okresní stavební podnik), tedy nikoliv brigádnicky. Rozpočtová cena činila 414 000 Kčs. Prostavěnost do konce roku 1979 dosáhla 372 000 Kčs.[896] Na rok 1980 bylo přiděleno 42 000 Kčs na tuto investici.[897] V prosinci 1980 už se uvádí, že akce regulační stanice plynu Za Rakováčkem je hotova. Z plánovaného objemu 42 000 Kčs prostavěno 26 000 Kčs.[898]

 

 

 

3.9.3. Vývoj pojmenování ulice K Trati

Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace na ulici K Trati. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[899] Název odkazuje na to, že ulice končí na severu u železniční trati. V ulici jsou ovšem nainstalovány ještě podle situace ze srpna 2018 uliční cedule s chybným názvem U Trati, který ovšem oficiálně není takto registrován.

 

 

 

3.9.4. Technický vývoj ulice K Trati

Ulice K Trati ještě počátkem 70. let neexistovala jako komunikace. Šlo o pouhý ostrý konec hranic zahrad při její východní straně. Teprve pak se v souvislosti s počínající výstavbou rodinných domů rozvinula coby městská ulice. Proces její úpravy a budování inženýrských sítí tu ale trval delší dobu. V červnu 1981 zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti, i výstavba kanalizace v ulici K Trati.[900] Během 1. pololetí 1981 už práce na kanalizaci v této ulici probíhají.[901] Práce pokračovaly i v 1. pololetí 1982.[902] V roce 1982 do kanalizace v této ulici investováno 87 000 Kčs (plán byl 83 000 Kčs).[903] Podle jiného pramene to ale celkem ve volebním období 1981-1986 bylo naopak (skutečnost 83 000 Kčs (plán 87 000 Kčs).[904] Do plánu investic v rámci budování technické vybavenosti na 8. pětiletku (1986-1990) zařazena i výstavba vodovodu v ulici K Trati s plánovanými náklady 500 000 Kčs.[905] V roce 1986 na vodovodu v této ulici prostavěno 159 000 Kčs (limit na rok 1986 byl 137 000 Kčs).[906] Práce na vodovodu v této ulici probíhaly i v 1. pololetí 1987.[907] Za celý rok 1987 na něm prostavěno 137 000 Kčs.[908] V dubnu 1989 akce vodovod K Trati uváděna již jako dokončená.[909]

V roce 1989 došlo na úpravu komunikace v ulici K Trati.[910] Na komunikaci K Trati během roku 1989 dosáhly finanční náklady 46 000 Kčs (plán ale byl 100 000 Kčs). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na 600 000 Kčs. Práce začaly v září 1989, termín dokončení stanoven na prosinec 1989.[911] Ulice K Trati ovšem ještě podle stavu z roku 2018 zůstává jednou z posledních ve čtvrti Za Rakováčkem bez plně dokončené komunikace. V severním úseku mezi křižovatkou s ulicí K Trhovce a Pod Čilinou má charakter prašné polní cesty. Podél ní vede v délce několika desítek metrů od ulice K Trhovce k výměníkové plynové stanici paralelní cesta, dlážděná provizorně betonovými bloky. Je ale jen minimálně používaná. V úseku od křižovatky s ulicí Pod Čilinou až ke křižovatce s Lužickou ulicí je vozovka jen provizorně zpevněna velkými betonovými panely. Chybí tu chodníky. Teprve odtud k jihu začíná asfaltová komunikace, nadále ovšem bez chodníků. V roce 2003 schválilo město plán úpravy komunikací, podle kterého měla být úprava komunikace v ulici K Trati realizována v letech 2006-2007.[912] Délka dotčeného úseku ulice činila 225 metrů, plocha 2250 čtverečních metrů. Původně plánovaný termín v roce 2006 byl změněn v lednu 2005, při projednávání návrhu aktualizovaného harmonogramu oprav ulic. Nyní se zmiňoval rok 2008.[913] V listopadu 2005 se město zabývalo harmonogramem oprav komunikací. Potvrzeno, že tato akce se patrně odsune za rok 2008. Projektová dokumentace zatím nebyla zhotovena, rozpočet odhadnut na 2 800 000 Kč. Komunikace měla až 11. pozici v aktualizovaném celoměstském pořadníku.[914] Dne 18. července 2006 vypsalo město výběrové řízení na opravu vozovky v ulici K Trati. Výsledky tendru vyhlášeny 1. srpna 2006. Zakázku získala firma RUMPOLD-R z Rokycan s nabídkovou cenou 461 711,50 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. září 2006. Termín ovšem firma nedodržela a dokončila práce až 27. října 2006. Cena práce tak snížena o pokutu na výsledných 457 094 Kč.[915] Dne 23. července 2007 oznámil městský úřad zahájení územního řízení na změnu využití pozemků č.kat.923/2 a č.kat.923/3 (plocha ulice K Trati) pro zpevněné plochy při bytové výstavbě.[916] K žádným zásadním změnám nedošlo.

 

 

 

3.10. Svatoplukova ulice

3.10.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Svatoplukovy ulice

Na počátku 21. století přibyla v urbanistické struktuře čtvrti Za Rakováčkem další severojižní komunikace, Svatoplukova ulice.  Vybíhá z Tymákovské ulice k severu, dle stavu ze září 2019 zatím v délce cca 220 metrů. Dle stavu z října 2005 ještě ulice neexistovala. Na jejím místě byla jen louka mezi dvěma izolovanými domky u Tymákovské cesty čp.276/III a čp.435/III (o obou podrobněji viz výše, v rámci Tymákovské ulice).[917] Letecký snímek z května 2008 ukazuje počátek vzniku ulice, zatím jen coby nezpevněné příjezdové cesty vedoucí pouhých několik desítek metrů k severu, k tehdy jedinému rozestavěnému domu čp.1038/III (viz níže v této podkapitole).[918] Na snímku ze září 2011 se prodloužila dál k severu.[919] Stav ze září 2019 zůstává beze změn. Jde o městskou ulici, nacházející se teprve v rané fázi svého vývoje. Nemá kompaktně dotvořenou domovní frontu, spíše mezerovitou zástavbu. Po její západní straně ještě ani neproběhlo vyměření jednotlivých budoucích stavebních parcel a ulici tak lemují zemědělské pozemky. Územní plán, respektive regulační plán oblasti Za Rakováčkem z roku 2019 předpokládá, že ulice má být postupně protažena k severu až k železniční trati a má tak probíhat v délce několika domovních bloků, přičemž další souběžné ulice jsou projektovány paralelně s ní dál na západ (viz níže, v podkapitole o oblasti Pod Čilinou).[920]

 

 

 

3.10.2. Zástavba ve Svatoplukově ulici

Ulice odbočuje z Tymákovské cesty u zahrady s dřevěným domkem čp.276/III z 2. poloviny 30. let 20. století. Zde, na místě louky vedle zahrady, obklopující toto dříve izolované stavení, byla v první dekádě 21. století proražena trasa nové ulice.  Severně od domku čp.276/III stojí při západní straně nové ulice rodinný dům čp.1038/III. Právě jeho výstavbou byl vlastně vznik Svatoplukovy ulice odstartován. Dům už podle stavu z května 2007 byl ve výstavbě. Měl hotové obvodové zdi, střechu i okna. 13. září 2007 vydal stavební odbor městského úřadu veřejnou vyhlášku o zahájení územního řízení dle žádosti podané 31. srpna 2007 Petrem Černým ohledně plánované výstavby komunikace na pozemcích č.kat. 939/7, č.kat.939/18, a č.kat.2826/1 (včetně připojení na pozemkových parcelách č.kat.939/8, č.kat.939/10, č.kat.939/12, č.kat.939/14, č.kat.939/16, č.kat.939/18, č.kat. 932/9), prodloužení kanalizačního a vodovodního potrubí na pozemcích č.kat.2826/1 a č.kat.939/7 a prodloužení plynovodní sítě na pozemcích č.kat.2826/1 a č.kat.939/7. Na 19. října 2007 úřad svolal veřejné jednání na místě zamýšlené stavby.[921]  Ještě v dubnu 2008 byl objekt stále evidován v rejstříku nemovitostí jako rozestavěný. Dokončen byl 4. listopadu 2009.[922] Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře pod valbovou střechou.  Jedná se o zatím jedinou stavbu při západní straně ulice.

Východní uliční fronta začíná u vyústění z Tymákovské cesty, kde se rozkládá velká nárožní parcela č.kat.939/9, zatím dle stavu ze září 2019 stavebně nevyužitá. Severně o ní, stojí rodinný dům čp.1039/III. Dne 5. března 2008 město zahájilo spojené územní a stavební řízení dle žádosti podané 26. června 2007 na stavbu rodinného domu s garáží na pozemcích č.kat.939/7, č.kat.939/10 a č.kat.939/11 (tedy plochy v jistém odstupu od Tymákovské cesty, západně od zahrady s domem čp.435/III). Podle projektu mělo jít o přízemní, nepodsklepený objekt o výšce 6,5 metrů s valbovou střechou a jedním bytem. Garáž rovněž přízemní o výšce 3,6 metrů, s valbovou střechou. Na 8. dubna 2008 svoláno ústní projednání.[923] 16. dubna 2008 vydáno územní rozhodnutí i stavební povolení, které ale 28. dubna 2008 muselo být vydáno znovu, s opravou, protože v původní vyhlášce byla chybně uvedena vzdálenost rodinného domu od hranice pozemku č.kat.939/7 (7metrů místo správných 5,5 metrů) a garáže (8 metrů místo správných 6,5 metrů) od téhož pozemku.[924] Dle situace z května 2008 už na ploše budoucího domu probíhaly výkopové práce.[925] Stavba byla dokončena 4. listopadu 2009.[926] Jedná se o přízemní objekt s valbovou střechou. Severně od něj se nacházejí dvě dosud nezastavěné parcely a pak dům čp.1054/III. Dle stavu ze září 2011 již probíhalo jeho budování ve fázi hrubé stavby.[927] Byl dobudován 18. února 2013.[928]

 

 

 

3.10.3. Vývoj pojmenování a technický vývoj Svatoplukovy ulice

Dne 7. září 2009 odsouhlasilo zastupitelstvo města pojmenování nové komunikace Svatoplukova ulice.[929] Jde o připomínku vládce Velké Moravy Svatopluka. Bylo tím navázáno na soubor uličních názvů v této čtvrti, které odkazují na postavy (historické i mytologické) z raných českých dějin (Krokova, Libušina, Přemyslova, Horymírova).

Ulice vzhledem k rané fázi svého vývoje nemá zdaleka dokončenou výstavbu komunikace. Vozovku zde podle situace ze srpna 2018 tvoří jen štěrkem pokrytá úzká cesta. Chybí chodníky i veřejné osvětlení.

 

 

 

3.11. Ulice Pod Čilinou

3.11.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Pod Čilinou

Pravoúhlá uliční síť čtvrti Za Rakováčkem sestává i z východozápadních komunikací. Směrem od severu jsou to ulice K Trhovce, Pod Čilinou, Lužická, V Sadu, Tymákovská, Stará Cesta, Nad Průhonem, Vysoký průhon, K Lesu, Prostřední, Slepá a Mokroušská. Ulice Pod Čilinou je tedy druhou příčnou komunikací. Začíná na Šťáhlavské silnici na levém břehu Rakovského potoka. Sleduje mírným obloukem, v délce šesti domovních bloků, západní směr. Její trasa měří cca 560 metrů. Ulice končí dle stavu z roku 2019 na okraji zastavěného území města v ulici K Trati.

V náznacích se zformovala již v meziválečném období. Dle leteckého snímku z roku 1938 už existovala v délce čtyř bloků ve střední části (od ulice Přemyslova k ulici Záhumenní). Po většinu své délky měla jen jednostrannou zástavbu po severní straně, zatímco z jihu k ní přiléhaly zemědělské pozemky. Výjimkou byl krátký úsek mezi ulicemi Přemyslova a Krokova, kde už stálo několik domů i při její jižní straně. Nejvýchodnější úsek (mezi Šťáhlavskou a Přemyslovou) vůbec neexistoval, stejně jako západní konec (mezi ulicemi Záhumenní a K Trati). Regulační čára už  tehdy v úseku od Přemyslovy k Horymírově vytýčila budoucí rozměry této ulice. V úseku od Horymírovy k Záhumenní šlo jen o pěšinu.[930] Do roku 1947 proběhly výrazné změny.  Jednak byl zcela nově utvořen nejvýchodnější úsek mezi Šťáhlavskou a Přemyslovou a jednak v tomto i celém již dříve vytvořeném úseku byla provedena parcelace i podél její jižní strany. Od Šťáhlavské až k Záhumenní tak existovala regulačními čárami a ploty přilehlých parcel jasně definovaná ulice, která nicméně v okrajových pasážích připomínala spíše venkovskou polní cestu. Zástavba na jižní straně ulice zůstávala jen mezerovitá. Velkou část parcel pokrývaly jen prázdné zahrady.[931] Letecký snímek ze srpna 1957 zachycuje vznik i nejzápadnějšího uličního úseku mezi ulicemi Zahumenní a K Trati, včetně oboustranného vyměření parcel. Nadále tu ale existoval značný podíl stavebně nevyužitých pozemků, které dávaly ulici především v jejích krajních úsecích ráz komunikace v zahrádkářské osadě.[932] Pak už se jen zvolna proměňovaly jednotlivé zahrady na rodinné domy. V 70. letech 20. století došlo k výrazné změně, kdy byla vytvořena moderní levobřežní Šťáhlavská ulice a také započala výstavba rodinných domů v ulici K Trati, čímž se i oba koncové úseky proměňovaly v městské urbanizované prostředí. Počátkem 21. století začala parcelace na západní straně ulice K Trati a regulační plán oblasti Za Rakováčkem z roku 2019 počítá s budoucím prodloužením ulice dál k západu, kde mají vyrůst nové bloky individuální zástavby.[933]

 

 

 

3.11.2. Zástavba v ulici Pod Čilinou

Po severní straně tvoří zástavbu ulice nárožní dům čp.735/III (o něm viz níže, v rámci popisu levobřežní Šťáhlavské ulice), pak opět nárožní dvojdům čp.637-638/III (viz výše, Přemyslova ulice). Za křižovatkou stojí dům čp.535/III (i jeho podrobný popis viz výše, Přemyslova ulice). Taktéž další parcela je rohová, u nároží ulic Pod Čilinou a Krokova. Stojí zde dům čp.358/III. Dne 25. srpna 1932 bylo vydáno stavební povolení pro Aloise Martínka a Václava Rašku na rodinný dům na č.kat.950/14.[934] Dne 9. prosince 1932 vydáno užívací a obývací povolení pro A. Martínka a V. Rašku na rodinný dům č.kat.950/14.[935] Jde o patrový objekt z počátku 30. let s podkrovím 1. patra a střešním zděným vikýřem. Uchoval se téměř v původní podobě. Za křižovatkou se nalézá domek čp.367/III, který pochází také z počátku 30. let. Dne 14. července 1931 získali K. a M. Palečkovi od městské rady stavební povolení na rodinný dům na pozemku č.kat.950/6.[936] Už předtím, 9. ledna 1931, vydáno stavební povolení obecní správní komisí pro V. a J. Peštovi na rodinný dům č.kat.950/6.[937] Může jít o omyl v pramenech, nebo původně o stavební povolení žádala jiná rodina. Dne 6. října 1932 vydala městská rada užívací a obývací povolení K. a M. Palečkovým na rodinný dům č.kat.950/6.[938] V září 1933 vydáno stavební povolení pro K. a M. Palečkovi na garáž u domu čp.367/III.[939] Jde o velmi dobře dochovanou patrovou elegantní vilu se stanovou střechou. Někdy počátkem 21. století dům prošel rekonstrukcí fasády a výměnou střešní krytiny. Šlo jen o drobnou změnu. Sousední dům čp.695/III má robustní uliční štít. Patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou byl postaven v 70. letech 20. století. Na státní mapě z roku 1974 nebyl ještě zakreslený.[940] Popis následujících nárožních vilek čp.339/III a čp.408/III se nachází výše, v rámci pasáže o Libušině ulice. 

Za Libušinou ulicí pokračuje severní uliční fronta domem čp.421/III, který byl postaven v 2. polovině 30. let. Jeho vznik umožnilo až rozhodnutí městské rady z 1. prosince 1931, kterým obecnímu zastupitelstvu oznámena změna parcelace tohoto stavebního bloku, na jehož jižní a severní frontě se projektuje nově o jedno staveniště navíc.[941] Josef Žour obdržel stavební povolení 3. listopadu 1936. Novostavba podle jeho vlastního projektu byla kolaudována 10. července 1937.[942] Jde o přízemní objekt se stanovou střechou, v níž se dochovala původní půlkruhová okna, respektive světlíky. Dům se zachoval v naprosto původní podobě do současnosti.

Následují rohové domy čp.426/III a čp.387/III (podrobněji viz výše, Horymírova ulice). Vedle domu čp.387/III byl dodatečně zbudován rodinný dům čp.1049/III. Dokončený byl zhruba v roce 2011. Dle leteckého snímkování z května 2008 jeho výstavba ještě nezačala.[943] V září 2011 již zde stál jako dokončená novostavba.[944] Jedná se o přízemní domek s nízkou valbovou střechou, situovaný na malou, dodatečně oddělenou zahradu, jež původně byla součástí sousední parcely u domu čp.387/III.

U křižovatky se Záhumenní ulicí stojí vilka čp.459/III a na opačné straně této křižovatky dům čp.738/III (popis obou viz výše, v rámci pasáže o Záhumenní ulici). Dále k západu vede ulice Pod Čilinou již jen krátkým úsekem k dalšímu nároží (s ulicí K Trati), na němž stojí objekt čp.831/III. Výstavba domu čp.831/III patrně začala v roce 1977, protože toho roku povolena skládka stavebního materiálu na veřejném prostranství pro rodinný dům na pozemku č.kat.942/8.[945] Státní mapa z roku 1987 zde zachytila už tento objekt. Jde o elegantní přízemní stavbu z počátku 80. let, stojící na zvýšeném suterénu. Podržela si svou původní podobu, pouze někdy počátkem 21. století byla upravena fasáda. Místo šedavého brizolitového pláště získala barevný nátěr v odstínu tehdy módní „meruňkové“.

Jižní domovní fronta ulice Pod Čilinou začíná na východě rohovým objektem čp.663/III (viz níže, Šťáhlavská ulice).  Vedle něj stojí dům čp.1050/III. Malá přízemní stavba s valbovou střechou vznikla na parcele, jež zůstávala od svého vyměření někdy před rokem 1947 stavebně po víc než půlstoletí nevyužita.[946] Podle letecké fotografii pořízené v květnu 2008 výstavba tohoto domku ještě nezačala.[947] Letecké snímkování v září 2011 ukazuje dům coby dokončený.[948] Následuje další nárožní dům čp.681/III, jehož popis je zařazen do Přemyslovy ulice. 

Dům čp.355/III na protější straně křižovatky je velká patrová vila se stanovou střechou. Z fasády vystupují centrálně situované rizality. Rizalit na severním průčelí je zakončený trojúhelníkovým štítem. Vila byla postavená na přelomu 30. a 40. let 20. století. Dne 31. srpna 1939 na zasedání obecní rady bylo vydáno stavební povolení na stavbu rodinného domku na pozemku č.kat.981/1 (majitel pan Šefl).[949] Číslo popisné by sice napovídalo vzniku již počátkem 30. let, ale není tomu tak. Číslo popisné asi nebylo tehdy přiděleno a získal ho až dodatečně tento dům. Možná bylo dopředu „rezervováno“ pro tuto parcelu. Vila se do současnosti uchovala prakticky v původní podobě. Pak pokračuje zástavba dvojdomem čp.396-397/III z poloviny 30. let 20. století. Dne 24. listopadu 1932 vydáno stavební povolení pro J. a A. Mrázkovi na rodinný dům č.kat.979/10 (čp.396/III) a J. a M. Rubášovi na rodinný dům č.kat.979/12 (čp.397/III).[950] Dne 9. listopadu 1933 vydáno obývací a užívací povolení pro J. a A. Mrázkovi na rodinný dům č.kat.979/10 a pro J. a M. Rubášovi na rodinný dům č.kat.979/12.[951] Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra má polovalbovou střechu. Už za socialismu prodělaly obě jeho poloviny různé modernizace a přístavby, další úpravy provedeny počátkem 21. století. Základní hmotová dispozice domu zůstala nicméně zachována. Vedlejší dům čp.389/III na nárožní parcele u Krokovy ulice pochází rovněž z první republiky. Dne 11. srpna 1932 vydáno stavební povolení pro V. a E. Baťkovi na rodinný dům č.kat.979/11.[952]  V září 1932 pak městská rada rozhodla, že se prodlouží vodovod k novostavbě V. Baťka na č.kat.979/11.[953]  Obývací a užívací povolení pro V. Baťka na rodinný dům č.kat.979/11 vydala městská rada 24. listopadu 1932.[954] Je to jednopatrová vila s obytnými prostory v podkroví 1. patra pod stanovou střechou. Původní prvorepublikový dům z 1. poloviny 30. let se značně proměnil při opravě, provedené na přelomu 20. a 21. století. Tehdy vyměněna střešní krytina a prodloužen krov i nad přístavky. Do fasády vsazena nová okna a později upravena nově i fasáda.

Popis domu čp.443/III na protější straně křižovatky je začleněn do popisu Krokovy ulice (viz výše). Dům čp.281/III u křižovatky s Libušinou ulicí byl zbudován až na přelomu 30. a 40. let. Jeho číslo popisné by sice nasvědčovalo ještě časnějšímu vzniku v 2. polovině 20. let, ale není tomu tak. Na letecké fotografii z července 1938 ještě nestál a ani nezačala jeho výstavba.[955] Až 27. července 1939 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu domku na pozemku č.kat.979 (majitel MUDr. Oldřiška Havránková).[956] Dne 22. srpna 1940 na schůzi obecní rady bylo vydáno užívací povolení na dům na č.kat.979 (majitel MUDr. Havránková).[957] Dům je zachycen na leteckém snímkování z června 1947.[958] V seznamu majitelů domů v Rokycanech cca z roku 1929 chybí záznamy o majitelích domů čp.276/III – 282/III na Plzeňském předměstí, zatímco domy před a po nich mají své vlastníky uvedeny.[959] Je možné, že město v rámci hromadného přidělování čísel popisných novostavbám na Rašínově ve 20. letech vynechalo několik čísel, popřípadě čísla původně rezervovaná pro Rašínov nebyla nakonec využita. Tím by se vysvětlovalo, že několik z těchto domů vzniklo o něco později, než by napovídalo jejich číslo popisné. Dle seznamu z doby okolo roku 1945 byla majitelkou domu Dr. Oldřiška Havránková.[960] Jde o zdařilou a elegantní stavbu. Velká patrová vila se stanovou střechou je posazena na zvýšený suterén. Vertikalitu umocňuje vyšší schodišťový trakt s plochou střechou na východní straně budovy. Vila sloužila ještě v 90. letech 20. století jako služebna policie. Dle stavu ke květnu 2007 je objekt nevyužívaný.[961] Počátkem 21. století prošel opravou fasády i střešní krytiny. Podržel si nicméně svou původní, funkcionalismem ovlivněnou tvář.

Popis rohového domu čp.766/III na protější straně křižovatky se nachází výše, v podkapitole o Libušině ulici. Vedle stojí na rohové parcele u styku ulic Pod Čilinou a Horymírova dům čp.370/III. Číslo popisné by sice nasvědčovalo jeho vzniku již po roce 1930, ve skutečnosti k tomu došlo o necelou dekádu později. Na letecké fotografii z července 1938 ještě nestál a na jeho parcele se nacházelo pole.[962] Bohuslav a Emilie Wünschovi získali stavební povolení 3. května 1939. Projekt novostavby byl dílem arch. ing. C. B. Tausche z Prahy-Ořechovky. Kolaudace proběhla 13. prosince 1939.[963] Je to patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod stanovou střechou. Počátkem 21. století provedena oprava fasády a obměna střešní krytiny, ale původní podoba domu se uchovala bez větších změn.

Parcelu na protější straně křižovatky s ulicí Horymírova zaujímá patrová vilka čp.447/III s obytným podkrovím 1. patra a stanovou střechou. Byla postavena někdy okolo roku 1940. Dochovala se naprosto intaktně. U nároží ulic Pod Čilinou a Záhumenní se nachází rodinný dům čp.579/III. Tato stavební parcela byla vyměřena již před rokem 1947, kdy tu je zachycena zahrada. Již tehdy stála na západním okraji pozemku malá stavba zahradního domku, neoznačeného číslem, na pozemku č.kat.3905.[964] Tato chatka se tu dochovala do současnosti. Jde o dřevěnou přízemní stavbu s verandou a nízkou sedlovou střechou. Ukazuje dnes již převážně zaniklou podobu velké části čtvrti Za Rakováčkem, kde se často rozkládaly jen zahrady s chatkami, nikoliv skutečné obytné domy. Rodinný dům čp.579/III je mladšího původu. Ještě v srpnu 1957 dle leteckého snímkování nestál a ani se nezapočalo s jeho budováním.[965] Letecká fotografie z května 1963 už ho zachycuje coby dokončenou stavbu.[966] Jde o patrový objekt s obytnými místnostmi v podkroví 1. patra a sedlovou střechou.

Na protější straně křižovatky se nachází zahrada s montovaným mobilním domkem bez číselného označení (podrobně viz výše, podkapitola o Záhumenní ulici). Dál k západu už stojí jen jeden poslední rohový dům čp.885/III u nároží ulice K Trati. Patrová vila s asymetrickou nízkou sedlovou střechou a brizolitovou fasádou byla postavena okolo roku 1987. Na státní mapě z roku 1987 nicméně ještě zakreslena není.[967] Uchovala se v původní podobě.

 

 

 

3.11.3. Vývoj pojmenování ulice Pod Čilinou

Počátkem 30. let 20. století se vedení města Rokycan usneslo komplexně řešit uliční názvosloví, protože vlivem stavebního ruchu přibylo nových bezejmenných komunikací.[968] Dne 4. ledna 1935 prezentovala svá doporučení zvláštní komise. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo ulici souběžnou ulicí K Trhovce nazvat ulice Pod Čilinou. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[969] Od té doby nebyl název měněn. Odkazuje na polohu ulice, která vede k svahům Čiliny. Při popisu města je nutné rozlišovat mezi ulicí Pod Čilinou a lokalitou Pod Čilinou, což je méně exaktně vymezené pojmenování celé širší oblasti, spíše zahrnující nezastavěné plochy mezi okrajem města a lesem na Čilině.

 

 

 

3.11.4. Technický vývoj ulice Pod Čilinou

V roce 1938 měla rodící se ulice v úseku od Přemyslovy k Horymírově již vymezenou regulační čáru v nynější šířce. Jednalo se ovšem o prašnou komunikaci. V úseku od Horymírovy k Záhumenní šlo jen o úzkou cestu.[970] Dle stavu z roku 1947 byla už regulační čára vymezena v úseku od Šťáhlavské až po Záhumenní ulici, ale nadále se jednalo o nezpevněnou komunikaci.[971] K roku 1957 přibyl i poslední úsek od Záhumenní k ulici K Trati. Po celé délce tak ulice Pod Čilinou měla vymezené hranice. Zejména v okrajových úsecích ovšem její povrch pokrývala tráva.[972] Stejný stav trval i v roce 1963.[973]

Už na rok 1969 plánovalo město výstavbu sběrače vody v ulici Pod Čilinou, nákladem 5000 Kčs.[974] V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do budování kanalizace v ulici Pod Čilinou  v roce 1973 22 662 Kčs (plán 34 000 Kčs).[975] V roce 1973 prováděna výstavba kanalizace v ulici Pod Čilinou, společně s Krokovou ulicí.[976] Během 1. pololetí 1974 zadáno zpracování projektové dokumentace na úpravu ulice.[977] Úprava ulice Pod Čilinou zahájena počátkem srpna 1975, dokončení plánováno na závěr roku 1975. Šlo o investici v hodnotě 1 400 000 Kčs.[978]  Jinde uváděny náklady na 800 000 Kčs, hodnota díla 1 300 000 Kčs. Původně přitom město počítalo jen s náklady ve výši 200 000 Kčs, hodlalo si proto na financování stavby vzít úvěr. Investice zařazena do Akce Z. Na jiném místě zase uváděno, že plánované náklady na rekonstrukci této ulice jsou pro rok 1975 jen 140 000 Kčs, přičemž za 1. pololetí neprostavěno nic (možná jiná definice nákladů, omezená pouze na „brigádnickou“ část akce, bez následné úhrady asfaltování).[979] Na 2. pololetí 1975 plánovalo město na tuto akci z Fondu rozvoje a rezerv uvolnit 140 000 Kčs.[980] Práce začaly v srpnu 1975, ale akce přešla do roku 1976. Během roku 1975 se podařilo dokončit jen 1. etapu ze tří etap.[981] Rekonstrukce ulice Pod Čilinou pak probíhala v roce 1976.[982]

Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla v roce 1983 proběhnout v ulici Pod Čilinou výstavba vodovodu, a to nákladem 92 000 Kčs.[983]  V roce 1983 zahájena výstavba vodovodu v ulici Pod Čilinou.[984] Dle údajů z prosince 1983 ale v přehledu investičních akcí města za rok 1983 u této položky neuváděna žádná prostavěná částka.[985] Práce měly pokračovat i roku 1984.[986] V 1. pololetí 1984 skutečně do vodovodu v této ulici město investovalo.[987] Akce pak ještě roku 1984 dokončena.[988] V roce 1984 město investovalo do výstavby vodovodu 89 000 Kčs (oproti plánovaným 92 000 Kčs).[989] V srpnu 1985 se uvádí, že město má projekčně připravenou rekonstrukci ulice Pod Čilinou.[990] Do plánu investic v rámci budování technické vybavenosti na 8. pětiletku (1986-1990) zařazeno i dokončení úpravy komunikace v této ulici s plánovanými náklady 150 000 Kčs.[991] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí komunikace Pod Čilinou s investicí ve výši 100 000 Kčs.[992] Během roku 1988 zde opravdu prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti úprava komunikace. Práce začaly v březnu a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 100 000 Kčs nakonec prostavěno během roku 1988 daleko víc, 240 000 Kčs.[993] I v roce 1989 v ulici Pod Čilinou probíhala úprava komunikace.[994] V dubnu 1989 se uvádí, že na rok 1989 město mimo jiné plánuje výstavbu komunikace v ulici Pod Čilinou.  V témž dokumentu se ale upřesňuje, že komunikace Pod Čilinou je již hotova, v roce 1989 prováděna jen výstavba chodníků.[995] Práce na výstavbě komunikací v této ulici probíhaly během 1. pololetí 1989.[996] Na komunikaci Pod Čilinou probíhaly v roce 1989 paralelně dvě investiční akce. V onom roce na nich dosáhly finanční náklady 60 000 + 112 000 Kčs (plán byl 60 000 + 161 000 Kčs). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na 299 000+325 000 Kčs. První z akcí začala v červenci 1987 a dokončena byla v prosinci 1989. Druhá zahájena v červnu 1988 a dokončena v srpnu 1989.[997]

Nejvýchodnější úsek ulice Pod Čilinou byl po vybudování levobřežní Šťáhlavské ulice coby silničního tahu v 70. letech 20. století směrem do této ulice zaslepen pro vozidla. Je možný pouze průchod pro pěší a i ten je dle stavu z roku 2018 kvůli rostoucím keřům podél Šťáhlavské ulice možný jen úzkou pěšinou. Zároveň je tento úsek jediný, který ještě v srpnu 2018 neměl zpevněný povrch vozovky. Celý zbytek trasy ulice už má asfaltovou vozovku a oboustranný asfaltový chodník. Trávníkové pásy ani veřejná zeleň zde nejsou.

 

 

 

3.12. Lužická ulice

3.12.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Lužické ulice

Třetí příčná východozápadní komunikace v oblasti Za Rakováčkem, Lužická ulice, prochází čtvrtí v skrz šest bloků a dosahuje délky cca 630 metrů. Začíná u Šťáhlavské ulice na levém břehu Rakováčku a končí ulicí K Trati, na okraji zastavěného území města. Její urbanistický vývoj zárodečně začal již za první republiky. Letecký snímek z roku 1938 ukazuje, že existovala jako pěšina, vedoucí od Rakovského potoka podél areálu Prajzlerova zahradnictví k dnešní Krokově ulici a pak ještě několik desítek metrů za ní. Levobřežní Šťáhlavská ulice ani Přemyslova ulice v tomto úseku ještě vůbec neexistovaly. Jediná zástavba sestávající ze čtyř domů se nacházela poblíž dnešní křižovatky Lužické a Krokovy ulice. A ani tam neměla komunikace charakter městské ulice, spíše prašné cesty.[998] Dramatická změna nastala během následující dekády. Snímkování z června 1947 ukazuje, že Lužická ulice sahala od dnešní Šťáhlavské západním směrem v délce pěti bloků až na křižovatku se Záhumenní ulicí. Měla ale jen sporadickou zástavbu po severní straně. Jižní stranu vyplňovalo mezi dnešní Šťáhlavskou a Přemyslovou Prajzlerovic zahradnictví, pak mezi Přemyslovou a Krokovou ulicí tzv. Mužíkovic zahrada (viz výše, v rámci popisu Přemyslovy ulice) a ve zbylém úseku už jen pole.[999] Uplynuly čtyři další roky a letecká fotografie ze září 1951 zachycuje další dramatickou změnu. Při jižní straně ulice proběhla parcelace na jednotlivé stavební pozemky, zatím tvořené jen zahradami, bez zástavby. Výjimkou zůstávaly Prajzlerovic zahradnictví a Mužíkovic zahrada.[1000] Pak se rapidní expanze zastavila. V roce 1963 zůstává situace víceméně beze změny. Stále chyběl nejzápadnější úsek mezi ulicemi Záhumenní a K Trati, kde Lužická ulice neexistovala a její budoucí trasu ještě blokovala zahrada. Ostatně ulice K Trati neexistovala, šlo jen o regulační čáru okraje zahrad a celého města, takže ani nebyl tlak na protahování Lužické ulice do těchto neosídlených končin.[1001]

Teprve státní mapa z roku 1974 již ukazuje i definitivně vytýčený nejzápadnější úsek ulice.[1002] Zároveň postupně zrychlovalo tempo stavebního využití zdejších parcel na rodinné domy. Mnoho pozemků nicméně dlouho do konce 20. století zůstávalo jen v podobě zahrad s různými chatkami či kůlnami. V roce 1974 je také již na mapě vidět, že Mužíkovic zahrada (vyplňovala celý blok mezi ulicemi Lužická, Přemyslova, V Sadu a Krokova) je už rozdělena na jednotlivé budoucí stavební pozemky.[1003] V 2. polovině 70. let byla ulice napojena na novou levobřežní Šťáhlavskou ulici. Na konci 80. let začala na ploše zrušeného Prajzlerovic zahradnictví u křižovatky Lužické a Šťáhlavské ulice budování kulturního střediska. Stavba ovšem ustala počátkem 90. let a teprve na počátku 21. století bylo nedokončené torzo přebudováno na bytový dům (viz níže). Mezitím se obě uliční fronty Lužické ulice dále zaplňovaly zástavbou, popřípadě starší domky procházely přístavbami. 

 

 

 

3.12.2. Zástavba v Lužické ulici

Po severní straně je prvním domem v Lužické ulici rohová funkcionalistická vila čp.476/III (její podrobný popis viz níže, Šťáhlavská ulice). Vedlejší pozemek č.kat.981/11 byl v 70. letech zvažován pro zástavbu. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.981/11 u zahrady domu čp.476/III o ploše 518 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla Františka Fišerová ze Svojkovic.  Parcela se uvádí mezi těmi, které již převedeny na MěstNV a přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[1004] Nakonec ale zůstala nezastavěná a majetkově i funkčně přísluší k vile čp.476/III. Následuje na nároží Lužické a Přemyslovy ulice pitoreskně drobný domek čp.585/III. Číslo popisné získal někdy po roce 1960, je ale staršího data. Vytýčená zahrada je zde zachycena už na leteckém snímkování z roku 1947.[1005] Na letecké fotografii ze září 1951 je už zde vidět i tento domek.[1006] Jde o příklad dříve velmi častého typu zástavby této čtvrti, na pomezí chudinského obytného provizoria a rekreační chatky. Přízemní zděný domek měl střechu s polovalbou. Až do počátku 21. století se dochoval zcela intaktně. Je doložen ještě na fotodokumentaci města z roku 2000.[1007] Okolo roku 2005 ale začal procházet rekonstrukcí. V roce 2006 již měla stavba nové obvodové zdivo (místo cihel tvárnice), fasáda otlučena a položena nová střešní krytina. Zajímavé je, že při přestavbě nebyl tento extrémně malý objekt zásadněji hmotově změněn a i nové zdivo plně respektovalo původní proporce budovy.[1008] Ovšem došlo k výstavbě nového traktu východně od něj, takže se vytvořila celá sestava přízemních prostor do tvaru písmene L. Dům ale jako jeden z mála unikl převládajícímu trendu, kdy tato zástavba první generace mizí pod radikálními přístavbami nebo je zcela demolována a nahrazována hmotnější vilovou výstavbou. V tomto ohledu zasluhuje evolučnost přestavby domu čp.585/III ocenění.

Za křižovatkou stojí dům čp.368/III (jeho popis zařazen do Přemyslovy ulice, viz výše).  Následoval dvojdomek čp.342-343/III. Dne 12. listopadu 1930 městská rada vydala stavební povolení pro Janu Němcovou a Emanuela Šimka na dvojdomek na č.kat.979/2 a č.kat.979/3.[1009] Následujícího roku dvojdomek dokončen. 30. července 1931 městská rada vydala užívací a obývací povolení pro E. a A. Šimkovi na rodinný dům č.kat.979/3 (čp.342/III) a pro Janu Němcovou na rodinný dům č.kat.979/2 (čp.343/III).[1010] Šlo o malý dvojdomek s podkrovím 1. patra pod střechou s polovalbou. Ještě v roce 2000 se nacházel v intaktní podobě.[1011] V srpnu 2016 nadále zůstával beze změny. Pak ale začala jeho celková rekonstrukce, při níž byl dvojdomek sloučen do jednoho objektu čp.343/III. Číslo popisné čp.342/III bylo proto zrušeno 2. března 2018.[1012]  Na místě zbořeného čp.342/III pak vyrostl rozhlehlý rodinný dům, zasahující výrazně do vnitrobloku. Dle stavu ze září 2019 mezitím původní západní polovina bývalého dvojdomku (čp.343/III) zůstávala stát. Dál k západu stojí nárožní dům čp.581/III, jehož popis začleněn do Krokovy ulice (viz výše), stejně jako v případě domu čp.375/III na protějším nároží.

Dál k západu od křižovatky s Krokovou ulicí se nachází dům čp.376/III.  Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře byl postaven počátkem 30. let 20. století. Dne 8. října 1931 vydala městská rada stavební povolení na rodinný dům V. Šmause na č.kat.979/7.[1013] Již někdy za socialismu prošel výraznou modernizací. Takto je doložen na fotodokumentaci z roku 2000.[1014] Počátkem 21. století následovaly některé drobnější úpravy. Stejnou dobu původu má i vedlejší objekt čp.377/III. Dne 9. července 1931 městská rada vydala stavební povolení pro J. a A. Fořtovi na rodinný dům na pozemku č.kat.979/6.[1015]  Užívací a obývací povolení pro J. a A. Fořtovi na rodinný dům č.kat.979/6 vydala městská rada 19. listopadu 1931.[1016] Vznikl tu pak patrový domek s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Za socialismu byl utilitárním a neohrabaným způsobem zvýšen směrem do ulice o střešní vestavbu a o přístavbu na východní straně. Tímto domem v roce 1938 končilo zastavěné území Rokycan. K jihu i západu se odtud táhla jen pole.[1017] Sousední dvě parcely od domu čp.377/III k nároží Libušiny ulice byly vytýčeny již dle stavu z roku 1947.[1018] Po desítky let ale zůstávaly prázdné. Takto je zachycuje ještě letecké snímkování z roku 1963.[1019] Patrová vila s plochou střechou čp.782/III tu vyrostla až v závěru 70. let 20. století. Dům čp.782/III už dle informací z ledna 1980 byl užíván.[1020]  Udržel si původní podobu, pouze balkon v přízemí byl někdy počátkem 21. století zasklen. Vedlejší dům čp.675-676/III na křižovatce s ulicí Libušina je jednopatrový plochostřechý objekt. Postavený byl v 70. letech 20. století.  Státní mapa z roku 1974 už ho tu zakresluje.[1021] Symetrický dvojdům s balkony ve fasádě si v sobě nese estetiku socialistické architektury, ne nepodobnou soudobé sídlištní výstavbě. Ale proporčně jde o zvládnutou stavbu. Popis objektu čp.457/III na protější straně křižovatky se nachází v pasáži o Libušině ulici (viz výše). Dál směrem k západu stojí vila čp.824/III. Letecké snímkování z roku 1947 tu již ukázalo vytýčenou parcelu se zahradou a menším objektem (snad zahradní domek nebo kůlna).[1022] Ještě státní mapa z roku 1974 zde zachytila jen prázdnou zahradu, stavebně nevyužitou.[1023] Dům čp.824/III pochází až z počátku 80. let. Jednopatrová plochostřechá stavba pracuje ve fasádě s kombinací zdiva a kamenného obložení (v přízemí a vertikále komínu). Zajímavým dobovým detailem je uliční hradba z perforovaných červených cihel. Stavba si uchovala původní podobu, pouze počátkem 21. století získala nový nátěr v odstínu šedi fasáda a proběhla výměna oken. Vedle stojí dům čp.448/III. Josef a Marie Mášovi obdrželi stavební povolení 28. března 1939. Projekt je dílem Josefa Nováka z Rokycan. Kolaudace proběhla 7. listopadu 1939. Manželé Mášovi ještě 15. dubna 1941 získali povolení na zřízení klosetu a spíže v podkroví.[1024] Je to robustní patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a strmou sedlovou střechou. Do ulice je orientován zděnou štítovou stěnou. Ještě v roce 2000 se vila nacházela v zcela původním stavu.[1025]  Později prošla rekonstrukcí. V rámci úpravy fasády bohužel došlo ke zrušení podokenních parapetů a do domu vsazena nová okna s jiným dělením. Celkový účinek stavby byl sice v základních obrysech zachován, ale jde o častý případ, kdy oprava domu vede k částečné „sterilizaci“ jeho výtvarné podoby. Následuje rohový domek (spíš chata) čp.485/III (jeho popis viz výše, Horymírova ulice). Za ústím Horymírovy je to vila čp.902/III (i její popis v podkapitole o Horymírově ulici).

Dům čp.715/III je patrový s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, orientovanou do ulice štítovou stranou. Fasáda je poplatná době svého vzniku, jakýsi lidový dekorativismus. Objekt byl postaven v 70. letech 20. století. Jeho výstavba začala roku 1969, kdy uváděno, že manželé Dudákovi rozestavěli na parcele č.kat.953/4 rodinný dům. Během roku 1969 ale nebyl objekt dokončen.[1026] Na státní mapě z roku 1974 ještě není zakreslený.[1027] Sousední dům čp.998/III má podobu patrového plochostřechého objektu. Číslo popisné mu bylo přiděleno 1. června 2001, ale architekturou odkazuje spíše na éru před rokem 1989.  V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.953/3 u dnešního domu čp.998/III o ploše 652 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla Marie Záhlavová, bytem Rokycany čp.80/II.  Parcela se uvádí mezi těmi, které se jejich majitelé rozhodli pro účely výstavby převést vlastníci na své příbuzné.[1028] Následuje křižovatka se Záhumenní ulicí, u které se rozkládá stavebně nevyužitá zahrada č.kat.953/11. I ona je v roce 1973 zmiňována národním výborem coby lokalita určená pro urychlenou zástavbu rodinným domem. Parcela o ploše 872 čtverečních metrů patřila Josefu a K. Hejdovým, bytem Rokycany čp.263/III. Uvádí se mezi těmi, které se jejich majitelé rozhodli pro účely výstavby převést na své příbuzné.[1029]  K výstavbě domu ale nedošlo. Dále k západu pokračuje zástavba domem čp.732/III (jeho popis viz výše, ulice Záhumenní) a pak následuje další rohový dům čp.901/III (popis viz výše, ulice K Trati. Touto křižovatkou Lužická ulice končí.

Jižní strana Lužické ulice se charakterem zástavby od té severní neliší, až na nejvýchodnější blok. Celý tento blok totiž zabírá bytový dům, který vyrostl v letech 2006-2007 přestavbou nedokončeného torza kulturního centra (viz níže v pasáži „Plánované kulturní středisko“). Předtím se tu hluboko do 2. poloviny 20. století prostíral areál Prajzlerovic zahradnictví, takže zde nebyla žádná zástavba. Západně od křižovatky s Přemyslovou ulicí se zase prostírala v celém dnešním bloku, ohraničeném ulicemi Lužická, Přemyslova, V Sadu a Krokova Mužíkovic zahrada (viz výše). Pozemek o ploše přes 100 arů byl ještě dle stavu z roku 1963 zcela nezastavěný a pokrýval ho velký ovocný sad.[1030] Státní mapa z roku 1974 již ukazuje, že plocha zahrady je rozparcelována na budoucí stavební pozemky, zatím ještě bez zástavby.[1031] Na nároží Lužické a Přemyslovy ulice stojí vila čp.692/III (její popis viz výše, Přemyslova ulice). Sousední pozemek zaujímá objekt čp.830/III. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.977/7 o ploše 740 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl V. Mužík, bytem Rokycany čp.381/III (už prý převedena na MěstNV a přidělována komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků), a zahrada č.kat.977/6 o ploše 747 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl nezletilý J. Brožík z Plzně. Tato parcela se uvádí mezi těmi, které byly v procesu řízení.[1032] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.977/7 bylo vydáno Karlu Pajerovi (bytem Rokycany, čp.46/III) mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[1033] Na parcele č.kat.977/7 pak skutečně postaven dům čp.830/III, zatímco vedlejší pozemek č.kat.977/6 zůstal stavebně nevyužitý. Přízemní dům s plochou střechou, plný typizovaných stavebních prvků socialistické provenience, s těžkopádným uličním průčelím, byl postaven počátkem 80. let. V původní podobě je doložen ještě v roce 2000.[1034] Později prošel opravou fasády, výměnou oken a dalších prvků. Vedlejší dům čp.796/III je další ukázkou proporčně nezvládnuté svépomocné výstavby normalizačního období. Patrový objekt se stanovou střechou vznikl koncem 70. let. I tady k výstavbě vedl nátlak MěstNV.  V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.977/5 o ploše 742 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl V. Mužík, bytem Rokycany čp.381/III . Parcela se uvádí mezi těmi, které byly v procesu řízení.[1035]  Stavební povolení na nový dům na parcele č.kat.977/5 vydáno někdy mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. Stavitelem byli manželé Mužíkovi z čp.381/III. V novostavbě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[1036] V roce 2000 měl objekt původní podobu, s velkým luxferovým oknem do ulice, brizolitovým pláštěm fasády, kachlovými obklady suterénu a dalším repertoárem chudého socialistického stavitelství.[1037] Následně prodělal rekonstrukci, při níž vyměněny všechny stavební prvky a luxferový světlík nahrazen klasickým oknem. Vzhledem ke kompoziční těžkopádnosti původního projektu ale ani takové změny nemohou zásadně změnit celkové vyznění stavby. Následuje rohový objekt čp.780/III (jeho popis viz výše, Krokova ulice).

Za křižovatkou stojí dům čp.714/III. I jeho detailní popis se nachází v pasáži o Krokově ulici (viz výše). Sousední dům čp.889/III je patrový s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Už v roce 1951 je zde na leteckém snímkování zachycena vyměřená zahrada.[1038] Letecká fotografie ze srpna roku 1952 na ní zachytila i drobnou stavbu zahradního domku či kůlny, situovanou při západním okraji zahrady.[1039] Stejný stav přetrvával i dle snímku z roku 1963.[1040] Rodinný dům čp.889/III byl zbudován až v 2. polovině 80. let 20. století. Na státní mapě z roku 1987 ještě není zobrazen.[1041] I v tomto případě se jednalo o socialistickou typizovanou estetiku s těžkopádným uličním průčelím. V roce 2000 měl objekt zcela původní podobu.[1042] Pak celkově upraven. Odstraněn fasádní brizolit a další dobové prvky. Střecha krytá eternitem zůstala. Na vedlejší parcele, zasunuté do hloubi vnitrobloku vyrostl dodatečně ještě rodinný dům čp.1053/III.   Dle stavu ke květnu 2007 to byla zatím jen hrubá stavba přízemního domu s podkrovím a střechou s polovalbou.[1043] Dokončen byl 22. listopadu 2012.[1044] Vedlejší parcelu zaujímá dům čp.850/III. Je to patrová stavba s plochou střechou, zhruba z poloviny 80. let 20. století. Na státní mapě z roku 1987 už je zakreslen.[1045] Uchoval se v původním stavu. V 90. letech 20. století zřízen při východní straně domu směrem u ulice podlouhlý přízemní komerční objekt s prodejnou. Ta ovšem později uzavřena. Následuje dům čp.584/III, stojící na křižovatce s Libušinou ulicí. V roce 1951 zde letecký snímek ukazuje existenci vyměřené zahrady.[1046] V roce 1957 zde letecké snímkování zachytilo stále jen prázdnou zahradu. Pouze v jejím jihovýchodním rohu stál menší objekt (patrně kůlna či chatka).[1047] Letecký snímek z května 1963 už na pozemku ukazuje dokončenou výstavbu rodinného domku čp.584/III.[1048] Jde o patrovou stavbu s obytným podkrovím 1. patra pod mansardovou střechou. Svými proporcemi i celkovým výtvarným pojetím navazuje na meziválečné inspirace individuálního stavitelství. V roce 2000 se nacházela ještě v původním stavu.[1049] Mezi roky 2015-2016 prošel dům rekonstrukcí, při které provedena na severní straně nepříliš elegantním způsobem nástavba 1. patra na místě původní terasy. Provedena také výměna většiny stavebních detailů. V základních obrysech ale nebyl dům měněn.

Na protější straně křižovatky vyrostl počátkem 21. století rodinný dům čp.1010/III (jeho popis viz výše, Libušina ulice). Dál k západu se rozkládá pozemek, na jehož zadním konci, ve velkém odstupu od ulice, stojí přízemní zděná chatka če.305 se sedlovou střechou, jedna z posledních dochovaných provizorních staveb, které byly původně v této čtvrti daleko častější, ale vytlačilo je postupné zahušťování zástavby. Zahrada zde byla vyměřena již dle stavu ze srpna 1952. Už tehdy je na leteckém snímku viditelný objekt na místě chaty če.305, možná teprve ve fázi výstavby.[1050] Letecká fotografie ze srpna 1957 pak už zde tento zahradní domek ukazuje jako určitě dokončený.[1051] Někdy v 60. letech získala chatka číslo popisné čp.600/III. Pod tímto číslem byla evidovaná ještě k roku 2000.[1052] V této podobě přetrval pozemek až do počátku 21. století. Pak zde vyrostl nový rodinný dům čp.1066/III. Přízemní stavba s valbovou střechou obdržela číslo popisné 29. června 2017.[1053] Původní chatka byla ponechána a stojí nadále v zadní části zahrady za rodinným domem. Její číslo popisné čp.600/III bylo ovšem zrušeno a stavba je od 20. srpna 2001 evidována jako če.305.[1054]

Úsek jižní fronty Lužické ulice, odtud až ke křižovatce se Záhumenní ulicí, se pro urbanizaci otevřel v roce 1946.  Na schůzi obecní rolnické komise 12. dubna 1946 rozhodnuto, že pozemek č.kat.954 se rozdělí na čtyři stavební pozemky, které měly být přiděleny Františku Hofmanovi (bytem čp.352/II), Celestině Černé (bytem čp.451/II), J. Masopustovi (bytem čp.65/I) a Václavu Koppovi (bytem čp.616/II).[1055] Skutečně tu pak v poválečném období došlo k výstavbě několika rodinných domů. Jedním z nich je sousední domek čp.634/III. Je patrový, s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Do ulice hledí vikýřem. Objekt pochází z 60. let 20. století. Na letecké fotografii z května 1963 její není vidět, ani nezačala jeho výstavba.[1056] Počátkem 21. století prošel rekonstrukcí fasády, výměnou oken, střešní krytiny a dalších detailů. Svou původní podobu si ale uchoval. Vedlejší parcelu proti vyústění Horymírovy ulice zaujímal domek čp.608/III. Byla to patrová dřevěná chatka s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Číslo popisné jí bylo přiděleno v 60. letech. Letecká fotografie z roku 1951 ukazuje, že zde již proběhlo vytýčení hranic pozemku.[1057] Stejný stav zachycuje i snímek ze srpna 1957.[1058] Fotografie z května 1963 ukazuje, že již zde stojí objekt chaty čp.608/III.[1059] Chatka tu přežila do počátku 21. století. Zachycena je na fotodokumentaci Rokycan z roku 2000.[1060] Stála ještě dle stavu z července 2015. V srpnu 2016 už je zbořena a na jejím místě je jen prázdná zahrada. Těsně na západní straně od zbořené chaty čp.608/III byl na počátku 21. století postaven rodinný dům čp.1022/III. V únoru 2006 už dům měl číslo popisné. Byl dokončen zhruba v roce 2005. V říjnu 2005 je na leteckém snímku zachycen coby dokončený nebo dokončovaný.[1061] Patrový objekt s obytnými prostory v podkroví 1. patra je do ulice otočen zděným vikýřem. Střecha je polovalbová. Vedlejší parcela č.kat.954/7 zůstává nezastavěná a rozkládá se na ní jen zahrada. Přitom už na 19. schůzi rady MěstNV 14. října 1980 rada souhlasila s přidělením pozemku č.kat.954/7 na výstavbu rodinného domu.[1062] Na sousedním pozemku se nachází dům čp.574/III, jednopatrový, s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Dle stavu ze srpna 1957 probíhala jeho výstavba.[1063] Číslo popisné obdržel někdy okolo roku 1960. Jde o nenápaditou, patrně svépomocnou stavbu spíše venkovského typu. Na počátku 21. století byla opravena fasáda, jinak se dům uchoval beze změn. Na křižovatce se Záhumenní ulicí stojí rodinný dům čp.534/III. Tento patrový rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou byl postaven v 50. letech 20. století jako jeden z mála individuálních obytných domů té doby v Rokycanech.  Dle fotografie ze září 1951 už probíhá jeho výstavba, možná byla už dokončena.[1064] Dochoval se prakticky beze změn do nynější doby.

Za křižovatkou se Záhumenní ulicí stojí potom domy čp.698/III a čp.624/III. Jejich popis viz výše, Záhumenní ulice. Dále k západu je nachází nárožní rodinný dům čp.990/III, jehož detailní popis je zařazen do podkapitoly o ulici K Trati (viz výše).

 

 

 

3.12.3. Vývoj pojmenování Lužické ulice

Dne 7. září 1953 byly rozhodnutím městské rady pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice Za Rakováčkem. Pojmenování získala i Lužická ulice.[1065] Od té doby se název neměnil. V dobových materiálech se nezachovalo zdůvodnění výběru tohoto názvu. Nabízejí se buď poválečné sympatie Čechoslováků vůči slovanskému národu v Lužici (ty ale gradovaly spíše za třetí republiky, tedy bezprostředně po osvobození), nebo neobratný pokus o připomenutí toho, že ulice začínala v lužinách poblíž tehdy ještě neregulovaného Rakovského potoka.

 

 

 

3.12.4. Technický vývoj Lužické ulice

Již v roce 1947 měla ulice vytýčenou regulační čáru po celé severní straně, kromě nejzápadnějšího úseku mezi ulicemi Záhumenní a K Trati. [1066] Do roku 1951 přibyla i celá jižní strana (opět kromě tehdy neexistující nejzápadnější sekce).[1067] Šlo ale o prašnou, popřípadě trávou porostlou cestu. Neexistovala tu zpevněná komunikace, ulici lemovala jen mezerovitá zástavba, sestávající na jižní straně převážně z prázdných zahrad a chyběly inženýrské sítě. V prosinci 1958 probíhá výstavba kanalizace v Lužické ulici.[1068] Ta měla pokračovat i v roce 1959, společně s kanalizací v Krokově a Libušině ulici.[1069] Město na tuto akci hodlalo v roce 1959 utratit 242 000 Kčs.[1070] Podle jiného pramene zahájena nejdříve kanalizace Krokovy ulice, teprve v roce 1959 v ulici Libušině a Lužické.[1071] Každopádně v únoru 1959 se už v Libušině a Lužické ulici staví a v Krokově měla začít během několika dnů.[1072] Akci prováděl podnik Pozemní stavby. Kvůli nedostatku materiálu se ale práce opožďovaly, jak konstatováno na zasedání MNV v dubnu 1959.[1073]

Na rok 1977 plánovalo město (v rámci výstavby technické vybavenosti k rodinným domům) budování kanalizace a chodníků v Lužické ulici. Už v roce 1976 pro výstavbu kanalizace v Lužické ulici zakoupeny roury za 157 581 Kčs.[1074] Podle jednoho pramene budování kanalizace v Lužické ulici dokončeno už v roce 1976 (možná tisková chyba – není jisté, zda nebyl míněn rok 1977).[1075] Výstavba kanalizace v Lužické každopádně probíhala i v roce 1977.[1076] V roce 1980 měla (dle harmonogramu z prosince 1979) začít v rámci budování technické a občanské vybavenosti rekonstrukce Lužické ulice.[1077] Práce už tu vlastně odstartovaly předchozího roku, na nějž zde přidělen limit 150 000 Kčs a prostavěno 118 000 Kčs. V terénu ale k žádným pracím nedošlo. Proinvestované peníze použity na předzásobení materiálem. Akci měl dodavatelsky zajistit podnik Silnice Plzeň a MěstNV. Rozpočtová cena stanovena na 1 100 000 Kčs.[1078] Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 1 100 000 Kčs, přidělen limit 500 000 Kčs. Zůstatek po roce 1980 měl činit 482 000 Kčs.[1079] Ještě v září 1980 ale plénum MěstNV apeluje, že je nutno urychlit práce na rekonstrukci Lužické ulice. Úpravu prováděl podnik Silnice, ale občanský výbor č. 7 brigádnicky vypomáhal při budování chodníků.[1080]  Ke konci roku 1980 se patrně tempo prací o něco zrychlilo. Podle dat z prosince 1980 zde totiž pro rok 1980 plánován objem prací 500 000 Kčs, ale ke konci října 1980 už prostavěno 503 000 Kčs. Akce ovšem není dokončena, protože stále uváděn zůstatek 482 000 Kčs.[1081] V červnu 1981 zmiňováno dokončení komunikace v Lužické ulici za jednu z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti.[1082] Práce na komunikaci v Lužické ulici probíhaly i v 1. pololetí 1982.[1083] Místní obyvatelé z občanského výboru č. 7 vypomohli při pokládce obrubníků.[1084] V roce 1982 do úprav ulice investováno 150 000 Kčs (ve shodě s plánem).[1085] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla úprava komunikace v  Lužické pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 223 000 Kčs.[1086] V 1. pololetí 1983 se na této akci skutečně pracovalo.[1087] V prosinci 1983 se uvádí, že úprava komunikace v Lužické už je hotova. Z plánovaných 130 000 Kčs tu mělo být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) prostavěno 201 000 Kčs.[1088] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici komunikace Lužická 1 295 000 Kčs (plán 1 000 000 Kčs).[1089]

Během roku 1988 prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti úprava komunikace v této ulici.[1090] Práce začaly v březnu a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 100 000 Kčs nakonec během roku 1988 prostavěno 73 000 Kčs.[1091] I v roce 1989 tu probíhaly úpravy komunikace.[1092] V dubnu 1989 se uvádí, že na rok 1989 město mimo jiné plánuje výstavbu komunikace v Lužické ulici.[1093] Na komunikaci v Lužické pak skutečně během roku 1989 dosáhly finanční náklady 28 000 Kčs (ve shodě s plánem). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na 100 000 Kčs. Práce, které začaly už v březnu 1988, měly termín dokončení prosinec 1989.[1094]

Podle stavu ze srpna 2018 má ulice v celém svém průběhu asfaltovou vozovku. A oboustranné asfaltové chodníky (pouze jižní chodník v nejvýchodnější části ulice, mezi Šťáhlavskou a Přemyslovou, byl počátkem 21. století, v souvislosti s budováním bytových domů, vydlážděn betonovými prefabrikáty). Mezi chodníky a vozovkou nebyly po jižní straně ulice zřízeny trávníkové pásy. Na severní straně probíhá trávníkový pás v delším úseku mezi Přemyslovou a Záhumenní, ale není osázen stromy ani výrazněji udržován. 

 

 

 

 

3.13. Ulice V Sadu

3.13.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice V Sadu

Čtvrtá východozápadní ulice začíná až na křižovatce s Přemyslovou ulicí a vede dál k západu až na okraj intravilánu v délce čtyř bloků. Trasa ulice se mírně prohýbá do oblouku a měří cca 580 metrů. Nejstarší v celé ulici je jeden blok na jejím východním konci, mezi Přemyslovou a Krokovou, kde již ve 30. letech proběhla výstavba rodinných domů, ovšem pouze při jižní straně dnešní ulice V Sadu. Takto je rodící se ulice zaznamenána na leteckém snímkování z roku 1938.[1095] Do roku 1947 se tento stav zásadněji nezměnil. Jen západně od Krokovy ulice přibylo několik zahrad, ale k nim nepokračovala skutečná ulice, nýbrž jen úzká cesta, spíše pěšina. Zároveň se při severní straně nejstarší části ulice, mezi Přemyslovou a Krokovou ulicí, objevila velká Mužíkovic zahrada, která vyplnila celý budoucí domovní blok.[1096] Pak se vývoj zrychlil. Letecká fotografie ze září 1951 ukazuje, že na místě původních polí proběhla prakticky naráz parcelace na stavební pozemky, respektive zatím jen pouhé zahrady. Ulice tak dosáhla až k dnešní Záhumenní. Na severní straně měla již díky vytýčení ohrazených pozemků fixovanou regulační čáru. Při jižní straně zatím chyběla parcelace v zhruba polovině úseku mezi Krokovou a Zahradní ulicí, kde se nadále rozkládala pole. Každopádně nešlo o městskou komunikaci, spíše o cestu v zahradní kolonii, protože zástavba tu byla velice řídká.[1097] Prakticky bez změn vypadala situace i v roce 1957. Na západním konci ale začal v náznacích vystupovat i úsek od Záhumenní ulice k ulici K Trati, jehož severní stranu už vytýčily nově vymezené zahrady.[1098] Stejný stav zachycuje i letecké snímkování z roku 1963.[1099] Do roku 1974 přibylo vymezení i na jižní straně nejzápadnějšího úseku od Záhumenní k ulici K Trati, čímž ulice V Sadu nabyla současné délky. Stále ovšem chyběl úsek při jižní straně, zhruba od dnešní Libušiny k Zahradní ulici. Významným posunem bylo zrušení Mužíkovic zahrady a její proměna na stavební parcely, která tehdy již proběhla (ještě ale nedošlo k samotné výstavbě).[1100]  Během 70. a 80. let pak zrychlila výstavba rodinných domů na dosud často prázdných parcelách. Dotvořena byla i poslední sekce od Libušiny k Zahradní ulici a faktickým započetím výstavby v ulici K Trati se komunikačně dotvořil i nejzápadnější úsek ulice V Sadu (do té doby zástavba a komunikace v ulici K Trati neexistovala, takže ulice V Sadu končila slepě v polích. Poslední velkou změnou byla výstavba při západní straně ulice K Trati počátkem 21. století, čímž se objevil, zatím jen jako komunikačně nevyužívaná proluka, i náznak budoucího zamýšleného prodloužení ulice V Sadu západním směrem. Regulační plán pro oblast Za Rakováčkem z roku 2019 počítá s protažením ulice o několik bloků k západu.[1101]

 

 

 

3.13.2. Zástavba v ulici V Sadu

Severní stranu ulice V Sadu v nejvýchodnějším úseku od Přemyslovy ke Krokově ulici tvoří mladší zástavba vzniklá parcelací Mužíkovy zahrady v 70. letech (o této zahradě viz výše, v podkapitole Přemyslova ulice). Popis rohového domu čp.760/III se nachází výše, je řazen do Přemyslovy ulice). Vedle něj stojí mohutná vila čp.717/III. Jednopatrový těžkopádný dům s valbovou střechou pochází ze 70. let 20. století. Zůstává v téměř nezměněné podobě. Následuje dům čp.762/III, další masivní vila ze 70. let. Patrový objekt má sedlovou střechu otočenou do ulice štítovou stěnou, kompozičně nezvládnutou. I tento dům se uchoval v intaktním stavu (kromě částečné výměny oken). Vedle stojí dům čp.6/III, další robustní patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Jeden z mnoha příkladů toho, že u rodinného domu neplatí úměra čím větší, tím krásnější. Číslo popisné sem bylo přeneseno druhotně ze zbořeného objektu v jiné části města. Následuje nárožní objekt čp.1008/III, jehož podrobný popis se nalézá v pasáži o Krokově ulici (viz výše).

Protější jižní uliční frontu tvoří v úseku Přemyslova-Krokova relativně staré rodinné domy, postavené tu naráz okolo roku 1930. Na křižovatce s Přemyslovou ulicí to je dům čp.315/III. Jde o drobnou, původně přízemní stavbu s polovalbovou střechou.  Směrem do Přemyslovy ulice vybíhá trojúhelníkový štít. V listopadu 1929 byl ještě rozestavěný, protože městská rada 15. listopadu 1929 rozhodla, že nelze vydat užívací a obývací povolení pro rodinný dům na č.kat.970/14, jelikož není dokončen.[1102] V květnu 1930 vydáno městskou radou stavební povolení pro Marii Maškovou na výstavbu otevřené kůlny na č.kat.970/14. Komisionelní řízení proběhlo 15. května 1930.[1103] Dne 12. prosince 1930 pak obecní správní komise vydala Marii Maškové na rodinný dům na č.kat.970/14 obývací povolení.[1104] Objekt se až do počátku 21. století dochoval naprosto intaktně. Je takto zachycen ve fotodokumentaci z roku 2000. Ve štítě na východní fasádě vybíhal ve štuku vyvedený symbol šesticípé hvězdy.[1105] Někdy po roce 2003 prošel dům rekonstrukcí, při níž zřízeno v podkroví obytné 1. patro. Došlo k výměně střešní krytiny a úpravě fasády. Ta provedena nešťastným způsobem, při kterém setřeno veškeré členění fasády, včetně okenních šambrán i symbolu hvězdy ve štítu. Do domu vsazena nevhodná okna s jiným dělením. Výsledkem je sterilní, byť úpravný dům, který ale ztratil část své původní osobitosti. Vedle se nalézá dvojdům čp.313-311/III, dříve přízemní, s polovalbovou střechou. Dům čp.313/III už stál roku 1929, protože 27. července 1929 byla nemovitost úředně odhadnuta.[1106] Obývací a užívací povolení pro Františka a Boženu Ocáskovi na rodinný dům na č.kat.970/12 (tedy čp.313/III) vydáno městskou radou 8. listopadu 1929. Rozhodnuto, že chodník u domu bude převzat do správy obce, protože nebyl vybudován podle předpisů.[1107] Dne 15. listopadu 1929 vydáno obývací a užívací povolení pro rodinný dům Lva Brejchy na č.kat.970/10 (tedy čp.311/III).[1108] V srpnu 1929 souhlasila městská rada s převzetím záruky za úvěr na výstavbu rodinného domu manželů Vopatových.[1109] Vopatovi byli majiteli domu čp.311/III. V srpnu 1932 městská rada vydala stavební povolení pro Petra Mrzílka na chlév u čp.311/III.[1110] Užívací povolení pro Petra Mrzílka na novostavbu chléva u čp.311/III vydala městská rada počátkem ledna 1933.[1111] Obě poloviny dvojdomu se dochovaly do počátku 21. století takřka intaktně, byť objekt byl poněkud omšelý. Pak prošla západní polovina (čp.311/III) opravou fasády a výměnou střešní krytiny i oken. Pod střechou zřízeno obytné podkroví. Základní proporce domu byly zachovány. Východní polovina (čp.313/III) prodělávala přestavbu dle stavu ze srpna 2018. Přízemní přístavek na východní straně objektu byl zvýšen do úrovně 1. patra. Provedena byla změna krovu. Zrušena polovalba a střecha zvýšena, aby do ní mohly být umístěny obytné podkrovní místnosti. Směrem do ulice zřízen ve střeše vikýř. Do fasády vsazena nová okna typizované velikosti, a tudíž proběhlo zmenšení okenních otvorů. Ačkoliv tato rekonstrukce probíhá důkladně a úpravně, výsledkem je zase „sterilizace“ původní tváře domu. Navíc účelové změny velikosti okenních otvorů jsou obecně velmi problematickým krokem, protože vzniká risk, že bude narušena celková kompozice stavby (například příliš malá okna ve velké fasádě mohou vytvořit dojem těžkopádnosti). Sousední domek čp.309/III je patrový s podkrovím 1. patra a polovalbovou střechou. V listopadu 1929 byl ještě rozestavěný, protože městská rada 15. listopadu 1929 rozhodla, že nelze vydat užívací a obývací povolení pro rodinný dům na č.kat.970/8, jelikož není dokončen.[1112] Dne 9. ledna 1931 obecní správní komise vydala obývací a užívací povolení pro 4 domy Heleny Králové, mimo jiné i pro tento objekt na pozemku č.kat.970/8.[1113] Dům prošel už v 90. letech přestavbou, při níž zvýšen vyzděním a novým řešením střechy kvůli umístění podkroví 1. patra. Do domu vložena nová okna. Dle stavu z roku 2000 již byla rekonstrukce provedena, ale chyběla vnější úprava fasády.[1114] Následuje rohový objekt čp.303/III (jeho podrobný popis viz výše, Krokova ulice).

Úsek od křižovatky s Krokovou ke křižovatce s Libušinou ulicí lemuje po severní straně objekt čp.609/III (podrobněji viz výše, v pasáži o Krokově ulici). Následují dvě zahrady, kde stojí pouze menší objekty chatek če.24 a če.86. V obou případech jde o pozoruhodně uchovaná rezidua nouzové drobné zástavby protourbánního, nebo spíše periferního typu, která vyplňovala až do 70. let 20. století velké plochy řídce zastavěných bloků této čtvrti. Co se týče chatky če.24, tak zahrada tu byla vytýčena již někdy před rokem 1951.[1115] Ještě na leteckém snímku z roku 1963 na ní ale není zachycena chata če.24.[1116] Ta je zakreslena až na státní mapě z roku 1974.[1117] V evidenci objektů je če.24 od 3. ledna 2005.[1118] Jde o přízemní objekt se sedlovou střechou. Zaujme původní dřevěnou konstrukcí a obložením. A samozřejmě i samotným faktem, že se uchovala uprostřed nyní již městské čtvrti coby připomínka zaniklé stavební etapy. Zahradní domek če.86 na sousední zahradě je staršího původu. Je vidět už na letecké fotografii ze září 1951.[1119] I tato stavba je přízemní, se sedlovou střechou. Dle fotodokumentace z roku 2000 šlo o dřevěnou stavbu, dochovanou bez pozdějších úprav.[1120] V evidenci objektů je če.86 taky až od 3. ledna 2005.[1121] Následuje rodinný dům čp.778/III. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.978/11 bylo manželům Kunciterovým (bytem Rokycany, čp.811/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout jedna bytová jednotka.[1122] Dům vznikl v 2. polovině 70. let. Jde o masivní patrovou stavbu, která má obytné místnosti i v podkroví 1. patra. Sedlová střecha je orientována hřebenem kolmo k ulici. Nad západní stěnou domu je situován zděný vikýř ve střeše. Jedná se o stavbu příznačnou pro dobu svého vzniku, kdy přehnaná měřítka maskovala nedostatek kvalitních projektů a stavebních prvků. Dům se uchoval v původní podobě.  Na křižovatce s Libušinou ulicí pak stojí od 70. let taky patrová vila čp.699/III s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Výstavba začala roku 1969, kdy Josef Mrázek rozestavěl na parcele č.kat.978/10 rodinný dům. Během roku 1969 ale objekt nebyl dokončen.[1123]  Na státní mapě z roku 1974 ještě není zakreslen.[1124] Někdy počátkem 21. století dostal dům novou fasádu a krytinu střechy, v zásadě si ale původní podobu udržel.

Protější, jižní strana toho úseku ulice V Sadu (mezi ulicemi Krokova a Libušina) byla vytýčena v 50. letech. Už snímkování v září 1951 zde ukazuje pravidelný rytmus jednotlivých parcel.[1125] Ale ještě dlouho zde neexistovalo nic jiného než prázdné zahrady. I státní mapa z roku 1974 zde nezakresluje žádný dům. Chybělo i protažení Libušiny ulice k jihu.[1126] A ještě v 80. letech 20. století zde zástavba vykazovala značné mezery. Teprve koncem 20. století se domovní fronta zaplnila. Výjimkou je jen starší rohový dům čp.473/III (detailní popis viz výše, v rámci Krokovy ulice). Následující rodinné domy už jsou mladšího data. Patrová vila čp.886/III se stanovou střechou byla zbudována někdy v 2. polovině 80. let. Na státní mapě z roku 1987 zakreslena není.[1127] Ještě v roce 2000 měla původní podobu těžkopádného socialistického kvádru, s brizolitovou fasádou, eternitovou střešní krytinou a nezvládnutým uličním průčelím.[1128] Někdy před rokem 2015 byla důkladně upravena, včetně zvýšení uličního vchodového traktu o 1. patro. Fasáda získala daleko vyváženější proporce, zároveň byly odstraněny všechny podřadné stavební prvky a materiály socialistické provenience. Fasáda natřena šedomodrou barvou. Výsledkem je překvapivě moderně působící stavba. Ze stejné doby pochází i sousední vila čp.899/III. Jde o patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod asymetrickou sedlovou střechou. Ta se dochovala beze změn do současné doby. V závěru 80. let byl postaven i vedlejší rodinný dům čp.888/III, jednopatrový se stanovou střechou. Původní socialistická fasáda byla někdy počátkem 21. století nahrazena novějším pláštěm. Následuje zahrada, v jejíž zadní části stojí původní nouzový objekt če.200. Zachycuje ho zde již letecké snímkování ze září 1951.[1129] Když v poválečných letech město pokračovalo v rapidní parcelaci zemědělských pozemků, mnoho rodin zakoupilo zdejší zahrady, ale v podmínkách řízené ekonomiky na vrcholu studené války nebyla výstavba regulérních rodinných domů realizovatelná. Vznikaly tak podobné menší stavby na pomezí nouzových domů a zahradních chatek. Přízemní zděný objekt má sedlovou střechu. Dle stavu ke květnu 2007 nebyl obýván a fasáda byla otlučena až na zeď.[1130] Takto ho zde zachycuje i fotodokumentace z roku 2000.[1131] Později získal bílou fasádu. Dle stavu z roku 2021 nemá objekt číslo popisné ani evidenční. Přitom stojí nadále na svém místě. Číslo evidenční če.200 bylo přesunuto roku 2005 na jiný objekt v chatové osadě Pod Čilinou (viz níže). Rohový dům čp.849/III stojí u křižovatky s Libušinou ulicí. Pochází zhruba z 1. poloviny 80. let. Na státní mapě z roku 1987 je zobrazen.[1132] Patrový dům má obytné podkroví 1. patra a asymetrickou sedlovou střechu. Do ulice je otočen kompozičně nepříliš ukotvenou štítovou stěnou.

V úseku mezi ústím Libušiny ulice až ke křižovatce se Záhumenní ulicí stojí podél severní strany ulice nejprve rohový objekt čp.565/III (popis viz výše, Libušina ulice). Dál k západu ještě koncem 80. let byla zástavba velmi řídká, sestávala zejména z rekreačních chat.  Dne 9. listopadu 1948 MNV schválil parcelaci pozemku č.kat.956, v majetku Boženy Julákové. V únoru 1949 na schůzi pléna MNV pak jednáno o tom, že Juláková je ochotna odprodat obci část z tohoto pozemku určenou pro zřízení komunikace. Šlo o 281,9 čtverečních sáhů. Prodej schválen.[1133] Jednalo se o pozemek podél této části severní strany ulice V Sadu, v prostoru proti ústí Zahradní ulice. Teprve postupně se mezi provizorní chatky nasouvaly i běžné rodinné domy. Koncem 80. let zde vyrostl rodinný dům čp.908/III, patrový s podkrovními prostory v 1. patře a sedlovou střechou. Někdy počátkem 21. století prošel opravou fasády. Vedlejší parcelu zaujímá jen zahrada a na ní zděný zahradní domek če.38, patrový s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Domek če.38 je oficiálně evidován od 27. června 2005.[1134] Je ovšem mnohem staršího data. Zahrada je zde zachycena už na leteckém snímkování ze září 1951. Tehdy zaujímala i plochu obou dnešních sousedních parcel.[1135] Prakticky neměnný stav zachycuje i letecká fotografie z roku 1963. Na zahradě pouze přibyla vegetace, zejména ovocný sad.[1136] Ještě státní mapa z roku 1987 tu zachytila velkou zahradu s tímto domkem v jejím středu.[1137] Až potom byly odděleny boční díly zahrady, na nichž vznikly domy čp.908/III a čp.904/III. Redukovaná zahrada i zahradní domek se uchovaly dodnes. Na západním dílu původní velké zahrady, odděleném v 80. letech, vznikl rodinný dům čp.904/III. Jedná se o přízemní plochostřechý objekt z konce 80. let 20. století. Udržel si podobu z doby svého vzniku. Vedle něj se rozkládá opět jen zahrada s chatou če.88. Ta je zde zachycena poprvé na leteckém snímkování ze srpna 1957. Patrně právě procházela výstavbou. Nacházela se v severovýchodním koutu zahrady, jež bývala větší (zahrnovala i část, na níž později západně odtud vyrostl sousední dům čp.721/III).[1138] Oddělení západní poloviny zahrady už je zachyceno na státní mapě z roku 1974.[1139] Zahradní domek če.88 má podobu malé přízemní zděné stavby s nízkou sedlovou střechou. Uchoval si své původní proporce. Vedlejší parcelu zaujímá rodinný dům čp.721/III, patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, orientovanou štítem do ulice. Dům postaven v 70. letech 20. století na výše uvedeném západním dílu původní velké zahrady u chatky če.88.  Šlo o výsledek tlaku města. V říjnu 1973 vzalo plénum MěstNV na vědomí situaci okolo záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), byla zařazena i zahrada č.kat.956/2 o ploše 1160 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla Hedvika Šálová, bytem Rokycany čp.13/II.  Uváděla se mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[1140] Nenápaditě řešený objekt prozrazuje dobu svého vzniku plným repertoárem brizolitu, eternitu a dalších rekvizit socialistického stavebnictví. Neprošel výraznějšími úpravami a modernizacemi. Následuje rodinný dům čp.974/III. Je to jednopatrový objekt s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Datován je zhruba do poloviny 90. let 20. století. U ústí Záhumenní ulice stojí dům čp.775/III (jeho podrobný popis viz výše, Záhumenní ulice).

Protější jižní strana ulice se v tomto úseku rovněž zaplnila relativně později. Ještě státní mapa z roku 1974 ukazovala, že tu ani nezačalo vyměřování parcel a od dnešní Libušiny ulice až téměř k ústí Zahradní ulice přetrvávala zemědělská plocha.[1141] Směrem od východu k západu tu nyní stojí objekt čp.883/III, patrová socialistická stavba z poloviny 80. let, s plochou střechou. Dosud výrazněji neupravována. Vedle stojí rodinný dům čp.949/III, plochostřechý jednopatrový.  Postaven byl někdy počátkem 90. let 20. století. Soubor podobně navržených vil doplňuje na sousední parcele dům čp.963/III, patrový s plochou střechou. Číslo popisné mu bylo přiděleno až někdy v 90. letech, ale je zakreslen již na státní mapě roku 1987.[1142] Následuje dům čp.786/III, další plochostřechá patrová vila. Tato byla postavena již koncem 70. let.  Dům čp.786/III byl uváděn v lednu 1980 mezi objekty, které prošly nedávno kolaudací.[1143] Zobrazuje ho tu státní mapa z roku 1987.[1144] Původní ryze socialistická estetika včetně velkého luxferového světlíku na jinak prakticky holé uliční fasádě, doložena tu ještě k roku 2000,[1145] byla počátkem 21. století revidována a světlík nahrazen běžným oknem. Nárožní parcelu u křižovatky se Zahradní ulicí vyplnil počátkem 21. století nový rodinný dům čp.1027/III, patrový objekt s obytným podkrovím, stojící na půdorysu písmene L. Střecha je s polovalbami. Dle stavu z května 2007 dům již byl obýván, ale asi jen krátce, protože se dokončovaly ještě některé detaily.[1146] Číslo popisné mu bylo přiděleno 13. června 2006.  Zahrada okolo domu byla vyměřena někdy před rokem 1951, kdy je zachycena na leteckém snímku. Vzhledem k tehdy ještě neujasněné regulační čáře končila zahrada na severní straně o několik metrů dál od dnešní ulice.[1147] Ještě na státní mapě z roku 1991 se tak ulice V Sadu v prostoru u ústí Zahradní ulice o něco rozšiřovala.[1148] Někdy v 90. letech to bylo korigováno posunem hranice pozemku u dnešního čp.1027/III.

Za ústím Zahradní ulice stojí další novostavba, čp.1018/III (její popis viz výše, Zahradní ulice). Na jihozápadním okraji pozemku u čp.1018/III stojí rekreační chata če.41, přístupná z ulice V Sadu (o této chatě také viz výše, v rámci pasáže o Zahradní ulici). Vedlejší pozemek zůstával dlouho volný, se zahradou a  patrovým domkem, spíše větší chatou čp.488/III. Letecké snímkování ze září 1951 již ho tady zobrazovalo. Stál na jižním okraji tehdy větší zahrady, jako jedna z mála staveb v širokém okolí, kde většinu čerstvě vytýčených parcel pokrývaly jen zahrady. Sousedil s chatkou če.41 na předchozí parcele.[1149] Číslo popisné naznačovalo, že mohl vzniknout i o pár let dříve před rokem 1951. Nikoliv ale dříve než v roce 1947, protože v červnu onoho roku zde vidět nebyl a celou lokalitu pokrývala pole.[1150] Šlo o zděný patrový domek s nízkým podkrovím pod sedlovou střechou, obrácenou do ulice štítovou stěnou. Je zachycen ještě ve fotodokumentaci města z roku 2000.[1151] Stával zde ještě dle letecké mapy ze srpna 2016. Dle stavu z května 2017 již byl zbořen a celá zahrada srovnána.[1152] V srpnu 2018 už místo něj stála novostavba přízemního plochostřechého rodinného domu. Dle stavu z ledna 2021 ovšem neměla novostavba stále číslo popisné. Vedlejší parcelu zaujímá nárožní dům čp.959/III (jeho popis viz výše, v podkapitole o Záhumenní ulici).

Dál k západu, za křižovatkou se Záhumenní stojí při severní straně ulice rodinný dům čp.758/III (i jeho podrobný popis viz výše, Záhumenní ulice). Následuje krátký úsek a další křižovatka, kde stojí nárožní dům čp.851/III (viz výše, ulice K Trati). Protější jižní stranu lemuje nejprve dům čp.734/III (podrobný popis viz výše, Záhumenní ulice). Následuje dům čp.863/III. Jde o patrový objekt z poloviny 80. let. Je k vidění na státní mapě z roku 1987.[1153] Má plochou střechu. Zachoval se prakticky beze změn. Uliční fronta pak v současnosti končí na křižovatce s ulicí K Trati, kde stojí dům čp.771/III (jeho popis viz výše, ulice K Trati).

 

 

 

3.13.3. Vývoj pojmenování ulice V Sadu

7. září 1953 byly rozhodnutím městské rady pojmenovány některé nově vzniklé ulice Za Rakováčkem. Pojmenování získala i ulice V Sadu.[1154] Od té doby se neměnilo. Docela případným způsobem připomíná dobu, kdy ulici lemovala Mužíkovic zahrada (viz výše, v pasáži o Přemyslově ulici) s velkým ovocným sadem a kdy i mnoho ze zahrad podél tehdy rodící se ulice bylo pokryto ovocným stromovím. Název se od té doby neměnil.

 

 

 

3.13.4. Technický vývoj ulice V Sadu

Ulice měla roku 1947 ráz městské komunikace jen v krátkém nejvýchodnějším úseku u prvorepublikových domů a i tam šlo jen o jednostrannou zástavbu.[1155] Razantní proces parcelace zemědělských pozemků na jednotlivé stavební parcely na přelomu 40. a 50. let vedl k tomu, že již v roce 1951 měla ulice prakticky dnešní délku (kromě nejzápadnějšího úseku mezi Záhumenní a K Trati). Nejednalo se ale o městskou ulici, spíše o cestu v zahrádkářské osadě. Ačkoliv ploty jednotlivých soukromých zahrad na velké části jejího průběhu utvářely regulační čáru, byla komunikace porostlá trávou. V střední části, mezi ulicemi Libušina a Zahradní, kde ještě nebyla provedena parcelace podél jižní strany, šlo dokonce spíše o pěšinu.[1156] Prakticky stejný stav trval ještě v roce 1963.[1157] I na poměry okrajové čtvrti Za Rakováčkem zde proces výstavby komunikace, natož budování inženýrských sítí a samotné zástavby rodinných domů, probíhaly velmi opožděně. Teprve v 70. letech po parcelaci posledního úseku mezi Libušinou a Zahradní už měla ulice v celé své délce prakticky nynější šířkové parametry. A teprve tehdy se i díky zrychlující výstavbě domů začala měnit i po technické stránce.

Roku 1972 město utratilo jistou sumu za projektové práce na úpravě komunikací v Rokycanech. Celková suma 27 600 Kčs použita mimo jiné na projekt ulice V Sadu (dále Krokovy, Horákovy, Libušiny a B. Němcové).[1158] Město tu plánovalo v roce 1975 výstavbu kanalizace.[1159] Dle zprávy ze září 1975 probíhaly práce podle plánu. Za rok 1975 zde město chtělo utratit 386 400 Kčs. Akce zahájena v červenci 1975.[1160] V plánu na rok 1978 v ulici V Sadu byla výstavba vodovodu.[1161] V září 1978 skutečně zmiňováno, že v ulici V Sadu se provádí pokládka vodovodního potrubí (zatím nebyla dokončena).[1162]

V červnu 1981 zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti, i výstavba plynovodu v ulici V Sadu.[1163] V 1. pololetí 1982 už práce na plynovodu v této ulici probíhají.[1164] V roce 1982 do plynovodu (společně ale s ulicí Přemyslovou a Zahradní) investováno 320 000 Kčs (plán byl 355 000 Kčs).[1165] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla akce pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 102 000 Kčs.[1166] V 1. pololetí 1983 se na budování plynovodu skutečně pracovalo.[1167] V roce 1983 plynovod ulici V Sadu dokončen.[1168] Plán ve výši 54 000 Kčs tu měl být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) splněn.[1169] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici plynovod V Sadu 53 000 Kčs (plán 54 000 Kčs).[1170] V srpnu 1985 se uvádí, že město má projekčně připravenou akci rekonstrukce ulice V Sadu (I. a II. etapa).[1171] Měla proběhnout v roce 1986 (I. - III. etapa).[1172] Rovněž v plánu činnosti MěstNV na nové volební období (1986-1990) se zmiňuje nutnost dokončit rekonstrukci ulice V Sadu.[1173] Během 1. pololetí 1986 prý pokračovaly práce na úpravě ulice v Sadu.[1174] Pomáhali na nich i místní lidé z občanského výboru č. 7.[1175] V roce 1986 na výstavbě technické vybavenosti v této ulici prostavěno 369 000 Kčs (ve shodě s limitem plánovaným na rok 1986).[1176] Za rok 1987 na úpravě zdejší komunikace prostavěno 361 000 Kčs.[1177] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí komunikace V Sadu s investicí ve výši 300 000 Kčs.[1178] Během roku 1988 opravdu prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti úprava komunikace v této ulici. Práce začaly ale už v březnu 1987 a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 1 820 000 Kčs prostavěno během roku 1988 523 000 Kčs.[1179] Podle dobových pramenů ale úpravy komunikace V Sadu probíhaly ještě v roce 1989.[1180] V dubnu 1989 se uvádí, že na rok 1989 město mimo jiné plánuje výstavbu komunikace v ulici V Sadu.[1181] Během 1. pololetí 1989 skutečně v této ulici probíhaly práce na výstavbě komunikací. Kromě toho tu v tomto období budována i kanalizace.[1182] Na komunikaci V Sadu během roku 1989 dosáhly finanční náklady 566 000 Kčs (ve shodě s plánem). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na 1 820 000 Kčs. Práce dokončeny v prosinci 1989.[1183]

Část komunikace v ulici V Sadu (mezi křižovatkou se Záhumenní ulicí ke křižovatce s ulicí K Trati) byla v majetku státu (respektive Pozemkového fondu). Město, které mělo zájem o investice do úpravy komunikace, požádalo stát o převod této plochy do svého vlastnictví. Podmínkou ovšem bylo nejprve, aby si město dotyčný úsek komunikace pronajalo a uhradilo zpětně nájemné. 24. dubna 2006 to odsouhlasila rada města.[1184]

Podle stavu ze srpna 2018 je ulice V Sadu po celé své délce již vyasfaltována. Disponuje oboustrannými asfaltovými chodníky. Výjimkou je kratší úsek od domu čp.949/III k ústí Zahradní ulice, kde po jižní straně chodník nebyl zřízen. Chodníky nejsou od vozovky odděleny trávníkovými pásy a v ulici nebyla zřízena veřejná zeleň.

 

 

 

3.14. Bytový dům čp.1033/III (původně plánované kulturní středisko)

3.14.1. Bývalá Prajzlerovic zahrada

Mezi ulicemi Šťáhlavská, Lužická a Přemyslova zabírá necelou polovinu domovního bloku lokalita o ploše cca 80 arů, která se funkčně odlišuje od většiny okolní zástavby. Není totiž využita pro soukromé rodinné domy, nýbrž tu stojí tři bytové domy čp.1033/III, čp.1041/III a čp.1042/III. Toto místo má zajímavou stavební minulost, na jejímž počátku stojí Prajzlerovic zahrada, která se na tomto pozemku (č.kat.975/1) dříve rozkládala. Už dle stavu ze srpna 1931 měl pozemek č.kat.975 (tehdy o ploše o ploše 7064 čtverečních metrů) pronajatý František Prajzler. V oné době šlo o prostor za okrajem města. Obecní zastupitelstvo jednalo o pronájmu přilehlých obecních dražek č.kat.337/1 u Rakovského potoka, mezi Tymákovskou cestou a drahou. Prajzler totiž pro příjezd k pronajatému pozemku potřeboval i č.kat.337/1. Dne 14. července 1931 městská rada souhlasila s pronájmem Prajzlerovi a zastupitelstvo s tím rovněž souhlasilo.[1185] Už 11. července 1931 s pronájmem části dražek Františku Prajzlerovi mezi jeho pozemkem a Rakovským potokem do doby, než bude chtít obec s pozemkem naložit jinak, souhlasila i obecní hospodářská komise.[1186] Areál zahradnictví sahal na západě k dnešní Přemyslově ulici, na severu k dnešní Lužické a na východě vybíhal o něco blíže Rakovskému potoku, protože dnešní levobřežní Šťáhlavská ulice neexistovala a zahrada se tak dotýkala neregulovaného koryta potoka.

V prvních letech Prajzlerovi využívali tuto zahradu jen pro pěstební účely, ale po jisté době se rozhodli, že si vedle ní postaví vlastní bydlení. V roce 1936 město řeší uznání části pozemku č.kat.975 Františka a Anny Prajzlerových za stavební místo a určení stavební čáry.  Na pozemku v té době stále provozováno zahradnictví, ale v jihovýchodní části hodlali Prajzlerovi postavit rodinný dům. Dne 7. února 1936 podána žádost, 13. února 1936 proběhlo komisionelní řízení a ještě 13. února 1936 městská rada doporučila ke schválení.  V březnu pak parcelace schválena obecním zastupitelstvem.[1187] Na jihovýchodním okraji lokality, v dnešní Přemyslově ulici, pak skutečně Prajzlerovi postavili rodinný dům čp.413/III (jeho popis viz výše, Přemyslova ulice).

Letecký snímek z roku 1938 tu už zachycuje Prajzlerovic zahradu i se sousedním obytným domem. Byla oplocena a celá její plocha rozdělena na řádky záhonů. Uprostřed stál drobný objekt kůlny. Přístup do areálu byl řešen od domku Prajzlerových čp.413/III, tedy Tymákovskou ulicí, pak odbočením do už existujícího úseku Přemyslovy ulice a na jejím konci stál tento domek. Vedle Prajzlerovic zahrady byla zároveň ve 30. letech vytýčena další velká plocha, Mužíkovic zahrada (viz výše, v rámci popisu Přemyslovy ulice), která měla plochu přes 100 arů. Postupně ji pokryl rozlehlý ovocný sad. I k ní vedl přístup z blízkosti domu Prajzlerových.[1188] Na okraji města se tak utvořil komplex dvou pěstitelských areálů, které tu přežily hluboko do 2. poloviny 20. století. Dle stavu z roku 1947 už byla podél severní strany Prajzlerovic zahradnictví vedena nová Lužická ulice, takže se otevřelo i další spojení, tentokrát od severu (z Plzeňské ulice u jatek odbočka do Arbesovy, pod tehdy malým železničním mostem na nároží ulice K Trhovce, odbočka do ní a brzy další odbočení do Přemyslovy ulice a následoval příjezd k severozápadnímu rohu zahrady).[1189] V takřka nezměněné podobě ukazuje areál i letecký snímek z roku 1963. Komplex zahradnictví tehdy lemovala na severní i západní straně již vzrostlá řada stromů. Zajímavé bylo, že nadále nebylo dořešeno nábřeží Rakováčku, takže východní okraj areálu míjela stejně jako v roce 1938 jen polní cesta podél potoka.[1190] Ani státní mapa z roku 1974 neukazuje žádné podstatnější změny.[1191] Co se ovšem měnilo, byl urbanistický kontext. V 70. letech 20. století už dávno nešlo o okraj Rokycan, nýbrž o lokalitu poněkud anachronicky situovanou doprostřed rozsáhlé zástavby rodinných domků.

Tím, že parcela č.kat.975 Prajzlerovic zahradnictví měla od počátku svůj jasně daný hospodářský účel, se ji podařilo uchránit před masivní obytnou zástavbou, která pokryla prakticky všechny okolní pozemky v okruhu půl kilometru. V 2. polovině 20. století se tak bývalá Prajzlerovic zahrada stala unikátní prolukou, která byla předurčena k tomu, aby byla komplexně řešena. Tehdy bylo zahradnictví zrušeno a po jeho východním okraji vedena (zčásti i na jeho ploše) koncem 70. let nová levobřežní Šťáhlavská ulice coby severojižní dopravní spojnice. Počátkem 80. let 20. století bylo vzniklé prostranství po bývalé zahradě občanským výborem č.7 provizorně využíváno jako dětské hřiště. V prosinci 1982 ale národní výbor uváděl, že v budoucnosti se předpokládá jeho využití jako stavební parcely.[1192] Takto byla v 70. letech řešena výše zmíněná sousední Mužíkovic zahrada s obřím ovocným sadem. Ta byla rozparcelována na stavební pozemky a vyrostl na ní celý jeden blok zástavby rodinných domků. Osud zrušeného Prajzlerovic zahradnictví měl být jiný.

 

3.14.2. Příprava a průběh výstavby kulturního střediska

Po desítky let rostl strmě počet obyvatel oblasti Za Rakováčkem, aniž by ale v této rozsáhlé městské části vznikl jediný podnik veřejného stravování. Ani v sousední čtvrti Rašínov to nebylo o mnoho lepší (pouze malý hostinec U Stočesů). V prosinci 1970 na to poukazuje na zasedání MěstNV pan Mulač. Čtvrť Za Rakováčkem podle něj vypadá jako periferie a město tam nenaplánovalo ani výstavbu nějaké malé restaurace. I dětské hřiště v této čtvrti prý bude zatím jen provizorní.[1193]  Dle harmonogramu z roku 1982 bude v 8. pětiletce (1986-1990) uvažováno o výstavbě restaurace Za Rakováčkem. Zmiňovány možné lokality v Tymákovské nebo v Polní ulici.[1194] Teprve o několik let později padla volba na parcelu bývalého Prajzlerovic zahradnictví na rohu Šťáhlavské a Lužické ulice.

K výstavbě společenského centra město přikročilo koncem 80. let. Roku 1988, ještě před koncem komunistického režimu, byla na dosud nezastavěném hřišti na křižovatce Šťáhlavské a Lužické ulice zahájena výstavba velkoryse navrženého objektu. Oficiálně mělo jít o „Kulturní a společenské zařízení občanského výboru č. 7“. Tato investice byla už v roce 1986 zmiňována jako součást plánu Akcí Z na 8.pětiletku (1986-1990). Celková hodnota díla tehdy vyčíslena na 4 000 000 Kčs.[1195] Roku 1988 uložil Zemědělský fond městu, aby náhradou za zabranou půdu provedlo náhradní rekultivace.[1196] V plánu Akce Z na rok 1988 počítáno u této stavby s částkou 250 000 Kčs (stavba II).[1197]

Výstavba zahájena v květnu 1988 (plánované dokončení této etapy stanoveno na prosinec 1989).[1198] Už během roku 1988 prostavěno na kulturním středisku 425 000 Kčs (z celkových plánovaných 6 000 000 Kčs).[1199] Původní plán finančních nákladů na rok 1988 byl stanoven na 433 000 Kčs. Rozpočtové náklady za rok 1988 dosáhly 577 000 Kčs (ve shodě s plánem). Odpracováno tu bylo 10 066 brigádnických hodin (z toho 5132 bez nároku na honorář).[1200] Podle jiného dobového pramene tu v roce 1988 dosáhly finanční náklady 436 477,94 Kčs.[1201] Stavba prováděna v rámci Akce Z. Během 1. pololetí 1988 byla dohotovena vodovodní přípojka, vybagrovány rýhy pro kanalizaci a vybudováno zařízení staveniště.[1202] V roce 1988 šlo především o přípravné práce (stavba II, hotova v roce 1988, hodnota díla 517 000 Kčs). Vlastní stavba (stavba I v hodnotě díla 5 300 000 Kčs) byla zahájena roku 1989.[1203]  Kvůli tehdejšímu stavu pozdně normalizační ekonomiky se nepodařilo sehnat zamýšlenou konstrukci skeletu budovy. V rozporu se záměrem projektanta se tak musela narychlo shánět náhrada.[1204] Kvůli tomu se musela se přepracovat projektová dokumentace a termín zahájení výstavby posunut na červen 1989.[1205] Ještě v září 1989 ale muselo plénum národního výboru konstatovat, že Akce Z  Společenské středisko OV č. 7 nebyla zahájena. Výstavba společenského centra nebyla kvůli tomu ani zařazena do aktualizovaného plánu Akcí Z. V srpnu 1989 se ovšem očekávalo její dodatečné schválení radou ONV.[1206] Během roku 1989 město na výstavbu tohoto objektu čerpalo úvěr ve výši 600 000 Kčs.[1207] Během roku 1989 se tu prováděla výstavba základů, obvodových zdí v suterénu a příprava montáže skeletu. Rozpočet na rok 1989 byl 600 000 Kčs. Skutečné náklady dosáhly 716 000 Kčs.[1208] Do roku 1990 se tak podařilo postavit železobetonový skelet a začalo vyzdívání vnitřních příček z cihel a tvárnic.

 

 

 

3.14.3. Zastavení výstavby po roce 1989 a neúspěšné plány na využití objektu

Předimenzovaný objekt už před listopadem 1989 vyvolával pochybnosti, zejména z hlediska funkčního i finančního. Naplno se neústrojnost této stavby projevila po sametové revoluci. Ještě během 1. pololetí 1990 tu bylo prostavěno 718 000 Kčs (plán 750 000 Kčs). Od března 1990 ale byla výstavba zastavena a o pokračování se uvažovalo až v 2. polovině roku.[1209] Už 6. února 1990 projednala rada MěstNV požadavek OV č. 7 na změnu budovaného víceúčelového zařízení na prodejnu. Rada uložila vedoucímu odboru výstavby a územního plánování prověřit u projektanta možnost změny projektu.[1210] Na plenárním zasedání Městského národního výboru 22. května 1990 konstatováno, že výstavba kulturního střediska byla zastavena. Město totiž nemůže nadále financovat podobné investice, třebaže probíhají v Akci Z (tedy s podílem brigádnické práce).[1211] Definitivně byla stavba zastavena v 1. polovině roku 1991.[1212]

Jestliže v roce 1988 se náklady na dokončení celé stavby odhadovaly na 7 500 000 Kčs, v roce 1990 už to bylo 10 000 000 Kčs. Město proto uvažovalo o změně využití objektu tak, aby byla zajištěna aspoň nějaká finanční návratnost. V patře tu měl vzniknout motel se 13 pokoji a 27 lůžky.[1213] V roce 1992 město připravuje odprodej celého rozestavěného objektu soukromému vlastníkovi. Existovalo prý pět vážných zájemců na jeho koupi, z toho dva byli z Německa. Vyvolávací cenu hodlalo město nastavit na 5 500 000 Kčs.[1214] Záměr odprodeje objektu schválilo městské zastupitelstvo už 16. července 1991.[1215] Tak jednoduché to ale nebylo. Většina zájemců o koupi rozestavěného kulturního střediska si brzy uvědomila, že zařízení je situováno nešťastně uprostřed obytné zástavby, v zóně s poměrně řídkým osídlením. Šťáhlavská ulice navíc nebyla tou nejrušnější a případné úvahy o zřízení motelu musely počítat s brzkým otevřením dálnice D5, čímž měla tranzitní doprava v Rokycanech prudce poklesnout. Adaptace na zcela jiné, například obytné účely, by zase vyžadovala nákladné přepracování projektu a dodatečné investice. V únoru 1992 nicméně výběrové řízení na kupce kulturního střediska vyhrála firma JEKO, s.r.o. z Prahy 2.[1216] Zdálo se, že revitalizace lokality bude probíhat svižně. Firma JEKO ovšem město požádala, aby se zapojilo do nestandardní machinace a převedlo celý objekt na jistou paní Editu Kobrovou z Prahy. Firma (spoluvlastněná zahraničním kapitálem) se tím chtěla vyhnout placení manipulačních poplatků.[1217] Městské zastupitelstvo souhlasilo. Ve smlouvě si ale zapomnělo ohlídat, dokdy má být objekt dostavěn. Firma JEKO tak sice získala rozestavěný skelet, ale použila jej patrně pouze pro spekulativní nákup bez ambice do něj skutečně investovat.  Ještě v říjnu 1992 navíc nebyla kupní částka uhrazena.[1218]

Pak se vynořil další problém. Manželé Kobrovi, jako vlastníci objektu, museli čelit námitkám části místních obyvatel, že jejich podnikatelský projekt je ekologicky a urbanisticky nepřijatelný. V objektu totiž měl vyrůst nejen motorest s vinárnou, ale i parkoviště pro osobní auta a kamiony, autosalon a myčka. V klidové oblasti Za Rakováčkem to vzbuzovalo nelibost. Kobrovi namítali, že pokud jim město bude bránit v realizaci celého projektu, nebude pro ně investice výdělečná a tudíž perspektivní. Na počátku roku 1993 se Kobrovi zúčastnili zasedání městského zastupitelstva, kde obvinili radnici z kryptokomunistických předsudků proti podnikatelům.[1219] V březnu 1995 předstoupil pan Kobr před zastupitele znovu, tentokrát s pozměněným projektem. Opět došlo na ostrá slova, ale zastupitelé jeho záměry schválili, pouze si vymínili, že projektovaný autosalon a benzinová stanice budou otevřeny najednou.[1220] V srpnu 1995 jednalo zastupitelstvo o nedokončené budově znovu, tentokrát v souvislosti s nutnou změnou územního plánu (do obytné zóny měl být vsazen autosalon i čerpací stanice).[1221] V roce 1997 se objevují další plány, tentokrát na adaptaci objektu na bytový dům s 20 bytovými jednotkami a dále o výstavbu dalších 3 rodinných domů v sousedství. Akci měla organizačně zajišťovat firma ROSS Rokycany. Odhadovaná cena 17 000 Kč/čtvereční metr. Šlo by o byty budované ze soukromých peněz.[1222] Ani pak se ale nic nezměnilo. Celý projekt zkrachoval a parcelu při Šťáhlavské ulici tak i nadále „zdobilo“ nedokončené torzo kulturního střediska, pomalu zarůstající plevelem. Díky tomu, že torzo sestávalo prakticky jen z tvrdé betonové konstrukce a několika příček, nebylo toto chátrání nijak dramatické, rovněž tak rozkrádání staveniště nenabylo velkých rozměrů (kromě krádeže stavebního výtahu v listopadu 1994).[1223] Díky tomu, že objekt kulturního střediska byl rozestavěn v „neuzavřené“ podobě se ani nestal útočištěm pro bezdomovce apod. Tím ovšem výčet pozitiv končil. Existence tohoto torza v sousedství frekventované Šťáhlavské ulice byla špatnou vizitkou pro město. Namísto dětského hřiště tak Rokycany po 15 let měly nevyužitý pozemek.

 

 

 

3.14.3. Přestavba objektu na bytový dům čp.1033/III

Počátkem 21. století se objevil další záměr využití nedobudovaného torza.  V listopadu 2004 požádal Ing. Petr Kouřim město o vyjádření k možné přestavbě objektu na bytový dům. V lednu 2005 městská rada víceméně souhlasila, jen vyžadovala, aby pozemek pod objekty byl po jejich kolaudaci převeden zdarma na obec.[1224] V březnu 2005 zveřejnila realitní kancelář BLONDEL na svých internetových stránkách nabídku bytů v Rokycanech.[1225]  Krátce na to byly na okraj tohoto areálu v Šťáhlavské ulici instalovány dvě informační cedule (na jihovýchodním a severovýchodním rohu pozemku), cca 2 metry vysoké s nákresem plánované výstavby. V první etapě měl být skelet nedostavěného kulturního střediska přebudován na bytový dům s 19 bytovými jednotkami (termín dokončení stanoven na červenec 2006). Půdorysné rozměry a základní proporce původního objektu měly být v podstatě zachovány, tedy plochá střecha a tři nadzemní podlaží. Vnitřní dispozice a fasáda už měly samozřejmě odpovídat moderním trendům.[1226] V přízemí a v prvním patře se plánovalo po 7 bytech, v druhém patře 5 bytů. Z toho měly být 2 byty 4+1, 7 bytů 3+1, 7 bytů 2+1 a 3 byty o velikosti 1+1.[1227] V druhé etapě se tu plánovala výstavba dvou nových bytových domů, situovaných do jižní strany pozemku a umístěných vedle sebe východozápadním směrem. Jejich dokončení se předpokládalo v prosinci 2006. Mělo v nich vzniknout dalších 32 bytů.[1228] Cena bytů měly začínat na 20 500 Kč/metr čtvereční s tím, že na vybrané bytové jednotky se poskytne slevový bonus. Plochy mezi domy by byly využity částečně jako parkovací místa, částečně jako veřejná zeleň. Další parkovací místa se plánovala v suterénech.[1229]

Projekt adaptace nedokončeného kulturního střediska na obytný soubor byl dílem Jiřího Zábrana z plzeňského ateliéru PRO ARCH, stavební práce měla provést firma PRESTOL z Plzně. Byty nabízela realitní kancelář BLONDEL, rovněž z Plzně. Ještě počátkem června 2005 ale v areálu nebyla patrná jakákoliv stavební aktivita.[1230] Teprve v srpnu 2006 se konečně daly věci do pohybu. Počátkem toho měsíce započato s čištěním parcely od náletových křovin a rozestavěného objektu od odpadků. V polovině srpna 2006 již práce výrazně pokročily. Na staveništi byl vztyčen stavební jeřáb (po víc než 10 letech první svého druhu v Rokycanech). Došlo k demolici konstrukce 2. patra objektu. Zachováno bylo jen přízemí a 1. patro, kde ovšem vybourány některé zděné fasádní výplně mezi betonovým skeletem. Zároveň probíhá vyzdívání nových výplní, včetně vnitřních příček. V rámci přípravy staveniště ovšem provedeno i vykácení téměř všech stromů na pozemku, včetně řady vzrostlých tújí podél Lužické a Přemyslovy ulice. Koncem srpna 2006 již na původním skeletu probíhá výstavba nových obvodových zdí 2. patra, z červených tvárnic. Zatím hotovy jen zčásti.[1231] Termín dokončení bytů nyní stanoven na jaro 2007.[1232] Okolo 7. října 2006 již byla do okenních otvorů v přízemí a 1. patře objektu vsazena okna. V 2. patře stále probíhala výstavba vnějších zdí i vnitřních příček. Počátkem listopadu 2006 již byla ukončena přestavba obvodových zdí. Do okenních otvorů vsazena okna a na střeše začala výstavba krovové konstrukce (zatím jen část základních trámů). Během 1. poloviny listopadu 2006 výstavba hrubé konstrukce krovu byla dokončena. V polovině ledna 2007 už objekt měl nejen střechu a okna, ale na jeho severní straně, do Lužické ulice, již byla položena fasádní omítka. Počátkem března 2007 v objektu probíhaly vnitřní práce. V polovině dubna 2007 pak v okolí domu, směrem do Lužické ulice, probíhala výstavba chodníků a dlažba příjezdových komunikací.[1233] Podle stavu ke konci června 2007 byla přestavba objektu hotova, včetně komunikací a chodníků v okolí. U domu ale nadále stál stavební jeřáb a jižní část pozemku zůstávala neupravená. Už ovšem probíhalo stěhování nájemníků. Počátkem září 2007 byl stavební jeřáb již zčásti demontován. I po dokončení výstavby domu ale jižní část pozemku (kde se v další fázi plánovala výstavba bytových domů) zůstala neupravená.[1234] Dům čp.1033/III získal číslo popisné 1. srpna 2007. Adaptaci pozdně socialistického betonového skeletu na obytný dům čp.1033/III lze uvítat jako elegantní řešení dlouho nevyužívaného a zdánlivě nevyužitelného objektu. Vzniklý bytový dům si ale svůj hybridní původ nese ve své vnější podobě. Architektovi se nepodařilo plně narušit monolitickou hmotu původního kulturního střediska a výsledkem je měřítkově poněkud těžkopádný objekt. 

Využití pozemku pro bytové účely se ale neomezovalo na přestavbu skeletu nedokončeného kulturního střediska. Už od počátku počítal developer s tím, že v 2. etapě dojde k výstavbě dalších obytných objektů v jižní části parcely. Kronika města za rok 2007 sice uvádí, že „podle projektu se počítalo se stavbou dvou dalších menších bytových domů, avšak nenašli se další konkrétní zájemci, proto se zatím dále nepokračovalo,“ ale to se následně změnilo.[1235] Vzhledem k stavební konjunktuře, kterou v té době procházela Česká republika i Rokycany, se dostala tato 2. etapa do fáze realizace velmi brzy. Už na jaře 2008 v sousedství domu čp.1033/III započaly práce na výstavbě dalších dvou bytových domů. V 1. polovině dubna 2008 už v jižní části pozemku probíhala skrývka zeminy a plocha srovnána. Práce pak pokračovaly rychlým tempem. V polovině května 2008 již počínalo vyzdívání základů nových domů. Koncem června rostlo zdivo obou domů. Na podzim 2008 měly oba nové objekty hotovou hrubou stavbu v plné výši zdiva.[1236] Jde o dva identické domy čp.1041/III a čp.1042/III. Stojí vedle sebe u jižního okraje pozemku. Dům čp.1041/III se nachází blíže Přemyslovy ulice, dům čp.1042/III u Šťáhlavské. Mezi nimi a dříve dokončeným bytovým domem čp.1033/III vede chodník. Dům čp.1041/III získal číslo popisné 19. srpna 2009.[1237] Dům čp.1042/III 7. srpna 2009.[1238] Jedná se o třípatrové objekty s plochou střechou. Jižní fasády jsou rytmizovány balkony, v nejvyšším patře pak hmota domů ustupuje a nalézá se tam terasa. Měřítkově jsou obě stavby zvládnuté. Nejde o výrazně progresivní architekturu, ale o slušný standard. Ve své době šlo o jedny z prvních bytových domů, dokončených po roce 1989, takže se jednalo i o jakousi rehabilitaci této formy zástavby poté, co byla degradována za socialismu do vulgárních podob panelového urbanismu.

 

 

 

3.15. Šťáhlavská ulice (levobřežní)

3.15.1. Urbanistický popis a stavební vývoj levobřežní Šťáhlavské ulice

Šťáhlavská ulice probíhá severojižním směrem po obou stranách Rakovského potoka. Pro tuto kapitolu je podstatná jen levobřežní větev Šťáhlavské ulice, která prochází po celé délce čtvrtí Za Rakováčkem v délce zhruba devíti bloků (definice, co považovat za domovní blok zde není zcela přesná kvůli některým kusým, slepým, či podružným kolmým ulicím). Trasa ulice měří dle stavu z roku 2021 cca 1300 metrů. Vytváří východní okraj a zároveň hlavní dopravní osu pro spojení s centrem města a okolními čtvrtěmi.

Zrod levobřežní Šťáhlavské ulice byl velmi komplikovaný a dlouho nebylo jasné ani její trasování a dopravní funkce. Teprve v 70. letech získala nynější charakter, do té doby šlo o sérii nespojitých a často naprosto podružných komunikací. Dle stavu v roce 1938 existovala na levém nábřeží Rakováčku v severním úseku od železničního mostu až k ulici Tymákovská jen polní prašná cesta, vedoucí různými zatáčkami přímo u břehů potoka, tedy východně od nynější trasy. V středním úseku mezi Tymákovskou a Vysokým průhonem vůbec neexistovala, ani jako pěšina. Rozkládala se zde mozaika polí a luk. Od Vysokého průhonu k jihu samozřejmě ulice existovala, protože šlo o historickou trasu Šťáhlavské silnice, existující zde minimálně od 1. poloviny 19. století.[1239] O historii silnice z Rokycan na Šťáhlavy podrobněji v úvodních pasážích kapitoly „Rašínov“. O vývoji dopravních tras v jihozápadním okolí původních Rokycan viz též speciální mapa. Do roku 1947 se vývoj budoucí levobřežní Šťáhlavské ulice posunul jen částečně. V nejsevernějším úseku od železničního mostu k Lužické byla nyní vytýčena přímá regulační čára, podobná té současné, byť zatím prakticky bez zástavby. V úseku od Lužické k Tymákovské nadále vedla jen polní cesta u potoka a dál k jihu ani to ne.[1240] Trasu jakékoliv budoucí ulice, vedené při levém břehu Rakováčku, navíc už v roce 1938 začala blokovat velká zahrada sahající od domu čp.305/III v dnešní ulici Nad Průhonem až k Rakovskému potoku (dnešní lokalita malé chatové osady u Rakováčku, viz výše). Letecký snímek z roku 1951 ukazuje prakticky stejný stav. Severně od ulice Nad Průhonem bylo vyměřeno několik zahrad, přičemž jejich východní hranice přibližně odpovídala budoucí regulační čáře levobřežní Šťáhlavské ulice. Ale žádná komunikace ani pěšina podél nich nevedla. V nejjižnějším úseku Šťáhlavské ulice, mezi Vysokým průhonem a Mokroušskou, sice přibývaly domky a hlavně zahrady, ale zatím jen mezerovitě a parcelace se tu držela v odstupu od silnice na Šťáhlavy.[1241] Letecké snímkování z roku 1957 ukazuje, že mezi Vysokým průhonem a Mokroušskou již byla hranicemi jednotlivých zahrad (a několika sporadických domků) utvořena regulační čára. Nevedla podle ní ale prakticky žádná cesta a od Šťáhlavské silnice tuto rodící se zástavbu odděloval Rakovský potok, jenž tehdy protékal po západní straně silnice (na rozdíl od dneška). Nicméně tato hranice pozemků se později stala základem paralelní obslužné Šťáhlavské ulice, která v tomto úseku vyrostla souběžně s okresní silnicí na Šťáhlavy. Žádné další změny pozorovatelné nebyly. Ve velkém úseku od Vysokého průhonu k Tymákovské žádná levobřežní komunikace fyzicky neexistovala a nadále tu dožívala zemědělská krajina, přičemž sporadická parcelace na zahrady si držela odstup od potoka. Hranicí čtvrti Za Rakováčkem byla v tomto středním úseku, mezi Vysokým průhonem a Tymákovskou, spíše nynější Přemyslova ulice, ale i ta zatím byla jen ve stádiu zrodu.[1242] Bez velkých změn vypadala i situace dle mapy z roku 1974. Stav z oné doby je možno rekapitulovat následovně: nejsevernější úsek od železničního mostu k Lužické ulici měl již přímou regulační čáru i rozměřené stavební pozemky, ale nestála tu prakticky žádná zástavba. Následovala Prajzlerovic zahrada (viz výše), jejíž ohrazený areál jako zub vybíhal k východu, až téměř k potoku. V  úseku Lužická-Tymákovská již byla na mapě přes právě rušenou Prajzlerovic zahradu zakreslena nová regulační čára, ale chyběla podél ní jakákoliv zástavba i komunikace.  Mezi zahradnictvím a potokem nadále vedla polní klikatá cesta k Tymákovské. Od Tymákovské k ulici Nad Průhonem naprosto chyběla regulační čára i zástavba. Pouze pár desítek metrů severně od ulice Nad Průhonem vedla po východním okraji zahrad prašná cesta, slepě končící v loukách. Přímo u ulice Nad Průhonem pak vybíhal pás zahrad až k Rakovskému potoku a předěloval trasu budoucí Šťáhlavské ulice. Regulační čára byla stanovena v krátkém úseku severně od Vysokého průhonu, ale i tady chyběla zástavba. Šlo o pouhé zahrady. V jižním úseku od Vysokého průhonu k Mokroušské již byla regulační čára a sporadická zástavba na místních zahradách. Šlo ovšem o nezpevněnou cestu, která vedla paralelně se silnicí na Šťáhlavy, a mezi nimi protékal Rakováček. Jižně od Mokroušské ulice, až k dnešní ulici K Němčičkám, žádná zástavba ani parcelace neexistovala až do 2. dekády 21. století zde silnice na Šťáhlavy vedla okolo zemědělských pozemků za okrajem zastavěného území města.[1243]

Teprve v 2. polovině 70. letech 20. století byla do té doby nesouvislá komunikační síť v celém pásu po západním (levém) břehu Rakovského potoka propojena výstavbou nové komunikace, levobřežní Šťáhlavské ulice (o tomto komplexním inženýrském díle, které zahrnovalo i propojení s Plzeňskou ulicí, regulaci potoka, nový železniční most a další investice podrobněji viz výše, v samostatné podkapitole). Až potom se zformovala nynější Šťáhlavská ulice v dnešní trase a po celé délce získala regulační čáru, která hlavně v 70. a 80. letech vedla k výstavbě souvislé řady rodinných domů při západní straně nové ulice. Tato stavební akce zcela proměnila i dopravní vztahy v západní a jižní části Rokycan (viz podrobná mapa). Levobřežní Šťáhlavská ulice tak v sobě spojuje dvě, občas konfliktní funkce, obytnou a dopravní. Nová vozovka byla naštěstí trasována v odstupu několika metrů od původní regulační čáry (myšleno tam, kde nějaká regulační čára, tedy hranice zdejších stavebních parcel, byla vytýčena v období do 70. let 20. století). Zejména v nejsevernějším úseku se tak mohl rozpor mezi rezidenční a dopravní funkcí aspoň částečně zahladit zřízením širšího ochranného pásu osázeného izolační zelení, v nejjižnějším úseku od Vysokého průhonu k Mokroušské, byla dokonce podél starší regulační čáry ponechána samostatná paralelní obslužná komunikace, umožňující přístup k jednotlivým rodinným domkům bez kontaktu s rušnou průjezdní tepnou, která v tomto úseku zůstala v původní, separátně vedené trase (ovšem Rakovský potok byl převeden na opačnou stranu silnice). Po několika dekádách zahušťování zástavby a zaplňování jednotlivých parcel, pak po roce 2016 začalo vyměřování a postupné zastavování v novém úseku na jižním konci, mezi ulicemi Mokroušskou a K Němčičkám. Tento nový úsek byl z hlediska regulační čáry řešen také formou paralelní komunikace, k níž se obracejí zdejší nové stavební parcely, zatímco frekventovaná silnice na Šťáhlavy běží po vlastním tělese.

 

 

 

3.15.2. Zástavba v Šťáhlavské ulici

Ulice má jednostrannou zástavbu. Východní strana ulice je totiž nezastavěná a tvoří ji parkově upravený ostrov veřejné zeleně podél Rakovského potoka (až na protějším břehu potoka pak běží pravobřežní větev Šťáhlavské ulice, lemovaná rodinnými domy. Její popis je zařazen do kapitoly „Rašínov“). Domovní fronta levobřežní Šťáhlavské ulice začíná směrem od severu u vyústění podjezdu železniční trati, na křižovatce s ulicí K Trhovce. Na tomto nároží stojí prvorepubliková vilka čp.477/III (její popis viz výše, ulice K Trhovce). Tento starší objekt je tu ovšem výjimkou, byl totiž uchycen na již v meziválečném období zformovanou komunikační osu ulice K Trhovce, zatímco nynější Šťáhlavská ulice měla výrazně zpožděný vývoj. Regulační čára v úseku dvou bloků mezi ulicemi K Trhovce a Lužická je zachycena již na snímkování z roku 1947.[1244] Šlo ale s jedinou výjimkou pouze o zahrady. I proto je zástavba mladšího původu, převážně ze 70. let. Stojí tu objekt čp.755/III, což je typizovaný rodinný dům, takzvaný „šumperák“, tedy patrová stavba s plochou střechou a průčelím s balkonem. Postavený byl v 70. letech. Na státní mapě z roku 1974 ještě nebyl zakreslen.[1245] Někdy počátkem 21. století prošel opravou fasády a výměnou oken, ale zásadněji měněn nebyl. Vedlejší dům čp.735/III je patrový objekt ze 70. let, s modernistickou, výrazně asymetrickou sedlovou střechou, do jejíhož prudkého sklonu směrem do Šťáhlavské ulice je zabudováno průčelí. Zástavbu parcely si vynutilo město. Když v říjnu 1973 plénum MěstNV řešilo zábor nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů, zmiňovalo mezi desítkami pozemků, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), i zahradu č.kat.981/22 o ploše 935 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl Jar. Žampach z Plzně. Patřila mezi ty, které již byly převedeny na MěstNV a přidělovány komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[1246] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.981/22 bylo manželům Špelinovým (bytem Rokycany, čp.882/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout dvě bytové jednotky.[1247] Následuje ústí ulice Pod Čilinou. Zástavba v tomto nejsevernějším úseku je doslova ukryta za hradbou živého plotu, který tu v prostoru mezi zahradami rodinných domů a ulicí vyrostl hlavně jako izolační protihluková stěna. Za živým plotem je ostatně ukryté i ústí ulice Pod Čilinou, která je odtud průchozí jen pro pěší.

Na jih od ulice Pod Čilinou stojí nárožní vila čp.663/III. Její pozemek zůstával taktéž dlouho stavebně nevyužit. Rada MěstNV ale 21. února 1968 schválila vykoupení parcel č.kat.981/19 a č.kat.981/20 o ploše 950 čtverečních metrů od M. Slováčkové a synů a jejich svěření manželům Janu a Anně Chržovým (bytem Osek čp.1).[1248] Okolo roku 1970 tu pak skutečně postaven patrový dům čp.663/III s obytným podkrovím 1. patra a velkým zděným vikýřem. Státní mapa z roku 1974 ho ale ještě nezakresluje.[1249] Kromě nové krytiny střechy, položené počátkem 21. století, se dům uchoval prakticky intaktně. Na vedlejší parcele se nachází přízemní rodinný dům čp.809/III s plochou střechou, jemuž přiděleno číslo popisné někdy okolo roku 1980. Jeho výstavba ale začala už roku 1969, kdy uváděno, že manželé Cízlerovi rozestavěli objekt na parcele č.kat.981/15. Během roku 1969 ale nebyl objekt dobudován.[1250] Na státní mapě z roku 1974 vidět není.[1251] Těžkopádná stavba si uchovala do současnosti původní podobu. Na nárožní parcele s Lužickou ulicí pak stojí starší dům čp.476/III, jedna z architektonicky nejpozoruhodnějších staveb v této čtvrti, pojatá jako reprezentativní funkcionalistická vila. Stavební povolení bylo vydáno 4. dubna 1940 (majitel Jan Müller).[1252] Projekt byl dílem VSD Stavopodnik s r. o. z Plzně a plzeňského architekta Ondřeje Baxy. Kolaudace proběhla 24. února 1942.[1253] Jednalo se tak o jednu z posledních staveb provedených před faktickým ukončením soukromé stavební aktivity v protektorátních Rokycanech. Rozsáhlá dvoupatrová vila má plochou střechu a je komponována jako gradace několika hmot, které vrcholí věžovitým, obloukovitým schodišťovým traktem s velkými plochami oken, otočeným směrem do Šťáhlavské ulice. Oprava fasády a výměna oken provedená na přelomu 20. a 21. století sice domu vrátila čistotu barev, ale mírně pozměnila rysy vnějšího pláště v různých stavebních detailech. Šlo ale spíše o drobné změny. Vila by jinak mohla patřit mezi objekty, které by v budoucnu mohly být památkově chráněny a je podstatné, aby město i úřady maximálně asistovaly majitelům domu při budoucích opravách.

Jižně od ústí Lužické ulice následuje rozsáhlý pozemek bývalého Prajzlerovic zahradnictví, kde se koncem 80. let 20. století začalo na místě dětského hřiště s budováním kulturního střediska, které po přerušení výstavby bylo počátkem 21. století adaptováno na bytový dům čp.1033/III, k němuž přistavěny z jihu další dva menší bytové domy (viz výše, podkapitola „Plánované kulturní středisko“). Dál pokračuje opět individuální zástavba rodinných domků. Stojí tu dům čp.745/III, postavený v 70. letech. Ještě letecká fotografie z roku 1963 zde zachytila pouze prázdnou zahradu.[1254] I zde následně vyvinulo vedení města značný tlak na majitele. V říjnu 1973 jednalo plénum MěstNV o programu záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy pozemků určených k stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), zařadilo také tuto zahradu č.kat.974/1 o ploše 920 čtverečních metrů, jejímž majitelem byla M. Svobodová z Prahy. Uvádí se mezi těmi, kterou přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[1255] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.974/1 bylo vydáno manželům Černých z Těškova mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout dvě bytové jednotky.[1256]  Jde o patrový objekt s plochou střechou a typickými prvky dobového svépomocného stavitelství. Vyškrabávané pásové motivy v brizolitové fasádě nebo zdobné řešení kovového plotu byly výrazem neumělých představ tehdejších stavebníků o krásném bydlení (v podmínkách, kdy sortiment stavebnin byl limitovaný a kdy neexistoval prakticky trh profesionálních projekčních služeb). Dům se dochoval v původní podobě. Sousední dům čp.633/III z konce 60. let je další ukázkou socialistického svépomocného stavitelství, v tomto případě navíc proporčně těžkopádná a předimenzovaná. Patrová stavba má mohutné obytné podkroví 1. patra pod vysokou sedlovou střechou. Do ulice je dům otočen masivní štítovou stěnou. I on si plně udržel původní vzhled a neprošel výraznými stavebními úpravami. Je zakreslen již na státní mapě z roku 1974, stejně jako sousední dům čp.605/III.[1257] Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, postavený v 60. letech, byl asi zamýšlen jako demonstrace obytného komfortu. Ale tento ponuře masivní objekt vyznívá spíše jako ukázka amatérského kutilství, které v době socialismu infikovalo i městskou vilovou výstavbu. Štítová stěna domu je otočena do ulice. Před domem u okraje chodníku vyrostl ještě mnohem později další předimenzovaný objekt, tentokrát jde o přízemní stavbu čp.1024/III s mohutnou valbovou střechou. Umístěn je zde prostor pro podnikání. Číslo popisné mu přiděleno 10. září 2005.  Komerční objekt má rozměry přesahující leckterý rodinný dům. Následuje ještě rodinný dům čp.754/III. Postaven byl koncem 70. let.  V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků, navržených k rapidnímu stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (plný seznam viz výše), byla zařazena i zahrada č.kat.973/4 o ploše 925 čtverečních metrů, jejímž majitelem byl ing. Josef Mojžíš, bytem Rokycany čp.74/I. Parcelu prý přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[1258]  Dle informací z ledna 1980 již je dům čp.754/III kolaudovaný.[1259] Nepříliš nápaditý, ale proporčně aspoň zvládnutý patrový objekt se sedlovou střechou se uchoval v prakticky původní podobě. Vedle něj ústí do Šťáhlavské ulice Tymákovská ulice.

V úseku od křižovatky s Tymákovskou ulicí ke křižovatce s ulicí Stará cesta je zástavba podél Šťáhlavské ulice velmi mladého původu. Regulační čára zde vznikla až koncem 70. let při výstavbě komunikace, do té doby zde dožívaly zemědělské pozemky. Teprve tehdy začala výstavba rodinných domů. Ještě na mapě z roku 1990 tu převládaly nezastavěné zahrady a proluky a proces zahušťování zástavby tu trval až do přelomu století. Uliční frontu otevírá nárožní vila čp.911/III z konce 80. let 20. století. Na státní mapě z roku 1987 není zakreslena.[1260] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Následuje dům čp.918/III, rovněž z konce 80. let. Tento nenápaditě pojatý jednopatrový rodinný dům má sedlovou střechu, pod ní obytné podkroví 1. patra. Stojí na zvýšeném suterénu. Sousední pozemek zůstává ještě dle stavu z roku 2019 stavebně nevyužitý. Rozkládá se na něm jen zahrada. Následuje rodinný dům čp.878/III, patrový s obytným podkrovím pod asymetricky situovanou sedlovou střechou. Nepříliš elegantní štítová stěna, obrácená do ulice, je pokryta barevným plechem. Vilka postavena někdy v polovině 80. let 20. století. Sousední pozemek zaujímá jedna z těch bizarnějších individuálních staveb v Rokycanech. Až absurdně předimenzovaný dvoupatrový rodinný dům čp.1006/III s podkrovím v 2. patře pod vysokou sedlovou střechou. Je ukázkou obecnějšího trendu opulentního normalizačního stavitelství, kdy při absenci skutečného trhu s bytovou kulturou vznikaly stavby navrhované svépomocí.  A protože v nuzném prostředí pozdní normalizace nebylo možné status a majetek vyjádřit profesionálním architektonickým stylem, volili někteří lidé jako hlavní znamení své movitosti do extrému zvětšené dimenze novostavby. Efekt to ovšem mívalo někdy opačný a nechtěně komický. Stavba domu čp.1006/III začala již v 80. letech 20. století. Pak ale na dlouhou dobu přerušena. Byť byl dům již předtím obýván, číslo popisné dostal až 14. února 2003. Dle stavu ke květnu 2007 ale stále nebyla dokončena fasáda. Gigantický uliční štít tak měl jen hrubé neomítnuté zdivo.[1261]  Stejný stav nedokončenosti trvá i v roce 2018 a v kombinaci s neupravenou zahradou je výsledkem cosi, co připomíná venkovské stavby na Balkánu. Následuje patrový rodinný dům čp.827/III se stanovou střechou. Postaven byl počátkem 80. let 20. století. Mapa z roku 1987 už ho zachytila.[1262] Na jaře 2007 probíhá přístavba nové vchodové části, která zakryla původní luxferová okna schodiště.[1263] Do nové přístavby vsazena poddimenzovaná malá okna a dle stavu z roku 2018 nebyla ještě přístavba omítnuta. Zbytek domu si udržel původní podobu, výrazně ovlivněnou estetikou normalizačního období. Někdy počátkem 21. století aspoň nahrazen střešní eternit klasickou taškovou krytinou. Dalším objektem je rodinný dům čp.793/III z konce 70. let 20. století. Jde o patrovou stavbu se stanovou střechou. I v tomto případě je na domě poznat celý rejstřík socialistického stavebního sortimentu, ale kompozičně je pojat vcelku profesionálně. Vedlejší pozemek zaujímá objekt čp.868/III z poloviny 80. let 20. století. Mapa z roku 1987 již ho zobrazila.[1264] Je to patrový dům s obytným podkrovím 1. patra a stanovou střechou. Fasáda byla dříve pokryta dobově populárním plastickým štukem. Takto zachycen ještě v roce 2000.[1265] Později prošel úpravou fasády, která nově řešena jako kombinace klasické hladké omítky a vertikálního pruhu vykládaného kamenem. Na nároží s ulicí Stará cesta stojí rodinný dům čp.988/III. Ještě v roce neměl dokončenou vnější úpravu fasády.[1266] Číslo popisné mu bylo přiděleno 26. září 2000, ale architektura tohoto patrového objektu s plochou střechou odkazuje spíše na poslední dekádu socialistického normalizačního stavitelství. Fasáda je ovšem již moderněji barevně upravena.

Úsek od křižovatky s ulicí Stará cesta k ulici Nad Průhonem se stavebně zaplnil až v posledních dekádách 20. století. Vytýčení regulační čáry tu proběhlo v 70. letech, předtím tu již od 50. let bylo vymezeno několik zahrad, ale skutečná komunikace tudy nevedla. Na nároží ulic Šťáhlavská a Stará cesta stojí vila čp.801/III, plochostřechý, patrový objekt z doby okolo roku 1980. Na mapě z roku 1987 je již zakreslen.[1267] O něco starší byla sousední vilka čp.655/III. Pozemek byl vytýčen již někdy před rokem 1951 a již tehdy stála v zadní, západní části zahrady malá stavba, patrně zahradní domek či kůlna.[1268] Okolo roku 1970 k původní chatce přibyl i nový rodinný domek, situovaný blíže dnešní ulici, tedy u východního okraje parcely. Šlo o kompozičně nepříliš zvládnutou stavbu s plochou střechou, spíše ukázka svépomocných experimentů. Část domu měla přízemní výšku, další pak dosahovala do 1. patra. Postaven byl okolo roku 1970. Po roce 2015 prošel dům čp.655/III celkovou přestavbou, spíše náhradou za novostavbu. V červenci 2015 už probíhá demolice střechy domu. Dle stavu v srpnu 2016 už na jeho místě stojí nový rodinný dům, patrový, plochostřechý objekt, s minimalistickou uliční fasádou. Někdy poté byla provedena i úprava zbytku parcely. Původní chatka z 50. let, která ještě v květnu 2017 stála v zadní části parcely,[1269] byla zbořena a v červnu 2019 už na jejím místě vyrůstá novostavba nižší nádvorní budovy, mezi níž a vlastním obytným domem nově upravena zahrada s bazénem.[1270] Na nároží s ulicí Nad Průhonem stojí moderní obytný srub čp.1069/III, který zde až počátkem 21. století nahradil původní stavebně nevyužitou zahradu s malou dřevěnou chatkou (o domě viz níže, ulice Nad Průhonem).

Na protější straně křižovatky Šťáhlavská-Nad Průhonem stojí dům čp.305/III z přelomu 30. a 40. let 20. století. Ulice byla teprve dodatečně v 70. letech trasována přes velkou zahradu, jež plynule vedla od domu až k Rakovskému potoku (o domu i zahradě podrobněji níže, v podkapitole o ulici Nad Průhonem). Dál k jihu už ovšem opět převládá mladá zástavba, která se tu zformovala až v období socialismu a době svého vzniku odpovídá i architektonicky. V roce 1963 se mezi domem čp.305/III a ústím ulice Vysoký průhon rozkládal jen zemědělský pozemek.[1271] V roce 1974 zde podle státní mapy již existovaly tři vyměřené parcely, ovšem bez zástavby.[1272] Postupně na nich vyrostly tři rodinné domy čp.740/III, čp.763/III a čp.828/III. Čtvrtý dům vyrostl dodatečnou parcelací jižní části zahrady u čp.305/III. Jde o patrový dům čp.978/III s obytným podkrovím 1. patra, uličním štítem a sedlovou střechou. Fasáda je tvořena režným zdivem z bílých cihel. Na mapě z roku 1987 ještě není zakreslen.[1273] Získal číslo popisné až v polovině 90. let 20. století. Sousední objekt čp.828/III pochází z počátku 80. let 20. století.  Je vidět na státní mapě z roku 1987. Jde o naddimenzovaný patrový objekt, umístěný ještě na zvýšeném suterénu, příznačný pro normalizační snahy o velkolepost. Fasádu člení v obou podlažích v celé délce probíhající balkony. Objekt zakončen stanovou střechou. Dochoval se beze změn. Sousední parcelu zaujímá další robustní vila čp.740/III. Patrový objekt s valbovou střechou, se datuje do 70. let 20. století. Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.797/7 bylo manželům Fastovým (bytem Rokycany, čp.776/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout dvě bytové jednotky.[1274] Měřítkově je objekt čp.740/III podobný předchozímu. Pouze v uličním průčelí chybí balkony a naopak je přidán motiv sloupu u vchodu na severovýchodním rohu objektu. I tento dům se uchoval v původní podobě, pouze prošel výměnou střešní krytiny. Když se odmyslí použití pokleslých socialistických materiálů a stavebních prvků, tak kompozičně byl dům zvládnut poměrně dobře. Ze stejného období, tzn. ze 70. let, pochází i sousední vila čp.763/III na křižovatce s ulicí Vysoký průhon, která uzavírá tento úsek uliční fronty. Patrová stavba s podkrovím 1. patra pod asymetrickou sedlovou střechou je do ulice natočena štítovou stěnou. Hranice zahrad u posledních tří jmenovaných objektů ustupují nepravidelně od Šťáhlavské ulice. Je to drobný pozůstatek původního stavu, kdy levobřežní Šťáhlavská ulice ještě neexistovala a kdy se regulační čára zdejších zahrad vytvářela „naslepo“ a teprve později se ocitla v jiném urbanistickém kontextu výstavbou této levobřežní silnice. Ostatně i proto (a též z důvodů snížení rizika kolize s dopravou na Šťáhlavské ulici) byla dvěma nejjižnějším domům koncem 70. let i po výstavbě silničního tahu ponechána separátní obslužná komunikace, paralelní se Šťáhlavskou ulicí, napojená na uliční síť do ulice Vysoký průhon. Byla zrušena počátkem 21. století při výstavbě kruhové křižovatky Šťáhlavská-B. Němcové-Vysoký průhon (viz níže).

Jižně od ústí Vysokého průhonu se charakter zástavby mění. Tady už není domovní fronta řazena podél frekventované silnice z Rokycan na Šťáhlavy, ale vede tu paralelní plnohodnotná ulice, byť taktéž označena jako Šťáhlavská.  Mezi ní a silnicí se nachází úzký pruh, v jehož severní části stojí dvě malé zahrady. Na severní z nich stojí malý garážový přístřešek, na jižní starší dřevěné boudy. Skutečná zástavba je pak jednostranná, pouze při západní straně ulice. Stojí zde nejdříve rohový dům čp.639/III (jeho popis viz níže, ulice Vysoký průhon). Následuje dům čp.361/III. Podle čísla popisného měl vzniknout okolo roku 1930. Na mapě z roku 1940 ale ještě v této oblasti byly jen louky. Číslo popisné sem ve skutečnosti bylo přeneseno až druhotně, původně ho nesla chata pana Skolky v Němčičkách (viz níže). Dům ve Šťáhlavské ulici vznikl až koncem 20. století na pozemku, jenž byl původně od 40. let 20. století součástí zahrady u domu čp.449/III v ulici Vysoký průhon. Státní mapa z roku 1987 zde sice už zakreslovala samostatnou parcelu, ale bez zástavby. Svým stylem napovídá dům čp.361/III na vznik na přelomu 80. a 90. let 20. století. Jde o montovaný objekt typu OKAL, patrový se sedlovou střechou a obytným podkrovím 1. patra. V roce 2000 je doložen v původním stavu montované stavby.[1275] Počátkem 21. století prošel opravou fasády a výměnou střešní krytiny, která ho zbavila typizované estetiky pozdního socialismu. U domu čp.361/III odbočuje k západu Slepá ulice (viz níže). Na protější straně za jejím ústím stojí mohutná vila čp.965/III z 90. let 20. století. Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra má asymetricky posazenou sedlovou střechu a do ulice je orientován štítovou stěnou. Navazuje do jisté míry i v polistopadových poměrech na tradici naddimenzovaných, pozdně normalizačních vil. V roce 2000 byl v původním stavu,[1276] později prošel důkladnou opravou fasády, střechy a všech stavebních prvků. Původní kovová zábradlí balkonů v průčelí byla zajímavým způsobem nahrazena dřevem. Vedlejší rohovou parcelu zaujímá patrová vila čp.900/III s obytnými prostory v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou. Postavena byla koncem 80. let. Na státní mapě z roku 1987 ještě není. Uliční fronta se v této sekci teprve tehdy začala dotvářet vytýčením ulice K Lesu (viz níže).[1277] I v případě vily čp.900/III byla počátkem 21. století původní pozdně socialistická stavba upravena výměnou fasády, střechy a všech dalších stavebních prvků.

Za křižovatkou s ulicí K Lesu stojí rohový rodinný dům čp.861/III (jeho popis viz níže, v rámci pasáže o ulici K Lesu). Následuje pitoreskní dřevěný dům čp.604/III. Již v roce 1947 zde letecké snímkování zachytilo vytýčenou parcelu se zahradou.[1278] Na zahradě stál jakýsi menší objekt, není jisté, zda byl identický s nynějším domkem čp.604/III. Takto je zachycen ještě na snímku z roku 1963.[1279] Číslo popisné získal v 60. letech 20. století. Jde o dřevěný patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Působí spíše dojmem venkovského stavení nebo větší chaty. Výstavba domu začala roku 1967, kdy se uvádí jako stavebník rodinného domu na parcele č.kat.786/15 V. Dokoupil. Dům během roku 1967 nedokončen a zůstával jako rozestavěný.[1280] Uchoval se do současnosti v prakticky původní podobě coby zajímavá ukázka staršího typu zástavby této tehdy naprosto periferní oblasti Rokycan. Zástavba Šťáhlavské ulice pak pokračuje nárožním domem čp.430/III z konce 30. let, jehož popis už je zařazen do Mokroušské ulice (viz níže).

Za Mokroušskou ulicí začala po roce 2017 parcelace a výstavba inženýrských sítí i komunikací pro celou novou část města, sestávající z několika ulic a desítek stavebních pozemků. Dle stavu z května 2017 už probíhají zemní práce, ale jen v prostoru dál od Šťáhlavské ulice, spíše u křížení dnešních ulic Pšeničná a Mokroušská.[1281] Situace v červnu 2019 ukazuje, že budování nových ulic a infrastruktury už se rozšířilo i sem, do sektoru při Šťáhlavské ulici.[1282] V březnu roku 2020 už práce skončily a na celé prostoře je dobudována síť komunikací, přípojek elektřiny a jsou vyměřeny jednotlivé parcely. Zastavené území města se při Šťáhlavské ulici posunulo naráz o cca 200 metrů, tedy o jeden nový blok mezi ulicemi Mokroušská a K Němčičkám. Ve středu tohoto bloku do něj ještě kolmo zabíhá kratší bezejmenná komunikace, umožňující výstavbu i v nitru bloku. Šťáhlavská ulice je tu řešena coby paralelní komunikace, vedoucí souběžně se Šťáhlavskou silnicí, tedy stejně jako v úseku Vysoký průhon-Mokroušská. V této části nově zastavované lokality ale ještě dle stavu z ledna 2021 nebyla dokončena výstavba žádného rodinného domu. O této stavební akci podrobněji viz níže, v samostatné podkapitole. 

 

 

 

3.15.3. Vývoj pojmenování Šťáhlavské ulice

Složitý proces formování původně nespojitých komunikačních úseků podél levého břehu Rakovského potoka do podoby jednotné ulice se odráží i ve vývoji jejího pojmenování, nebo spíše jejích pojmenování.  Usnesením MNV z 25. července 1946 pojmenován úsek od nynější křižovatky s ulicí Boženy Němcové k jihu, směrem na Němčičky Šťáhlavská ulice (přičemž k ní patřil i současný úsek ulice Boženy Němcové od Rakovského potoka ke křižovatce s Jeřabinovou ulicí).[1283]

7. září 1953 byly také rozhodnutím městské rady pojmenovány některé nově vzniklé ulice. Pojmenování získala i Zahradní ulice (nezaměňovat s nynější Zahradní ulicí nacházející se sice ve čtvrti Za Rakováčkem, ale dál na západ, její popis viz výše) a ulice U Rakováčku.[1284] V případě ulice U Rakováčku se zdá, že mohlo jít o nejjižnější úsek pravobřežní Šťáhlavské ulice, mezi Karlíkovou a B. Němcové na Rašínově. V zápisu v obecní kronice je totiž popsána jako „ulice od domu dr. Nového podél Rakovského potoka až k Šťáhlavské ulici“.[1285] Domem dr. Nového je míněna vila čp.305/III na nynějším nároží ulic Nad Průhonem a Šťáhlavská na levém břehu Rakovského potoka. Jenže jak ukazuje letecký snímek města z roku 1957,[1286] tehdy nevedla po levém břehu potoka žádná ulice ani cesta. Dům čp.305/III byl podél Rakováčku propojen pouze dnešní cestou k nároží Karlíkovy ulice a odtud vedla k tehdejší Šťáhlavské ulici (současný západní úsek ulice B. Němcové) jediná cesta, a to jižní úsek nynější pravobřežní Šťáhlavské. Je ale otázkou, zda bylo označení ulice U Rakováčku vůbec oficiálně přijato a užíváno. Uliční název se totiž v následném období už nikde neobjevuje. Každopádně se zdá, že toto pojmenování se netýkalo čtvrti Za Rakováčkem, protože šlo o protější břeh potoka.  Podrobnější popis též v kapitole „Rašínov“. Co se týče Zahradní ulice, tady dobový zápis jasně mluví o „nové ulici za Rakováčkem“,[1287] takže se musela nacházet někde zde. Uliční název byl zrušen roku 1972 a tehdejší rozhodnutí poskytuje další indicii. Když totiž 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, bylo uvedeno, že Zahradní ulice bude zrušena a začleněna do Pionýrské ulice.[1288] Pionýrská ulice byl tehdy název ulice při Rakovském potoku, ovšem označení je prokázáno spolehlivě jen na pravém břehu potoka (tedy na straně Rašínova). Buď tedy usnesení z roku 1953 omylem mluvilo o ulici „za potokem“, nebo už před rokem 1972 byl název Pionýrská ulice zčásti aplikován i na levobřežní komunikaci. Analýza mapy z roku 1974[1289] ukazuje, že levobřežní komunikace vedla jen v několika izolovaných úsecích, navíc ne zcela spojitých. V úvahu by připadal nejsevernější úsek mezi ulicemi K Trhovce a Lužická (tam ale prakticky neexistovala zástavba), nebo krátký úsek severně od Tymákovské (tam už stály domy čp.605/III a čp.633/III, jejichž výstavba proběhla nedlouho před rokem 1972, tudíž by odpovídalo načasování hledání nového uličního jména), nebo úsek paralelní komunikace v jižním úseku od Vysokého průhonu k Mokroušské (zde ovšem stály jen zahrady a skoro žádné domy). Plénum MěstNV každopádně se sloučením Zahradní a Pionýrské ulice souhlasilo, jen prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[1290] Koncem 70. let 20. století, když byla dobudována velkorysá levobřežní komunikace, už je spolehlivě doloženo, že název Pionýrská ulice se vztahoval i na ni.

Název Pionýrská ulice se původně objevil na komunikaci na pravém břehu potoka, na straně Rašínova.  I tam byl vývoj názvosloví složitý (viz kapitola „ Rašínov“). Poprvé bylo jméno Pionýrská ulice aplikováno v roce 1951, kdy tak byla pojmenována dosavadní Zborovská ulice (severní úsek dnešní pravobřežní Šťáhlavské, od Uxovy k Sokolské ulici, tedy od trati k restauraci U Stočesů).[1291] Změna názvu byla přijata na počest 30. výročí založení KSČ a připomínala dětskou, komunisty řízenou organizaci. Od roku 1953 byl název Pionýrské ulice rozšířen i na dosavadní Scheinerovu ulici (střední úsek pravobřežní komunikace na rašínovské straně, mezi ulicemi Sokolská a Karlíkova).[1292] Celý pravobřežní segment podél Rakovského potoka se tak scelil pod jedním komunistickým ideologickým názvem (pokud necháme stranou otazníky okolo ulice U Rakováčku, viz vpředu). Koncem 70. let tedy toto označení pojalo i levobřežní novou silnici. Výjimkou zůstal jen úsek jižně od křižovatky s ulicí Vysoký průhon až na okraj města, který si trvale i za komunistického režimu uchoval název Šťáhlavská ulice.

V únoru 1990 na jednání zástupců Občanského fóra a Městského národního výboru bylo navrženo přejmenovat Pionýrskou ulici na ulici 28. října.[1293] Záměr ale nerealizován. Na podzim 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků pro celý levobřežní segment jméno U Rakováčku.[1294] Dlouho se ale nedělo nic, v polistopadovém období totiž (správně) leželo hlavní rozhodování o změně názvů ulic v Rokycanech přímo na místních obyvatelích. Konečně 4. dubna 1995 obdržela městská rada návrh jednoho z členů rady přejmenovat celou Pionýrskou ulici (na obou březích potoka) na Šťáhlavskou. Záležitost předána k posouzení místním občanům.[1295] 13. června 1995 se pak městské zastupitelstvo, po předchozím souhlasu městské rady[1296], rozhodlo přejmenovat Pionýrskou ulici na Šťáhlavskou ulici. Účinnosti nabyla změna od 1. července 1995.[1297] Ulice tak nyní zahrnuje celé úseky komunikací po obou stranách potoka.

 

 

 

3.15.4. Technický vývoj Šťáhlavské ulice

Ulice byla založena v nynější trase a proporcích v 70. letech 20. století, kdy se stala součástí nového silničního průtahu městem (o plánování výstavby i průběhu výstavby této komunikace viz vpředu, na začátku této studie). Na levobřežní komunikaci se sice čekalo desítky let, ale pak už díky jejímu celoměstskému významu probíhalo budování inženýrských sítí v Šťáhlavské (tehdy Pionýrské) ulici rychle. V 1. pololetí roku 1979 město investovalo do zaměření Pionýrské ulice.[1298]  Na výstavbu kanalizace Pionýrská přidělen v roce 1979 limit 37 000 Kčs, prostavěno 37 00 Kčs. Během roku 1979 proběhlo předzásobení materiálem podle požadavku dodavatele (n.p. Zemědělské stavby Plzeň). Vlastní realizace plánována v roce 1980.[1299] Do plánu na rok 1980 pak skutečně zařazeno budování vodovodu a kanalizace v této ulici.[1300] Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u akce kanalizace Pionýrská s rozpočtovou cenou 612 000 Kčs, přidělen limit 200 000 Kčs a počítáno i po roce 1980 se zůstatkem 375 000 Kčs. Akce vodovod Pionýrská měla rozpočtovou cenu 111 000 Kčs a přidělený limit 100 000 Kčs.[1301] V září 1980 ještě výstavba kanalizace v Pionýrské ulici pokračuje.[1302]  Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 plánován na výstavbě kanalizace objem 250 000 Kčs, z něhož ke konci října 1980 prostavěno 188 000 Kčs. Akce není dokončena, protože uváděn zůstatek 325 000 Kčs.[1303] V červnu 1981 zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti, i výstavba kanalizace v Pionýrské ulici.[1304] Během 1. pololetí 1981 práce na kanalizaci v této ulici probíhají.[1305]

Velkých investic se dočkal v 80. letech hlavně jižní úsek ulice, sousedící s perspektivní a bouřlivě se rozvíjející oblastí výstavby rodinných domků při Vysokém průhonu. V roce 1984 město investovalo do výstavby kanalizace v tehdejší Šťáhlavské ulici 460 000 Kčs (oproti plánovaným 400 000 Kčs).[1306] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na tuto investici 481 000 Kčs (v souladu s plánem). [1307] V 1. pololetí 1985 použita na výstavbu kanalizace a vodovodu v Šťáhlavské ulici účelová dotace.[1308] Výstavba kanalizace tu v roce 1985 naplánována na částku 260 000 Kčs (1. etapa).  K 30. září 1985 prostavěno už 456 700 Kčs (tato suma se už do konce roku nezvýšila).[1309] 2. etapa výstavby kanalizace naplánována na 300 000 Kčs a k 30. září 1985 proinvestováno 75 000 Kčs (do konce roku se prostavěná suma zdvihla na 192 000 Kčs).[1310] Kromě toho tu v plánu na rok 1985 počítáno s budováním vodovodu (1. etapa) za 450 000 Kčs (k 30. září 1985 prostavěno 536 000 Kčs).[1311] Do konce roku 1985 se už prostavěná částka za vodovodu nezvýšila.[1312] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici kanalizace Šťáhlavská 729 000 Kčs Kčs a na investici vodovod Šťáhlavská 450 000 Kčs.[1313]

I do plánu investic v rámci budování technické vybavenosti na 8. pětiletku (1986-1990) zařazena výstavba kanalizace v tehdejší Šťáhlavské ulici, s plánovanými náklady 700 000 Kčs a zdvojení kanalizačního systému v tehdejší Pionýrské ulici s náklady vyčíslenými na 700 000 Kčs.[1314] V 1. pololetí 1986 čerpána účelová dotace na technickou vybavenost na kanalizaci v tehdejší Šťáhlavské ulici.[1315] Na kanalizaci zde v roce 1986 prostavěno 687 000 Kčs (původní přidělený limit byl 688 000 Kčs) a dalších 64 000 Kčs na účetních dodatcích (limit byl 70 000 Kčs).[1316] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí kanalizace v tehdejší Šťáhlavské (2. část) s investicí ve výši 121 000 Kčs.[1317] V dubnu 1989 akce kanalizace Šťáhlavská uváděna již jako dokončená.[1318]  Dle údajů z dubna 1989 se právě pracuje na projektovém zajištění akce zdvojení kanalizace a úprava komunikace v tehdejší Pionýrské ulici.[1319] Technické služby v roce 1987 provedly rekonstrukci veřejného osvětlení v tehdejší Pionýrské ulici (není jasné na jakém břehu Rakováčku).[1320] Během roku 1988 prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti v Pionýrské ulici výstavba vodovodu (opět není jasné na jakém břehu Rakováčku). Práce začaly v červenci 1988 a plánované dokončení stanoveno na květen 1989. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 463 000 Kčs nakonec prostavěno během roku 1988 387 000 Kčs.[1321] Práce na vodovodu v Pionýrské pokračovaly i během roku 1989, kdy dosáhly finanční náklady 76 000 Kčs (ve shodě s plánem). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na stále na 463 000 Kčs. Práce, které podle tohoto pramene začaly v červnu 1988, měly termín dokončení stanoven na prosinec 1989.[1322]

V roce 2007 vybralo město Šťáhlavskou ulici jako první komunikaci v Rokycanech, na které bude testováno nové regulační zařízení pro veřejné osvětlení. O tomto kroku jednalo 2. listopadu 2006 vedení města společně s představiteli odboru rozvoje města.[1323]  8. listopadu 2006 tuto nabídku schválila městská rada.[1324] K instalaci mělo dojít v 1. pololetí 2007. Rozvaděč s regulátorem napětí měl průběžně upravovat intenzitu osvětlení podél celé ulice, například v pozdně nočních hodinách by intenzitu snižoval, což mělo vést k úsporám energie. Regulátor měla dodat firma ERASU POWER, provedení této zkušební fáze mělo vyjít na cca 300 000 Kč, přičemž do 3 a půl let se předpokládala návratnost investice.[1325] V rozpočtu na rok 2007 město vydalo částku 17 730 Kč na studii křižovatky Tymákovská-Šťáhlavská zastávka MHD.[1326] Dne 28. ledna 2008 zastupitelstvo města schválilo bezúplatný převod pozemku č.kat.973/1 o ploše 6591 čtverečních metrů na Plzeňský kraj.[1327] Pozemek tvoří vozovku Šťáhlavské ulice severně od křižovatky s Tymákovskou, až k železničnímu mostu, a dále i úsek Arbesovy ulice až ke křižovatce u jatek (Plzeňská-Arbesova).

Velkou změnou byla v roce 2010 provedená přestavba křižovatky Šťáhlavská-B. Němcové-Vysoký průhon na kruhový objezd. V květnu 2008 bylo ještě křížení těchto ulic v původním stavu.[1328] Vzhledem k sílící dopravě, včetně provozu nákladních vozů od průmyslové zóny pod Kotlem (viz kapitola „Jižní předměstí“) byly dopravní toky na křižovatce stále více problematické. V souvislosti s rekonstrukcí ulice B. Němcové tak byla nově vyřešena i tato křižovatka. Rekonstrukce začala 26. července 2010. Vyvolalo to dočasné uzavírky a přeložky dopravy.  Od ulice Boženy Němcové byly uzavřeny přípojné komunikace v ulicích Dělostřelců, Na Okrouhlici, Žižkova i Vysoký Průhon. Zbylý provoz po ulici B. Němcové byl řízen provizorní světelnou signalizací. Očekávalo se, že dopravní omezení budou trvat do 15. října 2010.[1329] Levobřežní Šťáhlavská ulice má v celé své délce asfaltový povrch. Vozovka je široká, pozůstatek velkorysého projektu ze 70. let 20. století, a po její východní straně se nachází široký vyasfaltovaný pruh krajnice (jakási první cyklostezka v Rokycanech), od 90. let 20. století stále více využíván jako noční parkoviště pro kamiony (až později omezeno). Po západní straně silnice postaven chodník, po východní straně nikoliv.

 

 

 

3.16. Obytný soubor Korea

Následující podkapitola musí dočasně opustit schéma, kdy je popis jednotlivých částí čtvrti Za Rakováčkem řazen podle ulic. V případě obytného souboru Korea jde totiž o urbanistický celek, jednotně postavený počátkem 50. let 20. století ve dvou celých domovních blocích mezi ulicemi Polní, Tymákovská, Krokova a Vysoký průhon (s ulicí Staré cesta, která je odděluje). Čtvrť Za Rakováčkem je doménou individuální výstavby. Soubor Korea se vymyká tím, že ačkoliv je tvořen 22 rodinnými dvojdomky, nešlo o soukromou stavební akci, ale o hromadnou, podnikovou výstavbu.

 

 

 

 

 

3.16.1. Příprava výstavby obytného souboru

V roce 1946 město obdrželo nabídku od Železničního bytového fondu na výstavbu 46 rodinných domků pro zaměstnance drah.[1330] Stavební komise MNV požádala profesora Aloise Mikuškovice o vypracování studii rozšíření zástavby v prostoru Za Rakováčkem.[1331] Národní výbor předběžně navrhl dvě lokality, proluku na severní straně Pražské silnice do Borku (tedy v prostoru čtvrtě Páclovna – viz samostatná kapitola) nebo u Tymákovské cesty Za Rakováčkem.[1332] Dne 28. listopadu 1946 vykonal Mikuškovic obchůzku.[1333] Město pak po konzultaci s  Mikuškovicem vybralo pozemky Za Rakováčkem. Šlo o parcely č.kat.958, č.kat.961, č.kat.962, č.kat.963, č.kat.965, č.kat.967, č.kat.968, č.kat.2828/1, č.kat.970/1, č.kat.956/1, č.kat.2829/1, č.kat.978 a č.kat.966.[1334] Nacházely se jinde než pozdější urbanistický soubor Korea. Šlo o velký prostor, zhruba vymezený ulicemi Tymákovská, Záhumenní, V Sadu, Krokova (podrobněji viz vpředu, v popisu urbanistického vývoje čtvrti Za Rakováčkem). Plány na výstavbu 46 rodinných domků nicméně zůstaly jen na papíře. Dvouletková československá ekonomika měla velmi omezené stavební kapacity a bytová výstavba pro Československé dráhy probíhala ve skutečnosti v mnohem skromnějších dimenzích, a to nikoliv v Rokycanech. Město aspoň v roce 1946 zahájilo v oblasti Za Rakováčkem instalaci veřejného osvětlení. Do té doby zdejší ulice nebyly osvětleny.[1335] Čerstvá periferie Rokycan se tak začala pozvolna proměňovat na skutečně městskou zástavbu.

Na části pozemků, vybraných městem roku 1946 pro možnou výstavbu domů pro zaměstnance drah, byla na přelomu 40. a 50. let provedena parcelace na zahrady. Myšlenka, že by Za Rakováčkem mohla být umístěna nějaká hromadná bytová výstavba, ale nezmizela. I je dědictvím onoho neúspěšného plánu z roku 1946. Podobná idea se objevila o několik let později. Počátek 50. let sice nebyl v Československu obdobím příliš velké bytové výstavby, rozhodně nikoliv soukromé, ale v podmínkách stalinské industrializace byl jasný zájem na podpoře rozvoje průmyslu a podnikového bydlení. Počátkem roku 1950 předložily místní podnik Kovohutě a rokycanská pobočka Škodových závodů požadavek na výstavbu sídliště rodinných domků pro své zaměstnance. Původně se uvažovalo i o přeložení výstavby do města Holýšov, ale nakonec definitivně vybrána rokycanská aglomerace.

Otázku přesného umístění nových domů řešil Krajský národní výbor opakovaným jednáním s rokycanským MNV během 1. pololetí roku 1950. Ten nabízel jako možné pozemky na Pražském předměstí nad pivovarem, po obou stranách železniční trati, tedy na místě nynější chatové osady u Žďárské cesty a kotelny.[1336] V jednu chvíli se zdálo, že optimální lokalita byla nalezena v katastru obce Kamenný Újezd, východně od Veselské ulice, jižně od železniční trati na Mirošov. Výhodou měla být poloha v těsné blízkosti podniku Kovohutě, s dobrou dopravní obsluhou. Záměr ale selhal na odporu místní samosprávy v Kamenném Újezdu. Tamní lidé se prý obávali, že jejich vesnice se změní v  dělnickou kolonii.[1337] Nakonec se do hry vrátily Rokycany. Dne 29. června 1950 souhlasila rada MNV s lokalitou mezi Tymákovskou cestou a Vysokým průhonem. 25. července 1950 ji pak KNV schválil jako stavební obvod, 29. listopadu 1950 se konalo komisionelní šetření. 11. prosince 1950 schválila rada MNV samotný projekt.[1338] Při zasedání pléna MNV v prosinci 1950 ale zazněly i kritické hlasy. Někteří členové rokycanského MNV namítali, proč nový obytný soubor má vyrůst relativně izolovaně, daleko od města.[1339] Uvědomme si, že mezi zamýšlenou kolonií a Rakovským potokem tehdy zela proluka, využívaná stále ještě převážně pro zemědělské účely. Nová čtvrť tak představovala skutečně jakousi izolovanou exklávu zástavby. 

 

 

 

3.16.2. Průběh výstavby obytného souboru Korea a jeho plánované rozšíření

Nakonec ale projekt dostal zelenou. Pozemek o rozloze cca 4 ha byl rozparcelován na stavební místa pro 22 dvojdomků, určených jako podnikové byty zaměstnanců Kovohutí a rokycanských Škodových závodů. Mělo jít o typizované objekty (model 40 D – podle jiného pramene 40 B a 40 E).[1340]  S jejich dobudováním se podle optimistického zápisu v obecní kronice počítalo ještě před koncem roku 1950.[1341] To se sice tak úplně nepodařilo, nicméně tempo výstavby bylo i tak svižné. V roce 1951 už je obydlena polovina z domů stavěných Škodovými závody, druhá polovina se dokončuje.[1342] Letecký snímek ze září 1951 ukazuje, že na celé ploše probíhají stavební práce.[1343] V novém obytném souboru vzniklo celkem 22 dvojdomků, tedy 44 domů. Z nich 34 stavěly Škodovy závody a 10 Kovohutě.[1344] V roce 1951 bylo všech 44 domů dostavěno a zkolaudováno.[1345] Letecká fotografie pořízená v srpnu 1952 už zachytila prakticky dokončenou akci. Domky už stály, ovšem chyběly cesty, ploty, nebyla dokonce ještě vytýčena ani ulice Stará cesta, která měla oddělovat oba bloky nové výstavby.[1346]

Obytný soubor byl sice oficiálně nazýván „sídliště ZVIL“ (Závody V. I. Lenina, tehdejší název koncernu Škoda), ale brzy se prosadilo pojmenování „Korea“ (podle tehdy probíhajícího konfliktu v Dálné Asii). Toto označení nebylo patrně nikdy formalizováno, ale našlo si cestu jak do běžné mluvy, tak do úředních dokumentů (byť od sklonku 20. století se toto označení z oficiálního jazyka poněkud vytrácí). Výstavbou sídliště Korea se počet domů v oblasti Za Rakováčkem skokově zvýšil na 142. Velký byl nejen dopad demografický a stavební ale i urbanistický a regulační. V prostoru Koreje sledovala původní struktura jednotlivých polních lánů obloukovitě prohnutý jihozápadní směr. Na rozdíl od některých jiných lokalit Za Rakováčkem, kde parcelace na rodinné domy mohla v podstatě evolučním způsobem postupovat po jednotlivých polních pozemcích, zde bylo nutné vytvořit zcela novou orientaci zastavovacího plánu. Korea nekompromisně nastolila severojižní a východozápadní orientaci, čím předurčila i podobu zástavby mezi tímto souborem a Rakovským potokem, jejíž regulační čáry se utvářely od 50. do 70. let a podřídily se tomuto novému zastavovacímu rastru.

Sídliště Korea se mělo ještě dále rozrůstat. Dne 17. října 1951 navštívili rokycanský MNV zástupci podniku Hrudkárny Praha, n.p. (budoucí RND Ejpovice, továrna se ještě budovala) a vyjádřili představu, že plánované sídliště pro své zaměstnance by optimálně umístili na západním okraji města, pod Čilinou. Mělo jít o drobnou, maximálně jednopatrovou bodovou zástavbu. Projekt ale nebyl realizován a hrudkovny nakonec své sídliště postavily na Pražském předměstí, a to v podobě bytových činžovních domů.[1347] Na zasedání místního národního výboru 25. února 1955 se v oblasti Za Rakováčkem, jihozápadně od Rakovského potoka, navrhuje další podniková a státní výstavba. Mělo jít o jednopatrové objekty, podobné zhruba těm, které v té době vyrůstaly v Jeřabinové ulici (viz kapitola „Rašínov“) nebo ve Školní ulici (viz kapitola „Jižní předměstí“), rozmístěné do proluk mezi stávající zástavbu.[1348] Projekt ale nebyl realizován a přednost stále více dostávala hromadná bytová výstavba sídlištního typu v jiných částech města. V roce 1959 se ale ještě naposledy uvažovalo o výstavbě dalších 41 rodinných domků podnikem ŽDH Ejpovice (hrudkovny) v prostoru mezi Rakováčkem a Koreou. K sídlišti Korea by tak přibyl další, jednotně koncipovaný soubor podnikových rodinných domů. Podnik ŽDH Ejpovice měl i provést pokládku inženýrských sítí v oblasti (včetně původní Koreje).[1349] Vzhledem k ekonomickému kolapsu původně ambiciózního podniku ŽDH Ejpovice ale i tyto plány zůstaly jen na papíře.

 

 

 

3.16.3. Popis zástavby obytného souboru Korea

Jednotlivé objekty sídliště Korea se v následujících dekádách postupně proměnily. Původní domky totiž byly pouze přízemní, s nízkou sedlovou střechou a malou obytnou plochou. Měřítkově připomínaly spíše nouzové dělnické kolonie a brzy přestaly vyhovovat požadavkům na obytný komfort (ovšem s tím se od počátku počítalo). Přestavby probíhaly rozšiřováním zastavěné plochy i přístavbou patra. Jen málokterý dům si tak uchoval původní vzhled. Směrem do ulice Vysoký průhon je otočen dvojdům čp.489-490/III. Jeho východní polovina (čp.489/III) byla už za socialismu zmodernizována a zvýšena o první patro, přičemž se změnil i půdorys objektu. Počátkem 21. století pak tato část objektu prošla opravou fasády a střechy. Západní polovina (čp.490/III) zůstala dlouho přízemní a v prakticky intaktní podobě ji zachycuje ještě fotodokumentace města z roku 2000.[1350] Dle stavu z května 2007 ovšem probíhala vestavba obytného podkroví do střechy čp.490/III, včetně nové krytiny a střešních vikýřů.[1351] Dne 21. května 2007 schválilo zastupitelstvo města poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na vestavbu bytu do půdních prostor objektu čp.490/III ve výši 50 000 Kč.[1352] Dům čp.491-492/III, obrácený do Polní ulice, rovněž prošel zásadní proměnou. Jižní část (čp.491/III) zvýšena někdy za socialismu o první patro, na které nastavěna mělká sedlová střecha. Severní polovina (čp.492/III) se zachovala v původní přízemní velikosti, ale došlo tu k přístavbě nového přízemního traktu na severní straně. Na jeho ploché střeše zřízena terasa. Počátkem 21. století byla opravena fasáda i střecha domu.  Taktéž sousední objekt čp.493-494/III v Polní ulici se zdaleka neuchoval v původních proporcích. Jižní část (čp.493/III) je zvýšena o první patro a má plochou střechu, přičemž fasáda svědčí o tom, že k této přestavbě došlo patrně v době normalizace. Dle stavu v dubnu 2000 byl čp.493/III obestavěn lešením a probíhal nátěr fasády.[1353] Severní díl (čp.494/III) byl dodatečně zvýšen o vezdívku v podkroví s trojúhelníkovým uličním štítem, ale ponechal si nadále sedlovou střechu. V Polní ulici následuje dům čp.495-496/III, jenž má opět dvě poloviny s nestejným stavebním vývojem. Zatímco jižní část (čp.495/III) si zachovala původní měřítka a sedlovou střechu s polovalbou, severní část (čp.496/III) byla za socialismu zvýšena o první patro, na které nastavěna mělká sedlová střecha. Do uliční fasády vloženo velké okno vyplněné luxfery. Dům čp.497-498/III prošel také značnou proměnou. Obě jeho poloviny prošly vestavbou obytných prostor do podkroví. Jižní polovina (čp.497/III) měla ještě dle stavu z roku 2000 původní skromné půdorysné dispozice.[1354] Počátkem 21. století pak obě prodělaly další rekonstrukci, v případě jižní poloviny (čp.497/III) došlo k prodloužení objektu, v případě severní (čp.498/III) byla provedena důkladná obměna všech stavebních detailů. V podkroví zřízeny nové vikýře a dům celkově zmodernizován. Dvojdomek se ale vcelku evoluční cestou adaptoval na potřeby moderního bydlení, aniž by byl znešvařen neústrojnými nástavbami apod.

Dům čp.499-500/III je otočen do ulice Stará cesta. Obě jeho poloviny se ještě k roku 2000 dochovaly v původní přízemní výšce s mělkou sedlovou střechou, byť fasády byly již novější.[1355] Někdy po roce 2010 proběhla na západní polovině dvojdomku (čp.499/III) zásadnější úprava, kdy vyzděno nově zčásti 1. patro a na takto zvýšený objekt posazen nový krov sedlové střechy, do níž umístěno obytné podkroví. Směrem do ulice zároveň zřízen předsunutý vchodový trakt. Východní polovina (čp.500/III) zůstává hmotově i vnějškově hodně podobná původnímu stavu z časů výstavby Koreje. Dvojdům čp.501-502/III na protější straně ulice se skládá z východní poloviny (čp.501/III), která byla ještě za socialismu zvýšena o první patro zastřešené nízkou sedlovou střechou, v neumělém svépomocném stylu s plochostřechou přístavbou nad vchodem a malou terasou. Počátkem 21. století byl čp.501/III celkově opraven, čímž byly odstraněny stavební materiály a prvky socialistické provenience. Terasa v 1. patře byla vyzděna a proměněna v krytý balkon. Dům získal fasádní nátěr v cihlové barvě. Šlo o poměrně kvalitní výsledek adaptace starší předlistopadové nástavby. Západní polovina (čp.502/III) zůstala přízemní a prošla pouze drobnějšími korekcemi v podobě úpravy fasády, oken a dalších detailů.  Vedle objektu čp.501/III byl počátkem 21. století zároveň na odděleném dílu zahrady postaven samostatný rodinný dům se sedlovou střechou čp.1004/III. Číslo popisné mu bylo přiděleno 26. září 2002, ale zdivo objektu je zčásti starší. Patrně vznikl adaptaci staršího hospodářského stavení. To je zde zakresleno na státní mapě z roku 1987.[1356] Další dodatečná novostavba vyrostla přímo na nároží ulic Polní a Stará cesta, západně od domu čp.502/III. Jde o přízemní rodinný domek čp.1034/III se sedlovou střechou, stojící na malé, druhotně oddělené zahradě. Stavební povolení vydáno 29. listopadu 2005.[1357] Dle stavu ke květnu 2007 už byl dům dokončen a obýván, ale chybělo číslo popisné.[1358]  Číslo popisné pak přiděleno 1. srpna 2007. V případě domů čp.1004/III a čp.1034/III jde o nepříliš častý případ, kdy byl obytný soubor Korea nejen vystaven rekonstrukcím a adaptacím původních staveb, ale kdy zde byla zástavba zahuštěna novými objekty (třetím takovým případem je dům čp.973/III v Krokově ulici, viz níže)

V případě objektu čp.503-504/III, jenž je opět obrácen do Polní ulice, nastaly zásadní dodatečné přestavby, které změnily původní dvojdomek i hmotově. Jižní část (čp.503/III) zvýšena o první patro a překryta plochou střechou. Brizolitová fasáda napovídá o datování této přestavby do období normalizace. Ale je kompozičně dobře zvládnutá. Směrem do ulice předstupuje schodišťový trakt s dobově populární velkoplošným luxferovým oknem. Severní část (čp.504/III) byla dle stavu z roku 2000 už také zvýšena o 1. patro, ale zakončena klasickým sedlovým krovem.[1359] Velmi podstatným způsobem se proměnil i sousední dvojdům čp.505-506/III. Jižní polovina (čp.505/III) procházela dle stavu z dubna 2000 částečnou vyzdívkou 1. patra. Na zvýšený objekt pak nastaven nový sedlový krov s obytnými prostory v podkroví. Kromě toho k domu provedena na jižní straně přístavba nového traktu, předstupujícího směrem k ulici a zakončeného trojúhelníkovým štítem. Chyběla zatím vnější úprava fasády, ale dům byl již obývaný. Stejný stav přetrvával v květnu 2007.[1360] Dne 21. února 2008 taky zahájeno společné územní a stavební řízení na stavbu dvojgaráže u domu čp.505/III dle žádosti, podané majiteli domu 28. prosince 2007. Nařízeno bylo opakované ústní jednání, protože žadatelé údajně předtím nesplnili své povinnosti.[1361] Původně totiž řízení zahájeno už 16. ledna 2008 a ústní jednání svoláno na 21. února 2008.[1362] Dne 31. března 2008 potom městský úřad vydal na tuto zamýšlenou stavbu konečně územní rozhodnutí i stavební povolení. Garáž o půdorysu 6 x 8,5 metrů a výšce 4,6 metrů měla dle projektu stát 5 metrů od hranice pozemku č.kat.796/2 (Polní ulice) a 0,8 metru od hranice č.kat.814/7. Objekt měl být zděný, s dřevěným sedlovým krovem. Projekt zpracoval ing. František Soukup. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2010.[1363] Dle stavu z roku 2019 zde ale žádná garáž nepostavena. Dům čp.505/III nicméně už má hotovou úpravu fasády. Vedlejší severní část dvojdomku (čp.506/III) se ještě v roce 2003 nacházela v původní skromné dispozici přízemního domku se sedlovou střechou a dvouosým průčelím.[1364] Již před rokem 2010 ale i tento domek prošel zásadní úpravou.  Byl rozšířen k severu, zvýšen a doplněn o nový krov s podkrovními místnostmi v 1. patře, takže se zcela změnil i hmotově. Hlavní obytné prostory jsou situovány do nového předstupujícího traktu se sedlovou střechou a štítovou stěnou s balkonem do ulice, zatímco původní domek tvoří jen malou část s vchodem a garáží. Dne 18. srpna 2008 podali majitelé objektu čp.506/III žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení na oplocení pozemku č.kat.814/6 u rodinného domu čp.506/III. Podle předloženého projektu je nové oplocení navrženo i v místě stávající studny, která byla společná pro rodinné domy čp.506/III i čp.505/III. Na společné hranici mezi oběma zahradami těchto sousedících domů navrženo oplocení jako plné zdivo z KB bloků, o výšce maximálně 1,8 metrů. V místě nad stávající studnou projektován odnímatelný kovový rám s výpletem z povlakovaného pletiva. Oplocení hranice mezi zahradou u čp.506/III a pozemkem č.kat.796/2 mělo být provedeno jako stávající oplocení směrem do Polní, tedy betonový sokl a pletivo v kovovém rámu.  9. září 2008 městský úřad na 14. září 2008 svolal ústní projednání.[1365] Dvojdům čp.507-508/III poblíž severního konce Polní ulice působí nesourodě. Jižní polovina (čp.507/III) má původní dispozici přízemního objektu se sedlovou střechou (byť brizolitová fasáda již není původní). Severní část domu (čp.508/III) byla zvýšena někdy v době normalizace o první patro a má nyní plochou střechu. 

Do Tymákovské ulice je orientován dům čp.509-510/III. V tomto případě si obě jeho části zachovaly víceméně původní proporce. Jde o přízemní objekty se sedlovou střechou. Průčelí už má ovšem zmodernizované. U vedlejšího objektu čp.511-512/III si původní měřítka podržela jen západní polovina (čp.511/III), která někdy počátkem 21. století prošla jen opravou fasády a střešní krytiny, zatímco východní polovina (čp.512/III) byla rovněž za socialismu zvýšena o patro a zakryta plochou střechou. Dům navíc rozšířen o předstupující schodišťový trakt s luxferovým oknem a přízemní přístavek na východní straně. V roce 1984 kolaudována přístavba a nástavba rodinného domu Miloše Lišky.[1366]

Dům čp.513-514/III je již obrácený, stejně jako následující objekty, do Krokovy ulice. Severní část (čp.513/III) v roce 2000 procházela stavebními úpravami, zatím spočívajícími v novém vyzdění předstupujícího traktu uliční fasády.[1367] Později rekonstrukce pokračovala zvýšením zdiva celého původního objektu, na nějž postaven nový sedlový krov s podkrovím 1. patra. Jižní část (čp.514/III) má původní skromná měřítka. Jde o jeden z nejvíce dochovaných domů z celého obytného souboru Korea.  Severně od domu čp.513-514/III vyrostl v 90. letech ještě dodatečně rodinný dům čp.973/III, přízemní objekt s plochou střechou stojící na zvýšeném suterénu. Je situován dál od ulice, zčásti za dům čp.513/III. Obě poloviny vedlejšího domu čp.515-516/III se uchovaly víceméně v původních proporcích. Obě jsou také vkusně a citlivě opraveny. Mezi nimi směrem do ulice stojí dokonce původní studna s pumpou, zbytek dřívějšího řešení zásobování vodou v této zástavbě, před pokládkou obecního vodovodu. Následuje dvojdům čp.517-518/III. Jeho severní část (čp.517/III) zůstala původním přízemním domkem se sedlovou střechou. Jižní polovina (čp.518/III) se ještě dle stavu z roku 2000 nacházela také v téměř původní podobě.[1368] Pak byla radikálně změněna. Původní domek patrně zčásti zbořen a na jeho místě počátkem 21. století vyrostla novostavba patrového rodinného domu s obytným podkrovím v 1. patře, měřítkově i dispozičně naprosto bez vazby na původní charakter sídliště Korea. Do ulice je předsazen nový trakt s štítovou uliční stěnou, zakončenou polovalbou. Dle stavu ke květnu 2007 již byla stavba hotova, byť patrně probíhaly některé dokončovací práce.[1369] Dům čp.519-520/III je otočen do ulice Stará cesta. Východní polovina (čp.519/III) byla už před koncem socialistického období zvýšena o patro, doplněna o uliční zděný štít a zakryta novou sedlovou střechou. Západní část (čp.520/III) má původní proporce. Do ulice Stará cesta je orientován i objekt čp.521-522/III. Jeho západní část (čp.521/III) je nadále přízemním domkem se sedlovou střechou, prakticky v původní podobě z 50. let. Zatímco východní polovina (čp.522/III) byla již někdy před rokem 2000 (možná i krátce před rokem 1989) zvýšena o první patro a značně rozšířena i v půdorysu. Má plochou střechu. K východní straně domu připojena přízemní zděná garážová kóje.

Opět v Krokově ulici stojí dvojdům čp.523-524/III, jenž se měřítkově uchoval poměrně bez zásadních změn. Obě jeho poloviny mají nadále přízemní výšku a sedlovou střechu. Stejná původní měřítka si až do počátku 21. století uchovaly i obě části domu čp.525-526/III. Pak jeho jižní polovina (čp.526/III) prodělala přestavbu, při níž na jižní straně domu přidán předstupující trakt a objekt nově zastřešen přidáním štítu. Nešlo ovšem o zásadnější hmotovou proměnou původní stavby. Dům čp.527-528/III působí nejednotně. Severní polovina (čp.527/III) je patrně nejlépe dochovaným objektem původní Koreje. Objekt si podržel nejen dobová skromná měřítka ale i většinu stavebních detailů. Zato jižní část objektu (čp.528/III) prošla normalizační přestavbou, při níž zvýšena o první patro a zakryta plochou střechou. Na objekt pak aplikována brizolitová fasáda. Stejná až brutální modernizace byla uplatněna i u sousedního objektu čp.529-530/III, kde obě poloviny domu byly za socialismu zvýšeny o 1. patro s plochou střechou. Tím, že akce prováděna na obou polovinách podle jednotného projektu, bylo aspoň dosaženo jisté ucelenosti této radikální přestavby. Navíc je nutné zopakovat, že se stavebními adaptacemi bylo u obytného souboru Korea od počátku počítáno. I proto byly původní domky tak skromně disponovány.  Poslední dům čp.531-532/III je orientován opět do ulice Vysoký průhon, čímž se uzavírá okruh. Obě jeho poloviny se dochovaly téměř v původní podobě, hlavně měřítkově, coby malé přízemní domky se sedlovými střechami.

 

 

 

3.16.5. Technický vývoj obytného souboru Korea

Vzhledem k chvatnému tempu výstavby, kdy bylo prioritou dokončit bytové jednotky, ale nezbývaly už peníze na ostatní infrastrukturu, nebyl život v Koreji zpočátku jednoduchý. V lokalitě nebyl zaveden vodovod. MNV sice žádal o povolení k urychlené výstavbě vodovodní větve, ale nedostávalo se peněz. Provizorním řešením tak bylo zřízení studen, společných vždy pro čtyři rodiny.[1370] Ještě počátkem 21. století se tu zachovalo několik takových studní (dle stavu k roku 2018 přetrvávala minimálně jedna z nich). Teprve na schůzi rady MNV 17. září 1958 doporučeno připravit též výstavbu vodovodu v prostoru Koreje.[1371] Měla probíhat v Akci Z.[1372] Na rok 1959 ale na tuto akci stát přidělil jen 22 000 Kčs. Odhadovaný náklad přitom činil 56 568 Kčs.[1373] V květnu 1959 ale ještě pokládka vodovodu nezačala. Město totiž v té době očekávalo, že v oblasti bude pokračovat podniková výstavba a společnost ŽDH Ejpovice by v takovém případě provedla výstavbu vodovodní přípojky ve vlastní režii.[1374] To se ovšem nakonec nestalo. Okolo roku 1959 připojeno sídliště Korea na kanalizaci.[1375]

V roce 1956 počítalo město, v návaznosti na soubor Korea, s úpravou Tymákovské ulice, která neměla do té doby zpevněný povrch.[1376] V stejném roce se měly dočkat úpravy i vozovky v samotném sídlišti Korea.[1377] Letecký snímek ze srpna 1957 ale ukazuje, že komunikace okolo Koreji byly nadále neupravené. Polní ulice měla příznačně ráz polní cesty, lehce nepravidelně běžící okolo nových domků. Podobně vypadala ulice Vysoký průhon. Krokova ulice v úseku, kde míjela Koreu, prakticky neexistovala, vedly sem jen pěšiny v travnaté periferii. Podobně vypadala i ulice Stará cesta.[1378]

V listopadu 1967 se uvádí, že v prostoru Koreje proběhla výstavba dětského hřiště, za pomoci lokálního občanského výboru.[1379] Akce proběhla k 50. výročí VŘSR, ale mimo původní závazek. V celoměstské zvelebovací soutěži tato akce obsadila 9. místo.[1380] Obyvatelé rychle rostoucí čtvrti Za Rakováčkem si ale přesto stěžovali, že jim chybí potřebná sportoviště. V roce 1968 při projednávání revize územního plánu pak MěstNV zadal k prošetření, zda opravdu situace vyžaduje výhledovou výstavbu sportovního areálu Za Rakováčkem.[1381] V prosinci 1974 uváděno, že Za Rakováčkem by mělo dojít v rámci Akce Z skutečně k výstavbě dětského hřiště, ale jeho umístění zatím prý není dořešeno.[1382]

 

 

 

3.17. Sídliště v Polní ulici

Obytný soubor Korea vnesl do čtvrti Za Rakováčkem model hromadně prováděné výstavby. Stále ale šlo v podstatě o zastavovací strukturu bodové výstavby rodinných domů, která se odlišovala spíše svou uniformitou (nyní již vlivem pozdějších adaptací značně setřenou) a ekonomicko-právním kontextem (šlo o podnikovou, nikoliv soukromou stavební investici). V 70., 80. a 90. letech 20. století se Za Rakováčkem zformovaly i tři menší lokality jednotně projektovaných řadových domků. I to byla novinka coby intenzivnější model poloindividuální zástavby. Šlo o řadové domy v ulicích Libušina, Tymákovská a K Lesu (viz v popisu příslušných ulic). Od konce 70. let do počátku 90. let 20. století se ovšem Za Rakováčkem objevila i daleko více odlišná urbanistická struktura, a to sídlištní výstavba bytových, zčásti i panelových domů. Tato, většinou nechvalně známá, sídliště byla v Rokycanech budována spíše v jiných čtvrtích, zejména na Pražském a Jižním předměstí, ale tento fenomén se objevil v menší míře i za Rakováčkem. Od konce 70. let začal vznikat soubor bytových domů podél západní strany Polní ulice.

Polní ulice se zformovala již počátkem 50. let 20. století, kdy její východní stranu vytýčila skupina rodinných domků obytného souboru Korea (popis východní strany Polní ulice viz výše, obytný soubor Korea). Západní strana ulice zůstávala nezastavěná a s Koreou tu přímo sousedily zemědělské pozemky, táhnoucí se až k Čilině. Takto to zachycuje například letecký snímek z roku 1963.[1383] V 70. letech 20. století byla zahájena parcelace i podél této uliční strany. Šlo o etapovitý proces, ale během následujícího čtvrtstoletí se celá západní fronta zaplnila a vytvořila specifickou enklávu typově podobných bytových domů sídlištního charakteru. Již v létě 1973 (někdy mezi 19. červnem a 14. srpnem) souhlasila rada MěstNV se zrušením již nevyužívaných polních cest č.kat.2821 a č.kat.2822 v této lokalitě, na základě žádosti Státního statku. Zánik zemědělské krajiny se opět o něco přiblížil.[1384] V červnu 1976 se na plénu MěstNV oznamuje, že Okresní stavební podnik provede výstavbu 44 bytů Za Rakováčkem pro své zaměstnance. Zahájení plánováno v roce 1977. Projektovou dokumentaci si měl zajistit sám Okresní stavební podnik. V místě chyběly inženýrské sítě. Náklady na výstavbu jednoho bytu tak měly být vyšší, než bylo tehdy zvykem.[1385]

 

 

 

3.17.1. Dům čp.783/III

Jako první vyrostl v 2. polovině 70. let bytový dům čp.783/III, třípatrový objekt s 16 bytovými jednotkami, postavený klasickou zděnou technologií tedy bez použití prefabrikovaných betonových panelů. Podle jiného pramene ale OSP postavil v Polní v této první fázi jen 14 bytů. K říjnu 1979 už objekt uváděn jako hotový.[1386] K jižní straně domu je připojen přízemní objekt trafostanice. Výstavba trafostanice Stará cesta se uvádí jako jedna z investic MěstNV, které probíhaly v roce 1979. Na akci přidělen limit 90 000 Kčs, z čehož během roku 1979 prostavěno 72 000 Kčs. Stavba prováděna dodavatelsky (Okresní stavební podnik a ZČE Plzeň) a měl být dokončen v roce 1980 po instalaci vybavení. Rozpočtová cena trafostanice 219 000 Kčs, přičemž z ní už do konce roku 1979 utraceno 201 000 Kčs.[1387] V březnu 1980 se trafostanice Stará cesta uvádí v plánu výstavby technické vybavenosti v roce 1980. Rozpočtová cena stále 219 000 Kčs, na akci přidělen limit 38 000 Kčs.[1388] V bilanci výstavby technické a občanské vybavenosti v roce 1980 z prosince 1980 se pak uvádí, že na toto akci byl na rok 1980 plánovaný objem 18 000 Kč. Stavba v roce 1980 asi dokončena, protože z tohoto limitu nebyl žádný zůstatek.[1389]

V roce 2008 provedena rekonstrukce fasádního pláště domu. Dle stavu k polovině srpna 2008 je již dům obestavěn lešením a ještě do konce srpna 2008 se rozběhla instalace nové zateplovací fasádní vrstvy, která překrývá původní brizolitovou omítku. Během října 2008 rekonstrukce vnějšího pláště domu dokončena.[1390] Fasáda provedena v odstínu červené a bílé.

 

 

 

3.17.2. Dům čp.802-803-804/III

Od roku 1979 pak v  sousedství začal, jako 2. etapa tohoto obytného projektu, vyrůstat architektonicky podobně řešený trojdům čp.802-803-804/III s 28 byty.[1391]  Jeho výstavba zahájena v květnu 1979. Šlo o služební byty pro Okresní stavební podnik, Okresní národní výbor a podnik Potraviny. Plánované dokončení stanoveno na září 1980. V červenci 1979 už stojí hrubé stavby, provádějí se vnitřní omítky a dokončuje se montáž bytových jader.[1392] Dle harmonogramu z prosince 1979 mělo být 28 zdejších bytových jednotek dobudováno během následujícího roku.[1393]  Mělo zde vzniknout 12 podnikových a 16 státních bytů, přičemž z těch státních byly 4 bytové jednotky určeny pro MěstNV jako náhradní byty pro řešení demolic kvůli výstavbě autobusového nádraží v Jiráskově ulici.[1394] Dům čp.804/III byl skutečně zkolaudován roku 1980.[1395] Na počátku roku 1981 již je objekt s 28 byty dokončen. Budování domu prováděl Okresní stavební podnik.[1396] V této fázi tedy vzniklo v Polní ulici celkem už 44 bytů. Náklad na jejich výstavbu dosáhl 7 086 000 Kčs.[1397]

Po roce 1989 prošly proměnou majetkoprávní vztahy v zdejších bytových domech. Na podzim 2004 schválilo zastupitelstvo záměr prodeje domu čp.802-803-804/III.[1398] Rozhodnutím městské rady z 9. května 2005 zařazen trojdům čp.802-803-804/III do III. vlny privatizace bytového fondu v Rokycanech.[1399] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 eur. Tato podmínka byla splněna, 9. ledna 2006 tudíž mohla rada[1400] a 24. ledna i zastupitelstvo privatizaci objektu opět potvrdit.[1401] Prodejní cena domu čp.804/III stanovena na 1 730 502 Kč, objekty čp.802-803/III nabídnuty za 2 341 753 Kč.[1402] Proti ceně domu čp.804/III ale podala odvolání jedna z tamních nájemnic. Ta poukazovala jménem všech obyvatel čp.804/III na časté závady s vlhnutím zdí ve sklepě a přízemí objektu (vzhledem k špatně provedené izolaci). Požadovala proto snížit prodejní cenu, nebo aspoň provést před privatizací domu jeho rekonstrukci (obnovu izolace a opravu sklepů). Rada města tyto námitky 26. června 2006 odmítla a setrvala na původně zamýšlené prodejní ceně. 11. července 2006 o záležitosti jednalo i zastupitelstvo.[1403] Dne 28. srpna 2006 o prodeji domu čp.802-803/III za 2 341 753 Kč rozhodovala městská rada.[1404] Ta návrh schválila. 3. října 2006 věc projednalo i zastupitelstvo města.[1405] Zastupitelé prodej odsouhlasili.[1406] V případě domu čp.804/III vyslovilo zastupitelstvo 4. prosince 2006 nesouhlas s požadavkem na snížení prodejní ceny a schválilo prodej za 1 730 502 Kč.[1407] Následně prošly objekty čp.802/III a čp.803/III zateplením a barevnou úpravou fasády. Dům čp.804/III zůstává dle stavu ze srpna 2018 v původní podobě.

 

 

 

3.17.3. Dům čp.876-877/III

V roce 1983 byla poblíž křižovatky ulic Polní a Tymákovská zahájena výstavba dalšího domu čp.876-877/III s 24 byty.[1408] Tentokrát už šlo o standardní třípatrový panelový objekt (typ PS69[1409]), hmotově ovšem podobný svým starším zděným sousedům. V listopadu 1983 se hovoří o tom, že výstavba domu probíhá. Z 24 zdejších bytů mělo být 12 bytů pro Zemědělské stavební sdružení a 12 pro státní statek. Hrubou panelovou stavbu prováděly Pozemní stavby Plzeň, další dokončovací práce mělo zajistit Zemědělské stavební sdružení.[1410] Během roku 1983 tu prostavěno 1 975 000 Kčs (oproti plánu, který počítal jen s výdaji 100 000 Kčs).[1411] V říjnu 1984 práce nadále pokračují. Zdejší byty byly určeny pro zaměstnance Zemědělského stavebního sdružení a Státního statku.[1412] V prosinci 1985 uváděno, že výstavba 24 bytů v Polní ulici pokračuje.[1413] V bilanci volebního období 1981-86 uváděno, že na výstavbu 48 /sic!/ bytů v Polní ulici šlo celkem 6 100 000 Kčs.[1414]

Do užívání dům předán roku 1986. Šlo o svépomocnou výstavbu, jejímž investorem bylo Stavební bytové družstvo Plzeň-sever. Projekt vypracovalo a stavební práce provádělo Zemědělské stavební sdružení Rokycany. Součástí objektu byla i samostatná plynová kotelna. V době zahájení výstavby se náklady na zbudování domu čp.876-877/III odhadovaly na 5 600 000 Kčs.[1415] I tento dům prošel počátkem 21. století opravou a zateplením fasády. Průčelí pojato v odstínech červené a šedomodré barvy.

 

 

 

3.17.4. Domy čp.951-952-953-954/III a čp.955-956-957-958/III z 90. let 20. století

Už koncem roku 1986 oznamuje předseda stavebního bytového družstva (SBD) Rokycany pan Chytil, že další výstavba v Rokycanech se připravuje na základě dohody ZSS, podniků ŽBC a Kovohutě, a to prostřednictvím SBD Plzeň-sever jako svépomocná stabilizační výstavba (po dokončení měla být předána do majetku SBD Rokycany).[1416] V únoru 1989 občanský výbor č. 7 zmiňuje, že v prostoru Polní ulice plánována výstavba cca 100 bytů, a upozorňuje, že kvůli vzrůstu počtu obyvatel nebude dostačovat stávající obchodní síť v této čtvrti.[1417]

Ani pád komunistického režimu tuto plánovanou investici nezastavil. V roce 1990 tak v Polní ulici začal vyrůstat soubor dalších panelových domů.  Šlo o 8 čísel popisných, umístěných ve dvou objektech čp.951-952-953-954/III a čp.955-956-957-958/III, celkem se 72 byty. Práce prováděla firma Pozemní stavby Plzeň, Závod 01. Na jaře 1990 začalo kopání základů. V únoru 1991 byla již hotová hrubá stavba.[1418] Investorem výstavby bylo Stavební bytové družstvo Plzeň-sever. V souvislosti s rozkladem stávajícího modelu socialistické ekonomiky se ovšem začala stavba dostávat do skluzu. Termín dokončení se opakovaně odkládal. Nicméně v roce 1993 se předání bytů definitivně přiblížilo. První dům měl být předán do užívání koncem dubna 1993, další dům v první květnové dekádě 1993. Stěhování nájemníků pak mělo začít počátkem června 1993.[1419] Kolaudace bytů v Polní ulici proběhla 25. května 1993. Následujících pár týdnů ještě zabralo odstraňování drobných závad. Problém se ale vynořil ohledně dvou kotelen, které vyrostly v sousedství nových domů. Bytové družstvo Plzeň-sever totiž podle původního projektu vybavilo nový obytný soubor vlastními tepelnými zdroji, nezávislými na obecních teplovodech. Jenže podle nových zákonů přešly nové domy i kotelny na obce a město Rokycany o ně nemělo zájem (dvě nové kotelny by znamenaly nové náklady na údržbu).[1420] V únoru 1993 proto schválilo městské zastupitelstvo bezúplatný převod dvou kotelen v Polní ulici zpět na Bytové družstvo Plzeň. Kotelny byly v té době již před dokončením.[1421] V červnu 1994 pak městská rada odsouhlasila i bezúplatný převod nově postavených domů.[1422]

 

 

 

 

3.17.5. Urbanistická a architektonická bilance sídliště v Polní ulici

Obytný soubor v Polní ulici během dvaceti let svého rozrůstání dosáhl kapacity 140 bytových jednotek a stal se demograficky poměrně významnou součástí Rokycan. S velkými sídlištními celky se měřit sice nemohl, ale rozhodně nešlo o zanedbatelný urbanistický soubor.

 

objekt	období výstavby	počet bytů
čp.783/III	2. pol. 70. let	16
čp.802-803-804/III	1979-1981	28
čp.876-877/III	1983-1986	24
čp.951-952-953-954-955-956-957-958/III	1990-1993	72
celkem sídliště v Polní ulici		140

 

 

Sympatické na tomto sídlišti je to, že jeho výstavbě nepředcházely žádné demolice, jako tomu bylo v případě sídlišť na Pražském předměstí nebo v historickém jádru města. Nové domy zde vyrostly doslova na zelené louce, což v poválečných Rokycanech nebylo vůbec běžné.  Architektonicky a urbanisticky ovšem šlo o omyl, protože v klidové části města, příznačné drobnou individuální zástavbou, se vztyčila hradba deskových domů orientovaná navíc nevhodně tak, že zcela zastínila protější stranu Polní ulice a pohledově i funkčně odřízla zahradní čtvrť Korea od ekologicky cenných svahů pod Čilinou. I při dálkových pohledech se ze siluety oblasti Za Rakováčkem tyčí neústrojné hmoty zdejších bytových domů. Z tohoto úhlu pohledu je již vcelku jedno, zda některé domy v této lokalitě vyrostly klasickou stavební technologií, nebo z panelů. Tehdejší kompetentní úřady měly zvolit nižší a volnější charakter zástavby, například formou bodové nájemní zástavby po vzoru sídliště v Školní ulici z 50. let 20. století (viz samostatná kapitola). Anebo aspoň měl být zvolen jiný zastavovací rastr, kolmo orientovaný na Polní ulici tak, aby se nevytvářela betonová hradba.

 

 

 

3.17.6. Úprava okolí sídliště v Polní ulici (park, hřiště, plánované garáže)

Stejně jako mnohá sídliště naprojektovaná za socialismu, postrádal i obytný soubor v Polní ulici občanskou infrastrukturu. Chudá byla parková úprava okolí nových domů, chyběla parkovací místa. Na jaře 1995 postavil Lesní úřad za novými bytovými domy v Polní ulici moderní dětské hřiště s atrakcemi z dřevěných klád a špalků.[1423] Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu v Rokycanech, toto hřiště mělo být zachováno jako perspektivní.[1424]  Postupně se tak západně od bytových domů zformoval parčík o rozloze cca 1,2 ha.[1425] Dne 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu. 606 000 Kč ušetřených na jiných investičních záměrech města (dětské hřiště U Cihelny, dětské hřiště B. Němcové, chodník Na Pátku a projekt rekonstrukce a rozšíření parku u sv. Trojice) bylo převedeno na rozšíření hřiště v Polní ulici. Šlo o instalaci herní soustavy a houpačky. Akce původně plánovaná až na rok 2007.[1426] Dne 3. října také zastupitelé rozhodli, že zatravnění hřiště na míčové hry v této lokalitě bude provedeno v roce 2007.[1427] Dne 3. října 2006 vypsáno na rekonstrukci hřiště výběrové řízení, na jehož základě získala 16. října 2006 zakázku firma TR ANTOŠ, s.r.o. z Trutnova za nabídkovou cenu 393 144 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 14. prosince 2006.[1428] V prosinci 2006 práce uváděny jako hotové. V rámci úprav musely být odstraněny starší kovové hrací prvky i relativně mladé dřevěné atrakce z roku 1995 (narušené hnilobou). Rekonstrukce hřiště vyšla nakonec prý na 500 000 Kč.[1429]

Sídliště v Polní ulici nebylo, jak bylo v éře socialismu zvykem, vybaveno dostatečným počtem parkovacích míst a garáží. Parkování osobních automobilů se soustřeďovalo výlučně na západní pruh ulice, ale ten již koncem 20. století kapacitně nevyhovoval. 12. ledna 1999 městské zastupitelstvo nesouhlasilo s prodejem pozemku za domem čp.876/III pro výstavbu garáže Z. Hlaváčovi.[1430] Už 26. března 1996 ale jednalo městské zastupitelstvo o záměru výstavby krytých garáží u nových domů v Polní ulici.[1431] Za domy čp.951/III a čp.952/III pak skutečně postaven komplex 8 garáží, přičemž původní obecní pozemek rozprodán jednotlivým majitelům.[1432] Pak se ale další výstavba garáží na počátku 21. století stala předmětem sporu. Střetly se tu dva veřejné zájmy, potřeba parkovacích míst versus ochrana zelených ploch v okolí domů. 15. září 2003 odmítla městská rada záměr společnosti HARVET,s.r.o. na odprodej pozemků pro zbudování garáží.[1433] Zastupitelstvo města pak kvůli kontroverzím v prosinci 2003 nepřijalo v této záležitosti žádné stanovisko. V červnu 2004 městská rada se záměrem zbudování garáží souhlasila a pověřila odbor rozvoje města zpracováním urbanistického řešení. V červenci 2004 pak na zasedání rady zvolena varianta podoby a rozsahu garážového areálu, přičemž iniciován výběr konkrétního řešení prodeje pozemků pro chystanou výstavbu.[1434]

Podle projektu Ing. arch. Hany Przygrodské, městské architektky, mělo jít o dlouhý komplex garáží umístěný podél západní strany zdejších panelových domů, asi 10-11 metrů od jejich obvodové stěny. Komplex by sestával ze 4 samostatných bloků (po 7-8 garážích). Celkem by tu vzniklo 31 garáží.  Vzhledem k možnému narušení plochy trávníků a dětských hřišť ve svahu u domů navrženo, aby novostavby byly zapuštěny do svahu a zezadu propojeny s terénem. Střecha měla vystupovat jen cca půl metru nad úroveň trávníků). Mezi jednotlivými bloky garáží plánována výstavba schodišť spojujících domy s trávníkem.[1435] Na konci roku 2004 městská rada probírala studii Ing. arch. H. Przygrodské, ale odložila definitivní verdikt o další přípravě výstavby.  Zároveň se rozešla stanoviska odborných komisí. Zatímco stavební komise projekt podporovala, hospodářská komise se svým usnesením z 24. května 2004 proti záměru postavila. Její členové totiž doporučovali ponechat tyto pozemky v obecním vlastnictví a zachovat je pro budoucí koncepční využití při chystané další výstavbě bytových domů dál směrem do svahu západně od Polní ulice.[1436] Na prosincovém jednání v roce 2004 pak návrh na zřízení garážového areálu zamítlo i zastupitelstvo. Svoji roli sehrály protesty části obyvatel ulice. Vadilo jim, že kvůli garážím by byly zabrány plochy dosud využívané pro dětské hry a navrhli umístit garáže jinam.[1437] Například do proluky na křižovatce ulice Polní a Vysoký průhon, nebo po straně domů, vedle kotelny na pozemek č.kat.4206.[1438] Druhá část obyvatel naopak stavbu garáží vehementně obhajovala.

 

 

 

3.17.7. Plánovaná další výstavba bytových domů západně od Polní ulice

Celá oblast západně od Polní ulice byla již podle územního plánu z 80. let 20. století vymezena pro další výstavbu bytových domů, která měla výhledově pokračovat západním směrem. Objevil se tu ale paradoxní jev. Nájemníci, kteří bydlí v již postavených domech, odmítají jakoukoliv další výstavbu v této zóně. Lidé, jejichž bydliště architektonicky poničilo charakter vilkové čtvrti Za Rakováčkem, se tak snaží pomocí hesel o estetických a ekologických ohledech, monopolizovat svoji současnou situaci, kdy právě oni mají exkluzivní výhled ze svých bytů na nenarušené svahy Čiliny, zatímco lidé ze sousedních domků o tento výhled právě kvůli bytovkám v Polní ulici přišli. Již v roce 1990 zasílají nájemníci z Polní protestní petici na radnici, v které vyjadřují svůj nesouhlas s další výstavbou panelových domů.[1439]

Je ovšem pravda, že pokračování masivní výstavby konvenčních bytových domů deskového charakteru by v této lokalitě nebyla vhodná. Západně od Polní ulice terén rychle stoupá a jakákoliv nová výstavba by progresivně zasahovala do obrazu celého města, ještě brutálněji než domy v Polní ulici. Při revizi územního plánu města, schválené počátkem října 1991, tak byla oblast předefinována na zástavbu formou drobnější bytové výstavby (tzv. viladomy, tedy bodové stavby, už oproštěné od monolitických prvků panelového sídlištního urbanismu). Město nechalo zpracovat zastavovací studii, která tu předpokládala zřízení nového náměstí s obchody.[1440] V podobném duchu, byť už bez zamýšleného náměstí, se nesl i územní plán města z roku 2000. Ten zde vyčlenil plochu o rozloze 6,82 ha pro nízkopodlažní bytové domy s odhadovanou výhledovou kapacitou 365 bytových jednotek.[1441] Zóna bytových domů měla vyplnit celé pole nad Polní ulicí, a to až do úrovně dnešní Záhumenní ulice. Zčásti měla zasahovat i jižně od stávající cesty „Vysoký průhon“. V roce 2005 ale začal územní plán v oblasti Za Rakováčkem procházet zásadní revizí (kvůli nutnosti inkorporovat zamýšlenou trasu západní silničního obchvatu městě), která změnila tyto zamýšlené regulativy. V roce 2005 podle starosty města Jana Balouna radnice eviduje zájem soukromého investora, který by za své peníze postavil desítky nájemních bytů na městských pozemcích. Podle starosty mělo město volné pozemky „pod vodojemem na sídlišti Pod Čilinou“ s tím, že na investora radnice vypíše výběrové řízení.[1442] Pak se ale o takovém projektu už nikde nemluvilo.

Územní plán města, respektive aktualizovaný regulační plán oblasti Za Rakováčkem z roku 2019 nadále předpokládá, že západně od sídliště v Polní ulici by mohly vyrůstat bytové domy. Má jít o menší pás, zhruba stejné šířky jako stávající sídliště, po jehož západním okraji je plánovaná nová severojižní ulice, souběžná s Polní ulicí. Má vybíhat k severu z ulice Vysoký průhon, ale na severním konci má být slepě zakončena, bez návaznosti na Tymákovskou ulici. Dál k západu již regulační plán zamýšlí výstavbu rodinných domů, která má být od rozšířené lokality bytových domů oddělena obdélným parkem, situovaným zhruba doprostřed délky nové ulice.[1443]

 

 

 

3.17.8. Vývoj pojmenování Polní ulice

Dne 7. září 1953 byly rozhodnutím městské rady pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice Za Rakováčkem. Pojmenování získala i Polní ulice.[1444] Od té doby se nezměnilo a je všeobecně zažité.

 

 

 

3.17.9. Technický vývoj Polní ulice

Polní ulice sice jako komunikace vznikla již počátkem 50. let, protože její východní stranu tehdy utvořil nově postavený obytný soubor Korea (viz výše). Nedlážděná vozovka a absence většiny inženýrských sítí pak ale ještě dlouhou dobu charakterizovaly tuto okrajovou cestu. Vozovka tu chyběla ještě dle stavu z roku 1957. Nahrazovala ji prašná cesta s lehce klikatou trasou. Sloužila tehdy výlučně jako příjezdová cesta k oněm několika dvojdomkům na Koreji, situovaným do této ulice.[1445] Až snímek z roku 1963 zobrazuje jasněji vymezenou uliční čáru s komunikací, nadále ovšem s nezpevněným povrchem.[1446]

Rychlejší změny nastaly až od 70. let 20. století a vyvolala je až výstavba bytových domů. V roce 1978 zde dokončena v návaznosti na stavbu prvního bytového domu v Polní ulici kanalizace.[1447] Dle zpráv ze září 1978 už je akce kanalizace v Polní hotova.[1448] Její výstavba ale prováděna již v roce 1977.[1449] V roce 1976 v Polní ulici probíhala v rámci akce „Plynovod Rašínov“ také pokládka plynového potrubí. Šlo o rozsáhlou investici, která se neomezovala jen na tuto ulici, ale byla souběžně prováděna i v ulici Tymákovské, Přemyslově a Vysoký průhon. Prostavěno na ní 106 302 Kčs (plánované náklady ovšem byly vyšší, 351 000 Kčs). Akce přešla jako nedokončená do roku 1977.[1450] V plánu na rok 1978 figurovala v Polní ulici i výstavba kanalizace a vodovodu.[1451] V září 1978 skutečně zmiňováno, že v Polní ulici se provádí výstavba kanalizační sítě.[1452] V červnu 1981 zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981-1985) v rámci budování technické vybavenosti, i výstavba komunikace v části Polní ulice.[1453] V roce 1983 zahájena i pokládka elektrického kabelu 22 kV v Polní ulici.[1454] Dle údajů z prosince 1983 tu z plánovaných 232 000 Kčs mělo být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) prostavěno 200 000 Kčs.[1455] Akce dokončena roku 1984.[1456] V roce 1984 město investovalo do této akce 15 000 Kčs (oproti plánovaným 30 000 Kčs).[1457] V bilanci volebního období 1981-1986 uváděno, že na elektrorozvody v Polní šlo celkem 201 000 Kčs (plán 232 000 Kčs).[1458]

V roce 1984 taky prováděna výstavba komunikace v Polní ulici nákladem 100 000 Kčs (splněn plán).[1459]  Práce začaly v říjnu 1984. V následujícím roce ale práce na vozovce procházely opakovaným zpožděním. V srpnu 1985 se uvádí, že Zemědělské stavební sdružení neplní stanovené termíny a termín předání komunikace kvůli tomu posunut na 12. září 1985. Jinde se mluví dokonce o termínu 15. říjen 1985. Původní termín předání přitom byl v červnu 1985.[1460] Výstavba komunikace tu v roce 1985 naplánována na částku 200 000 Kčs.  K 30. září 1985 z toho prostavěno 139 000 Kčs. Uvádí se, že se už podařilo zajistit pokračování prací.[1461] Do konce roku 1985 se ale prostavěná suma už nezvýšila.[1462] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici „komunikace Polní, 1. část“ 400 000 Kčs (ve shodě s plánem).[1463] V 1. pololetí 1986 čerpána účelová dotace na technickou vybavenost na úpravu komunikace a na výstavbu nízkotlakého plynovodu v Polní ulici.[1464] Na komunikaci v roce 1986 prostavěno 317 000 Kčs (dle plánu), na plynovodu 219 000 Kčs (rovněž dle plánu).[1465] Za rok 1987 na úpravě komunikace v Polní prostavěno 164 000 Kčs.[1466]

 

 

 

3.18. Ulice Stará cesta

3.18.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Stará cesta

Jde o nepříliš významnou komunikaci, která východozápadním směrem propojuje v délce tří bloků Šťáhlavskou a Polní ulici. Měří cca 330 metrů. Zajímavé je, že v místě křížení s Krokovou ulicí je trasa ulice Stará cesta zalomena tak, že ve skutečnosti nejde o jednu ulici, nýbrž o dva ne zcela spojité úseky. Urbanistický rozvoj ulice spadá až do 2. poloviny 20. století. Ještě v roce 1947 zde žádná zástavba ani náznak parcelace neexistovaly. Od Rakovského vedla tímto směrem polní cesta (odtud název ulice) č.kat.2823. Probíhala ale odlišnou trasou, protože po překročení Rakovského potoka se pravidelným obloukem stáčela k jihozápadu, takže ústila do cesty Vysoký průhon zhruba v místech nynějšího křížení ulice Vysoký průhon a Polní.[1467] Tato směrová orientace byla charakteristickým rysem celé oblasti mezi Tymákovskou cestou a Vysokým průhonem, kde již nejstarší katastrální mapa z roku 1838 ukazuje, že jednotlivé zemědělské pozemky byly takto obloukovitě zatočeny k jihozápadu. Tento směr plužiny může být daleko staršího data, stejně jako ona polní cesta. Mapa z roku 1838 ukazuje, že šlo o souvislou cestu, jež vybíhala od Plzeňské brány podél východní strany hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice na Plzeňském předměstí. Vedla pak jihozápadním směrem přes tehdejší pole na místě dnešního Rašínova. Západně od pozdějšího areálu starých kasáren (poblíž křížení ulic Tyršova a Žižkova) uhýbala k Rakovskému potoku, překračovala jej a směřovala sem, do prostoru dnešní čtvrti Za Rakováčkem. Není ovšem možné v ní spatřovat nějaký silniční tah v dnešním slova smyslu. Jednalo se o komunikaci, jejímž výlučným účelem bylo zajišťovat rokycanským měšťanům přístup na svá pole mezi Tymákovskou cestou a Vysokým průhonem. Již v 70. letech 19. století byla cesta přerušena při rozšiřování hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice a ztratila přímé spojení s historickým městem. Její od města vzdálenější úseky na místě nynějších čtvrtí Rašínov a Za Rakováčkem si ale udržely roli přístupové cesty k polím a loukám až do 20. století.

Nejzápadnější úsek ulice Stará cesta (mezi Krokovou a Polní) byl vytýčen již počátkem 50. let 20. století při budování obytného souboru podnikových dvojdomků Korea (viz výše). V září 1951 je na ploše Koreje vidět masivní stavební aktivita. Zároveň tím byla přerušena původní trasa polní cesty, protože soubor dvojdomků Korea byl orientován podle jiného směru. Místo toho vznikl západní úsek ulice Stará cesta, dle stavu v roce 1951 ale ještě fyzicky neexistoval, tvořilo ho jen velké staveniště.[1468] Ani letecký snímek ze srpna 1952 neukazuje odlišnou situaci. Dvojdomky sice již byly dokončeny, ale ulice Stará cesta nebyla ještě reálně vytýčena, stejně jako hranice plotů u jednotlivých domů. Šlo o rozrytý pruh země s pouhou pěšinou.[1469] Teprve letecká fotografie z roku 1957 již zachycuje vytýčenou regulační čáru ulice Stará cesta v úseku od Krokovy k Polní. Stále ale nebyla upravena do podoby městské komunikace. Jednalo se o prašnou cestu s úzkou vyšlapanou stezkou. Rolí ulice bylo oddělovat dva bloky zástavby Koreje.[1470] Na tento nový úsek se napojila stará polní cesta, která nyní sloužila jako spojnice pro pěší mezi novými domky na Koreji a městem. Ale pro tento účel se mohla použít i jistá stezka v linii dnešních ulic Nad Průhonem-Karlíkova, nebo už existující Tymákovská ulice, takže význam této komunikace zůstával podružný.

Letecký snímek z roku 1957 a stejně tak i snímkování z roku 1963 ukazují, že v úseku mezi Koreou a Rakovským potokem zela velká proluka, kde dožívaly poslední zemědělské pozemky.[1471] Úsek ulice Stará cesta od Krokovy po Přemyslovu existoval jen v náznaku, protože budoucí trasu ulice tu vyznačoval okraj nově vyměřených zahrad vzniklých v 50. letech po její severní straně. Šlo ale skutečně jen o okraj zástavby, žádná komunikace podél něj nevedla. Navíc nebyl ve stejné regulační čáře jako západní úsek ulice v kolonii Korea (odtud mírný posun a nespojitost, dodnes patrný v trase této ulice). V úseku od Přemyslovy ke Šťáhlavské ulice ani v náznacích neexistovala. Na její pozdější jižní straně se uprostřed zbytků volné krajiny, do oblouku vypínaly dvě zahrady se zahradními domky, které sledovaly původní směr parcelace zdejších polí.[1472] Takto situace vypadala i v roce 1974.[1473] Teprve po dokončení levobřežní Šťáhlavské ulice v 2. polovině 70. let byla parcelována a postupně zastavována ulice Stará cesta. Bylo při tom nutné aplikovat zcela nový parcelní rastr, který nemohl navázat na obloukovitě prohnutý směr původních polí a luk. V tomto ohledu šlo o složitější regulační počin než na mnoha jiných místech této čtvrti. Jedinou připomínkou existence původního směru plužiny je prohnutý jižní okraj hranic zahrad domů, stojících na jižní straně ulice Stará cesta, v nejvýchodnějším úseku mezi Šťáhlavskou a Přemyslovou. Je vidět pouze na katastrální mapě.

 

 

 

3.18.2. Zástavba v ulici Stará cesta

Popis objektů v západním uličním úseku od křižovatky s Polní ulicí ke křižovatce s Krokovou ulicí se nachází v popisu obytného souboru Korea (viz výše).

V prostředním úseku, mezi Krokovou a Přemyslovou ulicí, stojí následující objekty. Na severní straně je to dům čp.726/III (jeho popis viz výše, v podkapitole o Krokově ulici). Vedle stojí přízemní dům s plochou střechou čp.980/III. Číslo popisné mu přiděleno až v 2. polovině 90. let, ale odkazuje spíše na architektonické postupy z doby před rokem 1989. Jde ale o kompozičně zvládnutou stavbu. Vedlejší dům čp.841/III je patrový, s asymetrickou sedlovou střechou. Pochází z 1. poloviny 80. let 20. století. Na mapě z roku 1987 už je zakreslen.[1474] Uchoval se v původní podobě, kromě výměny oken. Na nároží s Přemyslovou ulicí pak stojí starší objekt čp.568/III, vzniklý postupným přirůstáním zahradního domku (viz výše, v rámci popisu Přemyslovy ulice).

Protější jižní uliční frontu vyplňuje objekt čp.829/III, patrový dům s nízkou stanovou střechou, postavený počátkem 80. let 20. století. Vedle něj je to potom rodinný dům čp.1035/III. Ještě v květnu 2007 šlo o nedostavěný patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Byla hotova hrubá stavba i střecha a do průčelí vsazena okna, dům ale zatím neobýván a chyběla fasáda.[1475] Číslo popisné mu bylo přiděleno 21. února 2008. Na sousedním pozemku stojí elegantní vilka čp.905/III. Jde o spíše nižší stavbu s  podkrovím v 1. patře pod valbovou střechou. Pozemek u domu má zajímavou stavební historii. Před vytýčením regulační čáry ulice Stará cesta tu stávala podlouhlá zahrada s obloukovitě k jihozápadu prohnutými hranicemi. V místech dnešní zahrady u čp.905/III na ní stála menší stavba zahradního domku. Je tu zachycena již na leteckém snímku ze září 1951.[1476] Na svém místě zůstávala ještě podle snímku z roku 1974.[1477] Až potom byla stanovena regulační čára nové ulice a napříč původní protáhlou zahradou vedeny hranice jednotlivých stavebních parcel. Dům čp.905/III byl postaven v 80. letech. Někdy na přelomu 20. a 21. století prošel rekonstrukcí. Na nároží s Přemyslovou ulicí stojí novější dům čp.1023/III. Jeho detailní popis se nachází v pasáži o Přemyslově ulici (viz výše).

Úsek od křižovatky s Přemyslovou ulicí k Šťáhlavské ulici se rovněž zaplnil až koncem 20. století. Na severní straně tu stojí dvojdům čp.792-815/III (viz výše, v rámci popisu Přemyslovy ulice). Pak už následuje jen nárožní rodinný dům čp.988/III (jeho popis viz výše, Šťáhlavská ulice). Na protější jižní straně stojí na rohové parcele s Přemyslovou ulicí dům čp.848/III (viz výše, v rámci Přemyslovy ulice). Vedlejší pozemek zaujímá vila čp.854/III, patrová, s obytnými prostory v podkroví 1. patra a robustním uličním štítem. Střecha je sedlová. Objekt postaven rovněž v 1. polovině 80. let 20. století. Ve své době šlo o poměrně oblíbený typ „mondénní“ pozdně normalizační architektury rodinných domů. Uchoval se bez větších změn dosud. Ze stejné doby pochází i vedlejší vila čp.856/III. V tomto případě jde o přízemní objekt se sedlovou střechou a rozlehlou štítovou stěnou obrácenou do ulice.  Na rohu se Šťáhlavskou stojí další rodinný dům čp.801/III (jeho detailní popis viz výše, Šťáhlavská ulice).

 

 

 

3.18.3. Vývoj pojmenování ulice Stará cesta

Dne 7. září 1953 byly rozhodnutím městské rady pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice Za Rakováčkem. Pojmenování získala i ulice Stará cesta.[1478] Jméno odkazuje na polní cestu, která tudy ještě v polovině 20. století vedla od města přes Rakovský potok směrem na pole za potokem (viz výše).

 

 

 

3.18.4. Technický vývoj ulice Stará cesta

Ještě letecká fotografie z roku 1963 ukazuje, že ulice byla teprve ve stádiu zrodu. V úseku od Rakováčku k Přemyslově ulici šlo o pěšinu, vedoucí podél severní strany úzkého pruhu zahrad. V úseku od Přemyslovy ke Krokově byla vytýčena jen severní uliční čára dnešní ulice, ale protože jižně od ní byla větší travnatá proluka, tak pěšina od Rakováčku se ubírala napříč tímto prázdným pozemkem. Směřovala do úseku mezi Krokovou a Polní ulicí, ve kterém jako jediném už ulice měla jasně vymezené regulační čáry, byť i tam šlo jen o neupravenou prašnou vozovku.[1479]

Úprava komunikace tu začala až v 80. letech. Za rok 1987 prostavěno na úpravě vozovky v této ulici 21 000 Kčs.[1480] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí „komunikace Stará cesta“, s investicí ve výši 99 000 Kčs.[1481] Během roku 1988 zde opravdu prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti úprava komunikace. Práce začaly už v červenci 1987 a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů, plánovaných na 120 000 Kčs, nakonec během roku 1988 prostavěno daleko víc, 330 000 Kčs.[1482] Práce ale patrně nebyly ještě úplně u konce, protože v dubnu 1989 se uvádí, že na rok 1989 město mimo jiné plánuje výstavbu komunikace v ulici Stará cesta.[1483] Práce na výstavbě komunikací v této ulici probíhaly skutečně během 1. pololetí 1989.[1484] Šlo o investici „Stará cesta II“.[1485] Na komunikaci Stará cesta během roku 1989 dosáhly finanční náklady 480 000 Kčs (ve shodě s plánem). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na 511 000 Kčs. Práce měly začít v březnu 1988 a dokončeny byly v prosinci 1989.[1486] V roce 1989 proběhla v ulici Stará cesta rovněž výstavba plynovodu.[1487] Plynovod v této ulici si v roce 1989 vyžádal finanční náklady 86 000 Kčs (ve shodě s plánem). Práce na něm začaly v lednu 1989 a dokončen byl v říjnu téhož roku.[1488]

Ulice Stará cesta je dle stavu ke květnu 2007 a identicky i k srpnu 2018 vyasfaltovaná v celé své délce. V úseku mezi Přemyslovou a Šťáhlavskou je ovšem položena pouze vozovka, chodníky po obou stranách chybí. Ulice není dopravně napojená na Šťáhlavskou. Její východní konec je zaslepen a slouží jen pro pěší. Ve zbylé části ulice jsou zřízeny oboustranné chodníky, přičemž na severní straně je mezi chodník a vozovku vložen úzký pruh trávníku, ale zahradnicky neudržovaný, bez výsadby stromů apod.

 

 

 

3.19. Ulice Nad Průhonem

3.19.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Nad Průhonem

Ulice má charakter nedlouhé příčné spojky mezi Šťáhlavskou a Přemyslovou ulicí, tedy v délce jednoho bloku. Její trasa měří cca 90 metrů.  Má zajímavou urbanistickou historii, protože nevznikla ryze umělou pravidelnou parcelací, ale její počátek sahá už do meziválečné doby, přičemž vznikla v zcela jiném kontextu. Už mapa stabilního katastru z roku 1838 ukazuje, že od tehdejší Šťáhlavské silnice v prostoru nynější křižovatky ulic Jeřabinová a Karlíkova na Rašínově se oddělovala úzká polní cesta č.kat.2825. Vedla zhruba v trase dnešní Karlíkovy ulice, překračovala Rakovský potok po již tehdy zakreslené dřevěné lávce a mířila k západu od potoka do polí za Rakováčkem. Nešlo o významnou trasu, ostatně cesta pak se pak vytrácela v polích někde západně od dnešní Přemyslovy ulice. Přesto posloužila jako organizační prvek pro dnešní ulici Nad Průhonem. Cesta s lávkou přes potok, jež sem dodnes vede z Karlíkovy ulice, sleduje identickou trasu jako tato dávno přetvořená polní cesta. Za první republiky, kdy celý pravý břeh Rakovského potoka rychle vyplnila nová čtvrť rodinných domků Rašínov, začaly pronikat tendence k urbanizaci i na opačný břeh Rakováčku. Letecký snímek z roku 1938 ukazuje, že podél jižního okraje této polní cesty vznikla velká zahrada o ploše zhruba 100 arů, která zahrnovala celý areál dnešní chatové osady u potoka a sahala západně od Šťáhlavské ulice až do dnešní ulice Nad Průhonem.[1489] Na přelomu 30. a 40. let 20. století vyrostl v severozápadním rohu této zahrady dům čp.305/III (vila Nových), čímž zde vznikla první stavba (o domě čp.305/III i zahradě podrobněji níže, v popisu tohoto objektu). Takto zachycuje situaci letecké snímkování z roku 1947.[1490]

Na letecké fotografii z roku 1947 je zároveň vidět, že západně od vily čp.305 bylo vytýčeno několik zahrad, mezi nimiž se objevil náznak regulační čáry budoucího přilehlého úseku Přemyslovy ulice.[1491] Do roku 1951 pak přibyla i zahrada na severní nároží ulic Nad Průhonem a Přemyslova (u dnešního domu čp.662/III).[1492] Dle stavu z roku 1957 již byly po obou stranách dnešní ulice, od vily čp.305/III k ústí do Přemyslovy ulice utvořeny regulační čáry, zatím vymezené jen nezastavěnými oplocenými zahradami. Dořešeno ale nebylo západní zakončení ulice. Ta dnes ústí do Přemyslovy a nepokračuje dál. Tehdy parcelní hranice nově zřízených zahrad ještě propouštěly pruh komunikace i k západu, kde mezi tehdy už stojícím domem čp.567/III a budoucím čp.727/III (popis obou viz výše, v rámci Přemyslovy ulice), vedla cesta, poměrně dost využívaná zejména obyvateli nové zástavby dvojdomků na „Koreji“ v Polní ulici, pro které to byla nejkratší spojnice mezi jejich novou ulicí a městem.[1493] Letecké snímkování z roku 1963 zachytilo postupné mizení této cesty, do jejíž trasy se začínala stavět výstavba rodinných domů mezi Přemyslovou a Krokovou ulicí. Ulice Nad Průhonem tak ztrácela svou roli pěší spojky a byla ukončena na úrovni Přemyslovy ulice. Zástavba v ulici byla sporadická, zčásti tvořená zahradami. Dořešeno nebylo její pokračování od vily čp.305/III k Rakovskému potoku, kudy nadále vedla jen úzká cesta v trase historické polní cesty. Levobřežní Šťáhlavská ulice vůbec neexistovala.[1494]

Prakticky stejný stav ukazuje státní mapa z roku 1974, na které je již ale vidět, že pokračování pěšiny od ulice Nad Průhonem ke Koreji bylo definitivně přetrženo. Podstatný posun naopak nastal mezi vilou čp.305/III a Rakováčkem, kde se původní ovocný sad začal měnit na menší pozemky chatové osady, dodnes existující. Šťáhlavská ulice nadále neexistovala, tudíž spojení tímto směrem bylo naprosto plynulé.[1495] Až v závěru 70. let 20. století byla ulice Nad Průhonem dotvořena při trasování zcela nové komunikace levobřežní Šťáhlavské ulice. Vila čp.305/III i okolní zástavba byla touto kapacitní silnicí odříznuta od bývalé zahrady, nyní již využívané jako zahrádkářská osada. Ulice Nad Průhonem byla zaústěna do Šťáhlavské (ovšem bez možnosti provozu automobilů). V následujících dekádách postupně zahrady a zahradní domky ustoupili modernější městské výstavbě rodinných domů.

 

 

 

3.19.2. Zástavba v ulici Nad Průhonem

Na severní straně ulice stojí u nároží Přemyslovy ulice rodinný dům čp.662/III, patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Pochází z doby okolo roku 1970. Jde o příznačnou architekturu oné doby s brizolitovou fasádu, střešním eternitem a dalšími rekvizitami časů socialistického stavebnictví. Uchovala se v intaktní podobě. Na státní mapě z roku 1974 již je zakreslena.[1496] Vedle se nachází o něco starší domek čp.571/III. Na jeho místě se již v roce 1951 rozkládala velká oplocená zahrada, která zahrnovala i pozemek u dnešního domu čp.662/III.[1497] Už v srpnu 1952 ukazuje letecké snímkování, že na zahradě probíhá v místech domu čp.571/III stavební aktivita.[1498] Práce nejspíše nepokračovaly rychle, protože ještě letecká fotografie v srpnu 1957 ukazuje jen rozestavěnou hrubou stavbu bez střechy.[1499] Domek byl dokončen až někdy koncem 50. let. Je patrový, s obytnými místnostmi v podkroví 1. patra pod stanovou střechou. Má uliční zděný vikýř. Proporcemi, byť ne použitými materiály a stavebními detaily, vlastně navazoval na tradici meziválečných rodinných domků. Ještě v roce 2000 se nacházel v původním stavu.[1500] Někdy počátkem 21. století prodělal celkovou opravu, při které vyměněna střešní krytina a okna a hlavně opravena fasáda, jež byla velice vhodným způsobem barevně pojata v kombinaci odstínů cihlové a bílé, čímž zmizela šeď původního brizolitového pláště. Následuje dům čp.798/II, patrový s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Postaven byl koncem 70. let 20. století. V jeho fasádě se silně uplatňují dřevěné obklady, které mu dodávají charakter chaty. Uchoval se bez větších změn. Na křižovatce se Šťáhlavskou ulicí se dlouho rozkládal nezastavěný pozemek. Zahrada je tu zobrazena roku 1957. Měla větší rozlohu, protože zahrnovala i pozemek současné zahrady u domu čp.798/III. Pokrýval ji jen mladý ovocný sad.[1501] Stejný stav zachycuje snímkování z roku 1963. Nebyla tu žádná zástavba.[1502] Později zde přibyla drobná dřevěná chatka. Takto je zahrada zachycena ještě v srpnu 2016. Pak se podoba pozemku zcela změnila, protože zde začala výstavba rodinného domu čp.1069/III. V květnu 2017 je zde již vidět velká základová deska budoucího domu.[1503] Pak zde rychle proběhla výstavba dřevěného obytného srubu. Jde o objekt s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Do ulice dům hledí štítovou stěnou s balkonem v 1. patře. Jedná se o poměrně vzácnou ukázku tohoto typu dřevostavby v Rokycanech. Ovšem situování této rustikální architektury na pozemku vedle frekventované Šťáhlavské ulice je trochu netradiční. Dům čp.1069/III byl dokončen 27. prosince 2018.[1504] Původní chatka byla i po výstavbě domu zachována jako drobná stavba v severnější části parcely.

Jižní uliční frontu zahajuje směrem od západu k východu rohový dům čp.858/III z poloviny 80. let 20. století. Je to dobově příznačná, nenápaditá a lehce předimenzovaná patrová vila se stanovou střechou, brizolitovou fasádou a dalšími prvky estetického cítění oné doby. Je zachycena již na státní mapě z roku 1987.[1505] Dochovala se bez větších změn do současnosti. Vyměřenou zahradu zde zobrazuje už letecké snímkování z roku 1957. Na východním okraji pozemku stál i malý objekt (zahradní domek či kůlna).[1506] Sousední pozemek zaujímá až pitoreskně působící domek čp.629/III. Extrémně drobný přízemní objekt se sedlovou střechou působí spíše jako nouzové stavení z doby hospodářské krize, než jako výsledek socialistické stavební produkce, ale jeho měřítka jsou vlastně daleko lidštější, než primitivně robustní socialistické vily, jaké v té době také v Rokycanech vyrůstaly. Pozemek se zahradou zde zachycuje už letecká fotografie z června 1947.[1507] Ještě v květnu 1963 letecké snímkování ukazuje nezměněnou situaci, kdy prázdnou zahradu pokrývá jen stromoví.[1508] Dům čp.629/III vyrostl až koncem 60. let. V roce 2000 měl ještě zcela původní podobu.[1509] Později prošel opravou fasády a výměnou střešní krytiny i oken. Na vedlejší parcele vyrostl až koncem 80. let rodinný dům čp.894/III, patrová vila s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, orientovanou štítem do ulice.

Nároží se Šťáhlavskou ulicí pak zaujímá vila čp.305/III, první stavba v této ulici, s velmi zajímavou stavební i urbanistickou historií. Tento dům je jednou z nejstarších staveb v celém okolí. Postaven byl na přelomu 30. a 40. let 20. století. Vojtěch Nový získal stavební povolení 10. října 1939. Projekt vypracoval František Michálek z Nové Huti.[1510] Číslo popisné by sice nasvědčovalo vzniku ještě dříve, zhruba na přelomu 20. a 30. let 20. století, ale šlo o jinou stavbu na nezjištěném místě (okolo roku 1930 se jako její majitel uváděl jistý pan Černý), z níž bylo toto číslo popisné až dodatečně přesunuto sem.[1511] Dům čp.305/III sice dnes stojí na nároží ulic Šťáhlavská a Nad Průhonem, ale v době své výstavby na přelomu 30. a 40. let vznikal v úplně jiném urbanistickém a regulačním kontextu. Již v červenci 1938 letecká fotografie zachycuje velkou zahradu, která začínala hned za lávkou přes Rakovský potok na konci Karlíkovy ulice na Rašínově.[1512] Tato zahrada s ovocným sadem dosahovala plochy okolo 100 arů a zahrnovala celé dnešní území malé chatové osady naproti Karlíkově ulici a táhla se západním směrem až do prostoru dnešní ulice Nad Průhonem. Severní hranici zahrady vymezovala cesta, běžící z Karlíkovy ulice přes lávku, dodnes existující. Zahrada se rozkládala i západně od dnešní (ještě neexistující Šťáhlavské ulice). Dům čp.305/III vyrostl v jejím severozápadním rohu. Je to vidět na leteckém snímku z roku 1947.[1513] Pak se po několik desítek let nic zásadně neměnilo. Dům čp.305/III a vedle něj velká zahrada jsou zaznamenány i na letecké fotografii z roku 1963.[1514] Státní mapa z roku 1974 pouze ukazuje, že zahrada již byla rozdělena na několik samostatných parcel (ovšem bez zástavby). Její rozsah ale zůstával beze změn.[1515] Zahrada plynule ve východozápadním směru propojovala oblast Rašínova s rodící se zástavbou v ulicích Nad Průhonem, Vysoký průhon a v přilehlém úseku Přemyslovy ulice. Zároveň ale fungovala jako bariéra pro trasování severojižní komunikace při levém břehu Rakováčku. Teprve ve 2. polovině 70. let došlo k výstavbě Šťáhlavské ulice, jejíž těleso vedlo napříč touto zahradou a oddělilo od ní dům čp.305/III. Jedná se mohutný a poměrně vysoký patrový dům se stanovou střechou. Dochoval se intaktně.

 

 

 

3.19.3. Vývoj pojmenování ulice Nad Průhonem

Dne 7. září 1953 byly rozhodnutím rady MNV pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice ve čtvrti Za Rakováčkem. Pojmenování získala i ulice Nad Průhonem.[1516] Název ulice Nad Průhonem je z historického hlediska chybný. Podle katastrální mapy z roku 1838 se tomuto území říkalo „Pod Vysokým průhonem“, zatímco oblast „Nad Průhonem“ se rozkládala jižněji, zhruba v prostoru dnešní ulice K Lesu a Mokroušská.

 

 

 

 

3.19.4. Technický vývoj ulice Nad Průhonem

Zatímco základní regulační čáry ulice se zformovaly vytýčením jednotlivých parcel již v 50. letech a během 60. let bylo definitivně vymezeno i to, že ulice nebude pokračovat dále k západu od Přemyslovy ulice, jednalo se o podružnou komunikaci, spíše obslužnou cestu pro vilku čp.305/III. Směrem k Rakovskému potoku pokračovala jen jako úzká cesta, už bez regulační čáry. Takto je zachycena ještě na státní mapě z roku 1974.[1517]

Výstavbou levobřežní Šťáhlavské ulice získala ulice Nad průhonem i svůj východní konec, byť nebyla komunikačně propojena pro automobily a směrem do frekventované Šťáhlavské ulice byla zaslepena. Nadále měla spíš charakter venkovské komunikace a zůstávala až do počátku 21. století nedlážděná. V roce 2003 rozhodlo město, že v roce 2005 bude ulice upravena položením asfaltové vozovky.[1518] To ale nerealizováno. Délka dotčeného úseku ulice činila 100 metrů, plocha 1000 čtverečních metrů. Odhadované náklady původně činily 1 400 000 Kč, v lednu 2005 při projednávání návrhu aktualizovaného harmonogramu oprav ulic stouply na 2 200 000 Kč. Realizace byla plánována na rok 2006, ale následně odsunuta na rok 2007. Projektová dokumentace již byla k lednu 2005 hotova.[1519] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „projektová dokumentace Nad Průhonem“ celkem 40 000 Kč (původně plánováno 44 000 Kč).[1520] V listopadu 2005 se město zabývalo dalším harmonogramem oprav komunikací. Kvůli revitalizaci areálu nových kasáren totiž městu nezbylo mnoho peněz na jiné akce. Investice na úpravu ulice Nad Průhonem měla až 12. pozici v aktualizovaném pořadníku.[1521]

Rekonstrukce ulice provedena až po roce 2013. V květnu 2013 se ještě nacházela v původním stavu, s uježděnou hlínou a trávou.[1522] Dle stavu z května 2015 již byla hotova.[1523] Komunikace pojata v modelu obytná zóna, tedy bez oddělené vozovky a chodníků. Povrch pruhu samotné vozovky je asfaltový, boční parkovací místa vydlážděna betonovými prefabrikáty. Ulice byla zároveň otevřena i pro dopravu do Šťáhlavské ulice.

 

 

 

3.20. Dodatečná parcelace oblasti okolo Vysokého průhonu

Oblast v prostoru Vysokého průhonu měla do konce 20. století jen řídkou zástavbu. Již na konci 30. let 20. století tu sice vyrostla v Mokroušské ulici skupina rodinných domků čp.424/III, čp.430/III a čp.431/III (viz níže), tehdy ale šlo o naprosto izolovanou výspu městské zástavby uprostřed polí. Takto je zachycena na snímkování z roku 1938.[1524] Na přelomu 30. a 40. let a krátce po roce 1945 tu město taky odsouhlasilo parcelaci několika rozsáhlých pozemků (viz výše). V roce 1952 tak už situace vypadala trochu jinak. Podél severní a hlavně jižní strany ulice Vysoký průhon přibyly četné vyměřené a oplocené zahrady, které v náznacích ukazovaly budoucí regulační čáry budoucích ulic Vysoký průhon, Mokroušská a Nová, nebo budoucí úsek Šťáhlavské ulice (paralelní se silnicí na Šťáhlavy) v prostoru jižně od Vysokého průhonu.[1525] Do roku 1957 tu přibyly další zahrady.[1526] Do roku 1963 se k západu protáhla regulační čára Mokroušské ulice skoro až k nynější Ovesné ulici.[1527]

 Celkově ale chvatná poválečná parcelace vynikala spíše plošnou rozlohou než kvalitou. Velká část nově vzniklých parcel zůstala dlouho nezastavěná a sloužila jen coby zahrady, popřípadě ozvláštněné nějakou dřevěnou chatkou nebo miniaturním zděným domkem. Přesto se v této době zformovala podstatná část uliční sítě v této oblasti. Jejím základem se stala historická cesta Vysoký průhon, nyní již proměňovaná v ulici. Na jihu s ní paralelně běžela ulice Mokroušská. Příčné spojení mezi oběma těmito komunikacemi ale zatím příliš nefungovalo. Ulice Šťáhlavská, Nová, Klidná a Ovesná existovaly v náznacích, neměly dotvořené regulační čáry, popřípadě existovaly jen jako polní cesty.

Od 60. let zrychlil ve čtvrti Za Rakováčkem stavební ruch a zahrady s chatkami se začaly měnit na rodinné domy. Tempo zrychlilo v 70. a 80. letech, kdy ho navíc podporoval národní výbor tlakem na majitele zahrad. Díky tomu po zhruba tři dekády probíhala na západním a jihozápadním okraji Rokycan značná stavební aktivita, aniž by se muselo město rozšiřovat. Jenže v polovině 80. let 20. století už nezbývalo Za Rakováčkem příliš mnoho volných stavebních pozemků. V rámci tehdejších přísných norem na ochranu zemědělské půdy nebylo tak jednoduché proměnit na stavební parcely pole a louky za městem. Pozornost městského národního výboru se proto upřela na oblast mezi ulicemi Vysoký průhon a Mokroušská, kde nadále byl prostor pro zahušťování dosud volnější zástavby. Už v roce 1972, kdy se vedení města zabývalo intenzivnějším stavebním využitím volných pozemků v intravilánu, se zmiňují zemědělské pozemky č.kat.787 a č.kat.792 v Mokroušské ulici o výměře cca 1,41 hektaru. Od 1. října 1972 prý obhospodařování těchto pozemků vypovídá pan Čepelák a státní statek neměl zájem o využívání. Šlo o pruh zemědělských pozemků na místě dnešní ulice K Lesu.[1528] Změna ale nastala až v 80. letech. V prosinci 1983 se uvádí, že právě lokalita Vysokého průhonu bude jedním z hlavních míst výstavby rodinných domků.[1529] V roce 1985 město konstatuje, že v intravilánu již nejsou prakticky žádné parcely pro individuální výstavbu. Rozsáhlé proluky se ještě nacházely právě v oblasti jižně od ulice Vysoký Průhon. Řešením proto měl být větší podíl zástavby řadovými domky, které umožňovaly vyšší hustotu osídlení. Pro tento účel vybrány v Rokycanech dvě lokality, jedna na Pražském předměstí (prostor Páclovny a Na Husinci), druhá Za Rakováčkem, podél ulic Šťáhlavská, Mokroušská, Vysoký průhon a Tymákovská. Celkem mělo být tímto způsobem postaveno 150 domů, z toho 1/3 řadových.[1530]

V červnu 1985 plénum schválilo seznam pozemků pro lokalitu „Rokycany II“ (jihozápadní část obce, ohraničena ulicemi Na Okrouhlici, Šťáhlavská, Mokroušská, Vysoký Průhon a Tymákovská). Už 19. listopadu 1984 jej odsouhlasila i rada ONV. Město zároveň uznávalo, že před výstavbou je nutno pozemky zasíťovat. Stanovilo proto, že v roce 1986 proběhne výstavba plynovodu z Polní ulice do Vysokého průhonu (až ke křižovatce s Krokovou ulicí) a v roce 1987 byla plánována výstavba plynovodu mezi Vysokým průhonem a Mokroušskou ulicí. V roce 1988 pak zamýšleno zahájit vlastní výstavbu rodinných domů. Kolaudace rodinných domů ovšem měla být vázána na dokončení nového vodovodu Strašice-Rokycany, který měl zvýšit kapacitu pro případný nárůst obyvatel města.[1531] Do plánu investic v rámci budování technické vybavenosti na 8. pětiletku (1986-1990) zařazena i plynofikace tohoto nového stavebního obvodu, která měla proběhnout ve 2 etapách s plánovanými náklady 330 000 + 1 500 000 Kčs. V téže pětiletce tu plánována i úprava komunikací, opět na 2 etapy, s náklady odhadovanými na 2 964 000 + 350 000 Kčs. Kromě toho se tu měly realizovat nové elektrické rozvody za 480 000 Kčs.[1532] V roce 1987 nechalo město v obvodu Vysokého průhonu zpracovat zastavovací studii.[1533] V roce 1988 už probíhají převody a výkupy pozemků.[1534]

Následovala skutečně značná stavební aktivita a podél ulic Vysoký průhon, K Lesu, Mokroušská, Nová, Klidná, Prostřední a Slepá vznikl plnohodnotný okrsek zástavby. V 90. letech 20. století také dotvořena zástavba přilehlého úseku Šťáhlavské ulice (viz výše). Ta zde má od 70. let 20. století zřízenu paralelní obslužnou vozovku, nezávislou na tranzitním silničním tahu Rokycany-Šťáhlavy. Na mimořádném zasedání městského zastupitelstva 10. září 1991 byly přijaty některé aktuální změny územního plánu. Oblast mezi ulicemi Tymákovská a Vysoký průhon vybrána pro individuální bytovou výstavbu.[1535]

 

 

 

3.21. Ulice Vysoký průhon

3.21.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice Vysoký průhon

Zástavba ulice Vysoký průhon byla dotvořena až během poslední čtvrtiny 20. století. Historie této ulice jako komunikační linie je ovšem daleko starší. Dnešní ulice Vysoký průhon fixuje historickou trasu polní cesty, která je zde doložena již na nejstarší katastrální mapě z roku 1838. Sloužila zemědělským povozům a stádům dobytka. Obsluhovala zdejší polnosti, patřící rokycanským měšťanům. Vedla (a nadále vede) až k okraji lesa Čilina. Už v regulačním plánu Rokycan z konce 30. let 20. století, jehož autorem byl Alois Mikuškovic, se počítalo s tím, že tato historická trasa bude v uliční síti zachována a akcentována nadstandardní šířkou 18 metrů. V prosinci 1939 při debatě o úpravách regulačních čar parcelovaného pozemku č.kat.797 byla tato šířka potvrzena.[1536] V roce 1938 šlo ještě stále o nezastavěnou zemědělskou krajinu. Historickou trasou zde probíhala cesta Vysoký průhon, do které se odbočovalo ze silnice na Šťáhlavy. Ta tehdy byla vedená o několik metrů blíže ulici Na Okrouhlici, přičemž Rakovský potok tekl po západní straně Šťáhlavské silnice, na rozdíl od současného stavu. Do Vysokého průhonu se tak vjíždělo přes potok (dle letecké fotografie zde nebyl mostek a projíždělo se přímo korytem potoka).[1537] Do roku 1947 už nastaly první známky urbanizačního procesu. Vyrostl zde první dům (čp.449/III) a po severní straně ulice vzniklo několik oplocených zahrad, jejichž regulační čára vytýčila obrys budoucího ústí Přemyslovy ulice do Vysokého průhonu.[1538] Parcelační tempo pokračovalo i v následujících letech, takže již v roce 1951 lemovala jižní stranu ulice v úseku od Šťáhlavské až naproti ústí dnešní Krokovy ulice řada zahrad v nové regulační čáře. Dokonce tu již bylo vidět i budoucí ústí Nové ulice (zatím jen v podobě vynechaného pruhu, nezahrnutého do soukromých zahrad). Na severní straně ulice sahaly jednotlivé vyměřené pozemky zahrad od ústí Přemyslovy téměř k ústí Krokovy ulice. Zároveň začala výstavba dvojdomků na „Koreji“, takže se už nejen regulační čarou ale přímo výstavbou začal utvářet úsek severní uliční fronty Vysokého průhonu mezi ulicemi Krokova a Polní.[1539] Pak se tento proces zpomalil, protože letecká fotografie z roku 1963 ukazuje v podstatě nezměněný stav. Jen ojediněle vyrůstaly na zahradách již první rodinné domy. I v této počáteční a značně periferní podobě měla ulice značnou šířku. Nebylo to dáno jen osvícenou regulační politikou vedení města, ale i prostou skutečností, že ulice Vysoký průhon měl charakter cesty lemované přírodní vodotečí, strouhou, přivádějící vodu od svahů Čiliny (ostatně dodnes je podobný stav dochován v části Vysokého průhonu za městem). Nedlážděnou ulici tak jen z části tvořila vyježděná cesta pro občasné automobily, zbytek bylo neregulované koryto této vodoteče.[1540] Ani mapa z roku 1974 neukazuje zásadnější změny. Podél ulice převládaly stavebně nevyužité parcely se zahradami a menšími zahradními domky. V nejzápadnější části byla jižní strana ulice (v úseku západně od ústí Nové ulice až k dnešní Ovesné ulici) zcela bez parcelace i zástavby a lemovaly ji jen zemědělské pozemky.[1541] Takto je ulice zachycena i na státní mapě z roku 1987. Tehdy už je ale patrné, že na mnoha dosud prázdných parcelách vyrostly rodinné domy, zejména severní strana ulice nabývala rysů kompaktní městské zástavby.[1542] Na přelomu 80. a 90. let pak byl urbanistický vývoj ulice dovršen založením souboru řadových domů v ulici K Lesu, přičemž zadní dvorky těchto řadových domů vytvořily zároveň jižní regulační čáru zbylého úseku ulice Vysoký průhon. Doplňování domů na nevyužitých parcelách probíhalo i v této době.

Regulační plán oblasti Za Rakováčkem z roku 2019 předpokládá, že ulice bude časem výrazně prodloužena západním směrem v délce několika bloků. Ze severu má míjet historickou cestu Vysoký průhon, která má být ponechána coby přírodní zelený pás. Na protější straně se předpokládá jeden blok zástavby bytových domů souběžně se sídlištěm v Polní ulici a pak bloky rodinných domů. Pak má ulice končit u plánovaného západního obchvatu města (viz níže). Svými proporcemi i napojením na uzlový komunikační bod v podobě křižovatky ulic Šťáhlavská-B. Němcové je ulice Vysoký průhon předurčena být lokální dopravní osou jižního sektoru čtvrti Za Rakováčkem.[1543]

 

 

 

3.21.2. Zástavba v ulici Vysoký průhon

Na severní straně stojí nejprve na rohové parcele dům čp.763/III (jeho popis viz výše, Šťáhlavská ulice). Na sousedním pozemku vyrostl počátkem 21. století nový dům čp.1051/III, s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou s polovalbou v uličním štítu. Koncem roku 2005 zatím byla provedena jen hrubá stavba. V květnu 2007 už byl objekt prakticky hotov, včetně fasády a oken. Zatím nebyl obýván, chybělo číslo popisné.[1544] Dům dokončen okolo roku 2010. Vedlejší rohový dům čp.641/III je jednopatrový, s podkrovím 1. patra. Má sedlovou střechu a do ulice otočený štít. Dle stavu z roku 2000 procházel opravou, byl obestavěný lešením a měl nově vyzděný štít, zatím bez úpravy fasády, a v něm nová okna.[1545] Již v roce 1947 je na letecké fotografii zachycena oplocená zahrada na tomto místě. Bývala rozlehlejší, zahrnovala i pozemek u dnešního domu čp.1051/III.[1546] Šlo o pouhou zahradu, nestála na ní žádná stavba, ani zahradní domek. Takto je zaznamenána i na snímkování z roku 1963.[1547] Dům čp.641/III byl postaven až okolo roku 1970. V létě roku 1973 (konkrétně v období mezi 19. červnem a 14. srpnem) rada MěstNV odsouhlasila prodej „obytných chat“ čp.641/III a čp.875/II romským rodinám Kicovým a Mikovým.[1548]

Na protější rohové parcele u ústí Přemyslovy ulice stojí pozemek domku čp.555/III (viz výše, Přemyslova ulice). Vedle něj se ještě počátkem 21. století nacházela volná parcela se zahradou a chatkou, neoznačenou číslem evidenčním ani popisným. Po roce 2011 vyrostl na této zahradě rodinný dům čp.1059/III. Dokončen byl 30. září 2014.[1549] Jde o malou stavbu na pomezí chaty a běžného domu, přízemní, s nízkou sedlovou střechou. Zahrada u domu byla vyměřena někdy před rokem 1951. Tehdy měla větší rozlohu a zahrnovala i parcelu dnešního sousedního domu čp.839/III západně odtud.[1550] V roce 1963 již letecký snímek v zadní severní části zahrady zachytil chatku.[1551] Ta zde zůstala stát i po výstavbě rodinného domu čp.1059/III. Sousední patrový domek čp.839/III je klasickou ukázkou typizovaného a dobově oblíbeného rodinného domu „šumperáku“, s příznačnou ustupující stěnou prvního patra a balkonem. Původně zde byla zahrada, zahrnující i předchozí parcelu. V roce 1963 byla již oddělena do nynějšího rozsahu. V její severní části je také zachycena menší stavba zahradního domku či kůlny.[1552] Dům čp.839/III tu vyrostl na počátku 80. let. Na státní mapě z roku 1987 už je zobrazen.[1553] Počátkem 21. století prošel opravou fasády a dalších detailů. Místo brizolitu získal klasický fasádní nátěr v odstínu žlutohnědé. Následuje dům čp.653/III. Vyrostl koncem 60. let 20. století na místě zahrady, jež tu byla vytýčena někdy před rokem 1963.[1554] Jde o patrový objekt se stanovou střechou a uličním vikýřem. Svou dispozicí navazuje na meziválečnou individuální výstavbu. Uchoval se prakticky beze změn, pouze eternitová krytina střechy byla počátkem 21. století nahrazena klasickými taškami. Vedlejší patrový plochostřechý čp.892/III vyrostl koncem 80. let. Na státní mapě z roku 1987 nebyl ještě zachycen.[1555] Na počátku 21. století byla opravena fasáda a došlo k výměně oken i dalších prvků.  Na rohu ulice Vysoký průhon a Krokova stojí vila čp.906/III (viz výše, v rámci popisu Krokovy ulice). Od Krokovy ulice dál k západu pokračuje zástavba rodinných dvojdomků sídliště Korea (viz výše, v samostatné podkapitole).

Jižní stranu ulice Vysoký průhon lemují následující domy: Na křižovatce se Šťáhlavskou je to rodinný dům čp.639/III z konce 60. let. Na leteckém snímku z roku 1963 ještě nestál a jeho pozemek byl součástí tehdy rozlehlejší zahrady u sousedního domu čp.449/III.[1556] Patrový dům s plochou střechou má stavební prvky příznačné pro dobu svého vniku jako luxferové okno nebo použití lesklých černých kachlů na brizolitové fasádě. Kompozičně je ale zvládnutý. Uchoval se bez větších změn do současné doby. Vedlejší přízemní stavení se sedlovou střechou čp.449/III je staršího původu. Vznikl někdy krátce po 2. světové válce. Původně jeho číslo popisné nesla chata u Litohlavského mostu na Plzeňském předměstí (pozemky č.kat.277 a č.kat.279), která vyrostla v letech 1939-40.[1557] Brzy po válce ale byla zbořena, protože na leteckém snímku z června 1947 již není zachycena. Naopak je vidět, že v ulici Vysoký průhon již je dokončen nebo právě dokončován nový rodinný dům, který její číslo popisné druhotně získal.[1558] Dům čp.449/III se uchoval do nynějška prakticky beze změn. V době, kdy byl stavěn, šlo o odlehlou oblast za městem, takže nese některé rysy venkovské usedlosti (hospodářská stavení vedle domu). Dál k západu stojí rodinný domek čp.910/III. Již v roce 1951 zde je zachycen ohrazený pozemek se zahradou a drobnou stavbou (nejspíše zahradní domek či kůlna).[1559] Beze změn vypadala situace i na leteckém snímku z roku 1963.[1560] Současný dům zde vyrostl až okolo poloviny 80. let. Na státní mapě z roku 1987 zachycen není.[1561] Patrový objekt s podkrovními místnostmi 1. patra a sedlovou střechou má mohutnou štítovou stěnu natočenou do ulice. Vedlejší parcelu zaujímá dům čp.895/III ze stejného období. Patrový dům s podkrovím 1. patra má asymetrickou sedlovou střechu. Počátkem 21. století upravena fasáda a některé detaily, dispozice domu zásadněji měněna nebyla. Na parcele na nároží ulice Vysoký průhon a Nová byla již někdy před rokem 1951 vytýčena zahrada.[1562] Letecký snímek z roku 1963 na zahradě zachytil i menší stavbu zahradního domu.[1563] Šlo o chatku če.50. V této podobě se zahrada i zahradní domek uchovaly až do počátku 21. století, kdy zde vyrostl rodinný dům čp.1021/III, dokončený okolo roku 2005. Jde o patrový objekt s podkrovními prostory 1. patra. Střecha je sedlová, s polovalbou a uličním štítem. Chatka če.50 byla pak z evidence vyřazena 17. ledna 2014.[1564]

Za ústím Nového ulice se nachází dům čp.787/III ze 70. let. V lednu 1980 uváděn mezi objekty, které nedávno kolaudovány.[1565] Během roku 1979 mezi rodinnými domy, které byly kolaudovány, uváděna i novostavba manželů Pešičkových.[1566] Patrový dům s plochou střechou má brizolitovou fasádu a do ulice velké okno s luxfery. Tyto relikvie normalizačního stavitelství se uchovaly do současnosti. Na místě domu se již v roce 1951 ukazuje zahrada, která zabírala i pozemek dnešního sousedního domu čp.917/III.[1567] Dům čp.917/III byl postaven koncem 80. let. Patrový objekt s podkrovními prostory 1. patra má sedlovou střechu a je do ulice orientován podélně, přičemž střecha spadá na straně do ulice až téměř na úroveň terénu. Počátkem 21. století prošel opravou fasády. Následuje objekt čp.898/III, přízemní se sedlovou střechou, orientovaný do ulice štítovou stěnou. Vznikl v 80. letech 20. století. Na státní mapě z roku 1987 ještě zakreslen není.[1568] Ze stejného období pochází i vedlejší dům čp.916/III, patrový, s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, nenápaditá stavba s plastickým štukováním fasády. Dodnes se uchovala bez výraznějších úprav. V následující části tvoří jižní uliční frontu zadní okraje dvorků řadových domů v ulici K Lesu (viz níže). Na konci ulice, na nároží ulic Vysoký průhon a Ovesná, ještě v 90. letech přibyl rodinný dům čp.940/III. Patrový s podkrovními prostory 1. patra a sedlovou střechou.

 

 

 

3.21.3. Vývoj pojmenování ulice Vysoký průhon

Dne 7. září 1953 byly rozhodnutím rady MNV pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice v oblasti Za Rakováčkem. Pojmenování tehdy získala i ulice Vysoký průhon.[1569] Logicky tak byl zachován historický název této cesty, která tudy vedla dávno před vznikem zástavby (viz výše).

 

 

 

3.21.4. Technický vývoj ulice Vysoký průhon

V červnu 1929 obecní hospodářská komise doporučila, aby z peněz na opravy polních cest v rozpočtu obce na rok 1929 byla opravena cesta v Průhoně za 2000 Kč.[1570] Tehdy šlo o cestu mezi poli. Proces formování ulice byl pomalý. Torzovitému zastavění dlouho odpovídal i stav inženýrských sítí a povrchu ulice Vysoký průhon. V roce 1947 šlo o polní cestu, kterou lemoval bezejmenný potok.[1571] Ještě v roce 1957 ukazuje letecká mapa prakticky stejnou situaci. Rodící se ulice již tehdy měla sice zformovány regulační čáry, vymezené hranicemi jednotlivých parcel (převážně nezastavěných zahrad), ale vlastní komunikace neexistovala. Vozovku tvořil hlinitý povrch, po jehož okraji běžela strouha. Celá budoucí ulice byla částečně zahloubená oproti okolnímu terénu, protože ji tvořila erozní rýha této strouhy s potokem, přivádějícím vodu ze svahů Čiliny.[1572] Podobně tomu bylo v roce 1963.[1573] V roce 1967 se MěstNV rozhodl k 50. výročí VŘSR (převzetí moci ruskými bolševiky) provést odvodnění ulice. To mělo spočívat ve vyorání otevřené stoky, do níž by byl potůček stékající od svahů Čilina sveden. Práce měla provést STS, zatímco konečné terénní úpravy by byly na místních občanech. K jednotlivým domům se přes tuto strouhu dosud chodilo přes lávky a můstky. Materiál za 8000 Kčs slíbil dodat národní výbor.[1574] K poskytnutí brigádnických pracovních sil se zavázaly občanský výbor č. 1 a uliční organizace KSČ č. 7.[1575]  V únoru 1968 ale konstatováno, že tato část závazku nebyla splněna.[1576] To se ale místním obyvatelům vymstilo. Při průtrži mračen 10. června 1970 se totiž tato jinak nepatrná vodoteč rozvodnila a zatopila své okolí.[1577] Dne 22. června 1970 uložilo plénum MěstNV předsedovi komise výstavby a vedoucímu odboru výstavby, aby na příští plenární zasedání předložili návrh na vyřešení odvodnění čtvrtě pod Čilinou tak, aby se zabránilo dalším škodám.[1578] V prosinci 1973 MěstNV opět konstatoval, že odvodňovací příkop ve Vysokém průhonu nebyl proveden, i když se k tomu Technické služby zavázaly. Problém byl s chybějící technikou. Podnik RND Ejpovice slíbil zapůjčit bagr, ale nesplnil to.[1579]

Teprve v roce 1983 byla rozestavěna v ulici Vysoký průhon kanalizace.[1580] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla stavba kanalizace v roce 1983 probíhat s nákladem 328 000 Kčs.[1581] Dle údajů z prosince 1983 tu z plánovaných 338 000 Kčs mělo být za rok 1983 ve finále (dle předběžných kalkulací) prostavěno 340 000 Kčs.[1582] Práce měly pokračovat i roku 1984.[1583] V 1. pololetí 1984 skutečně do kanalizace v této ulici město investovalo.[1584] Akce pak ještě roku 1984 dokončena.[1585] V roce 1984 město investovalo do výstavby kanalizace 532 000 Kčs (oproti plánovaným 535 000 Kčs).[1586] Celkem ve volebním období 1981-1986 šlo na investici „kanalizace Vysoký průhon“ 895 000 Kčs.[1587] Tehdy zmizela starobylá vodoteč definitivně pod zemí. Před rokem 1994 pak ještě v ulici vystavěna dešťová stoka, která odvedla povrchové vody do Rakovského potoka samostatným potrubím, nezávislým na městské kanalizační síti.[1588]

V 1. pololetí 1986 čerpána účelová dotace na technickou vybavenost na pokládku nízkotlakého plynovodu ve Vysokém průhonu.[1589] Práce na plynovodu v této ulici (a v celém okolním stavebním obvodu) probíhaly i v 1. pololetí 1987.[1590] Za celý rok 1987 na něm vytvořena hodnota díla 631 000 Kčs. Akce přitom původně nebyla v plánu.[1591] V dubnu 1989 akce „plynovod Vysoký průhon-Mokroušská“ uváděna již jako dokončená.[1592] Dle údajů z dubna 1989 se právě pracuje na projektovém zajištění akce elektrické rozvody ve stavebním obvodu Vysoký průhon-Mokroušská.[1593] V roce 1976 taky v této ulici prováděna výstavba veřejného osvětlení. Šlo o součást šířeji pojaté investice rekonstrukce osvětlovací sítě v prostoru Za Rakováčkem (součást Akce Z). Kromě ulice Vysoký průhon prováděna například i v Přemyslově ulici. Během roku 1976 tu oproti plánu 175 000 Kčs vytvořena skutečná hodnota díla 175 000 Kčs. Náklady dosáhly 85 700 Kčs (plán 122 500 Kčs). Odpracováno 1990 brigádnických hodin (z toho 1646 zdarma). Při výkopu rýhy pro kabel vypomáhaly Technické služby.[1594] V roce 1976 rovněž ve Vysokém průhonu probíhala v rámci akce „plynovod Rašínov“ pokládka plynového potrubí. Šlo o rozsáhlou investici, která se neomezovala jen na tuto ulici, ale byla souběžně prováděna i v ulicích Polní, Přemyslova a Tymákovská. Prostavěno na ní 106 302 Kčs (plánované náklady ovšem byly vyšší, 351 000 Kčs). Akce přešla jako nedokončená do roku 1977.[1595]

Ulice byla až do konce 20. století nedlážděná. V 90. letech ale začali obyvatelé ulice požadovat urychlenou úpravu této komunikace, odhadovaný náklad byl přitom 6 000 000 Kč. Město na petici obyvatel roku 1995 sdělilo, že zatím peníze nemá, ale nechá aspoň zpracovat projekt úpravy.[1596] V roce 1995 ale město konstatovalo, že oprava ulice Vysoký průhon patří mezi priority. Z potřebných 6 000 000 Kč ovšem na rok 1995 disponovala obec jen 1 800 000 Kč.[1597] Tlak nicméně přinesl své výsledky. Během krátké doby byl skutečně stávající pruh uježděné zeminy nahrazen sofistikovaným asfaltovým povrchem, chodníky a pruhy zeleně. V září 1995 už byla rekonstrukce ulice v plném proudu, prováděla ji firma SILNICE NEPOMUK. Ještě během roku 1995 měla být dokončena vozovka a nové osvětlení, v roce 1996 měly na řadu přijít chodníky.[1598] V září 1995 navíc městské zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 200 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na financování dokončení úpravy této ulice.[1599] Dne 23. února 1999 vzalo městské zastupitelstvo na vědomí, že na komunikaci v ulici Vysoký průhon bylo zahájeno kolaudační řízení.[1600]

V roce 2010 byla nově řešena komunikace na východním konci ulice, kde vyrostl kruhový objekt u stávající křižovatky s ulicemi Šťáhlavská a B. Němcové (o kruhové křižovatce viz výše, v rámci popisu Šťáhlavské ulice). Dle stavu z roku 2018 má ulice v celé délce asfaltovou vozovku (z 90. let 20. století) a oboustranné chodníky, dlážděné betonovými prefabrikáty. Severní chodník je od vozovky oddělen širokým pásem trávníku a stromořadí. Jižní chodník probíhá přímo podél vozovky, ale trávník se nachází mezi ním a hranicemi zdejších parcel.

 

 

 

3.22. Mokroušská ulice

3.22.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Mokroušské ulice

Mokroušská ulice má přímou, východozápadně orientovanou trasu. Vychází ze Šťáhlavské ulice a v délce pěti domovních bloků vede k západu. Měří cca 500 metrů. Její trasa zčásti navazuje na starší polní cestu č.kat.2814, která je zakreslena již na mapě stabilního katastru z roku 1838. Cesta odbočovala ze Šťáhlavské silnice a její trasa je identická s nynějším vedením východního úseku Mokroušské ulice (mezi ulicemi Šťáhlavská a Klidná). Následně se tato polní cesta odkláněla k jihozápadu a vedla skrz pole do Němčiček. Nešlo o významnou trasu, spíše jednu z mnoha komunikací, které umožňovaly hospodářům z Rokycan přístup k zdejším zemědělským pozemkům. Když se koncem 30. let objevila v Mokroušské ulici první výstavba, byla tato cesta použita pro ukotvení regulační čáry, takže stopy její trasy zůstala zachována i v současné městské uliční síti.

První domy vyrostly v Mokroušské ulici v závěru 30. let. Fotografie z roku 1938 zde zachycuje první tři stavby, na pozemcích u východního konce ulice. Nejednalo se rozhodně o městskou komunikaci, ale spíše o polní cestu daleko za okrajem města, u níž vyrostla enkláva domků.[1601] Do roku 1947 došlo k mírnému růstu lokality. Přibylo několik vyměřených parcel se zahradami, čímž se náznakovitě vytvořilo budoucí ústí Nové ulice do Mokroušské ulice a regulační čára končila u nového domu čp.456/III.[1602] Do roku 1952 zůstával prakticky nezměněný stav, jak ukazuje letecký snímek z onoho roku.[1603] Do roku 1957 přibylo několik dalších vytýčených zahrad a regulační čára tak dospěla až k budoucímu nároží Mokroušské a Klidné ulice.[1604] Před rokem 1963 byly vyměřeny další zahrady odtud k západu.[1605] Podle stavu z roku 1974 dosáhla ulice až k budoucímu křížení Mokroušské a Ovesné. Zástavba ovšem byla mezerovitá. Kromě prvních rodinných domků z 30. a 40. let prakticky žádné další nepřibyly. Vesměs se tu rozkládaly zahrady, jen s občasným zahradním domkem nebo chatkou.[1606] Díky vyššímu stavebnímu ruchu v 70. a 80. letech byly mnohé stavebně zatím nevyužité zahrady zastavěny rodinnými domy.[1607]

Podstatné je, že po celou tuto dobu (a až do 2. dekády 21. století) šlo o výlučně jednostrannou zástavbu, při severní straně ulice. Na protější straně zůstávala pole, zemědělsky využívaná. Teprve po roce 2015 proběhla jednorázová konverze velké zemědělské plochy jižně a západně od stávající Mokroušské ulice na stavební pozemky. Ulice byla prodloužena k západu až za křížení s Pšeničnou ulicí. Z jihu do ní byly nově zaústěny ulice Pšeničná, Ovesná (nový jižní úsek), Žitná, Ječná a Šťáhlavská (nový jižní úsek). Díky tomu se vytvořily předpoklady pro zástavbu i podél jižní strany Mokroušské ulice, která teprve nyní přestala být výspou na samém okraji města (o nové parcelaci jižně od Mokroušské viz níže, v samostatné podkapitole).

 

 

 

3.22.2. Zástavba v Mokroušské ulici

Nejblíže Šťáhlavské silnici vyrostly v Mokroušské ulici již před rokem 1938 tři rodinné domky. Je to rohový dům čp.430/III. Patrový objekt byl patrně za socialismu dodatečně zvyšován vyzděním patra. Na fotografii z roku 2000 je vidět, že dům měl nově vyzděný štít a okna v boční fasádě 1. patra tvárnicemi, zatím neomítnutými.[1608] Později byla fasáda opravena. Lépe se dochovaly dva sousední domky čp.424/III a čp.431/III. Dům čp.424/III si postavila Marie Kočandrlová z Plzně.  Stavební povolení jí bylo vydáno 28. června 1937. Novostavba podle projektu Václava Berana z Rokycan prošla kolaudací 5. října 1937.[1609] Byla to úplně první stavba v této ulici. Jde o patrovou stavbu se stanovou střechou a obdélným uličním vikýřem v obytném podkroví 1. patra. Ještě v roce 2000 se nacházela v intaktní podobě.[1610] Později prošla rekonstrukcí fasády, výměnou oken i střešní krytiny. V základních obrysech si podržela původní podobu. Domek čp.431/III má podobný vzhled. Jedná se o patrový objekt se stanovou střechou a trojúhelníkově zakončený zděný vikýř na straně do ulice v obytném podkroví v 1. patře. Stanislav a Marie Drchalovi získali stavební povolení 15. července 1937. Projekt byl dílem Jana Charváta z Borku. Kolaudace proběhla 28. října 1938.[1611] I tento dům prodělal na počátku 21. století opravu fasády, střechy, oken a dalších detailů. Reprezentantem individuální architektury éry socialismu je rohová vila čp.873/III na sousedním pozemku u ústí Nové ulice. Už v roce 1947 zde letecké snímkování zachytilo vytýčenou zahradu, v nynější regulační čáře.[1612] Dům čp.873/III vznikl v 80. letech 20. století. Na státní mapě z roku 1987 ještě není zachycen.[1613] Je to patrová stavba s podkrovím 1. patra pod sedlovou asymetrickou střechou. Do Mokroušské ulice je natočena štítovou stěnou. Fasádu pokrývá brizolit. V projektu lze vysledovat pokus o jistou atypičnost.

Za ústím Nové ulice zástavba pokračuje dalším socialistickým domkem čp.677/III. Na této parcele byla v roce 1963 jen volná plocha, neohrazená.[1614] A ještě dle mapy z roku 1974 nešlo o zahradu, jen o proluku.[1615] Dům čp.677/III pochází z poloviny 70. let 20. století. Byl pojat ve stylu normalizačního „funkcionalismu“, proporčně zvládnutý. Patrový objekt s minimalistickou fasádou je ukončen plochou střechou. V roce 2000 měl ještě původní podobu.[1616] Později prošel opravou fasády a výměnou oken. Zároveň bylo nepříliš koncepčním způsobem redukováno jedno z oken uliční fasády v 1. patře. Sousední rodinný dům čp.456/III je starší. Vyrostl tu na periferii města počátkem 40. let 20. století, těsně před zákazem další individuální výstavby protektorátními, respektive okupačními úřady. Dne 9. února 1940 na schůzi městské rady vydáno stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat. 786/F (majitel J. Bouše).[1617] Projekt domu zpracoval rokycanský stavitel Jaroslav Žour. Majiteli byli Josef a Marie Boušovi. Kolaudace provedena 27. září 1940.[1618] Jde o patrový dům s podkrovím v 1. patře pod vysokou sedlovou střechou. Do ulice je orientován štítovou stěnou, v níž je nad oknem 1. patra ještě kruhové půdní okénko. Uchoval se prakticky v původní podobě. Sousední dva pozemky prošly po roce 2016 dramatickou proměnou. Do té doby tu stál rodinný dům čp.807/III, jehož vznik spadal do doby okolo roku 1980. Šlo o patrovou stavbu s plochou střechou, připomínající architekturu panelových sídlišť.[1619] Už byla zachycena na státní mapě z roku 1987.[1620] Vedle ní se pak nacházela prázdná parcela, kterou tvořila jen stavebně nevyužitá zahrada. Takto vypadala situace na místě ještě v srpnu 2016. Letecký snímek z konce května 2017 ukazuje něco zcela odlišného. Dům čp.807/III byl do základů zbořen (po necelých 40 letech své existence) a oba pozemky spojeny, přičemž na nich už byla složena hromada stavebního materiálu.[1621] Následně tu začala výstavba mohutné vily se symetrickou dispozicí a valbovou střechou. Směrem do zahrady pokračují další stavby, takže celá část plochy obou dříve samostatných parcel byla vyplněna jedním domem. Dle stavu ze září 2019 již byla novostavba téměř dokončena včetně střechy. Chyběla zatím úprava zahrady. Měřítkově jde o svým způsobem cizorodý prvek, který ale předznamenává zásadní proměny celé čtvrti v souvislosti s výstavbou rodinných domů v lokalitě jižně od Mokroušské ulice. Vedlejší rohovou parcelu zaujímá dům čp.747/III, na nároží Mokroušské a Klidné ulice. Vytýčení zahrady v regulační čáře tu proběhlo někdy před rokem 1957. Zahrada bývala rozlehlejší a původně zahrnovala i sousední pozemek východně od ní. V jeho severní zadní části stála menší stavba chatky či kůlny.[1622] Stejný stav je tu doložen na leteckém snímkování z roku 1963.[1623] V roce 1974 už byla původní větší zahrada rozdělena na dvě části a na mapě již není zachycena zahradní chatka.[1624] Někdy v 70. letech pak na pozemku vyrostl dům čp.747/III. Patrový objekt s plochou střechou a brizolitovou fasádou, další příklad estetických trendů období socialismu. Uchoval se v původní podobě.

Za křižovatkou s Klidnou ulicí zástavba nabývá skutečně provizorního charakteru. Stojí tu několik starších chatek. Na rohové parcele je to chata če.21 (její popis viz níže, v rámci Klidné ulice). Vedle stojí zahrada s chatkou čp.666/III. V roce 1963 zde ještě nebyla vytýčena zahrada a šlo o proluku.[1625] Domek čp.666/III vznikl někdy poté, protože číslo popisné mu bylo přiděleno zhruba počátkem 70. let 20. století. Na státní mapě z roku 1974 je domek už zaznamenán.[1626] Uchoval se v nezměněné podobě do současnosti. Jde o přízemí dřevěnou stavbu se sedlovou střechou, pitoreskní ukázka dřívějších venkovských měřítek zástavby této okrajové části města. Na sousední parcele stojí chatka če.11. Přízemní zčásti zděná stavba s nízkou sedlovou střechou. Zahrada byla vyměřena někdy před rokem 1963. Již tehdy je zde zachycena nějaká menší stavba, ale v jiném místě pozemku než současná chata.[1627] Ta je zde doložena na státní mapě z roku 1974.[1628] V evidenci objektů je zařazena oficiálně od 15. června 2005.[1629] Na vedlejší, dosud prázdné, zahradě byla dokončena v roce 2004 výstavba nového rodinného domku čp.1014/III. Číslo popisné přiděleno 20. srpna 2004. Jde o zajímavou, individuálně řešenou přízemní stavbu, která svým proskleným průčelím, vybíhajícím přes terasu přímo do zahrady, netradičním barevným pojetím fasády i plochou střechou ukazuje možnosti moderní, funkcionalismem inspirované architektury. Vedle stojí ještě zvláštní stavba čp.880/III, připomínající nouzové stavení nebo chatu. Číslo popisné přiděleno někdy v polovině 80. let 20. století, ale objekt mohl být starší. Výstavba rodinného domu začala na této parcele č.kat.786/21 už roku 1971. Stavebníkem byl František Svoboda. Objekt ale během roku 1971 nebyl dokončen.[1630] Fotodokumentace z roku 2000 ukazuje, že malý dům na úzkém půdorysu neměl stále provedenou vnější úpravu fasády. Pod sedlovou střechu měl nízké podkroví se zděným vikýřem.[1631] Později byl opraven. Dle stavu k roku 2007 byly obě nemovitosti čp.880/III i čp.1014/III v majetku jedné rodiny (byť jiných osob). Na rohu ulic Mokroušská a Ovesná, tedy na dřívějším konci Mokroušské ulice, kde ještě do roku 2017 bývala výspa zástavby obklopená poli, stojí na parcele č.kat.786/22 další chata če.177. Parcela zde byla vytýčena už dle stavu z roku 1971.[1632] Je to malý zděný objekt na pomezí chaty a domu. Má podkroví 1. patra po sedlovou střechou.

Za křižovatkou s Ovesnou ulicí byla Mokroušská ulice po roce 2017 prodloužena v rámci proměny celé lokality stávajících polí na stavební pozemky. Popis této nově vznikající zástavby viz níže, v samostatné podkapitole.

 

 

 

3.22.3. Vývoj pojmenování Mokroušské ulice

Dne 7. září 1953 byly rozhodnutím rady MNV pojmenovány některé čerstvě vzniklé ulice ve čtvrti Za Rakováčkem. Pojmenování získala i Mokroušská ulice.[1633] Odkazuje na vesnici Mokrouše, v jejímž směru zhruba míří.

 

 

 

3.22.4. Technický vývoj Mokroušské ulice

Ulice vznikla ze starší polní cesty. A ačkoliv se postupně v 50. a 60. letech dotvořila její regulační čára po severní straně (od Šťáhlavské až k Ovesné ulici), fakticky dlouho zůstala jen polní cestou. Chyběla nejen úprava komunikace ale i inženýrské sítě a další infrastruktura. Dle harmonogramu z února 1970 měla ve 2. čtvrtletí 1970 začít v Mokroušské ulici výstavba veřejného osvětlení celkovým nákladem 15 000 Kčs. Dokončení plánováno na 3. čtvrtletí 1970.[1634] Výstavba osvětlení tu ale probíhala ještě roku 1972, kdy za ní město utratilo 19 800 Kčs.[1635] Do plánu investic v rámci budování technické vybavenosti na 8. pětiletku (1986-1990) zařazena i výstavba vodovodu v Mokroušské ulici, s plánovanými náklady 550 000 Kčs.[1636] Na vodovodu v roce 1986 prostavěno 197 000 Kčs (limit byl 200 000 Kčs).[1637] Práce na vodovodu v této ulici probíhaly i v 1. pololetí 1987.[1638] Za celý rok 1987 na něm prostavěno 102 000 Kčs.[1639] V plánu výstavby technické vybavenosti na rok 1988 se počítalo s akcí vodovod Mokroušská s investicí ve výši 247 000 Kčs a dalšími 258 000 Kčs za akci „Mokroušská-dodatky“.[1640] V 1. pololetí 1988 v kapitole rozpočtu MěstNV vodní hospodářství hrazeno čištění příkopů v Mokroušské ulici.[1641] Během roku 1988 prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti v Mokroušské ulici výstavba vodovodu. Práce začaly už v březnu 1986 a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 550 000 Kčs nakonec prostavěno v roce 1988 247 000 Kčs.[1642] V dubnu 1989 už je vodovod hotový.[1643]

V 1. polovině 90. let 20. století postavena v Mokroušské ulici dešťová stoka.[1644] V roce 2003 mělo město plán, podle něhož na rok 2005 navrhovalo úpravu komunikace v Mokroušské ulici, která byla dosud nedlážděná.[1645] Akce ale odložena na léta 2006-2007.[1646]  Délka dotčeného úseku ulice činila 450 metrů, plocha 4500 čtverečních metrů. Odhadované náklady 5 500 000 Kč. Termín realizace 2006 změněn v lednu 2005 při projednávání návrhu aktualizovaného harmonogramu oprav ulic na rok 2008.[1647] V listopadu 2005 jednalo město o harmonogramu oprav komunikací znovu. Mokroušská měla 7.-8. pozici v aktualizovaném pořadníku. Oprava se s největší pravděpodobností měla odsunout za rok 2008. Kvůli revitalizaci areálu nových kasáren totiž městu nezbylo mnoho peněz na jiné akce. Projektová dokumentace nebyla hotova, odhadovaný rozpočet zůstával na 5 500 000 Kč.[1648]

V roce 2007 vypsal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových výběrové řízení na prodej pozemku č.kat.781/4 (pozemkový cíp při jižní straně Mokroušské ulice, naproti ústí Klidné ulice). Minimální kupní cena stanovena na 224 000 Kč. Zájemci měli podat případné nabídky do 27. srpna 2007.[1649] 13. srpna 2007 zastupitelstvo města vzalo na vědomí podání nabídky na odkoupení č.kat.781/4 o ploše 643 čtverečních metrů za 224 000 Kč.[1650] V dubnu 2008 už v katastru nemovitostí je pozemek evidován jako majetek města Rokycan.

Úprava ulice proběhla až po roce 2018. Onoho roku město vypsalo výběrové řízení s termínem ukončení příjmu nabídek 28. března 2018. Předmětem akce byla rekonstrukce ulice Mokroušská včetně celé ulice Klidná a jižní části Nové ulice a Šťáhlavské ulice. Šlo o délku komunikací 401 m. Kromě výstavby zpevněné vozovky se počítalo se zbudováním parkovacích stání a chodníků. Dále měla investice zahrnout rekonstrukci kanalizace, vodovodu i veřejného osvětlení a rovněž sadové úpravy. Hodnota zakázky orientačně stanovena na 19 520 000 Kč.[1651] Dle stavu ze srpna 2018 ještě práce nezačaly. V roce 2019 ale již rekonstrukce byla hotova. Probíhala souběžně s výstavbou infrastruktury na rozsáhlých plochách několika nových domovních bloků jižně od Mokroušské ulice.

 

 

 

 

3.23. Ulice K Lesu

3.23.1. Urbanistický popis a stavební vývoj ulice K Lesu

Největší proměnou v 90. letech 20. století ze všech částí čtvrti Za Rakováčkem prošla ulice K Lesu. V současnosti jde o intenzivně urbanizovanou městskou komunikaci, která ve východozápadním směru prochází v délce tří bloků od Šťáhlavské ulice k ulici Ovesné na okraji zastavěného území města. Měří cca 310 metrů. Její urbanistický rozvoj byl velmi opožděný. Ještě v roce 1957, kdy už se rodily kontury ulic Mokroušská i Vysoký průhon, ulice vůbec neexistovala. Do zastavěného území města zde vbíhal klín volné krajiny.[1652] V roce 1963 došlo dokonce k jistému regresu, když byl zrušen ovocný sad poblíž Šťáhlavské ulice a na jeho místě rozšířeno zorané pole.[1653] Prakticky stejný stav trval i dle mapy z roku 1974.[1654]

V roce 1972 se vedení města zabývalo stavebním využitím volných pozemků. Tehdy se v seznamu vhodných lokalit zmiňují zemědělské pozemky č.kat.787 a č.kat.792 o výměře zhruba 1,41 hektaru. Od 1. října 1972 prý jejich obhospodařování ukončuje pan Čepelák a státní statek nemá zájem o využívání. Šlo právě o pruh zemědělských pozemků, tvořících dnešní ulici K Lesu.[1655] Nic se ale nedělo, ještě roku 1987 ukazuje mapa stejný stav.[1656] Teprve v té době vznikal náznakovitě aspoň východní konec ulice. Mapa z roku 1990 ukazuje, že v této několik desítek metrů dlouhé sekci mezi ulicemi Šťáhlavská a Nová se již utvořila regulační čára. Teprve koncem 80. let tu na základě výše popsané parcelační politiky města došlo k vymezení stavebního obvodu, stanovení regulačních čar a rychlé výstavbě pozoruhodného souboru řadových domků, doplněného o další individuálně budované objekty.

 

 

3.23.2. Zástavba v ulici K Lesu

Podél severní strany stojí skupina 20 řadových domů čp.920/III, čp.921/III, čp.922/III, čp.923/III, čp.924/III, čp.925/III, čp.926/III, čp.927/III, čp.928/III, čp.929/III, čp.930/III, čp.931/III, čp.932/III, čp.933/III, čp.934/III, čp.935/III, čp.936/III, čp.937/III, čp.938/III a čp.939/III. Jde o robustní, jednotně projektované plochostřeché patrové objekty s předzahrádkou. Soubor sestává ze dvou podcelků po deseti domech, oddělených servisní uličkou mezi domy čp.929/III a čp.930/III. Ta vede k zadním vjezdům do zahrad jednotlivých domů. Většina zdejších řadových domů se zatím uchovala v původní podobě, jen s občasnými kosmetickými změnami jako výměna oken.

Na protější jižní straně ulice byla postavena zároveň další skupina 8 řadových domků čp.941/III, čp.942/III, čp.943/III, čp.944/III, čp.945/III, čp.946/III, čp.1065/III a čp.948/III. V tomto případě zvolen tradičnější sloh. Patrové domy jsou zakončeny sedlovou střechou se štítem orientovaným do ulice. Během počátku 90. let tyto řadové domy dokončeny. Ovšem nedokončený zůstal dům čp.1065/III, který ještě v roce 2000 měl jen hrubou stavbu, neomítnutou fasádu.[1657] Původně pro něj bylo rezervováno číslo popisné čp.947/III, to ale nebylo nikdy přiděleno a poté, co byl dům se zpožděním dokončen, získal 13. prosince 2016 číslo popisné čp.1065/III.[1658] I v případě těchto osmi řadových domů platí, že zatím neprošly výraznějšími stavebními úpravami a zachovávají si původní ucelené řešení.

Kromě řadových domků byly zbylé pozemky v ulici K Lesu zaplněny individuálně budovanými rodinnými domky. Ve východní části ulice je to na severní straně rohový rodinný dům čp.900/III (jeho popis viz výše, Šťáhlavská ulice). Vedle něj stojí patrový objekt čp.859/III s plochou střechou, zbudovaný v polovině 80. let. Na mapě z roku 1987 ještě nebyl zakreslen.[1659] Následuje rohový dům čp.893/III (podrobně níže, viz Nová ulice). Dalším individuálně stavěným objektem na severní straně ulice je až rodinný dům čp.940/III na jejím západním konci (oficiálně evidován v ulici Vysoký průhon, viz výše).

Na protější jižní straně tvoří domovní frontu ulice K Lesu dva novější rodinné domky z počátku 21. století, které svými mělkými, ale širokými parcelami vyplnily úsek mezi ulicemi Ovesná a Klidná. Prvním z nich je vila čp.1001/III. Jde o přízemní objekt ve stylu bungalovu. Číslo popisné obdržel 19. prosince 2001. Druhým je dům čp.1015/III (o něm podrobněji níže, v rámci pasáže o Klidné ulici). Pak následuje výše uvedený soubor řadových domů, vyplňujících uliční úsek mezi Klidnou a Novou ulicí. Na samotném nároží ulic K Lesu a Nová ovšem stojí rodinný dům čp.865/III (viz níže, Nová ulice). Nejvýchodnější úsek mezi ulicemi Nová a Šťáhlavská zaplnily tři rodinné domy. Přízemní rohový dům čp.860/III má plochou střechu a brizolitovou fasádu. Je datovaný do 80. let. Na mapě z roku 1987 není ještě zaznamenán.[1660] Udržel se bez větších změn. Sousední dům čp.997/III byl sice dokončen okolo roku 2000 (na fotodokumentaci města z onoho roku již je dobudován[1661]), ale svým vzhledem odkazuje na předlistopadovou architekturu normalizačního „funkcionalismu“. Později prošel opravou fasády. Jednopatrový dům čp.861/III na nároží Šťáhlavské ulice má plochou střechu. Postaven byl v 80. letech. Mapa z roku 1987 ho nezachycuje.[1662] Mapa z roku 1990 již ano.

 

 

 

3.23.3. Vývoj pojmenování ulice K Lesu

Své jméno získala ulice K Lesu rozhodnutím městského zastupitelstva 30. června 1994. Už 26. dubna 1988 ale plénum MěstNV souhlasilo s pojmenováním ulice v lokalitě Rokycany-II, ohraničené ulicí Vysoký průhon a Mokroušská na ulici V Zátiší.  Schválena platnost názvu od 1. dubna 1988. Název ale nevešel v užívání.[1663]

 

 

 

3.23.4. Technický vývoj ulice K Lesu

V roce 1994 poté, co skončila výstavba převážné většiny domů, byla ulice K Lesu vydlážděna. Práce, které prováděla firma Silnice Nepomuk, začaly 15. září 1994 a jejich dokončení plánováno na 30. listopadu 1994. Provoz v ulici kvůli tomu dočasně omezen.[1664] Po dokončení těchto úprav získala komunikace moderní tvář. Vozovka pokryta asfaltovým povrchem, zatímco na chodníky aplikována zámková dlažba z betonových prefabrikátů s bezbariérovou úpravou. Po technické stránce šlo o první aplikaci podobného typu úpravy veřejné komunikace na rokycanských předměstích (již předtím se zámková bezbariérová dlažba objevila například v Palackého ulici nebo na Masarykově náměstí v centru města). Obytný soubor v této ulici tak získal na jisté exkluzivitě (samozřejmě dobovou optikou, která prefabrikované betonové chodníky považovala za známku luxusu).

 

 

 

3.24. Klidná ulice

3.24.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Klidné ulice

Mezi ulicemi Vysoký Průhon K Lesu a Mokroušská vedou kratší příčné komunikace. Jde o ulice Nová a Klidná (podobnou roli hraje i úsek Ovesné ulice na západním okraji zástavby. Mají společný opožděný regulační a stavební vývoj. Teprve po roce 2000 získávaly urbanizovaný charakter. Do té doby šlo o neupravené polní cesty lemované efemérní zástavbou.

Klidná ulice propojuje v délce jednoho bloku ulice K Lesu a Mokroušská. Má severojižní orientaci a měří cca 90 metrů. Zárodečně je vidět již na leteckém snímkování z roku 1957, kdy na nároží u Mokroušské ulice (v prostoru nynějšího rodinného domu čp.747/III) byla vytýčena oplocená zahrada, která již sledovala regulační čáru budoucí ulice, jež ovšem neexistovala.[1665] Stejný stav přetrvával i v roce 1963.[1666] V roce 1974 již státní mapa zobrazuje vytýčené regulační čáry po obou stranách nové ulice, která ale měla charakter prakticky nezastavěné cesty lemované zahradami, jež navíc na severu slepě končila v polích (ulice K Lesu neexistovala).[1667] Až po dobudování ulice K Lesu na přelomu 80. a 90. let získala i Klidná ulice definitivní regulační čáry.

 

 

 

3.24.2. Zástavba v Klidné ulici

Ještě v roce 2003 tu stál jen jediný objekt s číslem popisným, a to stavba čp.643/III na západní straně ulice (na místě dnešního rodinného domu čp.1025/III). Byl to přízemní domek na pomezí chatky a nouzového baráku s nízkou sedlovou střechou.[1668] Číslo popisné získal patrně někdy počátkem 70. let. Na leteckém snímku z roku 1963 ještě neexistoval.[1669] V listopadu 2003 ještě stál na svém místě.[1670] Krátce nato zbořen a 14. března 2005 povolilo město na tomto pozemku výstavbu rodinného domu. Odhadovaný termín dokončení objektu byl do 31. prosince 2005.  Okolo 10. prosince 2005 ale dům ještě nebyl hotov.[1671] Dne 12. prosince 2005 mu nicméně bylo přiděleno číslo popisné čp.1025/III a dle stavu k počátku dubna 2006 již byl objekt zcela dokončen. Je to přízemní stavba skromných rozměrů, s valbovou nízkou střechou. Mezitím začala severně od něj, na nároží ulic Klidná a K Lesu, výstavba dalšího rodinného domu čp.1015/III. V dubnu 2000 schválilo městské zastupitelstvo záměr prodeje volné parcely č.kat.787/49 o výměře 800 čtverečních metrů. Zároveň nesouhlasilo s prodejem pozemku č.kat.787/55 (malá parcela vedle č.kat.787/49) podle žádosti pana Huberta Dudka.[1672] V srpnu 2000 pak zastupitelé odhlasovali prodej pozemku č.kat.787/49 ve veřejné dražbě za 400 Kč/metr čtvereční.[1673] V listopadu 2003 už byla hotova hrubá stavba.[1674] Je to patrová vila s polovalbovou střechou. Dům obdržel číslo popisné 27. října 2004. Po těchto stavebních proměnách je tak poslední připomínkou starší tvářnosti Klidné ulice chatka če.21 na rohové parcele u Mokroušské ulice. Zachycena je již na státní mapě z roku 1974.[1675] V evidenci objektu je oficiálně až od 3. ledna 2005.[1676] Jedná se o přízemní zděný objekt s nízkou sedlovou střechou. Svými proporcemi odpovídá rekreační stavbě, budované na tehdejší periferii města. Dochovala se bez větších změn do současnosti jako nyní stále anachroničtější typ uprostřed dynamicky se měnící okolní zástavby.

V protější, východní uliční frontě nestojí žádný dům, pouze bokem je sem natočen objekt čp.747/III v Mokroušské ulici (jeho popis viz výše). Zhruba v prostředku délky vybíhá z východní strany ulice krátká bezejmenná servisní komunikace, jež zajišťuje přístup k zadním dvorkům řadových domů v ulici K Lesu.

 

 

 

3.24.3. Vývoj pojmenování Klidné ulice

Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace Klidná ulice. Proti tomu protestoval na zasedání MěstNV Jiří Fryč. Vadilo mu, že pojmenování ulic nebylo konzultováno s občanskými výbory a nelíbil se mu ani obecný název jako Klidná ulice. Prohlásil, že je přece dost významných osobností, po kterých ulici pojmenovat. Tajemnice MěstNV mu odpověděla, že se v Rokycanech skutečně připravuje například pojmenovat ulici po Svazu protifašistických bojovníků, ale nutno počkat až bude dokončena nějaká významnější ulice, tato je pro význačné pojmenování nedůležitá.[1677] Název ale patrně stejně nevešel v užívání, protože Klidná ulice získala své jméno znovu rozhodnutím městského zastupitelstva 30. června 1994. Uliční název, ačkoliv nevyniká velkou osobitostí, docela věrně odráží její původní charakter, poklidné periferní výspy okresního města.

 

 

 

3.24.4. Technický vývoj Klidné ulice

Komunikace v Klidné ulici zůstávala až do počátku 21. století nedlážděná. Její povrch tvořila uježděná hlína, po stranách lemovaná živelně rostoucí travou. Odpovídalo to významu ulice i fázi jejího urbanistického vývoje. Úprava komunikace tu proběhla až ve 2. dekádě 21. století, současně s rekonstrukcí Mokroušské ulice (viz výše). Ještě dle stavu z roku z května 2017 byla ulice v původní neupravené podobě.[1678] V červnu 2019 již měla dokončený nový povrch.[1679] Ulice provedena v modelu obytná zóna, tedy bez oddělené vozovky a chodníků.

 

 

 

3.25. Nová ulice

3.25.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Nové ulice

Nová ulice je další příčnou komunikací v této části Rokycan. Na rozdíl od Klidné ulice probíhá v délce dvou bloků. Spojuje severojižním směrem ulici Vysoký průhon s ulicí K Lesu a s Mokroušskou ulicí.  Dosahuje délky cca 190 metrů. Ačkoliv i její formování a urbanizace probíhalo se značným zpožděním, první regulační náznaky její budoucí trasy jsou pozorovatelné už na leteckém snímkování z roku 1947, kdy v jejím nejjižnějším úseku, poblíž ústí do Mokroušské ulice už byly vytýčené hranice zahrad v regulační čáře. Ovšem ulice měla tehdy charakter travnatého pruhu, ponechaného pro budoucí městskou komunikaci.[1680] V roce 1951 letecké fotografie ukazují, že k podobnému procesu došlo i na jejím severním konci, u vyústění do ulice Vysoký průhon. I tady šlo spíše o ponechané místo mezi zahradami než o městskou komunikaci.[1681] Prakticky nezměněný stav přetrvával ještě dle leteckého snímku z roku 1963. Ulici lemovaly zahrady, bez trvalé zástavby. A ve své střední části Nová ulice vůbec neexistovala, ani jako pouhá regulační čára.[1682] Zásadně se to nezměnilo ani dle státní mapy z roku 1987.[1683] Teprve výstavba ulice K Lesu na přelomu 80. a 90. let 20. století dala vzniknout i střednímu úseku Nové ulice a proměnila ji na souvislou komunikaci, byť její skutečná urbanizace probíhala ještě v následujících dekádách.

 

 

 

3.25.2. Zástavba v Nové ulici

Na východní straně ulice stojí souvislá řada rodinných domků, počínaje od jihu rohovým objektem čp.873/III u vyústění do Mokroušské ulice. Je to patrová vilka s podkrovím 1. patra pod sedlovou, asymetrickou střechou. Byla postavená v 80. letech na místě starší nezastavěné zahrady, která zde existovala již k roku 1947.[1684] Brizolitová fasáda je plasticky dynamizována, coby dobou svého vzniku limitovaný pokus o osobitější stavební výraz. Dům se uchoval prakticky intaktně. Dál k severu je to objekt čp.665/III, jednopatrový dům s plochou střechou a socialistickou fasádou. Postaven byl někdy po roce 1970. Předtím se tu rozkládala zahrada. I ona tu existovala již v roce 1947.[1685] V roce 1977 měla probíhat nástavba tohoto domu a město kvůli tomu povolilo před objektem skládku stavebního materiálu.[1686]  Na křižovatce s ulicí K Lesu stojí čp.860/III (podrobný popis viz výše).

Za křižovatkou s ulicí K Lesu se nachází patrový domek čp.893/III s podkrovními prostory 1. patra. Má sedlovou střechu, do ulice orientovanou štítovou stěnou. Pochází ze sklonku 80. let. Ze stejné doby pochází i sousední přízemní domek čp.884/III na půdorysu písmene L, s valbovou střechou. Na nároží ulic Nové a Vysoký průhon byla už počátkem 50. let vyměřena zahrada. Stával na ní menší domek če.50.[1687] Na jeho místě pak vyrostl počátkem 21. století rodinný dům čp.1021/III (o něm podrobněji výše, v pasáži o ulici Vysoký průhon).

Na protější západní straně Nové ulice otevírá uliční frontu od jihu objekt čp.677/III na nároží Mokroušské ulice (jeho popis tam, viz výše). Parcelu severně od něj, u nároží ulice K Lesu, zaujímá objekt čp.865/III, patrový plochostřechý dům se socialistickou brizolitovou fasádou z 80. let 20. století. Následuje ústí ulice K Lesu, na jeho protější straně pak řadové domy (viz výše, v rámci popisu ulice K Lesu). Pak odbočuje krátká Prostřední ulice (viz níže) a následně už jen dům čp.787/III na nároží ulice Vysoký průhon (o něm výše, v pasáži o této ulici).

 

 

 

3.25.3. Vývoj pojmenování Nové ulice

Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud bezejmenné komunikace Nová ulice.[1688]

 

 

 

3.25.4. Technický vývoj Nové ulice

Nová ulice dlouho zůstávala neupravenou prašnou komunikací. V roce 2003 plánovalo město na rok 2004 provedení úpravy dosud nedlážděné komunikace v Nové ulici.  Mělo jít o asfaltovou vozovku s náklady 1 100 000 Kč.[1689] Délka opravovaného úseku činila 102 metrů, plocha 1020 čtverečních metrů. Projektová dokumentace už k lednu 2005 byla hotova.[1690] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „úprava projektové dokumentace Nová ulice“ celkem 14 000 Kč (v souladu s plánem).[1691] Akce ale v roce 2004 nezačala a ještě koncem roku 2005 zůstávala Nová ulice v původním stavu. Podle aktualizovaného harmonogramu opravy ulice projednávaného v lednu 2005 náklady na tuto akci vyrostly na 2 500 000 Kč. Realizace předpokládána roku 2006.[1692] V září 2005 ovšem městská rada schválila změnu v obecním rozpočtu, kdy 2 000 000 Kč ušetřené v jiných položkách přesunuty na rekonstrukci Nové ulice.[1693] Dne 24. října 2005 odsouhlasila rada města zakázku na rekonstrukci této komunikace. Dostala ji firma VHS Teplice, a.s. za nabídkovou cenu 1 767 697 Kč.[1694] V listopadu 2005, když ale město nuceno řešit sestavení rozpočtového provizoria na následující rok, stanoveno, že v kapitálových výdajích budou zavedeny stropní částky. V případě rekonstrukce této ulice mělo jít jen o 400 000 Kč.[1695] Koncem roku 2005 skutečně vyčleněno v rozpočtovém provizóriu na prvních několik týdnů roku 2006 na dokončení prací 400 000 Kč.[1696] Stejná suma předpokládána pro tento účel i v návrhu řádného rozpočtu (alternativně uváděno 350 000 Kč).[1697]

Nakonec se ale práce rozběhly ještě roku 2005. Během roku 2005 vyfakturováno 1 223 166 Kč.[1698] Okolo 10. prosince 2005 už probíhala výdlažba Nové ulice v úseku od křižovatky s ulicí Vysoký průhon ke křižovatce s ulicí K Lesu, kde do té doby vozovku tvořila jen uježděná hlína. Byly již vytýčeny i obrubníky chodníků a část chodníku vydlážděna zámkovou betonovou dlažbou. Vozovka ovšem zatím neprůjezdná, vybagrovaná do značné hloubky a teprve se chystala navážka podkladu a výdlažba vozovky.[1699] Počátkem dubna 2006 již v dotčeném úseku Nového ulici prakticky bylo srovnáno podloží budoucí vozovky, ale s pokládkou koberce ještě nezapočato. Koncem roku 2006 již je povrch ulice hotov, úsek od ulice K Lesu k Mokroušské ovšem zůstával nadále neupravený.[1700] Tento úsek byl dokončen až před rokem 2019, souběžně s úpravou ulic Mokroušská a Klidná (viz výše).

 

 

 

3.26. Prostřední ulice

Při výstavbě řadových domků na severní straně ulice K Lesu byla na zadní straně přilehlých stavebních parcel zřízena úzká obslužná komunikace vybíhající z Nové ulice. Na druhém konci ulice končila v neupravené proluce č.kat.794/32, kde se napojovala na ulici Vysoký průhon. Už 30. června 1994 schválilo zastupitelstvo, na přání Pavla Oppa, majitele sousedního domu, záměr prodat tuto parcelu a povolit její přičlenění k soukromé zahradě. Tehdy ovšem stanoveno, že definitivní majetkové vypořádání bude provedeno až po dokončení komunikací v ulici K Lesu a Vysoký Průhon, protože odprodejem této parcely se ruší napojení výše uvedené obslužné komunikace na ulici Vysoký průhon a snižuje se tak její využitelnost jako záložní příjezdová cesta k novým řadovým domkům. 18. dubna 2005 požádal Pavel Opp o konečné vyřízení své žádosti. Tento záměr schválilo 9. srpna 2005 městské zastupitelstvo.[1701] V říjnu 2005 pak na základě podkladů odboru rozvoje města odsouhlasila konkrétní transakci rada města.[1702] Dne 1. listopadu 2005 souhlasilo i zastupitelstvo.[1703]

Zmíněná obslužná komunikace, nyní již jen slepě vybíhající z Nové ulice, získala dodatečně dne 10. srpna 1999 své pojmenování Prostřední ulice. Vyrostl v ní totiž dům čp.961/III, patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra se sedlovou střechou. Je to jediná zde evidovaná adresa a z urbanistického hlediska zůstává Prostřední ulice toliko obslužnou komunikací, která nemá charakter samostatné ulice.

 

 

 

3.27. Slepá ulice

3.27.1. Urbanistický popis a stavební vývoj Slepé ulice

Koncem 80. let 20. století byla založena v rámci parcelace na rodinné domky také Slepá ulice. Jde o krátkou komunikaci o délce 50 metrů, vybíhající ze Šťáhlavské ulice k západu, do nitra bloku, čímž umožňuje přístup ke zdejším stavebním pozemkům. Má tak spíše servisní charakter. Ještě na státní mapě z roku 1987 neexistovala.[1704] Na mapě z roku 1990 je již ulice plně vytýčena, včetně vyměření jednotlivých stavebních pozemků, ovšem bez zástavby. Předtím se tu rozkládaly jen velké zahrady.

 

 

 

3.27.2. Zástavba v Slepé ulici

Podél severní strany ulice byly sice vyměřeny tři stavební parcely, ale stojí tu jen jeden objekt, rohový dům čp.361/III (jeho popis viz výše, Šťáhlavská ulice).  Na jižní straně ulice je zástavba ucelenější. Stojí tu tři domy. Je to nárožní vila čp.965/III (její popis také viz Šťáhlavská ulice). Vedle ní se nachází rodinný dům čp.903/III. Masivní stavba z konce 80. let 20. století.  Patrový dům má obytné podkroví 1. patra a sedlovou střechu. Vedle stojí dům čp.962/III, nižší montovaný objekt z 90. let 20. století. Přízemní stavba stojí na zvýšeném suterénu.

 

 

 

3.27.3. Vývoj pojmenování Slepé ulice

Na zasedání městského zastupitelstva 10. srpna 1999 pojmenována tato nově postavená komunikace Slepá ulice.

 

 

 

3.27.4. Technický vývoj Slepé ulice

Již v 90. letech 20. století získala ulice zpevněný asfaltový povrch. Dle stavu z roku 2018 má asfaltovou vozovku a jednostranný chodník, dlážděný betonovými prefabrikáty, při jižní straně komunikace. Na severní straně se místo chodníku nachází jen úzký zatravněný pruh.

 

 

 

3.28. Nová parcelace jižně od Mokroušské ulice po roce 2017

3.28.1. Urbanistický popis a stavební vývoj lokality jižně od Mokroušské ulice

Až do roku 2016 tvořila ostrou hranici intravilánu Rokycan ulice Mokroušská. Odtud směrem k jihu i k západu se rozkládala stavebně nevyužitá pole. V roce 2017 začala velká stavební akce, při které bylo rozsáhlé území o ploše cca 10 hektarů naráz proměněno na obytnou zónu, rozparcelováno na stavební pozemky, doplněno o nové ulice, včetně technické infrastruktury a okamžitě tu započalo budování rodinných domů. Dle stavu z roku 2021 je tu vyměřeno celkem 85 stavebních pozemků, čímž jde o jednu z největších podobných parcelačních akcí v dějinách města a úplně největší akci v období po roce 1989. Intravilán Rokycan se tím skokově rozšířil.

Výstavba nového obytného okrsku započala v roce 2017. Dle stavu z května 2017 už probíhala v severozápadní části lokality, podél ulic Ovesná, Pšeničná, Mokroušská, počáteční fáze zemních prací.  Zatím šlo o skrývku zemědělské půdy pro trasování budoucích komunikací, které již měly v náznacích své kontury, a o přípravu zavádění inženýrských sítí.[1705] K červnu 2019 již se práce rozšířily na celou lokalitu, přičemž byla dokončena většina nových komunikací, včetně celkové rekonstrukce Mokroušské ulice (viz výše). Jediná komunikace, jež zůstávala nedokončená, byla Žitná ulice, zatím neexistující. V severozápadní části lokality mezitím začínala výstavba rodinných domů. Stálo tu již 7 rodinných domů, buď takřka dokončených, nebo v pokročilém stádiu výstavby. Dalších 7 rodinných domů se nacházelo v počáteční fázi výstavby (zemní práce, budování základové desky apod.).[1706] V září 2019 bylo hotovo či značně rozestavěno 7 domů a v rané fázi výstavby se jich nalézalo dalších 9. Celkem tedy 16 objektů.[1707] K únoru 2021 je tu 17 domů, přičemž 8 z nich jich už bylo plně dokončeno a měly čísla popisná. Všechny jsou soustředěny do západní a severozápadní části lokality, zatímco na zbylé ploše byly sice již dokončeny inženýrské sítě i komunikace (včetně Žitné ulice), ale jednotlivé stavební parcely zůstávaly zatím nevyužity.

Zastavovací plán nového okrsku zástavby má v podstatě tradiční blokový charakter, založený na rastru severojižně orientovaných ulic (Pšeničná ulice, Ovesná ulice, Žitná ulice, Ječná ulice a Šťáhlavská ulice) a východozápadně orientovaných ulic (Mokroušská ulice, ulice K Němčičkám). Mokroušská ulice, dosud jen jednostranně zastavěná (viz výše), byla touto parcelační akcí doplněna o jižní uliční frontu a protažena k západu. Ovesná ulice navázala na dosud bezejmennou cestu, probíhající mezi ulicemi Vysoký průhon a Mokroušská po okraji dosavadního intravilánu, a byla prodloužena k jihu. Šťáhlavská ulice je řešena podobně jako v severněji položených pasážích staršího původu coby paralelní komunikace, která vede souběžně s frekventovanou Šťáhlavskou silnicí, s níž je propojena jen nájezdem z Mokroušské ulice, tak aby nedocházelo k rušivému prolnutí místní a dálkové dopravy a zároveň aby byl vytvořen pro zde proponované rodinné domky i jistý odstup od hluku a prašnosti, vyplývající z dopravní zátěže Šťáhlavské silnice. Podobně je řešen jižní okraj nové lokality, kde se podél ulice K Němčičkám předpokládá oboustranná zástavba rodinnými domy, ale bez vyvedení případné další komunikace odtud na jih, protože tam je dle regulačního plánu čtvrti Za Rakováčkem umístěn projektovaný západní dopravní obchvat města.[1708] Na severozápadní straně je pak nová lokalita ohraničena biokoridorem podél cesty Vysoký průhon (historická cesta v pokračování nynější stejnojmenné ulice).

 

 

 

3.28.2. Zástavba v lokalitě jižně od Mokroušské ulice

Dle stavu z února 2021 stojí v lokalitě celkem 17 rodinných domů (včetně objektů v různé fázi výstavby). Z nich 8 již bylo dokončeno a kolaudováno. Je to dům čp.1077/III na severním konci Pšeničné ulice. V září 2019 již byla hotova hrubá stavba i valbová střecha. Číslo popisné získal 21. prosince 2020.[1709] Na nároží Pšeničné a Mokroušské ulice se nachází dům čp.1075/III. Ten byl v září 2019 teprve v počátečním stádiu svého budování. Měl tehdy pouze hotovou základovou desku. Číslo popisné obdržel 5. října 2020.[1710] V střední části Pšeničné ulice je již dokončený i rodinný dům čp.1076/III, stojící při její východní straně. U něj probíhala dle stavu ze září 2019 ještě hrubá stavba. Číslo popisné bylo objektu přiděleno 20. října 2020.[1711] Souvislejší zástavba proběhla v západní části ulice K Němčičkám. Zde stojí proti ústí Pšeničné ulice rodinný dům čp.1074/III. Ten byl v září 2019 zachycen na leteckém snímku jako dokončená hrubá stavba s valbovou střechou. Číslo popisné získal 4. března 2020.[1712] Východně od něj stojí rodinný dům čp.1073/III. I on měl dle stavu ze září 2019 už dokončenou hrubou stavbu a byl zastřešen. 29. ledna 2020 obdržel číslo popisné.[1713] Vedlejší parcelu zaujímá dle situace z února 2020 stále ještě nedokončená stavba rodinného domu, který tu je zachycen již na leteckém snímku ze září 2019 coby probíhající hrubá stavba obvodových zdí. Na sousedním pozemku pak stojí rodinný dům čp.1071/III s valbovou střechou. Byl dokončen jako úplně první stavba v této lokalitě. Číslo popisné obdržel 27. května 2019.[1714] Na západní straně Ovesné ulice se nachází rodinný dům čp.1072/III se sedlovou střechou. 27. listopadu 2019 mu bylo vydáno číslo popisné.[1715] Na protější straně ulice přibyl krátce poté dům čp.1078/III (číslo popisné získal 24. února 2021).[1716]

 

 

 

3.28.3. Vývoj pojmenování ulic v lokalitě jižně od Mokroušské ulice

Rada města na zasedání 29. května 2018 jednala o pojmenování zdejších nově vzniklých ulic a odsouhlasila uliční názvy K Němčičkám, Ječná, Žitná, Ovesná, Pšeničná a Jetelová. 25. června 2018 to schválilo městské zastupitelstvo.[1717] Dle stavu z roku 2021 ale název Jetelová ulice není oficiálně používán. Ostatní názvy ano, přestože například v Žitné nebo Ječné ulici ještě nebyla žádná zástavba. Pojmenování vytvářejí názvoslovný soubor odkazující na zemědělskou minulost této lokality. Pojmenování ulice K Němčičkám pak odráží směr nové ulice k chatové osadě Němčičky (viz níže).

 

 

 

3.28.4. Technický vývoj lokality jižně od Mokroušské ulice

Na rozdíl od mnoha podobných dřívějších parcelačních počinů byly v tomto případě inženýrské sítě budovány najednou a předem. Dle stavu ze září 2019 tak již v celé lokalitě byly provedeny komunikace (s výjimkou Žitné ulice, jež zatím neexistovala) a to i v oné části, kde zatím neprobíhala žádná výstavba rodinných domů. Komunikace jsou řešeny v modelu obytná zóna, tudíž s nerozlišenou vozovkou a chodníky. Jsou dlážděny betonovými prefabrikáty. Výjimkou je ulice Mokroušská, která ve svém starším úseku i v novém prodloužení k západu získala standardní asfaltovou vozovku a oboustranný chodník z betonových prefabrikátů. Zároveň byly v celé lokalitě instalovány stojany veřejného osvětlení a u jednotlivých stavebních parcel zbudovány skříňky na elektrický rozvod.